Park

Uzumaki Rikuto

A ta baba Rikuta chytla a švihla s ním o zem. Rikuto byl přece zkušený taijutsu ninja, proto se pokusil o nějaké to zjemnění pádu, ale místo toho aby udělal jeden parakotoul, jich udělal rovnou deset a akorát se víc podřel. Za svůj krátký život už si ale poměrně zvykl na to být omlácený, byl to přeci dříč! Vyskočil na nohy a s ohněm v očích se podíval na tu babu. Málem mu z nosu vycházel kouř, jak to v něm vřelo.
Jednou klekneš na ta svá stará kolena a uznáš mojí sílu, až budu Hokage..!
Dupl Rikuto a vítězoslavně na sebe ukázal palcem pravé ruky. Chybí už jen vítr, který by mu rozfoukal vlasy a listí na připomenutí, že jsou v Konoze. Každopádně, podíval se na tu, no babča to nazvala holka, a lehce nadzvedl pravé obočí.
To je tak špatná, že je i v sedmnácti genin nebo co?
Pravil Rikuto na plnou hubu.

Hyuuga Hinami

Hinami si překvapeně zakryla dlani ústa, když Aiko zahodila Rikuta. Doufala, že se mu nic vážného nestalo. Podle toho, jak pak na Aiko mluvil, byl úplně v pořádku. No...Z toho, co Aiko řekl, nahodilá Hinami něco co se až podezřele podobalo facepalmu. 
No a mezitím Aiko řekl, že Juumai je v jejich týmu jako náhrada. "Náhrada? Náhrada za...?" podivila se Hinami a pak ji to došlo. Byli tu ona, Rikuto a jediný kdo chyběl byl....Itane. "Je Itane v pořádku?" zeptala se pak starostlivě.

Jūmai

Vyzerali ako celkom normálna banda, veselá a tak. Prezrela som si skôr dievča, ktoré ma na rozdiel od toho chlapca aj pozdravilo. Dokonca sa aj usmiala, čo bolo fajn. Priateľská reakcia aspoň od niekoho. Začala som byť trocha hladná, pretože mi sensei zožrala dva burgre a tak zatiaľ čo ma Aiko predstavovala, som sa obzrela po okolí, či tu nebude nejaký stánok s nejakým občerstvením alebo tak. Nanešťastie sa tu však nič také nenachádzalo.  Pozornosť týmu som znova venovala až vo chvíli, keď ten chlapec prehovoril mojim smerom. Respektívne na sensei no stále o mne. Musela som sa usmiať. Nebolo to posmešné, ani nijak divné skôr, pobavene? Ako keby som sa s touto reakciou už stretla. "Vlastne mám trinásť." Odvetila som namiesto sensei a znova som si ich prezrela, so záujmom. Chcela som vidieť ich mená, no nechcela som moc skákať do reći a tak som s touto otázkou zatiaľ počkala.

Senju Aiko

"Jakou sílu? Vždyť žádnou nemáš," povzdechla si Aiko nad tím frajírkem za sebou. "A jinak jo, je jí třináct. Papala asi moc zeleninky," chtěla tuhle debatu rychle ukončit, aby se mohla věnovat důležitějším věcem. Hinami se přitom zeptala na trochu normální otázku. "Je mrtvej," pronesla nejprve senseika krutě a vypadala u toho zcela upřímně. Schválně, co to s Hinami udělá, byla přeci jen velice citlivá. Možná by se to měla trochu odnaučit. "Protože byl přidělen do týmu Hikumo s ještě jednou chuuninkou. Vy tři prozatím budete tvořit dočasný tým Aiko," vysvětlila raději a trochu se zase usmála. "Hinami mě již zná, strávili jsme spolu krásný měsíc s krystaly, zraněními a obrázky střev. Tadyhle klauna jsem potkala v nemocnici a tadyhleta má fajn burgery. Víc o vás ovšem nevím a vy mezi sebou taky pořádně ne, takže obvyklá rutina. Představte se a povězte, co umíte," vyžádala si nakonec a trochu znuděně si sedla na místo, kde původně seděl Rikuto. Těhulky museli odpočívat.

Uzumaki Rikuto

Rikuto se stále odhodlaně koukal na babču. Poté si jen odfrkl a ledabyle mávl rukou.
Jednou těch slov budeš litovat, babčo..
Pronesl, jako by ho její názor vůbec nezajímal. Poté přišel čas na představovaní, což byla Rikuto parketa, takže se co nejrychleji zase zařadil zpět do davu.
Tak jo, tak jo..!
Zahulákal a vyskočil na lavičku. To, že právě někdo zmínil, že je Itane mrtvej nějak nevnímal.
Jmenuju se Uzumaki Rikuto a jsem super genin z Konohy! Měl jsem být už chunnin, ale politika a takové věci, prostě nemají rádi Uzumaki. No, každopádně, specializuji se na taijutsu a moje největší přednost je nepředvídatelnost! Obzvlášť styl jsem si vybudoval takový, že občas ani nevím, že něčím útočím!
Zahulákal Rikuto, poté si přiložil ruku na bradu a začal si jí trochu mnout.
Co ještě, co ještě..
Najednou žárovička!
Jo a miluju nudle, prakticky s čímkoliv a kdykoliv! Hmm..hmm..
Seskočil zpátky na zadek na lavičku.
Jo a ještě umím tohle!
Zakřičel, a natáhl se pravou rukou k levému rameni, ze které vytáhl zhruba 75 cm dlouhou kost ve tvaru meče, který následně zapíchl před sebe na zem. Rameno se mu téměř okamžitě zacelilo.

Hyuuga Hinami

Hinami překvapilo, že Juumai bylo jen třináct. Vypadala starší.
Když Aiko řekla, že je Itane mrtvý, Hinami totálně zbledla jako stěna a vypadala, že to s ní brzo sekne. Už skoro přestala i vnímat okolí, když Aiko dodala ten zbytek. Hinami se na ni trochu vyčítavě podívala a viditelně si oddychla. No a pak se začalo s představováním. Ani ji nepřekvapilo, že se toho jako první zhostil právě Rikuto. No a pak zase trochu zbledla a zatvářila se překvapeně, když si z ramene vytáhl tu velkou kost jakoby nic.
Pak byla asi řada na ní. "Já jsem Hyuuga Hinami. Jsem chuunin z Konohy a specializuji se hlavně na techniky klanu Hyuuga a momentálně trénuji i lékařské techniky. Ráda čtu." Představila se Hinami. Nevěděla moc, co by o sobě měla říkat. Pak se zvědavě podívala na Juumai.

Jūmai

Sledovala som sensei, no Kanabo na mojom ramene ma začalo trocha otravovať a tak som ho pri počúvaní len opatrne zložila na zem. Snažila som sa, aby to treplo čo najmenej a celkom sa mi to aj podarilo. Začala som si naťahovať ruky a trocha som ramenom aj pohýbala. Predstavil sa ten bielovlasý chlapec ako Rikuto. So záujmom som sledovala to jeho vytiahnutie kosti a aj keď to vyzeralo tak trocha odporne, bolo to cool. Na jeho pokožke po tom neostal ani škrabanec, úplne sa to zacelilo ! Proste wow. Nasledovalo to dievča. Bola som presvedčená že jej meno si zapamätám ľahko, pretože sa dosť podobalo aj jej klanu. O Hyuugoch som ale nevedela moc, len.. že boli cool. Nezdalo sa mi ale, že by som sama v triede nejakého mala. Z dumania ma vytrhlo až ticho a istý.. pohľad očakávania práve od dievčiny ? Bola som na rade.
"Tak.." Začala som trocha neisto a následne som sa spýtavo pozrela na senseiku, ako keby som si na niečo pýtala súhlas. No skôr než mi ho stihla dať, som začala rozprávať. 
"Moje meno je Jūmai, priezvisko nemám. Spolužiaci mi hovorili Gakidō no Jūmai hehe.." Poškrabala som sa vo vlasoch s úsmevom. Zatiaľ ale nebol koniec. 
"Mám trinásť.. mám veľmi rada jedlo, hocijaké jedlo. Jem minimálne tak desať krát denne." Priznala som. Nevyzeralo to však tak, že by mi to robilo nejaké problémy.  Potľapkala som Kanabo, ktoré stálo na zemi.
"Používam hlavne toto. Je to ťažšie než sa zdá. Som dosť priamočiara neviem toho moc. Uhm.. viem sa rozprávať so zvieratami .. teda.. viac menej .. aaa .." Ako to interpretovať? Sama som tak úplne netušila, ako popísať moje schopnosti. Pre to som sa len znova spýtavo pozrela na senseiku. Možno k tomu mala nejaké vysvetlenie ona?

Senju Aiko

"Ještě jednou mě nazveš babčou a budou tě seškrabovat z chodníku," řekla Aiko ledově chladným hlasem a prokřupala si klouby. Hinami mohlo dojít, že to myslela vážně. A před její silou by Rikuta nezachránilo ani jeho kekkei genkai. Pak se přidali ostatní. "Výborně, takže mi budete nosit jídlo, hodně jídla!" rozhodla se nakonec. Její momentální potřeby jí nutili jíst mnohem víc jak obvykle. A co se týkalo Juumai... ee, jo, Aiko o jejích schopnostech vlastně ani nevěděla, takže nic nedodávala. Přeci jen, přes sennin věci nebyla expert ona, ale někdo jiný. "Každopádně to vypadá, že jsme tým složený na blízko. To je fajn, ale pokud na nás bude útočit někdo s velkým dosahem, jsme značně v háji. Nějaký plán jak to budeme kompenzovat?" shrnula nakonec.

Jūmai

Pravdepodobne o tom moc nevedela ani Aiko a tak.. tak som len pomlčala. Úprimne som sa možno trocha bála, ako by reagovali a tak. Nebolo to normálne a za normálnych okolností by som to ani nemala využívať. Postačilo mi moje milované Kanabo. Trocha neisto som sa pozrela na Aiko. Už teraz som ledva vychádzala s peniazmi kvôli jedlu, proste všetko budem schovávať! Jej otázka o tom tamtom s veľkým dosahom no.. ja som nebola moc taktik. Pozrela som sa na moje kanabo, po tom na Aiko. Nepoznala som odpoveď a tak som ostávala ticho, sledujću tých dvoch. Rikuto mi prišiel celkom ukecaný, možno ho niečo napadne ?

Uzumaki Rikuto

Rikuto si založil ruce na prsou a nafoukl tváře.
Jsem jen umřímnej..!
Protestoval zase. Rikuto měl strašnej problém s tím, jak ta veliká holka dělala strašně moc pauz během toho, co mluvila. Takže se strašně brzy přestal soustředit a prakticky si z toho představení nic moc neodnesl. Jen si všiml, že mu po rameni lezl brouk, tak ho prstem odstřelil někam do trávy. Poté jim babča položila poměrně těžkou otázku. Rikuto začal rychle přemýšlet, protože věděl, že Hinami určitě ví správnou odpověď a Rikuto jí přece musel taky vědět, když jí věděla Hinami!
Ehm..rozdělit se..házet po nich věci a nechat mě k nim dostat se na blízko, abych udělal v jejich řadách bordel!
Pravil Rikuto. Během toho natáhl ruku před sebe a z dlaně mu vyjela další kost, tentokrát tak metr dlouhá a už od pohledu přizpůsobená na házení. No a tak ji taky na ukázku hned švihl do nějakého stromu. Rikuto už dlouho přemýšlel nad tím, jak se vypořádat s protivníky na dálku a tohle byl zatím jeho jediný nápad za celou dobu. Co takhle se naučit nějakou techniku, že...

Hyūga Hinami

Takže Jūmai ráda jedla a byla přímočará. No..To budou mít s Rikutem společné. Hinami doufala, že to nebude jako mít v týmu dvakrát Rikuta. Jeden byl až až. To by sice Hinami nikdy neřekla, ale byla to pravda. Co Hinami překvapilo bylo, že umí mluvit se zvířaty. To byla paráda. "Se zvířaty? Wow." pronesla tiše Hinami. 
No a pak se chopila slova Aiko a položila jim otázku. Hinami se zamyslela, mezitím co Rikuto začal zkoušet odpovědět. Jūmai vypadala, že čeká na jejich odpovědi. "Obranou?" zkusila to Hinami. Vzpomněla si při tom, jak na ni letěly ty shurikeny z krystalu.

Senju Aiko

"Hmm... obranou. A jak to vidíš s obranou u těhlech dvou? Tvá obraná technika je fajn, pokud ti zrovna funguje byakugan, ale ty dva s ní plošně neochráníš," nadhodila Aiko směrem k Hinami. "A házení věcí není taky úplně efektivní občas. Obzvlášť když se jedná o obyčejné projektily," pokračovala. Ona sama na dálkové útoky vůbec nebyla, to vždycky řešil jiný člen jejího týmu. "Něco si zkusíme. Vy tři se pokusíte zkombinovat tak, abyste se dokázali dostat ke mě a dokázali se mě dotknout. Hinami je Chuunin, ona bude váš velitel," rozhodla blondýnka nakonec a pomalu se zvedla. "Ale půjdeme jinam, tady by to nemuselo dopadnout dobře," dodala ještě nakonec a vyrazila prudce pryč.

>>> Lesy

Jūmai

Úprimne som plán mala, no.. teda nebol to plán. A radšej som bola ticho. Z výsledkov mojich testov mi došlo, že nebudem práve hlava na plány a "proste to nejak vydržím" mi priśiel ako naozaj blbý plán. Aj keď mohol celkom dobre fungovať, kto vie. Dokonca som celkom brala aj ten Rikutov plán. Znel.. dobre? Pre mňa.. čo nebola práve výhra.
Spýtavo som sa pozrela na Hinami, ktorá hovorila o nejakej obrane. Následne na Aiko, ktorá jej to trocha vyvrátila, respektívne proti tomu podala argument. Keďže som ale netušila o čo ide, bola som trošku mimo. 
"Ohó.. takže cvičný boj." Pousmiala som sa. Tomuto som rozumela veľmi dobre. Bola síce pravda, že som zatiaľ nikdy od nikoho nedostávala priame rozkazy, no tiež to mohla byť zaujímavá skúsenosť. Pozrela som sa na Hinami a s úsmevom som sa vydala za Aiko. "Spolieham na teba veliteľka!" Vyhlásila som, oprela som si moju zbraň o rameno a vyrazila som.
 - lesy

Hyuuga Hinami

Aiko měla proti jejímu návrhu pádné argumenty. No..ale tak zkusila to. A pak Aiko řekla, že něco zkusí. A Hinami se to vůbec nelíbilo. Obzvlášť proto, že měla být velitelka. Taky, když to Aiko řekla, se zatvářila poněkud šokovaně a zbledla. Hinami totálně nebyla vůdčí typ. Od toho tu byl vždycky Itane. Ani jí moc nepomohlo, když jí Juumai řekla, že na ni spoléhá. No...i tak se pokusila jí úsměv oplatit. A to i přes to, že si v duchu říkala, že určitě totálně pohoří. Uložila knihu zpět do své brašničky a vydala se na místo jejich tréninku.
->lesy

Uzumaki Rikuto

Konečně měla babča dobrej nápad, cvičný souboj! Ale dosadila jako velitele Hinami, asi nevěděla, že v jejich týmu byl vždycky vůdce Rikuto! Jakože, Rikuto Hinami respektoval, ale věděl, že určitě není lídr. A tak se teda všichni vypravili za babčou. Rikuto přátelsky poplácal Hinami po zádech.
Neboj, to zmáknem..
Pravil s úsměvem a zvednutým palcem na pravé ruce. Následně si založil ruce za hlavou a pohodově šel s ostatními. Nějak ho netrápilo, že bude bojovat proti ženský, která s ním právě hodila několik metrů, jako by odcvrnkla mouchu. Vlastně se spíš těšil, Rikuto no..

Inuzuka Ashi

Hneď ako dostala vzkaz a podarilo sa jej presvedčiť matku, že sa nevráti mŕtva domov, vyrazila do parku spoločne so Shiromarom, ktorý tentokrát cupital vedľa nej. Štekol jej sem-tam, keď sa objavila nejaká prekážka alebo mala niekam zabočiť, ale už sa jej darilo orientovať sa v priestore, keďže tu žije už dvanásť rokov a Konohu už celkom dobre pozná. Shiromaru bol po tých pár dní neaktivity až príliš hyperaktívny, keďže stále behal okolo Ashi. Ashi sa tiež usmievala a už mala veselú náladu. Tú vec, čo sa stala pred pár dňami, hodila za hlavu a len sa sústredila na to, čo sa z toho naučila, aby nabudúce nerobila také chyby ako teraz. Ale teraz je ešte viac nadšená, pretože tentokrát bude konečne mať aj tím. Určite to bude v pohode. Zastavila sa niekde v parku a čakala, čo sa bude diať ďalej zatiaľ čo Shiromaru pobehoval okolo nej.

Uzumaki Ichiro

Dostal se z nemocnice celkem brzy. Vlastně i skoro utekl..vadilo mu to prostředí. Doma ihned zalezl do knih. I ho překvapilo, že si ho Kaen našel a pomohl mu. Byl za to opravdu rád. Už si více věřil a navíc si začal uvědomovat, že potřebuje více vylepšit svou techniku, takže začal přemýšlet o dalších technikách.
Jednoho krásného dne mu přišlo psaní. Holka? Ne...možná? Měl přijít do parku, ale pak si přečtl ten text o týmu. Nu, dobrá. Rande to není - nah, díky bohu. Holky by ho rozptylovaly...hezky rozptylovaly...ale o tom nyní nemluvit. Vzal si své typické věci, zkontroloval si, či má vše. Rozloučil se se strýcem a tetou a šel.
Pomalu tak procházel a rozhlížel se. Nakonec skončil v parku a koukal. Nakonec asi našel. Uviděl tu dívčinu, co už viděl a ten hafan ho v tom jen utvrdil. Pomalu k ní přišel. "Ahoj, jsi tady taky kvůli tomu vzkazu i týmu?" Zeptal se a pohlédl na hafana. Nic pro něj neměl. "Sedni." Zkusil to.

Kami Kamai

Trochu jsem se vzpamatovávala z toho všeho co se stalo. Za pár dnů mi přišel vzkaz, že se mám dostavil do parku v 10 hodin. Doma jsem si vzala své věci, na chvíli jsem se zastavila u svého nového vějíře. 'Na té misi se stalo tolik věci. Snad je sensei v pořádku. Doufám, že oba dva ještě někdy potkám. Hinami byla v pohodě a Rikuto, no byl to Rikuto.' pomyslím si. Následně si vezmu pouzdra na zbraně, vějíř si hodím na záda a vyrazím do parku.
Cestou jsem trochu mimo a mé myšlenky se stále vracení k poslední mise a mému bývalému týmy, který byl krutě zavražděn. Taky jsem si vzpomněla na slova Himury a můj úsměv na chvíli zmizel.
Poté co jsem se objevila před parkem, tak jsem se na chvíli zastavila. Následně jsem nasadila úsměv, že je vše v pohodě. Jak jsem tak procházela parkem, tak jsem si všimla dvou lidí a psa, kteří stáli kousek ode mě. Poté jsem uslyšela slova onoho kluka.
„Takže jak to tak vypadá, tak už jsme tady všichni kromě senseie. Ahoj, Já jsem Kami Kamai,“ řeknu a lehce se usměju.

Hyuuga Kenshin

Dneska bylo hezky. Začátek byl vždycky jednodušší, když bylo pěkně.. krása dne přivozovala pasivní úsměv na tváře všech zúčastněných, a jak všichni moc dobře víme, s úsměvem jde všechno líp, a seznamování obzvlášť.
"Sensei většinou nebývá daleko. Zajímalo by mě, kde asi může bejt schovanej." ozval se příjemný hluboký hlas ze stromu nad naší malou skupinou mladých shinobi. Kdyby se tam mladý shinobi podíval, zjistil by, že na stromě s úsměvem sedí muž v jeho středních dvacítkách, s klasickými Hyuuga rysy včetně Byakuganu a s klasickými hnědými vlasy, i když v jeho případě na krátko střiženými.
Shinobi se ale ani nemusel dívat na strom, protože muž na nic nečekal a seskočil dolů, ke skupince.
"A já jsem Hyuuga Kenshin. A odteď jsem váš sensei já." vysvětlil, a o stejný strom, na kterém předtím seděl, se opřel. "Znám vaše jména, ale jinak nevím nic.. takže tohle představení uděláme oficiálnější. Každej z vás, hezky se představí, řekne něco o sobě. Co vás napadne." vysvětlil jejich první, primitivní úkol. A aby se děti nehádaly rovnou.. "Začínáš, Ashi." dodal, a posadil se na trávu parku. Předpokládal, že ostatní ho budou následovat - dnes nikam nespěchali. Kenshin přemýšlel, co tahle děcka udělala, že musela dostat jeho..krotitele špatných, neukázněných, ba až beznadějných studentů... jo, a taky Hinami. Hinami byla super.

Inuzuka Ashi

Ako tam tak postáva, zrazu ucítila známy pach. Shiromaru to tiež zacítil a obaja otočili hlavami smerom odkiaľ prišiel Ichiro.
"Ahoj, tvoj pach je mi známy..." zamumle tak neisto a potom prikývne. "Presne tak." povedala na jeho slová. Lenže, keď zrazu chcel Shiromarovi rozkazovať, tak ako aj Shiromaru tak aj ona na Ichira zavrčali. Zrazu prišiel tretí človek, ktorého pach jej zas tak známy nebol. Lenže než stihla zareagovať, tak sa ozval hlboký mužský hlas, ktorý sa ozýval niekde zhora. Najskôr bola zarazená, pretože si ho vôbec nevšimla, predsalen nebo tak ďaleko. Vypočula si jeho reč pričom sa mu dívala niekam na čelo. Áno, o ňom počula na akadémii, takže si mohla aspoň vydýchnuť, že je s nimi niekto skúsený. Lenže prišiel rad na predstavovanie a prvá mala ísť ona. Chcela už začať, ale Shiromaru na ňu štekol, aby si sadla, keďže ostatní už asi očividne sedeli. Drepla si teda na zem a Shiromaru sa položil pred ňu.
"Tak ja som Inuzuka Ashi a toto je Shiromaru, ktorý je môj verný spoločník aj spolubojovník." predstavila seba a svoje verné šteňa, ktoré pri jeho predstavovaní zaštekalo a potom Ashi pokračovalo ďalej. "Ako ste si mohli asi všimnúť, som slepá a taktiež nerozoznám chute, za to však mám vyvinutejšie ostatné zmysly." poškriabe sa vo vlasoch a ani sa na ostatných nemusí dívať, aby vedela, že na ňu nahodili pohľady plné pochýb. "Áno, je to zvláštne, že niekto ako ja sa dal na túto dráhu ALE!" zvolala posledné slovo tak odhodlane a buchla sa päsťou do hrude. "Chcem dokázať sebe a svetu, že aj taký človek ako ja sa môže stať schopným a silným ninjom!" povedala tak sebavedome. "Takže dúfam, že budeme spolu vychádzať a teším sa na našu spoluprácu." povedala už pokojnejšie s milým úsmevom a Shiromaru zvesela párkrát zaštekal, keď dohovorila svoj monológ.

Uzumaki Ichiro

Zarazil se tak, jak na něj oba dva zavrčeli. Jen zvedl ruce. "Dobrá, dobrá...špatnej nápad, já vím." Pověděl a usmál se. "Ano, už jsme se setkali v tom podniku s masem. Bylo to před pár dny." Pověděl a ohlédl se za cizím hlasem. Byla to další dívka. Přikývl. Chtěl též promluvit, ale přerušil ho hlas. Pohlédl na něj. Zakymácel hlavou. No jasné! Už ví, odkud zná tu tvář, z akademie. Přikývl si a nechal ho mluvit. Potom seskočil a poškrábal se na hlavě. Pohlédl na ty dvě dívky, hafana a pak zpátky na senseie. Dle toho, jak mluvil, tenhle tým byl už kompletní. Pak se zarazil...představování?! Uf, nemusel jít první. Posadil se tak před senseie, aby nemusel stát a pohlédl na dívku, která se měla představit jako první. Ashi, další jméno na zapamatování a Shiromaru - haf. Potom ji nepřerušoval a naslouchal. Usmál se spokojeně. Líbilo se mu, jak ta dívenka byla sebevědomá. Když dokončila svou řeč...zatleskal...potom utichl a odkašlal si, jakoby se nic nestalo. Otázky přijdou zřejmě až se představí všichni.
No, nyní byla řada na něm. Přikývl. "Ahoj." Pověděl a zvedl ruku na pozdrav. "Jmenuju se Uzumaki Ichiro. Zde v Konoze jsem teprve pár let, moje rodina pochází několik desítek kilometrů odtud." Pověděl spokojeně a přemýšlel. No, o čem má mluvit teď? Mmmm. "Mám rád čtení. Historie, techniky, různé Kekkei Genkai. Jsem schopný se ztratit v knize na celé hodiny." Řekl a zakymácel se. "No a moje budoucnost je zatím dost nejistá, ale chci zdokonalit své schopnosti. Nejsem moc dobrý v taijutsu, ale chci se zaměřit na Fuinjutsu a Kekkai Ninjutsu " Dořekl a přikývl. Tímto to nějak zakončil. Pohlédl na Ashi, Senseie a potom na tru třetí dívku - Kami...jo, tak se představila, co si pamatoval.

Kami Kamai

Podívala jsem se na oba dva a štěně. Následně se má pozornost přesunu za hlasem. 'Takže tohle bude můj nový sensei, no jsem na něj zvědavá,' řeknu si pro sebe. Poté nás sensei vyzve, aby jsme se představili. Posadím se za ostatními na trávu. První začala dívka se štěnětem. Poslouchala jsem její slova. Prý byla slepá, jen jsem se na na ní rychle podívala a poté jsem se podívala na její štěně.
Jako další se představil ten kluk. 'Hmm, takže další osoba z klanu Uzumaki,' řeknu si pro sebe. Poté, co se představil i on, tak se lehce usměju a podívám se na senseie. „Ahoj. Já jsem Kami Kamai. Má prababička pocházela ze Sunagakure no Sato. Specializuju se na Fuutonové techniky s vějířem, bojuju na střední a velkou vzdálenost. Chtěla bych zdokonalit své Fuutonové techniky a naučit se další. Nevím co dál o sobě říct, myslím, že to prozatím vše.“ řeknu a podívám se na senseie.

Hyuuga Kenshin

Sensei držel při téhle konverzaci oči zavřené, proč, to ví snad jen ďábel, jeho podkoní a dost možná ještě já. Když slyšel jméno "Uzumaki", skoro s ním fláklo, ale podařilo se mu to docela ukočírovat. Koneckonců, jméno Uzumaki bylo jméno pro prokleté a přitom hlavně proklaté studenty. Ale tak třeba bude tenhle jinačí.
"Zajímavé." shrnul to všechno, a pak konečně začal reagovat na různá slova, co slyšel, mezitímco poslouchal. A to že Kenshin jako vždycky poslouchal pořádně. "Nemusíš vysvětlovat lidem, proč ses dala na svojí cestu, Ashi. Jsi hodně zaměřená na svojí slabinu, a to je chyba. Soupeř by tě do ní mohl zasáhnout kdykoli, když jí dáváš tak moc najevo a sama nemyslíš na nic, než že ji vysvětlíš." pronesl něco sice nepříjemného, ale řekl to celkem hřejivě. On ot totiž taky nemyslel zle - byla to prostě první rada senseie pro svojí novou žačku. Být slepý bylo sice velkým handicapem, ale ona byla Shinobi, a ještě k tomu Inuzuka. Její čich to nahradí dostatečně... pokud bude věřit tomu, že to nahradí. Měla sice slova silná, ale to, že celá její prezentace byla jen právě o téhle slabině naznačovala, že s ní tak dobře vyrovnaná pořád není.
"Budoucnost nás všech je nejistá, Ichiro, o tom tahle práce je. Ale i tak, měl bys mít nějaké dlouhodobé cíle, jako má Ashi. Něco, proč děláš to, co děláš. Protože když nemáš cíl, nemůžeš mít ani cestu, a bez cesty se můžeš kdykoliv ztratit. Máš nějaký takový cíl?" zeptal se Ichira. Spousty shinobi bylo ztracených právě proto, že neznali správnou cestu a neměli nikoho, kdo by jim poradil směr. Takhle vznikali lidé, proti kterým pak Konoha musela bojovat.
"A ty, Kamai. To stejné i pro tebe. Navíc, nebyla to otázka jen na bojové schopnosti. Chci vědět i něco o tobě. Mávnout kunaiem nebo vějířem dokáže i přístroj bez duše, ty ale taková nejsi, viď?" hodil na poslední výpověď svých nových studentů. Nutno říci, že nebyl nepříjemný nikdy v průběhu konverzace, naopak, na tváři mu hrál jemný úsměv, a jeho hlas se od hlubokého a příjemného nikdy neodklonil.

Inuzuka Ashi

Keď skončila so svojou spoveďou, počúvala aj ostatných. Samozrejme, že aj ona bola zaskočená, keď sa chlapec predstavil ako "Uzumaki". Všetci v Konohe dobre vedia, akí sú to šialenci. Ale doteraz sa jej zdal celkom normálny a aj ten preslov neznel tak Uzumaki, tak ktovie. A posledná členka nového tímu hovorila skôr len o svojom bojovom štýle než o sebe, takže len pokývala hlavou zo strany na stranu a mlčala. Lenže potom prišla sprcha od ich nového senseia. Na jeho slová zareagovala tak, že začala mávať rukami a začala sa hneď brániť:
"Ale to som povedala hlavne preto, aby to ostatní vedeli! Predsa budeme pracovať spolu! Presne to je ten dôvod. Presne!" zvolala na svoju obranu. Predsa, myslela si, že už bola zmierená so svojim osudom. Aspoň nie je taká fňukna a taká tichá a neistá aká bola na akadémii. Určite ju Kenshin odhadol zle. Však ona mu ukáže! Shiromaru bol určite spokojný, že naňho nepadla žiadna námietka, ten veselo mával chvostom a sem-tam sa podrbal za uchom.

Uzumaki Ichiro

Poslechl si i Kami. Jak si myslel, nikdo netleskal. Nah. Potom už začal s komentářem jejich nový sensei. Poslouchal tak....no, začínal se bát....pokaždé když vyslovil své přijmení, děly se zlé věci. I tady to poznal. Poškrábal se na hlavě..proč? Pak si vzpoměl na toho, koho předtím oslovili jménem, ten který si vytahoval páteř..už asi chápal. Mezitím sensei komentoval Ashi. Jenže potom začal komentovat i jeho. Zvedl hlavu a zamyslel se. I chápal, co mu tím chtěl autor-sensei říct. "Já chápu. Jenže pro mě je sen něco jako konec cesty. Něco, čehož dosáhnu a pak už bude jen klid. Já zatím právě nic takového nenašel." Pověděl, přičemž se ztratil na chvíli v myšlenkách. "Ale cíl, ten mám. Je to asi obyčejný cíl, ale chtěl bych se zlepšit ve svých technikách, vymyslet nějakou svojí." Dokončil a přikývl. Ano, to bylo asi vše, co chtěl říct.