Lesy kolem Konohy

Sarutobi Saru & Senju Aiko

Aiko pokývala hlavou na Taichiho reakci a usmála se na Hitoshiho. "Těší mě, jsem Senju Aiko, mentorka tady toho," poklepala ukazovákem na hlavu Taie. Saru se nad tím musel pousmát. "Takže mám předpokládat, že se i na tebe mohu na zkouškách spolehnout? A následně i v akci, když bude někdo raněný?" pronesl Saru vážným hlasem a měřil si Taie pohledem. "Nová kombinace? Už se těším," dodal prozměnu k Hitoklonu.
"Rina jsem od druhé zkoušky neviděl," odpověděl zkráceně. Věděl kde byl, s kým byl, ale neviděl ho, ne osobně.
"Každopádně, nechci to dnes moc protahovat. Zavolal jsem vás sem ještě naposledy takto, abych vám oběma popřál štěstí v zítřejším boji. Dávejte si pozor, i když je zápas ostře hlídaný, může se stát leccos," popřál jim kupodivu přátelským hlasem. "A pokud si uděláte bebí, budu mít na starost ty břídily, co vás dají dohromady," připojila se k tomu ještě Aiko a měla ve tváři zase ten děsivý výraz. Asi chudák ten, kdo se jí dostane do spáru. "A nebojte, budeme fandit," dodala pak ještě a drcla Sarua do ramene, až málem sletěl z šutru. On si trochu povzdechl, vypadalo to, že nebyl úplně nadšený z toho, že bude muset na stadion.

Hitoshi klon

Byl celkem dost povzbuzeny, protoze si pomalu od ted neuvedomoval, ze tam bude obecenstvo. Tesim me. Odpovedel na seznameni s Aiko. Byl celkem rad, ze videl Taie, ale daleko vice rad by vedel neco o Rinovi. Dekuji sensei. Odpovedel jeste klon, pak se uklonil a nekolika rychlymi skoky nekam zase zmizel. Musel donest informace originalu.

Mizuko Taichi

"Můźete," odpověděl hned "ale moc dobře víte, že ta hlavní část toho co jsem se naučil, není úplně pro boj," dodal hned, i částečně jako odpověď na jeho druhou otázku.
"Na druhou stranu,v něčěm mi to pomohlo," řekl ještě tiše a mimoděk sevřel pěst až v ní trochu křuplo.
Na Hitoshi asi klon... počkat Hitoshi se umí klonovat? To jsou mi věci... zase zamával když odcházel.
"Sensei, asi nevíte nic o tom ze Suny, proti kterému budu bojovat co?" zeptal se ještě. Nedával tomu moc neděje, ale i tak byla větší naděje že Saru zaslechl něco ve vesnici než Tai v horách.

Sarutobi Saru & Senju Aiko

"Je mi to naprosto jasné, ale i přes to si myslím, že by si to mohl zvládnout," řekl poměrně povzbudivě a byl rád, že mu trénink s Aiko pomohl. On sám by mu takhle pomoci nemohl, na to byl úplně jinak zaměřený.
Další Taichiho otázka byla trochu zapeklitější. "Slyšel jsem... spekulace. Nevím jestli ho potkal někdo z ostatních týmů, takže to nemám potvrzené, ale lidé říkají, že je to zvláštní tým, plný zvláštních schopností. Takže... ve výsledku můžeme čekat naprosto cokoliv. Ale z toho, co vím o Suně, vím, že ze zvláštních schopností se dá vybrat například manipulace s pískem, či s kovem. Mohl bych ti vyjmenovat i další věci, co vím o Suně, ale jelikož nevíme, jestli je ten protivník má, bude to nejspíše zbytečné. Budeš to muset odhalit sám," pronesl nakonec zamyšleně. I jemu se nelíbilo, jak málo toho ví. I on mávl za Hitoklonem ještě na rozlučku.
"No a já také půjdu. Musím dát dohromady pár mediků a připravit si výbavu na zítra," pronesla Aiko, ještě jednou Taichiho rozcuchala. "Uvidíme se, budu na tribuně," slíbila mu ještě, usmála se na něj a rychlým skokem zmizela pryč.

Mizuko Taichi

Manipulace s pískem? Manipulace s kovem ?
Už jen tohle byly schopnosti, které v Taiovi vzbudily respekt a to to ještě nebylo všechno.
Trochu si ale povzdechl a hned na to se rozloučil s Aiko.
"Taky tam aspoň ze začátku budu," řekl jí ještě neź zmizela.
Pak se podíval na stále sedícího Sarua.
"Tam v kopcích máte pěkné místo..." řekl po chvilce.

Sarutobi Saru

Saru se na Taichiho zahleděl trochu smutně, když zmínil to místo. Pokýval hlavou. "To máme. Ukázala ti i Katsuyu?" zeptal se trochu zvědavě, aby odvedl řeč přímo od toho místa. On tam od toho incidentu ještě nebyl. "Pomohla ti rozšířit Okasho?" zeptal se nakonec. To by mohla být Taiova hlavní zbraň, i když většinou spoléhal na zbraně posílené fuutonem. Pokud bude s Aiko pokračovat, už nikdy tolik nemusel využívat zbraní. "Jaká ti Aiko přišla?" zeptal se nakonec.

Mizuko Taichi

Moudrému napověz...
Tai to raději nechal pro zatím být. Chápal to. Tedy chápal to tak, jak někdo jeho věku dokázal.
Přešel trochu blíź k Saruovi a pak se posadil na zem před ním.
"Jo, Katsuyu-sama jsem viděl! Teda kdo by si jí nevšiml. Vypadá suprově! I když je moc lidí moc nemusí!" vyžbletl ze sebe pozůstatky prvotního obdivu k obrovskému slimákovi.
"Rozšířit a dokonce ho umím už i trochu směrovat," popsal mu svůj pokrok v bušení do země a pak se chytl za bradu "nezkoušeli jsme ale pouštění chakry do zbraní. Myslím ale, že to teď dokáži provádět minimálně rychleji," řekl zamyšleně se vzpomínkou na to, jak mu před měsícem trvalo vytvořit kolem saie nějaký přesnější obrys.
"A Aiko-sama?" uchechtl se trochu "rozhodně mi pŕišla jako někdo, koho bych nechtěl naštvat." shrnul to. Doufal, že tón jeho hlasu a to co řekl bude dostatečné na to, aby Saru pochopil, že spolu neměli vůbec žádný problém.

Sarutobi Saru

Saru poslouchal Taichiho vypravování. Na tvář se mu vrátil mírný úsměv. "Musím přiznat, že jak je bílá a tak, tak nevypadá tak ošklivě. Ale když na mě poprvé během boje vlezla, málem jsem jí odpálil," přiznal se sensei ohledně svého prvního zážitku se zmiňovaným summonem. I když, asi lepší než věčně ukluzovat na banánových slupkách. No, interní myšlenky prostě.
"No, myslím, že s tím by ti Aiko moc nepomohla, protože, co si pamatuji, tak jsem jí element snad používat neviděl. Ale vzhledem k tomu, že jsi se naučil lépe pracovat se svojí chakrou než většina tvých vrstevníků, tak si myslím, že ti to půjde mnohem lépe," odsouhlasil Taichiho domněnku. Určitě se s tím nějak popasuje.
"To rozhodně nechceš. Když byla mladší, zvládla chytit dvakrát tak velkého chlapa a zamlátit ho do země, když jí naštval. Ale očividně si jí padl do oka, vždycky se stranila všem lidem do patnácti let. A s tebou si očividně docela rozuměla," přikývl opět na Taichiho názor, jo s Aiko si taky zažili svoje.
"No, nechceš ještě zajít do Ichiraku na oběd než se rozejdeme?" zeptal se svého studenta.

Mizuko Taichi

U toho, že Aiko je schopná zarazit do země dvakrát většího chlapa vydal nervózní zvuk "he he" a dál to už nekomentoval. Nemusel, byl si dost jistý, že by to zvládla.
"No, uvidíme jak to dopadne. Myslím, že zítřek bude zajímavý pro všechny," prohlásil ještě ke zkouškám.
Pak padl dotaz na oběd. Tai se na chvíli zamyslel, ale pak pokýval hlavou.
"To by šlo! Né že by ryby nebyly dobré, ale už mi trochu začaly lézt i ušima..."

Sarutobi Saru

"To bude... a bude se o něm ještě dlouho vyprávět," odsouhlasil Saru. Ukáže to mnohé, tím si byl jistý. Jen doufal, že se nikomu nic nestane. Mrtvol bylo už dost.
Následně se rozesmál. Asi nejvíc, co se kdy v přítomnosti svých studentů smál. "Rybí dieta ti nevoní?" řekl pobaveně. Ale chápal ho, taky by asi nevydržel měsíc jíst z 85% jen ryby. Takže už na nic nečekal a vyrazil do Ichiraku.

>>> Ichiraku

____________________________________________________________________
Kageyama Rin

Rin konečně došel na místo, kde se docela pravidelně setkávali se svým týmem. Pořádně se rozhlédl, ale Hitoshiho nikde neviděl. Bylo naivní myslet si, že by tu mohl být. Že by si to třeba mohl rozmyslet. Zatnul zuby a obě pěsti sevřel v pěst. Pak se jedním rychlým krokem přesunul k nejbližšímu stromu a vší silou do něj udeřil pravou rukou. Po ráně na kůře stromu zůstal krvavý flek. Rin se napřáhl a bouchl do něj znovu. Tentokrát už ne tak silně. Chtěl to zopakovat, ale místo toho do stromu pomalu narazil čelem, rukama se o něj opřel, a pak se pomalu složil na zem. Zůstal tam ležet v trávě. Byl smutný.

Taiyō Kurama

Chvíli to trvalo, ale nad Rinem se objevil stín. Stín Taiyō. Rukou byla opřená o strom a zhluboka oddechovala. Namáhavá cesta. "Co se stalo?" zeptala se Taiyō starostlivě. Vypadalo to, že Rin je v opravdu mizerném stavu. Chtěla mu nějak pomoci, ale bylo jen na něm, jestli se o své starosti podělí.

Kageyama Rin

Rin se ani nepodíval nahoru. Hned po hlasu poznal, že je to Taiyō. Nejspíš ho sem sledovala až od arény. "Proč?" zeptal se. "Proč jsi sem šla celou dobu za mnou, když jsi zraněná?" Podíval se na ní konečně. V očích měl pořád stejný pohled jako předtím. Akorát jeho modré stíny byly rozmazané. "Proč prostě neodejdeš jako všichni ostatní." Řekl tišeji. Taiyō to ale určitě slyšela. Uprostřed věty se Rinův hlas zlomil. Pak chvíli radši nic neříkal. Pokud měl vést konverzaci, potřeboval se trochu uklidnit. Nakonec se zhluboka nadechl. "Hitoshi. Můj kamrád. Parťák. Odešel z vesnice. Něco s ním je. Nedokázal jsem mu pomoct a on odešel. A já nevím kam. Je pryč. A myslím, že už se nevrátí." Taiyō samozřejmě nemohla vědět, jak moc pro Rina Hitoshi znamenal. Nebo co všechno se dělo v jejich týmu.

Taiyō Kurama

Taiyō se opatrně posadila na zem do trávy vedle Rine a pozorně poslouchala. Poslechla si všechno. Když se Rin zmínil o Hitoshim, tak začala přemýšlet, jak vlastně vypadá. Celkem rychle jí došlo, že vlastně proti sobě v aréně bojovali a byl to drsný souboj. Vůbec netušila, co má na to říct. "Rine.....To mě mrzí." řekla jako první. Kdyby se Taiyō stalo něco podobného, také by svým kamarádům chtěla pomoc. "Takhle odejít z vesnice, to už musí být vážné." přemýšlela nahlas. Tohle tedy byla situace.

Kageyama Rin

Co na to měl říct? Taky ho to mrzelo. Dlouho ho nic netrápilo tak moc jako tohle. No, asi nemusel říkat nic. Byl rád, že tam s ním někdo je. Navíc to byla Taiyō. Od chvíle, co jí poznal, měl pocit, jako by mu dokázala pomoct od jakékoliv bolesti už jen tím, že mu byla nablízku. Tahle ale byla trošku horší. S tím mu nemohla pomoct nejspíš ani ona. Musel si prostě poradit sám. Smířit se s tím. Ale i tak to bylo lepší, než kdyby tu byl sám a utápěl se v tom.
Převalil se na druhý bok tak, aby byl čelem k Taiyō a zavřel oči. Byl strašně unavený. Nejspíš by i dokázal usnout. K tomu ale pravděpodobně nedojde. Nemůže usnout jen tak na kraji lesa. Bylo tu ale tak příjemně. Levou ruku (tu nekrvavou) pomalu natáhl k Taiyō a položil jí na její dlaň.

Taiyō Kurama

Taiyō nenapadalo, jak by mohla Rinovi lépe pomoci. Tohle je prostě jedna z dalších situací, které Taiyō prožívá poprvé. Za poslední měsíc a něco prožila tolik nových věcí a musí se toho ještě tolik nového naučit.
Když Rin položil ruku na její dlaň, tak sebou Taiyō trochu cukla. Další projev, na který nebyla zvyklá. "Promiň." omluvila se hned za to. Zároveň se začala červena, ale nechala se chytit za ruku. "Moc dobře Hitoshiho neznám, vlastně vůbec. Ale nešlo by ho třeba najít a pořádně si s ním promluvit. Zjistit, co se doopravdy děje? Mluvil jsi s ním?" zkusila něco navrhnout.

Kageyama Rin

Rin na všechny tyhle otázky zakroutil hlavou. Najít by ho nejspíš nešlo. Kdyby chtěl, aby ho někdo našel a promluvil si s ním, neodcházel by. Rin oceňoval její snahu mluvit oceňoval. Kdyby ale promluvil, nejspíš by se mu zase zlomil hlas a nedokázal by pokračovat. Ticho občas řekne víc jak tisíc slov. Rin se pomalu přitulil blíž a tak už zůstal ležet. Teď nechal všechny myšlenky stranou. Bylo mu příjemně. Možná to bylo tím, že v boji přišel o hodně chakry, možná tím, v jakém byl psychickém stavu. A i přesto, že nechtěl, usnul.

Taiyō Kurama

Špatné nápady, Taiyō se ale nevzdávala a vymýšlela dál. Snažila se vžít do situace. Co kdyby tohle udělala Yumiko? přemýšlela, aniž by znala situaci, která se odehrála na ošetřovně. Yumiko totiž považovala za svou dobrou kamarádku. Těžko říct, jak to cítila Yumiko. "Hmmmmm a co takhle....." začala Taiyō a podívala se na Rina. V tu chvíli si všimla, že usnul. Taiyō tedy přestala mluvit a jen se pousmála. Podívala se po okolí a jen si vychutnávala krásu přírody a to ticho.

Kageyama Rin

Asi po necelých třiceti minutách otevřel oči. Cítil, jak má na tváři otlačené nějaké větvičky a taky ho děsně bolela ruka. Mlátit do stromu se nevyplatilo. V tuhle chvíli mu teprve začalo docházet, že nejspíš usnul. Jinak si to nedokázal vysvětlit. Začal se pomalu zvedat. V tu chvíli si uvědomil, jak velký má vlastně hlad. A taky tu pořád byla Taiyō.
"Dobré ráno." Řekl a výmluvně se uchechtl. Taiyō si nejspíš všimla toho, že má Rin na tváři přilepené nějaké listy. A ve vlasech měl kus opadané kůry. Vypadal jako strašák. S těmi rozmazanými modrými fleky pod očima to vypadalo docela vtipně.

Taiyō Kurama

Taiyō si mezitím vyčistila hlavu. Tady v přírodě to šlo samo. Když se Rin probudil a zvedl se, Taiyō se začala nejdříve uculovat. Bohužel se to nedalo vydržet a musela se smát víc a víc. "Dobré." odpověděla Taiyō a dál se smála. Ale nebyl to ošklivý smích. "Počkej. Ukaž." řekla nakonec a většinu kůry Rinovi z hlavy vyndala a lístky z tváře odlepila. "Ummm. Ještě máš trochu rozmazané oči." řekla Taiyō a na své tváři ukázala místo pod očima, které myslí. Nechtěla mu úplně sahat do očí.

Kageyama Rin

"Oh!" Rin si začal sahat pod oči, ale akorát to ještě víc rozmazal. "A táta přitom říkal, že je to odolný, hm." Řekl si spíš tak nějak pro sebe. "Co se dá dělat." Pokrčil rameny. "Jak dlouho jsem tu ležel?" zeptal se a podíval se na místo v trávě, které teď docela dobře vykreslovalo tvar Rinova ležícího těla. Chvíli tam jen tak koukal, a pak se konečně pořádně podíval na Taiyō. "Pořád jsi mi ještě neodpověděla, Taiyō. Proč tu jsi? Proč jsi za mnou šla? I přesto, jak jsem se na tebe podíval. Nesnažil jsem se to skrývat. Ti ninjové z Kiri. Jsou mí nepřátelé. Aliance nealiance."

Taiyō Kurama


Taiyō se pořád usmívala, zvlášť, když si Rin své oční stíny ještě víc rozmazal. "Prospal jsi se asi půl hodiny.... Myslím." odpověděla nejdříve. Bohužel neměla hodinky, takže to byl jenom odhad. Ale jistě perfektní odhad.
Ohledně další otázky Taiyō zvážněla. Sice pořád měla na tváři úsměv, ale byl to takový lehký a vážný úsměv. "Nejsem jako ostatní a na to, abys mě od sebe odehnal, budeš potřebovat víc, než jen pohled." začala. "Navíc jsi vypadal ztraceně. Chtěla jsem ti pomoc. Zranění nezranění." začervenala se. Ohledně ninjů z Kiri mu rozuměla. Podle všeho asi zabili dva naše, ale Gin se jí zdál jiný. Ale zatím do toho nechtěla víc šťourat.

Kageyama Rin

Rin nic neřekl. Jenom se příjemně usmál. Pak se konečně postavil. "Někdo by se ti měl podívat na tu nohu. Pojď." řekl a podal Taiyō ruku. "Vypadá to na další společnou cestu do nemocnice. Příště bychom to už ale měli změnit a jít jinam. Třeba bychom mohli podniknout i něco ve víc lidech. Tvoje kamarádka z týmu vypadá jako někdo, kdo potřebuje trochu Kageyamy Rina ve svém životě." Zasmál se šíleně. "Přiznám se, že v hlavě mi to znělo o dost líp." Řekl pak omluvným tónem. "Mohl bych donutit Taie, aby přišel. Slyšel jsem, že v jedné menší vesnici nedaleko otevřeli bazén!"

Taiyō Kurama

Taiyō přijala Rinovu pomocnou ruku a díky němu se postavila na nohy. "Noha je dobrá, chce to jen berli." mávla Taiyō rukou. "Ale podniknout něco ve více lidech může být úžasné. To je skvělý plán." začala Taiyō horlivě přikyvovat. Takhle by mohla poznat další lidi, ale ohledně Yumiko se zarazila. "Vyznělo to opravdu trochu divně." pousmála se. "Víš, na Yumiko se nesmí tak hrrr. Je potřeba si s ní v klidu promluvit". pokrčila Taiyō rameny. Nebyla si jistá, jestli s tím Yumiko bude souhlasit, ale bylo by to bezva. Avšak nutit by jí nemělo cenu. "Hmmm, takže směr nemocnice?" zeptala se nakonec. "A... a co vlastně tvůj další zápas?" zajímalo jí ještě.

Kageyama Rin

Takže se jmenovala Yumiko. Aspoň jí nebude muset oslovovat jako temnou dívku, pokud s ní někdy bude mluvit. "Já se bojím, že to jinak neumím." Reagoval na hrrrr. Byl takový vždycky. Všechno hned, pomalý nebo opatrný postup neexistoval. Možná proto měl v životě problémy najít si kamarády. Asi těžko říct. "Směr nemocnice. Snad tam dostaneš berli a já obvaz na tohle." Zvedl zraněnou ruku. "Možná bych trochu potřeboval zalepit obličej." Zamyslel se nahlas. Pak se Taiyō zeptala na Rinův další boj. Na to jen pokrčil rameny. "Myslím, že pro teď mi to bojování stačilo. Za poslední měsíc jsem měl hodně času na přemýšlení nad tím, za co chci vlastně bojovat. A za co stojí krvácet." Podíval se na Taiyō smířeným pohledem. " Naučil jsem se techniku, kterou jsem chtěl pomáhat svým kamarádům a stejně jsem jí proti jednomu použil. Ať už na tom záleží nebo ne, momentálně si nezasloužím být chuninem. Možná tím zklamu svoje rodiče. Senseie. Ale pokud mě někdo nepřesvědčí o opaku, zatím jsem rozhodnutý takto." Jakmile domluvil, rozešel se směrem k vesnici. Pořád Taiyō držel za ruku. Pro jistotu. Sama říkala, že potřebuje berli. Než jí bude mít, tak se může opírat o něj.