Nemocnice

Nemocnice v Konoze je poměrně rozsáhlá, zařídila se o to Pátá Hokage a nyní jí z velké části spravuje právě Senju klan. Personál je přívětivý a na recepci vám vždy rádi pomohou.

Mizuko Taichi

A tak dle daných instrukcí dorazil před nemocnici. Pořádně si ji prohlédl, nikdy v ní pořádně nebyl.
Byl to vitální mladý hoch bez větších sebedestruktivních sklonů, takže ani neměl důvod.
Vešel tedy dovnitř a zamířil si to přímo k recepci.
Počkal než si ho recepční všimne a pak se jí slušně zeptal, kde by mohl najít toho pána co se jmenoval Jurou.

Jurou

Inu, objevil se člověk sám..protože nač čekat. Byl starší než Taichi, o dobré 3 roky, takže i vyšší a celkově.. dospěleji vypadající. Měl na tváři soustředěnou čárku úst, hnědé ne zrovna výrazné vlasy, shinobi oblek upraven tak, aby měl spoustu kapes a příslušenství. Za ním šla další banda, dobrých 6-7 dalších lidí, většinou o něco mladšího věku než Jurou sám, ale asi starší než Taichi. někteří brebentili mezi sebou, někteří zamyšleně koukali do země, ale.. byla jich celá banda.
"Yo... ty jsi Taichi?" zeptal se Jurou. Úsměv neměl, ale ani nezněl nijak nepříjemně. Spíš, jakoby se pořád na něco soustředil.

Mizuko Taichi

Takové fofry nečekal. Sotva se zeptá a pán se objevil sám.
Očima ho rychle přelétl a mrknul i na tu bandu za ním.
Copak jsou asi zač...
Taie ale překvapilo že Jurou není zas o tolik starší. Asi to bude dobrý kapr, když ho Aiko poslala za ním.
"Ano," odpověděl jednoduše. Nechtěl se nějak moc rozkecávat, protože ten člověk vypadal děsně soustředěně.
Přišlo mu zbytečné něco si tady říkat, oba věděli proč tu Tai byl a kdo ho poslal, tak proč to prodlužovat.

Jurou

"Dobrá, přidej se k ostatním dozadu, ještě se mají dva objevit." dodal k tomu bez okolků. V zadu znamenalo se všemi těmi ostatními.. také nevypadali nepříjemně, dokonce ani ne tak vážně a soustředeně jako Jurou vepředu. Brýlatá dívka a nízký chlapec se bavili o nějakém způsobu léčení něčeho, většina jinak spíš tak nějak v klidu čekala a koukala po sobě. Taichi se k nim mohl přidat.. a nebo mohl mít otázky.
No, a za ním se i objevil jeden z posledních těch dvou, aby si ho taky Jurou mohl odškrtnout. Takže už moc nezbývalo, zdálo se.

Mizuko Taichi

Kývl hlavou a přešel za Juroa, ke svým pravděpodobně novým kolegům.
Byl z toho trochu zmatený. Nevěděl, co se bude přesně dít ale z toho co pochytil od lidí kolem sebe, asi jim bude přednášet a ukazovat léčení?
Nechtěl si dělat nějaké předčasné negativní závěry, ale začínal se bát toho, že taková hromadná akce pro něj nebude to pravé ořechové.
Dál ale čekal, až příjde poslední človíček a Jurou jim řekne, co tady tedy budou dělat.

Ayokawa Fūma

"Kto vymyslel tieto povinné prehliadky a kontroly?" Posťažoval som sa pre seba, keď som sedel opretý o lavičku pred dverami k doktorovi, čakajúc na výsledky. Ako keby čakali že v mojej krvi nájdu pozostatky bohvie akej mimozemskej civilizácie vážne. Prehliadka ako taká mi nerobila problém skôr.. to čakanie, bola to nuda. Aj keď som to mal už za sebou, ten odber krvi a to ehm, osahávanie.. a tak. Kontrolovali mi ešte aj nosné dierky ! Preboha!! však mi v nich ani nerástli chlpy, mal som dvanásť! Popri neskutočnej nude som klepal prstami po lavičke ako zmyslu zbavený. Stalo by sa niečo, keby že odtiaľto odídem? Nepotreboval som tie výsledky či? Aj keď.. asi som ich mal niekomu zaniesť. No možno to netrebalo? Napadla ma desivá predstava toho, že tu sedím zbytočne a tie blbé dvere sa nikdy neotvoria. Až ma zalial pot strachu a hrôzy.

Ayokawa Fūma

Netrvalo to ani sekundu po tom, ako sa mi hlavou prehnala spomienka na raňajšiu vranu. Vtedy som si myslel že si zo mňa ten vták robí sranku a chce zjesť moje vajíčka zo slaninou! Možno som tým oknom nemal tak silno tresknúť.. vyzerala celkom dezorientovane chudera. No každopádne späť k topicu. Netrvalo ani sekundu po tejto spomienke, kým som rozhodil rukami, vyskočil som na nohy a až so zúfalým piskotom som sa otočil k únikovému východu. "Naaaah u Jashinovyćh trenkách mám toho dosť.. DOSŤ!!" Vyhŕkol som rozladene, po čom som okno otvoril dokorán a začal som cez parapetu preliezať von. Div sa, že som nespadol. Stačilo už len také odrazenie a následný voľný pád, pri ktorom som sa zachytil rukami o konár blízkeho stromu, na ktorý som sa aj vyhúpol. Poškrabal som sa vo vlasoch a po rozhliadnutí okolia som sa zapozeral na nejaké pekné maminky, ktoré práve vychádzali z nemocnice a niečo si veselo štebotali. No pozeralo sa na nich pekne.. tak som v tom aj pokračoval, presúvajúc sa hlavne po stromoch či strechách budov.
/presun - ulice

Taiyō Kurama

Taiyō začala procitat. Nejdříve otevřela levé oko, a pak... nic. Pravé otevřít nemohla. S námahou si šáhla k pravému oku a zjistila, že ho má zavázané. Asi je jenom citlivé. vysvětlovala si v duchu, proč ho musí mít zavázané. Jistě to není nic vážného. snažila se uklidit. Přeci jenom si opět vzpomněla na ty následky, na které jí Sarada-sama upozorňovala.
Taiyō začala s jakýmkoliv pohybem opatrně. Začala se tedy rozkoukávat. Nejdříve pohledem do stropu zjistila.... chtěla zjistit kde je. Nezjistila. Otočila hlavu na jednu stranu... zeď... to jí moc neřeklo... otočila hlavu na druhou stranu... a hle Itane. Chtěla ho pozdravit, ale vydala ze sebe jen sípavý zvuk. Oouuuu. zanadávala si v duchu. A kde byl vůbec sensei? Toho tu nezahlédla. Ale bylo pravda, že měla špatný rozhled. Bylo třeba se posadit, pak jistě uvidí lépe.
Horko těžko se Taiyō soukala do sedu. Občas měla chuť vykřiknout bolestí, protože byla celá rozlámaná, ale neudělala to. Nechtěla zbytečně budit Itaneho. Jen ať si odpočine. Bolestí sevřela zuby a krůček po krůčku se soukala do sedu... Konečně po nějaké té době seděla na posteli. Konečně si mohla oddechnout. A hele černé nehty....... Tedy cože to? teprve teď si všimla, že má nehty na pravé ruce černé. "Co to?" špitla a sledovala černé linky na její pravé ruce, které se spojili v jednu a ta vedla až k rameni. Když se dostala až k rameni zahlédla další změnu... popelavě šedý pramen vlasů mezi zbytkem vlasů úplně prosvítal. "Tak tohle už asi nepřebarvím." řekla si tiše pro sebe. Na změnu pravého oka zatím nepřišla, ale Taiyō zatím stačili změny, které viděla na první pohled. Už takhle byla dost v šoku, co to znamená.

Kagami-Uchiha Hikumo

První, co si uvědomil bylo, že k němu doléhá známý hlas. Hlas, který patřil Aiko. A to, že mu nadává do idiotů. Cítil, jak do něj proudí její chakra a pomáhá mu tak doplňovat tu jeho. Pomalu otevřel oči a zasyčel bolestí, protože to fakt bolelo. K tomu všemu viděl docela špatně. Možná by to chtělo brýle, i když ty by mu nepomohly. Za to by se však podobal Saradě. Sarada. Jen na ni pomyslel, vše se mu vybavilo. "Kdybych to nepřehnal...už bys nás nespravila ani ty." pronesl k ní a pokusil se na ní pousmát. Do smíchu mu však vůbec nebylo. "Jak jsem se...sem dostal? A kde jsou Itane s Taiyo? Jsou..jsou v pohodě?" zeptal se jí. Bylo na něm vidět, že má o ně strach. Pak se podíval se svým špatným zrakem po místnosti a všiml si Akitoshiho u okna. Ten mu položil zajímavou otázku. Hikumo se zadíval do stropu. "Jestli myslíš naší matku, tak ano, viděl." odpověděl mu. Akitoshi si musel všimnout že poprvé v životě Saradu označil za svou matku.

Hikumo -> "Ty dva jsem už slepila. A musím jít, takže zbytek je na vás," řekla Aiko trochu neklidně. Vypadalo to, že si dělala starosti, ale asi to nechtěla řešit ona. Přeci jen, Akitoshi tu nebyl asi jen tak do větru. "Děkuji," pronesl k ní starší Uchiha. Pak odešla. On se otočil k Hikumovi.
"Cítil jsem její chakru, vypravil jsem se tam hned. Našel jsem vás, jak ležíte uprostřed kráteru. Co se tam sakra dělo?!" pronesl Akitoshi, čímž vysvětlil jak jste se vlastně dostali do Konohy. Označení ho trochu překvapilo, přimhouřil oči a podal Hikumovi vrchní díl oblečení, co měl na sobě při cestě z Kiri. Byl na něm teď znak Uchiha klanu. "Myslím, že to něco vysvětluje, že, bráško?" podíval se na něj trochu spokojeněji, ale i tak si udržoval svojí vážnou tvář.

Uchiha Itane

Itane se pomalu probral na vedlejší posteli. "Co... kde je?" zamumlal, aniž by dokázal pořádně otevřít oči. Narozdíl od Taiyo měl poměrně mrtvé i to druhé oko. Obvykle si sharingan tolik chakry nebral, ale tohle bylo přeci jen trochu jiné kafe. Začal se rozhlížet. No, pokud bylo tohle nebe... tak by si tu trochu mohli přebarvit stěny. Ta bílá už byla nějaká zašedlá. Pak otočil hlavu a spatřil něco rozmazaného. Asi si ho přišli zapsat jako dalšího mrtvého. Pomalu začal zaostřovat. "Taiyo?" pronesl zmateně.

Taiyō Kurama

To je tak zvláštní. nemohla se vynadívat na ty změny, které zatím objevila. Až objeví oko, tak stráví u zrcadla snad celé dny. Hmmmm. Budu si muset nehty na levé ruce nalakovat na černo, aby to nevypadalo tak zvláštně. přemýšlela o kravinách. Prostě holka. Najednou uslyšela, jak Itane promluvil. Automaticky schovala pravou ruku pod přikrývku, později tohoto rychlého pohybu litovala, protože se ozvala bolest.
Nejdříve to vypadalo, že se Itanemu jen něco zdá, ale nakonec otevřel své oko a koukl na Taiyō. "Jo, jsem to já." odpověděla Itanemu. Jak ti je?" zeptala se Taiyō, ale v tu chvíli se měla chuť praštit. Jak mu asi tak mohlo být po souboji, ve kterém malém zemřeli.

Kagami-Uchiha Hikumo

Hikumo si viditelně oddychl, když Aiko řekla, že Itane s Taiyo už vyléčila. Když odcházela, ještě ji jemně chytl za zápěstí, aby se zastavila. "Děkuju, Aiko." poděkoval jí a nechal ji jít. 
To už se k němu otočil Akitoshi a začal se vyptávat, co se tam stalo. Pověděl mu, že to on je našel a také mu podal jeho svršek, na kterém však bylo něco nového...znak klanu Uchiha. To musel být ten zvláštní pocit na zádech, který měl, než ztratil vědomí. Hikumo se nad tím musel pousmát. Byl to takový ten úsměv, kdy vzpomínáte na něco hezkého. "Řekla o mně, že jsem její drahý syn, že jsem dokázal, že jsem pravý Uchiha. Že je na mě hrdá a přeje si, abych nesl dál naše jméno." pronesl a při tom se dál díval na ten znak stále s tím úsměvem. Pak však zvážněl a podíval se na bratra.
"Slyšel jsi někdy o Edo Tensei?" zeptal se svého bratra a ať už řekl cokoliv, pokračoval. Pověděl mu vše, co se tam stalo. Od doby, kdy je Sarada sestřelila z nebe, až po to, jak zapálila toho kluka. "...pak se ale zpoza kamene vynořila jakási postava." Hikumo zaťal pěsti. Vypadal naštvaně. Akitoshi ho takhle už dlouho neviděl. "Cítil jsem z té osoby stejnou chakru, jaká jí ovládala. Říkal jí Sarada-chan a vyčítal jí, že mu kazí plány i poté, co dopomohl k její smrti...Co mě však nejvíc zarazilo bylo...že měl na tváři masku tygra. Podobnou jako měl Sakai toho zajíce. Tohle...tohle nemůže být náhoda, že ne?" podíval se na svého bratra. Pak si vzpomněl na Saradina poslední slova. "Říkala, že nám ho přenechává. Musíme ho najít, nii-san." dodal ještě a při tom dál sledoval svého bratra. Pak i ale vzpomněl ještě na něco. "Málem bych zapomněl...Mizukage-sama mi řekl, že před třemi lety potkal Miyu a Soru." oznámil mu další pro něj šokující informaci.

Uchiha Akitoshi

"A neříkáme ti to s Itanem furt," musel se pousmát nad tím, že Hikumo konečně trochu přiznal, že je pravý Uchiha. Však ani Saradiny rodiče nebyli oba Uchihové a Akitoshi věděl, aspoň přibližně, co pro Saradu znamenají obě její děti, i když nevlastní. "Pamatuj si její slova," požádal ho sám za sebe. "Ne... neslyšel. Ale jen ten název nevěstí nic dobrého," zakroutil hlavou. A pokud to nevěděl on, z jejích generace to nebude vědět nejspíš nikdo jiný.
Jakmile zmínil i toho, co mohl za vraždu jeho matky, sevřel pevně rám postele. Kolem pravé ruky mu vystoupla rudá chakra až otiskl svojí ruku do železné pelesti. "Najdeme... a přivedeme ho před spravedlnost!" zavrčel naštvaně Akitoshi. Tolik let se chtěl pomstít... a nyní byli blíž jak kdy předtím. Jak přišlo na tuhle věc, nedokázal se zastavit. Než pak zvládl odpovědět na Miyu a Soru, nad bundou s novým znakem se náhle puflo a objevil se malý jestřáb. "Hikumo, tohle je poslední zpráva, pro tebe a Akitoshiho, nesmí o ní slyšet nikdo jiný, ujisti se předem," zakrákal pták Saradiným hlasem. "Před lety ukryl můj otec, má matka a sedmý do tajné skrýše svitek s přístupem na jedno místo. Ti, kteří se mě pokoušeli zabít, zajali mé dva žáky a vyzvěděli, že toto tajemství bylo určeno pro tři velké ninji každé doby. Každý z nich nese jeden klíč k velké pečeti Tří Sanninů. Veškeré pokusy o vytvoření dalšího klíče skončily s mým nynějším koncem. Musíte najít původní tři a přemístit svitek do bezpečí. Bojím se, že je v Konoze zrádce, který k němu..." pak pufnul a poslední Saradina chakra zmizela spolu s ním. Znak Uchihů však přetrval. Akitoshi koukal taky trochu překvapeně.

Uchiha Itane

Itane byl docela zmatený, nebylo mu opravdu fajn. "Jak jsme se sem dostali?" zeptal se nechápavě. Poslední, co si pamatoval bylo to, jak všichni ryli nosem v zemi a vypadali spíš jako mrtvoly než jako živí tvorové. Všechno to měl nějaké rozmazané. Pravda, Taiyo teď taky viděl třikrát a k tomu rozmazaně, ale to bylo trochu vedlejší. Aspoň měl trénink na dobu, kdy pozná saké. "Až na to, že se nemůžu hýbat a skoro nevidím, tak se mám vcelku fajn, co ty?" oplatil jí otázku, i když už dopředu znal odpověď.

Kagami-Uchiha Hikumo

Byla pravda, že mu to Itane s Akitoshim říkali, ale přece jen...slyšet to od samotné Sarady bylo něco naprosto jiného. Mělo to jinou váhu. "Budu." odvětil na to, aby si pamatoval její slova. 
Co to je Edo Tensei mu vysvětlovat nemusel, jelikož se to dozvěděl z příběhu, který mu řekl. Na slova ohledně toho, že toho tygřího hajzla najdou, souhlasně a odhodlaně přikývl. 
Když pak zmínil Miyu se Sorou nestačil ani zahlédnout výraz v Akitoshiho obličeji a už mu tam téměř v rukou pufnul jestřáb. "To jsem nebyl já." hájil se okamžitě a to už jestřáb spustil Saradiným hlasem. Hikumo na to dost vyjukaně hleděl. Poslední zpráva pro něj a Akitoshiho, o které nikdo nesmí vědět. Řekla jim o jakémsi tajném úkrytu ukrývající tajný svitek, který ukrýval přístup na nějaké tajné místo. Až moc tajných věcí tam bylo. Tři velcí ninjové každé doby, Tři Sannini. Vážně jim právě řekla, že mají najít tři sanniny? A vážně jim hned na to řekla, že je v Konoze zrádce? A vážně to nedořekla do konce. WTF máti? Hikumo měl naprosto WTF výraz. Podíval se na Akitoshiho, který se tvářil taky dost překvapeně. Hikumo si po chvíli, co jen tak zírali do prázdna, kde ještě před chvílí byl onen jestřáb, odkašlal. "No...takže...Co s tím uděláme? Vím, kde najdem slimáka, pokud si pospíšíš doženeš jí. O žábě jsem už dlouho neslyšel, třeba je po ní. A pokud nejsi had...tak nám chybí i ten. I tak myslím, že jeden ze tří je na začátek slušný. Vlastně ze čtyř..nevíme, kde je ta skrýš. Co mi dělá ale větší starost je ten zrádce..." začal to celé analyzovat Hikumo a ke konci se docela mračil. Zrádci se těžko hledají, obzvlášť v tak velké vesnici jako je Konoha.

Taiyō Kurama

"To nevím." odpověděla Taiyō na otázku, jak se sem dostali. Ohledně Itaneho stavu jeho odpověď tak nějak čekala, vlastně na tom byla hodně podobně, tedy až na ty oči. To měl asi z té své oční techniky. Tomu Taiyō zas tak úplně nerozuměla. "Jakýkoliv pohyb mi dělá problém. Jsem strašně rozlámána." přikývla soucitně k Itanemu, že chápe, jak se cítí, i když to asi neviděl. "I obyčejné sednutí mě stálo strašný sil." zasmála se nad svou situací. Pak ale zvážněla. "Chtěla jsem se jít podívat po senseiovi, ale nemám na to sílu. Doufám, že je také v pořádku." řekla. V jejím hlasy šlo zaslechnout obavy. "Řekla bych, že jsme v nemocnici, takže.... jistě jen leží na jiném pokoji." dodala. Nemocnici po chvilce poznala celkem přesně, přeci jenom tu nějakou tu dobu strávila, takže už si pamatovala ten obvyklý ruch za dveřmi pokoje.

Uchiha Itane

"Říkal jsem si, že na posmrtný život to tu není nic moc," potvrdil domněnku o nemocnici. Když zmínila sednutí, tak to zkusil taky. Bolelo to, ale s vypětím sil a pevné vůle se mu to podařilo. "Jestli ten pitomec umřel, tak ho nějak oživím a zabiju ho znovu. Má mi co vysvětlovat," procedil skrz zuby Itane na adresu svého strýce. Snažil se to říct drsně, ale upřímně, měl o něj teď velkej strach. Byl schopný se pro své studenty obětovat, jen aby je poslal do bezpečí. "Musíme ho najít..." řekl a začal se pomalu soukat z postele. Respektive, spíš se z té postele zkoulel dolů. Levou rukou si přitom začal strhávat obvaz z levého oka, už ho to štvalo. "Jdeš semnou?" zeptal se své kolegyně.

Uchiha Akitoshi

Akitoshi chvíli mlčel, nechal Hikuma, aby si to nějak přebral. "Slimák vyráží na misi, žábu sem dokážu přivolat, pokud bude nouze. Ovšem, had bude problém. Myslíš si to správně, nejsem to já. Nevyřčený titul Sannina zdědila ta, kterou jsi neviděl už dvanáct let. Má drahá polovička, Uchiha Miya," seznámil ho se situací. "A s tím zrádcem... bojím se, že moc neuděláme. Nevíme kde začít hledat. Jediná šance bude ho nějak vylákat..." přemýšlel nad tím starší Uchiha.
"Uchiho Hikumo, mám pro tebe novou misi třídy S. Najít svojí švagrovou a získat od ní klíč Sannina," rozhodl se Akitoshi. "Doufám, že jsi nezapomněl ještě na to, jak pracují ANBU, tentokrát nevíme komu můžeme věřit. Nesmí o tom vědět nikdo..." rozkázal.

Taiyō Kurama

Taiyō se musela pousmát. Bylo krásné sledovat, jak jako rodina stojí při sobě, protože zaslechla v Itaneho hlase obavy o senseie. V její rodině by to takhle určitě nevyznělo, spíš by to mysleli smrtelně vážně. Smutně z toho povzdechla, ale to už se Itane začal soukat z postele. Zkoulel se pěkně, až se Taiyō lekla, aby si ještě víc neublížil, naštěstí se jakž takž hýbal, takže byl asi v pořádku. "Tohle chce týmovou práci." řekla Taiyō a též se snažila vysoukat z postele, ale o něco opatrněji. Nohy jí vůbec neposlouchaly, cítila se, jako kdyby se znovu učila chodit, což jí připomnělo chvíle strávené v nemocnici, když byla o trošičku mladší.
Dobelhala/doplazila se k Itanemu a řekla bych, že si navzájem pomohli postavit na nohy. Skvělá týmová práce. Jeden se opíral o druhého. "Jdeme!" přikývla rozhodně Taiyō. Byla pravda, že sama by asi daleko nedošla. Takhle měli určitě větší šanci.

Kagami-Uchiha Hikumo

Hikumo se na Akitoshiho překvapeně podíval. "Miya nee-san je Sannin?" zeptal se stejně překvapeně jako se tvářil. Pak se také zamyslel ohledně zrádce. "Máš nějaký plán, jak to udělat?" zeptal se ho. Zajímalo ho, jestli už Akitoshiho třeba napadlo, jak toho zrádce vylákat ven, aby ho mohli odhalit.
No a pak dostal misi. S-rank misi od vlastního bratra, který mu dokonce řekl Uchiho. Hikumo na něj docela dost překvapeně koukal, asi jako většinu doby, co byl zatím vzhůru. "Hee? A jak jí mám asi najít? Vždyť jsem o ní za těch dvanáct let slyšel akorát zprávu z doby před třemi lety. A kdo se postará o Itaneho, Taiyo a Hibikiho, až se vrátí z Kiri?" ptal se svého bratra n další otázky.

Uchiha Itane

Trochu se pousmál na Taiyo a kývl. "Spolu to nějak zvládneme," pronesl a podepřel jí stejně jako podepřela jeho, takže tu zase tvořili Susanoo bez Susanoo. Pomalu se začali plahočit ven. Asi měli docela štěstí, že Aiko už odešla, jinak by oba dostali na prdel a byli hozeni zpět do postelí. Takže pomalu z pokoje. A tam... byli jste na konci chodby, dveře byly naproti a pak dál doprava.
"Em... tak co myslíš, kde bude ležet? Logicky by ho měli dát někam blízko k nám, ne?" zeptal se Taiyo, zatímco se snažil udržet na nohou. Proč nešel pěstovat tuříny, bylo by to 100x lehčí jak tahle chůze.

Uchiha Akitoshi

"Dalo by se to tak říct. Byla Sasukeho žačkou a převzala po něm svitek hadů. Hodila se do nového tria více jak já," pousmál se na Hikuma. "Inu, víme co chtějí. Až to bude v bezpečí, navedeme je tam. A neboj se, vím kde to je," pronesl Akitoshi následně k zrádci a vlastně i k jejích momentálnímu úkolu.
"Zapomínáš, že o ní něco vím. Naposledy jsem s ní mluvil před měsícem, chtěla slyšet novinky o Itanem. Říkala, že se chce vydat na území bývalé Vířivé vesnice. Je to jediné vodítko, co máme, ale docela solidní. Navíc, obávám se, že nebudeme hledat přímo jí," řekl snad ještě víc v hádankách.
"A mimochodem, když jsme u těch tajemství... co všechno ví Itane? Měl půlku obličeje celou do krve... neprobudil snad?" chtěl vědět Akitoshi. Bylo to docela důležité. Potřeboval znát detaily, které však pořádně nemohl znát ani Hikumo. Viděl jen Taiyo s hořící pěstí a Itaneho lítajícího sem a tam se Sharingany v očích.

Kagami-Uchiha Hikumo

Hikumo byl stále překvapenější a překvapenější. "Ty víš kde to je?" zopakoval po něm překvapeně. Pak se zatvářil snad ještě překvapeněji, když mu Akitoshi řekl, že s Miyou před měsícem mluvil. Bylo sice super, že teď měl aspoň vodítko, kde může začít, ale zároveň ho to trochu naštvalo. Oni si takhle spolu povídaj a jeho nechaj myslet si, že o ní nikdo celou tu dobu nic neví. A to měl takovou radost, když se dozvěděl, že jí před třemi lety viděli v Kiri. Šupáci jedni! Také proto se Hikumo na bratra ošklivě zamračil. "Když už jsme v tom, kde je táta nevíš?" zeptal se ho. Pak se přestal mračit a povzdychl si. "Co tím myslíš, že nebudeme hledat přímo jí?" zeptal se na mnohem důležitější otázku. Z téhle hlavně nebyl cítit sarkasmus.
Nakonec se dostali k Itanemu. "Díky bohu ne! Tedy aspoň myslím. Pokud jsem to správně pochopil, tak máti jemu a Taiyo nějakým způsobem půjčila ten svůj. A pokud vím, tak Itane ví jen to, že já a Sarada máme jiný oči jak on a k tomu divný OP techniky." odpověděl mu na otázku a podrbal se při tom na hlavě. Ten pohyb docela bolel, ale zvyk je zvyk. "Mimochodem jsi mi neodpověděl, co s těma dvěma bude, když já budu pryč." pronesl ještě.

Taiyō Kurama

Taiyō považovala za velký úspěch, že se vůbec dokázali dostat ven ze svého pokoje. Ovšem úsměv jí zmrzl, když uviděla různé možnosti, kde by mohl Hikumo-sensei odpočívat po tom strašném souboji.
"No... logicky by to dávalo smysl." přikývla Taiyō. Doufala, že je opravdu někde hodně blízko, protože cítila, jak jí rychle opouští všechna její zbývající síla. Musejí ho prostě najít co nejdříve. "Zkusme dveře naproti." řekla nakonec Taiyō. Zdálo se jí, že jsou to nejbližší dveře a tak mají šanci k nim dojít. Pokud Itane nic nenamítal, tak se k těmto dveřím začala pomalu sunout, aby mohli opatrně nakouknout dovnitř a popřípadě neúspěchu nenápadně dveře zavřít a pokračovat dál. Ale něco jiného je, když máte sílu a když jí nemáte. Otevírání dveří tím, že na ně použijete celou svou váhu není moc nenápadné.

Uchiha Akitoshi

"Mám určitou představu," odsouhlasil, takže to vypadalo, že z něj zatím ani Hikumo víc nevytáhne. Nad jeho další poznámkou se trochu zamračil. "Myslíš, že jsem rád, že nad tím musíme dělat takové tajnosti? Miya byla vybraná, aby plnila úkol mnohem komplikovanější než si umíš představit. Ale zároveň je matka, která své dítě miluje nadevšechno. Bylo by to docela rozporuplné, kdyby o něm 12 let nemohla nic vědět. A ne, o tátovi nic nevím a víc se mě na to neptej..." požádal bratra Akitoshi. Jako by nestačilo, že Tatsuya a Sarada zmizeli z jejích životů v jednom roce. A Miya vlastně taky.
"To je další věc... ta dívka, co máš v týmu. Vůbec netuším, jaký to na ní bude mít vliv. Budeme jí muset sledovat. Itanemu se to bude muset vysvětlit, ale měl by to přejít bez následků. Co ty... vidíš ještě?" ubezpečil se vcelku starostlivě. Nevěděl jak moc jeho bratr používal své oči.
Nad poslední otázkou musel chvíli přemýšlet, ani on neznal všechny otázky budoucnosti. "Inu... budeme potřebovat žábu nachvíli uvázat k vesnici zase. Myslím, že pro něj budu mít úkol. Je dost vhodný?" navrhl nakonec.

Uchiha Itane

Kývl a rozešel se k nejbližším dostupným dveřím. Chytil, nebo spíše se opřel o kliku a nechal svojí a Taiynu váhu fungovat, aby se otevřeli. Uvnitř leželo na postelích 5 důchodců. Zrovna debatovali o svých válečných dnech, ale to nebylo to, co jste hledali. "Em... tak tady ne. Zkusme ty vedle?" nadhodil raději. Ne, že by mu vadilo poslouchat legendy z 12. století, ale teď na to nějak neměl funkční cokoliv. Pokud Taiyo souhlasila, začal se s ní sunout dál. V dáli po chodbě viděl jít nějakou sestřičku. Nebo to byl kus bílí zdi? Fakt moc neviděl.
Další pokoj prozměnu nešel otevřít vůbec, takže se Itane aspoň opřel čelem od chladné futro a trochu oddechoval. "Musíme zesílit," pronesl z ničeho nic.