Ulice Konohy

[josuke_jmeno]

Pokrčil jsem rameny a vyrazil zpátky do domu. Opět jsem měl před sebou takovej úkol kterej se mě chtěl hodit za hlavu. Vzpomínal jsem na kovárnu a na brousící kotouč. Aspoň tam bylo teplo...
Tohle byla nuda. Nikoho nebavilo uklízet a když jsem viděl ten bordel v pokoji tak sem jen zaskřípal zuby.
Buď se mě snažil nasrat, úspěšně, a nebo se snažil o nějakou zvrácenou formu tréninku. Kašlat na to... Byla první moje myšlenka. Zmapoval jsem okolí a prostě a jednoduše mi došlo že za 8 minut nemám šanci vše dát tam kam to patřilo a ani vysušit koupelnu.
Což ostatně málo kdo měl šanci.
Tak jsem hold jen udělal to že jsem dal zpátky skříň matraci na postel a batoh do skříně.
S vodou v koupelně jsem se teď nějak nezaobíral.
Uklidil jsem si jen můj pokoj, část jeho a jen si lehl na postel čekajíc až vyprší osm minut a až přijde můj trest.
Nedám mu to potěšení abych přišel ven a přiznal mu že jsme selhal.
Někdo by možná se pokusil a snažil se do poslední chvíle. Já jsem byl ale byl vychován v jiném stylu.
Práce je buď hotová a nebo ne. Není něco jako napůl hotová práce. Nemělo se cenu snažit když výsledek je předem jasný.

[josuke_jmeno]

Všiml jsem si těch jeho očí a těch divnejch žil kolem nich. No musel bych bejt idiot aby mě ani teď nedošlo že to byla asi nějaká technika na posílení zraku a tak sem si pohrával s myšlenkou jestli mě třeba celou dobu nesledoval. Tak či tak... záleželo na tom?
Když došel a řekl jeho odpověď jen jsem zopakoval svoji filozofii nahlas abych tak nějak odpověděl na jeho narážku na moji osobu.
[rec=josuke]"Práce je buď hotová a nebo ne. Napůl hotový nic není. Nemělo důvod se snažit když bylo jen možné selhat."[/rec] řekl jsem a pokrčil rameny. Byla to pro mě prostě a jednoduše samozřejmost.
Poté sem tedy reagoval na narážku s tím že si mám vzít jen svoje vybavení, a jelikož už jsem tak udělal prvně, jen ho stačilo vytáhnout ze skříně

A tak jsme opět byli v ulcích kdesi v Konoze. Kam jsme šli mě moc nezajímalo. A když jsme došli k oné budově nevěděl jsem, co sem se po chvíli dozvěděl že bylo skladiště, na mě čekal můj "náklad"
Podíval jsem se na tu bednu a pak na toho vedoucího. Můj pohled byl takový ten typický puberťácký [myslenky=josuke]"Si děláš prdel ne?"[/myslenky] a když jeho pohled říkal že nedělá opět typické protočení očí a otravené.
[rec=josuke]"Fajn..." [/rec]sem bednu zvedl a pokusil se ji nasadit na záda. Pokud nevážila doslova metrák neměl by s tím být problém.

[josuke_jmeno]

Jelikož náklad byl takový jaký byl ani se to moc neproneslo. Takže jsem to skoro na zádech necítil. Přeci jen 10 kilo? To byla ranní rozcvička a ani to možná ne. Cestou jsem nic neříkal a tak byl Hyuuga ten co promluvil jako první.
[rec=josuke]"Já si zase o většině senseiů myslím že jsou tupci..." [/rec]začal jsem prostě a jednoduše. Nemyslel jsem zrovna jeho... zatím. Řekl jsem "Většina no ne?"
Co si budem nalhávat. Svatozář mi nad hlavou nezářila nikdy ale rozhodně jsem nebyl nějaký "zplozenec pekel" za kterého mě někdo hold měl. Jen jsem prostě měl svou hlavu a těžko jsem udělal krok dozadu.
[rec=josuke]"Někdo mě možná jako potížistu může vidět... no já se tak nevidím."[/rec]řekl jsem nakonec na jeho otázku. Nemínil jsem mu lhát a vydávat se za neviňátko. Ale co po mě chtějí? Abych stál někde v pozadí a nechal na sebe plivat a nic s tím nedělat?
Hold jsem byl vychovaný trochu jinak, nezapadl jsem a pro ránu jsem nikdy nešel daleko. Nebyl jsem však ten co potyčky vyhledával... spíše si potyčky vyhledávali mě.

[hoshi_jmeno]

Společně se svým senseiem vyrazila Hoshi ze cvičiště do ulic Konohy, kde je nohy nesly směrem k obědu. Po posledním tréninku s Akitoshim-sama byla rozhodně vyhladovělá a nemohla se dočkat. Ale i v takové situaci bylo jídlo až druhá věc, které se nemohla dočkat nejvíc. Na první místě se nemohla dočkat toho, co jí Shirazu poví, že je čeká dál. Jasně, trénink byl super, ale taky doufala ve změnu prostředí a třeba nějakou misi. [myslenky=hoshi]"Na druhou stranu jsem se naučila jen jednu techniku, neměla bych přeci jen ještě víc trénovat, než se do něčeho zase pustím?"[/myslenky] zamyšleně si mnula bradu a sledovala při chůzi svého senseie, jako kdyby doufala v nějaký náznak toho, co přesně je čeká. [myslenky=hoshi]"Mohla bych zapracovat na svých medických schopnostech."[/myslenky] dlouze si povzdechla. Měla dlouhý seznam věcí, které chtěla ještě ovládnout. A věděla, že dokud je všechny neškrtne, tak nebude moct dokázat těm, co o ní pochybovali, že se pletli. Nespokojeně zavrtěla hlavou, aby tyhle myšlenky zahnala. [rec=hoshi]"V tom případě musím zlepšit jak svoje medické schopnosti, tak svojí Suika no Jutsu."[/rec] mrkla na svého učitele odhodlaně. Jeho nápad zněl určitě skvěle a kdyby něco takového dokázala...

[npc_name=shirazu]Itto Shirazu[/npc_name]

Shirazu vybral jednu vyhlášenou sushi restauraci, kde se usadil ke stolu v rohu. Nechal Hoshi si objednat, zatímco sám si objednal své oblíbené menu, kde byla spousta nigiri. Dneska to bylo na něj, tak se ani dívka nemusela omezovat ve svém výběru.
Bedlivě pak na ní upřel pohled a pokýval hlavou. [rec=shirazu]"Ano, Aiko-dono si přeje, aby ses zdokonalovala jak v bojových schopnostech, tak v medických. Proto jsem jako další techniku, kterou se budeš muset naučit, vybral chakra skalpel. Je daleko přesnější než kovové nástroje, avšak vyžaduje stejně precizní ovládání chakry jako samotné hojení," [/rec]řekl klidným tónem, zatímco své učence sděloval, čím dalším jí bude mořit. [rec=shirazu]"Ale budeš se ho muset učit za pochodu, vyrážíme do jednoho města na misi,"[/rec] oznámil jí ještě dodatečně.

[hoshi_jmeno]

Výběry sushi Shirazuho a Hoshi by nemohly být rozdílnější. Dívka totiž veškerou svou objednávku poskládala z různých kusů maki, hlavně lososových a krevetových. Nadšeně přitom celou dobu visela svému učiteli na rtech, protože se nemohla dočkat konečně nějaké akce, kde bude moct využít své schopnosti. Určitě jsou tam venku lidé, kteří potřebují její pomoc! [rec=hoshi]"Chakra skalpel?"[/rec] zopakovala po něm nadšeně. Několikrát tu techniku už viděla a nejednou si říkala, že by bylo skvělé ji umět. A teď k tomu bude mít konečně příležitost! Jediné zklamání prozatím bylo snad to, že se zatím Shirazu ani jednou nezmínil o senzorském tréninku, o který ho tolikrát prosila. Možná na to prostě ještě nebyla dost dobrá. [myslenky=hoshi]"Musím mu ukázat, že jsem. Chakra skalpel je určitě technika náročná na kontrolu chakry, to bude moje šance."[/myslenky] spokojeně se usmála. [rec=hoshi]"Takže mise a nová technika?!"[/rec] vyjekla nadšeně. [rec=hoshi]"Kdy vyrážíme? Hned? Co je náš úkol? Budeme zase někam cestovat?"[/rec]

[npc_name=shirazu]Itto Shirazu[/npc_name]

Jo, Shirazu tak nějak tušil, že ho tahle štace bude stát měsíční výplatu, ale tak nějak se s tím už smířil, takže zůstával aspoň z tohoto důvodu.
[rec=shirazu]"Ano. V bojových podmínkách je leckdy praktičtější. Sice tě stojí dost chakry, ale lze ho použít i pro jiné účely než jen k medicíně. Stačí proříznout správný sval, tepnu nebo šlachu a můžeš se zdržet dlouhého boje,"[/rec] řekl klidným tónem. Mírného zklamání si její učitel sice všiml, ale zatím to nekomentoval. Moc dobře věděl, co se chtěla dívka naučit, ale ještě nepřišel ten správný čas, alespoň podle jeho měřítek.
Mezitím si začal vychutnávat sushi. [rec=shirazu]"Vyrazíme ještě dnes večer. Po jídle si půjdeš zabalit věci. Naše mise je spíše průzkumného rázu, máme se tam spojit s ninjou z klanu Inuzuka a najít několik lidí, kteří by mohli mít povědomí o té nemoci, kterou se nám jen tak tak podařilo zastavit. Jsou to vysloužilí medici z různých zemí a z nějakého důvodu poslední dobou pobývají v onom městě. A velká jednotka by budila podezření, takže dva medici na tréninkové cestě znějí líp než obyčejný tým,"[/rec] řekl podrobnosti k jejich úkolu.[rec=shirazu] "A co víc, s mými znalostmi nás neoblafnou jen tak snadno,"[/rec] dodal s pobaveným úsměvem.

[hoshi_jmeno]

Ah, ta sladká finanční nevědomost dítěte Hoshina věku. Dívka se spokojeně ládovala sushi, zatímco napjatě čekala na cokoliv dalšího, co bude její sensei ochotný ji ještě prozradit. Spokojeně přikývla na jeho vysvětlení k chakra skalpelu. [rec=hoshi]"Myslím, že se bude skvěle hodit do mého nintaijutsu."[/rec] pronesla zamyšleně. [rec=hoshi]"Přeci jen budou určitě momenty, kdy bude praktičtější, než klasická dýka."[/rec] poklepala si spokojeně po kapse na botě, kde nosila jednu ze svých dvou dýk. Nedokázala by spočítat momenty, kdy ji tyto malé nástroje pomohly z různých situací. [myslenky=hoshi]"Plus jde určitě o další techniku náročnou na ovládání chakry. Aspoň se ukáže, jestli můj trénink s Akitoshim-sama nebyl zbytečný."[/myslenky] zabloudila na chvilku zamyšleným pohledem někam do stropu, ale když Shirazu opět promluvil, nadšeně do něj zase zapíchla pohled a pozorně ho poslouchala. Znovu promluvila až po tom, co to vypadalo, že on domluvil.
[rec=hoshi]"Je něco speciálního, co bych si s sebou měla vzít? Očekáváte nějaké komplikace?"[/rec] zeptala se ho nečekaně vážně. Působilo to nezvykle profesionálně. Jestli to jejímu senseiovi nedošlo předtím, teď určitě muselo. Pro Hoshi byla tahle misa důležitá z jiného důvodu než obvykle. Byla to její první šance po tom, co ne všechno šlo podle plánu naposledy. Byla naprosto odhodlaná udělat vše až do posledního kroku perfektně. Věděla, že to bude dost možná znamenat občas jít sama proti sobě, ale musela všem dokázat, že na to má. Včetně sama sebe. Její snahu o profesionální výraz ale trochu kazilo její obvyklé nadšení. Přeci jen Shirazu zmínil vysloužilé mediky. Lidi, ke kterým Hoshi shlížela. Jakákoliv rada od takového člověka ji mohla potencionálně posunout o několik kroků dopředu.
[rec=hoshi]"To zvládneme, Itto-sensei!"[/rec] ujistila ho.

[npc_name=shirazu]Itto Shirazu[/npc_name]

Inu, byla výhoda, když byl někdo mladá nevinná dívka, kterou někdo pozval na jídlo. Vůbec to nezavánělo perverzí na sto honů, ale tím, že to byl její sensei, to taky znamenalo, že to prostě jen myslí dobře. A to že bude mít problémy splácet hypotéku, to už byla věc jiná. [rec=shirazu]"Hlavně je to věc, co máš po ruce pokaždé,"[/rec] řekl s úsměvem, zatímco se oddával foodpornu a spokojeně dlabal.
[rec=shirazu]"Komplikace se dají očekávat vždy, budeme se šťourat ve vosím hnízdě bosou nohou. Vem si vybavení, které uznáš za vhodné a počítej s tím, že budeme delší dobu pryč. Doporučuji též lékarničku s dostatkem léků a pro případ nějaké bojové pilulky, kdybychom se nemohli zastavit v normálním hostinci,"[/rec] sdělil jí pokyny k vybavení. Vypadal potěšeně, že se dívka takto sama zajímala. Bylo vidět, že už uvažuje v širších souvislostech.
Když pak dojedl, pokýval hlavou na její slova a trochu se usmál.[rec=shirazu] "Nenecháme se tentokrát ničím zaskočit,"[/rec] pronesl klidně.[rec=shirazu] "Ještě nějaké otázky?"[/rec] zeptal se jí.

[hoshi_jmeno]

Na všechny Shirazuho instrukce Hoshi přikyvovala, zatímco chápe, zatímco dokončila svojí porci sushi. Dělala si mentální checklist všeho, co jí doporučil s sebou vzít a už si ho v mezi čase doplňovala sama o věci, které sama zvážila jako vhodné. I když se vesele usmívala a obecně vypadala strašně nadšeně, dávala si velký pozor na to, aby vzadu v hlavě ani na moment nezapomněla, že tohle je vážná situace a důležitá mise. Nehodlala udělat stejnou chybu stejně.
[rec=hoshi]"Ne, nemám žádné další dotazy, sensei."[/rec] odložila své hůlky bokem a tradičním lehkým úklonkem poděkovala za jídlo. Pak se spokojeně na Shirazuho usmála. [rec=hoshi]"Věřím, že je v našem zájmu vyrazit co nejdříve, takže pokud už nemáte vy nic víc, půjdu si zabalit."[/rec] vesele zakopala nožkama. Přeci jen se po několika týdnech konečně zase dostane mimo vesnici a bude snad moct být užitečná. Ne, určitě bude užitečná. Díky Akitoshimu-sama získala za relativně krátký čas strašně moc zkušeností, které vše měnily. Byl to takový speed run. I kdyby je někdo opět někde přepadl, Hoshi si byla jistá, že si poradí tentokrát mnohem lépe. [rec=hoshi]"To teda nenecháme, Itto-sensei!"[/rec] souhlasila s ním odhodlaně. [rec=hoshi]"Nenechám vás znovu utrpět zranění kvůli mojí neschopnosti."[/rec]

[npc_name=shirazu]Itto Shirazu[/npc_name]
[rec=shirazu]
"Dobře, já zaplatím a ty vyraž domů, aby ses připravila. Za tři hodiny se sejdeme u brány,"[/rec] řekl klidným tónem, zatímco s bolavým srdcem začal vytahovat peněženku ze které vytahoval bankovky. A o tom, že měla být Hoshi užitečná, o tom nebyl žádný pochyb. Však kdo by Shirazua zase někde podpíral až se přerazí o první patník na který narazí.
[rec=shirazu]"Hned jsem statečnější, když jsi semnou,"[/rec] řekl k ní ještě naprosto upřímně a mávl za ní, když pelášila domů.

O tři hodiny se Shirazu dostavil k bráně z vesnice. Na zádech měl obrovský ruksak a u boku ještě přidělanou větší tašku s medickým symbolem. Vypadalo to, že nehodlal nechat nic náhodě. Pokud to bylo všechno medické vybavení, mohl by s tím nejspíše bez problému vyléčit celou vesnici o takových dvěstě lidech. Zvláštní však bylo i to, že měl u sebe vycházkovou dřevěnou hůl, kterou i něj Hoshi mohla vidět poprvé.

[hoshi_jmeno]

Na jeho slova se Hoshi už jen energicky odrazila od stolu, předvedla něco vzdáleně připomínající salut a pak se otočila na patě, jen aby vyběhla z restaurace rovnou domů. Celou dobu se přitom absolutně natěšeně usmívala. Možná konečně bude moct konečně najít odpověď na některou z toho dlouhého seznamu otázek. Ze všeho nejvíc chtěla asi znovu najít Soru nebo muže s maskou, i když oba z jiných důvodů.
Snažila se při balení být rychlá, ale pečlivá. Samozřejmě že si pro to zvolila svůj oblíbený baťůžek. Díky netypickému tvaru s ostrými rohy se do něj vlezlo překvapivě hodně věcí. Když byla spokojená se svou výbavou, bylo na řadě upravit i svoje oblečení. Nasadila si vysoké boty, které rozhodně byly pro třeba chůzí vysokou trávou pohodlnější, protože tvořily aspoň jistou obranu pro kůži na stehnech a lýtkách. Přehodila přes sebe krátké kimono, svázala si vlasy a když ještě všechno jednou zkontrolovala, vyletěla ze svého pokoje po schodech ven. Samozřejmě se ale nezapomněla zastavit a rozloučit s tetou. Její manžel byl také na několika denní misi a Hoshi se původně cítila provinile, že ji tady nechá samotnou, ale ona ji jen se smíchem odpověděla, že si od nich obou potřebuje odpočinout a soustředit se na novou knihu.

[myslenky=hoshi]"Já ty její knihy vlastně moc nechápu. Zajímalo by mě, jestli na to nejsem prostě moc stará."[/myslenky] zamyslela se, zatímco běžela k bráně. Vypadalo to, že bude přesně na čas a se spokojeným úsměvem zastavila přímo vedle Shirazuho. Bylo to tak prudké zastavení, že se jí od nohy udělal oblak kamínků. [rec=hoshi]"Jsme tady!"[/rec] ohlásila hlasitě, ale hned následně překvapeně zamrkala na svého senseie. A několikrát si ho prohlédla od hlavy k patě. Byl určitě vybavený víc než obvykle, což celé záležitosti ještě zase přidávalo. Ale Hoshi taky nesla úctyhodně velký batoh. Rozhodla se však tentokrát šetřit na fyzických zbraních a měla u sebe jen a jen svojí dýku v botě. Byla to jistá motivace ovládnou techniku skalpelu co nejrychleji. [rec=hoshi]"Vaše noha není ještě úplně v pořádku?"[/rec] zeptala se s jasnou starostí v hlase. Nějak se jí to nezdálo. Jasně, nebylo to hezké zranění, ale tak vážně zase nebylo... nebo snad ne? [myslenky=hoshi]"Ale předtím tu hůl neměl, ne snad?"[/myslenky]

[hinami_jmeno]

Hinami bylo v nemocnici řečeno, že se má vydat k bráně a vyrazit na misi za vyšetřováním toho viru, který v nedávné době trápil jejich nemocnici včetně jí samotné. Bylo to strašné. Doufala ale, že se dozvědí co možná nejvíc. Vždy bylo potřeba vědět, proti čemu nebo stojíte. A čím víc informací člověk měl, tím byla větší šance předejít tomu, aby se něco podobného opakovalo.
No a tak si Hinami doma zabalila svou běžnou výbavu na delší cesty, rozloučila se s každým, kdo o rozloučení stál a vydala se k bráně hledat medika a jeho žačku. Netušila, o koho jde. Proto jí překvapilo, když před branou našla stát tu dívku, co svým náhlým vnikem na operační sál způsobila výbuch malé holčičky. Celá ta scéna se jí opět promítla před očima. A na okamžik asi i zbělela. Pak ale zavrtěla hlavou, aby zahnala nepříjemné vzpomínky. Věděla, že dívka nemohla vědět, co způsobí a že si sama uvědomovala, že udělala obrovskou chybu. Nemluvě o tom, že zpět to vzít nešlo.
Hinami se tedy zhluboka nadechla a vykročila k nim. Tam se zdvořile uklonila na pozdrav. [rec=hinami]"Dobrý večer."[/rec] pozdravila. Pak se narovnala. [rec=hinami]"Mé jméno je Hyūga Hinami. V nemocnici mi řekli, že se tu mám s vámi sejít ohledně mise?" [/rec]představila se slušně a pozdravila. Na tváři měla milý úsměv.

[npc_name=shirazu]Itto Shirazu[/npc_name]

Shirazu stejně nikdy nepřestal obdivovat energii, kterou jeho žačka měla. Už během jejího zběsilého přistání u jeho osoby se široce usmál. Přemýšlel jestli měl on kdy tolik energie, když byl mladý. Asi ne. [rec=shirazu]"To tedy jsme," [/rec]řekl klidným hlasem a zhodnotil pohledem její vybavení. [rec=shirazu]"Ještě občas zlobí, záleží na počasí. Co si budeme říkat, není běžné v ní mít zaražený obrovský šutrák,"[/rec] mrkl na ní a vypadal poměrně klidně, když jí to říkal, takže se dalo posuzovat, že ho to příliš nevzrušovalo.
Pohled pak stočil k jedné cestě po které se k nim blížila Hinami. Trochu přivřel oči a zaměřil na ní svojí pozornost, neboť věděl, že předchozí setkání dívek nebylo zrovna dvakrát šťastné. Ale vypadalo to, že starší medička zahodila předchozí nešťastnou situaci, smířila se s ní a šla do toho opět naplno. [rec=shirazu]"Dobrý večer. Nyní jsme kompletní. Já jsem Itto Shirazu a tenhle neposedný vrtichvost je Shimizu Hoshi,"[/rec] představil je pobaveně a poplácal Hoshi po hlavičce. [rec=shirazu]"Jelikož máš nejblíže k Aiko-dono, bylo rozhodnuto, že budeš její zástupce na této misi. Budeme pokračovat ve vyšetřování nedávného incidentu. Stopy vedou do města Tetsuryo. Naším úkolem je se spojit s ninjou z klanu Inuzuka, který nám předá další podrobnosti. Během cesty budeme plnit i povinnosti mediků, čímž si udržíme i krytí. Takže, vyrážíme,"[/rec] pronesl a vyšel ven z vesnice.

>>> Překvapení v Tetsuryu

[rikuto_jmeno]

Rikuto si vykračoval ulicemi Konohy. Věděl, že se tudy nejspíš nějakou dobu neprojde a proto se snažil ještě nasát poslední doušky atmosféry. A taky se tedy stavil ve svém oblíbeném stánku, kde si dal grilované maso na špejli. Nyní musel Rikuto vymyslet plán. V Konoze byli tři brány. Logicky ta nejvíce hlídaná byla hlavní. Asi by nebylo těžké jen tak zmizet z Konohy, ale kdyby zmizel on, tak hrozí nějakému výslechu rodičů nebo případnému pátrání. Přeci jen i když to byla hnusná myšlenka, byl to fakt jak byl nastavený tento svět. Zmizení Rina Hokageho nezajímá kvůli nezajímavosti jeho původu, Rikuto je z prakticky vymřelého klanu a mohl by pro Konohu mít do budoucna cenu jako voják. No a proto Rikutovi přišlo nejrozumnější dojít k Hlavní bráně, kde se měl nahlásit jako hlídka.
[rikuto_rec]Yo[/rikuto_rec]
Lehce houkl.
[rikuto_rec]Mám se tu nahlásit jako nový člen hlídky..[/rikuto_rec]
Řekl spíš tak jako do větru ve snaze, že se ho některý z ninjů ujme a řekne mu, co má kde dělat.

[rikuto_jmeno]

No a naštěstí se Rikuta hned někdo ujal a hned ho zase předal. Házeli si ho tady jako horký brambor. Ale tak už to asi chodívalo. No, Rikuto se podíval na svůj tým. Prvně viděl nějakého staříka, což mu trošku zlepšilo náladu, protože to mohlo znamenat lehčí útěk. No, jeho nálada ale pak narazila na bod mrazu, když zjistil, že je jeho druhý parťák Hyuuga. Rikuto se však klasicky usmál od ucha k uchu a pozvedl pravici do výši ramen se zvednutým pravým palcem. On na klonění přeci jen moc nebyl.
[rikuto_rec]Uzumaki Rikuto, těší mě! Dnešní den si moc dobře zapamatujte..![/rikuto_rec]
Pravil dost energeticky a postavil se vedle svých parťáků. No prakticky šel tam, kam měli namířeno oni. Byl přeci jen s nimi v týmu a pod vedením staříka. Takže prostě poslouchal.