Nemocnice

Taiyō Kurama

Taiyō po třech zaklepání na dveře se vrátila do pokoje. Byla se převléci jinde. Už když odcházela, tak nikde Hikuma-senseie neviděla a ani po návratu se to nezlepšilo. Vrátila se zrovna, když na okno ťukala vrána, která měla svitek na nožce.
Taiyō přikývla a už se nadechovala k odpovědi, když v tom promluvil Hikumo-sensei. "Dobré ráno, Hikumo-sensei." pozdravila nejdříve a snažila se chytit... něco malého. Chytila to. Jé hele... puding... Mňam. usmála se na puding. "Děkuji." slušně poděkovala. "Ahoj Kibo." pozdravila i Kibu, když si ho všimla. "No, podle toho, že je to šupák, tak bych také nejdříve hledala v lázních." souhlasila se senseiem. Chvíli jí vrtalo hlavou, co je na senseiovi a Kibovi jinak. Musela se je prohlédnout od hlavy k patě a od hlavy k packám, ale nakonec na to přišla. "No jo, ani nemáte čelenku." řekla jen tak do vzduchu své zjištění.
Pak si ale všimla jejich smutného pohledu, jak jednoho, tak i druhého. Taiyō posmutněla, opravdu přišel čas na loučení? No a jak Taiyō posmutněla, tak se jí zase změnilo pravé oko na červené. "Přeci se neloučíme napořád." snažila se být Taiyō silná, ale samozřejmě jí to nešlo. Přeci jenom ukápla slzička. To se prostě nedalo vydržet. Taiyō přiskočila k senseiovi a objala ho. Je prostě taková. "Tak si pěkně.... fňuk.... odpočiňte... fňuk." vylezlo z Taiyō nakonec během toho objímání. A né a né Hikuma pustit.

Uchiha Itane

Itane obratně chytil levačkou hozený puding a usmál se. Zaprvé už zase viděl perfektně, zadruhé se mu vrátily reflexy a pohyblivost a zatřetí to bylo fakt to jediný, co se tady dalo žrát. Ještě si hodil katanu na záda a byl připraven. Ale nejdřív... puding! Takže ho snědl na posezení. Mezitím mu přítomnost Kiby a nedostatek čelenek vesnice potvrdily jeho předchozí myšlenky. Co by s tím měl udělat...
Rozloučení, to byla ta část, které se chtěl vyhnout. Taiyo měla pravdu, že se neloučili napořád, ale i tak, po té poslední akci nechtěl Hikuma pouštět samotného. "Em... Taiyo? Mohl bych si Hikuma ještě nachvíli půjčit? Soukromě..." poprosil tak po třech minutách objímání. Pokud dívka svolila, tak si strejdu i Kibu vyvedl na chodbu, někam do rohu, kde nikdo nebyl.

Kagami-Uchiha Hikumo

Kiba na pozdrav vydal ty své vlčí zvuky a mávl při tom ocasem. Následně doběhl k Itanemu a šťouchl mu studeným čumákem do tváře na pozdrav.
"Na dovolené jí stejně nepotřebuji a mohla by zreznout." odvětil na to, že nemají s Kibou čelenky. Při tom se koukl na své pravé zápěstí, na kterém onen ninja chránič nosíval. Jen o chvíli později si všiml, jak se oko Taiyo zbarvilo do červena. Bylo mu to líto, že je to právě kvůli němu. No a než se nadál a vůbec stačil Taiyo odpovědět na to, že se neloučí napořád, už ho objímala. Hikumo jí také objal a hladil jí při tom po hlavě jako dítě, kterým Taiyo vlastně i byla. "Přesně tak. Neloučíme se napořád. Uvidíš, že budu zpátky dřív než se naděješ. Tak už prosím neplač." pronesl k ní utěšujícím hlasem. To už k nim doběhl i Kiba a podobně jako před tím Itanemu začal šťouchat Taiyo do tváře čumákem a olizovat jí tvář. "Navíc pro tebe mám důležitý úkol...dávej mi pozor na Itaneho, ano?" požádal jí a usmál se při tom na ní.
Poté Itane řekl, že si chce Hikuma na chvíli půjčit. Hikumo se na něj podíval. Přemýšlel, jestli Itane nechce, aby Taiyo viděla jejich loučení a nebo jestli mu chce něco důležitého říct. Tak jako tak, pokud ho Taiyo opravdu pustila, tak s Itanem na tu chodbu šel.

Taiyō Kurama

Taiyō se snažila neplakat. Utišující hlas jí v tom trochu pomáhal, no a když se k tomu přidal i Kiba, který jí olízl tvář, tak se Taiyō musela zasmát. Nakonec vzhlédla k Hikumovi, protože začal mluvit o důležitém úkolu. Ten úkol jí donutil usmát se od ucha k uchu. "Dobře, dám." přikývla souhlasně Taiyō a už se usmívala.
Pomalu, trochu nedobrovolně, pustila Hikuma z objetí. Utřela si z tváří zbytek slz a nechala tedy ty dva odejít. Co jiného jí zbývalo, nemohla si Hikuma usurpovat jen pro sebe.
S povzdechem si v pokoji sedla na postel a pustila se do toho dobrého pudingu, aby nabrala síly na toho nového učitele-šupáka, který si jistě užívá v lázních. Takové neprofesionální chování. Snažila se přijít na jiné myšlenky, ale nebylo to tak snadné, takže zatím mělo její pravé oko červenou barvu.

Uchiha Itane

Jakmile vyšli na chodbu, objal Itane nejprve Kibu a dlouze ho pohladil po hřbetě. Pak se zvedl a objal i Hikuma. Ne tak dlouho jako Taiyo, ale se stejným citem jako ona. Pak se odtáhl a podíval se mu do očí. Chvíli přemýšlel nad tím, co říct. "Nevím, co plánujete podniknout, ale dejte na sebe pozor! Oba dva!" pronesl a sundal ze zad katanu v pouzdře. Pak ruku s ní natáhl k Hikumovi. "Vem si jí, bude se ti určitě hodit a část mě a Sory bude tak s tebou. Pomůžou ti porazit ty, co po tobě jdou," hlesl tiše. Strejda moc dobře věděl, co všechno pro něj ta katana znamenala. Ale i kdyby odmítal, tentokrát mu jí prostě vnutil. On si pujčí tu tátovu...
Pak se odvrátil a zamířil zpět do pokoje, kde byla Taiyo. "Vyřešte to rychle... a vraťte se. A Hikumo... nezapomeň, že jsi s tátou ta jediná rodina, co mi zůstala. Nechci o vás přijít," zamumlal tiše a trochu popotáhl. Pak zmizel do pokoje za svojí současnou týmovou kolegyní. Rukou si otřel několik slz a deaktivoval sharingan, který vlivem emocí aktivoval samovolně.
"Pojďme, ať je na nás hrdý," řekl s mírným úsměvem k Taiyo a otevřel okno, protože chodit z nemocnice dveřmi bylo moc mainstream. "Kde začneme? Ty lázně?" zeptal se jí ještě.

Kagami-Uchiha Hikumo

Když Taiyo souhlasila s tím, že na Itaneho dá pozor, Hikumo se na ni usmál a ještě jednou jí pohladil po hlavě. "Kdybych někdy měl dceru, přál bych si, aby byla jako ty. Dávej na sebe pozor." řekl jí ještě s úsměvem, než odešel. 
Na objetí Kiba reagoval stejně jako u Taiyo, olízl Itanemu obličej. Hikumo Itaneho objetí oplatil. Bylo to pevné objetí. Věděl, že teď svého synovce nějakou dobu neuvidí. 
Poté jim Itane řekl, aby na sebe dávali pozor, při čemž mu podal katanu, kterou zdědil po Soře. Hikuma to překvapilo. Věděl, jak moc tahle katana pro Itaneho znamenala. "Koupat se v horkých pramenech, dokud nebudu mít zrak jako jestřáb a Kiba lesklou hebkou srst." odvětil mu ohledně toho, že neví, co plánují podniknout. No..o těch horkých pramenech vlastně ani nelhal.
Také ho překvapilo, jak Itane říkal, že po něm někdo jde. Hikuma tak napadlo, kdy Itane stihl takhle vyrůst. Povzdychl si. "Dáme na sebe pozor. To jsi měl další vizi?" zeptal se ho. Nějak nevěděl, proč si Itane myslí, že by po něm mohl někdo jít. I přes to si od něj ale katanu vzal. Poznal z Itaneho pohledu, že dohadovat se s ním o tom nemělo cenu.
Pak se Itane chystal vrátit do pokoje se slovy, že on s Akitoshim jsou ta poslední rodina, kterou má. Hikumo to viděl podobně. Avšak on jako svou rodinu bral i svůj tým. Bral Taiyo skoro jako dceru nebo alespoň neteř a stejně tak i Hibikiho. "Přece bych tě na Akitoshiho kuchyni nenechal samotnýho." odvětil mu na to.
Hikumo pak Itaneho ještě naposledy zastavil. "Itane...dávej pozor na Taiyo a na sebe taky. A kdyby něco...najděte Akitoshiho nebo vašeho nového senseie." řekl mu ještě.

Uchiha Itane

Itane se zamračil, když znovu zmínil horké prameny. Jestli už, tak se v nich zastaví jen nachvilku. "Nech toho, nejsi ten typ ninji, co by si po takové věci vzal dovolenou a hlavně... vím jak se díváš na své studenty. I když ne na mě, ale na Taiyo a Hibikiho. Vzal by si je sebou!" pronesl Itane. "Nepotřebuji vize. Přemýšlel jsem o tom od chvíle, co jsme nabrali vědomí. Já a Taiyo jsme pro ně byli nicky. Hned od začátku se chtěli zbavit tebe. Použili na tebe něco, co tě mělo oslabit, dostat na kolena. A měli pravdu, nebýt tebe, tak se nevrátíme. Ale podcenili nás naposledy, to ti slibuji," procedil naštvaně skrz zuby. Ještě teď cítil lítost v Saradiných slovech, když říkala, že přenesla problémy jejích generace na další, ale stalo se. Museli se tomu postavit.
"Až se vrátíš, tak ten rámen platí. A neboj se, postarám se o ní, stejně jako ona o mě. A když na to příjde, postarám se i o tátu a o tebe, slibuji," pronesl a natáhl k němu zatnutou pěst.

Kagami-Uchiha Hikumo

Hikumovi došlo, že Itaneho neoblbnul. Avšak nikdy si nemohl být jistý, jestli někdo neposlouchá. Od chvíle, kdy jim Sarada předala vzkaz, pro něj měly i zdi uši a oči. Hikumo si klekl na jedno koleno, aby Itanemu viděl do očí, pak si přitáhl jeho hlavu blíž tak, že měl čelo na tom jeho. "Nemám na vybranou, Itane. Potřebuji, abys mi věřil." pronesl k němu šeptem a díval se mu při tom do očí. 
"Hlavně to nepřežeň a neudělej nic zbrklého, ano? Nesmíš se nechat pohánět nenávistí." řekl mu ještě,než své čelo oddělil od toho jeho. Narážel na to, jak Itane sliboval, že je nepřátelé podcenili naposledy. 
"Si piš, že ten rámen platí." odvětil a svou pěstí ťukl do té jeho.

Taiyō Kurama

To, co Hikumo-sensei řekl Taiyō,(jako že kdyby měl dceru, tak by si přál, aby byla jako Taiyō), jí opravdu dostalo. V tu chvíli se úžasem zcela rozplynula. "Děkuji." poděkovala za tak krásná slova.

Než se Itane vrátil do pokoje, tak Taiyō stihla sníst svůj pudink, byla tedy připravená vyrazit. Energeticky tedy vstala z postele a udělala krok ke dveřím, když v tom si všimla, že Itane otevírá okno. "Dveřmi ne?... " zeptala se, ale ani nemusela čekat na odpověď. Itaneho pohled mluvil za vše. "Ne." odpověděla si sama. Taiyō si povzdechla, ale usmála se při tom. Jestli to takhle bude vypadat pořád, tak to dávání pozoru na Itaneho brzo vzdám. řekla si pro sebe a konečně po dvou dnech mohla i bezbolestně zavrtět hlavou. "Jednoznačně lázně." odpověděla Itanemu a obrátila se ke dveřím zády a vyrazila k oknu. "Jdeme na to!" řekla energeticky, aby povzbudila Itaneho a hlavně sebe. Kluci na ní mají špatný vliv.

Uchiha Itane

"Já ti věřím," pronesl Itane už pouze a pak kývl, že nebude dělat nic zbrklého. Jenže... teď to slíbit mohl, jenže realita bude pak třeba jiná. To, že v něm jejích poslední protivník zasel dávku nenávisti na několik životů mu raději neříkal. Snažil se nějak kontrolovat svůj hněv. "Dáme si dvojitej," řekl k rámenu a pak konečně vypadl.

"V nejhorším si dáme ještě horkou koupel," nadhodil k Taiyo a proskočil oknem ven. Lázně byl cíl, ale po cestě chtěl něco ještě rychle probrat s Taiyo. "Je to jak jsem si myslel. Musíme zesílit, abychom dokázali podpořit Hikuma a ostatní. Všimla sis, jak nás v posledním boji nepovažovali za hrozbu?" promluvil.

Taiyō Kurama

Taiyō se pousmála nad zmínkou o horké koupeli. Jistě by jí bodla, takže se tomuto nápadu vůbec nebránila. Taiyō vyskočila z okna ven hned po svém kolegovi. Trocha rebelie neuškodí, stejně jsou na to v nemocnici jistě zvyklí.
Taiyō už se začínala dostávat do pohody, takže červená barva z oka mizela, ale když Itane začal mluvil o podpoře Hikuma a o posledním boji, tak opět zčervenalo. Hlavně tedy proto, že si vzpomněla na ten boj, vybavili se jí pocity jako strach, zhnusení a zloba, vše se míchalo dohromady. Taiyō raději sklopila zrak k zemi, aby na své oko neupozorňovala. Nebyla si jistá, jak na to budou reagovat lidé.
Taiyō přišlo divné spojení vět, jaké Itane použil. Skoro to vyznělo, jako kdyby Hikumo nejel na dovolenou, ale nechtěla se na to zeptat, protože by se jistě dozvěděla krutou pravdu a pak by měla o Hikuma mnohem větší strach. "Zesílit opravdu musíme, proto doufám, že se ten nový učitel ukáže v trochu lepším světle, než byl vylíčen." přikývla s úsměvem Taiyō. "Na jednu stranu, to že nás nepovažovali za hrozbu nám hrálo do karet,
ale na tu druhou stranu, i tak proti nám poslali velmi silné protivníky, což jen víc a víc dokazuje, že musíme zesílit." pokračovala v odpovědi. "Na takovou pomoc, jakou se nám dostalo od tvé babičky už jistě nenarazíme." doplnila, ale hned na to si uvědomila, co řekla a podívala se na Itaneho. "Promiň." omluvila se. Nebyla si jistá, jestli může téma Sarady-sama vytáhnout.

Uchiha Itane

Itane přemítal nad oním učitelem, zatímco se hnal střechu za střechou. "Popravdě... teď mě tak napadá. Neměli jsme se náhodou zeptat jak vypadá?" uvědomil si těžký fail, na který minimálně on zapomněl. Hups. Samozřejmě doufal v to, co Taiyo. A to, že jejích zastupující učitel nebude největší šupák ze všech šupáků...
"V pořádku. Můžeme nepříteli jen děkovat, že na nás poslal někoho takového. Být to kdokoliv jiný, pomoc bychom asi nedostali," zamumlal a zatl pěsti, čehož si mohla Taiyo okamžitě všimnout. Být v její kůži, nejspíš by mu už rudlo oku zuřivostí. "Hodlám z nich za to vymlátit duši..." dodal tiše. Pak už stanul před vchodem do lázní a tak se mohlo jít do akce.

>>> Lázně

Taiyō Kurama

Taiyō se snažila držet krok a také skok během trasy přes střechy, přeci jenom nebyla zas tak mrštná. "Uff.... No, to jsme se asi měli zeptat jak vypadá, ale pořád mám takový dojem,
že ho hned poznáme." vydechla odpověď, když překonávala složitější přesun ze střechy na střechu.
Pak si všimla, jak Itane zaťal pěst. Jistě musí zuřit. Chce je zničit. Rozdrtit. napadlo hned Taiyō.
S menším zpožděním i Taiyō nakonec stála před vchodem do lázní. "Ufff." vydechla si. Bylo to snad poprvé, co to vzala přes střechy. Zajímavá cesta. Než však stačil Itane vstoupit do lázní, tak ho Taiyō zatahala za rukáv trička/bundy.... nevím. "Postaráme se o ně, to rozhodně, ale nesmíme je podcenit, jako to udělali oni s námi. Musíme se na ně pořádně připravit." snažila se ho trochu uklidnit. Přeci jen tak nemůžou podniknout protiútok, zvlášť, když o nich ani nic nevědí.

----------> Lázně

Inuzuka Ashi

Bežala celú cestu vlastne za ňou, keďže ju Ai držala za ruku a ťahala ju. Shiromaru odpočíval na jej hlave a sem-tam si zívol, keďže to bol dlhý deň. Potom sa zastavili na začiatku Konohy. Potom cítila ako jej Ai pustila ruku, takže otočila hlavu jej smerom. Počula, ako roztrhla nejakú látku. Oči jej zablúdili niekam na čelo Ai, keď na ňu prehovorila a pozrela sa niekam, kde predpokladala, že má ruku. Natiahla svoju ruku a po dvoch márnych pokusoch zobratia si ponúkanej látky - keďže ju nevidela - si radšej chytila svoju ruku, kde jej už jej provizórny obväz už presiakol krvou.
"Em, vďaka, ale s jednou rukou sa mi to nepodarí obviazať, aby to vydržalo. Mohla by si mi to urobiť ty, prosím?" opýtala sa a jemne očervenela hanbou, že si nedokáže sama ani zaviazať ranu. Potom zamrkala, keď si uvedomila jednu vec. "Čo si vôbec robila tak ďaleko od Konohy?" opýtala sa najskôr. Nechcela ešte spomínať to, že cíti nejakú zatuchlinu, ktorú cítila už od tej doby, čo ju stretla v lese.

Inuzuka Ashi

Chvíľku čakala, čo povie, keďže ona to posúdiť z jej pohľadu nemohla a potom cítila, ako sa jej začala starať o ranu. Siahla druhou rukou na Shiromara, ktorého pohladila po hlave, aby sa o ňu nebál. Mlčala tiež dokiaľ sa Ai zase nerozhovorila. Pozretie do očí na Ashi nemalo žiadny vplyv, keďže asi ťažko niečo videla. Ale poznala aspoň na jej tóne nejaké to vyčítanie, že ju zatiahla do niečoho s čím nemala nič spoločné.
"Ani ja neviem, čo boli zač. Videla si na nich nejaký znak nejakej inej dediny?" opýtala sa jej, keď jej vlastne napadlo, že Ai o nich povie viac než Ashi, ktorá ich výzor vidieť nemohla. Tá bych už len spoznala podľa pachu a ich hlasu, ale to je tak všetko. Možno, že od Ai sa dozvie niečo viac. Predsa len, z nemocnice bude musieť nájsť niekoho z Uchiha klanu. Keďže senseia ešte nemá, tak sa nemá na koho iného obrátiť.

Inuzuka Ashi

Cítila ako Shiromaru skočil na zem. Pousmiala sa, bola rada, že ho už ten strach prešiel. Potom počula Ain povzdych a otočila hlavou smerom k nej.
"To som plánovala urobiť hneď po ošetrení. Vďaka za pomoc." povedala a usmiala sa na ňu. "Ja teda idem do tej nemocnice. Ak nejdeš tiež, tak sa maj a rada som ťa videla." povedala a vykročila do nemocnice. Bola rada, že sa z akadémie úplne zmenila. Predtým sa s nikým nerozprávala a bola utiahnutá, ale teraz sa v pohode s niekym z jej triedy rozprávala a bola to našťastie práve Ai. Teraz sa však musela postarať o seba a Shiromara, ktorý sa dožadoval jedla. "Neboj sa, hneď po tom všetkom ideme domov a dáme si jedlo. Aj ja som hladná." povedala k Shiromarovi a potom už vošla do nemocnice. Tam šla na recepciu, kde niekto väčšinou sedel. "Dobrý deň. Potrebovala by som ošetriť rameno." povedala milo a počkala si na odpoveď.

Inuzuka Ashi

Jej oči zablúdili niekam za sestričkou, keď na ňu prehovorila. Vždy sa snažila nájsť aspoň oči, aby sa "nepozerala" len na ústa. To jej niekedy príde divnejšie.
"Heh, nie tak úplne." povedala a potom sa ohliadla na Shiromara. Vykročila tým smerom, aj keď netušila prečo, ale Shiromarovi verila. Hneď potom sa musí dostať asi k Uchihom a tam niekoho nájsť. Ale je to dobrý nápad? Nemala by zájsť priamo za Hokagem. Pri týchto myšlienkach sa poškriabala vo vlasoch a fakt netušila, čo má robiť. Keby mala aspoň už nejakého senseia, šla by rozhodne za ním a ten by jej s tým pomohol.

Inuzuka Ashi

Šla niekam, kde ju nohy a ruky zaviedli a hlavne verila Shiromarovi, že jej ukáže smer a prípadne ju upozorní, ak sa objaví nejaká prekážka či tak. Narazila na nejakého muža, ktorý bol očividne jeden z medikov. Nič nevravela, nechala ho dohovoriť. Potom počula, ako poklepal rukou po lôžku, tak pomaly k nemu prišla a posadila sa naň pričom ukázala na svoju ruku.
"Potrebovala by som ošetriť. A ak by ste sa mohli pozrieť aj na Shiromara, tak by som vám bola vďačná." povedala mu a pozerala sa mu niekam na čelo.