Nemocnice

Inuzuka Ashi

Druhou rukou sa poškriabe vo vlasoch, keď ten medik skonštatoval, že to zranenie nevyzerá ako z tréningu. Radšej nič nevravela a čakala, čo bude ďalej. Potom ucitíla ten desný smrad dezinfekcie. Chytila si nos, aby to toľko necítila. Otočila hlavu smerom k medikovi a prikývla. Predsalen je kvôli svojim hendikepom citlivá na dotyk, čuch aj sluch.
"Ano, ak vás môžem poprosiť." povedala trochu tlumeným hlasom, keďže si vlastne držala nos a tak hlas znie akoby tak pridusene.

Inuzuka Ashi

Nič nepovedala na tu jeho poznámku, predpokladala, že sa sem dostavil ešte niekto od nich, ale žiadne známe pachy okolo necítila, takže to nechala tak. Trošku sa narovnala ako počula Shiromarove zavrčenia, pretože v tejto situácii ani nebola ostražitá ako bola doma a v bezpečí a ešte k tomu aj v nemocnici. Nestihla nijak zareagovať a už cítila uštipnutie na rameni. Trochu stuhla, keďže čakala skôr fakt nejaké nebezpečenstvo, ale potom sa zase uvolnila a nechala sa ošetrovať. Pri tom procese nič nevravela a "dívala" sa niekam pred seba. Však čo v tej situácii robiť? Samozrejme, že sa druhou rukou stále držala za nos, aby nemusela cítiť tú hnusnú dezinfekciu.
"Ďakujem za ošetrenie." zahuhlala ako si stále držala ten nos, keďže ten smrad bol stále cítiť. "Pokúsim sa si dať na to pozor." dokončila stále huhlavým hlasom a postavila sa. Síce ta ruka bolela, ale nebolo to nič, čo by sa nedalo vydržať. Uklonila sa medikovi, otočila sa k dverám, teda aspoň dúfala, že si ešte pamätala, kde sú dvere a vykročila pričom si trochu zívla ako už bola z dneška unavená. Pokynula Shiromarovi rukou, aby jej skočil na hlavu, aby si aspoň odpočinul. Veď sa oňho postarajú tí najlepší u nej doma. To je taká istota. Teraz sa však musela odovzdať poznatky... komu? Akitoshi je radný takže asi Hokagemu, ale zase je aj Uchiha, takže Uchihom. Zastavila sa tak náhle pred nemocnicou a premýšlala kam pôjde.

Inuzuka Ashi

Bola fakt zarazená. Nevedela, čo teraz. Samozrejme, že bola strašne unavená a hladová, ale teraz šlo o ľudský život, dokonca možno ide aj o niečo vážnejšie, čo by zatiahlo do problému celú Konohu. Najskôr povinnosti a potom to ostatné. Bola rozhodnutá, prejde sa k Uchihom a keď nejakého stretne, tak rovno zastaví jeho.
"Shiromaru, ak uvidíš nejakého Uchihu, tak povedz." povedala šťeňaťu, ktorý jej ležal na hlave a vykročila do ulíc Konohy.

>>>>>>> Ulice Konohy

[npc_name=takahiro]Sanada Takahiro[/npc_name]
---> Ulice Konohy

Takahiro procházel chodbami Konožské nemocnice, jakoby to tu skvěle znal. Asi sem chodil velmi často, nebo tu nějakou dobu pobyl.
V nemocnici nebylo moc lidí, nebo alespoň ne na chodbách, takže tu na Ranzi netáhl ze všech stran zápach smrti a nemocí. 
Hlavní otázka ale byla...co dělají zrovna v nemocnici?

[ranzi_jmeno]

Po ceste sem som si prezerala fotku na ktorej som bola vyšklebená ako malé dieťa. No.. musela som uznať že moc fotogenická teda nie som. S povzdychom som ju len zahodila niekam za hlavu a ju za chvíľku zachytil vietor. Nech si to pre mňa za mňa niekto počmára.. Pomyslela som si trocha namosúrene. Zas ma len niekam viedli a ja som sa zas cítila ako na vodítku. Neznášala som vodítka... Došli sme až do niečoho, čo vyzeralo ako nemocnica. O tých som tiež čítala. Nebolo tu moc ľudí čo pravdepodobne znamenalo to, že sa Konoha nachádzala v relatívnom pokoji. No o tom som vedela len polemizovať. Pozrela som sa na Santu. 
[rec=ranzi]"Neznášam doktorov.. a ak sa ma tu niekto dotkne, utrhnem mu hlavu.." [/rec]Oznámila som mu celkom normálnym tónom. Ako keby som mu práve hovorila, že si pôjdem večer kúpiť banánový milshake.

[npc_name=takahiro]Sanada Takahiro[/npc_name]

Ranzi oznámila, že nesnáší doktory...well...kdo by je měl rád, že jo....a taky, že jestli na ní někdo šáhne, utrhne mu hlavu. Takahiro to bral s klidem. [rec=takahiro]"Jestli máš být obyvatelem Konohy a hlavně jejím ninjou, potřebuješ tu mít založenou kartu...Pokud se vážně zraníš nebudou mít medici čas to všechno zjišťovat sami."[/rec] vysvětlil, proč tu jsou. 
Jak tak kráčeli chodbami, potkali nějakou starou paní. V mládí to musela být krásná žena, bylo to na ní vidět. Takahiro se náhle zastavil a uklonil.[rec=takahiro] "Shizuko-sama."[/rec] pozdravil zdvořile a narovnal se. "Oh...Takahiro-kun...kohopak to vedeš?" zeptala se stařenka a s úsměvem se podívala na Ranzi. [rec=takahiro]"Toto je Shimura Ranzi. Poslali jí z Chrámu Ohně, aby se stala ninjou. Zrovna jí vedu na prohlídku, aby tady měla svojí kartu Ranzi, toto je Shimazu Shizuka-sama. Je radní naší vesnice a vede tuhle nemocnici."[/rec] přestavil je. "Ahoj, Ranzi-chan. Jak se ti zatím líbí v Konoze?" zeptala se jí.

[itane_jmeno]

Pomalu otevřel oči, jen aby viděl ten hnusně bílý strop, co v nemocnici měli. Závěsy v jeho pokoji byly částečně zatažené, takže v jeho pokoji bylo šero. Uplynul den od chvíle, co ho sem přinesli a bylo to poprvé, co nabral vědomí. Poslední, co si pamatoval byl ten přenos a pak jak kdyby prošel ždímačkou. Zvedl levou ruku, byla ovázána obvazy. Trochu se uchechtl. [myslenky=itane]Žalostné,[/myslenky] pravil si sám pro sebe a zdravou rukou si prohrábl vlasy. Pak se podíval po pokoji, hledal své oblečení, čas podat reverz.

[ranzi_jmeno]

Pravidlá pravidlá... Boli jediné slová, ktoré mi prebehlo hlavou, keď ma tuto Sanada-sensei poučoval. Konoha ich mala naozaj veľa, až to bolo otravné. Ešte som tak trocha čakala, že mi na čelo vytetujú čiarový kód. Možno pre to všetci nosili tie shinobi čelenky.. či?
Keď sa uklonil pri stretnutí s nejakou starou babčou, podivne som sa na neho pozrela. Bolo to tak nečakané, až som sa nestihla ukloniť ani ja. Alebo by som sa na to aspoň vyhovorila, keby že ma za to má niekto zdrbať. No následne spustil a mojou prácou bolo znova len ostať ticho.
Založila som ruky na hruď a na tvári sa mi objavil zlatý úsmev. To už mohol Sanada-sensei tušiť, že zas plánujem nejakú neplechu.
[rec=ranzi]"Záleží.... ale asi fajn."[/rec] Kupodivu som sa celkom ovládla. Určite som nemala v pláne byť normálna, takže som normálnu konverzáciu považovala za obzvlášť náročnú.. Mali by ma povýšiť na toho Chuunina.

[npc_name=hikumo]Kagami-Uchiha Hikumo[/npc_name]

Když se Itane podíval po pokoji, všiml si, že v něm není sám. U jeho postele seděl jeho strýc. Loupal a krájel si tam jabka a taky je jedl. A to i potom, co si všiml, že se Itane probudil. [rec=hikumo]"Jak se cítíš?"[/rec] zeptal se ho starostlivě. Pak k němu natáhl na noži napíchlý kousek jablka.[rec=hikumo] "Dáš si?" [/rec]
V tom však někdo zaklepal na dveře. [rec=hikumo]"Jen pojď dál."[/rec] vyzval osobu za dveřmi s úsměvem Hikumo.

[hinami_jmeno]

Hinami se po jejich návratu vydala domů, kde dostala dost vynadáno od svého otce, protože neřekla kam jde ani, že bude pryč tak dlouho. Ne, že by věděla, že bude pryč tak dlouho. Navíc to bylo tajné.
Hned potom, co dostala vynadáno a trochu si odpočinula, se vydala do nemocnice za Itanem, zjistit, jak na tom je. Byl však v bezvědomí. Chvíli tam poseděla s Itaneho strýčkem, který na něj dával pozor, nechala tam květiny a košíček jablek a zase odešla.
Druhý den se tam vypravila znovu. Zaklepala na dveře Itaneho pokoje a uslyšela odpovědět jeho strýce. No a tak Hinami vešla. Trochu stydlivě na Hikuma kývla a pozdravila, než si všimla, že je Itane vzhůru. [rec=hinami]"Itane-kun...díky bohu...jak se cítíš?" [/rec] zeptala se starostlivě a viditelně si oddychla.


[npc_name=takahiro]Sanada Takahiro[/npc_name] a [npc_name=shizuka]Shimazu Shizuka[/npc_name]

Babča se mile usmála. "To jsem ráda. Snad si tu brzy zvykneš, změny prostředí bývají náročné. Můj manžel o tom ví své." pronesla.
"Řekni mi, Ranzi-chan...pořád vede chrám ten starý paprika? Nenatáhl ještě bačkory?" zeptala se jí babča a na Ranzi mrkla. Načež vytáhl z kapsy lízátko. "Dáš si?" nabídla jí ho.
Takahiro stál jen vedle Ranzi a nic neříkal. Někde v duchu mu ale stékala kapka potu po hlavě.

[itane_jmeno]

Evidentně nebyl sám, vypadalo to že jejích malý kruh rodinný nad sebou rád bdí v nemocnicích, protože to poslední dobou všichni rádi přeháněli. Na Hikumovu otázku neodpověděl hned. Pomalu stáhl ruku od vlasů a podepřel si jí levou část hlavy. Nejspíše si vybavoval poslední chvíle v té dimenzi. [rec=itane]"Tentokrát to byla remíza..."[/rec] procedil skrz zuby. [rec=itane]"Příště... příště ho už zabiju..."[/rec] procedil mezi zuby zvláštním hlasem a jeho levá ruka, co měl na obličeji se mírně třásla.
Z jeho psychotického stavu ho vytáhla až nabídka jablka. Stáhl ruku dolů a trochu nechápavě se podíval na Hikuma. "Od tebe bych čekal spíš misku ramenu než jablko, ale díky," trochu se pousmál a jablko si vzal. Upřímně, měl docela hlad. [rec=itane]"Co ostatní?"[/rec] zeptal se mezitím, co žmoulal kusy jablka v ústech.
Klep, klep, ozvalo se najednou. Hikumo nejspíše tušil o koho jde, protože tomu tykal. Dveře se otevřely a tam byla najednou Hinami. Itane polkl zbytek jablka a najednou se zakuckal. [rec=itane]"Hinami..."[/rec] pravil překvapeně. [rec=itane]"Do..dobře,"[/rec] usmál se a dělal hrozného hrdinu. Nemohl přeci připustit, že ho vykleply jen dva protivníci. [rec=itane]"Co ty?"[/rec] zeptal se jí už trochu při smyslech, ale i tak se trochu červenal. Čekal tu spíš Aiko, jak mu bude vytýkat, že je neopatrný.

[ranzi_jmeno]

Naozaj som sa snažila, nemať túto babčku rada. Takmer ma dostala jej slovami o tom, či to tam stále vedie ten starý páprda. Sama pri tom vyzerala, že si chodieva zalievať vlastné kvety na hrob. No trucovala som už len chvíľku, s povzdychom som to nakoniec niekde vnútri hodila za hlavu a so zazubením mi z úst vyšiel dosť hlasný chichot. Taký.. pomedzi zuby, no pomerne veselý.
[rec=ranzi]"Je, a aj keď som sa snažila tak nie. Stále nenatiahol."[/rec] Skúsla som si spodnú peru a zamyslený pohľad som upriamila niekam do stropu. Keď ma ponúkla o sladkosť, len som odkývla hlavou na znak, že nechcem.
[rec=ranzi]"Existujú mená pre starých ľudí, ktorí mladým núkajú sladkosti za rôznym účelom..."[/rec] A ja som proste nemienila uveriť, že mi to lízatko ponúkla len tak. Určite chcela, aby som o nej mala lepšiu mienku.

[npc_name=hikumo]Kagami-Uchiha Hikumo[/npc_name]

Hikumo se zamračil. [rec=hikumo]"Ne. Pokud bude nějaké příště, utečeš. Vím, že ho nenávidíš, to já taky, ale je to někdo, kdo zabil Saradu...kandidáta na Hokage. Myslíš si snad, že jsi lepší, než Sarada? Vrať se na zem, Itane, než skončíš pod ní a stáhneš s sebou i své blízké."[/rec] pronesl k němu tvrdě. 
[rec=hikumo]"Ty přinesla Hinami-chan. Vážně milé děvče. Škoda ho pro šupáka jako ty."[/rec] odvětil na to s jablky a sám si kousek strčil do pusy. 
[rec=hikumo]"Jelikož jsi jediný, kdo skončil v nemocnici, tak hádám, že jsou v pořádku."[/rec] odpověděl mu na to, co ostatní.
Následně se uchechtl nad reakcí svého synovce, když do místnosti vešla Hinami. Sám vstal a položil před Itaneho talířek s nakrájeným jabkem.[rec=hikumo] "Chvíli vás tu nechám."[/rec] pronesl. [rec=hikumo]"Jo a Hinami-chan...ty jablka jsou lahodná..."[/rec] usmála se na ní a odešel.

[hinami_jmeno]

Když Hinami vešla, Itane se skoro udusil jablkem. Pak se jí snažil nakecat, že se cítí dobře. [rec=hinami]"Nemusíš mi lhát, Itane-kun." [/rec] pronesla Hinami. Následně se pousmála. [rec=hinami]"Já jsem v pořádku. A ostatní také. Neměli jsme žádná vážnější zranění." [/rec]pověděla. 
V tom jí došlo, že v rukou drží květiny a tak je šla vyměnit.


[npc_name=takahiro]Sanada Takahiro[/npc_name] a [npc_name=shizuka]Shimazu Shizuka[/npc_name]

Babča se zasmála Ranzině odpovědi. "To zní jako on." poznamenala. Poté si vyslechla Ranzinu poznámku o starých lidech, kteří dětem nabízejí sladkosti. Takahiro už se nadechoval, že něco řekne...možná Ranzi pokárá...ale babča ho zastavila. "Mám dvě vnoučata a tak mám po kapsách vždy nějakou sladkost pro všechny případy." pronesla s úsměvem, rozbalila to lízátko, když ho Ranzi nechtěla, a strčila do pusy. 
"Začneme tedy s prohlídkou? Ať tu Ranzi-chan neotravujeme moc dlouho?" nadnesla. [rec=takahiro]"To by bylo ideální. Mám ještě nějaké povinnosti na akademii." [/rec]odpověděl Takahiro s přikývnutím. Poté následoval babču do nějakých dveří, kde očividně byla ordinace.

[itane_jmeno]

Mladý Uchiha sice hleděl směrem k staršímu, ale ve skutečnosti to bylo, jak kdyby se díval skrz něj. Na jeho otázku ohledně babičky zavrtěl hlavou. [rec=itane]"Musíme ho nějak zastavit..."[/rec] bručel, zatímco změnil pohled směrem k oknu. Ten hlas, ta maska... ještě teď to slyšel v hlavě.
[rec=itane]"Aspoň, že tak..."[/rec] hlesl na to, že jako jediný skončil v nemocnici. Bude muset najít nějaké opatření na Fuutonové útoky. Jeho chakra nebyla dost silná, aby dokázala takové techniky blokovat. Chtělo to nějaké inovace.
Pomalu rozdýchával tu Hinami, respektive její lahodné jablko a ještě šlehl pohledem za odcházejícím Hikumem. Když dívka zmínila, že nemusel lhát, pokrčil rameny. [rec=itane]"Bylo mi hůř,"[/rec] opravil svojí hrdinskou pózu z předtím. [rec=itane]"Jsou opravdu dobré,"[/rec] pochválil jí najednou ty jablka.
[rec=itane]"Ale nemusela jsi... určitě máš jiné povinnosti,"[/rec] řekl něco, co rozhodně nemyslel vážně. [rec=itane]"Děkuji, že jsi se o mě postarala,"[/rec] poděkoval jí o něco tišším hlasem.

[ranzi_jmeno]

Výhovorky.. prebehlo mi hlavou v momente, keď sa no.. začala vyhovárať. Ruky som si len založila na hruď, trocha som sa nahrbila a nespokojne som si vypočula ich krátku konverzáciu. Keď obaja zamierili do nejakých dverí, až prosebne som sa pozrela na druhú stranu chodby. Koľko by im asi tak trvalo, keby že utečiem? Poškrabala som sa na nose a potlačila som nutkanie to naozaj aj spraviť. Proste som ich nasledovala, bez ďalšieho slova či protestov. Asi mi k ničomu neboli.

[hinami_jmeno]

Hinami s pousmála, když ten šupák konečně přestal dělat superhrdinu a přešel jen na hrdinu. [rec=hinami]"Jsem ráda, že už je ti líp. Bála jsem se o tebe." [/rec]odvětila na to.
Poté jí pochválil jabka. [rec=hinami]"To jsem ráda. Že nejsou kyselá nebo tak." [/rec]pronesla a pousmála se.
Následně zavrtěla hlavou. [rec=hinami]"Akitoshi-san říkal, že máme odpočívat...navíc...co je důležitějšího, než zraněný přítel?" [/rec]odvětila na to, že má i jiné povinnosti.
Když jí poděkoval, pousmála se.[rec=hinami] "Od toho přeci přátelé jsou."[/rec] odpověděla mu na poděkování.

[npc_name=takahiro]Sanada Takahiro[/npc_name] a [npc_name=shizuka]Shimazu Shizuka[/npc_name]

Když Ranzi vešla, naskytl se jí pohled na obyčejnou ordinaci. "Je to jen běžná prohlídka, nemusíš se bát. Změříme tě, zvážíme...poslechnu si tě...a odebereme jednu ampulku krve na rozbor a pro zjištění skupiny. Pak budete moct pokračovat zase dál." pronesla s milým úsměvem.
Následně ukázala Ranzi, aby si šla stoupnout na takový ten přístroj, co měří výšku a zároveň i váhu.
[rec=takahiro]"Já radši počkám venku..."[/rec] pronesl s klidem Takahiro a opustil místnost.