Cvičiště týmu 7

Kyoya

Hibiki si myslel, že byl traumatizovaný... Kyoya si zatím snažil smést z ramene kousek senseie. Nějak to nešlo dolů. Podíval se po svých týmových partnerech takovým nejistým pohledem, který neříkal vůbec nic. Co měl říkat? Jen se snažil krejt svůj tým. "A...no?" zeptal se Hibikiho. Ty lístky přece nebyly tak silné, aby senseie zabili... hrál tu nějaké špinavé hry... špinavé krvavé hry... s kousky masa. Kyoya si zase začal zuřivě sundavat kousek senseie z ramene, jako kdyby to mohlo všechno spravit...

Sonozaki Yumiko

Pozrela sa na rolničku na ruke a potom do krovia. Nič sa v ňom nestalo. Žiadna pasca. Yumiko preglga. Zatriaslo to s ňou vnútorne. Uchopila rolničku pevne do ruky a otočila sa na svojich spolubojovníkov. Nie len, že boli v ešte väčšom šoku ano ona, ale úprimne sa jej zdalo, že ju ani nepočúvali. Zamračila sa. Fajn. Ako chcete. pomyslela si naštvane. Bola na nich naštvaná. Nie len preto, že ju nepočúvali keď sa ich snažila ukľudniť, ale aj za to že jej téroii neverili. A tiež za to, že jej teória zlyhala. A bola naštvaná na senseia, že na nich skúša takéto triky. Pretože nie, stále neverila tomu že sensei pred ňou práve zomrel. Nechcela si to priznať. Odmietala si to priznať. Logika hovorila že nemohol umrieť. A tak tomu Yumiko odmietla uveriť.
Fajn. Nebola to pasca. Takže teraz ma napadajú len dve možnosti. Prvá z nich je, že rolnička, ktorú mám v ruke je falošná. Druhá z nich je, že je pravá a sensei toto celý čas plánoval... a finálna časť tréningu mala byť boj medzi nami troma o rolničku... keďže podľa senseiových pravidiel, ktorým stále neverím, môže ninjom byť len ten, komu ostala rolnička. Tie pravidlá boli jasne dané tak, aby nás postavili proti sebe. Akurát... pozrela opäť na jej spolubojovníkov. Myslím že ste to prehnali, sensei. povedala potichu.
Povzdychla si. Jej vnútorné trasenie stále neopadávalo. A myslela si, že asi ani neopadne, pokým neuvidí senseia živého a zdravého. Ale teraz musela pokračovať. Jedna z jej teórii musela byť správna. Proste musela. Rolničku stále držala pevne v ruke a druhou rukou spravila pečať, ktorá by mala zrušiť henge. Čas overiť teóriu číslo dva.

Mezitím, co Yumiko přemýšlela o svých teoriích a dalších věcech, Hibiki byl v šoku a zmatený a Kyoya se snažil smést ze sebe kousky senseie, setmělo se. Byl konec. Yumiko se pokusila zrušit henge na rolničce a ejhle...fungovalo to. Teď měla na ruce kousek papírku s kresbičkou senseie s vypláznutým jazykem a nápisem 'Smolík.' V tu samou chvíli se někde za Kyoyou ozval vám velmi známý hlas. "Yare, yare...to byla moje večeře..." stál tam sensei a drbal se tou rukou, co mu měla vybuchnout na hlavě. Yumiko netušila, jak se dostal před ní, nevšimla si ho. Hibiki si ho taky nevšiml a to byl před ním. V tu samou chvíli Kyoyovi došlo, že vlastně cítí rajčata...bylo možné, že ta červená tekutina byl kečup? No..sensei měl obě ruce a vlastně všechny části těla...jediné, co neměl byl rukáv.

Kyoya

Ve chvíli, kdy se ozval senseiův hlas se Kyoya navenek zcela uklidnil. Byl si zcela jistý, že dnes večer nebude příliš spát... byl si vlastně celkem jistý tím, že už nikdy nebude klidně spát. Ale na to byl čas později. "To od vás vůbec nebylo pěkné... ty skvrny nepůjdou dolů..." řekl trochu dotčeně. Byl si sice jistý, že oblečení ve kterém se vykoupal v říčce, v bahně a v domnělém senseiovi už nechtěl nikdy vidět, ale to bylo zcela vedlejší. "Ale trik to byl hezkej, to musím uznat... na chvíli jste mě docela vylekal..." řekl ledabyle, mistrně skrývajíc množství neuróz, které za posledních pár minut vyvinul. Už chtěl jít domů, umýt se, v klidu se najíst a schoulit se doma pod peřinou a celou noc strávit objímáním něčeho plyšového a nevybuchujícího...

Hatake Hibiki

Najednou se stala spousta věcí. Yumiko pořád házela svoje teorie, ale zrovna to pro Hibikiho nebylo to, co by nějak slyšel..byl tak strašně zmatený. Byl to přeci jounin, nemohl jen tak ukončit svoji pouť na bandě šupáků, co byli shinobi první den..
No, a pak se nějak zjistilo, že neukončil. Z Hibikiho pohledu..prostě se objevil. Před ním. Hibiki to fakt už přestal chytat. "Hele. Je celej. Nic mu nechybí." pronesl..nějak se mu zamotala hlava. "Ne, zbláznil jsem se. Ale tohle jsou určitě rajčata. Mám rád rajčata." dodal, hlava se mu dozamotala úplně a on skončil s obličejem v hlíně.

Sonozaki Yumiko

Keď uvidela v ruke papierik, tak jej po hlave stiekla kvapka. "Smolík"? Srsly? pomyslela si.
Každopádne, nakoniec to dopadlo... dobre(?) lebo sensei bol nažive. Yumiko si vydýchla... potom pozrela na papierik a naštvane zavrčala. Dickhead... zanadávala potichu. Jej teórie boli teda celý čas správne, ale bolo jej to asi tak platné jak mrtvému zimník.
Skrčila papierik a odhodila ho. Jej pohľad prebiehal medzi senseiom a tými dvoma hrdinami... nevedela kto ju štval viac. S kyslým výrazom na tvári sa teda priblížila k ostatným. Rozhodla se, že radšej sa zdrží komentára, a tak proste počkala, čo im sensei povie. Teraz predsa mala prísť tá časť, kedy ich sensei pošle do akadémie. Ale Yumiko o tom celkom silne pochybovala. Sensei bol predsa známy klamár.

Hikumo-sensei

"Ale půjdou. Je to jen kečup a bláto." pronesl na slova Kyoyi. Na jeho další slova se skoro až rodičovsky pousmál a rozčepýřil mu vlasy. Mezitím Yumiko označila senseie tím ošklivým slovem. Sensei se na ni otočil s výrazem 'Já to slyšel.'. No a Hibiki vypadal, že to s ním seklo. Dokonce si dal čuňou o zem. "Hibiki, v pořádku?" zeptal se ho starostlivě, pak se podíval i na ty dva ostatní. "Kyoyo, Yumiko a vy?" zeptal se i jich. Počkal si na odpovědi, než začal s organizačními věcmi. "Takže...co si myslíte, že teď s vámi bude a proč?" zeptal se jich na jejich názor.

Hatake Hibiki

Hibiki celou dobu alespoň vnímal. V pořádku? Achjo.
"Ne. Poprvé v životě bych si dal raději k hranolkám majonézu než kečup." pronesl huhňavě do bláta, než se teda konečně odhodlal, a zase si sedl normálně. Obličej měl od prachu a hlíny, ale to už bylo jedno, protože vzhledem k tomu, že byl před chvilkou v hlíně úplně celý, alespoň mu to sedlo k jemu celkovému image.
"Abych si zabalil a vydal se zpátky do školy." odsekl emotivně, a díval se celou dobu na zem. Bylo vidět, že je zklamaný.
"Skončil jsem v zemi, neudělal jsem nic a Yumiko mi celou dobu musela pomáhat." pronesl naštvaně a ještě kyseleji, než to předtím. Pohled nahoru ze země nezvednul.

Kyoya

Kyoya si povzdychl. "Jo... jsem naprosto v pořádku..." zalhal přesvědčivě. Nehodlal dát najevo, jak moc ho tohle zasáhlo.
"Já si myslím, že si nás necháte jako tým... " řekl Kyoya naprosto otevřeně. "Ukázali jsme vám kreativní myšlení, týmovou práci a taky sme vás dokázali nachytat... " řekl a zamyslel se na chviličku. Pravda byla taková, že neuspěli v jeho testu, ale ten test byla pěkná kravina a jenom jeden člověk ho mohl projít podle jeho pravidel.
"A taky ste si právě dobrovolně ušpinil ruku od kečupu... " řekl ještě a snažil se vytřepat si zbytky kečupu z vlasů, což se mu příliš nedařilo. Zoufale cítil potřebu připadat si zase čistý...

Sonozaki Yumiko

Yumiko na jeho "Já to slyšel" pohľad povedala svojím "Ja viem" pohľadom. Prišla teda k ostatným. Sensei sa ich pýtal hneď dve otázky... Povzdychla si... Rozhodla sa ja prvú otázku neodpovedať, keďže nevidela dôvod, prečo by nemala byť v poriadku. Tá druhá otázka bola ale ťažšia. Yumiko rozmýšľala, ako by sa mohla prípadnej odpovedi vyhnúť ale žiadny dobrý spôsob ju nenapadol. Povzdychla si a rezignovala... asi bude musieť povedať to, čo si naozaj myslí.
Odvrátila pohľad na rieku, aby nabrala odvahu a spustila: Súhlasím s Kyoyom... v tej časti že nás pravdepodobne necháte ako tým. Úprimne si myslím že ste nás nikdy neplánoval poslať späť do akadémie. To, čo ste na začiatku povedal, bola taktika na to, ako nás vydesiť a zároveň motivovať na tento tréning, keďže nie je známe, že by sa akýkoľvek študenti vracali na akadémiu po tom, čo odmaturovali. Aspoň je to najviac logické vysvetlenie. povedala. Chcel ste jednoducho zistiť čo asi tak približne dokážeme, a zároveň ste mal asi v pláne skúsiť, či budeme bojovať proti sebe, alebo ako tým, keďže podľa vašich podmienok mohol prejsť len jeden človek. Takže podľa mňa, toto cvičenie nikdy nebolo o tom, či získame rolničku alebo nie. dokončila a zhlboka vydýchla. Čo sa týka bojovej analýzy... o tom radšej pomlčala. Bola si vedomá toho, že sa zo všetkých predviedla zďaleka najhoršie. Ale aj tak si nemyslela, že by ju kvôli tomu poslali naspäť na akadémiu.

Hikumo-sensei

Pečlivě si se založenýma rukama vyslechl všechny tři teorie. Potěšilo ho, že alespoň jeden z nich si myslel, že pomaže zpět do akademie. Ale zase byl narozdíl od Kyoyi upřímný ohledně toho, jestli je v pořádku. Sensei  se zhluboka nadechl. "Máš víceméně pravdu, Yumiko. Ale pleteš se v tom, že bych vás do akademie neposlal a že nešlo o získání rolničky. Nevíš, že se někteří studenti se opravdu museli vrátit na akademii, jen proto, že se to už hodně dlouho nestalo. Ale máš pravdu v tom, že šlo hlavně o to, jestli spolu dokážete pracovat jako tým. Kdybyste si každý jel sólo, tak bych vás i přes sebelepší schopnosti vrátil. A upřímně...ze začátku to vypadalo, že vás opravdu všechny vrátím." pronesl. Na všechny tři se postupně podíval. "A pokud jde o ty rolničky...to je další věc, ve které se pleteš. Hibiki, podívej se do kapsy. Ty taky Yumiko." řekl ještě. Když tak oba dva učinili, našli v ní rolničku. Kyoya v kapse žádnou nenašel.

Hatake Hibiki

Hibiki celou dobu pozorně poslouchal teorie obou dvou svých spolubojovníkou, i když to bylo jednoznačně s hlavou sklopenou a s rukou v pěst. On cítil naprsto hrozné zklamání, sám ze sebe. Nejen, že nebyl dost silný, cítil se být vyloženě k ničemu.. Ano, Hibiki byl velmi emotivním člověkem, a tohle ho bolelo. Naštěstí to bylo dobrou motivací na další dny, jen..
.. jen dnes to byl doopravdy těžký balvan na jeho zádech.
Když sensei mluvil o tom, že nějaké z nich chtěl hned poslat zpět, znovu byl docela vystrašen. Sensei nedořekl, jak dopadli... Ale pak řekl, ať koukne do kapes.
"Eh?" vydechl překvapeně, když v kapse našel cinkající předmět. Opatrně ho vyndal, a upřeně si rolničku prohlížel, jakoby to bylo něco neuvěřitelného.
Pak se nepochopeným překvapením podíval na senseie.
On si ji nezasloužil. ne ve vlastních očích. A ten počit ho sžíral snad ještě víc.

Kyoya

Sensei měl nějakej dlouhej proslov o tom, jak to ve skutečnosti bylo. Bylo to částečně tak, jak si myslel - sensei je chtěl vyzkoušet, různé věci včetně týmové spolupráce. Ohledně toho Kyoyu jen mrzelo, že ne vyšel ten plán, který sdělil ostatním skrz genjutsu. Sensei ale celý plán nevědomky zničil tím, že jim nedovolil dostat se s ním do boje, místo toho pořád mizel a schovával se. Pak se ale ukázalo, že jeho 2 partneři rolničku mají, ale on zřejmě ne.
"Já nechci vypadat jako sobec... ale co to znamená pro mě?" zeptal se. Samozřejmě nepřál nikomu ze své třídy nic ošklivého, ale asi by ho docela naštvalo, kdyby byl jediný, kdo by se do třídy musel vrátit...

Sonozaki Yumiko

Počúvala senseiov preslov. No, jej teória nebola dokonalá, ale bolo to close enough. Každopádne, nedivila sa, keby ju vrátil a ostatných nie, keďže podľa svojho skromného názoru bola najhoršia z celého týmu s veľkým odstupom. Ale jediný dôvod, prečo by ju trápil návrat do akadémie bol ten, že jej rodina by to nezobrala dobre. Yumiko by sa tam najradšej vrátila.
Potom ale sensei povedal niečo zvláštne. Yumiko sa pozrela do vrecka... a našla tam rolničku. Spolu s Hibikim. Zamračila sa. Pozrela sa na senseia. Potom na Kyoyu. Potom znovu na senseia. Prečo...? dokázala zo seba dostať. Bola totálne prekvapená. Prečo ju dostala ona, a on nie? Kyoya bol predsa neporovnateľne lepší. Yumiko si ju nezaslúžila. Vôbec nezaslúžila. Nie oproti jemu. Určite sa nechcela sťažovať, kvôli rodine postúpiť proste musela, aj keď nechcela. Ale zaujímal ju aspoň senseiov dôvod.

Hikumo-sensei

Hibiki vypadal překvapeně, že dostal rolničku. Yumiko se na senseie mračila. Z toho, jak se dívala střídavě na něj a na Kyoyu, mu došlo, že asi přemýšlí, proč jí dostala ona a on ne. Nejprve odignoroval Kyoyova slova a podíval se na Yumiko. "Yumiko dostala rolničku hlavně za to, jak nenechala Hibikiho v díře a pomohla mu ven, i přes svůj problém na to našla nějaké řešení." pak se podíval na Hibikiho. "Hibiki za to, že přijmul Kyoyův návrh na spolupráci a taky mi dokázal popálit rukáv. Ale i tak mě naštval brzkým startem." no a pak se podíval na Kyoyu a konečně mu odpověděl. "Co to pro tebe znamená? Znamená to přesně to, jak to vypadá...." začal a udělal dramatickou pauzu. "Měl jsem málo rolniček navíc." řekl, pokrčil rameny a hodil mu tu, co se mu houpala u pasu. "A taky jsem tě chtěl potrápit za zničení mé večeře." dodal ještě. Pak se na ně všechny usmál. "Získáváš rolničku za to, že ses už od začátku snažil o týmovou práci a za své...originální...nápady." zakončil to.

Kyoya

Kyoya stál chvíli jako na trhní. Sensei ho zcela ignoroval, věnoval se tomu, čím si rolničku zasloužili Hibiki a Yumiko. A ačkoliv to jistě bylo zasloužené, tak v tuhle chvíli byl docela malinko sobecký, protože celá jeho budoucnost mohla právě viset na vlásku. A sensei byl skutečně "dickhead" jak to hezky šeptla Yumiko, protože si z něj začal dělat legraci. Kyoya se momentálně držel jen tak tak, takže pošťuchování mu moc nepomohlo. Už to skoro vypadalo, že by Kyoya mohl povolit... ale v tu chvíli sensei jen dokázal, že je cruel jerk a hodil Kyoyovi jeho rolničku. Kyoya se usmál, ale tak trochu nepřesvědčivě. "Technicky jste si ale zničil tu večeři sám..." řekl mu trochu roztřeseným hlasem.

Hatake Hibiki

Díval se na senseie. Popálit ho dokázal, pravdou bylo, že ten tah nebyl tak zlý.. ale bylo to to naprosto jediné, co dokázal v tom celém boji. Nelíbilo se mu to. Už tahal svoji rolničku a chtěl ji dát Kyoyovi, ale nakonec byla rolnička hozena i jemu, a tak si jí Hibiki nechal. Pro Hibikiho nebyl sensei douche.. ale moc nechápal, co se děje.
Byl z toho ale pořád zklamaný. "Hm." ozval se jen, a rolničku si nechal v ruce. Bude to symbol jeho špatnosti v tomhle boji a to, jak se má zlepšit. Ano.. to byl dobrý nápad!

Sonozaki Yumiko

Počúvala, keď sensei povedal, prečo si zaslúžila rolničku. Nemohla si pomôcť, ale dôvod, prečo si ju zaslúžila, jej prišiel vážne banálny... vyzeralo to, akoby si sensei vymyslel hocijaký dôvod, aby jej mohol rolničku dať. A ona mu veľa tých dôvodov nedala, tak to nebolo tak zvláštne. Povzdychla si. Whatever... nebudem to riešiť.
Vtedy sa ale potvrdilo, že ich sensei je fakt hrozný dickhead. Keďže Kyoya vyzeral, že ho každú chvíľu raní mŕtvica, a sensei si z neho robil srandu. Yumiko senseia prebodla ľadovým pohľadom a zakrútila nad ním hlavou, ale tam to končilo. Mohla byť rada, že to dopadlo aspoň takto. Ale sensei bol hrozný dickhead.

Hikumo-sensei

Hikumo viděl, že Kyoya nemá daleko ke zhroucení. Naštěstí to ale nějak ustál. "V tom máš pravdu. Promiň za ten šok." usmál se na Kyoyu sensei. Pak se podíval na ostatní. "I vám se omlouvám. Měla to být jen ukázka, co se všechno může v pravé akci stát." pronesl.
Sensei se podíval na Hibikiho, který vypadal zklamaně. Povzdychl si a podrbal se na hlavě. "Hibiki, nemáš proč cítit se špatně. Neudělal jsi nic špatného. Předvedl jsi dost pěkných manévrů včetně kombinovaných útoků s ostatními. Ostatní stejně tak. Ani jeden z vás se nemusí cítit špatně a slabě nebo, že si nezaslouží tu rolničku. Jste slabí to je fakt, proto máte ostatní členy týmu a mě, abych vám pomohl zesílit a udělalz vás skvělé ninji, na které bude Konoha a celá země Ohně hrdá." pronesl směrem k němu a pak se podíval i na ostatní. Na každém se na chvilku zastavil. "Tak! A teď můžeme jít v klidu domů. Zítra v poledne zase tady." zavelel sensei s úsměvem.

Když jste druhý den dorazili sensei přišel zase pozdě. Tentokrát ale jen o čtvrt hodiny.
"Ahojte. Promiňte, sundával jsem kočku ze stromu." omluvil se vám, když konečně dorazil. No..na jeho pravačce jste mohli vidět pěkný škrábanec, takže asi mluvil pravdu. "Takže...proč si myslíte, že tu dneska jste?" zeptal se vás.

Hatake Hibiki

No, Hibiki dostal něco zo toho, co teď potřeboval asi nejvíc - nějakou psychickou podporu! Podíval se na senseie. Ten v jeho očích a výrazu viděl už ne smutek a zklamání. Viděl tam velkou spoustu odhodlání.
"Už se v sobě nezklamu. Už se nebudu muset takhle cítit. Stanu se silnějším, lepším, odvážnějším, abych už nemusel být ze sebe zklamaný. Aby ze mě nebyl zklamaný otec." pomyslel si Hibiki, když se na senseie díval. Stane se silnějším než on, jednoho dne.
"Díky, sensei." pronesl, poprvé se za tu dobu usmál, a konečně vstal.
No, a pak je odvolal sensei domů. To se Hibikimu hodilo. Měl dost, o čem přemýšlet. Rozloučil se tedy a pádil domů.


"Ohayo, sensei." pozdravil druhý den. Ani se nezlobil, že sensei přišel pozdě..asi si jednou i zvykne. "Doufám, že trénovat." řekl stroze, ale s úsměvem. Bylo vidět, že z něj včerejší odhodlání nespadlo.

Kyoya

Kyoya se jen nervozně usmál, jako kdyby nešlo o nic hrozného, jako kdyby to celé byl jen malinký žertík. Hned jak dostal povolení jít domů tak sebral ze země svojí kamu a rozběhl se domů. Pak se ještě otočil a zamával na ostatní. "Uvidíme se zejtra... zatím." řekl ve spěchu a zmizel směrem domů. Doma ho čekala malá oslava, rodiče chtěli oslavit jeho první den, zvlášť po jeho úspěchu, ale Kyoya neměl na nic náladu. Jeho rodiče jako ninjové dokázali pochopit, proč je Kyoya od bahna, ale už ne proč je od kečupu a on neměl náladu to vysvětlovat. Omluvil se... umyl se a šel si lehnout. Bohužel, spánek nepřicházel. Racionálně Kyoya věděl, že se nestalo nic špatného, jen chtěl přechytračit senseie a místo toho byl přechytračen sám. Nikdo neumřel, nikomu nevybuchla ruka, jediná škoda nakonec byl senseiův rukáv a Kyoyův oděv, protože ten kečup zřejmě nikdy nepůjde dolů. Ale ve chvíli, kdy zavřel oči, tak viděl vybuchujícího senseie a kousky masa... jeho mysl neustále vytvářela nové a nové představy, jednu grafičtější než druhou. Bylo opravdu velice pozdě když konečně únava překonala jeho úzkost a on usnul... bohužel neměl právě klidné sny ani spaní.

Druhý den zmizel Kyoya z domu ráno, dřív než jeho rodiče vůbec vstali. Strávil pár hodin tím, že letěl na střeše domu a díval se do nebe. Teprve před polednem se vydal na místo, kde měli trénovat. Když přišel, tak vypadal, že příliš nespal, alespoň se mu ale vrátila trochu positivnější nálada. "Ahoj ahoj..." pozdravil všechny. Pak už se jen čekalo na senseie, který přišel pozdě samozřejmě. "Zvete nás na oběd?" zeptal se s nadějí v hlase.

Sonozaki Yumiko

Yumiko nebola tak hrozne poznamenaná tým, čo sa stalo, ako tí druhí dvaja. Ale tiež mala svoje veci čo ju trápili. Nepamätám si že by som predviedla nejaký kombinovaný útok s týmu dvoma. pomyslela si a trpko sa usmiala. Ale tak... sensei sa snažil... a ona sa rozhodla, že sa bude tváriť že je vlastne všetko v poriadku.
Keď sa lúčili, tak sa tiež usmiala a zamávala. A šla preč.
Yumiko sa večer zastavila v jednej zo Sonozaki reštaurácii. Do tejto chodila celkom často a všetci sa k nej správali s falošnou úctou. Bola to pre ňu celkom rutina. Večeru jedla sama. Jej jedlo pozostávalo z čerstvých zdravých vecí... mala prikázané jesť celkovo zdravo, aby si udržala fyzickú kondíciu. Keď dojedla, tak sa ešte tak dve hodiny prechádzala sama po Konohe, pozerala do výloh obchodov, kúpila si Snickers, sedela na lavičke v parku... Jednoducho sa domov zrovna veľmi neponáhľala. Premýšľala nad dnešným tréningom. Bude to fakt všetko v poriadku? Stane sa zo mňa niekedy skutočne... ninja? Trénovala som asi už rok a pol... a stále sa necítim ako ninja. Tí ostatní dvaja... tí chcú byť ninjovia. Chcú byť silní, aby mohli ochrániť túto dedinu, svojich blízkych, aby ostatným ľuďom niečo dokázali. Povzdychla si. Zaujimalo by ma, aký je to pocit.
Keď sa konečne dostala domov, tak sa nič zaujímavé nedialo. Jej otec bol preč, jej brat študoval. Jej dedko bol doma... mala s ním konverzáciu, ktorá pozostávala len s niekoľkých viet a dala by sa zhrnúť asi tak, že chcel vedieť ako pokračuje jej tréning a potom jej povedal, nech sa snaží viac. Ona iba prikyvovala s prázdnym pohľadom v očiach.
Keď ležala v posteli, tak sa pozerala do stropu s trpkým úsmevom. Zaujímalo by ma, či moji týmový partneri mali doma nejakú oslavu za to, že boli prvým dňom ninjovia. Sú na nich ich rodičia hrdí? Heh... Nemá asi veľmi zmysel sa nad tým zamýšľať. Nečakala som žiadne oslavy. Ale aj napriek tomu ju bolelo pri srdci. Povzdychla si, otočila sa na bok a skúsila zaspať.

...

Druhý deň sa nedialo nič zaujímavé. Yumiko prišla asi o 10 minút skôr a potom len čakala. Ostatných podzravila tým, že na nich ticho s jemnym úsmevom zamávala.
Keď prišiel sensei, tak mu na otázku neodpovedala, iba sa naňho pozerala. Ale keby si mala tipnúť, tak ich dnes čakal ďalší deň tréningu. Boli predsa na tréningovom mieste...

Hikumo-sensei

Sensei se na Hibkiho usmál, když se na něj Hibiki usmál. Vypadalo to, že mu zvedl náladu, za což byl rád. Za to Kyoya...sensei poznal, že to asi přehnal...no snad se z toho vyspí. Pak počkal, než všichni odejdou, trochu poklidil cvičiště a vydal se domů do svého bytu. Ještě se po cestě stavil v Ichiraku na rámenu, když jeho plánovaná večeře skončila na zemi a na Kyoyovi. 

Druhý den se tedy opět sešel s týmem. Jejich odpovědi na to, co budou dělat byly rozdílné. Jeden říkal trénink, druhý oběd a Yumiko neřekla nic. "No...pravdu máte technicky vzato oba." prozradil jim odpověď. Na každého z nich se podíval. "Dnes vás naučím chodit po vodě." pronesl a abyste mu věřili, že si z vás tou technikou nedělá srandu, tak přešel k říčce a prošel se po její hladině, jako by to byla pevná země. "Vidíte. Je to jako chození po stromech. Nahromadíte chakru do nohou a udržujete v nich stálé množství." vysvětlil vám. "Kdo to zvládne, toho zvu na rámen." dodal pak ještě nějakou tu odměnu. Nechal vám chvíli, abyste popřípadě mohli použít své oční techniky na jeho nohy a pak přešel na břeh k vám, kam si sedl do tureckého sedu, aby vás mohl lépe pozorovat.

Hatake Hibiki

Rámen bylo něco, co by si Hibiki něchal líbit. Něco, co by si Hibiki nechal líbit ještě mnohem víc bylo ale to samotné chození po vodě. Znělo to cool, určitě by to cool vypadalo, a vůbec. A taky to nebylo jen tak pro coolovost, to Hibiki dobře věděl, stejně tak jako u toho cvičení s lezením na strom. A to zvládal Hibiki bez problémů.
A tak se Hibiki pustil do shromažďování chakry do nohou. Bylo to něco, co mu vždycky poměrně šlo, chakru kontrolovat, tak doufal, že tady budou nějaké výsledky. Chvilku se tedy v klidu soustředil, a pak konečně dostal odvahu dát jednu z noh na hladinu vody.

Kyoya

"A já už jsem se lekl, že bych se dneska mohl vrátit suchej..." odpověděl Kyoya, jakmile se dozvěděl, co se chystá. Samozřejmě věděl o chození po vodě... oba jeho rodičové byli ninjové, oba to přirozeně uměli... a no řekněme, že je to taková schopnost, která se dobře ukazuje dětem, protože se jim to samozřejmě líbí. Kyoya to zkoušel několikrát, ale nikdy se mu to nepovedlo, bylo to příliš složité. Ale byla to dlouhá doba... teď byl mnohem zkušenější a sensei měl zřejmě pocit, že by to mohli zvládnout, tak proč to nezkusit? Teorii za chozením po vodě znal, bylo to vlastně to samé jako běhat po stromech... jen další level. Raději si sundal přebytečné ošacení, aby ho zbytečně neutopil. Zhluboka se nadechl a začal koncentrovat chakru do chodidel. Nedostatek spánku ale nebyl zrovna jeho přítelem. Došel k říčce a zkusil položit nohu na vodu... cítil tam jisté pnutí, jakmile ale zkusil na nohu přenést jen trochu hmotnosti tak mu ihned sjela pod hladinu. Takhle to tedy nebylo. Zkusil to znovu - opatrně položil nohu na vodu... zdálo se mu, že už je to lepší tak přenesl váhu na nohu... zase špatně! Bohužel ale přenesl příliš váhy najednou a teď se nezadržitelně řítil do říčky. V marně snaze nespadnout do vody se zachytil za jedinou věc co byla kolem - Hibikiho a strhnul ho s sebou do vody...