Nemocnice

Taiyō Kurama

První dveře byly zklamáním, Hikumo-sensei tam nebyl. Ouuu. Taiyō v duchu zabědovala. Už neměla moc síly. Nohy jí sotva poslouchaly a bylo čím dál těžší udělat další krok, natož pak nést svou váhu. "Dobře." souhlasila ohledně dveří vedle. Zdálo se jí, že jsou strašně daleko a že tam v životě nemůže dojít, ale s pomocí Itaneho se tam dosunuli. Člověk vydá tolik energie a ty prokleté dveře nejdou otevřít. Jak to jen šlo, tak se i Taiyō snažila opřít o dveře a oddechnout si. Ještě jednou zkusila dveře a pokud nešli otevřít, tak se rozhlédla po chodbě a hledala další dveře, i když tušila, že nemá šanci k nim dojít. Přeci jenom teď viděla mnohem lépe jak Itane, ale pořád koukala jenom jedním okem. I když na chodbu asi nepotřebuje takový rozhled, už jí ten obvaz přes pravé oko vadil. Zvlášť když prostě byla zvyklá koukat oběma očima. S námahou tedy zvedla ruku a obvaz přes pravé oko si sundala. Ach jaká to úleva.
"To tedy jo!" musela souhlasit s Itaneho větou mezitím co si sundávala obvaz z oka. Taiyō to nevydržela a musela se pousmát nad jejich situací. Dva, co teď chodí jako 90-letí důchodci, hledali třetího. Taiyō to pobavilo.

Kagami-Uchiha Hikumo

Hikumo si povzdychl nad tím, že ohledně toho tajného místa z bratra nic nedostane. Vždycky se vším dělal strašné tajnosti. 
"Promiň, ujelo mi to." omluvil se za svou sarkastickou poznámku. A dokonce se i tvářil, že ho to mrzí. Prostě se jen na chvíli urazil, řekl něco ošklivýho a hned zase vychladl. Se občas stane.
Poté Akitoshi začal mluvit ohledně Taiyo a jaké následky na ní bude mít půjčení Saradina Mangekyou. Ohledně toho, že jí budou muset sledovat, přikývl. Věděl, že je to hlavně kvůli jejímu bezpečí a také bezpečí ostatních. "Chceš říct Itanemu všechno nebo jen část pravdy?" zeptal se svého bratra. On osobně by Itanemu neřekl, jak k takovým očím přijde. Avšak jak znal Itaneho, bude to chtít vědět. "Taky se tě určitě zeptá na to, jak jsi mu zapečetil vzpomínky. Žere ho to a já se mu nedivím, i když chápu proč jsi to udělal a vím, že to pro něj bylo lepší." řekl ještě.
"Jo, vidím víceméně stejně jako před tím. Celkem se tomu divím, takhle hodně jsem ho snad nikdy nepoužil." odpověděl mu na otázku ohledně jeho očí. Na brýle ani slepeckou hůl to ještě neviděl.
Pak Akitoshi navrhl nového senseie pro jeho tým. Na chvíli se docela dost překvapeně podíval na Akitoshiho. Pak na okamžik zavřel oči a povzdychl si s obličejem v dlaních. "Chová se sice retard, ale za to je to silný a zkušený ninja, který by je snad mohl naučit něco užitečného. Jen doufám, že od něj nepochytěj jisté věci..." odvětil a podíval se opět na bratra. Ježiš to dopadne. pomyslel si při tom v duchu. Jediné, čím si ohledně téhle věci byl jistý, bylo, že žába dokáže jeho tým ochránit kdyby se něco semlelo. "Jen ještě jedna věc...drž ho dál od Ichiraku." řekl smrtelně vážně svému bratrovi a stejně vážně se taky tvářil.

Uchiha Akitoshi

Akitoshi kývl. Chápal, že je teď toho na Hikuma trochu moc. Místo toho přemýšlel nad Itanem. "Bylo na čase, aby se ta pečeť uvolnila. Obával jsem se, že se kvůli tomu dál neposune. A způsob mu neřeknu. Ještě není připraven, aby balancoval na hraně temnoty a světla. I když se docela divím, že to nevyvolalo setkání se Saradou," povzdechl si při vzpomínce na svojí zesnulou matku. Právě tomu okamžiku děkoval on za svůj Mangenkyou. Její smrt, chvíle, kdy jí nedokázal ochránit u něj probudila tajnou úroveň Sharinganu.
"Tak si dávej pozor, jednou to přeženeš a Kiba bude tvým slepeckým psem navždy," varoval ho ještě pro jistotu jednou. "Sám občas vidím hůř na levé oko," připustil. Naštěstí to bylo jen někdy, ale byl si moc dobře vědom proč.
"Myslím, že těm dvěma prospěje trochu jinatší náhled na svět. A neboj, Ayumi se snad nedá," mrkl na něj. Byli sice dospělí, ale stále bratři. Tohle si nemohl odpustit.

Uchiha Itane

"Tak... ještě jeden pokoj, pak asi padnem," rozhodl zadýchaně a dal veškerou energii do posledního pohybu, aby přešli chodbu zase zpět, tedy k pokoji, který byl hned vedle toho jejich. Pokud nebyl tam, mohl být kdekoliv. Byly to dlouhé čtyři metry než přešly tu chodbu. Itane se pak opřel o dveře, vložil sílu do ruky, kterou chytil kliku a zmáčkl jí. A jak se opíral, tak zákonitě letěl kupředu. A protože se navzájem drželi na nohách s Taiyo, nejspíše letěla chudák s ním. Naštěstí už trefili správný pokoj, teď na ně mohli vykuleně koukat dva Uchihové. "Jsme správně?" zeptal se Itane Taiyo, protože on sám zrovna ryl rypákem v zemi, respektive v dřevěné podlaze.

Kagami-Uchiha Hikumo

Hikumo poslouchal svého bratra. Plně souhlasil s tím, že Akitoshi Itanemu neřekne o způsobu, jak získat Mangekyou. "Možná je to tím, že jí vlastně neznal." napadlo Hikuma, říkal to s náznakem smutku v hlase. Přeci jen Sarada zemřela, když Itanemu byl jeden rok. Člověk si většinou nepamatuje, co se dělo, když mu byl rok. 
Nad bratrovým varováním se zamyslel. "Myslím, že lepšího slepeckého psa bych si nemohl přát." pronesl a uchechtl se. Věděl, že je to vážná věc, ale nic s tím nenadělá. Mohl nad tím akorát tak brečet a nebo to brát s nadhledem. "Taky by sis měl dávat pozor. Na rozdíl ode mě, ty slepeckého psa nemáš." vrátil mu varování. Byla pravda, že Akitoshi svůj Mangekyou používal častěji než Hikumo. 
Pak Akitoshi zmínil Ayumi. Hikumo viditelně zčervenal a odvrátil pohled někam stranou. "Kdo tu mluvil o Ayumi-chan? Nechápu kam tím míříš...." mumlal tam. Jo, byl průhlednej jak sklo. 
V tom se otevřeli dveře a dovnitř doslova a do písmene vpadli jeho dva svěřenci. Hikumo na ně překvapeně hleděl neschopný slova. Tedy aspoň chvíli. "Co to provádíte, vy dva?" zeptal se jich a podíval se pořád překvapeně na Akitohiho, který byl stejně překvapený jako on.

Taiyō Kurama

"Tak hurá do toho." přikývla Taiyō a z posledních sil se odlepila od dveří a spolu s Itanem šla k dalším dveřím. Taiyō se sunula pomaleji a pomaleji. Už neměla vůbec žádnou energii. Ani netušila, jak se vrátí zpět do pokoje, jestli ani v tomto pokoji sensei nebude. V mysli si přehrávala různé scénáře - možná se bude muset plazit, nebo by prostě mohla zavolat o pomoc a třeba by je na pokoj někdo donesl, ale určitě by při tom dostali hrozně vynadáno, takže tenhle plán padal.
Tohle rozptýlení jí koneckonců pomohlo nemyslet na to, že nemá žádnou energii a tak se s pomocí Itaneho došourala k posledním dveřím. Itane je otevřel a pak... najednou ležela na zemi. Jak totiž spadl Itane, tak Taiyō neměla sílu mu v tom zabránit, natož to nějak ustát, takže letěla s ním k zemi. Taiyō zvedla hlavu, aby zjistila, do jakého pokoje to vpadli. Byli správně, konečně. "Jo, jsme správně." potvrdila Taiyō Itanemu, že konečně našli senseie a snažila se mu pomoc zvednout hlavu, aby chudák neryl rypákem v zemi. Taiyō tedy zahlédla senseie, který vypadal v pořádku. Radostí si oddechla, ale pak si všimla i vůdce klanu Uchiha. Uppsss. řekla si v duchu a přitom se trochu zastyděla. Už když vpadli do pokoje a Taiyō zahlédla senseie, tak jí pravé oko změnilo barvu na tmavě červenou. Byla totiž šťastná a emoce jí změnily barvu oka.
Taiyō nebyla schopná vstát, takže začala odpovídat ze země: "Hrozně jsme se o vás báli sensei, tak jsme se chtěli přesvědčit, že jste v pořádku." Což samozřejmě byla pravda.

Uchiha Akitoshi

Pokýval hlavou. Horší by bylo, kdyby se setkal s Miyou. To by nejspíš tou aktivací skončilo. Ale byla by to jedna z těch lepších citových aktivacích. No, to bylo jedno. "Neboj se, zvládám bojovat i bez něj. Ale víš, že nebýt mého Susanoo, tak jsem ten boj tehdy v Horkých pramenech nevyhrál. Ty jsi měl štěstí, že to vaše dokonalé nějak uživil Itane... nevím jak, ale nějak jo. Do teď nechápu, co s nimi mamka udělala," furt mu to vrtalo hlavou. Připomínalo mu to případ, kdy Kakashi dostal od Obita ještě posmrtně chakru oba Sharingany. Ale takto...
"Měl by ses jí už vyslovit, nežijeme věčně," řekl k tomu ještě. Tady v tom směru měl bratra až moc přečteného. A potom, co se stalo s Yume... přál mu zase štěstí.
Pak jim do pokoje vpadl dárkový balíček. Akitoshi se trochu zamračil. Aiko říkala, že se neproberou tak brzy, evidentně měli ti dva trochu tužší kořínek než se čekalo. "Neměli byste odpočívat?" pronesl vážným tónem, ale pak se pousmál nad vysvětlením Taiyo. Pak však zbystřil a v jeho očích se objevil Sharingan. "Bylo to takto dřív?" zeptal se bratra, zatímco poukázal na Taiyno oko.

Uchiha Itane

"Díky," poděkoval, když mu narovnala hlavu, zatímco on si vymotával končetiny z těch Taiyiných. "No... evidentně žije, můžeme se plazit zpátky," pronesl trochu nabručeně, když se setkali s takovou protireakcí od starších dvou v místnosti. Vynaložili takové úsilí, protože se o Hikuma báli a oni to ani neocenili. No, co se dalo dělat. Do jejích pokoje aspoň trefí a nebudou muset obtěžovat jiné.
"Nemohl by si nám pomoci, otče, co si hraješ na černej flek?" řekl trochu ostřeji. Netušil na co se ptal, protože on sám ještě netušil, že Taiyo umí taky zčervenat oko. Jeho levé bylo jen nateklé krví. Její vypadalo relativně v pohodě.

Kagami-Uchiha Hikumo

"Vím." přikývl Hikumo ohledně té věci ve vesnici ukryté v Horkých pramenech. "Také nechápu, co s nimi udělala, ale kdyby to neudělala, už bychom si tu takhle nepovídali. Bůh ví, co všechno si schovávala v rukávech." pronesl. I jemu to vrtalo hlavou...jak prostě mohla někomu půjčit svoje oči...to prostě bylo divný. 
Na poznámku ohledně Ayumi se chystal něco říct, jenže to jim tam vpadlo dětské komando mrzáků, takže to nestihl.
Vyslechl si vysvětlení od Taiyo. Párkrát překvapeně zamrkal a pak se na Taiyo vřele usmál. "Jsem v pohodě. Unavený a polámaný, ale v pohodě. Nemusíte se bát." řekl jim. Upřímně ho zahřálo u srdíčka, že si o něj dělali starosti. Pak se však zarazil a překvapeně hleděl Taiyo do obličeje. Zapl by sharingan jako Akitoshi, kdyby se necítil, jako kdyby ho jeho zapnutí mohlo zabít vyčerpáním. "Ne, to tedy nebylo...pane bože." odvětil bratrovi.
Nakonec se ozval Itane. "To je fakt...pomož jim." podpořil ho.

Taiyō Kurama

Taiyō neměla sílu ani na plazení, ale hrozně jí to pobavilo. Dostali vynadáno od obou, což se dalo trochu čekat, no neva. Taiyō ovšem vystrašilo, jak jí Akitoshi rengenoval svým Sharinganem. Bylo to, jako když vás pořád sledují oči z obrazu, ať se pohnete kamkoliv. Vždyť nestihla nic provést, nebo jo? Tohle bylo opravdu nepříjemné, zvlášť když Taiyō zatím o svém barvu měnícím oku nevěděla.
Podívala se na Itaneho, ale ten měl své levé oko nateklé krví, takže asi bude mít něco podobného, ale když už se přidal i Hikumo-sensei, začala se obávat víc a víc. "Pardon, co... co se děje?" zeptala se nechápavě. Sama věděla jen o dvou změnách a ty nebyly tak hrozné, ale podle jejich reakce se začala bát odpovědi na položenou otázku.

Uchiha Akitoshi

"No jo, vidíš to," odsouhlasil Itaneho žádost a vzal nejdřív Taiyo. Tu položil na volnou postel. Itaneho pak nekompromisně složil k Hikumovi. "Popravdě, vypadá to, že jste ho ochraňovali natolik, že jste si ta nejhorší zranění odnesli vy," usmál se Akitoshi nad Hikumovým komentářem ohledně zranění.
Akitoshi ještě krátce skenoval, ale prakticky nic nevyskenoval. "Není to matčina chakra. Je její vlastní. Nevím čím, ale něco způsobilo, že tvé oko najednou zčervenalo. Neřekla ti Sarada víc?" navíc, když si jí tak prohlížel, padl jeho pohled na zvláštní černé nehty a linku. "To je teď taky v módě nebo?" chtěl vědět víc. Docela ho to vylekalo.

Uchiha Itane

Itane se podíval na Taiyo, když na ní ti dva taky tak zírali. Třeba toho tři vyzírají víc. Inu, měla na sobě nemocniční pyžamo, takže jakože... nic moc k vykoukání, zakrývalo jí celou. "Trochu jí očoudly vlasy... a asi začínám vidět červeně," pokrčil nechápavě rameny. Barvy ještě trochu chytal, zbytek byl rozmazaný.
Normálně by nadával, že byl nacpán do postele k chlapovi, ale teď byl zase rád, že si mohl lehnout. "Máte mi co vysvětlovat, oba dva, je vám to jasný?" ukázal na černý flek a blonďatý flek vedle sebe. "Jak jsme se sem vůbec dostali?" nadhodil ještě dodatečně. "Jen pro ujištění, příště až budu mít sen, že budeme sestřeleni černým ohněm, tak s tebou neletím," varoval strýce, tentokrát už s žertovným podtónem, aby trochu ulehčil situaci. Černý jestřáb sestřelen... na to totiž už někdo měl copyright.

Kagami-Uchiha Hikumo

Hikumo se trochu šoupnul, když mu v posteli skončil Itane. Začal ho tam trochu cuchat jako když byl malý. Využíval toho, že se jeho synovec nemůže bránit. "Promiňte, že jste se kvůli mně zranili a skoro umřeli. A díky, že jste mě v tom nenechali." pronesl k nim a usmál se na ně, což Itane asi momentálně neviděl. 
Pak si vyslechl, co Akitoshi zjistil. Při čemž si všiml i dalších změn na vzhledu Taiyo. "To před tím taky neměla." okomentoval její ruku Hikumo. Bylo to celé takové divné, děsivé a zajímavé zároveň.
Následně se ozval opět Itane s tím, že mu mají, co vysvětlovat. No...Hikumo se rozhodl Itaneho otázky ohledně očí a tak podobně na Akitoshim.
"Tvůj taťka nás našel." odpověděl mu na to, jak se sem dostali. Při jeho poznámce o tom, že příště se bude řídit varováním ve svých snech, se Hikumo ušklíbl a rozcuchal ho ještě víc. "A já to nebudu brát tak lehkovážně." řekl mu při tom.
"Musím ale říct, že máte ohromný štěstí, že už Aiko odešla. Byste jinak schytali její pěst spravedlnosti za to vaše courání se tady." pověděl jim s uchechtnutím a pak mu přejel mráz po zádech. Její pěst spravedlnosti nebyla k smíchu.

Taiyō Kurama

Když už pak na ní koukal i Itane, tak se Taiyō cítila ještě hůře. Nerozuměla tomu, co se děje. Itane narážel na změnu barvy pramenu vlasů, ale to přeci nemohlo být tak zásadní, aby jí kvůli tomu Akitoshi skenoval.
"Děkuji." poděkovala Akitoshimu, že jí položil do postele. Bylo to velmi příjemné. Jediné na co měla Taiyō sílu, bylo asi jenom otáčení hlavy. Jinak ležela tak, jak jí Akitoshi na postel položil.
Navíc se moc dobře poslouchalo, že v tom těžkém souboji byli něco užiteční, tedy hlavně pro Taiyō to mělo velký význam. Jen jí to utvrzovalo v tom, že se rozhodla správně, když přijala pomoc od Itaneho babičky. "Jsme přeci tým." řekla Taiyō důrazně. V tuhle chvíli to pro ní znamenalo víc než rodina. Ale stejně jí přišlo, že ti dospělí nevědí co chtějí. Během souboje je Hikumo-sensei posílal pryč a teď najednou děkuje, že jsme ho v tom nenechali. Taiyō se pousmála.
Konečně se však dozvěděla, co je na ní tak zajímavého, že byla tolik skenována. Mezi další změnu patřilo červené oko, ale viděla přes něho normálně. Zvláštní.... mělo to na mě vedlejší účinky, protože nejsem Uchiha?! nemohla se rozhodnout, jestli se sama sebe ptá, nebo si to oznamuje, ale jelikož Itane neměl vedlejší účinky, tak si to asi oznamovala. "Neměla moc času... řekla, že Hikumo-sensei potřebuje pomoc... a jestli chci přežít,
tak má pro mě řešení... Řekla, že mi propůjčí část své síly... ale že to může mít vedlejší účinky...
přesto jsem to přijala. vzpomínala Taiyō, cože to ten jestřáb vlastně všechno říkal. Trochu se jí mlžilo, jako kdyby na to chtěla hlava zapomenout. "Měla jsem kolem pravé ruky černý oheň." snažila se vysvětlit, že si černé nehty a linku táhnoucí se až k ramenu opravdu nenechala udělat z vlastní vůle. Z tetování měla hrůzu.
Nakonec se dozvěděla, že je našel Akitoshi. Dále, že Itane umí věštit a je třeba ho brát vážně. No a nakonec stejně zase dostali pokáráno za to, že tu courali a báli se o senseie.

Uchiha Akitoshi

Akitoshi si prohlížel tu ruku poměrně bedlivě, ale pak to vzdal a vypnul sharingan. "Chakra Sarady v ní není. Musela si to přivodit vlastní silou, která byla posílená externím zdrojem. Přiznám se, že o klanu Kurama příliš nevím, tudíž ti asi moc neporadím. Nepředpokládám, že by si tu měla začít házet Amaterasu, ale při sebemenší změně prosím vyhledej mě nebo Hikuma. Pokud i naše matka řekla, že by to mohlo mít vedlejší účinky, kdo ví o co by mohlo jít. Znala váš klan mnohem víc," řekl zamyšleně. "Ale nechci tě lekat, dokud to nezpůsobí nějaké, nechal bych to být. Omlouvám se ti za způsobené potíže," dodal ještě vážným tónem. "S máti to nikdy nebylo lehký, co?" nadhodil směrem k Hikumovi.

Uchiha Itane¨

Jo, kdyby měl sílu, tak by Hikumovi nacpal jeho ruku do ... asi do nosu, ten teď zhruba dokázal odhadnout, kde byl. Ale jinak spíš jen poslouchal. "Mám pocit, že se mi snažila tu noc napovědět babička. Podobalo se to její síle," zamumlal ještě k tomu jeho "věštění". Až moc se to podobalo té divné předvídací tentonononc, co na krátko měl.
"Každopádně... co s tím teď uděláme? Musíme toho zmetka vypátrat a chytit. Nemůže si dělat takovouhle srandu z bývalé hlavy našeho klanu, ne?!" zabručel, aby už nechali Taiyo být a raději přemýšleli v širších souvislostech. Navíc, ten energetický chakra tygr jasně řekl, že to on může za to, že byla babča mrtvá.

Kagami-Uchiha Hikumo

Itaneho očividně štvalo, že ho Hikumo cuchá. Hikumo však nechápal pořádně proč, vždyť jako malého to Itaneho uklidňovalo.
Když Taiyo zmínila to, že jsou tým, Hikumo se pousmál a na nějakou dobu přestal Itaneho cuchat. "Když už jsme u toho týmu...až do odvolání budete mít nového senseie." oznámil těm dvěma, což je muselo dost šokovat. Mohly je napadat věci, jakože je Hikumo zraněnější než tvrdí nebo že si vyčítá, že ti dva málem umřeli. On si to vlastně trochu vyčítal, ale to nebyl ten důvod. 
Akitoshiho povídání o změně Taiyo pozorně poslouchal. Hikuma dost překvapilo, že ani Akitoshi toho o klanu Kurama moc neví. Vždyť...ten přeci věděl snad všechno. "To ne no." odvětil svému bratrovi. "Když nad tím přemýšlím...řekla mi, že se její síla nějak napojila na někoho z Uchihů a že ten někdo dostal varování. Ten někdo jsi byl podle všeho ty." řekl Itanemu a pohladil ho po hlavě jak malé dítě. Bylo to docela roztomilý sledovat to. 
Pak Itane zmínil toho tygra. Hikumo zvážněl. Ten tygr mu ležel v žaludku. A to hodně. Teď se však musel zaměřit na jiný úkol, jenž jemu s Akitoshim Sarada svěřila. "To není tak jednoduché, Itane. Ale neprojde mu to, o to se neboj." pronesl k němu. Poté se podíval na svého bratra a čekal, co k tomu řekne on.

Taiyō Kurama

"Cože?! Nový sensei?!" vyskočila Taiyō překvapením do sedu. Vteřinu na to si uvědomila, cože to udělala a že to neměla dělat. Bolestí se jí chtělo brečet, slzy však udržela, ale obličej měla zkroucený bolestí a vztekem na sebe. "Aauuu." sykla a raději už se nehýbala. Doufala, že to za chvíli odezní samo. "Proč?" snažila se ptát dál, ale bylo to takové nucené, jak se vnitřně snažila překonat bolest snad každého svalu, o kterém věděla, ale i nevěděla. Mysl jí opět zaplnili nejhorší scénáře typu - sensei není v pohodě, je to horší než to vypadá,... Taiyō už senseie chtěla osočit, že jim určitě o svém zdravotním stavu lhal, ale nakonec jen vydechla. Proč by to dělal? řekla si nakonec a při tom doufala, že dostane nějaké vysvětlení.

V nějaký moment mezi tím vším (trochu se v tom ztrácím) Taiyō vykuleně koukala na Akitoshiho. Přivodit vlastní silou? opakovala si v duchu. Nechápala/nerozuměla tomu, jak si mohla černé nehty, linku táhnoucí se po celé ruce, očouzený pramen vlasů a červené oko způsobit sama. Celou dobu ... no těch pár minut co o tom věděla ... si myslela, že tohle jsou ty vedlejší účinky. Jenže teď jí Akitoshi řekl, že vedlejší účinky teprve mohou přijít. Jediné na co se Taiyō zmohla, bylo souhlasné přikývnutí k tomu, že při změně změn určitě někoho z nich vyhledá. Zjištění, že si změny přivodila sama jí velmi znepokojovalo. Nevěděla, co si myslet, prostě jen koukala na svou pravou ruku a snažila se vnímat následný rozhovor, který zde probíhal.

Uchiha Itane

Ono ani tak nešlo, že by ho štvalo to cuchání, ale především ho štvalo, že pořádně neviděl a že mu to ani nemohl oplatit, to bylo nefér. A ještě víc bylo nefér, když jim oznámil, že budou mít jiného učitele. "Proč?! Nikdo jiný, tedy kromě táty, mě nemůže naučit jak využít svůj potenciál naplno," vydechl překvapeně Itane. Ne, že by byl třeba Kenshin špatný, jen to byl tuřínový šupák, ale k rozvoji jeho schopností zatím nejvíc přispěl Hikumo.
"Chceš říct, že se napojila zrovna na mě? Proč?! Nemám takové schopnosti jako vy dva, vždyť jsem si dokonce jen myslel, že to byl sen," mumlal dost nechápavě. Takové to děcko, na který někdo vysypal vagón informací a teď se je snažil nějak pospojovat, aniž by znal všechny souvislosti. Akorát z toho měl chudák v hlavě guláš.
Pak se podíval na otce. Už začínal zaostřovat trochu lépe, takže to nebyl jen velký flek. "Budeš nás učit ty?" zeptal se vážně.

Uchiha Akitoshi

"Podle toho, co mi řekl Hikumo, tě Sarada považuje za někoho, kdo jí překoná. Tak jí nezklam. Navíc, tvé oči jsou nejspíš podobné těm jejím. Až jednou příjde čas, poznáš to. Zatím však nejsi připraven," přešel ke svému synovi a taky ho trochu rozcuchal. To Itaneho trochu usadilo, nevěděl moc, co na to říct. Vždycky se vším dělali tajnosti.
"A ne, nebudu to já, kdo vás bude učit. Rád bych, ale mám jiné povinnosti," oznámil na jeho další otázku, zatímco se vydal směrem k východu. "Inu, nechám vás teď odpočívat. Vy dva se za dva dny sejdete s novým učitelem a tebe Hikumo očekávám za dva dny u sebe v pracovně. Dořešíme detaily tvé dovolené. A vy dva už nikam nelezte, nechám vám sem poslat ještě jednu postel," pronesl k nim s mírným úsměvem, mávl jim na rozloučenou a odešel. Tím Itane přišel o možnost dolovat další odpovědi.

Kagami-Uchiha Hikumo

Hikumo čekal, že budou ze zprávy o novém senseiovi překvapení a co teprve ten nový sensei, až se to dozví, ale, že si kvůli tomu Taiyo ublíží rychlým sednutím, to by ho nenapadlo. Samozřejmě, že se hned ptali proč budou mít nového senseie. No a Hikumo jim pravý důvod říci nemohl. Nechtěl ani riskovat, že by se někdo dozvěděl, že je na nějaké sólo misi. Ještěže měl pro tento případ připravenou výmluvu. "Aiko si myslí, že by mi prospěl zdravotní pobyt v lázních. Už jsem dlouho neměl dovolenou a taky jsem chtěl navštívit matčin hrob." odpověděl jim. S tím posledním vlastně nelhal, opravdu se tam chtěl zastavit alespoň na cestě zpět. Byl to přeci jen už opět rok pryč.
Na Akitoshiho slova přikývl, zamával mu na rozloučenou a nechal ho odejít. A tak zůstal sám v místnosti s Itanem a Taiyo. Něco mu říkalo, že dostane shiton.

Taiyō Kurama

Taiyō se po chvilce zase podařilo lehnout. Doufala, že už jsou všechny šokové informace vyřčeny. Nerada by zase vyskakovala z postele.
Hikumo-sensei měl vymyšlenou dobrou výmluvu a zvlášť, když mu v tom pomáhal i Akitoshi. Lékařské doporučení se přeci nedá zpochybňovat, ale stejně to znamenalo, že není zas tak v pohodě, jak zprvu tvrdil. "Aha, takže dovolená..." konstatovala zklamaně. Přeci jenom Hikumo-sensei je také jenom člověk a někdy si potřebuje odpočinout, jenže Taiyō si na něho už tolik zvykla. Byla z toho smutná, takže pravé oko bylo pořád červené.
Taiyō se podívala směrem ke stropu.... no prostě jak se říká do blba... Hmmmm, takže nový učitel. přemýšlela si. Moc se jí to nelíbilo, ale nahlas to neříkala. Pak ale otočila hlavu zpět k senseiovi. "Znáte našeho nového učitele?" zeptala se. Chtěla být co nejvíce připravená.
Mezitím vším se samozřejmě uctivě rozloučila s Akitoshim.

Uchiha Itane

Vysvětlení teda dost na prd, neměl zklamat mrtvou babičku. Pravda, nechtěl jí zklamat. Ale aby měl oči stejné jako ona... ani zdaleka. To co dokázala ona nedokáže nejspíše nikdy.
Itane přejel pohledem z otce na Hikuma, z Hikuma na otce a trochu pozvedl obočí. Dovolenou... a proto se měl zastavit u něj v kanceláři. Znal tyhle dva dost dlouho, věděl, že mají asi tak miliardu tajemství. Ale většina z nich byla opodstatněná. Takže pokud něco tajili, tak to z nich asi nedostane. Ale to neznamenalo, že si nemůže rejpnout: "A nezapomeň pozvat Ayumi sebou, na tu dovolenou," poslední slovo řekl dost ironicky a mrkl přitom na strejdu.
Potom položila Taiyo poměrně důležitou otázku, zbystřil, protože nový sensei ho taky zajímal. Tátovi zamával na rozloučenou.

Kagami-Uchiha Hikumo

Hikumo si z jejich pohledů vyvodil, že Taiyo mu jeho výmluvu zbaštila ale zklamalo jí to a Itane ho podezírá. Šupák jeden. 
Pak se Itane zmínil o Ayumi. Hikumo svého synovce lehce ťuknul hranou ruky do hlavy. "Až ty někam pozveš Hinami-chan." vrátil mu to stejnou vahou s úšklebkem. 
Mezitím se Taiyo zeptala na jejich nového senseie. "Ano. Sice jsem ho už dlouho neviděl, ale znám." odpověděl jí jednoduše. Při tom si všiml, že Taiyo vypadá poněkud smutně, což jen doplňovalo to její červené oko. "Nebojte, však já se vrátím. Pokusím se vrátit brzo, abyste nebyly ve spárech toho šupáka tak dlouho." pronesl k ní a vlastně i k Itanemu, při čemž se na Taiyo usmál.

Taiyō Kurama

Tak se toho zase moc nedozvěděla. Tak trochu čekala, že o něm sensei řekne víc, místo toho se dozvěděla jen to, že je to šupak, což jí moc nepomohlo a jen více přidalo k nedůvěruhodnosti nového učitele.
Když Hikumo-sensei slíbil, že se brzo vrátí, tak se Taiyō musela usmát. Bylo vidět, že je sensei má rád, když je nechce nechat novému učiteli příliš dlouho. Zahřalo jí to u srdíčka a hned byla klidnější.

Uchiha Itane

Itane by obyčejně pokrčil rameny, ale to teď moc bolelo, tak jen řekl: "Už jsem jí pozval, po zkouškách, krátce předtím než jsi nás vytáhl na tuhle cestu," pronesl a pak se ještě krátce zamyslel dodal: "Takže jí raději nezvi, mám rád, když mi ramen naservíruje ona." Mírně se na strýce pousmál a pak sklouzl z postele dolů, protože se začal přesouvat na postel, co mu přivezli z druhého pokoje.
"A když je to takový šupák... je aspoň trochu schopný?" navázal na debatu k senseiovi. Doufal, že to nebyl nějaký věčný chuunin nebo tak něco.

Kagami-Uchiha Hikumo

"Hm..zvláštní. Hibiki to stihl..." zamumlal si tam Hikumo. Když Itane zmínil, že má rád, když mu rámen servíruje Ayumi, Hikumo se uchechtl. "Hlavně proto, že ti dává dvojitou porci toho, co máš rád, co?" rýpl si do něj. 
Taiyo už se na nic ohledně nového senseie neptala, za to Itane ano. "Je to silný ninja. Trénoval ho sám sedmý. Abych řekl pravdu, patří k nejsilnějším ninjům Konohy." pronesl Hikumo. Pak si ale povzdychl. "Furt to ale nemění nic na tom, že je to děsnej retard." dodal.

Taiyō Kurama

Zdálo se jí to, nebo se tu právě kluci začala pošťuchovat ohledně holek. Jsou jak malý. pomyslela si Taiyō. Normálně by k tomu připadala i zakroucení hlavou, či pokrčení ramen, ale to po minimálně ještě den vzdala.
Takovéhle povídání jí ale bavilo, cítila se při tom bezpečně. Takže vlastně byla klidná, což znamená, že její pravé oko konečně získalo normální barvu a nebylo červené. Což bychom mohli považovat za úspěch.
Normálně by Itanemu pomohla v přesunu z postele na postel, ale samotná neměla vůbec žádnou sílu na to, aby vstala. Snažila si tedy říkat, že Itane to jistě zvládne. Vždyť i v souboji toho předvedl mnohem víc než Taiyō.
No jinak ohledně nového učitele se mají asi na co těšit. Taiyō se raději ani nechtěla ptát dál, přišlo jí, že jsou ty informace o něm jen horší a horší. A i když to jistě bude silný ninja, tak slova ohledně děsného retarda to trumfli.

Uchiha Itane

No právě proto jsem to nestihl... blesklo Itanemu naštvaně hlavou, ale momentálně měl dost starostí s tím, že se natahoval na postel. Pro dnešek měl asi dost, bylo na čase si odpočinout a nabrat síly na nového senseie. Pokud to byl retard... tak to bude špatný, protože Itane si už skoro odvykl na spolupráci s retardem.
"A teď ticho, tady se spí," pronesl vážným tónem. Jo, měl dost, zbytek povídání musel počkat.

Uběhly dva dny, během kterých se všem doplnila chakra a svaly konečně přestaly bolet. Itane i Taiyo měli oči naprosto v pořádku, když tedy nepočítáme to, jak teď Taiyo často měnila barvu. Dnes je měli propustit, Akitoshi dokonce už předešlého dne donesl Itanemu jeho věci, takže teď ráno se zrovna strojil. Připevňoval si chrániče na ruce a tak, prostě byl připraven vyrazit, když na okno zaťukala vrána s přivázaným svitkem na nožce.
"To je od táty, máme si ho prý najít na cvičišti... nebo v lázních. Ani on si očividně není jistý," pronesl to, co bylo napsané na papírku. To, že mu otec přál hezký den si nechal pro sebe, bylo to určeno pro něj. Bylo hezké, jak na něj pamatuje. Být Taiyo, už by měl oko červené.

Kagami-Uchiha Hikumo

Když se Itane s Taiyo probudili, Hikumo v pokoji nebyl. Vrátil se až ve chvíli, kdy Itane sděloval Taiyo, co jim Akitoshi poslal za vzkaz. "Vsadil bych na ty lázně. Dobré ráno mimochodem." řekl jim a každému z nich něco hodil. Byl to takový malý pudink v krabičce. Asi tak jediná věc, co tu lidem k jídlu chutnala. V patách mu kráčel Kiba, který se tvářil trochu smutně. Itanemu s Taiyo mohlo připadat, že je na Hikumovi i Kibovi něco jinak, ale nemohli přijít na to, co to bylo. Teprve až po chvíli Taiyo došlo, co to je. Ani jeden z nich neměl ninja čelenku.
"Tady se asi rozloučíme, co?" zeptal se jich a na tváři mu bylo znát, že ho to mrzí a rád by tu s nimi zůstal.