Ulice Konohy

[rintaro_jmeno]

Využít prostředí? Rina nenapadlo, jak přesně by mohl využít prostředí proti někomu, kdo se umí proměnit na vodu. V jeho hlavě nebyl scénář, který by mohl fungovat. Na druhou stranu seděl v nějaké cukrárně uprostřed Konohy. Až budou v aréně, tak se ta situace třeba změní.
Když začal Itane vysvětlovat, jak se k Taiyo dostala jeho peněženka, Rin začal litovat, že se vůbec ptal. Nejdřív se snažil tvářit co nejvíc klidně, ale s každým dalším slovem měl chuť Uchihovi napálit rasengan do obličeje a odpálit ho pryč. Tohle prostě nebylo něco, co chtěl slyšet. Už jen to, že Gin trávil v Konoze víc času než v Kiri, byla sněhová koule kutálející se po svahu, co s každou sekundou nabírala na síle. Itane k tomu přidal další, která do toho svahu emocí narazila a už se to pomalu začalo blížit k lavině.
[rec=rintaro]"Itane, fakt nechci vyšilovat, ale přiznám se, že jsem fakt na hranici,"[/rec] řekl docela vážným tónem. [rec=rintaro]"Už jen celá tahle věc s tím jedním týpkem z Kiri, kterej se kolem Taiyo pořád motá, mě docela vážně deptá, tohle tomu vůbec nepomáhá."[/rec] Snažil se Uchihovi vysvětlit, že nemá moc náladu na provokaci na tohle téma.

[itane_jmeno]

Nachvilku se zatvářil překvapeně, protože takhle ponurou reakci od Rina nečekal. Čekal nějaké odpálení nebo aspoň pokus o návrat v podobě nějaké bodavé poznámky. Ale tohle bylo jen... deprimující. [rec=itane]"Mah..."[/rec] povzdechl si a odfoukl si vlasy z očí. [rec=itane]"Museli jsme výměnou za trénink pozvat jednoho úchyla na jídlo. Jenže já pak musel jít, takže jsem jí jen hodil peněženku a zmizel,"[/rec] trochu neochotně sdělil pravdu. Snad to Rina aspoň trochu uklidní. I když... co když se Kaen na Taiyo vrhl a dělal nějaké divné věci?! Třeba jí dokonce čuchal k vlasům!
[rec=itane]"Musíš na to hledět pozitivně. Aspoň máš rivala, kterého musíš překonat," [/rec]zkusil ještě nějak zaonačit to s tím Ginem. I když... vzhledem k tomu, jaké měl ten kluk schopnosti, čekal Rina tvrdý boj. A to ho Itane viděl jen v té aréně.
[rec=itane]"Každopádně... platíš!"[/rec] vrátil debatu zase na začátek.

[npc_name=gin]Mitsuki Gin[/npc_name]

Taiyo měla rozhodně dobrou otázku. Možná si už začínala uvědomovat, že život ninji nebyl jen věčný běh po celém světě, aniž by nesl nějakou zodpovědnost. [rec=gin]"Vlastně... obojí. Je docela problematické, kdyby ninjové z cizí země a vesnice běhali po území jiné. Je sice mír, ale i tak... jsou jisté hranice, které se musí dodržovat,"[/rec] oznámil vážnějším tónem a přitom zvedl levou ruku se vztyčeným ukazovákem. Jak nějakej učitel.
[rec=gin]"Podplatit asi ne. Ale jsou věci, které by na mě mohli zapůsobit,"[/rec] naznačil mírně nervózním tónem a těkl od Taiyo pohledem stranou. No... to asi mluvilo samo za sebe. Kdyby tu byl Mizukage, nejspíše by mu z fleku vynadal.
Zajímavé bylo, že Itane a Taiyo byli v úplně jiné časové rovině... evidentně cupovací efekt ovládal časoprostorový přechod! Jak dramatické!
Potom už Gin dojedl poslední sousto. [rec=gin]"No, snídani máme tedy za sebou. Co je v plánu dál?"[/rec] pokračoval optimisticky.

[rintaro_jmeno]

Aspoň mu Itane řekl pravdu. Nehodlal předstírat, že ho celá tahle věc s Ginem netrápila, ale nehodlal tím kazit den všem okolo sebe. Navíc se potřeboval soustředit na jiné věci. Nad některými věcmi kontrolu pořád měl. Ukázal na Uchihu a zatvářil se přísně. [rec=rintaro]"Ale příště platíš ty,"[/rec] zakončil to celkem relaxovaným úsměvem, aby si Itane nemyslel, že ho tu poslal do nějakých depresivních nálad, ze kterých nebylo úniku. Potom z kapsy vytáhl peněženku, zvedl se a šel zaplatit, aby to měl z krku.
Po zaplacení se vrátil za Uchihou, ale znovu si nesedal. [rec=rintaro]"Co teď, pane?"[/rec] zeptal se a strčil ruce do kapes. [rec=rintaro]"Zničit nějakou další zahradu? Tancovat polonahej kolem zakleté sochy? Co třeba najít Hinami a zjistit pravdu o tom, jestli opravdu proklíná slabé muže?"[/rec] S tím posledním si do Itaneho trošku píchl, ale po tom, co tu předtím řekl on, to bylo fér.

[itane_jmeno]

Na informaci, že příště platí on pouze pokrčil rameny. [rec=itane]"Jestli se nějakého příště dožiju,"[/rec] pravda byla, že poslední dobou se dostával do situací, kde vyvázl jen díky ostatním. Jak potupné. Občas z toho měl chuť spáchat sudoku. Ale to by bylo moc jednoduché, raději by se měl pustit 1v1 proti tygrovi.
Po další sérii otázek si Itane promnul bradu, aby se cítil jako někdo, kdo je moudrý a takticky vytváří plán na další chvíle. Pravda byla, že netušil, co by vlastně mohli dělat. [rec=itane]"Hledat Hinami bychom mohli. Ale u toho hrozí, že bychom mohli potkat jejího tátu. A to je prej všech sucharů král. Neoficiálně..."[/rec] pravil zamyšleně. Sice pana Hyuugu neznal, ale věděl, že s Akitoshim si moc nerozuměli. A jelikož i jeho táta byl dost často suchej, tak tenhle musel být na podobné úrovni. [rec=itane]"Můžem si jít zatančit kolem xichtů Hokage, třeba do tebe vstoupí jejich duch a poví ti, jak na zkoušky. A nebo můžeme jít najít Rikuta a zjistit, jak moc marnej je,"[/rec] dodal další brilantní nápad jak dostat rakovinu. Ale mohla by být sranda.

[rintaro_jmeno]

[rec=rintaro]"Jo no, jestli se nějakého příště dožiješ,"[/rec] pokračoval s dalším píchancem. Pak už toho ale nechal, jinak by z Itaneho udělal jehelníček Rinových štiplavých poznámek.
Neměl nejmenší tušení, jaký byl otec Hinami, ale rozhodl se, že Itanemu bude věřit v tom, že by u něj se svojí cool osobností asi neuspěl.
To s těma ksichtama neznělo zas tak špatně. Měli přece jen zkušenosti s tím, že jim socha pomohla, když u ní tančili. Více méně. Chtěl to ale riskovat? Nikdo z nich tam neměl prdelku, kterou by mohl poplácat, jak Karin. A to jako čtvrtej byl docela fešnej, ne že ne. Takhle ho ale mohl maximálně tak akorát plácnout do ksichtu.
[rec=rintaro]"Víš co, asi zkusíme toho Rikutarda. Jestli ho mám mít sebou na zkouškách, tak ať je radši připravenej!"[/rec] A pak asi vyrazil směr Ichiraku Ramen, protože to bylo jediné místo, kde ta retardovaná hrouda svalů a kostí mohla být.

Kurama Taiyō

No... to nebylo moc příjemné zjištění. Představa hordy papírů jí drtilo už teď, pokud se však nejednalo o hordu knih, které se chystala přečíst. Pokud jí někdy něco takového potká, tak si bude co nejdříve muset sehnat nějakého/nějakou asistenta/ku. Kdo by pro Taiyo nechtěl pracovat.. ehmmm ehmmmm ... bohužel to byly prozatím jen krásné sny.
Taiyo se jen šibalsky usmála. Gin měl hold štěstí, že tu Mizukage nebyl.
"Co je v plánu dál?....." Taiyo se zamyslela. "Inu to záleží.... Jestli se chceš vrátit k týmu a poskytnout jim nějaké rady ohledně tréninku, nebo se spíše procházet po vesnici s doprovodem, nebo snad něco jiného?" zeptala se nakonec Taiyo.

[itane_jmeno]

Rin zvolil asi nejbolestivější možné využití dalšího času. Ale co se dalo dělat, půjdou najít retarda. [rec=itane]"Předpokládám, že teď už bude někde šíleně trénovat. Nějakej návrh, kde by to mohlo být?"[/rec] zeptal se Rina. Itane totiž netušil, že momentálně sloužil Saru-sensei jako zástupce ve výcviku tohohle týmu. Ono celkově se to senseiství nějak divně přenášelo z osoby na osoby poslední dobou.
[rec=itane]"Jestli má být připravený, tak mu musíš do hlavy vtlouct nějakou strategii. Ale tak, aby to pochopil a cítil se, že on je ten, co všechno udělal. Chce být hrdina, jako tamti," [/rec]řekl, když vyšli z podniku a rukou ukázal na hlavy Kage. Jestli se měl Rikuto někdy stát Hokagem... tak byl asi čas imigrovat.

[npc_name=gin]Mitsuki Gin[/npc_name]

Taiyo mu vyjmenovala celý seznam věcí, co mohli dělat. A on nějak netušil, kterou by si mohl vybrat. Musel se nad tím chvilku zamyslet.[rec=gin] "No, já nejsem jejich učitel, nejsem si jistý, zdali bych jim dokázal poradit zrovna dobře. To zato ta procházka po vesnici zní rozhodně lákavě, ale..."[/rec] na chvíli přerušil a dělal hrozně tajemnýho, jak výrazem, tak tím tichem. Zase jí chtěl jen trochu vyprovokovat.
[rec=gin]"Myslím, že ti dlužím odvetu za ten souboj na zkouškách,"[/rec] nadhodil s provokativním úsměvem. Stále byli ninjové a součástí jejich povah často byla tendence se trochu předvést. A že se Taiyo konečně naučila něco, co mohla doopravdu předvést i mimo svět genjutsu.

[rintaro_jmeno]

[rec=rintaro]"Já jdu do Ichiraku. Kde jinde by byl?"[/rec] zakroutil hlavou. Jak nad něčím takovým Itane vůbec mohl přemýšlet? Pro Rikuta je žraní trénování. Jako dobře, nechtěl Rikutovi zase křivdit, moc dobře věděl, že chce na zkouškách uspět, ale i tak nechtěl vyvracet možnost, že prostě sedí u rámenu a krmí se. [rec=rintaro]"Podívám se tam. Když tam nebude, tak... Tak netuším, protože fakt nevím, kde bych hledal Rikuta."[/rec] Jejich plán v tomhle směru nebyl moc dobře promyšlený. Takové hledání Rikuta by klidně mohlo být na celý den.
[rec=rintaro]"Jo, to už jsem za ty roky pochopil. Rikuto si musí myslet, že má všechno pod kontrolou. Jenže já si nejsem úplně jistej tím, jestli budu schopnej vymýšlet strategii, která by vyhovovala jeho palici a ještě k tomu bojoval s někým, kdo má kompetentní spolubojovníky."[/rec]
Když Itane poukázal na hlavy vytesané do skály, tak si Rin představil, že je tam někde vedle nich i Rikuto. Nad tou myšlenkou se pousmál. Na rozdíl od ostatních celkem věřil tomu, že by se tam jeho kostnatý kamarád dostat mohl.

[itane_jmeno]

Promnul si bradu tak jak to dělají dospělí, co mají aspoň trochu vousů a pokrčil rameny. [rec=itane]"No, já ti nevím jestli zvládnu ještě jednu svačinku. Ale pokud chceš jít do Ichiraku, tak půjdeme do Ichiraku,"[/rec] pravil nakonec naoko moudrým hlasem, i když v tom viděl jen skvělou příležitost jak si koupit něco do krabičky na doma. Problém byl, že smýšlení jako Rikuto jim nepomůže Rikuta najít.
[rec=itane]"Rikuto má tu výhodu, že může být kdekoliv a vždycky bude mimo. Takže netuším jak ho najít. Kdyby nechtěl vyjímečně žrát, ale trénovat, kam by asi tak šel?"[/rec] ptal se tak trochu do vzduchu, zatímco zamyšleně šel vedle Rina a míjel všechny ty vesničany okolo.
[rec=itane]"Ne všichni na zkouškách musí být kompetetivní, ale máš pravdu. Kdo vlastně bude váš třetí? Zkoušky se dělají vždycky ve třech, ne?"[/rec] zeptal se zvědavě. Ať počítal jak počítal, tak s Taiem v komatu, Hitoshim na tripu, Nawakiho-generic-jednookým ninjou na tuřínech a s Yumiko prodávající oči na černém trhu nějak netušil, který vrstevník by mohl doplnit jejich tým.

[taiyo_jmeno]

Taiyo čekala, čekala a stále čekala než se Gin rozmyslí. Nakonec se dočkala rozuzlení. Gin mluvil celkem rozumně... tedy až do toho odmlčení. Po odmlčení to šlo do kopru. [rec=taiyo]"Odveta? Za souboj na zkouškách..... hmmmm... vůbec nevím o čem mluvíš."[/rec] kroutila Taiyo hlavou a dělala, že netuší o čem je řeč. No jako ano, Taiyo by mohla něco předvést i mimo svět genjutsu, ale přeci Gina hned nezabije.... i když jiné postavy by to jistě uvítali.
Taiyo se moc nechtělo do souboje, ale na druhou stranu potřebovala cvičit, potřebovala se zlepšovat a dál rozvíjet své schopnosti. Poslední mise byla spíše o štěstí než o schopnostech. Prozatím Taiyo zvolila taktiku vyčkávání. Pokud Gin bude trvat na souboji, tak jí nic jiného nezbude, než odvetný souboj.

[rintaro_jmeno]

[rec=rintaro]"No to určitě, ještě bych musel zase platit. Nejdeme tam na jídlo, pitomče. Hledáme Rikuta, logicky!"[/rec] Zakroutil hlavou nad Itaneho drzostí. Tihle Uchihové si vůbec neviděli do tlamy. Normálně by se parazitovali, dokud by na to nevymřel jinej klan.
Když tam Itane začal přemýšlet nad tím, kde by Rikuto mohl být, Rin se zapojil taky. Jako první věc ho napadl nějaký tréninkový plac ve vesnici. Taky si vzpomněl na to, že Rikuta jednou potkal v lese, kde se utkali a rozbili si navzájem hubu. [rec=rintaro]"Pár míst mě napadá, ale nevím. Škoda, že tu nemáme kekkei genkai, který je aspoň trochu užitečný,"[/rec] zazubil se na Uchihu. Narážel samozřejmě na nadřazenost byakuganu, se kterým by Rikuta dávno našli.
[rec=rintaro]"Třetí?"[/rec] zamyslel se. Pokud si správně pamatuju, tak se Rin nikdy nedozvěděl, že budou mít někoho třetího. [rec=rintaro]"Nestačí, když tam půjdem dva? Myslím, že bychom to možná i dali."[/rec]

[itane_jmeno]

Pouze pokrčil rameny, když zjistil, že další gáblík nebude. [rec=itane]"Hledáme Rikuta... to rovnou můžeme hledat kdekoliv je jídlo,"[/rec] doplnil jen velmi důležitý poznat. Rikuto byl takový ten člověk, co určitě denně procházel akční letáky a hledal různé limitované edice potravin, aby je pak mohl skoupit ve velkým. Bez toho si ho prostě už nedokázal představit.
[rec=itane]"Tak hold půjdeme na procházku. Chceš se držet za ruce, abychom vypadali jako šťastný pár?"[/rec] mrkl na Rina provokativně, neboť tohle byl asi jediný člen vesnice, kterému se kdy odhodlal něco takového říct. Jo, proč by měl tohle říkat Hinami, když měl Rina...
Ovšem, ta poznámka na kekkei genkai to byla podpásovka. Itane se zamračil. Z jeho očí si mohl dělat mindráky a srandu jen on! [rec=itane]"Aspoň nějaký mám,"[/rec] zkusil to otočit zpět tím nejslabším způsobem. Mezitím se zastavil u Ichiraku a nahlédl dovnitř, tam Rikuto nečekaně nebyl, takž mohli jít na další místo, které si Rin vymyslel.
[rec=itane]"No, nevím. Vždycky se mluvilo o tříčlenných týmech. Třeba vás doplní někdo, kdo se posledně chuuninem nestal?"[/rec] a rovnou toho nováčka litoval. Smrtonosná kombinace ten Rin a Rikuto.

[npc_name=gin]Mitsuki Gin[/npc_name]

Jemně pokýval hlavou. [rec=gin]"Ano, posledně mi trvalo moc dlouho tě zvládnout,"[/rec] pravil nakonec provokativně. Evidentně si teď hodlal vybrat chvilku provokatéra než good boye. Přeci jen, chuuninské zkoušky byly ideální místo, kdy se jednotlivé vesnice mohly na sebe vytahovat a honit si ega. A i když on to neměl zapotřebí, stále ho hlodalo, že Taiyo nejprve skočil na genjutsu a až pak jí porazil.
[rec=gin]"Takže... vyzývám tě na souboj! A ten co prohraje odpoví na deset otázek toho druhého!"[/rec] rozhodl se nabídnout lákavou odměnu!

[rintaro_jmeno]

[rec=rintaro]"Hele, já nejsem z klanu, kterej byl ještě pár let na pokraji vymření. Nejsem ani považovanej za elitu, génia a nikdo mě pravděpodobně nepozná, takže je mi to vlastně celkem jedno,"[/rec] řekl a chytil Itaneho za ruku. Už se těšil na to, jak se Itaneho taťka dozví, že byl Itane na rande s nějakým fialovovlasým chlapcem, no, bylo mu Uchihy trochu líto. Samozřejmě, oba věděli, že to tak není, ale jestli Itane dostane nějaké to poučování o tom, že je potřeba, aby držel tradici klanu a jednou měl taky vlastního dědice, tak se Rin podělá smíchy.
[rec=rintaro]"Brzdi, Sasuke,"[/rec] řekl a zachechtal se. [rec=rintaro]"Dělám si srandu."[/rec] Snažil se Uchihu uklidnit, aby mu tam nedával další slovní rány o tom, jakej je Rin šupák, že nemá kekkei genkai. To byla taky taková kapitola sama pro sebe. Moc dobře věděl, že nějaká divná síla v něm je, ale netušil, jak jí ovládat. Rozhodl se, že to radši nechá být, aby si Itane nemyslel, že si tam Rin vymýšlí nějaké králíky z klobouku, aniž by mu to mohl dokázat.
[rec=rintaro]"Třeba. Myslíš, že by s náma mohla jít ta holka s těma divnýma fialovýma očima? Jak se jmenovala? Něco na Yo..Ya..Heeee. Yapato?"[/rec] promnul si bradu a zamyšleně se zadíval před sebe.
[rec=rintaro]"Kdo to ještě nedal? Hitoshi no, ale ten se rozhodl, že si otevře stánek s párkama někde mimo vesnici, takže ten asi padá."[/rec]

[taiyo_jmeno]

Taiyo se na Gina zamračila. [myslenky=taiyo]Pche..... "trvalo mi to moc dlouho".... říká to, jako kdyby byl kdoví jak úžasný.[/myslenky] říkala si v duchu a protočila přitom očima.
Taiyo si sice nic honit nepotřebovala, ale Gin jí právě vyzval na souboj a ten se bez pádného důvodu neodmítá. A jelikož si Taiyo žádný důvod zatím nevymyslela, tak souboj kývnutím přijala....... ale jak jsem psala už před tím, nadšená z toho nebyla. [rec=taiyo]"Dobrá, ale deset otázek? Není to moc?"[/rec] snažila se vyjednat trochu jiné podmínky.
[rec=taiyo]"Jinak můžeme tedy vyrazit na jedno z cvičišť. Koukneme, které bude volné."[/rec] dodala ještě a pomalu vstala od stolu, aby naznačila, že mohou jít.

[itane_jmeno]

Itane se pobaveně zasmál. Ještě tak před měsícem by tohle asi nikdy neudělal, ale potom, čím si s Rinem a ostatními prošli mu to bylo nějak fuk. Tohle byl člověk, kterému mohl věřit. Aspoň si to tedy myslel, takže neměl problém s tím, že je budou mít za retardy. Stále přeci jen byli mladí, tak je beztak nikdo nebude brát vážně.
Když ho však nazval tak jak ho nazval, opatrně se rozhlédl po okolí. [rec=itane]"Pšššt... nebo se zase někde vynoří tetička Karin a bude se chtít mazlit,"[/rec] řekl skoro až traumatizovaně. Než tohle dostane z hlavy, bude to trvat ještě asi hodně dlouho.
[rec=itane]"Myslíš... Kumiko? Rumiko? Copak jsi to neslyšel? Prý se její rodina ze dne na den sbalila a šla chytat nějaké podivné kapesní monstra. Ale spíš to vypadá, že jim přeskočilo,"[/rec] sdělil Rinovi smutnou novinku, alias RIP Rinnegan dream. Ale byla to škoda, Itane tak mohl skipnout svůj vývoj a rovnou tam metat meteority. Škoda, že o tom nic nevěděl.
[rec=itane]"Upřímně, o těch, co to nedali jsem dlouho neslyšel. Ale třeba dostanete novou krev. Nějaký Nara by se vám hodil. Někdo, kdo přemýšlí, je klidný a vyrovnaný,"[/rec] začal tam spekulovat zatímco se s Rinem pohyboval asi směrem pryč z vesnice. Asi to pomalu chtělo zjistit, že se Uchiha opět strašně pletl?

[npc_name=gin]Mitsuki Gin[/npc_name]

[rec=gin]"Dobře... možná bych se nechal přemluvit na devět, ale budeš se muset hodně snažit,"[/rec] započal smlouvací debatu. Otázka byla, zdali bude snadné ho nějak přesvědčit, všichni v Kiri přeci byli takoví psychopa...neoblomní vyjednávači. A i přátelský souboj se přeci jen mohl vyvinout i v něco zábavného. Pokud tedy neskončí v nekonečném genjutsu o kterém se vyprávělo v minulé generaci.
[rec=gin]"Dobře, veď mě. Zvol si terén jaký ti vyhovuje,"[/rec] přitakal Gin.
Cvičiště se klidně mohlo použít 7, Kami tam stejně aktivně nepíše, případně Jezero v Lese nebo se něco založí.

[taiyo_jmeno]

[rec=taiyo]"Hele já ti nevím. Devět je nějaké divné číslo. Co takhle SEDM?!? To je páni číslo."[/rec] pokračovala ve smlouvání. Zvolila trochu nekonvenční styl vyjednávaní. Jako kdyby nic.
[rec=taiyo]"Tak jo, tak pojď."[/rec] řekla nakonec a vedla Gina na cvičiště 7, když tam tedy Kami nepíše.

------> cvičiště 7

[rintaro_jmeno]

[rec=rintaro]"Budu předstírat, že jsi mě právě nenápadně nenazval idiotem,"[/rec] řekl Rin. Na druhou stranu, Itane k tomu nějaký ten důvod měl, to mu nechat musel. Rin nebyl žádný super přemýšlivý ninja, ale za tupce se taky nepovažoval. Je teda pravda, že debil si o sobě většinou nemyslí, že je debil. No, možná by se v tom měl přestat vrtat.
Rin věřil tomu, že Rikutard bude trénovat na tom place v lese, kde ho jednou potkal a tak prostě vyrazil tím směrem. Pokud nebude tam, tak to nejspíš vzdá a půjde radši sám trénovat nebo tak něco.

>>>> Tam kde jsou ti dva retardi

[itane_jmeno]

[rec=itane]"To jsem zase neřekl, ale myslím si, že nejsi někdo, kdo by dokázal uprostřed boje rychle vymyslet plán, který by pochopil i Rikuto, aniž by si musel přeřvávat celé bojiště. Chápeš, ne? To neumím ani já,"[/rec] zaculil se přátelsky. Nechtěl dělat z Rina vola, ale některé jeho plány... nebyly zrovna standardní ninjovské postupy.
A tak se šlo hledat degena v lese. Jak jednoduchý plán. Škoda, že neměli Hyuugu, co?

[josuke_jmeno]

Dnešní den nezačal zrovna nejlépe. Tak trochu doufaje že zabiju tuhle divnou rutinu. Vstát, nasnídat se a potom s chutí ke kováři. Tak jako už tomu pár dní bylo. Až na to s chutí. Nenáviděl jsem monotóní práce a tohle? To byla monotónost sama. Přijít k brusnému kolu, šlapat aby se točilo a brousit. Celý den.
Čas od času jsem měl i takové myšlenky typu [myslenky=josuke]"Možná když dobře strčím ruku do toho kola tak bych mohl jít pár dní na marodku.[/myslenky] ne že bych to udělal teda, nebyl jsem blázen. Doufám.
Opláchl jsem si tedy oblyčej a konečně odešel k onomu kováři. Když jsem tam dorazil, nevítalo mě nějaké vřelé přivítání.
Místo toho zablekotal cosi pod vousy něco na styl že jsem pozdě ale já se jen falešně usmál a říkal si svoje. Učil jsem se nehádat kvůli každé prkotině. Což nešlo zrovna z lehka a já tedy začal svoji práci.
Přeci jen u takovéhle jednotvárné práce ani nemůžete myslet na to co děláte. Jedině automat jinak by čas neuvěřitelně pomalu utíkal. Místo toho jsem přemýšlel nad tím jak uplynulé týdny probíhaly.
Ne že by mi nějak extra vadilo to že jsem neměl tým. Byl jsem sólista a jel jsem hlavně za sebe. Co byl problém že jsem měl tolik učitelů za tu dobu že jsem si ani nepamatoval jméno toho prvního... [myslenky=josuke]Roshi? Roki?[/myslenky] zavzpomínal jsem byť jsem si nevzpomněl.
Z myšlenkových pochodů mě nakonec vytrhlo nějaké volání. Komu hlas patřil jsem neměl ponětí. Moc lidí jsem neznal. Podle očí byl pravděpodobně jeden z těch ... Nah... nevzpomenu si na klan. Co už.
Těžko jsem poznal jak to myslel, jestli si mě chtěl dobrat nebo jestli měl skutečný zájem o to jak moje práce pokračuje. Proto jsem se opět jen usmál a pokrčil rameny takové to gesto typu "Možnáá?"
Něco mě říkalo že to asi nebude všechno co po mě chce ... ale taky mě napadlo že ho trochu můžu nakrknout mojí pasivitou a tak jsem dál pokračoval v broušení.

[josuke_jmeno]

Když mi řekl že už nemusím tohle dělat tak sem se zarazil. Nějak mě zajímalo proč ale nejspíš by mi vrátil stejnou kartu a odpověděl by mi mlčením, kdybych se ho zeptal. Tak jsem radši nechal brusný kolo brusným kolem a zvedl se ze židličky.
[rec=josuke]"Fajn..." [/rec]řekl jsem prostě a jednoduše zatímco jsem oprášoval drobné zrnka kovu z kalhot. Ten prach se dostal všude! Onen Ninja poté jen cosi řekl kováři, jehož mávnutí jsem oplatil kývnutím, a poté jsme vyrazili.
Jeden by neřekl jak tělo při sezení délší dobu zdřevění. Cítil jsem se jako kdyby mě vytesali ze šutráků. Těžce a nemotorně. Naštěstí tenhle stav nevydržel dlouho.
Onen bělovlas zatím jen čekal a vypadal jakoby měl už nějakou tu dobu zácpu. [myslenky=josuke]Bručoun eh? No aspoň nebude výřečnej.[/myslenky] pomyslel jsem si při pohledu na bělovlasa a v tichosti vyrazil za Hokagem. Nebylo třeba se nějak bavit o nějakých věcích na výplň ticha. Proč? Protože sem měl ticho rád.

[josuke_jmeno]

Celou dobu šli nějakým směrem. Z počátku si Josuke neuvědomoval že míří k ubytovně ale když už od ní byli co by kamenem dohodil, došlo mu že si nejspíš udělají krátkou zastávku. Netušil ale proč a tak byl lehce překvapenej když mu jeho führer dal příkaz.
[rec=josuke]"Zbil si vici ..."[/rec] zašišlal si posměšně Josuke pro sebe, tak aby ho Hyuuga neslyšel, když odcházel do pokoje. Byl zvyklej na leda jaký zacházení takže si s tímhle nějakou hlavu nedělal. Prostě si ulevil a pak už na to nemyslel. Přežil ledasco přežije i tohle.
Vytáhl klíče od bytu, odemčel si a vstoupil do jeho rajónu.
Jeho majetek nebyl honosný skoro se dalo říct že to byl pravý opak. Svitek po otci, katana, kunaie, shurikeny, tři různé úbory (včetně toho co měl na sobě) , několik ponožek a spodků. Sbalit si tedy věci by nezabralo déle než tři minuty a jelikož měl Josuke v plánu toho upjatýho Gandalfa trochu nakrknout tak to zvládl i rychleji. Prostě to všechno naházal do batohu, shurikenu a kunaie upnul na opasek spolu s katanou a potom seděl a počítal.
Počítal do 360, vteřinu po vteřině a teprve až se dostal na ono číslo tak se teprve poté zvedl, chytl batoh a odešel. Nechtěl mu dát to potěšení že by přišel o vteřinu pozdě ale také chtěl využít co nejdéle času aby byl sám. Nevěděl o Byakuganu, nikdy se s ním nesetkal, ale pravděpodobně by reagoval asi stejně kdyby o něm věděl.
[rec=josuke]"Hotovo."[/rec] řekl s širokým, samolibým, úsměvem a zamával baťůžkem před Hyuugou. Dělal to proto aby donuti Hyuugu se zeptat "Co tam sakra tak dlouho cpal do toho baťohu?". Škoda že nevěděl že Hyuuga už na tohle má dávno odpověď.
Normální děti by se asi ptali "Kam jdeme?", "Co semnou bude?" či snad "Sem v průseru?". Josuke měl ale od nějakého toho normálu docela daleko a tak opět zahájil mlčení a jen si pískal nějakou melodii. Z části proto aby se zaměstnal, z části proto aby trošku popudil Hyuugu.
Zatím tam jen stál houpal se na patách a čekal až vyrazí.