Cesta Slimáka

Hatake Hibiki

K šílenství? Hah! Hibiki byl několik let v jedné třídě s Rinem a Rikutem. Blbé otázky pro něj byl denní chleba, a alespoň nebylo ticho u toho kopání mrtvol. To by možná bylo mnohem horší, než kdyby tam kopali potichu. A určitě bylo mluvit se psy mnohem více v pohodě, než kdyby na ně mluvili třeba ty odseknuté hlavy, a dokonce i slimák ho znepokojoval víc. Takže ne. Pes se mohl snažit jak chtěl, šílenství asi jen tak nenajde.
"To ti neřeknu. Jsem tu abych splnil úkol, ne abych se ptal, proč ten úkol vypadá tak jak vypadá.... to přijde později." odpověděl prostě Hibiki na otázku první. "Momentální cíl? Zachránit támhletu slečnu. Dlouhodobej cíl? Ten nic neznamená, pokud se mi nepovede ten momentální, takže nestojí za zmínku." odpověděl pak v klidu i na otázku další, mezitímco dál teda kopal.

Hyuuga Hinami

"Momentálně je jím Senju Aiko, studentka Sakury-san." odpověděla pejskovi, zatímco sledovala nasbírané části. Zkoumala, která část patří k jaké části. Zatím to vypadalo na tři osoby. Ženu a dva muže. Také se snažila přijít na to, jak dát ty části dohromady. Spojí se sami? Zkusila dát správnou ruku ke správnému tělu. Sešít je nemohla, neměla čím. Mohla ještě zkusit použít svojí léčebnou techniku. Jestli ale nezabralo nic z toho, tak byla slušně nahraná.
"Snažila se udělat správnou věc, ale byla zbrklá a nedala si pozor." odpověděla během toho i na druhou otázku pejska.

Hatake Hibiki

"Chtěl bych bejt dobrej shinobi a hlavně spokojenej člověk. Není na mně nic tak zvláštního." odpověděl prostě Hibiki. To byla velmi ošklivě obecná odpověď, ale ultimátně to jeho cíl byl, stejně jako asi každého jiného člověka. On ale teď nechtěl řešit to, co by jednou chtěl v životě být. Bylo to irelevantní, když nevyřeší tenhle úkol. Takže se raději soustředil na ten úkol před ním. Všiml si, že jeden z jeho psů byl ošklivě zraněn. Chtěl se tam rozeběhnout, ale než udělal první krok, uvědomil si, jak moc k ničemu by to bylo. Polkl, a raději rychleji hrabal.

Hyuuga Hinami

Kdyby šel Hibiki pomoct jednomu ze svých psů, možná by to k ničemu bylo. Možná by bylo k ničemu i kdyby mu šla pomoct ona. Jenže! Hinami byla ten typ,co na takovéhle věci nemyslel. Nikdo jiný, kdo by mu mohl alespoň trošku pomoct tu nebyl. Hinami se vydala k pejskovi. Sledovala své okolí Byakuganem, aby ne nestalo to, co se jí stalo před tím, když se vydala na pomoc tomu torzu nebo to, co se stalo pejskovi. Jakmile se k pejskovi dostala, pokusila se ho za pomoci svých lékařských schopností a znalostí pomoci.

Hyuuga Hinami

Hinami zpozorovala tři další ošklivé pasti, ale Uhei pejsek udělal nějakou svojí magic a pasti zmizeli. Hinami se tak dostala k Bullovi. I když nevěděla, že se jmenuje Bull. Byl na tom špatně. I tak k ní ale zhluboka vydechl, aby ho nechala být a splnila svůj úkol. Hinami zavrtěla hlavou. "Život členů týmu je důležitější, než splnění mise." pronesla Hinami a pokračovala v léčení. A to, aniž by věděla, na co se ptal Pakkun Hibikiho. Ten snad odpoví správně, jeho sensei ho to jistě učil.

Hatake Hibiki

Hibiki se ušklíbl. "To je hodně široká otázka. Co když bez úspěchu mise umře mnohem víc přátel?" odpověděl Hibiki na otázku otázkou. Pak ale polkl, aby mohl otázku ještě víc rozvést. "Co když mise je zachránit dalšího přítele? Když máš na výběr život za život, jak si máš vybrat pak?" pokračoval, ale protentorkát trochu mrzutěji. "A co když nemáš, jak bys zraněnému pomohl? Není lepší snažit se zachránit co jde, než truchlit kolem a jen koukat, protože žádný jiný schopnosti nemáš?" dokončil svojí odpověď. A pak hrabal dál. Hinami se k psovi rozběhla, a to bylo dobře, ona mu měla, jak pomoci. Hibiki ne. Hibiki uměl nechat vylétnout věci do povětří, ale to nebyla úplně nejšetrnější lékařská technika.

Hatake Hibiki

"Ne, to nejsem." v klidu odpověděl. Jasně, Kakashi byl borec, ale on nechtěl být dobrý a známý jako "Kakashi II". Měl svoje jméno rád. "To je hodně jednoduchej příklad. Takhle jednoduchej život není." odpověděl Hibiki prostě. "Přítel nemá vyčíslitelnou cenu, most jo. Jasně, že se postaráš o přítele. Mnohem víc by mě zajímala ta otázka moje, když máš na výběr dvě nevyčíslitelný věci. Tak to totiž bejvá mnohem častěji." odpověděl na to, trochu otráveně. Tohle bylo velmi velké zjednodušování situace, a určitě to nebylo ani podobné tomu, v jaké situaci tady byli teď. Tady teď to bylo mnohem složitější.
No, donesl ty končetiny, co našel, a čekal, jestli dostane nějaký call o tom, kde další části budou. A taky by ho zajímalo, kolik ještě měli času.

Hyuuga Hinami

Hinami nestačila věřit vlastním očím, když se pejskovi nohy začaly vracet. Byla za to ale hrozně ráda. Dokonce raději, než za to, že se objevila hlava třetího těla. Poté, co byl pejsek v pořádku, odnesla tu hlavu ke zbytku částí. Po cestě si dávala pozor Byakuganem na okolí. Nerada by, aby zase někomu ulítly nohy.
Měli už všechny části. Tedy kromě dvou nohou. Každé od jiného těla. Nikde nebyly k vidění a ani pejsci je necítily. Hinami napadla taková teorie. Když došel Hibiki, požádala ho, aby jí podával části, o které si řekla. Momentálně se jednalo o části toho dospělého těla. Sama je pak skládala k sobě, aby to vypadalo jako lidská bytost. No a pak na to tělo použila svou lékařskou techniku. Jestli byla její teorie správná a to tělo se dá dohromady, měla by se objevit jedna z chybějících nohou, jako se objevila hlava, když vyléčila pejska.

Hyūga Hinami


Hibiki získal ty dvě nohy...no... takže její teorie byla mylná. Jak jinak. 
Tak jako tak sestavila těla a dala se do léčení. Fungovalo to! Jenže někde v půlce leceni te dívky jí rozbolelo misto, kde měla ten černý flek. Bolestí sykla. Nemluvě o tom, že jí náhle ubyla síla. "Katsuyu-sama. Mohla byste mi prosím půjčit chakru? Hibiki-kun, ty taky?" zeptala se slimáčice a svého kolegy. I když ten byl asi vyšťavený z přivolání pejsků.

Hatake Hibiki

"Hah, zase moc jednoduchý. Jak znám moje přátele, tak by se každej obětoval za každýho. Včetně mě pro ně, ale i to není vždycky možnost." poznamenal Hibiki. Ale alespoň se nad tím sám Pakkun musel taky trochu zamyslet. Odpalovat most byl hrozně jednoduchý příkald na to, jak strašně složitý někdy život dokáže být. A on i ten most mohl být vcelku pofidérní.
No, Hinami ho požádala, aby jí předal nějakou sílu. "Uh.." oddechl si, ale přišel k Hinami blíž, a dal jí dokonce ruku na rameno. Neměl ponětí, jak se to dělá, a ani už jí až tolik neměl. Psí smečka byla pro něj docela dost práce.. i když on díky tomu, kolik chakry potřeboval k vyvolání všech těch jeho věcí, asi na tom byl s chakrou lépe než průměrný shinobi jeho věku.
Ty to dokážeš." předal svojí sílu Hinami tím způsobem, který znal. A taky se snažil nějak soustředit chakru do té ruky. Nevěděl, jestli to k něčemu bude, jestli je něco jako chakra-transfer, ale tak, proč by to nezkusil. Dneska už dělal i šílenější věci.

Hyuuga Hinami

Hinami zavrtěla hlavou. Nevysvětlil. Mohla to udělat buď ona nebo sklapnout a pomoct. Což nakonec i udělala a čekala na ně u dospělého těla. No...Hibiki jí pak nějakým způsobem opravdu předal chakru a jí se tak povedlo dát dohromady obě dětská těla. Moc ale nechápala...proč jsou to oni dva. Zbývalo to dospělé tělo. Hinami se docela bála, kdo to bude. No a do toho přišli pejsci s další z jejich otázek. Hinami si moc dobře vzpomínala na pravidla mediků. Medik má padnout jako poslední a zároveň nenechat nikoho padnout...tohle byla zkouška Sakury...medika. Kdyby si na to Hinami nevzpomněla, řekla by sebe. Rozhodně by ale neřekla, že obětuje svého kolegu. "Ani jeden." odpověděla. Počkala, ale až uvidí, že se chystá odpovědět i Hibiki. Museli to říct naráz.

Hatake Hibiki

No, Hibiki ani nevěděl jak nebo proč, ale Hinami dostávala jeho vesmírnou šťávu a mohla tak dál léčit něco, co už vypadalo, že to není léčení ale spíš jako skládání Frankensteinova monstra. O to víc se Hibiki podivil, že Frankensteinovo monstrum je v tomhle případě on sám. No, tak to byl rád, že měl všechny části svoje, a že nedostal žádnou nikoho jiného. Snad, teda.
Každopádně, Pakkun jim dal další otázku, a protože byla pro oba, tak bylo jasné, že byla důležitá. Hibiki už chtěl hnedka pronést, že by se obětoval, ale pak se zamyslel. Byla to určitě nějaká chytákovitá otázka. Hibiki si uvědomil, že jeho a Hinamino tělo nebyla jediná těla. Bylo tam ještě jedno. "Z nás ani jeden." odpověděl, když viděl Hinami otevírat pusu. 'Chudák random guy.' napadlo ho u toho, to ale nahlas neřekl.

Hyūga Hinami

Hibiki řekl víceméně to samé. I když to myslel trošku jinak, než Hinami. I tak ale byla ráda. Kdyby každý z nich řekl něco jiného, asi by to nevyšlo. A očividně řekli i správnou odpověď, jelikož Katsuyu-sama s pejsky se pustili do díla a tělo se začalo obnovovat. 
Katsuyu-sama pak Hinami vyzvala, aby se ptala. "Jak to funguje? To léčení s vaší pomocí?" zeptala se jí Hinami.

Hatake Hibiki

"Hádám, že to se dozvíme." řekl prostě, poukazujíc na to tělo. No, každopádně, pak si Pakkun chtěl o něčem popovídat. Hibiki netušil, co by teď pro něho mohl mít. Nějak tušil, že trik v otázce uhodli. A dokonce i Hinami asi napadlo, že v tom bude nějaký trik... a nebo jí bylo blbé prostě prohlásit, že "Hibikiho". Ale on by to tak upřímně udělal, byla to jeho prvnáí myšlenka.
"Poslouchám." oznámil pak zvědavě, když teda si ho pes někam odtáhl.

Hyūga Hinami

Katsuyu-sama se zeptala, jestli si někdy všimla čela své učitelky. "Hai." potvrdila a poslouchala dál. Vyslechla si, že slimáčice nikdy neuměla přímo léčit. Jen skrze ní medic ninja posílá svou chakru. Ona sama dokáže jen udržet člověka naživu. 
Následně se jí zeptala, jak vidí svojí budoucnost. Jestli chce zachraňovat životy. "Hai. Chci." odpověděla jí.

Hatake Hibiki

"Jasně, že ne." odpověděl prostě s pokrčením ramen, a pak k tomu ještě dodal, "Ale kdybych měl vždycky plácnout to, co mě napadne jako první, tak bych byl mrtvej ještě předtím, než jsem vůbec nastoupil na akademii." doal k tomu lehce pobaveně. Hibiki měl hloupé nápady, ale sám o sobě až tak hloupý nebyl.
"Skoro nic, upřímně. Můj táta, Tamura, byl Shinobi. A to je tak všechno." dodal k tomu prostě. Víc neměl.