Lesy kolem Konohy

Uzumaki Rikuto

Rikuto ztěžka oddechoval, Rin schytal slušnou ránu, ale stejně zase vyskočil na nohy. Rozeběhl se na Rikuta a pokusil se ho ve skoku kopnout, Rikuto dal před sebe ruce, aby kop vykryl. Zase popojel několik metrů, navíc ho Rin kopl do zraněné ruky, což bolelo jako čert. Další věc byla, že Rikutovi zmizel najednou Rin přímo před očima, vzhledem k tomu, že se kryl. Najednou ho však chytil zezadu a hodil sním solidně do skály. Rin Rikuta dost zaskočil, takže se nemohl nějak bránit a slušně se prolétl a natloukl o skálu. Rikutovi už se nevstávalo tak dobře jako na začátku, ale přesto vstal. Zpod čelenky mu stekla kapka krve. Rikuto jí rukou setřel a s úsměvem pohlédl na Rina. Zaujal bojové postavení, zvedl ruku a udělal známe gesto "tak pojď".

Kageyama Rin

Oba dva už byli celkem rozbití. Rin ztěžka oddychoval. Když mu Rikuto naznačil gestem, aby šel po něm, Rin neváhal. Okamžitě se rozběhl. Jako by popadl druhý dech. Pravděpodobně teď začal dost drsný taijutsu souboj na blízko. Rin dostával jednu za druhou. Pokud to Rinovi vycházelo, tak i Rikuto. Rin měl pocit, jako by na chvíli ztrácel vědomí.

"Chceš se houpat?" ozval se dětský hlas nad malým bělovlasým chlapcem. "Ta houpačka je pro dva. Samotnýmu mi to nejde a nudím se." Řekl Rin maličko protivným hlasem, ale nakonec se na bělovlasého usmál. "Jsem Rin!" Představil se.

Uzumaki Rikuto

A tak se Rin dostal k Rikutovi. Ten byl už slušně domlácený a totálně rozházenej, takže taky dostával ránu za ránou. Rikuto si přesto na obličeji udržoval úsměv, dlouho si takhle dobře nezabojoval a to tu ejště není tribuna plná lidí skandující jejich jména. Těšil se na zkoušku!

Hmm?
Rikuto zvedl hlavu od svého hradu z písku, který právě stavěl. Byl tam zvláštní fialovo vlasej klučina s trošku drzým obličejem. Rikuto pohlédl na houpačku a potom zpátky na toho chlapce. Automaticky v tom hledal nějaký háček, jako dítě si neuměl hrát s ostatními a tak si většinou sám stavěl na písku. Rikuto se zvedl, rozhlédl se po hřišti, až nakonec jeho pohlédl padl zpátky na klučinu na houpačce. Rikuto pohlédl klučinovi do očí a taky se usmál. Nevěděl čím to bylo, ale i přes ty řeči a výrazný vzhled, tomu klučinovi prostě věřil.
Když to sám nezvládneš..
Odpověděl a se smíchem se rozeběhl k druhé straně houpačky, na kterou se posadil.
Rikuto..Uzumaki
Zakřičel zpátky na kluka a pořádně houpnul.

Kageyama Rin

Rin začal padat na zem. Nehodlal jít ale sám. Chytil Rikuta za límec a vzal ho sebou. Jakmile dopadl, tak ho převalil na záda a začal ho pěstí mlátit do obličeje.

"He! Rikuto!" zakřičel Rin na svého kamaráda stojícího opodál. V každé ruce měl jednu zmrzlinu a běžel k němu. Byli domluvení, že se tu sejdou. Rin se ještě stavil do obchodu, protože bylo hrozné vedro a měl chuť na zmrzlinu. A přece nenechá Rikuta koukat na něj! "Rychle, než se rozpustí!" začal mu jí podávat, ale během toho zakopl a spadl na hubu. Obě zmrzliny samozřejmě skončily na zemi. "Ah.."

Uzumaki Rikuto

A tak ho Rin svalil na zem a začal do něj bušit. Rikuto pozvedl ruce a dal si je přes obličej, přesto několik ran dostal. Rikuto si všiml zranění, které měl Rin na lýtku. Obětoval na chvíli obranu a silně udeřil Rina do rány na lýtku. Toho chtěl využít k tomu, aby tentokrát on Rina převalil, chytil za límec a jednu mu uvalil. Poté ustoupil o pár kroků, dokud se tedy nezastavil o skálu.Zhluboka vydechoval, setřel si krev z koutku úst.

Rikuto stál schovaný pod menší stříškou ve stínu, byl vždycky náchylný na spálení. Brzy uslyšel Rina, ten kluk šel taky vždycky slyšet přes celou ulici. A měl zmrzliny! Rikuto se usmál, mávl na něj a vyrazil mu naproti. Věděl, že Rin je talent na nehody a proto mu chtěl cestu usnadnit tím, že vzdálenost mezi nimi zkrátí. No, ale Rin po nějaké chvíli spadnul. Rikuto se začal smát, došel k němu a nabídl mu ruku, aby mu pomohl vstát. Potom vytáhl svojí ušmudlanou a poloprázdnou peněženku.
Myslím, že ještě na dva kopečky mám..
Pravil s úsměvem a lehce oklepal svého kamaráda od prachu. Poté ho chytil kolem ramen.
Co budeme dnes dělat?
Zeptal se Rina během toho co se blížili ke stánku s nejlepší zmrzkou v Konoze. Nejlepší v tomto případě = nejlevnější.

Kageyama Rin

Když Rikuto zatlačil na ránu na noze, Rin zakřičel. Pak ho Rikuto převalil a dal mu jednu přímo do obličeje. Když z něj slezl, Rinovi chvíli trvalo, než se vůbec mohl postavit. Cítil, že pokud ještě jednou spadne na zem, tak konec. Už to nemohl dovolit. Vytáhl svůj nůž a vyrazil proti Rikutovi. Nicméně s nožem nesekl. Chtěl Rikuta udeřit rukojetí. Byla kovová, takže by to mělo něco udělat tak jako tak.

"Svolal jsem partu. Dneska budem hrát fotbal." Řekl Rin, když mu Rikuto pomáhal oprášit se. "Díky." usmál se na něj. "Jsem hroznej nešika."

_________________________________________________

"Začíná tu v tom být docela bordel, kluci. Myslím si, že bychom měli zvolit vůdce naší party." Řekl Rin zcela vážně a podíval se na všechny přítomné. Bylo tam asi devět kluků a jedna holka. Takže s Rikutem dohromady jich bylo dvanáct. Hráli si spolu pravidelně, ale občas se nedokázali dohodnout na tom, co budou dělat. A mít vůdce party, který by o tom rozhodoval, byla výhoda. "Myslím si, že bych to měl být já." Ukázal palcem na sebe.

Uzumaki Rikuto

A Rin zase vstal. Rikuto musel uznat, že ho za toto dost obdivuje! Rikuto už se připravoval, že útok zblokuje, ale na poslední chvíli klopýtl. To nebylo dobré. Rikuto zavřel oči a zašklebil se, očekával tvrdý úder. Ale nějaký pud sebezáchovy v něm použil jeho skrytou sílu. Tři žebra najednou vyjely a Rinův nůž zastavili. Rikuto pohlédl docela vážným výrazem na Rina.

Každý jsme nějaký Rine. Mně to zase nejde ve škole..
Usmál se a poplácal ho po zádech.
Super..!
Odpověděl Rikuto s levou rukou ve vzduchu. Miloval fotbal!

______________________________________

Rikuto seděl na krabici od nějaké zeleniny, kterou používali jako provizorní lavičky. V ruce měl kus nějakého železa, kterým vyrýval obrázek do dřeva. Ovšem toto ho zaujalo natolik, že se své aktivity vzdal a pozvedl hlavu na všechny přítomné. Najednou Rin prohlásil, že by měl být vůdce party on. Rikuto měl zvláštní pocit na hrudi. Myslel, že se s Rinem podpoří navzájem a budou vůdci společně. Tohle nepůjde! Rikuto zahodil kousek železa a postavil se. Podíval se Rinovi přímo do očí.
Myslím, že se na vůdce hodím víc, určitě bych tě přepral..!
Zakřičel Rikuto a ukázal na Rina.

Kageyama Rin

Slovy se nedalo popsat překvapení, jaké měl Rin v očích. Co to bylo?! Vypadalo to jako by Rikutovy kosti vykryly Rinův útok. To bylo... Nelidské. Rin okamžitě couvl. Připadal si trochu podvedený. Jak bylo možné, že Rikuto uměl něco takového? Opravdu hodně ho podcenil. S něčím takovým by možná mohl zvládnout i toho šermíře. No, zřejmě nebyl důvod držet se zpátky. Rin uskočil dozadu a složil pečeť. Kage bunshin no jutsu!" Už neměl moc síly. Ale to ani Rikuto. Nemohl. Rin před sebe natáhl ruku a začal se soustředit. Klony nad jeho rukou začaly mávat rukama sem a tam.

"He? Ty chceš být vůdce? Ale.." Řekl Rin zaskočeně. Pravda byla taková, že Rin byl malý ne úplně bystrý kluk, kterého ani nenapadlo, že by to mohli dělat společně. Vůdce mohl být jen jeden. "V tom případě budeme bojovat." Řekl vážně.

Uzumaki Rikuto

Takže další člověk v Konoze, co ví o jeho síle. Poté co Rin odskočil kosti zajely zpátky do těla. Rikuto byl hodně zničený a Rin se očividně chystal zase k něčemu jinýmu. Kde se v něm ta síla bere?! Rikuto nevěděl na co se Rin chystal, ale nevypadalo to dobře.

Ano..!
Odpověděl Rikuto odhodlaně a pohledem sjel celou partu. Rikuto věděl, že se s Rinem né vždy shodnou, zvlášť kvůli jejich temperamentu, ale nikdy nečekal, že bude někdy se svým kamarádem bojovat o to, kdo bude vůdce party. Ten kdo prohraje to určitě nepřekousne a partu opustí. Znamenalo to téměř určitě konec jejich přátelství.

Kageyama Rin

Na Rinově ruce se objevila zářivá modrá koule. Klony v tu chvíli zmizely. Rin se rozběhl přímo proti Rukutovi. "Rasengan!" zakřičel.

Rin stál naproti Rikutovi. Ostatní se na ně napjatě koukali. Nikdy by ho nenapadlo, že jednou dojde k tomu, že bude muset bojovat se svým kamarádem. Ale zřejmě to bylo nutné. Rin se nadechl a rozběhl se proti Rikutovi s napřaženou pěstí.

Rin se napřáhl. Byl jen kousek od Rikuta. Muselo to dojít takhle daleko? Vždyť Rikutovi ani nechtěl ublížit. Chtěl mu pomoct zesílit, aby měl šanci proti šermířovi z Mlžné. Ne. Tohle nemůže udělat. Těsně před jeho obličejem uhnul a zarazil rasengan za jeho hlavu do skály. Ozvala se hlasitá rána a kus skály za Rikutem se rozpadl na prach. Nebylo to ani zdaleka tak velké, jako když trénoval. Ale to bylo tím, že byl totálně zničený. Už nemohl nic. Zastavil se těsně před Rikutem. A pak spadl přímo na něj. Nejspíš ho tím svalil na zem.

Rin dostal ránu a spadl na zem. Zůstal ležet. Byla to první pěst, kterou v životě dostal. Bolelo to. Ale ne tak jako to, že musel bojovat se svým kamarádem.

Uzumaki Rikuto

Rikuto zůstal stát jako zaražený, když na něj běžel Rin s rasenganem v ruce. Naštěstí je Rin buď šupák a netrefil se, nebo nechtěl nechat souboj dojít tak daleko.

Rikuto se rozeběhl s napřaženou pěstí proti Rinovi. Kousek před ním zavřel oči a udeřil.

Rikuto se ohlídl na rozbitou stěnu za ním. Toho byl opravdu Rin schopný? To už je snad nejsilnější ninja z jejich rodiny! Každopádně Rin na tom taky nevypadal nejlíp a pomalu se svalil na Rikuta, ten ho chtěl chytit, ale už na to neměl sílu a tak se oba svalili k zemi.

Zásah? Ne? Jo, určitě sem ho trefil! Tak proč mě ale tak bolí tvář?
Říkal si Rikuto sám pro sebe. Otevřel oči a viděl pouze modrou oblohu. Ležel na zemi, motala se mu hlava a bolela ho pravá ruka. Natočil hlavu a spatřil svého kamaráda ležícího vedle něj.

Heh..tak..kdo že tu je vlastně vůdcem?
Dostal ze sebe Rikuto. Poté se rozkašlal. Stále ho bolel hrudník po té ráně, co dostal od klony. Natočil hlavu a podíval se na Rina. Usmál se.

Kageyama Rin

"Vůdci jsou přeceňovaní." odpověděl Rin. To ale bylo tak nějak všechno na co se zmohl. Necítil pořádně tělo. Snad se do zkoušek vzpamatuje. A když ne, tak se zas tolik neděje. Rin ale věděl jednu věc, která byla důležitá. Rikuto byl připravený bojovat se silným soupeřem.

Uzumaki Rikuto

Rikuto se uchechtl a otočil se zpátky. Pohlédl na nebe.
Stejně bych byl lepší vůdce..
Odpověděl a potom se mu začala motat hlava. Asi byl dost domlácený, nemohl udržet otevřené oči. Brzy to tedy nevydržel a pomalu upadl do bezvědomí.

Hyuuga Hinami

Hinami chtěla využít čas, co jí zbýval do zkoušek nějak užitečně a tak se vydala k lesu trénovat svůj Byakugan. Chtěla se změřit na to, jestli dokáže vidět i hmyz na velkou vzdálenost. Avšak, jak tak pátrala svým Kekkei genkai po okolí narazila na něco...nečekaného... Hinami se tím směrem okamžitě rozběhla a jen o chvilku později se ocitla na místě, kde si Rin s Rikutem rozhodli rozbít hubu. Oba tam leželi pomlácení a v bezvědomí. Přiběhla nejprve k Rikutovi, protože teammate..."Rikuto-kun?! Rikuto-kun, prober se." zkusila to a trošku ho profackovala....ne juukenem...Pak zkusila to samé s Rinem. A nic...všimla si sice Rikutova batohu opodál, ale nechtěla se mu v tom hrabat. Rozhlédla se kolem, hedala jednu určitou věc a hele...našla jí. Došla k místu, kde se vyskytovala jistá rostlina. Věděla, že tady v lese rostou, proto jí hledala a našla. Utrhla ji a přešla k Rikutovi. No a dala mu tý kytky čuchnout. Sama si zakrývala nos, protože to byl hrozný puch. Takový štípavý, horší jak rok starý nepraný ponožky kdejakého dělníka. To muselo Rikuta probrat. Pak dala čuchnout i Rinovi. Poor guys.

Uzumaki Rikuto

Rikuto spinkal a najednou slyšel hlas Hinami.
Hinami-chan..
Odpověděl se spokojeným výrazem na obličeji. Pak ale dlouho nic a najednou příšernej smrad. Rikuto otevřel oči, zacpal si nos a pohlédl dost znechuceně na Hinami.
Hinami-chan, co tu děláš? A...co to tak smrdí?
Zeptal se ještě furt dost zmatený. A hlavmě furt dost domlácenej.

Kageyama Rin

Jakmile Rin ucítil ten smrad, otevřel oči, prudce se posadil a vykulil oči. "Já to nebyl!" zakřičel, a pak zase spadl na záda. V tu chvíli mu začalo docházet, že už zase vnímá a že je tu někdo další. Byla to holka se zrcadlovýma očima. Hyuuga huh. Rin nechápal, co tu dělá a proč tu je. Kdyby nebyl totálně mimo, tak by si nejspíš i vzpomněl na to, že už jí s Rikutem viděl.

Hyuuga Hinami

A tak se ty dvě šípkové Růženky  probudily. "Chtěla jsem poblíž trénovat a viděla vás, jak tu lezite v bezvědomí. A to, co tu rdi, je tohle." řekla a poukázala na kytku, kterou následně zahodila. Fakt to smrdělo. "Můžete vstát? Měli byste jít do nemocnice." Pronesla ještě.

Uzumaki Rikuto

Rikuto se zasmál, když viděl Rinovu reakci. Až si musel držet břicho, protože ho to bolelo. Nakonec se trochu uklidnil.
Já už myslel, že sis upustil do textilu..
Odpověděl s uchechtnutím a byl moc rád, když Hinami kytku zahodila. Potom ale začal mluvit o nemocnici.
Cóóó?
Vykulil oči a podíval se vyděšeně na Hinami. Začal pak rukama máchat gesto "Ne, ne, ne!"
Nemůžeme do nemocnice, nikdo o tom nesmí vědět. Navíc jsme úplně v pohodě, žejo Rine?
Zakřičel směrem k Rinovi a nahodil pohled "podrž mě kámo". Rikuto nechtěl do nemocnice a navíc si musel s Rinem ještě o samotě promluvit. Rin znal jeho tajemství a Rikuto musel zajistit, aby se dále nešířilo. Ne, nechtěl Rina zabít!

Hyuuga Hinami

Rikutovi se nechtělo do nemocnice...no a tak Hinami těm dvěma pomohla alespoň do vesnice a tam je nechala, ať si jdou po svých...I tak o ně ale měla starosti. Co se v tom lese asi stalo, že byli tak pomlácení...

Sarutobi Saru

Saru seděl na kameni u jejích obvyklého plácku. Seděl v tureckém sedu a měl zavřené oči. Vypadal, že se na něco soustředí. Přeci jen, další den měla být zkouška a dnes byl poslední den, kdy mohl popřát štěstí svým studentům. Hitoshi snad dorazí a Taichi s trochou štěstí. Naštěstí nedochvilnost nebyla parketa Aiko, většinou dorazila včas.

Mizuko Taichi

A skutečně se pár minut před dohodnutou dobou na mýtince z lesa vynořila Aiko i Tai.
Zrovna jí dovyprávěl o jeho babičce, která byla na svůj věk přehnaně čiperná a že to je právě ona, kdo ve volném čase spravuje jejich zahrádku. Pak jí také řekl, že by byl rád za nějaké rostlinky.
V dobrém rozmaru dokráčeli až k sedícímu Saruovi.
"Dobrý den, sensei!" řekl mu Tai hned.
Byl celkem zvědavý, v jakém bude Saru rozpoložení. Přeci jen ta smutná událost už není tak čerstvá, nadruhou stranu to bude dost hluboká a dlouhotrvající rána...

Hitoshiho klon

Objevil jsem se za chvili na mitině, kde sedel meditujici sensei. Pozdravil jsem ho a naslen i Taie a onu zenu. Bylo jasne, ze sensei pozna, ze jsem klon, ale bylo mi to celkem jedno. Original ve skutecnosti spal po nocnim treninku, ktery si rozhodl nauckovat sam.

Sarutobi Saru & Senju Aiko

Zdálo se, že o vás Saru věděl ještě dřív než jste k němu pořádně došli, protože jakmile jste byli poblíž otevřel oči a díval se vaším směrem. Ať šlo o Taichiho nebo Hitoshiho klona. "Ahoj, Taichi. Koukám, že jsi v jednom kuse, jak to šlo?" zeptal se Saru přímo a pak pohlédl i na Aiko, která však mlčela, nechala zážitky vylíčit Taichiho. Jakmile tam byl i Hitoshi, pozdravil Saru i jeho a mírně se zamračil. "Neříkal jsem mu, že se má už šetřit?" pronesl, čímž dal jasně najevo, že věděl, že šlo o klon. Aiko se mezitím sklonila k Taiovi a zeptala se: "To je ten, co mě nazval opicí?"

Mizuko Taichi

"Ne-e, to byl ten co tu teď není," odpověděl ji bez rozmyšlení.
Pak zamával na Hitoshiho a odpověděl Saruovi.
"Z těžka, ale myslím, že to stálo za to," shrnul jeho měsíční pobyt krátkou větou a pak se na něj usmál. Nějak tak předpokládal, že Saru znal Aiko a věděl co tam nahoře Tai všechno dělal, takže mu snad nemusel přesně popisovat, jak to všechno probíhalo.
Až teď ho napadlo, že to Rinovi celkem zavařil tím, že ho napráskal.
"A kde je vlastně Rin?" zeptal se zamyšleně.

Hitoshi

To, ze sensei vedel, ze jde o klon ho neprekvapilo, byl jeste plny nedokonalosti. Prisel na novou kombinaci, ale uz mu nezbylo moc casu. Dodal nakonec Hitoshiho klon bez dalsiho vysvetlovani, tak nejak bylo jasne, ze original bude odpocivat az do zacatku zahajeni, ktere uz bylo pomalo za dvermi.