Ulice Konohy

Senju Aiko

"Inu, silák se vždycky hodí, tak proč ne," pronesla a zaklapla desky s informacemi. Pomalu ze vyhoupla na nohy a zamyslela se. "Měli bychom jít najít zbytek, mám nějaké tušení, že bychom je mohli najít v parku," nadhodila jako možnost, které jí šeptalo nějaké adminské já. "Jo a díky za předkrm," poděkovala konečně za ty burgery. Vypadala relativně spokojeně. Až na to, že měla ještě hlad. No, to bude muset napravit později, snad budou mít ostatní taky vydatné svačinky a sladké džusíky. A tak se šlo do parku.

>>> Park

Uchiha Itane
>>> Lázně

Itane vyrazil od lázní po hlavní ulici, postupně přiskakoval od jednoho obchůdku k druhému, hledal dokonce i v cukrárnách a kavárnách. Prostě hledal jakékoliv místo, kde obsluhovali ženy. Takové místo podle něj mohlo toho rudovlasého šílence přilákat. Jen ho čim dál víc začínala trápit ta nejistota, že vlastně ani nevěděli, jestli to má být on. Takhle to hned na začátku pokazit, to bylo zoufalé.

Itane

Itane tedy vyrazil směr Ichiraku. Probíhal tam kolem čtvrti Uzumaki a Sarutobi klanu, zahlédl roh Hinamina domova, při čemž si na ni vzpomněl, proběhl kolem Yamanaka klanu, Arény, kde na Chuuninských zkouškách bojoval proti Hinami. Poté kolem nemocnice, kde ještě před pár hodinami ležel, kolem policejní stanice, květinářství, kde jako malý chodíval za svým kamarádem z dětství a kam raději nakoukl, jelikož paní Yamanaka je taky žena, že jo... Byla to vlastně taková pěkná vzpomínková cesta. No a pak dorazil k Ichiraku.

Uchiha Itane

Což o to, nostalgické vzpomínkové cesty byly vždycky hezké. Připomínali spoustu lumpáren a vylomenin, které postupně utvářeli jejích povahy a dovedly je až do bodu, kdy se z nich stali ninjové. Paní Yamanaka pozdravil a zamával jí, pak však pokračoval dál. U Ichiraku se tedy konečně zastavil a nahlédl za takové ty papírové zástěny, co tam měli. Pro jistotu používal Sharingan, neboť Henge umělo každý Bčko, ale specifické zabarvení chakry nedokázal změnit nikdo. Snad tu ta červená hlava bude...

----> Cvičiště týmu 7

Taiyō Kurama

Dalo jí to zabrat, ale teď už Taiyō pobíhala po ulicích Konohy. Snažila se hledat toho chlapíka. I když chlapíka s červenými vlasy a žábou na rameni nelze přehlédnout, tak se Taiyō snažila rozhlížet pořádně, nakukovat za každý roh a tak podobně. Prošla co nejvíce restaurací, které znala, nebo které jí kolemjdoucí poradili, za což jim byla velmi vděčná. Její vědomosti ohledně restaurací se bohužel omezovalo jen na tři podniky a z toho jeden byl Ichiraku. Takže věděla kam má mířit, ale ještě měla hodně restaurací před sebou. Běh střídala s rychlou chůzí, aby nevypadala tak udýchaně.

Itane

Itane nakoukl do Ichiraku a sondoval to tam svým sharinganem. A nenašel nic. Rudovlasý maník tam nebyl a pravděpodobně ani schovaný pod henge technikou. Za to tam ale našel Ayumi a ta zase našla jeho. "Ohayo, Itane-kun. Dáš si rámen?" zeptala se ho tím svým milým hlasem a s milým úsměvem na tváři. 


Taiyo

Taiyo se vracela zpátky ze cvičiště. Pátrala po chlapovi se žábou. Dokonce se i ptala lidí a hle...jedna paní jí řekla, že tu viděla rudovlasého chlapíka, který si povídal se žábou, kterou měl na rameni. A také, že té paní dělal neslušné návrhy. To Taiyo řeklo, že to byl určitě on. No a ta paní jí řekla, že šel směrem, kterým bylo Ichiraku a další stánky, obchody a podniky.

Uchiha Itane

Itane trochu rezignovaně povzdechl a zaujal své obvyklé místo na kraji. "Dobrý den, Ayumi-chan, teď hned ještě ne, ale tak do hodinky bych poprosil o dva," podal objednávku dopředu, protože v tu dobu se tu zhruba měl sejít s Taiyo. "Neviděla jsi tu asi takového zvláštního... retarda, co má červené vlasy a nejspíš na rameni žábu, co?" zeptal se jí s naprosto zoufalým výrazem. Fakt se mu nechtělo vyrážet do dalších obchodů a putyk. Tak zkusil starý dobrý osvědčený způsob na zisk informací - zeptej se ženský!

Taiyō Kurama

Taiyō hlubokou úklonou poděkovala paní, která jí tak ochotně pomohla a zároveň Taiyō té paní slíbila, že až toho muže s žábou najde, tak mu za jeho neslušné návrhy vynadá. Snad to paní aspoň trochu uspokojilo. Jak se to postupně začalo dávat všechno dohromady, tak Taiyō přestávala mít pochybnosti o tom, že hledají špatného muže. To jistě musí být on! řekla si v duchu a vyrazila směrem, kterým jí ta paní nasměrovala. Víra, že už ho skoro má jí dodala nějakou tu energii, takže celou cestu běžela a hlavně hledala toho šupáka s žábou.

Itane
Ayumi se na Itaneho mile usmívala. Opřela se lokty o pult a hlavu si opřela do dlaní. "Někdo speciální?" zeptala se Itaneho mile, zvědavě a možná maliličko rýpavě na to, pro koho bude ten druhý rámen. Když se pak zeptal, jestli tu neviděla rudovlasého retarda, překvapeně zamrkala. "Ach...to bude asi ten váš nový sensei, že?...Neviděla jsem ho." odpověděla Itanemu Ayumi. Asi to nebyla zrovna ta odpověď, kterou Itane chtěl.


Taiyo
Taiyo běžela a hledala a běžela a hledala. Už byla jen nějaké čtyři nebo pět budov od Ichiraku. Dokonce ho už i v dálce viděla. Když v tom uslyšela z podniku napravo od ní opilecký mužský smích, následovaný smíchem několika žen. Když se tím směrem podívala, uviděla bar jménem Shushuya. No a jelikož to byl bar, Taiyo z něj ucítila závan alkoholu, který jejímu dětskému nosíku zrovna nevoněl.

Uchiha Itane

Itane se díval na Ayumi a zároveň cítil, jak se mu žene horkost do tváří. Proč to Ayumi vždycky uměla tak otočit. A on se pouštěl do Hikuma stejně, no... "Hinami je na misi... teda, tamto... jo... tohle je pro Taiyo, je členka týmu kam teď patřím," vykoktal ze sebe rychle, přičemž teď působil asi jako ten nejzoufalejší, ale zároveň nejroztomilejší Uchiha vůbec.
"Hmm... to je škoda. Musíme ho najít! Ale děkuji," pravil ještě sklesle a už se chystal vyrazit dál. "Já se vrátím!" Připomněl ještě, už zase s úsměvem, a vystřelil vyhledávat dál. Letěl směrem, kde se teď měla nacházet Taiyo, tak třeba se shledají o chvíli dřív, kdo ví. Po cestě dál pátral po rudé, žabách a jejích kombinaci.

Taiyō Kurama

Jak již bylo napsáno ... Taiyo běžela a hledala a běžela a hledala... ale jak zaslechla opilecký mužský smích, tak zastavila. V tu chvíli zaslechla i ženský smích."Že by?" řekla si nahlas pro sebe a hledala, odkud ten smích jde. Nemusela ani hledat moc dlouho. "Bar?... Ohhh, no jistě." povzdechla si a zamířila tím směrem, bohužel musí projít všechno. Ten bar byl cítit snad na míle daleko. Taiyō ten puch úplně praštil do nosu. "Eeeeeee." pronesla znechuceně. Musela si přiložit hřbet ruky k nosu, ale stejně to moc nepomáhalo. Prosím, ať tam není. prosila v duchu, jenže při jejím štěstí tam určitě bude. Taiyō se naposledy pořádně nadechla o něco méně zkaženého vzduchu a vlezla do baru tak nenápadně, jak to jen šlo.
Itaneho si bohužel nevšimla, tak snad si on všiml jí, jak zalézá do baru. Jistě jako dívka v nesnázích bude potřebovat pomoc.

Uchiha Itane

Itane tedy zase vyhledával pomocí sharinganu. Asi by si Taiyo taky nevšiml, kdyby nevyhledával takto, ale na barvu její chakry byl už zvyklý, takže si nejprve jen řekl, že prostě taky jen hledá... jenže pak si všiml kam chtěla jít hledat! To, že to tam smrdělo chlastem, to by ještě ignoroval, ale ona tam opravdu tam chtěla jít. Takže, ještě předtím než tam stihla vejít, rychle jí položil ruku na rameno. To jí možná mohlo trochu vyděsit, jak jinak.
"Taiyo!" pronesl šokovaně. "Musíme ho najít, ale hledat ho tady... vždyť... na to ještě nemáme věk! Tam bychom neměli!" byl vcelku překvapený, že se k tomu odhodlala. Jako kdyby to nebyla ona. Jenže pak asi taky zaslechl nějaké ty hlasy, což ho donutilo povzdechnout si. Něco mu říkalo, že by tu mohli mít štěstí. "Eee... tak asi běž?" nadhodil, otočil se na podpatku a pokusil se asi zmizet po anglicku.

Taiyō Kurama

Ten první krok byl nejtěžší. Tolik se jí do baru nechtělo. Tolik se soustředila na ten bar, takže jí Itane opravdu strašně moc vyděsil. "Aaaaaaiiii... Itane! ... nemůžeš takhle lekat lidi!" vyjekla překvapeně, vyděšeně a rovnou mu i vynadala. Itane měl celkem velké štěstí, že se po něm neohnala, i když o takové obraně přemýšlela.
Taiyō se už chystala Itanemu vysvětlit, že do baru opravdu nejde z vlastní vůle, ale než to stihla, tak to pochopil sám. Pochopil to až moc rychle a dokonce chtěl zdrhnout. V tu chvíli se v Taiyō probudili skryté ninja schopnosti. V očích jí probleskly ďábelské hvězdičky. Tak to ne. řekla si pro sebe. Velmi obratně ho chytla za límeček a ať chtěl či nechtěl, Taiyō s ním vešla do baru.

Itane s Taiyo se ve dveřích potkali s jakýmsi opilcem. To z něj byl cítit ten alkoholový smrad. Jelikož zrovna Taiyo chytala Itaneho, tak se nesrazili a on prostě odešel nebo spíše odpotácel.
Hned jak Taiyo s Itanem vešli, uviděli naproti dveřím pult, za kterým stál jakýsi muž. Asi místní barman a asi i kuchař, jelikož odtamtud šla pěkná vůně pečeného kuřecího masa. Podle všeho se tu dalo i najíst. 
Napravo od nich byly stoly. Vždy byl stůl a z obou stran byly lavice s vysokým opěradlem. No a v tom se ozval další smích. Vycházelo to až zezadu od posledního stolu.

Uchiha Itane

Itane se na Taiyo podíval omluvně, když jí tak vyděsil a hlesl: "Promiň... ale nepřítele čekej ze zadu? A přítele taky?" pokusil se vytasit s nějakým moudrem, co je učili na akademii. Každopádně, vypadalo to, že bude muset s ní. Jo, musel. Byl dotažen do baru. Bylo to místo, kde nechtěl být ještě tak 5 let! Zachraňovala to jen vůně pečeného kuřecího. Kdyby neměl objednaný za hodinu rámen, tak by si snad i koupil porci.
"Myslím, že bychom měli zkusit támhle ten stůl," ukázal dozadu, odkud se ozval výbuch smíchu. Jinak se snažil držet dál od jakéhokoliv alkoholu... nebo od lidí, co měli v krvi příliš alkoholu. Proč jsem sem lezl? ptal se sám sebe. Pak se zle podíval na Taiyo, ona za to mohla! A jestli zase vyplázne jazyk, tak nedostane rámen a basta!

Taiyō Kurama

Nepřítele čekej ze zadu a přítele taky?... Umm, tak na to Taiyō už raději nic neříkala. Ale díky tomu počátečnímu zdržení se vyhnuli čelnímu střetu s opilcem, což pro Taiyō byla aspoň malá úleva.
Inu vstoupili dovnitř, někteří více nedobrovolně, a nebýt toho velkého množství alkoholu, tak by to bylo pěkné posezení, ale bez alkoholu by tu už bohužel nebyl bar. Necítila se tu ale zrovna příjemně. Neuměla říct, jestli to bylo kvůli množství alkoholu, hluku, nebo podivně se chovajícím ženám. V téhle situaci jí dokonce přešla chuť i na dobře vonící pečené kuřecí.
Taiyō polkla. "Dobře." nejistě přikývla a vydala se tím směrem. Pak ale jakoby ucítila nějaký vražedný pohled a podívala se na Itaneho. Opravdu se na ní díval zle. Taiyō překvapeně zamrkala. "Hee?... Proč se na mě díváš tak zle?" šeptala směrem k němu. Nechtěla na sebe výrazně upozorňovat, ale snažila se pokračovat kupředu, aby tedy zjistili, zda tu chlap se žábou je, nebo ne.

Náhodou v tomto podniku seděli i normální lidé. A právě ti se taky směrem k tomu stolu vzadu nepěkně mračili. Žádné podivně se chovající ženy tu nebyly...tedy vlastně jo...dvě...u toho stolu vzadu, jak později Taiyo s Itanem zjistili. U toho samého stolu našli i toho chlapa, kterého hledali. Seděl tam, popíjel saké, na stole nějaké jídlo, no a vyprávěl tam nějakým dvěma slečnám(těm podivně se chovajícím) nějakou historku o sedmém hokage, což občasně vyplňoval poznámkami, jako že jsou ty slečny krásné a roztomilé a tak podobně. Ty dvě se tam na něj lepily a smály se.
No a Gamataro se rozvaloval v takové větší misce s vodou, která stála na stole a chytal jazykem občasné mouchy, co letěly kolem.

Uchiha Itane

Jo, našli ho. Výborně, takže tu chlastal a snažil se sbalit ženský. Jak jinak. Itane se tak podíval na Taiyo a lišácky se usmál. "Mám nápad, mám to zkusit?" zazubil se a jestli Taiyo souhlasila, tak jí chytil za ruku a dovedl k tomu stolu. Nasadil dětský obličejík a prohlásil: "Tati, mamka tě prosí, aby si koupil brambory a cuketu. A že pak máš vyprat plíny pro Hikuma. A děda Akitoshi říká, že pokud neposlechneš, že tě vyškrtne ze závěti. Mimochodem... tohle jsou ty naše nové paní na hlídání?" pokusil se o trochu provokace, samozřejmě. Jak jinak reagovat, když ten člověk předtím zdrhl, aniž by si s nimi pořádně promluvil.

Taiyō Kurama

Hurá, našli ho. Dokonce povídal i něco o sedmém hokage. Určitě to musí být on. Hikumo-sensei přeci říkal, že ho sám sedmý trénoval. vzpomínala Taiyō. A je tu i ta žába. řekla si pro sebe zklamaně, přeci jenom se jí pořád vracelo, jak jí sejmula kamenem.
Ehh, no..." protáhla Taiyō. Chtěla se nejdříve zeptat, cože to je za plán, aby se na něho také mohla připravit a aby to nedopadlo jako při posledním souboji. Itane si ovšem to její "no" vyložil jako souhlas a už Taiyō vedl ke stolu. Taiyō musela uznat, že nápad to byl opravdu super. Celou dobu se ale hrozně styděla (pravé oko měla červené), takže jenom přikyvovala a dělala roztomilou dcerušku.

Maník se tam bavil s těma slečnama, když přišli Itane s Taiyo blíž. Trochu přiopile se na ně podíval. Stejně tak se na ně podívaly i ty slečny, až na to, že ty vypadaly naprosto střízlivě. A pak Itane řekl to, co řekl. Maník na ně nechápavě koukal. Ženský se podívaly jedna na druhou, pak na maníka, na Itaneho s Taiyo a zase na maníka. "Ty máš tři děti a ženu?" zeptala se ta jedna. Znělo to docela znechuceně a naštvaně. Obě se od maníka odtáhly a probodávaly ho pohledem. "Nemám!" hájil se maník a to už dostal od té jedné facku. "Ty hajzle!" křikla u toho a to už dostal facku i z druhé strany od té druhé se slovy, že je nechutnej. Obě se zvedly a chystaly se odejít. Maník je chtěl zastavit. No a ta jedna ho nakopla do...no...všichni víme kam. Itane to skoro až cítil taky. Chlapy jsou v tomhle ohledu empatičtí. No...Maník se svalil na stůl, držel se za bolavé místo a vydával jen zvuky podobné "Uuuuuuh...." 
Itane s Taiyo ještě slyšeli ty dvě, jak si říkají 'Chudáci děti, mít takového otce.'.

Uchiha Itane

Em... tak takovouhle lavinu fakt nečekal. Skoro mu až bylo budoucího senseie líto. Obzvlášť... při tom kopu. To už bylo docela moc. Trochu nesvůj se pak podrbal ve vlasech a jen se omluvně na červenovláska zadíval. Pak se naklonil k Taiyo a zamumlal: "Tohle asi dokáže odzbrojit i někoho, koho učil sedmý, co?" Tak nějak teď nevěděl co dál, takže to takticky nechal na Taiyo.

Taiyō Kurama

Taiyō koukala jak to lítá z jedné i z druhé strany. Obě dvě facky pěkně mlaskly. "Uuuu..." pronesla nad tím soucitně, no hlavně nad tou poslední ranou do jistých partií. To už asi bylo moc.
Ovšem málem vyprskla smíchy, když jí Itane zamumlal, to co zamumlal. Naštěstí si udržela kamenný výraz. Vyprsknout smíchy bude muset až později.
Jelikož to teď bylo na Taiyō, tak se obrnila a vystoupila dopředu. Mluvit začala až po tom, co si byla jistá, že ženské odešli, nebo že jí aspoň neuslyší. Jmenuji se Taiyō Kurama a tohle je Uchiha Itane. Pokud je mi dobře známo, máte být náš nový učitel." řekla pevným hlasem. Nechtěla být na něho zlá, ale i tak to teď jistě pořádně schytají. "Očekává se od Vás, že nám pomůžete zesílit, a ne že budete obtěžovat kde jaké slečny svými nemravnými návrhy." Taiyō neměla nejmenší páru o čem to mluví. Obávala se toho, co asi přijde. "Pokud nás nebudete učit a zase jen tak zmizíte, tak Vás chci upozornit na to, že jsme děti a umíme udělat ještě horší scény." dodala. Cože? Co to se mnou je? To mu teď jako vyhrožuji? klepala se Taiyō v duchu strachy.

Když se maník trochu vzpamatoval, opřel si bradu o desku stolu a zadíval se na Itaneho s Taiyo. "Co máte sakra za problém?" zeptal se jich. Fakt to někomu tak mohlo připadat, přeci jen mu málem zabili žábu, málem na něj spadla bambusová stěna a teď dostal výprask. Nemluvě o tom, že mu kazili zábavu.
No a pak se Taiyo ujala slova. Maník se tvářil opravdu otráveně a nezaujatě. "Proč bych vás měl učit? Ani vás neznám a učit jsem nikdy nechtěl..." No a pak Taiyo řekla, že jestli zase zmizí, tak udělají ještě horší scénu. Rudovlasý maník bouchl čelem o desku stolu a zaúpěl. "Faaaajn." No..nevypadal z toho zrovna nadšeně.

Taiyō Kurama

"Dobře." přikývla Taiyō. "Za hodinu na cvičišti!" rozkázala hned na to, jenže to už byl její vrchol a sama Taiyō to pocítila. Celé tělo se jí třáslo. "A teď mě omluvte." dodala, otočila se na podpatku a začala odcházet ven z baru. Její pohyby byly takové dosti gumovité, nevzhledné, neuspořádané. My žijeme.... My žijeme.... My žijeme.... My žijeme.... My žijeme.... honilo se jí při odchodu hlavou. Ve dveřích baru jí už ani nohy neunesly a Taiyō letěla k zemi. Tak tohle psychicky neustála....

Uchiha Itane

Itane nevěděl jestli se měl rozesmát nebo držet vážnou tvář. Nakonec si vybral to druhé a nechal Taiyo, aby si řekla to svoje. Nečekal, že na něj půjde tak zprudka. Kde se to v ní bralo? Vždycky jí měl za tu tišší část jejích týmu. Ale bavil se, to zase jo. "Jo, za hodinu," přitakal pouze a raději pospíchal za Taiyo, jelikož se mu už nezdála moc stabilní. Všiml si totiž jejího třesu, to by mohlo znamenat problémy a taky by si mohla někde rozbít čumák.
A taky se tak málem stalo. Kdyby Itane nebyl tak rychlý, nejspíše by jí nestihl zachytit. Rychle se pod ní podhoupl a zachytil jí stejně jako Kakashi Naruta, když se vracel od Nagata. Pak jí na zádech odnesl do Ichiraku.

>>> Ichiraku Ramen