Cvičiště týmu 7

Sonozaki Yumiko

Budú teda chodiť po vode. Yumiko predpokladala, že to bude niečo ako chodenie po stromoch. Akurát pravdepodobne vyššia úroveń. Prísľub rámenu ju nejak extrémne nenadchol... Ale tá technika znela ako potrebná. Snáď s tým nebudú nejaké väčšie problémy. pomyslela si.
Senseia pozorne pozorovala. Lepšie povedané, pozorovala jeho pohyb chakry svojim rinneganom, keď stál na vode. Vyzeralo to, že to fakt bolo podobné lezeniu po stromoch, akurát cirkulácia chakry musela byť lepšia. Ok, vyzerá to zvládnutelne...
Podišla k vode, dala ruky k sebe, zavrela oči a koncentrovala chakru do svojich chodidiel. Potom oči otvorila a sledovala, ako vyzerá jej pohyb chakry... Snažila sa, aby sa to čo najviac podobalo senseiovi. Trvalo jej ale, než bola s výsledkom spokojná... A tak sa zrazu Kyoya s Hibikim spoločne zosypali do vody. Po hlave jej stiekla veľká anime kvapka, a radšej odišla o niekoľko metrov ďalej od tých dvoch, aby ju Kyoya nestiahol tak ako to spravil Hibikimu.
Povzdychla si a znova sa koncentrovala. Jej chakra v chodidlách vyzerala už prijateľne... A tak položila nohu na vodu, aby to skúsila. Určite tam nejaký odpor bol... a tak skúsila vykročiť celou váhou...

Hikumo-sensei

Vypadalo to, že nikdo žádné otázky ohledně jejich úkolu nemá a všichni se pustili do zkoušení. No a tak si sensei na břehu lehl s rukama za hlavou a nenápadně je sledoval. Dokonce nažhavil sharingan, aby viděl, kolik a jak do toho dávají chakry. Hibiki se dokázal udržet na hladině. Sice se trochu kymácel, ale dokázal by ujít i pár kroků, kdyby tedy Kyoya nesletěl kus vedle něj a nestáhl ho sebou do vody. Yumiko se také dokázala udržet na hladině. Stála pevně, ale i tak to byl trochu nezvyk. "Kyoyo, dáváš do toho málo chakry..." poradil mladému half-Uchihovi.

Hatake Hibiki

No, vlastně mu to docela i šlo! Šlápl na vodu, a fungovalo to tak nějak, jak doufal. Sice to bylo takové dost kymácivé, ale hej, alespoň nějaký začátek! Užuž chtěl udělat krok, když v tu byl stažen pod vodu.. něčím.
První ho napadl kraken, druhý žralok.
Kyoya byl hned třetí.
Hibiki sám sebe rychle vytáhl z vody. "Sakra, do prtschic!" zahulákal naštvaně, když se konečně vytáhl.
"Mi to šlo, Kyoyo, co to sakra?!" naštvaně na něj vyjel, ale pak si uvědomil, že to přehání. Zhluboka se nadechl.
"Promiň. Věřil jsem si, říkal jsem, že to zvládnu a nezklamu, tak jsem si ani nesundával oblečení." vysvětlil, když se mu podařilo se trochu uklidnit.
Inu, co se dalo dělat. Dal se z vody ven, a dal se do slíknutí do trenek. A pak zpátky na vodu. Chakru jako předtím - hlavně se soustředit, aby jí tam bylo pořád stejně - a znova pokus o kroky na vodě.

Kyoya

Vyhrabal se z říčky, vyprskl vodu a podíval na Hibiko. "Heh... promiň. Pud sebezáchovy byl mocnější než jsem čekal. " řekl a rozpačitě se usmál. Opravdu to neudělal schválně. "Mrzí mě to. Ale můžem si rozdělit práci, já budu ten, co bude věci kazit a ty je pak budeš napravovat..." navrhl Kyoya a pomohl mu ven z vody. Venku se trochu rozcvičil a opět začal koncentrovat chakru. "Díky sensei, zkusím jí víc..." poděkoval a zkusil jí tentokrát trochu víc. Voda ho naštěstí celkem probrala... tentokrát zkusil víc chakry a rozhodl se důvěřovat si. Rozběhl se a prostě se rozhodl pokračovat v běhu po vodě. Celou dobu se soustředil... ale zároveň nezpomaloval.

Sonozaki Yumiko

Heh... nie je to tak hrozné. Ale nesmiem stratiť koncentráciu. pomyslela si s náznakom nadšenia. Síce sa jej to poradilo, ale aj tak to bol hrozný nezvyk. Takže tam len chvíľu stála a zvykala si na to. Potom skúsila vykročiť a začala sa po hladine vody prechádzať. Taak... pozor... pozor... udržuj rovnováhu... jo...

Hikumo-sensei

Dva se tedy vykoupali a šli to zkusit znova. Sensei se musel pousmát nad tím, jak si tenhle trénink užívali. Teď si sice trochu připadal jako nějaký tatík...ne radši onii-san hlídající děti čachtající se v řece. Prostě idilka. Chtělo by to jen něco sladkýho na chuť. Zase se kouknul na své svěřence, kteří to zkoušeli znova. Hibiki v pohodě. Zase se trochu kymácel, ale dokázal ujít celkem dost kroků...asi pět, než zahučel do vody. Kyoya se rozeběhl, uběhl kus...upřímně tam skákal jak žabka a pak už zajel pod vodu. Yumiko jich ušla taky tak pět, než se něco pokazilo a ona nežuchla do vody. A tak jste byly vykoupaný všichni.

Hatake Hibiki

Už se chtěl vztekat, ale pravdou bylo, že Hibiki věděl, že na jakékoli techniky a zlepšování se je potřeba hodně času, a tady cítil, že je to lepší, než minule. "Ta voda je docela příjemná." Uvědomil si nahlas, s úsměvem na oba dva svoje spolubojovníky. Pořádně se ponořil až po hlavu, aby se celý zchladil, a pak se dal zase energeticky ke břehu. Tolik zlepšování se, co musel udělat!
Protentokrát si dal na soustředění a na zpracování chakry více času. Stál tam dobrou minutu v naprostém soustředění, než se sebejistě vydal na vodu samotnou.

Kyoya

A ono to fungovalo! Sice jen pár kroků, ale pořád to byl pokrok. Sice skončil neslavně, ale ten úvod byl docela dobrý. Kyoya vylezl z vody ven a usmíval se na všechny strany. "Ha! Paráda co?" řekl a začal si ždímat vlasy. "Nějak mi ujela chakra asi... SENSEI? To není jak stromy co? Ta chakra se musí furt... uhm... přízpůsobovat?" zeptal se. Nečekal ale zrovna na odpověď. Opět nakoncentroval chakru do nohou a zkusil to znovu, tentokrát ale opatrně. Pomalu vstoupil na vodu a zkoušel měnit tok chakry s každým krokem, nechával se vést hlavně tokem vody a taky instinktem...

Sonozaki Yumiko

Heh, toto nie je vlastne tak ťažké... pomyslela si, ale vtedy jej voda prešla do vody a s jej pádom sa rozbili aj všetky sny a túžby čo mala... skončila v krutej, studenej vode, ktorá jej pripomínala jej približujúcu sa smrť a symbolizovala... Ok, popravde Yumiko len otrávene vzdychla. Bola zvyknutá na neúspechy z jej dlhého tréningu. Vstala, došla na breh a znova koncentrovala chakru do nôh. Musím to proste skúsiť znovu. Aj tak mi to išlo dobre. A proste nejde o to či to dokážem, alebo nedokážem. Proste to musím spraviť. End of story. pomyslela si. Lepšie povedané, spomenula si na príkaz ktorý jej dal jej dedko. A ten bol absolútny.
A tak znova vykročila na vodu.

Hikumo-sensei

Sensei vypnul sharingan, už ho nepotřeboval. Jeho studentům se dařilo dost dobře. Posadil se a sledoval je s pobaveným úsměvem. Vzpomínal na dobu, kdy ho Kakashi-sensei učil to samé a jemu to dost dlouho nešlo. Dokonce déle, než těmhle prckům, ale tak on měl takový rychlo trénink narozdíl od nich. Na Kyoyovu otázku zvedl palec hore. "Správně." odpověděl mu a dál je sledoval. Hibiki se po pár pokusech dokázal už volně na hladině pohybovat. Yumiko totéž, dokonc o pár pokusů dřív než Hibiki. No a Kyoya to nakonec také zvládl. Ta opatrnost mu k tomu dost pomohla. No a tak na konec všichni tři zvládli úspěšně svůj první opravdový trénink. Sensei jim zatleskal a zvedl se ze země. "Gratuluju bando. Zvládli jste první trénink a naučili se něco nového. Můžete na sebe být pyšní." pronesl pochvalně. A teď jdeme na ten rámen. A tak jste šli na rámen...

Hatake Hibiki

A tak ještě nějakou chvilku zkoušel, co a jak mu šlo. nějaké triky, složitější pohyby, všechno, a pomalu ale jistě se lepšil. Stejně poslouchal i Kyoyu, a dařilo se mu lépe a lépe, až je sensei odvolal. Byl to úspěšný trénink, a Hibiki z něho měl radost. Protože na jeho začátku, nedokázal to. Na jeho konci ano. Trénink ne normálně nosí okamžitě výsledky, ale tenhle byl takový. Super.
No, a protože i rámen má Hibiki rád, i ten si užil.

Kyoya

Chtělo to trochu padání a snažení a padání... ale šlo to. Člověk si musel udržet positivní náladu a ono to šlo. Nebylo to tak těžké jak si myslel. Přesto byl rád, když se konečně dostal z vody ven. Určitě to chtělo ještě trochu procvičovat, zvlášť pokud to chtěl zvládat automaticky, třeba během bitvy, ale začátel to byl dobrý. A nabídku na rámen nakonec taky neodmítl... byla to možnost trochu lépe poznat své partnery a také zaplašit přízraky, které ho pronásledovaly...

Sonozaki Yumiko

Yumiko sa to celkom fajn podarilo. Síce nie na prvý krát, ale skoro nikomu sa takéto veci nedarili na prvý krát. Skúšala aj chodiť aj behať po hladine a nakoniec zvládla oboje. Síce netušila, aké to bude napríklad počas boja, ale sensei ich za ten čas už odvolal. Yumiko k nemu došla a kýchla. Predsa len, kúpať sa v oblečení nie je vždy dobrý nápad. Mala trochu mrzutý výraz, ale teplý rámen odmietnuť fakt neplánovala. A tak išla za nimi. Ale držala si svoj odstup a ticho.

Hatake Hibiki

Hibiki konečně došel na cviciště svého týmu. Věděl, že by tu ještě pořád měl být poměrně včas, a že by se tedy na něj nemělo čekat. Došel s mnohem víc energie, než když odcházel ráno na přídavný trénink.
Byl rád, že Sarua potkal. Docela mu to pomohlo uvědomit si všechno, co potřeboval.. a tak byl ještě víc natěšený na trénink než obvykle. A tak tedy energeticky přišel na cvičiště...
.. a tam ještě nikdo nebyl. Trochu udiveně se podíval kolem.. inu, fakt nikdo!
Vzpomněl si ale na slova svého starého známého, a skočil k zemi, kde se rozhodl začít sérii kliků. Když tu ještě nejsou, co už, začne bez nich.

Sonozaki Yumiko

Yumiko došla na cvičisko asi dve minúty predtým, než sa mali stretnúť.
Ugh... sama neviem načo sa vlastne ponáhľam. pomyslela si. Baka-sensei aj tak dojde zase neskoro. Po hlave jej stekala kvapka keď na to len pomyslela. Ich sensei bol fakt hrozný... áno, mal svoje momenty, ale nemohli dostať niekoho, kto by to celé bral trocha viac vážne? Ugh... Nemala dobrú náladu keďže prvú polovicu dňa strávila ďalším tréningom, ktorý neznášala. A teraz ju čakal ďalší tréning... fucking yay...
Videla že Hibiki tam už je... a vyzeral prehnane aktívny... robilo sa jej z toho pohľadu priam zle. Ahoj... zamumlala s náznakom iritácie v hlase a odvrátila pohľad. Zase tu môžu čakať bohvie jak dlho... Ešte k tomu tu musí byť sama s chlapcom. Ugh... dúfala že ich tretí týmový partner príde skoro, aby prerušil trápne ticho... Keďže teraz jej prišlo že je jej vina, ak sa nerozprúdi konverzácia.

Taiyō Kurama

O fous, ale nakonec Taiyō doběhla na cvičiště včas. Jednu chvíli se ztratila, ale to se jistě stává i jiným. Odfoukla si úlevou, když na cvičišti nezahlédla jejich senseie."Uffff....Ahoj." snažila se nabrat dech hned jak doklusala k Yumiko a Hibiki. Ještě se párkrát zrychleně nadýchla a pak už začala dýchat normálně. Jak se jí uklidnil dech, tak se zase začala mile usmívat.

Hatake Hibiki

Hibiki si počítal kliky, šeptem. "Sedm, osm, devět.." šeptal si, když v tu chvíli přišla Yumiko. Hibiki byl rád, že došla včas, ale nepozdravila ho nijak hezky.. což ho trochu zmátlo, nevěděl, co podělal, ale hej, byla to holka, a ty nekdy zvláštně reagují. "Ahoj, Yumiko." odpověděl jí naopak s úsměvem a hlasem nabitým energií, a pokračoval.
"..jedenáct, dvanáct, třináct.." šeptal dál..
No, a pak přišla jejich nová spolubojovnice. Hibiki věděl, že se jmenuje Taiyō, a že byla dobrá, a že s nimi byla ve třídě. A to upřímně bylo tak všechno. Když jí teď viděl...
"Devadesát devět, sto, sto jedna.." odříkával dál, protentokrát trochu víc nahlas, a dělal, že si jí nevšiml, dokud nepromluvila.
"Ah, ahoj!" řekl v tu chvíli, energeticky vystřelil na nohy a oprášil si oblečení, od země a těch všech kliků. Pak se na ní usmál.
"Já jsem Hatake Hibiki. Ty musíš být Taiyō?" zeptal se s úsměvem širokým jako ramena vzpěrače a nabídl jí přátelsky ruku.

Sonozaki Yumiko

Prevrátila očami, keď Hibiki spravil ten "trik" s počítaním. Ugh... to mu ani nestojim za to aby ten trik skúsil na mňa? pomyslela si a pozrela naňho ešte kyslejšie než predtým. Ako keby ju už dosť neotravoval jeho prehnaný adrenalín...
Každopádne, potom odvrátila pohľad od neho a pozrela na Taiyo. Takže toto je moja nová týmova parťáčka namiesto Kyoyu, huh...? pomyslela si. Usúdila že je to takto asi lepšie... je to ďalšie dievča, takže snáď pri nej bude menej nervózna ako medzi samými chlapcami. I keď stále tam je tá nervozita z toho, že je to neznámy človek, takže to nebude ľahké... na Kyoyu bola aspoň ako-tak zvyknutá už.
Zdvihla ruku na pozdrav. Ah-ahoj... zamumlala a zase ruku stiahla. Hibiki sa už Taiyo aj tak ujal, perverzák jeden, takže Yumiko nevidela dôvod prečo by ju mala otravovať ešte aj ona.

Taiyō Kurama

Na první pohled se oba nový parťáci zdáli super a to potěší. Tiše doufala, že v nich konečně bude mít opravdové kamarády, kteří jí nenechají ve štychu, jak o tom vždy četla. "Ohh. Tedy jsem to ale nevychovaná. Ano, jsem Taiyō. Celým jménem Taiyō Kurama." přikývla z vesela a také podala Hibikimu ruku. Pak přešla k Yumiko. "Ahoj ještě jednou. Yumiko že? Pokud jsem tedy slyšela správně. Doufám, že budeme kamarádky." řekla a objala Yumiko. Pak jí zase pustila. "Snad k Vám zapadnu."

Hikumo-sensei

"Vidím, že jste se již seznámili." ozvalo se za trojicí mladých ninjů. Přesněji tedy z jedné z vyšších větví stromu za Hibikim. Z té větve seskočil sensei. Což bylo zvláštní, protože jste tu byli teprve pár minut a ne třeba půl hodiny nebo hodinu jako obvykle. Sensei v ruce držel jakousi složku. "Takže jak už jste jistě slyšeli a teď už i viděli, máme v týmu posilu potom, co se Kyoya odstěhoval. Vítám tě v týmu Taiyō. Jsem Kagami Hikumo, tvůj nový sensei." pronesl a usmál se na Taiyō. "A teď k dalšímu bodu tohohle setkání. Nejprve trošku úředničiny." řekl a z té složky, co měl v ruce vyndal tři papíry a každému geninovi jeden podal. Byla to přihláška na chuuninskou zkoušku.

Hatake Hibiki

"Určitě zapadneš.. jsme hodní lidi." pronesl s úsměvem. Byl rád, že se Taiyō zdála příjemná, trochu se bál, že to tak nebude.. a rozhodně na pohled vypadala líp, než by si Kyoya kdy mohl troufat. Ale i tak mu bude Kyoya trochu chybět.. jejich bojové strategie byly dobré. Teď ale byl čas spolupracovat s někým novým.. vlastně to, že s nimi Kyoya byl, byla taková fajn zkušenost navíc.
Každopádně, sensei jim dal nějaké papíry. Hibiki to už chtěl projet rychle a prostě podepsat, když v tu chvíli si všiml, jak je to nadepsané. Přihláška na chuuninky. Bylo tohle, o čem Saru mluvil? Nebo o tomhle nevěděl? Hibiki trochu strnul. Je to tam nebezpečné.. může se tam umřít.
Ale je to taky šance předvést jak světu, tak sám sobě, že na to má. A proto všechny jeho pochybnosti shořely. Tohle byla jeho šance. hned vytáhl tužku, a bez dalších otázek se prostě podepsal.
"Tady." řekl vážně a podal senseiovi zpátky již podepsaný papír, a pak se na něj usmál. Věděl, co to obnáší. A chtěl to podstoupit.

Taiyō Kurama

Škubla sebou, když najednou promluvil cizí hlas. Nakonec to byl jen sensei. Prohlédla si ho od hlavy až k patě. Představovala si někoho víc staršího a moudřejšího, ale tímto mladším senseiem rozhodně nepohrdla. "Dobrý den sensei." řekla a lehce uklonila hlavu. Pak si vzala do ruky papír a začala číst. "Zkoušky? Eh. Dobře A víte to jistě? Se mnou? Jen tak?" začala o rozhodnutí pochybovat. Ale pokud chce dosáhnout svého snu, tak jít musí. A teď když má tým, tak to jistě půjde samo. Nesmí je zklamat. Půjčila si od Hibikiho tužku a také svůj papír podepsala. "I tady." odevzdala i svoji podepsanou přihlášku.

Sonozaki Yumiko

Kurama... Kurama, Kurama... Nope... nič mi to nehovorí... pomyslela si trochu sklamane. Väčšinou keď počula meno, tak sa jej vybavila aspoň časť histórie daného klanu... predsa len, s významnejšími rodinami udržovala Sonozaki rodina obchodné vzťahy, takže Yumiko ich musela poznať. Meno Kurama jej ale nič nehovorilo.
Potom ale Taiyo podišla k nej. Huh? Ona vie moje meno... No ok, to nie je TAK zvláštne, keďže naša rodina je tak známa... stále, väčšina ľudí si nepamätá moje krstné meno. pomyslela si. Každopádne Taiyo vyzerala celkom fajn... A-aj ja dúf... začala mumlať, ale potom sa stalo niečo nečakané. Prečo ide Taiyo tak blízko? He? He? HEEEEE?! Taiyo ju objala.
Keby teraz bola noc, tak by sa hlava Yumiko mohla použiť na navigáciu stratených lodí. Bola by najlepším majákom v celej Konohe. Inak povedané, Yumiko sčervenela tak strašne moc, ako už dlho nie. Obe boli dievčatá... čo bolo asi dobre, lebo keby ju objal chlapec, tak by Yumiko tá hlava asi vybuchla... ale Yumiko nečakala tak blízky fyzický kontakt od nikoho!! Like... ever!!!!
Keď ju Taiyo pustila, tak Yumiko tam ostala stáť ako socha. Ani si nevšimla že prišiel sensei. Ani si nevšimla že by jej niečo podával. Pozerala pred seba a jej myseľ bola zaseknutá... opakovalo sa jej v hlave len "Práve som prišla o časť svojho panenstva..." Yumiko has crashed. Please reboot.

Hikumo-sensei

Ani jim k tomu papíru nestačil pořádně nic říct a už se mu dva podepsané vracely. No a Yumiko si ho od něj ani nevzala. "Yumiko? Jsi v pořádku?" zeptal se jí, ale bůh ví, jestli ho vnímala. "Hokage si myslí že ano a já s tím souhlasím. Jsem si jistý, že to zvládnete a pokud ne, tak jsou za půl roku další. Také každého z vás dnes něco naučím, abyste mohli na zkouškách zazářit. Přemýšlejte zatím, jestli je nějaká technika,kterou byste se chtěl naučit. Jo a pro tebe, Hibiki, mám menší překvapení."  Pronesl a usmál se na vás. Mezitím stále čekal, až se Yumiko probere a vezme si od něj ten papír, protože bez jejího souhlasu jí nemůže zapsat na zkoušku a navíc s ní v tomhle stavu nemůže začít ani trénink.

Hatake Hibiki

Usmál se, když viděl, jak moc se Yumiko zasekla. Tohle už se stalo předtím.. a Hibiki to jako moc nechápal, on by objetí vzal mnohem lépe, ale hej. Yumiko nezvládala úplně ideálně jakékoli setkávání s lidmi, ale jinak to vlastně byla dost fajn holka.
Každopádně, Taiyō vypadala trochu nejistě, i když si od něj půjčila tužku (kterou naprosto bez keců odevzdal, pochopitelně) a už přidala svůj podpis do bandy. "Zvládneme to." pronesl odhodlaně, ale s úsměvem. Pak ale slyšel slovo, které velmi vzalo jeho pozornost. "Překvapení?" zeptal se s zářivýma očima.