Ulice Konohy

Ayokawa Fuma

"Ah to je škoda. No nevadí, zobral by som si teda prvý diel." Usmial som sa na predavača a pomaly som vošiel späť do krámu. Tam som si vybral penaženku a peniaze od vrany som si do nej schoval, na čo som vytiahol len toľko, koľko bolo treba za prvý diel. To si myslel že moje služby budú zadarmo? Tsche.. nejaký optimistický havran. V duchu som sa uśkŕňal takou detskou radosťou. Bol som proste génius.

Ayokawa Fuma

Zaplatil som a spokojne som si Icha Icha zobral do rúk, doklad som tam nechal, keďže som ho nepotreboval a nebol som ten typ, ktorý robil reklamácie. Skôr som to dal predavačom po tom dosť vyžrať. A vlastne teraz by mi to bolo jedno. Icha Icha som mal doma, aj keď dotrhanejšie ale mal.. a za toto som nevysolil ani cent z vlastných peňazí. Vyšiel som von a s úsmevom som sa pozrel na Vranu. "Úloha splnená!" Naznačil som ústami, na čo som sa aj s tým vybral smerom k nej, len ďalej po ulici, aby ma z obchodu nebolo vidieť.

Uchiha Akitoshi

Naštěstí to sem nebylo z parku příliš daleko, což ovšem vůbec nenapomáhalo Ayokawovi. Protože proti němu najednou tak šel relativně vysoký chlápek v černém plášti a nějaká dívka, kterou možná někdy zahlédl chlápek. A jako bonus měl sharingan, stejně jako ta vrána, co teď letěla k němu... sedala mu na rameno a její oči opět zčernaly.
Akitoshi se pak pohnul vpřed, během okamžiku byl u Ayoa, který se následně ocitl na zemi. "Ne, úloha rozhodně splněná není," pronesl pan Uchiha. "Je vidět, že čest vzala u mladých za své, co?" dodal ještě.

Ayokawa 

Kráčal som si spokojne ďalej. Úprimne som čakal, kedy konečne priletí tá vrana, aby som jej dal Icha Icha, ale tak keď ho nechcela, čo už narobiť? V tom sa každopádne predo mnou objavil týpek. Nie že by sa objavil z ničoho nič no.. už od pohľadu mi bolo jasné, že to bude pravdepodobne ten, kto za mnou poslal tú vranu. Kto vie, ako som sa mal tváriť no keď som bol na zemi, až tak vrelý úsmev to nebol. Skôr až nechápavý pohľad. V momente padla moja maska a ja som tam.. bol, na zemi.. moje dvanásť ročné ja. "Oh česť?" Nie, aj cez všetky možné spojitosti, ktoré som sa snažil nájsť som.. žiadnu nenašiel. Čo malo mať všetko spoločné s cťou? "Ah viete pane, ja som celkom drahý poslíček." žmrukol som na Uchihu. Nie že by som ho nerešpektoval.. však som ani sakra nevedel kto to je. Úprimne som o klanoch netušil nič. Dokonca ani o Uchiha klane proste.. ma to nejak, meh.

Yotsuki Shiro

Shiro se lehce zasekla, když Uchiha skočil po to týpkovi. Avšak za okmžik jí to přešlo, plameny v očích se jí rozhořely, viděla boj. Byl trochu jednostrann, ale i tak, byl to boj. Nestihla se všakk zapojit. Ještě chvíli tam stále, ale pak překvapeně zamrkala. Někdo další byl drzý na jejího senseie, byla překvapená. Nicméně to ani zdaleko nebylo to, co očekávala. Ona osobně do něj prostě přaštila a dala mu na jevo, že ho nemá ráda, tedy alespoň za začátku. Tenhle týpek se jen vykecával a tak trochu znuděla se zeptala "Tohle je můj nový kolega?" V první chvíli si byla svým kolegou nejistá, ale momentálně jí obavy přešly. Nebyl pro ní soupeř, proto se ho rozhodla nerespektovat. Pro zatím.

Uchiha Akitoshi

"Tak drahý poslíček, ano?" povzdechl si a slezl z Ayokawi. Ten v ten okamžik začal hořet černým plamenem. A to asi nebylo nic příjemného.
Mezitím se Akitoshi obrátil na Shiro. "Jo, připravil jsem mu takový malý test... napůl ho splnil," odpověděl jí na její otázku. Ach jo, a to si myslel, že to bude lepší, když Ayoho chytla ráno jeho vrána do telepatického genjutsu a on s ním komunikoval. No, chyba, asi to měl vyřešit osobně.

Ayokawa

"Eh?" Čo mal tento maník v pláne? Kto to vôbec bol? Nebol som si istý či mi tu nezačne sťahovať nohavice a kto vie čo všetko. Ako zo mňa zliezol, zrazu sa moje telo rozhorelo čiernymi plameňmi a ja som až vykríkol .. kto vie či od strachu, alebo od bolesti. V momente Som sa postavil zo zeme a vletel som do nejakého blízkeho stánku, kde som sa snažil prevaľovať alebo.. proste niečo WTF?! Bolo to.. vôbec reálne? Čierne plamene.. takmer nić som nevidel. "WHUAA PRESTAŤ !" Zreval som niekde z kŕikov a napadla ma.. až bizardná vec. Netrvalo dlho, kým som si do dlane zabodol kunai tvorený rudou červenou chakrou. Tak nejak.. som dúfal že je to len blbý sen, genjutsu. Úprimne som to netušil ale, táto bolesť nemhola byť genjutsu... či ?

Yotsuki Shiro

Mlčky sledovala tu komickou podívanou. Po těch vážných tématech s Uchihou se musela nad touto situací, leč trochu znuděně, ale musela se pousmát. "Další ninja, který nebude mít rád klan Uchiha, ale tentokrát vaší chybou." povzdechla si Shiro, přátelsky se podívala na senseie a přitom pohledu zakroutila hlavou. Byla zvědavá, jak se to všechno dál vyvine, ten její kolega se jí vážně moc nezdál. Na druhou stranu je pravda, co zatím vypochopila, že zrovna tenhle Uchiha by asi nezačal učit jen tak někoho. Takže ona měla vcelku štěstí..

Uchiha Akitoshi

Zajímavé bylo, že pro Shiro to vypadalo jen tak, že se ten kluk prostě plácal na holé zemi, kam ho původně srazil Akitoshi. Pan Uchiha se mezitím mírně pousmál a došel si do knihkupectví, odkud si přinesl zbývající knihy. Od Ayoe si pak vzal i tu poslední, co zbývala do sbírky. Natož zavřel oči, a Ayokawa se mohl probudit ze své nové noční můry, kde už prakticky uhořel zaživa. Taky, kdo kdy viděl černé plameny, že?
"Už ti je dobře?" zeptal se a poprvé byly vidět jeho černé oči a ne Sharingan.

Ayokawa

Len tak som tam ostal sedieť na zemi. Ani som nezaregistroval že ku mne Akitoshi znova prišiel a zobral si odo mňa knihu. Len som sa ďalej špáral rudým kunaiom v mojej ruke, ako keby som si cez dlaň chcel spraviť dieru. Bolo vidieť že.. no dosť ma to odrovnalo. Predsa len tento typ genjutsu dokázal človeka poslať do nemocnice aj na týždeň.. navodiť niekomu pocit že horí za živa. Nakoniec som sa z neho prebral no.. nevyzeral som práve. Nadšene. Len som nahlas preglgol a po tvári mi stekala kvapka studeného potu. Ani som mu nedokázal odpovedať, čo si asi tak myslel. V mojich očiach bola taká tá.. hrôza. Práve som bol upálený zaživa a mohol som odprisahať, že stále cítim tú pálčivú a neskutočnú bolesť po mojom celom tele.

Yotsuki Shiro

Shiro jen postávala. Dokonce se opřela o stěnu knihkupectví, ke kterému přišli a to, že se zde prodávali knihy si všimla až teď. Naštěstí tomu dál něvěnovala pozornost. Jak se opírala o zeď sem tam pěstí zaútočila proti zdi, ale jen tak decentně, protože někde slyšela, že když člověk dlouho dobu mlátí klouby do tvrdého podkladu, tak si na to časem zvykne a už ho to jakživ bolet nebude. Když zrovna nebylo co dělat v podobných situacích jako byla tato, tak měla alespoň dívka něco na práci. "Mám otázku.." začala, ale pan Uchiha si už nyní mohl být jistý, že to bude nějaká provokativní otázka, nebo možná poznámka. Problémem je, že si ho Shiro vcelku oblíbila, leč byl Uchiha. Dlouho se jí nestalo, že by s ní měl někdo takovou trpělivost na první potkání, nebo když se na něj vrhla s bojechtivímy plameny v očích. "Říkal jste, že park není nejlepší místo na trénování technik taijutsu, ale pak přijdete tato k tomu klukovi," řekla a ukázala Ayokowu "A jentak z vesela ho tady sundáte a pak ho nějak přinutíte válet se po zemi. Takže je ulice dost dobrá, nebo si jen protiřečíte?" zeptala se konečně a s velkým úšklebkem. Vlastně jí to nezajímalo, ale nechtěla, aby bylo ticho a také tím zabila svoje nic nedělání.

Uchiha Akitoshi

Pan Uchiha si trochu povzdechl. Se Shiro bude mít ještě asi hodně problémů, ale to nějak zvládne. "Ne, ulice taky není nejvhodnější, ale tenhle mě chtěl okrást. Nebo si to aspoň myslel..." pronesl Akitoshi a otočil se ještě k Ayokawovi. Ten mohl pocítit, že jeho peněženka byla najednou nějak lehčí, místo bankovek, které mu dala vrána tam teď byly jen peříčka černé barvy. Ale taky dobrý kšeft.
"Každopádně, jsem váš prozatimní učitel než budete přiděleni do plnohodnotných týmů. Sejdeme se zítra na pozemku mého klanu. Přijďte v šest ráno, ani o minutu později," pronesl klidným hlasem a pak se rozpadl na vrány a zmizel, Itachi style.

Ayokawa

Ostával som sedieť na zemi a s prepadnutými očami som prechádzal zo senseia na to dievča. Z ruky mi stále tiekla krv, keďže som si ju zatiaľ nijakým spôsobom nezafačoval no.. a čo mi prechádzalo hlavou? ... eh chcel som vôbec zajtra prísť?  On mal byť môj sensei? Až po tom som si uvedomil, že za chvíľku snáď vykrvácam a tak som trocha s panikou ruku položil na tričko a spodnou časťou som si ju obviazal, teda.. vyzeralo to divne. 
"Tsch.." Odfrkol som si a bez nejakej ďalšej odpovede som len vybehol od týchto dvoch psychopatov preč. Nie, dnes som s nimi nemienil stráviť už ani minútu. Čo si vedenie tejto dediny preboha myslelo ? To sa ma chcelo zbaviť či čo..

/presun

Yotsuki Shiro

Dívka si odrkla, protože nevěděla, co jí čeká. Její společník se jí nelíbil, a zítra? Vstávat to jí nevadilo, přeci jen měla srdce válečníka, ale proč se vůbec musela přibližovat ke klanu Uchiha? Jejím senseiem se stal Uchiha, ale ne proto, že by to tak chtěla, ale protože neměla na výběr. Než se v myšlenkách vrátila zpět do reality, tak oba dva ti podivíni byli pryč. Povzdychla si. Do zítra do rána neměla co práci, tak se vydala jen tak potulovat Konohou, sama a v klidu, přesně tak, jak to měla Shiro nejradši a kdy se cítila nejlépe.

Jūmai

Sedela som na jednej z lavičiek a v rukách som práve zvierala nejaký poriadne vymastený a úžasne vyzerajúci burger. Bol minimálne tak veľký akoh hlava malého dieťaťa, no z tohto prirovnania som veľmi rýchlo odstúpila. Presda len som ho chcela jesť a tamto to.. to nebolo moc etické. Mala som na sebe oblečené moje typické oblečenie, ktoré vyzeralo možno trocha odvážne na dievča v mojom veku, no malo len čisto praktické využitie. Kanabo ktoré bolo takmer tak veľké ako priemerný genin som mala opreté o zem a o jedno z mojich ramien a ja som ho len pár krát posunula, aby nebolo medzi mnou a mojim jedlom. Nikto sa nechcel dostať medzi mňa a moje jedlo. Keď som sa prvý krát zahryzla, prevrátila som oči od toho, aké to bolo super. Tá chuť ktorá sa mi roztiahla od úst až po mozog.. to mäso a kombinácia syru, šalátu a ah.. proste.. ah. Dokonca som si aj nahlas povzdychla. No prežúvať som to zvládla uź len chvíľu. Potrebovala som druhé sústo. Poniektorých mohlo zaraziť, že mám tieto burgre ešte minimálne tri v sáčiku, ktorý ležal položený vedľa mňa na lavičke.

Senju Aiko

Aiko si sedla na lavičku vedle Jumai, v ruce držela nějaké desky a zamyšleně v něco četla. "Tohle nejez, zemřeš," řekla krátce své spolusedící, aniž by se na ní podívala. "Takže... vyzvednout tyhle dva, co už jsou tým. A pak najít tuhle noobku, co se k nim má přidat," mumlala si pro sebe, zatímco si prohlížela nějakou fotku. "Jumai, kdo by tak pojmenoval svoje dítě?" povzdechla si kapku. Ona rozhodně ne, jejích dítě bude mít nějaké neoriginální jméno!

Jūmai

Bohužiaľ pre Kunoichi ktorá sedela vedľa mňa, som ju úplne odignorovala. Nebolo to kvôli tomu, že by som ju chcela naštvať.. alebo kvôli tomu, že by som bola nejaká hnusná povaha a proste totálny hajzel, to naozaj nie. Len som bola tak zabratá do jedenia, že som ju jednoducho nevnímala. Hovorí sa že jedným uchom dnu a druhým von, no v tomto prípade to nešlo ani dnu. Len som si zobrala druhý burger a začala som do seba tlačiť ten. Možno to slečne vedľa mňa prišlo moc, no realita bola taká.. že za pár hodín budem znova hladná. Spotreba jedla v mojom prípade bola hrozná. Nemohla som si ani kupovať nič čo bežný ľudia.. žiadne kvetiny, žiadne drobnosti. Nemala som na to práve kvôli tomu, že som majland utratila za jedlo. "Hmm.. to chutí naozaj super." Zamrmlala som si s plnými ústami.

Senju Aiko

"Možná, ale zabije tě to," pronesla Aiko znovu, která samozřejmě své okolí dokonale vnímala. Až na to, že si neprohlédla, jak spolusedící vypadá a neporovnala jí s fotkou, co měla v záznamech před sebou. Pak udělala něco nečekaného. Vzala si jeden z těch burgerů z taštičky a pustila se do něj taky. Aniž by se zeptala

Jūmai

Keďže boli burgre to čo boli, pochopiteľne som si všimla, že si jeden zobrala. Možno čakala že ma tým naštve. Možno mi aj na úmysel prišlo zobrať si ho späť, pokojne jej ho aj vytrhnúť z úst.. no len som sa pozrela na ten môj nedojedený, mykla som ramenom a radšej som ho začala dojedať. "Dobrú chuť." Povedala som ešte pomedzi to, akoby mi práve nečorkla jedno z jedál. Nebolo mi to tak úplne jedno, no povedala som si že bola asi moc hladná a tak som to neriešila. Nech si to užije. Snáď jej nevadí štiplavá príchuť, ktorú som v kaźdom jednom mala. Ja som to totiž milovala. Vtedy ma až napadlo, že hovorila že ma to zabije a tak.. a tak som sa na ňu len spýtavo pozrela. "Ako? Je to len jedlo." Spýtala som sa jej, na čo som sa poškrabala za uchom.

Senju Aiko

Aiko okusovala burger a bylo jí tak nějak jedno, že ona umře brzo. Respektive, v momentální situaci neřešila jakékoliv jídlo, jakmile to na ní přišlo, tak jedla. "Je to plné nezdravých prvků, chceš vidět, co ti to po čase udělá s žilami a podobně?" nadhodila medickou debatu, kterou se nechtěla moc zabývat. "Neznáš náhodou tuhle?" zamávala Jumai složkou jedné geninky, která byla nečekaně... ona. Takže se dívala na vlastní fotku. Ano, správně, Aiko se na ní furt nepodívala, teď zrovna likvidovala ten burger.

Jūmai

Musela som sa pousmiať. Nebola som ten typ ktorý by sa hádal, no nejedla som zas úplné odpadky. Tieto burgre boli fakt kvalita. Lepšie, ako keby som si ich spravila sama doma. Takmer žiadne chemické somariny.. však som za ne aj vysolila pomerne dosť peňazí. No ako som už spomínala, nebola som moc ten typ, ktorý by sa s tým dohadoval. Pozrela som sa na moju fotku, ktorú držala v rukách a ktorú odcvakli ešte na akadémií, teda po tom ako som sa z nej dostala. "Poznám, to som ja." Podotkla som a len som sa pohodlnejšie oprela o lavičku, ktorá takmer začala praskať pod váhou mojej zbrane, ktorá sa zas opierala o mňa.

Senju Aiko

Aiko zamrkala, když Juumai řekla, že to byla ona. Až teď se na dívku podívala a zamrkala. Mrk na fotku, mrk na ní. Pak se musela rozesmát. "A jo, fakt jsi to ty. Výborně. Míň starostí, více burgerů," pronesla a vzala ten poslední, čtvrtý, burger z taštičky. "Js-i moment-álně přidě-mlask-lená pod můj tým," oznámila jí mlaskavě a dál baštila. "Jmenuji se Aiko, Senju Aiko a jsem jeden z hlavních mediků vesnice, těší mě Juumai," představila se jí, zatímco ještě tak před 10ti minutami veřejně řekla, že jí jméno Juumai příjde hrozně divný. "Tohle uneseš?" mrkla směrem k té skromné paličce.

Jūmai

Pozerala som sa na moju novú sensei. Vedela som že mi majú prideliť niekoho, no.. nevedela som koho, keďže som nebola rozdelená klasicky už od akadémie. Myslela som ale, že mi pošlú správu, nie že ma moja nová sensei vyhľadá a oberie ma o polovicu môjho jedla. "Aha.." Vyšlo z mojich úst neutrálne, na čo som sa poškrabala na krku. "Teší ma, moje meno je Jūmai a... uhm." Chcela som povedať ešte niečo, no moc nebolo čo. Pre to mi len pohľad zabehol k zemi, no čoskoro som Aiko znova sledovala. Keď sa ma spýtala na Kanabo, tak som sa usmiala a prikývla som. "Nie je to ľahké, ale ja som silná." Potľapkala som Kanabo po rúčke. Vláčila som ho takmer stále zo sebou. Nemalo ani cenu nosiť na ot nejaké púzdro, musela som to neustále držať v rukách, opreté o rameno alebo niečo také. Trocha nepraktické pre shinobiho, no ja som ninjutsu a pečate tak či tak nepoužívala.