Lesy kolem Konohy

Uzumaki Rikuto

A tak Rikuto dostal poměrně slušný zásah kyselinou. Rikuto zaťal zuby a nedával před Hinami znát, že to vlastně dost bolí. Rikuto na Hinami poznal, že i když je vůdce, tak zrovna teď potřebuje taky podržet, proto ji nechtěl prodělávat další starosti. A tak se tedy nechal navést k tomu kameni. Rikuto poklekl, až za kamenem mohl trochu syknout bolesti z rozežrané ruky. Následně začal zase kopat.
Jmenuji se Uzumaki Rikuto. A jednoho dne budu Hokage téhle vesnice, takže tady dnes neumřu, slyšíš mě slimáku?!
Mluvil Rikuto k zemi během toho, co kopal kostí na ruce.
Můžeš na mě zase prsknout, ale já se nikdy nevzdám, to není můj styl..!
Pokračoval Rikuto. Možná povzbuzoval sám sebe, kdo ví.

Hyuuga Hinami

Hinami naprosto nečekala, že zrovna na jejím místě bude schovaná Aiko. Avšak spletla se....bohužel. Bohužel proto, že jakmile se Aiko ukázala, už se tam všechno třáslo a rozpadalo. Už když se jí země pod rukama začala zvedat, tak Hinami uskočila co možná nejdál. Nechtěla schytat další kyselou sprchu. No a pak její shishou majzla pěstí do země, vše se začalo třást a rozpadat, jak už jsem říkala. No a jelikož to Hinami čekala, měla o trošku víc času zareagovat, než by měl třeba takový Rikuto. Dívala se na zemi před sebe a vyhlédla si nějaké místo, které bylo už po ničivé vlně stabilní. Když byla ničivá vlna téměř u ní, skočila dopředu, aby se dostala až právě na to místo. Hinami se vypl Byakugan, takže teď viděla stejně jako normální lidé. To bylo na nic. Nemluvě o tom, že byla unavená a brzo tu asi vykrvácí, pokud dřív neumře na otravu. Rozhodně to neviděla na nějakou bitvu s Aiko. Chtělo to nějakého prince na bílém koni. Klidně i bez koně a nemusel by to ani být princ...

Uzumaki Rikuto

No a stalo se to, co Rikuto zase očekával. Potřetí ho už přeci nedostane! Pokusil se vytáhnout jedním ze svých nejlepších úhybů v historii Rikuta úhybů. Ať to dopadlo jakkoliv, zem začala praskat a třást se a nejblíž tomu všemu byla Hinami. Takže i když byl Rikuto poplivanej, zablokovanej, bolela ho hlava a nemohl už tak rychle tvořit kosti, zapl ultra turbo mód a přes všechny nesrovnalosti vyběhl směrem k Hinami a babče. Samozřejmě když Rikuto probíhal kolem Hinami, tak se klasicky zpomalil čas a Hinami si všimla, že Rikuto mrkl. Že by ani on nebyl tak blbej a opravdu věděl, že tu babču neporazí a měl nějakej jinej plán?
Tak pojď, babčo..!!
Zakřičel Rikuto a vrhl se na babču. Začal svým tradiční zmatený taijutsu styl, u kterého ani Rikuto nevěděl, odkud zaútočí. Všechno byla čistě improvizace, bohužel jeho styl tentokrát nebyl tak účinný, jelikož kostí na loktech, ramenech a kolenech rostly pomalu a byly opravdu krátké.

Senju Aiko

Aiko se pousmála. Hinami měla stále Hyuuga nadání pro taijutsu, takže dokázala odhadnout, kdy se vyhnout rázové vlně. Pak se k ní připojil i její šáša, který se tentokrát dokázal vyhnout kyselině. Na tváři medičky byl pobavený úsměv, dokud jí nenazval babčou. "Co jsi to říkal, smrade?!" pronesla vážným hlasem a pak zvedla jeden ukazovák. "Jeden prst, to mi na tebe stačí," dodala a sledovala jeho pohyby. Byl to magor styl, na který by musela mít sharingan, aby ho dokázala vnímat a srovnat se s ním, ale na to Aiko nebyla. Ona tu byla přes hrubou sílu. Proto si počkala, až se Rikuto přiblíží. Kolem ukazováku se objevila modrá chakra. Pokud by se Rikuta dotkla, mohla to být pro něj konečná. Aiko však prstem pouze uhodila do země, čímž vznikla dlouhá prasklina, kam nejspíše Rikuto zahučel. "Jsem zklamaná, Hinami. Řekneš mi proč?" pronesla shisho vážným hlasem.

Hyuuga Hinami

Hinami moc dobře věděla, že tím, co Rikuto řekl si podepsal rozsudek smrti. Aiko ho poslala pod zem. Doslova. Naštěstí to ale asi přežil. No a pak se podívala na Hinami a zcela vážným hlasem jí řekla, že je zklamaná. Hinami to nepřekvapovalo, ale i tak jí z toho zabolelo u srdíčka. "Zpackala jsem to. Nedokázala jsem správně řídit svůj tým. Trvalo mi dlouho uvědomit si, co se děje. Všichni se akorát zbytečně zranili. Jako vůdce jsem selhala." pronesla Hinami a upřímně měla co dělat, aby se tam nerozbrečela z toho, jak je neschopná. V hlavě jí zněla slova jejího otce o tom, jak je zklamáním a tak podobně.

Jūmai

Pocítila som isté .. otrasy.. a ten hluk. Človek už ani nepotreboval pomoc od slimáka na to, aby vedel kde sa naša sensei pravdepodobne nachádza. Ak to teda nebol Rikuto ktorý si vo vrecku neodpálil výbušné lístky alebo tak. No.. nastal ďalší problém. V momente keď som spravila prvé dva kroky smerom k miestu, sa mi nohy pod váhou môjho Kanabo podlomili a ja som sa zvalila trocha otrasene na zem. "Eh?!" Toto bola pomerne nová skúsenosť.. takáto slabosť. Už nejaký čas sa mi nestalo, že by som nebola schopná uneisť vlastnú zbraň. 
"Tak to ani náhodou!" Zamrmlala som si popod nos, snažiac sa ju aspoň vláčiť po zemi. Znova som si povzdychla, proste to nešlo. Len som sa trocha strápene pozrela na zvalené stromy predo mnou a.. čo už. Zbraň som upustila, po čom som sa rozbehla na pomoc tým dvom. Už počas behu som znova absorbovala časť prírodnej chakry moju pravú časť tela som uviedla do senniky. Pravačka sa mi zväčšila a ja som počas bola zo zeme zobrala jeden zo stromov.. no.. bolo to ľahšie než moje Kanabo. Navyše som ďaka prírodnej chakre bola jednoducho silnejšia než pred tým.  Neplánovala som to ale použiť ako kyjak. Skôr som si všimla jak sensei niečo hovorí k Hinami, a.. no tak som po sensei ten strom hodila dúfajúc, že si to nejakým zázrakom nevšimne.

Uzumaki Rikuto

A babča poslala Rikuto do pěkný praskliny, do té Rikuto samozřejmě parádně zahučel a trošku se natloukl. A to byl jeho čas, babča začala plně vnímat Hinami a pustila se do ní, že je zklamaná. Byl čas, aby Rikuto začal hrát mrtvýho brouka. Začal pokračovat pomalu dál prasklinou směrem k babče. Hinami mezitím pokračovala ve svém zhodnocení celé situace.
Tak jo Rikuto, narodil ses pro to, aby si zachránil právě tuhle situaci..
Rikuto vzal do levé ruky kouřovou bombičku, do pravé dva kunaie. Tak čas na další volovinu. Rikuto hodil kouřovou bombičku tak, aby bouchla přímo před babčou, ve stejnej moment hodil dva kunai, který letěli za babčou. Ty jí ovšem nemohli trefit, letěli prostě někam do vzduchu, šlo tam jen o to, aby je babča zaslechla a očekávala útok ze zad. Rikuto mezitím vyskočil z díry přes kouř z bombičky a zkusil babču pěkně skopnout.

Senju Aiko

Aiko se ušklíbla nad tím, co udělal Rikuto a i vlastně nad tím, co řekla Hinami. "To s tím uvědoměním si neber tak vážně, tam jde o zkušenosti, které postrádáš. O způsob přemýšlení nad tím, jak by se připravil nepřítel, když o tobě dopředu ví. Druhá věc je tvá role vůdce. Nebyla sis schopná zkrotit tým i když jste na pokraji smrti. Třeba tenhle měl držet jazyk za zuby, když vám jde o život," kývla směrem k Rikutovi. Pak se vyvalila kouřová bomba a něco svištilo vzduchem. Další skvělá nesouhra toho týmu. Trik by asi vyšel, kdyby letěly jen kunaie. Aiko napřáhla ruku vpřed, aby ho mohla odrazit, jenže v tom do toho vletěl Rikuto, protože ten narozdíl od Hinami neměl Byakugan. Takže byl sestřelen stromem. Aiko ho však chytla pravačkou a levačkou zastavila i ten strom. "Máte tři minuty než upadnete do bezvědomí... vzdáváte se?" zeptala se a zvedla Rikuta za límec do vzduchu.

Uzumaki Rikuto

Rikuto dopadl úplně jinak, než čekal. Všechno se seběhlo tak rychle, ale najednou ho babča držela za límec a dole ležel strom, který ho zřejmě trefil. Hinami by určitě stromem nehodila, takže Rikuto věděl, o koho jde.
Skvělá práce..
Pravil Sarkasticky a jak tam tak visel, tak zvedl pravou ruku a ukázal hezky palec hore. Poté se zatnutými zuby pohlédl na babču.
Nikdy..!
Zavrčel a trochu sebou začal házet, což bylo zbytečné a tak toho hned nechal.
Už jsem ti říkal, vzdávat se není můj styl!
Pravil a založil ruce na prsou, poté se otočil na Hinami a zpět na babču.
Neznáš mě babčo, kdybys mě znala tak víš, že Hinami mě vedla fakt dobře! Zná mě líp než vy všichni tady, vlastně jediný kdo mě snad dokázal odhadnout líp je její strejda. Ví, že tresty a křičením si u mě nic nezíská, proč myslíš že jsem na prvním tréninku a misi málem umřel, než to našemu senseiovi došlo? Pokud by na mě křikla ať něco nedělám, tak to udělám! Takže Hinami vytkni co chceš, ale určitě ne to, jak nás vedla..
Zakřičel na babču, neustále přitom udržoval oční kontakt. Na to, že měl za tři minuty pomalu umřít, z něj plála odvaha...a asi trochu blbost, přece jen je to Rikuto.

Hyuuga Hinami

No..Hinami si vyslechla, cože vlastně udělala špatně. Do toho tam vletěl Rikuto a začal se jí zastávat. Hinami na něj překvapeně koukala. Vlastně se tak dívala už během chvíle, kdy tam letěl ten strom. Tak jako tak nečekala od Rikuta všechno to, co řekl. Tedy kromě toho vzdávání se. Částečně měl i pravdu. Hinami moc dobře věděla, že ukázňovat Rikuta nemá cenu. Ale zase byla pravda, že by se měl naučit, kdy by měl být zticha. Hinami tam tak zpytovala svědomí, což vlastně dělala i během tohohle všeho, co se v tomhle lesu dělo. 
Zkoušela si vybavit, co jim to Aiko říkala. Co bylo jejich cílem. V tomhle stavu se jí přeci nedokážeme dot... zarazila se v myšlenkách. Jelikož jí něco došlo. Zírala tam tak na Rikuta...tedy vlastně spíš na to, jak ho Aiko držela. "My vyhráli..." poznamenala tiše a hlavně překvapeně a stejně překvapeně se podívala na svou shishou.

Jūmai

Tak nejak som tušila, čo bude nasledovať. Teda po tom, ako môj strom letel smerom do.. toho dymu.. do ktorého letel aj Rikuto. Privrela som oči a zaťala zuby, tak nejak som očakávala nejaký.. krik od bolesti? Nejakú zlomenú končatinu či niečo také? Teda byť ja na mieste sensei tak by som proste nechala strom seťať Rikuta. Vlastne som tak trocha dúfala, že sa to stane. A aj sa stalo.. a Rikutovi sa to očividne páćilo, divné!
No keď dym ustál a ja som sa tak nejak pozerala na.. to ako sensei držala Rikuta a druhou rukou strom.. a tak nejak moje podozrenie potvrdila Hinami, musela som sa rozosmiať. "Juhúu vyhrali sme!! VYHRALI SME!" A to som pred nedávnom mala chuť Rikutovi zaraziť gebulu do zeme. No nebola to krása ? Už mi stačilo len zadržať v ústach posmešný dodatok smerom ku sensei pretože no.. hovoriť sensei posmešné dodatky bol celkom životu nebezpečný koníček, ako sa zdalo..

Senju Aiko

Aiko se uchechtla. "No... moc bych se neradovala... Řekla jsem dotknout se mne. A tenhle... se tu jen houpe," pronesla a trochu houpla Rikutem. Což byla pravda, Rikuto se jí nikdy nedotkl, jen ona ho držela za límec. "Ale tak... vám ho můžu taky vrátit," řekla už trochu prudčeji, rozmáchla se a švihla Rikutem po Hinami. A aby to Juumai nebylo líto, mrdla po ní zpět tím stromem. Jen s tím rozdílem, že když to hodila Aiko, mohlo to prostřelit i Kyuubiho. Docela nebezpečné srát těhulku!

Zbývající čas: 2 minuty
Příznaky: Už začínáte mít potíže se udržet na nohou, natož čelit nasrané ženské.

Hyuuga Hinami

Tohle...nebylo fér. Ona vlastně celá tahle situace od začátku nebyla fér. No a tak jim Aiko řekla, že nevyhráli, protože Rikuto nebyl schopnej udělat něco tak jednoduchýho jako dotknout se někoho, kdo ho držel na límec. A tak se také stalo, že na ní právě Rikuto letěl, jelikož ho dosti podrážděná shishou mrskla právě po Hinami. Hinami se sama o sobě sotva držela na nohou, takže si jen nechala pomoct od gravitace a slabosti v nohách a skrčila se, aby nedostala Rikutem. Hinami totiž moc dobře věděla, že zastavovat nebo chytat něco, co její shishou hodí je sebevražda a na nic krom uhnutí opravdu neměla síly. Hinami se podívala na Juumai a její zranění. V rychlosti zhodnotila situaci. "Dobře...vzdáváme se." pronesla Hinami. Moc dobře věděla, že pokračovat v tomhle dál nemá cenu.

Uzumaki Rikuto

No a tak začali slavit. Jenže babča samozřejmě nechtěla takovým způsobem prohrát, přitom nespecifikovala jakou částí těla se jí mají dotknout. No a než se Rikuto nadál, hodila s Rikutem směrem na Hinami, která se před ním jen přikrčila a Rikuto letěl hezky dál, dokud nedopadl a nehodil několik kotoulů, při kterých se pěkně natloukl. Jenže Rikuto se nevzdával. Jednou rukou se opřel o nejbližší strom a vyškrabal se zpátky na nohy. Začal hezky pomalu dělat jeden krok za druhým a šel směrem k babči. I když se mu motala hlava jak kdyby měl tři promile a nohy spíš jen tak šoupal, byl tak přikrčený že rukama skoro šoupal o zem.

Jūmai

"He?" Zamrmlala som nechápavo na letiaci strom, no stihla som sa ešte spamätať a hodiť sebou k zemi, tak len presvišťal nado mnou a ja som sa mohla len čudovať, ako sa niekto s povahou akú má sensei, stal jouninom. Nie naozaj.. moji spolužiaci na akadémií boli oproti nej starý páprdovia. Samozrejme som ale mala toľko sebazáchovy, aby som si to nechala pre seba. Nepotrebovala som, aby po mne hodila ešte niečo iné. Nie po tom, čo sa mi vlastne ani nechcelo vstávať.. proste som ostala ležať, s povzdychom som natočila hlavu na stranu a sledovala som Rikuta, ktorý k nej znova začína kráčať. Mne ? Mne sa už nechcelo.. tak nejak ma opustila všetká vôľa sa čo i len pohnúť a moju hlavu znova zachvátil taký ten.. pasívny postoj: čo sa má stať, stane sa.

Senju Aiko

Aiko se usmála a pak trhla pravou rukou směrem k vám. Každý jste ucítil bodnutí. Krátce na to složila několik pečetí. "Kuchiyose no Jutsu!" vykřikla a na každého z vás žuchnul slimáka, který vás začal obalovat. Koukaly vám jen hlavy. Aiko držela základní pečeť a její vlasy se trochu vznášely pod vlivem chakry, kterou posílala na vaše uzdravení.
"Takže... na vás dva... mám otázku. Jak jste sakra mohli projít Kenshinovým testem spolupráce? A proč jste nebyli schopní se zkoordinovat. Chápu, že Juumai ještě neznáte, ale použít útok, abyste jí vzali spolu s Katsuyu? Co to bylo za nápady? Nechápete základní myšlenku týmu?!" pronesla dost rázně a naštvaně. Pak se podívala na Rikuta. "A ty... chceš být Hokage? Opravdu? Tím, že vystavíš ostatní riziku? A že ostatní mají myslet na to, že nikoho neposloucháš a tak tě musí řídit úplně naruby? Jednou jste tým, Hinami byla velitel!" procedila skrz zuby ještě víc naštvaně. Hinami mohla tušit, proč zrovna tohle všechno říkala. I ona, stejně jako Taichi slyšela na cestě do Kumo příběh o týmu Saru. O tom prvním.

Hyuuga Hinami

Než se Hinami nadála, spadl na ní slimák. Upřímně to bylo dost nechutný. Ne proto, že by neměla ráda slimáky, ale proto, protože byla celá oslizlá. Už teď věděla, že až se pak pokusí zvednout, tak si na tom slizu asi rozbije hubu. 
No a pak se Aiko začala ptát a kárat najednou. Hinami najednou chyběl strejda Kenshin víc než kdy jindy. "Díky Itane-kunovi." odvětila Hinami. Byla to pravda. To on byl vůdce. K té věci ohledně Juumai a útoku na slimáka neměla, co říct. Samotnou jí to překvapilo.

Uzumaki Rikuto

Na Rikuta najednou skočil slimáka začal ho asi léčit, tohle to znal už ze zkoušek. No a tak se pomalu položil na zem a nechal slimáka dělat jeho práci. Poté začala Aiko něco křičet, podle Rikuta to byla jen hromada debilních keců, kdy všemu Aiko strašně přidávala. Hinami poté řekla, že Itane byl velitel, což podle Rikuta nebyla pravda, ale nechtěl Hinami nějak potápět.
To je jenom snůška debilních keců..
Pravil Rikuto otráveně. Zhluboka se nadechl a začal se svým vysvětlováním.
Nasrali jsme slimáka, to beru. Věděl jsem že nemám čas, tak jsem použil útok a nějak jsem nečekal, že tu obryni nenapadne nic jinýho než čelní útok bez rozmyslu. Omluvil jsem se jí a ona mi ještě vyhrožovala, jak mám mít někoho takovýho pak rád a spolupracovat s ním?
Pravil Rikuto a kdyby mohl, tak pokrčí ramena.
Potom, nikdo mě naruby nevedl. Poslechl jsem všechny rozkazy od Hinami, jenom Hinami má na rozdíl od vás v hlavě to..hmmm...jo, rozum! A ví, že když mě po nějaký chybě seřve, tak to bude ještě horší. To není vedení naruby, ale právě porozumění týmu. A přes Kenshina jsme taky sotva prošli, ale pak jsme se sehráli a i přes moje neshody s Itanem jsme nakonec byli dobrej tým. Nemůžeš nám tady hodit úplně neznámého člověka a čekat, že budeme super sehraný.
Pravil Rikuto dost drze. Byl naštvaný a strašně mu chyběl jeho bývalý sensei, s kterým parádně trénoval a každý den viděl nějaké výsledky. Dneska jen běhal po lese a nechal na sebe plivat kyselinu..
Jo a Hokage budu..!
Dodal ještě takovou třešničku na dort. Víc už k tomu zatím říct nechtěl.

Jūmai

Ja ? ja.. ja som bola ticho. Užívala som si ten príjemný pocit, keď sa moje telo začalo hojiť a regenerovať vďaka technike, ktorú využila sensei. Nebolo to síce tým najpríjemnejším spôsobom ale tak... slimáci neboli zas tak zlý.. asi. Aj som vnímala ich slová, teda.. celkom som sa divila že za niečo nesprdla aj mňa no.. priamočiary prístup bol snáď ten jediný, ktorý som bola schopná spraviť. S povzdychom som pre to len ostala ticho, dokonca aj cez Rikute reči. Nemala som potrebu brániť seba nom, možno mal pravdu. Bola som pre nich minimálne tak neznáma, ako boli oni pre mňa. Bola síce pravda že som odolala chúťke po ňom znova hodiť strom, ktorý ku mne pred chvíľkou prihrala sensei ale tak no.. radšej som len rukou nahmatala krabičku s práškami, ktoré som si následne aj cez slimáka napchala do úst, na čo som ich spokojne začala chrúmať. A yep.. zrazu mi bolo všetko viac menej jedno.

Senju Aiko

Aiko si povzdechla. Trochu se v Hinami viděla. Když byla malá, tak na misi vždycky spoléhala na Sarua. I dnes na něm byla hodně závislá. "Tým nemůže fungovat v závislosti na jedné osobě. Ale... možná jsem od vás čekala trochu moc. Vemte si situaci, že musíte narychlo doplnit místo v jiném týmu, co pak budete dělat..." řekla trochu zklamaně a pak pokynula jedním směrem. Katsuyu vás vtáhla více do sebe a více méně s vámi šla pryč. Trvalo to nějakou dobu, během které Aiko mlčela. Došli jste až na louku, kde byl uprostřed jeden kámen. "Víte, co je toto za místo?" zeptala se vás vážně.

Hyuuga Hinami

No doufejme, že až Hinami vyroste nebude tak násilná jako Aiko, když už se v ní Aiko tak vidí. Na slova Aiko nic neříkala. Neměla moc co. Nemělo cenu tu říkat, že není dělaná na to být vůdce. Rikuto už vůbec ne. No a Juumai pořádně neznala, ale vypadalo to u ní podobně. No a právě vůdce bylo to, co tomuhle týmu chybělo. A taky to, co odešlo s Itanem. 
Aiko se s nimi poté přesunula jinam, Na louku s kamenem. Hinami ten kámen poznala. "Pomník padlých." pronesla.

Jūmai

Slimák ma tak nejak trocha viac.. obalil.. nasal do seba, alebo.. čokoľvek to vlastne spravil a mi sme sa začali presúvať na miesto, kde som bez srandy nikdy v živote nebola. "Čo.. moje Kanabo?" zamrmlala som trocha so starosťami v hlase, keďže bola niekde za nami. Teda nie že by sa našlo moc ľudí, ktorí by ju zo zeme dokázali v pohode zodvihnúť.. ale ako som o tom mohla vedieť. Čo ak bol každý Jounin tak mrtne silný ako sensei? No radšej som zatvorila ústa, aby sa mi do nich nedostal ten sliz od toho slimáka a grh.. to by bol des a hrôza.
To kde sme sa nachádzali, no nemala som jediného tušenia čo to bolo zač. Nejaký dosť staro vyzerajúci pomník s menami, ktoré mi vôbec nič nehovorili a na ktoré som vlastne ani nevidela. "Pomník.. padlých?" Spýtala som sa Hinami. Ktorá o tom asi niečo vedela. Teda nemohla som povedať že by ma to nezaujímalo. Vlastne som bola celkom zvedavá.

Uzumaki Rikuto

No a babča ho úplně odignorovala. Což Rikuta dost naštvalo a chtěl v řeči pokračovat, ale slimák ho nasál a někam se s nima slimáčil. No a nakonec je dotáhla k nějakýmu kamenu. Rikuto věděl, že ten kamen je docela důležitej, probírali ho ve škole zrovna když měl ke svačině svůj úplně nejoblíbenější sendvič a venku byl ten divnej modrej pták, kterej strašně otravně cvrlikal. Ale co si říkali o kameni, to fakt netuší.
Jojo, přesně tak..
Potvrdil jenom to, co řekla Hinami. Hinami ve škole dávala pozor, musela to vědět. A Rikuto nechtěl vypadat jako hlupák!

Senju Aiko

Hinami měla samozřejmě pravdu, ti dva samozřejmě věděli prd. "A proč jsem vás dovedla sem?" byla první otázka. Nechala je trochu podusit. Každopádně, vaše zranění jste už skoro necítili a otupělost způsobená jedem bylo též fuč. Katsuyu najednou s pufnutím zmizela. Aiko mezitím přejela rukou po několikati jménech.
"Tým... co pro vás znamená tým? Pro zjednodušení, co pro vás znamená váš původní tým?" podívala se především na Rikuta a Hinami. "A co je podle vás důležitější? Úspěšná mise nebo tým?" pokračovala dál ve školení, tentokrát pro všechny. A zle se zadívala na Rikuta, takže by zase neměl vyblít svůj obvyklý nesmysl.