Lesy kolem Konohy

Taiyō Kurama

Taiyō přikývla na směr do nemocnice, jak kvůli sobě, tak i kvůli Rinovi. Očividně někde cestou získal další zranění. Oh.....ne....počkat. Na stromě, u kterého Rina našla, byl krvavý flek. Chudák strom.
Když se Rin rozpovídal, Taiyō přikyvovala. Jeho přesvědčení chápala. "I když jsi teď jednoho kamaráda ztratil, tak okolo sebe máš pořád hodně přátel, kteří potřebují ochránit." řekla Taiyō, když se vydali směrem do nemocnice. "Stačí se jen rozhlédnout." usmála se Taiyō, ale když se sama okolo sebe rozhlédla, tak se zarazila. "Ehmm. Teď se nerozhlížej......Ale v aréně by ses jistě mohl rozhlížet." opravila se rychle. "Ouuuu. To mi připomíná, kdoví jak skončil Tai. A za chvíli jistě budou další kola, takže zase bude bojovat Hibiki." přemýšlela si tak nahlas. Kdyby se celou dobu nedržela Rina, tak by asi už párkrát spadla. Občas se totiž zapotácela.

Kageyama Rin

Jak si tam tak Taiyō nahlas přemýšlela, Rin se na ní jen usmíval s upřeným pohledem. Předtím si ani neuvědomoval, jak moc vlastně byla roztomilá a pěkná. Měla zvláštní oči a barvu vlasů. To měli společné. Rin byl z klanu, který měl v této oblasti dost dlouhou tradici. Sám ani neví, jak Kageyamové docílili toho, že mají žluté oči a modré, červené, růžové nebo fialové vlasy. Nebyl zvyklý na to, že potkával lidi, kteří v tomhle byli podobní. Možná proto mu Taiyō připadala tak výjimečná. Její povaha v tom ale určitě měla taky roli. Za svůj život potkal hodně dívek, ale nikdy se v jejich přítomnosti necítil tak, jak se cítil s ní. Byla na něj hodná. Víc, než si zasloužil.
"Taiyō?" oslovil jí a čekal na to, až se na něj podívá. "Děkuju."

Taiyō Kurama

Když jí Rin oslovil, tak se na něho tázavě podívala. Poděkování nečekala. Ne že by Rin neuměl děkovat, spíš to nečekala z důvodu, že Taiyō nevěděla, za co jí Rin děkuje. Vždyť nic neudělala. Taiyō se vřele usmála. Cítila se moc dobře, že i úplně zapomněla na svou nohu, kterou by neměla namáhat. Tenhle moment si chtěla zapamatovat. Taiyō byla šťastná.

Senju Aiko
>>> Park

Aiko byla poměrně rychlá, takže jakmile jste vypadli za bránu vesnice, tak se vám ztratila v lese. Samozřejmě, měli jste Byakugan, což bylo fajn. Jen ani Byakugan nemohl odhalit veškeré pasti, které si na vás vaše senseika už dávno před tím, než se s vámi potkala, připravila. Spousta z nich obsahovaly jen mechanické části a byly dobře maskované. Jen občas Hinami mohla vidět i obrovské chuchvalce chakry, které však vypadaly naprosto nečině a jednoduše... neměli ani tvar. Divné!

Hyuuga Hinami
->Park

No...Aiko se jim ztratila někde v lese. Hinami samozřejmě zapla svůj Byakugan, avšak to co s ním viděla bylo divné a mátlo jí to. Co to sakra bylo? Nějaké velké chuchvalce netvaré chakry. A to takové slovo ani neexistuje a při tom se na to právě koukala.Bylo tu jen pár možností, co se tu dělo. Za prvé, byly to nějaké divné pasti. Za druhé Hinamin zrak šel totálně do kytek. Hinami neměla ponětí, co z toho by bylo lepší. "V tom lese je spousta pastí, některé z nich vidím, ale ani Byakugan nevidí všechno. Takže hlavně dávejte pozor kam šlapete, na co saháte a tak podobně. Dobře?" pronesla ke svému týmu. Brala to stylem "Co by asi dělal Itane". No a pak se opatrně vydala do toho lesa a svým super divným zrakem zkoumala okolí.

Jūmai

Držala som sa len kúsok za Hinami. Celkom som ju obdivovala, aj keď som ju ešte nepoznala. Bola tak mladá a už bola Chuunin. Nedivila som sa, že ju Aiko zvolila za veliteľkou tohto týmu, teda aspoň počas tohto tréningu. Musela byť naozaj silná a chytrá. Chvíľku som jej sledovala jej chrbát a rozmýšľala som nad rôznymi blbosťami. Až teda do chvíle, kedy k nám prehovorila. "Pasce ?" Zamyslela som sa a len som sa pozrela na prvý pohľad úplne normálny.. les a rôzne cestičky pred nami. S trocha úzkosťou v hlave som si pomyslela, ako by som to riešila ja.. len by som proste išla dopredu, nedávajúc si pozor na čokoľvek, spoliehajúc sa len na moju odolnosť a šťastie. Ani sa nedalo čudovať, že som trocha zmodrala pri tej predstave. Radšej som si však skúšala dávať pozor. Aj keď pre mňa to bolo ťažké. Všetko podo mnou vŕzgalo, sama som bola trocha Akimichi v porcelánu.

Uzumaki Rikuto

Rikuto se chtěl rozběhnout a tu babču najít, jenže Hinami je upozornila na pasti. Zase.. Věc, kterou Rikuto opravdu nesnášel, protože byl momentálně k nepoužití.
Hmmm..
Zamručel otráveně. Tohle ho štvalo, babča řekne, že se jí mají dotknout a pak uteče někam do lesa? No a tak Rikuto využil chvilku aspoň k občerstvení, vytáhl z kapsy jablko. Pěkně na něj dejchnul a otřel ho o mikinu. Následně se do něj spokojeně zakousl, což momentálně k situaci bylo nejspíš slyšet skoro celým lesem.

Hyuuga Hinami

"Jop. Pasti." potvrdila Hinami, když se Juumai podivila. Pak opatrně pokračovala lesem a dávala pozor na pasti, na které ostatní upozorňovala, když je viděla a pak se jim úspěšně vyhýbali. A pak ji její oči zradili a ona ucítila, že se jí zezadu do krku něco zapíchlo. Hinami sáhla do kapsy pro kapesník a pomocí něj si z krku vytáhla senbon, aby na něj nesahala přímo. Hinami viděla, že z něj ještě něco odkapává a podle pachů poznala, co to je. No a pak z větve spadl transparent s nápisem. Aiko měla zvláštní smysl pro to, co je zábava. Hinami to vtipné nepřišlo. Navíc zahlédla nějaké nové chomáče chakry kolem. Hinami se rozhodla zjistit, co je. Začínala mít menší tušení. Naznačila ostatním, ať jdou za ní a při tom jí něco napadlo. "Juumai-san? Říkala jsi, že umíš mluvit se zvířaty. Myslíš, že by nám třeba ptáci nebo tak něco mohlo říct, kde se shishou schovává?" zeptala se své nové týmové parťáčky.

Jūmai


Pokračovali sme ďalej. Teda ja som len veľmi opatrne razila svoju cestu za Hinami, ktorá bola niečo ako big-boss našel malej party. Aspoň kým sme teda nenatrafili na mýtinu, kde som sa sotva stihla rozhliadnuť a.. pff.. Rukou som v momente vyštartovala po senbone, ktorý sa do krku zapichol oćividne nie len mne. Teda nie ten istý, ale.. Niečo z neho kvapkalo no naozaj som nebola tak mimo, aby som to nebodaj aj ochutnala.  "Je to to.. čo si myslím že to je?" Zamrmlala som až neprimerane pokojne. Teda.. bola som šokovaná, no okrem pozdvihnutia obočí som.. tak nejak nechcea veriť že nás sensei práve reálne otrávila. No ten transparent. Kam som sa to preboha dostala? Boli toto bežné chuninske tréningy ktorými si Hinami prechádzala deň čo deň? Keď sa ma spýtala na moju komunikáciu so zvieratami, musela som sa pousmiať a sama som prikývla. Vždy som to mohla skúsiť.

Priložila som prsty k ústam a hlasno som zapískala, čo do nášho okolia prilákalo vtáctvo.. rôzneho druhu a hlavne pomerne v dosť veľkom počte. Zvieratá ma mali radi.. čo dodať. 
"Nemusíte sa obávať, títo dvaja vám neublížia." Pousmiala som sa na nich, na čo ku mne vzlietli a usadili sa mi na ramenách, vlasoch, mojej zbrani a dokonca aj nastavenom prste poniektorý prvý odvážny jedinci. "Nevideli ste náhodou takú blondínu ? Vyššia než mi.. nakreslila ten transparent." Spýtala som sa ich. Nefungovalo to tak, ako komunikácia s kuchiyose. Vtáci ma vlastne ani nemuseli poslúchnuť, no zvieratá to jednoducho robili radi. Možno to bolo pre to, že som k nim mala tak blízko. Narozdiel od normálnych ľudí. No sama som nepočula ich hlasy ani nič podobné, len som tak nejak... tušila, čo mi chcú povedať. Aj keď to niekedy boli naozaj blbosti.

Uzumaki Rikuto

A tak si v klidu šel a papal svoje jablko. Ohryzek následně hodil do přírody, však to byla taky příroda! Najednou však Rikuta štípla vosa, nebo něco takového. RIkuto byl však ninja, jehož reflexy zdaleka převyšovaly všechny ostatní!
Mám tě..!
Zakřičel a pleskl se do krku v naději, že vosu zabije. Místo toho si z krku odpálil dost ošklivým způsobem onen senbon. Ozvalo se zavytí, které muselo být slyšet několik kilometrů do okolí, následně si obě společnice mohli všimnout Rikuta, který dřepěl a oběma rukama si mnul zadní část krku.
Au, au au..
Bědoval se zavřenýma očima. Rikutovi hned došlo, že se asi nejednalo o vosu a bolest poměrně rychle ustala. Však to znáte, když se třeba bouchnete do lokte, tak to taky chvíli bolí jako prase, ale hned to přestane. Rikuto tedy otevřel oči a přečetl si transparent, který se před nimi objevil.
Dělá si ta babča srandu?!
Zanadával Rikuto a sevřel obě ruce v pěst. Takto tam opět stál a čekal, až vypustí všechnu páru a Hinami klasicky všechno vyřeší. Takže zase začal vnímat okolí, až když si ta vysoká začala povídat s ptáky.

Hyuuga Hinami

Hinami si všimla, co Rikuto udělal a zatvářila se zhrozeně. "Pane bože..." nebylo poznat, jestli to myslela tak, že je Rikuto idiot nebo tak, že o něj měla starost. "Rikuto-kun, jak se cítíš?" zeptala se ho starostlivě. 
Když pak mířili na místo, kde měl být ten chuchvalec, nebyl tam. Byl v zemi. Wtf? To to měli vykopat nebo co? "Něco s chakrou je támhle tím směrem pod zemí." upozornila Hinami.
Juumai bohužel nezjistila polohu jejich senseiky, takže měli celkem smůlu. 
No a tak šli dál, když v tom si Hinamin super kukuč všiml na poslední chvíli drátku přes cestu. Díky Byakuganu si všimla kam ten drát míří. "Bacha, tady je natažený drát. Vede ke spoustě kunaiů." říkala Hinami. Raději ještě okolí důkladně prohlédla, aby se nechytili do nějaké další možné pasti a pokud si ničeho nevšimla, tak drát opatrně překročila.

Jūmai

Trocha zdesene som sa pozerala na Rikuta. Keď som ja mala podpriemerné výsledky na akadémii.. a on skončil o rok skôr než ja.. čo mu preboha vyšlo na papieroch? Takmer som zbledla. Už ja som na teoretických veciach bola tak tak. Radšej som sa odvrátil smerom na Hinami a s povzdychom som poďakovala zvieratám za informácie, na čo sa len rozleteli do strán. Keď sme kráčali dopredu, po chvíľku nás Hinami upozornila na nejakú chakru pod zemou. Trocha spýtavo som sa na ňu pozrela. "A.. to je problém? Môžem to vykopať." Aj keď kto vie, či by nám to reálne niečo pomohlo. A kto vie čo som myslela tým kopaním. No v momente som zastala, keď povedala o tom dráte. Obzrela som sa na dané miesto, no na prvý pohľad som si nevšimla nič. Ešte že sme tu tú Hinami mali. Pravdepodobne by ma síce kunaie nedostali ale.. nah, riskovať a skúšať to som rozhodne nechcela.

Uzumaki Rikuto

Rikuto si téměř okamžitě všiml, že něco není v pořádku, když se chtěl otočit na Hinami a říct, že je v pohodě. Jenže nebyl, ale problém je, že Rikuto nemohl přiznat, že se sám zničil. Proto se jenom usmál a zvedl palec na pravé ruce. Následně pokračovali, jenže na zemi byl prý někde drát. Rikuto stal chvíli na místě. Přemýšlel. Přizná svoji chybu, nebo to zkusí na blind a nechá se rozstřílet kunaiema?
No..Když..Já nemůžu hýbat hlavou, nevím teda, kde mám překročit..
Pravil potumnym hlasem a.. Celý se otočil na druhou stranu hanbou.

Hyuuga Hinami

Hinami se podívala na Juumai, když řekla, že to může vykopat. "Když já nevím, jestli to třeba není past. Mohlo by to třeba vybuchnout." odvětila jí Hinami  při posledních slovech maličko zbledl, to jak si to představila v duchu. Zavrtěla hlavou, aby ty myšlenky dostala pryč ze své Hyuugovské hlavinky a raději pokračovala. 
No a pak se objevil další problém a to ten, že Rikuto přiznal, že úplně v pořádku není. "Když se předkloníš nemusíš  hýbat hlavou." navrhla Hinami a sledovala, jak Rikuto leze přes drát a pravděpodobně i úspěšně. 
Nakonec dorazili k té chakře v zemi. "No...ta chakra je tady." poznamenala Hinami. Mezitím se snažila Byakuganem dívat kolem, jestli třeba nezahlédne někde Aiko nebo tak něco.

Jūmai

Nebola som ten typ, ktorý by sa smial na nešťastí druhých. AJ keď Rikutova situácia bola úsmevná. Možno to bolo pre to, že sme sa nachádzali takých 25 minút od istej smrti? Stále som nepoberala, pre čo by niekto čerstvého genina, ako som bola ja, vystavil niečomu takémuto.. som počula že ostatný.. ja neviem, stráźili deti, pleli zahrádku, lovili zvieratá.. umývali, upratovali, opravovali dlhé mesiace pred podobnou misiou. Aj keď toto nebola misia ale.. chmm.. So zamyslením som prišla až na miesto, pod ktorým by mala byť tá chakra. Následne som sa na tých dvoch pozrela.
"Možno by ste chceli trocha ustúpiť.. trocha viac." Usmiala som sa na nich a položila som Kanabo bokom. Potrebovala som mať voľnú pravú ruku. Obaja si pri tom mohli všimnúť že moja pravá časť tela začína prechádzať istými zmenami. Teda hlavne Hinami, ktorá videla dosť.. nepríjemnú a abnormálnu chakru (usudzujem z reakcie Karin), ktorá začala prúdiť mojim telom a sústreďovať sa práve do pravej časti môjho tela. Pokožka na pravej ruke mi stmavla, pri čom sa spolu s podivnými znakmi ťahala až k hrudi a jednej časti tváre. Ruka sa mi o niečo zväčšila a ja som napriahnutím vrazila celou silou do zeme. No nebolo to všetko. Keď ustal ten prvotný prach, ruka sa mi transformovala na niečo, čo mohlo pripomínať baranidlo, ktoré zasadilo ďalšiu ranu. Tento krát omnoho viac.. devastujúcu. Pravdepodobne som mala upresniť ako presne som chcela "vykopať" to niečo, čo bolo pod zemou. No.. bolo to kopanie, alebo nie?

Uzumaki Rikuto

A tak Rikuto tedy zřejmě i s Hinami ustoupil. Říkám i s Hinami, protože jí Rikuto chtěl o něco poprosit.
Víš, Hinami..ty si říkala, že ses naučila léčit. Nemůžeš se mi prosím podívat na ten krk? Takhle nebudu moct pořádně bojovat..
Pravil trochu smutně. Rikuto nerad přiznával svoje chyby, ale takhle by nemohl bránit Hinami, kdyby je někdo napadl. Ta druhá holka to zřejmě nepotřebovala, když Rikuto slyšel ty rány.

Hyuuga Hinami

Hinami opravdu odstoupila spolu s Rikutem, který jí očividně chtěl něco říct. A taky že chtěl. Chtěl uzdravit krk. Hinami na něj okamžik hleděla, když to řekl a ona přestala vyjukaně zírat na to, co tam Juumai dělala. Něco takovýho ještě neviděla. "Podívat se můžu, ale nejsem ještě v léčení moc dobrá a my máme málo času." odvětila Hinami. I tak k němu ale přišla blíž, zezadu a dívala se na ten jeho krk. No a v tom rány do země přestaly. Hinami se tím směrem podívala a uviděla... bylo to to, co tušila že by to mohlo být. "Katsuyu-sama..." vydechla a to Katsuyu začala stříkat kyselinu. "Všichni pryč!" zavelela Hinami. No spíš to vyjekla a jala se schovat někam třeba za strom nebo šutr nebo něco a Rikuta táhla s sebou. Neměla v rukávu žádnou techniku, co by se vyrovnala kyselině.

Jūmai

Po tom ako som v podstate.. no vykopala toho slimáka, mi ostala visieť sánka. Prečo to bolo tak veľké? Už nikdy nebudem vykopávať jamy s chakrou.. nikdy nikdy nikdy nikdy! Prebehlo mi hlavou, keď som uskakovala pred kyselinou do strany. Bola som pri Katsuyi príliš blízko na to, aby som reálne mohla len tak.. zdrhnúť. Pre to som sa po dopade znova na zem, rozhodla vyskočiť po tejto.. slimáčici a pokúsiť sa jej vraziť. Teda nevedela som o slimákoch moc, kto vie. Možno mi to tú ruku upečie, no stále som ju mala pod vplyvom senjutsu chakry.

Uzumaki Rikuto

Hinami už vypadala, že se pokusí Rikutovi pomoct, ale místo toho se tam objevil nějaký ošklivý slimák, který na ně všechny začal zvracet. Hinami chytla Rikuta a strhla ho někam za strom. Rikuto pouze přikývl Hinami na poděkování.
Nemáme čas s ní bojovat..
Pravil Rikuto a začal si kousat spodní ret. Stálo před ním velké dilema. Nakonec bouhcl pěstí do otevřené dlaně druhé ruky.
Dostanu jí. Ale pokud budou další těžší překážky, tak už vám příliš nepomůžu..
Pravil Rikuto a postavil se na nohy. Zhluboka se nadechl a vydechl.
Uteč Hinami..
Pravil s úsměvem a začal skládat pečeť.
Sawarabi no Mai..
Zašeptal Rikuto a před očima Hinami pomalu zmizel do země. Rikuto věděl, že nemají čas a musí jednat rychle, proto do toho musel dát vše! Než se ostatní nadáli, tak ze země začali rašit, nebo spíš doslova vylétávat obří kosti. Rikuto se samozřejmě snažil soustředit na toho slimáka, ale tato technika si příliš nevybírala kam zaútočit a kam ne, prostě bylo dané území, kde všude tento les z kostí vyroste. No, Rikuto nějak pozapomněl, že je zde ještě Jumai že...

Hyuuga Hinami

Hinami se naštěstí nic vážného nestalo, když tedy nepočítala tu menší popáleninu na noze. Bolelo to, ale mohlo to být horší. Nemusela se ani podívat na Juumai, která toho schytala o dost víc, aby to věděla. Alespoň Rikuta se jí povedlo zachránit. No a ten se pak rozhodl něco udělat a ona měla utéct. No...Hinami odmítala utýct. Vždyť byla velitelkou týmu. Nemluvě o tom, že by svůj tým nepustila. Držela se však dál, jelikož z Rikuta poznala, že se chystá udělat něco velkého a nechtěla se mu tam plést. To se jí potvrdilo, když ze země začaly vyjíždět kosti. Hinami na to překvapeně zírala a pokusila se zakřičet na Juumai, která byla v centru toho dění. Bylo však pozdě a kosti jí zranily. No a Katsuyu-sama puffla a byla pryč. Byly zase na začátku akorát zranění. Jakmile bylo po všem a Hinami si byla jistá, že je po všem, rozeběhla se k Juumai, aby se podívala na její zranění a to vážnější případně vyléčila.