Cvičiště týmu 7

Sonozaki Yumiko

Eh...? povedala prekvapene a otvorila oči... jej koncentrácia trošku poľavila, takže sa začala pomaly objavovať, ale videla to... skutočne sa jej to podarilo, aspoň predtým než stratila koncentráciu. Ja... ja som to zvládla? dodala neveriacky, pozerajúc na svoje polo-zmiznuté ruky. Teda, nezvládla to dokonale, ale to čo dokázala bolo oveľa viac než čakala. Bol to zvláštny pocit... dovtedy mala pár príhod, kedy sa cítila ako keby neexistovala, zvlášť na rodinných stretnutiach, ale toto... bol úplne iný pocit.
Potom sa pozrela na senseia... začervenala sa. Bolo od nej hlúpe takto stratiť koncetráciu! P-p-p-pardon! povedala vyplašene a z očí jej vyhŕkli slzy. Našťastie jej hlava bola stále málo viditeľná, tak to sensei snáď nevidel... aspoň v to dúfala.
Zhlboka dýchala aby sa ukľudnila... kľud a koncentrácia boli v tomto jutsu dôležité, ak to chápala správne. Po chvíli ukľudňovania, keď sa už úplne objavila, sa cítila už znovu dosť kľudne na to, aby to opäť skúsila. Znova zavrela oči a spojila ruky, keďže jej to pomáhalo sa koncentrovať, a aspoň zo začiatku to potrebovala. Znova skúsila spraviť to jutsu, a tentokrát si dávala pozor na dolnú časť tela. Pokúšala sa podporovať tým, že to už raz skoro dokázala.

Sensei Hibikiho

Sensei si povzdychl, když mu tam Hibiki začal depkařit. "Nevěš hlavu, Hibiki. Byl to teprve druhý pokus a i tak ses dostal dál, než já při svém druhém pokusu. Přivolat něco normální velikosti mi trvalo několik hodin, když jsem se tuhle techniku učil. Upřímně se divím, že to se mnou Kakashi-sensei tehdy vydržel." pronesl sensei a uchechtl se. Hibiki ucítil, jak mu jemně stiskl rameno. "Ty to zvládneš. Věřím tomu a ty bys měl taky." dodal a pousmál se na mladého Hatake.


Sensei Taiyo

Sensei přikývl. "Není to lehké. Chce to hodně velké soustředění, což je v boji docela problém..." pronesl sensei. Když se Taiyo zeptala, jestli to může zkusit, sensei na okamžik zavřel oči a když je otevřel, svítil mu v nich sharingan. "Můžeš." řekl hned na to a skenoval jí.

Sensei Yumiko

"Ano, jsi na dobré cestě." řekl sensei, když se Yumiko nevěřícně podivila. "Nemáš se za co omlouvat. Zkoušíš to poprvé. Nejen tuhle techniku, ale i použití elementární chakry. Takže to prostě zkus znovu." pronesl, když se Yumiko vyplašeně omlouvala. A tak se Yumiko pokoušela podruhé zneviditelnit. Chvíli bylo ticho, to jak se Yumiko soustředila a jak jí sensei dával čas. Když však jasně viděl, že se proces zastavil a nepokračuje dál, ozval se. "Lepší...tentokrát ti zmizelo vše...ale jen na půl...nejsi neviditelná, jen průsvitná. Zkus do toho dát trochu víc vodní chakry a myslím, že to bude ono." poradil sensei Yumiko.

Hatake Hibiki

Od té doby, co se mu naprosto nepovedl ten souboj proti senseiovi ještě s Kyoyou, Hibiki jakoby měl doopravdy problémy pozitivně myslet. Normálně se mu to nestávalo, teď už to ale byla delší období nepříjemných pocitů.. každopádně, sensei se mu snažil zvednout hlavu.
Hibiki to v tu chvíli moc nevnímal. "Díky, sensei.." On už byl ten typ člověka, co by se stejně učil a snažil dál, akorát.. nebylo to pro něj jednoduché. V tu chvíli se koukal na svoji ruku, naštvaně. Byl mezi ostatními tak slabý..
Všiml si škrábance, který tam byl od té doby, co ho trefil Saru.
To, o co se snažil. Nebylo to jen, aby na něj Kakashi a jeho otec mohli být hrdí. Bylo to i proto, aby zničil posměváčky, kterých měl na akademii plno. Bylo to i proto, aby sám sobě dokázal, že na něco má, bez toho, aby musel patřit do velkého klanu s divnýma očima.
Bylo to i pro jeho přátele, bylo to i pro jeho nepřátele. Stejně tak pro lidi, kteří mu věřili jako pro ty, co ne. I pro senseie. Bylo to pro jeho spolubojovníky, aby ho za sebou nemuseli jen z lítosti tahat.
Bylo to i pro Hinami.
A s jejím obličejem v mysli a s chakrou nashromážděnou, kousl si Hibiki do prstu znovu. "Kuchiyose no jutsu!" zahulákal znovu a plácl to tam, kde předtím vyryl znak klanu Hatake.

Sonozaki Yumiko

U-uh... pardon... zopakovala potichu, keď počula že sa jej nedarí. Bola smutná z toho že stále robí chyby... ale snažila sa na to nemyslieť. Predsa len, sensei hovoril že sa jej darí, ale... stále sa nemohla zbaviť toho nepríjemného pocitu.
Zvýšila teda chakru... ale opatrne a pomaly. Nechcela stratiť kontrolu nad tokom svojej chakry, to by mohlo byť nebezpečné. Kontrola bola jej prvá priorita. Takže bola opatrná so zvyšovanim chakry.

Taiyō Kurama

Taiyō neměla problém se soustředěním, tím si byla jistá. Ale je pravda, že trénink s klanem, který byl na denním pořádku, je úplně něco jiného než soustředění v boji. No nejdříve si to raději chtěla vyzkoušet bez ohrožení na životě. Počkala tedy, až se sensei připraví, což bylo během pár vteřin a pak se začala připravovat Taiyō. Takže nahromadit chakru do prstu. Připomínala si v duchu senseiova slova. A jak si v duchu říkala, tak se snažila i děla. Hromadila, hromadila, hromadila, hromadila... až nahromadila. Zkoncentrovala. Aaaaa teď. Najednou vypustila na senseie, přesně jak předtím řekl. Soustřeď se na vypuštěnou chakru. opakovala si hned po tom. V obličeji vypadala velice soustředěně. Chtěla vytvořit stejné genjutsu, jako předtím sensei, tedy s větrem a listím.

Sensei Hibikiho

Sensei začínal mít o Hibikiho starost, zdál se mu často dost mimo. Třeba právě teď to vypadalo, jako by mu odpovídal spíš automaticky, než aby ho nějak vnímal. Hibiki to tedy zkusil znovu s úplně jinými myšlenkami. Sensei se usmál. "To už je zase čas na půlroční koupel, Hikumo?" ozval se nový hlas z obláčku kouře. Když se rozplynul seděl tam pes, teď už žádné bezmocné štěňátko, ale ninja pes s vestičkou a ninja čelenkou.(obrázek). "Nope, jen máte nového pána. Hibiki, tohle je Biscuit, Biscuite, tohle je Hatake Hibiki." představil vás sensei. Hafan se zatvářil překvapeně. "Tamurův syn?" zeptal se a sensei přikývl. Pak se pes podíval na Hibikiho. "Ahoj, Hibiki. Páni, vyrostl jsi. Když jsem tě viděl naposledy, sotva ses plazil po zemi." pronesl.


Sensei Yumiko

Yumiko zkoušela svůj třetí pokus. Soustředila se a tak podobně. Trvalo to nějakou chvílí, než jí sensei řekl výsledek. "Paráda. Jsi kompletně fuč." řekl. Takže to vyšlo, Yumiko se uměla zneviditelnit, jenže....Yumiko věděla, že je něco špatně. Tak nějak si připadala mokrá. A taky, že ano. Jak se obalovala vrstvou vody, dostala se jí ta voda přes oblečení až na kůži, takže byla tak trochu promočená. Ale za to neviditelná, což byl úspěch. Když se zase zviditelnila, sensei se jen pousmál. "To bylo trošku moc. Ale to se doladí." pronesl.


Sensei Taiyo

Taiyo se soustředila a sensei jí sledoval sharinganem. A pak všechnu tu chakru, co hromadila v prstu vypustila na senseie. Taiyo poznala, že genjutsu zabralo...avšak... "Dala jsi do toho málo chakry. Takhle mě to akorát trefilo, ale už neudrželo." pronesl sensei a založil si ruce na hrudi. "Znovu."

Hatake Hibiki

Hibiki protentokrát neočekával, že by technika měla selhat. Ten obraz Hinami v mysli mu dodal víc, než by snad kdy měl potřebovat.
A technika doopravdy neselhala. Před ním přeci jen stál pes, ninja pes, vypadající v plné výbavě. Přesně ten klasický, hlavně na hledání a stopování nepřátel. Vypadal..dobře.. A Hibiki z toho měl radost.
"Ahoj, Biscuite.." pronesl první, lehce se uklonil, protože nezapomněl na slušnost. "..doufám, že nám to spolu půjde dobře." dodal k hafanovi, pořádně se na něj usmál, dokonce zůstal v kleku, co udělal aby ho vyvolal, aby mu byl blíž, to se na hafany přece dělá. Pak se ale lehce zasekl.. a do hlavy mu opět vstoupila ta otázka, na kterou se chtěl zeptat i předtím senseie..
"Vy jste...znali mého otce?" zeptal se trochu nervózně, a očima pokukoval střídavě po Biscuitovi i po senseiovi.

Sonozaki Yumiko

He...? povedala prekvapene. Ona to zvládla? Tak rýchlo? To predsa nebolo možné... čakala že to bude trvať aspoň týždeň a ona to zvládla za 10 minút bez problé... um... čo bol ten divný pocit?
Heee...? zhíkla vyľakane keď pozrela na svoje premočené telo. Asi to trochu s tou vodnou chakrou prehnala, huh... Uuuuugh... vydala znechutený zvuk a do očí sa jej tisli slzy... už dúfala že to zvládla bez problémov, ale dostala ďalší reality punch... No... nebolo veľa vecí čo by sa s tým teraz dalo robiť, vyzliekať sa tu nebude, hlavne pred senseiom nie, takže to proste musí vydržať...

Taiyō Kurama

Taiyō sebou při slovech "Znovu" pořádně škubla. Nebylo to leknutím, spíš jí to slovo připomínalo, že je marná, k ničemu, a tak dále a musí celý trénink znovu opakovat. "Ano, Kagami sensei." přikývla a celý proces tedy začala opakovat. Takže nahromadit chakru do prstu. Připomínala si znova. A jak si v duchu říkala, tak se snažila i dělat. Hromadila, snažila se hromadit víc chakry než na první pokus... až nahromadila zase nějaké množství. Zkoncentrovala. Najednou vypustila na senseie, přesně jak předtím řekl. Soustřeď se na vypuštěnou chakru. opakovala si se zatnutými zuby.

Sensei Hibikiho

Biscuit souhlasně přikývl na Hibikiho otázku. "Já jen tak okrajově. Občas se stavil za Kakashi-senseiem na tréninku. Ale Biscuita s ostatními často přivolával, pokud vím." vysvětlil, jak on zná Hibikiho otce. "Jojo, přivolával nás." potvrdil Biscuit.


Sensei Yumiko

No...bylo tu jedno plus. Svítilo sluníčko a bylo teplo, takže Yumiko určitě brzy uschne. "Neboj, Yumiko. To dopiluješ. Stačí si jen pohrát s hladinou chakry. A v tomhle počasí brzy uschneš." pronesl sensei a mile se usmál. 

Sensei Taiyo

"Hikumo-sensei..." opravil jí a usmál se, aby nevypadal jako nějaký přísný učitel. Taiyo se pustila do dalšího pokusu. Když vypustila na senseie svou chakru, poznala, že genjutsu zabralo. Sensei uznale kývl. Asi po půl minutě promluvil "Lepší, ale vím, že to dokážeš ještě lépe. Zkus to ještě jednou."  

Taiyō Kurama

Taiyō se málem rozpustila blahem po uznalém kývnutí od senseie. Aaaaaaaaaa Cítila, jak se pomalu rozpouští. No tak! Dej se dohromady! Okřikla v duchu sama sebe a začala se sbírat. Po chvilce si už zase byla jistá tím, že stojí pevně na nohou. "Děkuji. Zkusím. A omlouvám se za svou chybu v oslovení. Přiznávám se, že občas s tím mám problém." omluvila se a v duchu si za to špatné oslovení dala facku. Taková chyba a ještě u senseie. No jéjé.
Teď se ale snažila zkusit genjutsu znova, aby opět potěšila senseie. Takže nahromadit chakru do prstu. Připomínala si. A jak si v duchu říkala, tak se snažila i dělat. Hromadila, .... snažila se hromadit víc chakry a dokázat, že se sensei nemýlil a dokáže to i lépe..... nahromadila zase nějaké množství chakry, o kterém si myslela, že je to správé a potřebné. Zkoncentrovala ho. Najednou vypustila na senseie, přesně jak předtím řekl. Teď už jsem soustředit se na vypuštěnou chakru. opakovala si se zatnutými zuby.

Hatake Hibiki

Hibikimu se trochu rozzářily oči. Určitě se na svého otce ještě zeptá, a pravděpodobně nejednou.. chtěl o něm vědět co nejvíc to jen šlo. Ale to protentokrát, pro jednou, bude muset počkat. Dneska podepsal důležitou věc.. a on se postará o to, aby si vůbec zasloužil všechny ty věci o otci vědět. Čas připravovat se na zkoušku.
"Díky..sensei, Biscuite." poděkoval jim ještě rychle, a pak se na senseie usmál. "Ale.. teď je čas tréninku!" zvolal se zatlou pěstí a znovuzískaným odhodláním.

Sonozaki Yumiko

Eh... Ďakujem, sensei... povedala. Mala zmiešané pocity... bola aj rada aj sklamaná... lebo jej to išlo oveľa lepšie ako čakala, ale mohlo jej to ísť lepšie... Asi by v nej prevaźoval ten dobrý pocit, keby nebola tak mokrá, to jej stále pripomínalo jej nedokonalosť. Ale... eh... mohlo to byť horšie.
A nie, nemal som absolutne inšpiráciu čo mam sakra napísať.

Sensei Taiyo

"V pořádku." pronesl sensei a mile se usmál. Pak čekal, jak se Taiyo popere s dalším pokusem skolit tuhle genjutsu techniku. Genjutsu zabralo, sensei opravdu viděl vír listí a viděl ho asi minutu, než ho to genjutsu pustilo. Taiyo se cítila poměrně unaveně. "Super. Pamatuj si, jak jsi to udělala a pro teď si odpočiň. Jestli máš nějaké otázky o čemkoliv, sem s nimi." řekl jí ještě.

Sensei Hibikiho


"Potřebujete ještě něco nebo se můžu vrátit? Mám ještě pár věcí na práci." zeptal se Biscuit a sensei jen zavrtěl hlavou. Takže pokud Hibiki ještě něco nechtěl, hafan zmizel. "A teď k té technice, co jsem si pro tebe vymyslel." pronesl sensei. "Je to ohnivá technika, což je pro tebe ideální. Základem je mít něco, po čem se může oheň šířit. Můžeš použít třeba dráty nebo třeba řadu nepřátel.Musí to být ale rovné. Teď ti to ukážu, jdi trochu stranou." začal vysvětlovat, počkal, až Hibiki uhne a vytáhl tři shurikeny. Ty hodil směrem ke třem stromům. Každý k jinému. Pohnul rukama a Hibiki uviděl, že k shurikenům byly přidělané ninja drátky. Pomocí toho ty stromy spoutal. "Teď se pozorně dívej." řekl a pomalu složil pár pečetí. Hada, Draka, Králíka a Tygra. "Katon: Ryūka no Jutsu!" s tím vychrlil plameny, které se vydali po drátcích směrem ke kmenům stromů. No a jelikož nechtěl, schválně poničit přírodu, tak hodil ještě tři kunaie napuštěné troškou chakry, aby to přeseklo drátky. Pak se otočil na Hibikiho. "Ty kunaie k tomu už nepatří. Myslíš, že to zvládneš?" zeptal se ho a usmál se.

Sensei Yumiko

"Za málo. Chceš si to ještě párkrát zkusit, abys to doladila? Nebo si klidně můžeš odpočinout, abys doplnila chakru." pronesl sensei k Yumiko. "Samozřejmě, pokud máš nějaké otázky, tak se zeptej. Nejen ohledně téhle techniky." dodal ještě.

Hatake Hibiki

"Už nic. Díky za spolupráci." usmál se na Biscuita, čímž ho nechal volně odejít, jak jen sám chtěl. A pak se otočil na senseie a nechal si vysvětlit techniku, co se měl naučit. Znělo to velmi dobře.. a hlavně to znělo jako něco, co bude pro něj výhodné, protože on zrovna Shinobi lanka používal na svých vrhacích zbraních. A byl to Katon. Takže, vlastně ideální.
"No, budu to trénovat, dokud to nezvládnu!" pronesl pro jednou taky s hafem odhodlání. Vyhodil svoje kunaie, které byly taky připevněné drátky. pak nashromáždil rychle chakru, a dal se do pečetí.
Had, drak, králík, tygr. Žádné dlouhé šílenosti.
"Katon: Ryūka no Jutsu!" pronesl pak odhodlaně, a pokusil se udělat plameny tak, aby chytily ty drátky.

Sonozaki Yumiko

Nielen ohľadom tejto techniky... zopakovala si v hlave... vynorilo sa jej v mysli kopu sociálne neprípustných otázok a začervenala sa... Dickhead-sensei bol síce Dickhead, ale bol aj veľmi charming na úbohú Yumiko...
No a keďže sa cítila akože by teraz radšej zmizla, tak si povedala že si tú techniku radšej eśte párkrát preskúša... už len preto, že jej pokusy doteraz neboli dokonalé... a túto techniku by rada vedela aj na osobné účely...
A tak sa odvrátila od senseia aby si vyčistila myseľ a začala skúšať.

Taiyō Kurama

Taiyō byla nesmírně ráda, že tohle genjutsu zvládla. Zas se o trochu přiblížila svému snu. Na chvilku se však musela opřít rukama o kolena, aby nabrala dech. "Uffff." oddechla si nahlas. "Děkuji Hikumo-sensei." poděkovala po chvilce. Jen co nabrala dech, tak už zase stála narovnaná a usmívala se. Navenek vypadala plná energie, ale uvnitř cítila, že si potřebuje sednout na delší chvilku a doplnit síly. Přesto to zatím neudělala. "Víte, asi jednu otázku mám. Vymyslela jsem si jedno genjutsu, ale pořád mi nejde správně seslat." začala Taiyō vysvětlovat. "Inspirovala jsem se jednou D technikou. Ehmmm. Myslím, že se jmenuje Technika spatření pekla, ale to jsem nechtěla. Takže místo pekla se tam vlastně snažím dát nebe. Chci aby můj protivník viděl to, po čem jeho srdce nejvíc touží. No a to mi tak úplně nejde. Možná mám chybu v pečetích, ale nevím. Pořád vyvolávám něco mezi nebem a peklem, ale myslím, že se mi to podařilo zvednout na C techniku." dodala nakonec vesele. Člověk se za něco musí pochválit. Snad jí sensei porozuměl.

Sensei Hibikiho

Na první pokus to nebylo špatné. Hibiki opravdu vychrlil oheň na drátky, avšak bylo ho málo. Plameny doputovali jen takový metr, kde se zastavili a uhasly. "Chce to víc chakry. Ale zase do toho nesmíš dát moc, jinak popálíš i sám sebe, ale to už jistě víš." poradil mu sensei s úsměvem.

Sensei Yumiko

Senseie se trošku dotklo, když se k němu Yumiko otočila zády a pokračovala v trénování své neviditelnosti. A tak si tedy sedl na zem a sledoval její pokroky. 
"Tentokrát jsi zase průhledná, ne neviditelná. Ale blížíš se." oznámil po chvíli.  

Sensei Taiyo

Sensei se zamyslel, když se ho Taiyo zeptala na svou techniku. Dokonce si u toho mnul bradu. "Hmm...to je záludná otázka. A také dobrý nápad na techniku...." začal a dál u toho přemýšlel. "Možná...zkus jako první pečeť dát tohle." řekl a ukázal pečeť, kterou Taiyo ještě neviděla. Vypadalo to TAKHLE. "To by mohlo pomoct." dodal nakonec.

Hatake Hibiki

"Díky, sensei!" pronesl docela klidně, ale vypadal sakra soustředěně... nebylo to špatné, na první pokus!
No, sensei mu dal radu, a tak si Hibiki dal chvilku pro jednou zase načas. Snažil se tak nějak rychle vypočítat, kolik chakry by asi tak bylo ideální. Ve škole patřil mezi nejlepší, tak to chtěl projednou využít doopravdy.
A po chvilce dožel k nějakému počtu. Právě tolik se pokusil nastřádat chakry, pak naházel kunaie, složil rychlep otřebné pečetě a zahučel znova:
"Katon: Ryūka no Jutsu!"

Taiyō Kurama

Taiyō se opět začala až moc červenat. Dostat pochvalu ohledně její vymyšlené techniky pro ní bylo jako vyhrát zkoušky. Její mysl už dávno opustila tělo a lítala si někde v sedmém nebi. To že sensei chvíli přemýšlel Taiyō jen pomohlo. Aspoň stihla chytit svou mysl a narvat jí zpátky tam, kam patří. Pár sekund to trvalo, ale nakonec se mozek zase rozeběhl na správných obrátkách a Taiyō byla schopná vnímat, mluvit a hlavně reagovat.
Pořádně si prohlédla pečeť, kterou před tím ještě nikdy neviděla a snažila se jí co nejlépe napodobit podle senseie. "Co je to za počet? Tu neznám." zeptala se ze zvědavosti.

Sonozaki Yumiko

No, tak opäť do toho dala trocha viac chakry, ale dávala si pozor aby znova nezmokla... predsa len, pamätala si ako to približne bolo keď to minule prehnala, takže sa snažila držať tesne pod tým. Kh... už by mi to mohlo ísť...

Sensei Hibikiho

Sensie na poděkování přikývl a dál Hibikiho sledoval sharinganem. A tentokrát Hibikimu technika vyšla tak jak měla. Plameny se šířili po drátech až ke kmenům, kde je sensei usekl. Avšak po provedení techniky na Hibikiho padla únava. Byl vyšťavený. "Dobrá práce, Hibiki. Zatím si odpočiň, než skončí i ostatní." pronesl k němu s pyšným úsměvem. 

Sensei Taiyo

"Tohle je Jin, jejím významem je čtení v mysli protivníka. Myslím, že by to tvé technice mohlo pomoci." vysvětlil sensei. "Zkusil bych Jin, hada a nakonec krysu. Ale neručím za to." poradil jí, jak na tu její vymyšlenou techniku.

Sensei Yumiko

Chvíli zase bylo ticho. "Výborně. Nevidím tě." pronesl sensei. Yumiko se dokonce ani necítila mokřejší, takže asi odhadla konečně správné množství chakry. No a jelikož jí za dnešek vynaložila už dost, cítila se i Yumiko unaveně. "Zvládla jsi to. Pamatuj si, kolik jsi do toho teď dala chakry a bude to v pohodě." usmál se sensei, ale to Yumiko asi neviděla, protože k němu přeci stála zády.

Hatake Hibiki

No, bylo to dobré! Konečně to dokázal tak, jak to mělo být...A to dokonce docela dost rychle! Usmál se.. možná nakonec není tak beznadějný! Ale..unavený byl teda docela solidně.. byl to pro něj dnes docela náročný den. No, ale zvládl to.
"Díky, sensei!" pronesl nadšeně, a sedl si na zem. Vytáhl i kdesi z batohu nějakou sušenku a s chutí se do ní pustil. Dneska se toho stalo tolik!

Taiyō Kurama


"Děkuji ještě jednou Hikumo-sensei." poděkovala. "Jistě to bude ono. Jak budu most, tak to vyzkouším." dodala ještě. Přeci jenom byla unavená. Ohlédla se po ostatních, jestli už také skončili s tréninkem. Taiyō se dnešní den velmi líbil. Konečně si nepřipadala tolik osamělá. Ani se jí nechtělo domů.

Sonozaki Yumiko

Vyčerpaná Yumiko sa usmiala... ak sa o človeku, ktorý nemal fyzickú podobu, dalo povedať že sa usmial. Sľubila si že túto techniku eśte dotrénuje... predsa len, ak sa rozhodne týmto vyhnúť niečomu nevyhnuteľnému, tak nebude mať veľa času na váhanie.
Ale teraz sa zhmotnila... aj jej nadpriemerné chakra rezervy boli celkom vyčerpané. Ďakujem, sensei... zamumlala, a keď videla že sa Hibiki a Taiyo púšťajú domov po jednom, tak sa rozhodla že nebude kaziť partu, a tiež sa vybrala domov sama... teda, nie vyslovene domov, išla sa najesť do Sonozaki reštaurácie, ale to boli už detaily.