Ulice Konohy

[rintaro_jmeno]

Rin vyšel na ulici nedaleko sídla Uchihů. Zastrčil ruce do kapes a čekal teda na to, jestli Taiyo půjde za ním nebo ne. Pokud by totiž nešla, tak by to bylo jasné znamení toho, že s ním už nechce mluvit. Potom by se asi vydal domů nebo někam. Nevěděl přesně, co by dělal. Měl z celé téhle situace špatný pocit. Přehrával si v hlavě několik scénářů a žádný nedopadl dobře, protože Taiyo byla moc hodná. Nemusel jí na to ani znát nějak moc dlouho. Už v prvních momentech kdy jí poznal, to bylo jasně vidět. Chtěla mu pomoct do nemocnice, i když ho vůbec neznala. Někdo takový určitě najde dobré věci i na zabijákovi z Mlžné. Rinova cesta se v poslední době dost měnila, její cíl byl ale pořád stejný. Chtěl změnit systém, kterým se svět momentálně řídil. A tihle kluci z Mlžné do jeho systému v žádném případě nezapadali. Musel se jich zbavit. Musel to zkusit.

[taiyo_jmeno]

Nervózně se objevila na ulici. V puse jako kdyby měla knedlík a přišla si, jako kdyby měla jít na tu nejnebezpečnější misi, kterou kdy v životě zažije. Netrvalo dlouho a zahlédla Rina. Došla až k němu. [rec=taiyo]"A...Ahoj.... eehhhmmmm..."[/rec] odkašlala si. [rec=taiyo]"Rine."[/rec] vypadlo z ní nakonec. No a vlastně to pak nechala na něm. Pravé oko jí samozřejmě zčervenalo.

[rintaro_jmeno]

Nakonec se ukázalo, že s ním asi přece jen mluvit chce. A nebo možná nechtěla, ale i tak přišla. Rin si povzdychl a opřel se o zeď jednoho z domů. Snažil se vymyslet, jak začít, ale nic v jeho hlavě neznělo dost dobře na to, aby to nakonec řekl. A tak se rozhodl, že prostě bude mluvit od srdíčka a nijak hloubavě nad tím nebude přemýšlet.
[rec=rintaro]"Oba dva víme, co jsme si řekli. Možná je to trochu přetažený za vlasy a dost velkou roli v tom určitě hrálo i to, že jsem zrovna byl docela dole. Možná jsi mě litovala a nechtěla mi ublížit ještě víc, já nevím,"[/rec] rozhodil rukama a potom je složil na hrudníku. [rec=rintaro]"Co se ale týká mě, asi to zase až taková blbost nebyla. Mám tě rád, chtěl bych s tebou trávit víc času a poznat, kdo skutečně jsi. Chápu, jestli to necítíš stejně. Vážně."[/rec] Když domluvil, odvrátil pohled.
[rec=rintaro]"Proč ale zrovna on?"[/rec] Zeptal se dost chladným hlasem. [rec=rintaro]"Moc dobře víš, co udělali. Způsobili spoustě lidem rány, které se nikdy nezahojí. Rodiče kvůli nim už nikdy neuvidí svoje děti. Jen kvůli tomu, že někdo na zkoušky pustil tyhle hrdlořezy, kteří tam neměli co dělat!"[/rec] Dobře, možná trochu zvýšil hlas a teď se na ně dívalo několik lidí. Rina to nezajímalo.

[taiyo_jmeno]

Taiyo Rina celou dobu poslouchala a nijak se nexichtila. Když Rin domluvil, tak očividně byla na řadě ona. [rec=taiyo]"Rine.. záleží mi na tobě... opravdu jo...."[/rec] Taiyo se nadechla a tím udělala delší pauzu. [rec=taiyo]"Nevím, co si Itane přesně vymyslel..."[/rec] povzdechla si [myslenky=taiyo]...a rozhodně mu to ještě vrátím. Teď mám i čím do něho rýpat.[/myslenky] pomyslela si mezitím [rec=taiyo]".... ale Gin mi za celou dobu nijak neublížil. A jsem ochotná mu věřit, když řekl, že on to nebyl. Věřím spíš tomu, že to byli ti další dva zmetci. Jenže tím, že je budu odsuzovat, nepomůžu sobě a ani rodinám, které přišli o své blízké. Vím jak se musejí cítit. Také už jsem párkrát přišla o někoho známého jen kvůli hloupé misi, které vypadala jako rutinní akce."[/rec] Taiyo se snažila argumentovat. [myslenky=taiyo]A ze všeho nejvíce se bojím dne, kdy přijdu o své přátele.[/myslenky] dodala si v duchu. [rec=taiyo]"Každý ninja ví, co znamená tento způsob života. I ti mrtví to věděli..... I když je mi tahle situace s úmrtím velmi nepříjemná, nehodlám kvůli tomu začít válku, která znamená jen smrt."[/rec] Taiyo nechtěla být na Rina zlá a ani celou svou argumentaci neříkala ošklivě, ale cítila, že to musí říct, když Rin vytáhl rodiny zemřelých.

[rintaro_jmeno]

Rin rozuměl tomu proč Taiyo říkala to, co říkala, ale i tak ho to neuvěřitelně štvalo. [rec=rintaro]"A ty se s tím prostě smíříš? S tím, jak tohle všechno funguje?"[/rec] Rozhodil rukama a přestal se opírat o zeď. Udělal krok směrem k Taiyo. [rec=rintaro]"Protože já ne. Nehodlám přijmout to, že umírat je běžná věc. V takovým světě prostě nechci žít. Nechci se jednou probudit s tím, že mi najednou někdo zaklepe na dveře a řekne mi, že se mi někdo nevrátí, protože ho hokage poslal někam na smrt. A kvůli čemu? Víš jak strašně moc mě to děsí?"[/rec] Zatnul pěsti. Bylo na něm vidět, že je hodně rozčílený.
[rec=rintaro]"A k těm zkouškám. Udělali to jako tým. Pokud je ten tvůj Gin takovej dobrák, tak je měl zastavit. Jednou se s ním potkám. A až k tomu dojde, tak se mi nestav do cesty!"[/rec]
Rin se teď cítil hrozně. Jediné, co chtěl udělat, bylo chytit Taiyo za ruku, obejmout jí. Tak moc mu chyběla. Jenže místo toho tu na ní teď křičel. Navíc mu moc nepomáhalo to, co říkala. Itane měl pravdu. Ve všem, co řekl.

[taiyo_jmeno]

Tiyo tam stála jako přikovaná. Rukama se objímala, jako kdyby jí byla zima. [rec=taiyo]"Máš pravdu. Nezastavil je."[/rec] přikývla. To zas jednou poslechla nějaké mrtvoly, které jí radily, aby si vyjasnila své milostné problémy. Jen se to všechno víc pos.... pokazilo a shledání těch dvou stále bude končit jejich soubojem. Cítila se hrozně a chtělo se jí plakat, ale zatím ze sebe dělala silnou ženu a slzy zadržela. [rec=taiyo]"A jak to chceš změnit? Já totiž nevím jak."[/rec] zeptala se nakonec.

[rintaro_jmeno]

[rec=rintaro]"Na to jsem se snažil přijít od zkoušek a pořád jsem nevěděl. Nejdřív jsem si myslel, že musím odejít z vesnice a najít někoho, kdo mi pomůže získat sílu na to, abych dokázal zabít hokageho. Odstranil bych tím problém přímo u kořene,"[/rec] luskl prsty. [rec=rintaro]"S ním bych ale musel vzít i jeho vrstevníky a to by nebylo jen tak. Věřím, že bych to dokázal, kdybych si za tím hodně šel."[/rec] Pak by všechno mohlo začít nanovo.
[rec=rintaro]"Pak mi ale někdo ukázal, že by to šlo i jinak."[/rec] Vzpomněl si na Rikuta a jeho sen stát se hokagem. Kdyby z toho ale udělal svůj nový cíl, tak by mu akorát překážel a musel by tím jít přes svého kamaráda.
[rec=rintaro]"Tenhle rozhovor mi trochu pomohl ujasnit si to. Teď už si zbývá jen promluvit s hokagem samotným."[/rec] Otočil se k Taiyo zády. Snažil se ukrýt svůj smutný výraz. Možná že nebyl úplně dobrý nápad sbližovat se s lidmi na předchozí misi.

[taiyo_jmeno]

V Taiyo úplně hrklo, když Rin začal mluvit o zabití Hokageho a velmi jí znepokojovalo, jak to má vše promyšlené. Ona v sobě cítili jistý blok, který by jí to nedovil. Stejně jako když nemůžeš zničit knížku, prostě se to nedělá. A tohle všechno jí začne říkat zrovna teď, když se má za nejvyšším dostavit pro misi. Taiyo netušila co na to Rinovi odpovědět. Nečekala, že se jejich rozhovor takhle stočí. Má mu to rozmluvit? A poslouchal by vůbec? Asi ne. Rin si pevně stál za svým, což se na jednu stranu Taiyo líbilo, ale na druhou stranu si říkala, že to nemusí být ta správná cesta. Takže se rozhodla mu nevysvětlovat proč Gin nezastavil své kolegy, jelikož u toho nebyl. Také mu nic nerozmlouvala. [rec=taiyo]"Rine, mám tě ráda a pokud změna pomůže od zbytečného umírání, tak tě podpořím, ale některé věci po mně nemůžeš chtít. Některé věci prostě nedokážu. "[/rec] řekla nakonec. Stále stala na místě jako přikovaná. Nechala na Rinovi, jak si to přebere.

[rintaro_jmeno]

Uvědomoval si, že Taiyo možná neměl říkat všechny tyhle věci, ale vyjelo to z něj tak nějak samo. To se stává, když je člověk rozčílený. Často říká věci, které říct nechce. Jeho cesta měla zůstat jen jeho, dokud se skutečně nerozhodne, kterým směrem se vlastně vydá, jenže teď o ní věděla Taiyo. Samozřejmě neznala všechny detaily. Řekl jí tu v podstatě akorát prvotní plán, který by teď měl dost jinou podobu, ačkoliv jeho cíl by zůstával víceméně stejný.
[rec=rintaro]"Neboj se. Nemusíš dělat nic,"[/rec] odpověděl teď už klidným hlasem. [rec=rintaro]"Od začátku jsem věděl, že to budu muset udělat sám."[/rec] Řekl, ale sám věděl, že teď si lže. Vždycky si tajně přál, aby nakonec nezůstal sám. Nikdo přece nechce být sám.
Nejdřív si myslel, že mu se vším pomůže Kohaku-sensei, ale ukázalo se, že jeho vize byla trochu jiná. Jeho způsobem by nic změnit nešlo. Jen by se Rinovi časem pletl do cesty tak či tak. To samé Kohakův student - Hide.
Když se začal smiřovat s tím, že to bude muset udělat sám, našel si cestu k Saru-seneiovi. Taky měl Taie. Jenže o něj přišel na té misi, kde potkali chlapa se slepičí maskou. Pochyboval, že Saru-sensei by souhlasil s tím, o co se Rin snažil. Všechno se to zase postupně rozpadalo jako domeček z karet.
Taky měl samozřejmě Rikuta, jenže tam to bylo taky jako časovaná bomba. Rikuto se chtěl stát dalším hokagem. Byl to hodný kluk a Rin ho měl moc rád, jenže zůstane mu to? Co když ho systém nakazí stejně jako předchozího hokageho a udělá z něj jen špinavou politickou figurku, které jde jen o její vlastní zisk.
Na poslední misi se víc spřátelil s ostatními. Hlavně tedy s Itanem, ale to byla taky jenom křehká iluze. Byl to Uchiha. Člen nejsilnějšího klanu ve vesnici, který by se proti ní nikdy nepostavil.
No a nakonec Taiyo. Rin si vždycky přál, aby stála po jeho boku. Věřil tomu, že by chápala, proč dělá to, co dělá. Že všechno ve skutečnosti myslí dobře. Ukázalo se ale, že to byly jen sny jednoho naivního kluka. Místo toho se rozhodla postavit se za někoho, kdo ani není schopný zabránit členům svého týmu, aby zabili dva mladé genini. Nesnášel tenhle pocit. Celé jeho tělo se chvělo a dělalo se mu špatně.

[taiyo_jmeno]

Taiyo zavrtěla hlavou. [rec=taiyo]"Ale ty nejsi sám. To si zapamatuj."[/rec] řekla. Udělala k Rinovi několik kroků. Pak chvíli váhala, ale nakonec aspoň Rina pohladila po rameni. Nevěděla co si může a co si nemůže dovolit. Tak snad Rina pohlazením po rameni nepohoršila. [rec=taiyo]"Už budu muset jít."[/rec] řekla smutně a otočila se k odchodu.

[rintaro_jmeno]

Rin sebou škubl, když se ho Taiyo dotkla. Nic na to neříkal, udělal ale krok dopředu a už se nezastavil. Nejdřív šel pomalu, ale po několika krocích se rozběhl. Pravou rukou si otřel obličej a málem při tom narazil do nějakého pána, naštěstí se mu ale včas stihl vyhnout. Radši vyskočil na střechu jednoho z nižších domků, aby nikoho neohrožoval. Přes něj pak na další a další. Mířil přímo do lesa za vesnicí, kde tenkrát trénoval rasengan s Kohakem. Bylo to jediné místo, kde ho nikdo nebude rušit.

>>> Jezero v lese

[taiyo_jmeno]

Taiyo se dívala, jak Rin utíká a mizí v dáli. Podle téhle reakce rozhovor opravdu nedopadl dobře. Znamenalo tohle konec. Taiyo by v tuhle chvíli ocenila déšť, který by ukryl její slzy, ale z nebe zrovna nespadla ani kapička. Tři hluboké nádechy a výdechy ještě stála na místě, ale pak vyrazila k domovu. Šla delší cestou, kterou nechodí tolik lidí. Nechtěla potkat nikoho známého, aby se jí nezačal moc vyptávat.
Doma se upravila a vzala si nějaké základní vybavení. Netušila, co jí dá Hokage za misi, takže si zatím vzala jen to nejnutnější s tím, že si když tak dojde pro další věci. Z domova pak vyrazila ke kanceláři Hokageho.

----------> Kancelář Hokageho

[npc_name=takahiro]Sanada Takahiro[/npc_name]
--> Nemocnice

Takahiro vedl Ranzi ulicemi Konohy. Šli nějakou chvíli, dokud nenarazili na ubytovnu či co to bylo. Byl to takový ten barák s bytama, kde bydlel Naruto. Začal šlapat schody do druhého patra, kde se zastavil před jedněmi dveřmi. 
Vytáhl klíč a podal ho Ranzi. Pokynul jí, že může odemknout dveře. Byl to přeci její nový byt či pokoj či co to bylo.

[ranzi_jmeno]

Jedna z vecí, na ktorú som sa úprimne tešila. Vlastne som si spočiatku myslela, že si zo mňa robí srandu. Vlastné bývanie je niečo, čo mníchovia proste nepoznajú a ja som nebola výnimkou. Celý život som prežila ako spolubývajúca niekoho iného, a že nás v izbe nebolo málo. Keď sme sa ocitli pred dverami, ktoré mali viesť do môjho vlastného súkromného miesta pre život, na Takahira som sa pozrela ako na nejakého spasiteľa. Kľúčik som si zobrala až roztrasenou rukou. 
[rec=ranzi]"To...to nie je.. žiadny vtip že?" [/rec]Spýtala som sa, no sama som niečomu takému neverila. A tak som pomaly klúčik vložila do zámku, odomkla som.. vošla som dvonútra a pozrela som sa na tú krásu. Pre niekoho asi nejaký malý štandart. V mojich očiach to však bol nehorázny luxus.
[rec=ranzi]"YA-HÁÁÁÁ!"[/rec] Ozvalo sa z mojej izby snáď na celé okolie. Bola som priam nadšená. V momente som sa zvalila do postele a ako to už u deciek ako ja bolo zvykom, za tie dve minúty, som stihla napáchať nehorázny bordel. Samozrejme som dvere nechala otvorené, no nie naschvál.

[npc_name=takahiro]Sanada Takahiro[/npc_name]

Takahiro trpělivě čekal, až si Ranzi převezme klíče. Jestli mu její reakce přišla vtipná, nedával to najevo. 
Na její otázku, jestli to není vtip, zavrtěl hlavou. [rec=takahiro]"Žádný vtip. Konožský ninja nemůže bydlet někde pod mostem a žebrat na akademii..."[/rec] odvětil. Ranzi poté vešla dovnitř. Takahiro čekal venku. Tam si zacpal uši, než přišlo Ranzino vyjeknutí. Asi měl s podobným typem lidí dost zkušeností. 
[rec=takahiro]"Jestli ses pokochala, můžeme přejít k poslední zastávce? Určitě máš hlad." [/rec]zeptal se, když pak nakoukl dovnitř. Po hlavě mu stekla kapka, když viděl ten bordel tam.

[ranzi_jmeno]

[rec=ranzi]"Pod mostom sa dajú chytať ryby.. zväčša." [/rec]Zamrmlala som spoza perín, do ktorých som sa stihla zababuśiť. Nevedela som si predstaviť, že by ma odtiaľto dokázal Takahiro dostať. Práve som si našla svoje miestečko a mala som tiež v pláne tu nejaký ten čas ostať. Keď ale spomenul jedlo, vo mne sa začali biť dva protiklady. Vykukla som na neho jedným okom, keďže na to druhé som tak či tak bola takmer slepá. No týmto som ho videla veľmi dobre. Tiež som s ním veľmi dobre vedela hádzať prosebné pohľady.
[rec=ranzi]"Nejaká šanca.. že mi to jedlo donesieš sem?"[/rec] Zamrmlala som spopod periny, no počuť to bolo dobre. Nemohol sa vyhovárať, že ma nebolo rozumieť!

[npc_name=takahiro]Sanada Takahiro[/npc_name]

Takahiro jen nad poznámkou o rybách protočil očima, což Ranzi neviděla ze svého úkrytu. Jakmile ale zmínil jídlo, skoro, jako by Ranzi úplně ožila. I když se jí očividně její nový bejvák opouštět nechtělo. Dokonce se ptala na šanci, že jí to jídlo donese až sem. 
[rec=takahiro]"Nulová. Stačí, že platím."[/rec] odpověděl jí a dal se k odchodu. Buď půjde s ním nebo tu asi zůstane sama o hladu.

[npc_name=gin]Mitsuki Gin[/npc_name]
#ubytovna

Gin šel s Taiyo v čele, ze začátku nějak nevěděl moc co říkat, přeci jen, byl to kiďák, co právě balancoval mezi svým postem a silou mládí. [rec=gin]"Doneslo se mi, že jste byli cestou z Kirigakure napadeni. Jsem rád, že se ti nic nestalo,"[/rec] začal, když se genini začali bavit o hlavách Hokage. A kde jinde navázat než tam kde se začalo.
Během toho jste došli i ubytovně. Byla to starší budova, Taiyo nikdy asi vevnitř nebyla. Byla to budova do L, v té kratší části byla jídelna a především recepce, kde to bude chtít dávku štěstí a diplomacie... jinak všichni skončíte na jedné hromadě.

[taiyo_jmeno]

#ubytovna #recepce

Taiyo ještě mávla na Rina jako že rozumí. Ale nebyla si tak úplně jista, zda to stihne. Možná kdyby se chtěl sejít až další den, kdy bude mít na výpomoc ještě toho druhého chunina, tak by to bylo lepší, ale to už Rinovi nestihla říct.
Šla tedy s Ginem v čele skupinky. Panovalo mezi nimi takove trapné ticho, které nskonec Gin prolomil, za což byla Taiyo vděčná. Taiyo se musela pousmát. Po zdravotní stránce byla v pořádku, to ano, ale ta vypůjčená síla od Sarady zanechala drobné úpravy změny na jejím vzhledu. To mi připomíná, že je také potřeba vyřešit pár nejasností se Saradou uvnitř Taiyo hlavy. [rec=taiyo]"Naštěstí jsem celá. Kdyby tam nebyl Hikumo-sensei a Itane, tak nevím jak bych skončila."[/rec] dodala trochu mrzutě.
Pak však musela najít všechen svůj rozvážny rozum a diplomacii, aby přežila zařizování ohledne ubytování lidí z Kiri. Prozatím s nadšením....... vešla do kratší části budovi k recepci, kde slušně nejdříve pozdravila.

[ranzi_jmeno]


Problém bol len v tom, že som nedokázala tak úplne oceniť "platenie", ktoré môj nový najlepší kamarát spomenul. Do teraz som žila zavretá v chráme a tam sme peniaze jednoducho nemali. No pre neho to vyzeralo ako veľká vec a tak som sa zdržala spýtavej a možno trocha drzej poznámky. 
[rec=ranzi]"Tomuto hovoria zmiešané pocity hm?"[/rec] Uchechtla som sa a nakoniec som sa predsa len postavila na nohy.
[rec=ranzi]"Dobre, tak teda dohodnuté. Len mi budeš musieť vysvetliť o platenie a tak."[/rec] Síce som bola zastánca myšlienky "musím iba umrieť", no niekedy som sa sama prekecla. Predsa len, vodu káže víno pije. Yep, to som celá ja.. Veselo som sa na Takahira usmiala, teda už skôr na jeho odchádzajúci chrbát. Vybehla som teda za ním a pri odchode som ešte zavrela a zamkla dvere. Keby že sa dá, tak pokojne aj na tri krát.

Otázka byla, vzala Taiyo tu bandu dovnitř sebou nebo je nechala prozatím stát na zápraží? Ať to bylo jakkoliv, našla za recepcí takového malého, pohublého dědulu. "Dobrý den, račte si přát?" zeptal se tě trochu nervózním hlasem. Evidentně již nějaké zprávy měl a tak se možná bál, že právě ty mu vedeš tu pohromu.
Za ním byla taková ta tabule s klíči, viděla jsi, že několik pokojů bylo zřejmě obsazených. Dohromady 25 pokojů, v každém řádku bylo klíčů 5.

X 0 X 0 X
0 X 0 0 X
0 0 X 0 X
X X X 0 X
X 0 X 0 X

X reprezentovalo obsazený pokoj, 0 volný.

[taiyo_jmeno]

Taiyo si prohlédla drobného dědulu a tabuli s klíči, která byla za ním. Jestli šli ti z Kiri s ní, tak to těžko říct. Gin asi šel. [rec=taiyo]"Dobrý den, potřebovala bych tři pokoje ........... pro výpravu z Kiri."[/rec] dodala. Bylo vidět, jak je dědula hrozně nadšený. [rec=taiyo]"Pokud by to šlo, tak jeden pokoj pro tři a další dva pokoje po jednom. Jistě jste již nějaké informace předem dostal."[/rec] Požádala dědulu. Zatím to šlo po dobrém.

[taiyo_jmeno]

Taiyo se trochu zarazila. [myslenky=taiyo]Jeden pokoj pro dohled z Konohy? To jako pro mě? Něco mi uniklo?[/myslenky] chvíli překvapeně mrkala na dědulu a pak překvapeně mrkala na Gina. [rec=taiyo]"Oh jistě... nějak to vymyslíme."[/rec] vypadlo z ní nakonec.
Pak se trochu vzpamatovala. [rec=taiyo]"A co ten jounin, který má ještě dorazit? Nebude chtít také svůj vlastní pokoj?"[/rec] zašeptala otázku k Ginovi. Taiyo chtěla mít jistotu kolik těch pokojů musí zařídit. A Pak si očividně bude muset dojít pro nějaké věci domů. [rec=taiyo]"Hmmmmm.... jak tak koukám, vždy bude někdo ob pokoj."[/rec] Taiyo se mračila na tabuli s klíči.

[npc_name=takahiro]Sanada Takahiro[/npc_name]

Takahiro trpělivě čekal, jak se Ranzi rozhodne. Ty smíšené pocity nekomentoval. Za to ho ale trochu překvapilo, že Ranzi neměla ponětí o placení. 
Tak ako tak ale vyšla ven, dokonce nezapomněla ani zavřít a zamknout. Takahiro nad tím spokojeně pokývl. 
No a pak se vydal směr ulice.[rec=takahiro] "Pokud něco chceš...jídlo, šaty, věci, nějakou službu jako třeba lázně...všechno má svou cenu a musíš za to zaplatit. Penězi..."[/rec] začal vysvětlovat a vzal do dlaně několik mincí, aby Ranzi ukázal, co to jsou peníze.[rec=takahiro] "Když se pořádně podíváš, jsou odlišné...mají jiné hodnoty. Je to na nich i napsané." [/rec]řekl a ukázal jí různé mince. [rec=takahiro]"Ty pak tomu, co požadovanou věc nebo službu nabízí, dáš mince v celkové hodnotě ceny té věci."[/rec] dovysvětlil. No a to už došli k Ichiraku. Ranzi odtamtud cítila vůni, ze které se jí mohly sbíhat sliny.