Cvičiště týmu 7

Uchiha Itane

Itane si povzdechl, nechtěl dostávat kázání od někoho... takového. "Jo, protože vy jste byl v mládí určitě úplně jiný, co?" povzdechl si nad tím. Ale jinak ano, stálo ho to značné úsilí. Jako každého mladého dospívajícího shinobi. Všichni chtěli vládnout technikám a ovládat svět, ale pak narazily na takový malý problém, uměli prd a o světu věděli kulový.
Pak poslouchal recept. Bylo to, těžší než se zdálo. Co Itaneho uklidňovalo? Pocit bezpečí pro něj a jeho tým? Chvíle kdy Rikuto jedl a nemohl mluvit, protože měl plnou pusu? Úsměv Hinami? Táta když řekl, že dnes nevaří? Strejda, když mu s něčím pomohl? Bylo toho příliš. Ale pak, pak se mu v mysli vynořil jeden obraz. Obraz na hranici a smrti, kdy k nim mluvila jejích babička. Teď už mu v mysli zůstávala jen ona, Taiyo, Hikumo a on. Ale jak měl vytěsnit i tohle... těžké.

Taiyō Kurama

Super, Taiyō se povedl její útok, ale snažila se dále zůstat ve střehu. Nemohla si dovolit udělat chybu, to by se za ní jinak Hikumo-sensei také mohl stydět no a Itane by prohrál imaginární sázku.
No jelikož Ichiro měl tedy poraněné koleno a dokonce to potvrdila i PP, tak Taiyō měla spoustu času na obranu. Uskočila o krok dozadu před ránou do ledvin a přitom vymrštila (spíše vykopla) pravou nohou směrem k jeho sanici (to je celá spodní čelist - někde tam). Čímž Taiyō doufala, že ukončila jejich souboj.

Uzumaki Ichiro

Bylo to celkem bolavé, to ano. Vnímal tu bolest, ale nevzdával se...nechtěl se vzdát, ještě ne. Před ránou ustoupila, ale všiml si, jak se chystá vykopnout. Tady ani nijak nepřemýšlel, co bude dál. Ruku se pokusil dát co nejrychleji k sobě dal svou ruku, kterou útočil. Pokrčil ji, takže jeho špičatý loket mířil na její lýtko. Tehdy silně sepjal svaly, aby pohltil její náraz co nejvíc by se dalo.

Uzumaki Kaen

"Ne. Ale poučil jsem se." odvětil Itanemu. No a ten se pak snažil meditovat. A moc mu to asi nešlo. Jenže Kaen mu do hlavy neviděl. Nemluvě o tom, že každá mysl byla jiná a tak mu neměl jak víc poradit. Bylo to na Itanem.

Ichiro, Taiyo
Ichiro dostal zásah zespodu do sanice(díky Medu, že napsala, kde to je a já to tak nemusím googlit). Uviděl z toho hvězdičky. Neposlalo ho to přímo spát, ale byl z toho dezorientovaný. Taky ho pekelně bolel loket. 
Taiyo zase dostala ránu do lýtka Ichirovým loktem...dost to bolelo. Možná dokonce měla naraženou kost.

Taiyō Kurama

Taiyō opět stála na obou nohách. No pravou nohu si trochu odlehčovala, protože cítila bolest, ale snažila se to nevnímat a nezkoumat. V duchu si říkala, že noha je tvrdší než loket, snažila se tím trochu odbourat tu bolest, kterou cítila. Jistě tam bude pěkná modřina.... Ne! Nerozptylovat se! vynadala si v duchu. Musela dál pokračovat v souboji. Musela využít výhody, že byl Ichiro na chvíli dezorientovaný. Nejrychlejším možným krokem/skokem se k němu dostala (ne jakoby přímo - obličej na obličej, ale trochu vedle), oběma rukama ho chytla za límec a levou nohou mu zezadu podkopla nohy, aby šel k zemi.
Takže jestli to vše vyšlo, tak Ichiro ležel na zemi a Taiyō ho vlastně svou vahou na zemi držela. "Vzdej se." řekla přitom. Byl to takový nenápadný rozkaz, ale i Taiyō už toho měla dost a oddechovala.

Uzumaki Ichiro

Kopla ho, ale ne naštěstí silou jakou chtěla. I tak ho dostala mimo, avšak spoléhal na to že díky tomu úderu do lýtka bude o něco pomalejší, i když sám byl na nějaký čas mimo. Jenže se rozhodl bojovat, přece neskočí hned tady...co by si o něm pak matka řekla....nope! Ucítil jak ho chytila, avšak se pokusil z toho dostat a v moment když se mu snažila podkopnout nohy, zkusil chytit i on ji, jelikož mu nijak nebránila ruce, tudíž by zřejmě měla skončit na zemi spolu s ním.

Uchiha Itane

Itane se soustředil na svojí meditaci. Nejprve nechal zmizet sebe, to mu ještě šlo. Připadal si postradatelný oproti svým přátelům. Následně se snažil vytěsnit Taiyo. ne, že by jí neměl rád, ale znal jí nejkratší dobu a prostě to nebyla jeho příbuzná. Po nějaké době jí vygumoval. Už zbýval jen Hikumo. Jenže pak se jeho soustředění narušilo. Kde byl asi Hikumo teď? Co dělal? Byl i on s Kibou v pořádku? To zafixovalo jeho mysl na něj a meditace tak ještě stále nebyla úspěšná.
Z jeho soustředění na strýce ho vytrhly až slova Taiyo, že se měl Ichiro vzdát. Otevřel pomalu oči a podíval se na ně. Vypadalo to, že se ještě nechtěl vzdát. Trochu se pousmál. Všichni Uzumaki měli evidentně otravnou výdrž. Ale to jim umožnilo přežít.

Taiyo a Ichiro
Taiyo se povedlo srazit Ichira k zemi. Jenže...kombinace toho, že Ichiro jí taky chytil a toho, že při podkopávání levou nohou přenesla svou váhu na tu bolavou pravou a ta to neunesla, se svalila na zem taky. Takže tam teď Taiyo ležela na Ichirovi.

Kaen je jen sledoval s pozvednutým obočím a pobaveným výrazem. Takhle vtipný souboj asi už dlouho neviděl.

Taiyō Kurama

Vlastně vše vycházelo podle plánu. Taiyō držela Ichira na zemi. Ne že by na něm přímo ležela, ale rukama mu držela ruce a seděla mu na nohou. Takže Ichiro trochu vypadal jako ukřižovaný.
"Vzdej se." řekla přitom. Byl to takový nenápadný rozkaz, ale i Taiyō už toho měla dost a oddechovala. Snažila se ho ale držet pevně, aby už nemohl použít žádný nečekaný chvat. Strašně moc chtěla vyhrát, aby ukázala, že je cenným přínosem v týmu. Ale to nebyl hlavní důvod, uvnitř si chtěla dokázat, že k něčemu je, že není tak slabá. Přitom zase pravé oko změnilo barvu.

Uzumaki Ichiro


Sice nechápal jak během toho pádu ho mohla chytit tak, že vypadal jako ukřižovaný, ale stalo se. Jen se podíval do strany. "Vzdávám.." Pronesl a sledoval stromy, jenž byly dál od něj. Nah, stále stejně k ničemu? Opravdu? No, něco se prostě nezmění. "Tak už ze mě slez ale." Pronesl jen a podíval se na ni též. Všiml si jejího změněného oka a sám se na ni díval svým jedním normálním okem a druhým "dračím" okem.

Uchiha Itane

Ještě chvíle meditace, než ti dva měli skončit. Konečně se mu podařilo nahlédnout do úplné prázdnoty. Bylo to velmi podivné, ale najednou se cítil uvnitř klidný. Bylo to hodně zvláštní, už jen proto, že v posledních dnech jím lomcoval obrovský vztek a zlost. Věděl, že to nebylo dobré, ale nedokázal se tomu nijak vyvarovat.
Když otevřel oči, konečně se cítil o něco líp. Třas rukou přestal a na krátko se mu podařilo aktivovat sharingan.
Upřímně, byla to ironie, když sledoval ty dvě červenoočka, jak tam spolu zápolili. Opravdu rád by věděl, co měla Taiyo s okem. A ten kluk... bylo tohle normální? Asi se na to bude muset zeptat táty.
"Takže končíme?" usmál se a pomalu se zvedl na nohy.

Taiyō Kurama

Taiyō si myslela, jak jí vítězství udělá dobře. Jaký to bude hřejivý pocit, ale opak byl pravdou. Když viděla Ichirův zklamaný pohled, tak se také začala cítit zklamaně. Slezla z Ichira a přitom mu nabídla pomocnou ruku při vstávání na nohy. Jeho dračí oko Taiyō zaujalo. Jestli pak mělo nějakou funkci? ptala se Taiyō sama sebe, ale nahlas se zeptat styděla.
No ale to bylo teď jedno, teď bylo na řadě jídlo a bohužel placení zbylo na Taiyō. Bude muset zase brzo vyrazit na nějakou placenou misi. Zásoby docházely. "Jestli končíme, tak můžeme zajít na jídlo, jak jsme slíbili." dodala na to Taiyō. Pak se otočila na Ichira."Chceš jít s námi?" zeptala se. Vědět, že je to Uzumaki, tak si pozvání na jídlo rychle rozmyslí. "Kam bychom mohli zajít?" zeptala se ještě Itaneho. Toho by mohlo něco napadnout. Taiyō vůbec nic neznala, tedy až teď na Ichiraku Ramen, ale tam úplně nechtěla s červenou hlavou vyrazit.

Uzumaki Ichiro

Zaujalo i jeho její oko...počkat vždyť ještě před chvílí měla normální oči, nebo ne? Mmm, zajímavé! Slezla z něj a podala mu ruku. Přijal ji a pomalu se nějak dostal na nohy. "Moc pěkné oko, předtím si takové neměla." Pověděl a zadíval se na to její oko a přikývl. Pak si povzdychl, ale zasmál se. "Tož, vyhrála si. Bojovala si podle mě jak lvice." Pověděl zamyšleně, jakoby z něj ta deprese co měl tehdy když ležel, vyprchala. Nebylo na něm nyní znát žádný smutek, nebo tak. Potom se začalo mluvit o jídle. Do toho se motat nechtěl, jelikož se už domlouvali předtím než došel, pokud dobře pochopil. On se však celou dobu díval na její nohu, kam předtím zasáhl svým loktem. Pamatoval si celkem tvrdý úder. "Než někam půjdeš...co noha?" Zeptal se, i když sám byl potlučený. Krev na rtech jak ho kopla, špinavý a domlácený sem tam.

Uzumaki Kaen

Kaen ty dva sledoval. Vypadalo to ale na konec souboje. Ichiro se vzdal. Kaena ale zaujalo ještě něco. Něco, co ještě neviděl. A že toho viděl už hodně. "Co to má ta holka s okem? Dělá to často?" zeptal se šeptem Itaneho vedle sebe. Při tom se cítil trochu smutně z toho, že jako jediný tam neměl ani jedno oko červený. Za to měl ale červenou hlavu...i když pochyboval, že by se to počítalo.  
"Jop, končíme. Myslím, že jste se zmrzačili už dost." pronesl Uzumaki starší a všechny tři si prohlédl. Zapřemýšlel, jestli je Aiko-chan pořád v Konoze a jestli se kolem ní pořád motá ta opice. V tom Taiyo zmínila jídlo a všechny myšlenky se tak rozplynuly. 
Itane vypadal, že zvládne už chodit sám, asi se mu trocha té meditace povedla...třeba to s ním nebude tak marný. No a pak Kaen popadl ty dva zbylé šupáky, každého si dal pod jedno podpaží a vydal se směrem zpět do vesnice. Nejdřív jídlo. Ošetřovat děti potom.

Uchiha Itane

Na Kaenovu otázku jen pokrčil rameny. "Nevíme. Respektive... může za to moje babička evidetně, stalo se to při poslední misi. Z mého sledování si myslím, že se to objevuje ve chvíli kdy používá chakru nebo je rozrušená. Aspoň teda zčervenala, když se loučila s Hikumem," odpověděl mu dost nejistě. Pak si uvědomil, že to zároveň podal jak kdyby Taiyo nějak sledoval. A toho se ten žabák mohl klidně chytit. Takže raději už nic neříkal.
"Inu, s naší Taiyo si nikdo nesmí moc zahrávat. Je opravdu silná," pronesl přátelsky k Ichirovi, když k nim došli s Kaenem a ještě než je sensei chytil jak balík mouky, natáhl k mladíkovi pravou ruku. "Ještě jsem se nepředstavil. Jsem Uchiha Itane a musím říct, že váš souboj mi přišel zajímavý," sdělil mu s úsměvem ve tváři. Vypadalo to, že svojí vnitřní nasranost na chvilku odložil.
Samozřejmě, jídlo bylo přednější než ošetření. "Ehm... co ta restaurace, kde podávají výborné grillované žebírka?" nadhodil rychle, protože opravdu nechtěl, aby šli do Ichiraku. Zase by tam otravoval, červenovlas jeden!

Taiyō Kurama

Taiyō zčervenala, když se Ichiro začal zajímat o její oko a zároveň se snažila nahrnout co nejvíc vlasů z ofiny přes své červené oko. Pořád se za to styděla. "Nebylo no." přiznala trochu nejistě. "Jen občas změní barvu. Nic jiného." máchla rukou.
"Děkuji." pěkně poděkovala za Ichirovu pochvalu. "Ale měla jsem proti tobě co dělat." dodala k tomu. Ichiro nakonec už nevypadal tak zklamaně. Taiyō si oddechla.
Když Ichiro upozornil na její bolavou nohu, kterou se snažila po celou dobu ignorovat, musela se pousmát. Zrovna on měl co říkat. On se asi ještě v zrcadle neviděl. Už se nadechovala, že něco odpoví, když v tom se ocitla pod podpaždí červené hlavy. Nehodlala nijak protestovat, protože by se také mohla ocitnout na zemi. Je dobré, že některé věci se vyřeší sami.

----> Ulice Konohy

Uzumaki Ichiro


Sledoval jak si nahrnovala své vlasy tak, aby zakryla to oko. "Nah, nemáš se za co stydět, sluší ti." Pověděl a zamyslel se. I jemu trvalo dlouho než si zvykl na pohledy lidí. Sem tam se setkal s pohledy na jeho oči. Už jen z důvodu, že poznali, že je to jen vada a žádná schopnost se v tom neskrývá. Trošku to oko přivřel. No, ty časy už jsou z minulosti, nyní má klid. Asi. Poklonil se, jak mu poděkovala. Ach jaj, celej člověk ho bolel při tomhle pohybu. "Děkuju." Ať to byla poschvala nebo ne, vzal to tak. Pohlédl na toho chlapce a přikývl. "Tož je pravda." Přikývl. "Mohu jen souhlasit." Pak nastalo představování. Ajo, ještě se přesně nepředstavil. Už chtěl promluvit, ale v tom je Kaen chytil a už to bylo. No co, pěšky se mu nyní chtít nechtělo a tohle bylo furt lepší než nic.

Uzumaki Kaen

Kaen překvapeně pozvedl obočí. Zaprvé to bylo dost zajímavé a za druhé to nedávalo smyl. Když Itane řekl něco v tom smyslu, že Taiyo sleduje, rudovlas se pobaveně a vědoucně ušklíbl. "Chápu..." pronesl a pak se trošku zamračil. "Počkat...není tvoje babička už víc jak desetiletí po smrti?" podivil se.
No a a jak už bylo řečeno. Rudovlas vzal obě rudoočka jak dva pytle brambor a vydal se do vesnice.


----> Ulice Konohy

Uchiha Itane

Itane si jen trochu povzdechl. Takovéhle věci neměl vysvětlovat on, ale někdo, kdo je chápal. On to teda moc nepochopil. Takže mohl říct maximálně tak: "To řekněte tomu, co ovládal tu techniku Kuchiyose." Z toho by i Kaen mohl pochopit, že to bylo složitý a ne zrovna vhodné pro děti, jako byl Itane. Do teď si mladík vybavoval ten okamžik, kdy se objevila ta divná bedna a z ní vylezla Sarada.

>>> Ulice Konohy

[rintaro_jmeno]

Rin o tomhle místě věděl, ale nikdy tu přímo nebyl. Šel sem, protože chtěl trénovat a nechtělo se mu chodit mimo vesnici někam do lesa. Vypadalo to tu celkem slušně. Kus přírody přímo ve vesnici, kde se mohl pořádně vyřádit. Už když sem šel, tak si v hlavě plánoval, co přesně by si chtěl zlepšit. Potřeboval k tomu ale parťáka a jednoho takového měl vlastně přímo po ruce.
Zastavil se na louce a z taštičky s výbavou vytáhl kunai. Trochu se s ním řízl do palce na levé ruce, a pak ho zase schoval zpátky. Počkal, až mu z prstu vyteče trochu víc krve, a pak rukou plácl do země. [rec=rintaro]"Kuchiyose no Jutsu!"[/rec] Trochu mrzuté bylo, že si nepřipravil žádnou smetanu, doufal ale že Koneko bude stačit jeho slovo, že jí dostane příště.

[npc_name=koneko]Koneko[/npc_name]

Vyvalil se oblak dýmu, tak jako vždycky a Rin mohl očekávat to malé koťátko. No, malé... ono nám trochu povyrostlo. Byla to teď trochu větší šelma, rozměry přesně odpovídala tomu, co přivolal klorin a a kolem krku měla nový přívěšek na kterém bylo přiděláno pouzdro s wakizashi. Hned na to flákla ocasem Rinovi facana. [rec=koneko]"Zmetku! To máš za to, že jsi mě nechal naklonovat!" [/rec]

[rintaro_jmeno]

Rin se chytil za tvář, do které dostal liskanec ocasem. [rec=rintaro]"Jeblo ti ty kočko pitomá?![/rec] zakřičel přes celé cvičiště. [rec=rintaro]"Jak jsem tě asi nechal naklonovat já? Jsem tam asi přišel a řekl tomu debilovi - hej, nechceš naklonovat mojí kočku? Slyšíš jak absurdně to zní?"[/rec] No, to by zatím co se křičení týkalo, stačilo.
Rin měl konečně možnost prohlédnout si, jak jeho summon vyrostl. [rec=rintaro]"Čím tě tam krmí?"[/rec] zeptal se. Nebyla jen větší, dokonce přišla v balení s nějakým novým vybavením. Teď jen jestli to bylo pro ní nebo jejího parťáka.

[npc_name=koneko]Koneko[/npc_name]

Koneko zaprskala po kočičím a pak se uchechtla. [rec=koneko]"Smetanou nejvyšší kvality. Což mi připomíná, kde jí máš? Dlužíš mi už asi tak sud..."[/rec] zaprotestovala když zavětřila a zjistila, že smetanu nikde nevětří. Jestli jí zase bude věšet bulíky na nos, tak dostane. A jakože... dovolovat si na kočku v pubertě rozhodně nebyl dobrý nápad, že ano?!

[rintaro_jmeno]

[rec=rintaro]"Hehe,"[/rec] zašklebil se a složil ruce na hrudníku. [rec=rintaro]"Zapomněl jsem jí doma. Zkus ve svém kočičím srdci najít odpuštění pro pouhého podřadného člověka, jako jsem já, ó Koneko-sama."[/rec] Sklonil na chvíli hlavu. Pak se narovnal a s povzdychnutím se na kočku podíval. [rec=rintaro]"Hele, fakt potřebuju, abys mi s něčím pomohla a nešikanovala mě u toho kvůli nějakýmu mlíku. Zvládnem to chvíli? Parťáci?"[/rec] Zeptal se, ale ruku jí v žádným případě nepodával. Nejspíš by ho mrcha akorát poškrábala. Tak a teď k věci.
[rec=rintaro]"Potkal jsem na misi jednoho hustýho týpka. Vlastně už dva, když vezmu i tu slepici. Oba jsou to ale dost hustí super týpci. Ne že by byli nějak dobří týpci, to ne. Jako povahově, chápeš? Jen jsou hustí, což vlastně nemusí znamenat nic dobrýho, když si to tak vezmeš. Toho prvního jsem, no, dá se říct - porazil,"[/rec] naznačil prsty uvozovky. [rec=rintaro]"Ale ten druhej nás docela zprasil. Bylo nás na něj šest a stejně to pro něj vypadalo jako hra. Můj mistr je teď kdovíkde. Vlastně oba."[/rec] Vzpomněl si na Sarua a Kohaka. [rec=rintaro]"A taky se blíží další zkoušky, takže potřebuju trochu improvizovat. A to je ta chvíle, kdy přicházíš na scénu, Koneko. Dost jsem o tom přemýšlel! Vím přesně, co chci, abys mě naučila. Kočky se od opic zas tolik neliší, že ne? Dlouhej ocas a tak. Saru-sensei se od opiček naučil nějakej semín mód. Narostl mu dlouhej ocas a byl najednou tak desetkrát silnější. A to je přesně to, co mě tady teď naučíš!"[/rec] Zvolal bojovně a natáhl levou pěst směrem ke své kočičí partnerce.