Cesta Slimáka

Taiyō Kurama

Taiyō dostala pěkně na frak a to naštěstí Hinami nezačala se sérií útoků.
Na útok od Hinami směrem na břicho Taiyō stihla zkřížit ruce před sebe a trochu se skrčit, aby tak břicho zakryla a dostala ránu do rukou. I tak po zásahu o dva kroky zacouvala. Bolelo to a to se podle všeho Hinami ani nesnažila.
Naštěstí utrpení z boje skončilo. Taiyō trochu litovala, že si nápisu na tabuli nevšimla dříve, ale těžko říct, jestli by to pomohlo. Ruce i pravá noha jí boleli, ale dalo se to přežít. "Jsi fakt úžasná." pochválila Hinami a přitom si mnula ruce. Taiyō bylo jasné, že tohle by v reálu remíza určitě nebyla.
Přes to všechno se jim podařilo projít i další zkouškou, což opět bylo super. Znovu se objevila i iluze mladého blonďáka. Neprohrajeme! Nesmíme! říkala si Taiyō v duchu a pomalejším krokem se vydala do dalšího průchodu. Cestou ještě zaslechla jeden hlas, ale nezdál se jí nijak povědomí, což bylo trochu víc děsivější, snažila se tedy co nejrychleji projít dál.
Ty zkoušky byly čím dál náročnější, tedy aspoň psychicky pro Taiyō. Vykuleně koukala z taštičky s jablíčkem na dveře s cedulkou se jmény a zase zpět na taštičku s jablíčkem a pak i na Hinami a nakonec na dveře s cedulkou. "Gin." přečetla velmi tiše. Aaaaaaa. Co tohle znamená? Proč je tu Gin. Vždyť je daleko odsud a... snad i v pořádku... Aaaaa... není to snad cesta podle Sakury? OOooouuuuu. v duchu panikařila. Navenek byla až na ty vykulené oči v klidu. Když se trochu vzpamatovala z jablíčka a cedulky, tak se konečně rozhlédla i okolo sebe, aby zjistila, že vlastně stojí na chodbě nemocnice. Rozhlédla se tedy ještě jednou, aby zjistila, za tohle jsou jediné dveře.

Hyuuga Hinami

A tak Hinami Taiyo zasáhla do nohy a pak do rukou. Všimla si toho, jak tabule změnila nápis a následně i vypadla a odkryla tak průchod. Hinami si oddychla, že už spolu nemusejí dál bojovat. 
"Jsi v pořádku?" zeptala se Taiyo starostlivě. Hinami moc dobře věděla, jak taková rána Juukenem bolí. Schytala jich dost během tréninků.
No a pak se vydala spolu s Taiyo tunelem v tabuli, načež se dostali do nějaké nemocniční chodby. Heh? Hinami se zmateně rozhlížela kolem a stejně zmateně se podívala na jabko v tašce a na dveře před nimi. Mitsuki Gin...pokud si správně pamatovala, účastnil se s nimi chuuninské zkoušky. No a druhé jméno... "Itane-kun?" přečetla stejně tiše jako Taiyo a stejně zmateně, jak se celou dobu tvářila. Proč zrovna Itane-kun? Podívala se zase na jabko v tašce... Neměl by tu být spíš Rikuto-kun? napadlo jí.

Taiyō Kurama

Ještě když se Hinami ptala Taiyō jestli je v pořádku, tak Taiyō přikývla. Nic zlomeného neměla, jen to bolelo. Takhle přemluvit nohy aby necouvaly a vešly do místnosti, kde byl Gin a Itane bylo mnohem horší. Ale jak napsat Raiden, jinam se jít nedalo a couvnout nemohla. To by nikomu nemohla přijít na oči a ani by to nedokázala, jak by se za sebe styděla.
Stejně jako na souboj s Hinami, tak i pro vstup do místnosti sbírala dlouhou dobu odvahu. Plná nadšení, ale zároveň i strachu vstoupila do místnosti. Netušila, co má čekat, takže když spatřila Gina, bylo jí ho líto. Samozřejmě si všimla i Itaneho, ale doufala, že tomu pomůže Hinami, že je to takhle určitě rozdělené. Celkově ta atmosféra v pokoji byla velmi pochmurná a taková nepříjemná.
Při vstupu do místnosti však pochopila, proč má to jablíčko, to však bylo vše. Co se klukům stalo nevěděla. Znovu chvíli sbírala odvahu. Tohle už netrvalo tak dlouho, jen jeden hluboký nádech a výdech. Povzbudivě mrkla na Hinami a pak si šla sednout k Ginovi na postel. "Ahoj." pronesla Taiyō energeticky a s úsměvem. Kvůli té pochmurné atmosféře jí stálo hodně energie si udržet dobrou náladu a úsměv. "Přinesla jsem ti něco dobrého." povídala dál s úsměvem a předala mu taštičku s jablíčkem. Úplně se nechtěla ptát, co se mu stalo, ale asi by to také chtělo. No prozatím to zkusila jinou otázkou. "Tak co? Už se cítíš na procházku po vesnici?"

Hyuuga Hinami

Hinami byla ráda, že je Taiyo v pořádku.
Tak jako tak vešli do těch dveří, kde ležel Itane-kun a poblíž i kluk, kterého Hinami viděla na zkouškách. Pravděpodobně Mitsuki Gin. Oba vypadali zdeptaně. Co se asi stalo...nebo tedy spíš...do jaké situace je to Sakura-san hodila tentokrát. Hinami došlo, že ti dva nebudou skuteční. Nebo alespoň ne Gin-san. Přeci jen ten sem s nimi nešel a byl to ninja z Kiri...takže co by dělal v Konoze?
Hinami se v mysli objevila vzpomínka...vzpomínka na něco, co si tedy nepamatovala, že by se stalo a totálně nedávala smysl...ale to bylo asi tímhle místem.
No a tak Hinami přišla blíž k Itanemu a sedla si na židličku u jeho lůžka. A podívala se kolem, jestli tu není něco, co by se jí mohlo hodit...třeba řekněme nůž nebo talíř nebo tak něco. Zatím byla ticho. Nechala fake Itaneho, aby začal mluvit sám, až bude chtít.

Taiyō Kurama

Taiyō na Gina překvapeně zamrkala. "Se svým zachráncem?" zeptala se. Vůbec netušila, co myslí. A navíc to řekl takovým mrazivým hlasem. Taštičku s jablíčkem zatím položila na stoleček vedle postele a doufala, že se dozví nějakou další indicii k téhle situaci.
Než Gin odpověděl, či neodpověděl, těžko říct, tak Taiyō začali napadat různé věci. Takže zachránce... a podle všeho to nebyl Gin... ale ten chladný tón... to zní spíše na žárlivost... aspoň já bych tak zněla... ale na koho mohl žárlit?.... Jediný, kdo mě napadá je..... Rin... Taiyō si povzdechla.
Jestli je to tak, tak jsem touhle zkouškou skončila. Já... nedokážu si vybrat. Rozhodně ne teď. A říkat něco hezkého jednomu, i když to je asi jenom iluze... měla bych pocit, že jsem zradila druhého.... Snad aspoň Hinami dokáže pokračovat. říkala si dál v duchu.

Hyuuga Hinami

Hinami vzala ze stolku nožík a zažala jablko krájet. Itane se tvářil ještě zklamaněji, než před tím. Hm...co jen se tomuhle fake Itanemu stalo? Očividně mluvit nechtěl. Hinami věděla, že by tu takhle klidně mohli sedět do konce života, aniž by se něco dozvěděli. Nevím, jestli Hinami slyšela to, co říkal Gin Taiyo, takže to zatím nechám být. 
No a tak, jak Hinami krájela jablíčko, promluvila. "Stalo se něco, Itane-kun?" zeptala se ho.

Taiyō Kurama

Když promluvil Rin, tak Taiyō leknutím nadskočila. Dokonce se podívala i směrem, který přišel hlas. Opravdu tam Rin najedou stál. Ty nejhorší myšlenky, které Taiyō měla se najednou vyplnily. Najednou tu byli oba dva. A stávalo se to horší a horší.
Dokonce to schytala i jablkem. Naštěstí to bylo jenom nechtěné, takže možná i díky tomu to schytala jenom do ramene. Řekla bych, že víc trpělo to jablko, než rameno. Schytat to do oka, tak už by se dalo velmi, velmi polemizovat, kdo by byl na tom hůř, jestli oko, nebo jablko.
I když si Taiyō pořád snažila říkat, že je to jenom iluze, tak se obávala, že ve skutečnosti by to nebylo o moc lepší. Spíše se přikláněla i možnosti - horší. Takovéhle hádky nesnášela. Už si jich užila dost doma. Měla chuť si zakrýt uši, aby nic neslyšela a hlavně, aby to nemusela řešit. Takový jednoduchý pohyb, který lákal víc a víc.
"Přestaňte." vysoukala nakonec ze sebe. Bohužel jí v danou chvíli zradil hlas, takže to nebylo ani zcela slyšitelně vyřčeno.

Hyuuga Hinami

To, co se tam dělo pak, Hinami totálně nechápala. Proč fake Itane nesnášel fake Rikuta? A proč se u vedlejší postele hádali Rin s Ginem?
Proč by se měla kvůli Itanemu cítit nervózně? A...proč se ti dva chtěli prát mezi sebou? Hinami tam tak rozkrojila to jablko napůl, mezitím co Itane řekl "Bojujme spolu, teď a tady". 
Hinami vstala. Docela rázně. Stála mezi těma dvěma idiotama, což by Hinami nikdy neřekla. A jak Itanemu, tak Rikutovi vrazila do pusy celou půlku jabka, čímž je vlastně umlčela. Pacifista hadr. "Tady jste v nemocnici, ne někde v aréně. Co to s vámi je? Jsme tým." pronesla Hinami a ani nevěděla, kde se to v ní vzalo. Taky hned na to trochu zrudla, jak si to uvědomila. Tak ale byla medik...přece je nenechá rvát se v nemocnici.

Taiyō Kurama

Né že to tak vypadalo, ale Taiyō byla ignorována a když koukla směrem na Hinami, tak u ní to vypadalo podobně.
Zatím ani nestihla nic udělat a najednou stála na střeše. Tohle přemisťování pěkně blblo hlavu. Ono všechny tyhle zkoušky pěkně blbly hlavu.
No ale co teď? Nejednoduší by bylo, nechat je si to vyříkat a Taiyō by měla klid. Jenže Taiyō takováhle nebyla. Zároveň se jí takovéhle chování Rina a Gina nelíbilo. Bylo to opravdu přehnané. Né, že by si fandila, ale jestli to bylo jenom kvůli ní, což asi bylo, tak to snad ani oba dva kluci neměli o co stát. Mohla by zkusit použít genjutsu, ale ještě nezkoušela chytit do iluze více než jen jednoho člověka, takže by to mohlo dopadnout hůře než ten jejich souboj. To nechtěla riskovat. Slovní domluva také nepomáhala, takže jí nezbylo nic jiného, než opravdu vběhnout mezi smrtící techniky, aby je zastavila. Což tedy i udělala. Ve chvíli kdy čelila smrti stačila ještě dost nahlas zakřičet. "Dost!" tentokrát jí hlas nezradil. Jen doufám, že to není její poslední slovo.
Kdyby náhodou přežila a boj mezi kluky na chvíli utichl, tak ještě dodala: "Takovéhle chování se mi hnusí. Čekala jsem od vás víc, od obou."

Hyuuga Hinami

Jasně...nerozumí tomu...tihle dva fake její týmový parťáci byli pěkní idioti a vůbec nebyli jako ti praví. Já bych je tam upřímně nechala a šla domů, ať se klidně pobijou. Avšak Hinami není já a i když jí tohle začínalo lézt na nervy...tedy..spíš z toho byla smutná vidět ty dva takhle. I když bylo fakový. Nesnášela hádky. Jestli se někdy budou hádat i ti opravdoví...tak se asi nechá přeložit do týmu Itaneho strýčka...Tam by byla s Taiyo-chan a Hibiki-kunem. Ti by se takhle určitě nehádali a nešli si po krku. 
Nejradši by se otočila a šla domů, aby tohle nemusela řešit. Takhle jen docela nabručeně nakráčela mezi ty dva fake idioty.  "Stačí!" zakřičela.

Taiyō Kurama

Těžko říct, jestli vběhnutí mezi smrtící techniky byla odvaha. Spíše bláznovstvím, ale Taiyō prostě chtěla zabránit střetnutí těch dvou a i tak to bylo málo platné. Nezabránila by střetnutí. Zase jí někdo musel zachraňovat. Tentokrát to byl Hikumo-sensei. Taiyō chvíli přemýšlela, jestli je opravdový, nebo jen iluze. Jako snad všechno okolo i Hikumo nebyl pravý.
Tohle všechno bylo opravdu vyčerpávající. Taiyō se pomalu sesunula do sedu na zem. "Pfffuuuu." vzdychla. Jestli se ti dva někdy střetnou doopravdy, tak .... tak.... tak těžko říct. Cítila se opravdu bezmocná. Tohle jí ještě dlouho bude strašit a nejen ve snech.
Pořád seděla na zemi a snažila se vnímat novou scénu a tiše si přála, aby to už skončilo. Taiyō už asi byla moc vyčerpaná na to, aby porozuměla otázce, kterou růžovovlasá dívka pronesla.
Podívala se směrem na Hinami s nadějí, že na tom bude lépe. "Nemají se ti dva nakonec rádi?" zeptala se Hinami nakonec s úsměvem.

Hyuuga Hinami

Bylo to bláznovství, to ano. Odvaha asi taky, ale tak... Hinami upřímně plánovala použít Kaiten a oba šupáky odhodit do pryč. Avšak nemusela dělat nic, jelikož tam vlítl strejda Kenshin a zahodil je místo ní. 
Bylo smutný vidět Itaneho s Rikutem takhle, i když věděla, že jsou to jen iluze a nejsou skuteční. Nemluvě o tom, že Hinami věřila, že by se její týmový parťáci takhle nikdy nechovali. A pak se objevila další iluze. Růžovovlasá dívka. Sakura-san. Nečekaně. A ptala se Co dál. Taiyo se podívala na Hinami. Ta pokrčila rameny. Také neměla ponětí. "Být tu Aiko-sensei, tak je oba praští, aby se vzpamatovali..." poznamenala Hinami.

Taiyō Kurama

Taiyō se musela usmát. I když Aiko neznala tak dobře jako Hinami, tak ta představa, jak oboum klukům vrazí, byla opravdu vtipná. Trochu jí to zvedlo náladu, a tak se vysoukala zpět na nohy, aby mohla čelit dalším zkouškám, které si pro ně Sakura ještě přichystala.
Najednou se zase ocitli v nemocničním pokoji. Naštěstí už tu nebyl ani Gin, ani Rin, ani Itane, nebo Rikuto. To bylo velké plus. Pak však Sakura pronesla něco, co Taiyō moc dobře znala. Jenom přítěž...hmmm... To znám... až moc dobře, ale nikdy jsem si to nemyslela, že i Sakura mohla někdy v životě být přítěží. říkala do prostoru trochu smutně a zároveň trochu překvapeně. Co se změnilo? ptala se pak sama sebe a prostě nedokázala odolat tomu, aby neprošla dveřmi za Sakurou. Zvědavost byla silnější a Taiyō tedy prošla dveřmi.
A dostala se ... k dalším dveřím. Než jimi však prošla, tak se podívala, jestli jde i Hinami. Přeci jenom teď tvořili tým, tak se chtěla ujistit, že do toho jdou spolu. Takže doufám, že šla a společně pak mohli vejít do další místnosti.
Další scéna z minulosti. Žádný talent od malička?... Jen tvrdá dřina? říkala si Taiyō pro sebe, když vyslechla, o co Sakura žádala. Také už nechci být přítěží.
chci být schopná bojovat po boku ostatních. Nechci už zažít situaci, kdy mě musí někdo zachraňovat. říkala si v duchu. Zase na ní padaly chmurné myšlenky. Stačilo si vzpomenout na poslední misi. Taiyō cítila, že jako ninja je k ničemu. A připomínalo jí to i červené oko, šedivý pruh vlasů, černé nehty na pravé ruce a černé linky na pravé ruce. Bez téhle pomoci by kvůli ní všichni zemřeli. A ta představa hodně bolela.
Ale za kým jít s žádostí o učení? Ptala se sama sebe. Rodinu zavrhla hned. Tam už jí nikdo nic nového nenaučí. Po chytání brouků s žábou také úplně neprahla. Hikumo-sensei je skvělý učitel, ale Taiyō se obávala, že jejím schopnostem asi tak úplně nerozumí. Trochu jí v tom utvrzovalo i to, jak na ní i s Akitoshim koukali, když jí poprvé zčervenalo oko. Chvíli to dokonce bylo i strašidelné. Pak si konečně všimla siluety nějaké osoby. Mohla by mi tahle osoba pomoci? přemýšlela v duchu. Bylo to těžké rozhodování, ale něco Taiyō říkalo, že ano. Stačil jeden pohled na pravou ruku a Taiyō byla rozhodnuta. Už nikdy víc pouze přítěž. Šla k té postavě.

Hyuuga Hinami

Hinami sledovala, co se to děje kolem. Ani jí by nenapadlo, že by Sakura-san mohla někdy být přítěží. Přítěž. Tak si Hinami také často připadala. Například na poslední misi. Kdyby tam nebyla, kdyby nesáhla na ty dveře. Ten kluk mohl stále žít. 
Hinami stejně jako Taiyo následovala Sakuru ven ze dveří. A také se v ní odehrával podobný boj. Ani ona už nikdy nechtěla zažít to, co na té poslední misi. Tu bezmoc, nemoci někomu pomoci. 
Hinami věděla, že pokud by potřebovala pomoci, může se obrátit na strýčka nebo Aiko-sensei. Vlastně...technicky vzato byla ve stejně pozici jako tehdy Sakura-san. Jen s tím rozdílem, že místo Páté Hokage jí učí Aiko.
Celou dobu měla takový zvláštní pocit. Teprve ale až teď zjistila proč. Zahlédla jakousi postavu. Njěakou ještě nehmotnou postavu. Cítila, že právě tahle osoba by jí mohla pomoci. Měla pocit, že jí zná a to jí ještě ani pořádně neviděla. 
No a pak to vypadalopodobně jako u Taiyo. Vykročila směrem k postavě.

Taiyō Kurama

Taiyō nemohla uvěřit svým očím, vždyť před ní stála Sarada, Itaneho babička. Tohle se Itane nesmí dozvědět. to byla první věc, která jí napadla. Možná bych to prozatím neměla říkat nikomu. napadlo jí hned po tom.
I přes to, jak byla Sarada úžasná osobnost a Taiyō byla šťastná, že zrovna ona jí pomůže, přišli malé pochybnosti. Myslela jsem, že Sarada je mrtvá. Takže tohle je také jenom iluze? Jak mi dokáže iluze pomoc?
I přes tyto pochybnosti a spoustu otázek bylo pro Taiyō nejdůležitější ochránit své přátele. Vždyť bez přátel by byla jen tichá osoba, která ukrývá všechny svoje city. Možná i hůře.
Odhodlaně se podívala na Saradu. "Bolest mi nevadí. Horší by bylo vidět bolest mých přátel." odpověděla. Taiyō přijala nataženou ruku od Sarady. "Jsem ochotná riskovat vše." přikývla.

Hyuuga Hinami

Hinami před sebou uviděla Aiko. Takže takové překvapení jako u Taiyo se nekonalo. Za to jí trochu vyděsilo to, co Aiko řekla. Že brzy nastane čas, kdy její schopnosti budou potřeba. Proč si sakra připadala jak zpátky v prameni osudu? Už tu chyběl jen ten OP děda, co uměl Juuken z očí. 
Aiko prý potřebovala její odhodlání. Ptala se, jestli to vydrží a dosáhne na ty dva. Slibovala jí tu za to moc ochránit její přátele. V dálce za Aiko, která stála před ní a ruku měla položenou na její hlavě, si všimla Rikuta s Itanem. Opravdu měla na to, být stejně silná jako oni dva? Ne. To nebyla ta správná otázka. Aiko se ptala, jestli to vydrží. Jestli se v půlce cesty prostě nevzdá, protože to bude těžké. V tomhle byla Hinami odhodlaná. Bude se snažit až do konce. 
"Hai, shisho!" odvětila nakonec Aiko a souhlasně při tom přikývla.