Park

Yotsuki Shiro

Dívka byla zaskočena. Ovšem, že chtěla pokračovat ve svém výcviku ninji a chtěla se stát nejlepším a nejsilějším ninjou všech dob, chtěla porazit kohokoliv, kdo by se jí postavil do cesty. Možná tohle byla nejlepší cesta pro to, jak toho dosáhnout. "Já tomui rozumím.", řekla "Jenže jsem s lidmi kolem sebe nikdy moc nevycházela, takže si práci v teamu neumím představit." řekla neutálně a přesto trochu zaslušile. Prohlédla si Uchihu ještě jednou a naposledy. "Přiznávám, že bych se toho chtěla naučit opravdu hodně.." přiznala. Na okamžik zavřela oči, jako by si sama v sobě něco urovnávala, když je znovu otevřela, zajiskřilo se v nich "Proto abych se stala silnější udělám cokkoliv!" řekla velmi odhodlaně. "Půjdu s vámi." dokončila nakonec svůj monolog.

Uchiha Akitoshi

"Týmová spolupráce je právě to, co se musí každý Genin naučit. Bez ní se nikdy neposuneš dál," pronesl Akitoshi nad jejím povídání ohledně toho, že si neuměla představit týmovou spolupráci. Pokud chtěla přežít, bude se jí muset naučit.
"Hmmm a co by ses tak chtěla naučit?" zeptal se zvědavě na její individuální cíle. Měla tu výhodu, že její učitel byl momentálně někdo, kdo toho znal opravdu hodně... a co neznal, to si byl schopný někde okopírovat.

Yotkusi Shiro

Shiro když to slyšela, tak si trochu povzdechla. Týmové práce se bála, vlastně ani nevěděla proč. Když se jí zeptal zaťala pěst a na prázdno udeřila před sebe. "Všechny možná techniky tailjutsu! Chci se stát nejlepším a nejsilnějším ninjou!" volala"Proto se potřebuji naučit vše, co k tomu potřebuji!" vysvětlovala Uchihovi. Uchiha si mohl všimnout, že při těch slovech vypadala dívka velmi zasněně, jako kdyby vůbec nebyl v realitě. Pak se ale probrala se slovy "Taková je moje cesta ninjy, proto chci pokračovat ve výcviku." poprvé za celý rozhovor se Shiro skutečně a mile usmála.

Uchiha Akitoshi

Akitoshi vypadal trochu zaujatě. Někoho, kdo se specializoval tolik na taijutsu.. jo, vlastně, byl tam jeden magor na zkouškách, ale toho nepočítal, protože to vedlo přes jeho Kekkei Genkai. "Hmm, něco bych tu možná měl. Ale ne tady, pak není nejlepší na trénování takových technik," pronesl pobaveně a dopil svojí lahev s pitím. "Každopádně, toho cíle se drž a jednou ho možná dosáhneš. Krom toho, jako tvůj učitel ovšem potřebuji znát i další věci. Něco o tobě, můžeš i věci, co se netýkají toho, co umíš," vyzval jí ještě. Senseie moc často nedělal. Když nepočítal Yumiko a tak.

Yotsuki Shiro

Dívka přiznala, že na trénování takových technik není park úplně nejlepší místo. Shrio se zamyslela "Něco o mně? Jsem samotářská. Nemám ráda společnost a klan Uchiha." tu druhou část věty řekla trochu prokativně. "Na akademii jsem neměla moc přátel a měla jsem tam pár různých problémů, moc nevýcházím se svými rodiči.." dívka se odmlčela. "Co přesně chcete vědět?" zeptala se ho a zadívala se mu přímo do očí.

Uchiha Akitoshi

Trochu se pousmál, když řekla, že nesnáší klan Uchiha. To se mu stávalo dost často, takže si z toho už nic moc nedělal. "Oblíbená barva, důvod, proč jsi se stala ninjou a tak?" odpověděl jí na její otázku dalšími otázkami. Chtěl si o ní udělat určitý obrázek i ze soukromého hlediska, jestli to vůbec bude mít smysl, jí učit. Když se mu podívala do očí, opětoval jí pohled, ale pak po chvilce uhnul, neboť měl stále aktivovaný sharingan.

Yotsuki Shiro

Shiro se zamyslela. "Oblíbená barva? Asi červená, nebo tmavě fialovou.. Jako barva mých vlasů." poznamenala s úsměvem. "Důvod proč chci být ninjou? Vlastně ani nevím, byla jsem osamělé dítě, které dělalo problémy, tak mě šoupli na akademii, kde jsem se měla udajně zklidnit." vysvětlovala. "Skoro pokaždé, když mě do něčeho nutili, tak mě to nebavilo a já se snažila to za každou cenu nedělat, ale i přes to mě myšlenka stát se ninjou chytla. Podívala se stranou, její oči vypadaly jako skleněné kuličky, jako by se v nich odrážély dívčiny vzpomínky. Pak ten pocit přestal a v očích Shiro opět zaplal nelítostný plamen. "Stanu se nejsilnějším ninjou ze všech!" vykřikla odhodlaně, vyskočila, udělala otočku a naprázdno kopla do vzduchu, dost daleko od jejího senseie.

Uchiha Akitoshi

"To je hezký sen. Drž se ho, ale nezapomeň, že síla jednotlivce není všechno," pronesl Akitoshi zamyšleně. Nakonec si trochu povzdechl a jen se usmál. "Ale neboj se, pomůžu ti, aby se ti i tento sen splnil. A teď se trochu projdeme, ano?" řekl a zvedl se z lavičky. "Zítra začneme s tréninkem, budu chtít vidět, co všechno jsi na akademii a po ní ovládla, takže se budeš muset pořádně připravit," začal jí sdělovat základní informace. A připravoval se jí říct něco, co jí asi úplně nepotěší.

Yotsuki Shiro

Dívka Uchihovi přikývla. Čekala jakým směrem se vydá a následovala ho. "Vážně mi pomůžete?" zaradovala se. Při slově akademie se dívka trochu zatřásla, pak zatnula pěsti a pak znovu na prázdno praštila do vzduchu. Pak se trochu uklidnila a klidnějším tónem "Ale je pravda, že mě naučili zajímavé věci," přiznala. "Kam to vůbec jdeme?" zeptala se. Bylo to zvláštní, znala tu spoustu míst, protože když byla menší byla ráda sama, takže často chodívala do míst, které běžný obyvatel Konohy nenavštěvoval. Byla zvědavá, kam jí ninja zavede.

Uchiha Akitoshi

"No, uvidíme, co půjde udělat," pronesl s úměvem na její otázku ohledně pomoci. "Teď jdeme do jednoho knihkupectví, musíme tam něco zařídit a ty se musíš seznámit se svým novým kolegou," oznámil jí ještě dodatečné informace o tom, kam jdou. Akitoshiho radostný výraz se přitom trochu změnil, dalo by se říct, že v sobě něco dusil.

>>> Ulice Konohy

Yotsuki Shiro

Nic nenamítala a přidala se k panu Uchihovi. Knihy? O těch dívka nic moc nevěděla, ne že by nerada četla, ale nějak na to neměla povahu, respektive jí k tomu nikdo nikdy nevedl. "Kolegu?" zeptala se trochu vystrašeně. Už to začíná, pomyslela si cestou..

-> Ulice Konohy

Hyuuga Hinami

Hinami seděla na lavičce v parku a četla si nějakou knihu ohledně léčení, kterou jí doporučila Aiko. Při tom, jak tam tak seděla světla si, houpala nohama ve vzduchu, jelikož měla krátké nohy. Bylo docela hezky, takže se nemusela bát, že tu s knížkou zmokne. No prostě idilka.

Uzumaki Rikuto

Rikuto se po zkoušce z Kiri vrátil do Konohy. Kenshina dlouho neviděl a opět dostával spíš takové sranda mise v Konoze. Proto se rozhodl pořádně se připravit sám! Chodíval tedy každý den do parku na takové tiché místo, kde sám v tichosti nenápadně trénoval. A protože to byl Rikuto, magor s nepříliš velkým talentem, dřel kolikrát až do padnutí. Ruce měl omlácené a celé tělo ho bolelo, jelikož vlastně nezvládal nic jiného než taijutsu. A tak se tedy další den opět rozhodl jít do parku, cestou však viděl osobu, kterou bohužel nějakou dobu neviděl a byl..no, byl prostě rád že jí viděl.
Ahoj Hinami..!
Zakřičel najednou Rikuto nahlas a aniž by se zeptal, seděl vedle Hinami. Idilka zkažená!

Hyuuga Hinami

Hinami si v klidu četla a pak se příšerně lekla, až jí knížka vyletěla trochu do vzduchu a Hinami jí musela opět chytit. Ten někdo, kdo jí vylekal svým zakřičením, byl Rikuto. Hinami Rikuta už dlouho neviděla a byla ráda, že ho vidí. "Rikuto-kun. Ahoj." pronesla a usmála se na Rikuta, který najednou seděl vedle ní.Hinami neměla ponětí, jak se tam tak nenápadně dostal. Asi hodně trénoval. Což na něm bylo i vidět. Hinami si všimla jeho omlácených rukou. Tak jako tak Hinami knížku zavřela. "Dlouho jsme se neviděli. Prý jsi byl trénovat se strýčkem Kenshinem. Jak ses měl?" pronesla Hinami s úsměvem.

Uzumaki Rikuto

Hinami se poměrně hodně lekla, nejspíš musela číst nějakou zajímav...Rikuto zpozorněl a uvědomil si, že se jedná o knihu o bylinkách. Takže se určitě nejednalo o zajímavou literaturu. Každopádně, správný gentleman by se teď Hinami omluvil, Rikuto se ale spíš jen zasmál.
Ano, ano!
Pravil Rikuto nadšeně. Kenshin asi doma vyprávěl, nebo se snad Hinami na Rikuta ptala? Poté se trochu nervózně poškrabal na krku.
Byli jsme v Kirigakure, objevil jsem tam chrám mých předků!
Hinami musela poznat, že byl Rikuto opravdu nadšený z toho, že si konečně může s někým popovídat a že se někdo zajímá o jeho cestě.
Jenže, pak se objevil ten šupák, který mě vyřadil na zkoušce, i se svým senseiem. Prvně to vypadalo, že jim budeme muset dát nakládačku, ale zalekli se, zničili ten chrám a odešli..
Poslední větu řekl trošku posmutněle, ale byl to Rikuto, takže se hned nato začal zase smát. Poté si z batůžku vyndal svojí flašku s vodou a napil se, z toho mluvení mu vyprahlo. To ho trošku zklidnilo, takže si odkašlal a následující větu přestal křičet, byl jen mírně hlučnější..
A jak ses měla ty Hinami?

Hyuuga Hinami

Hinami se zaujetím poslouchala Rikutovo vyprávění. Ještěže neměla super sluchjako třeba psi, jinak by asi z toho Rikutova křičení ohluchla. Ale to by nebyl Rikuto, aby nebyl hlučný a Hinami si na to už začínala zvykat. "To zní super." pronesla Hinami ohledně toho, že Rikuto s jejím strýčkem našli chrám Rikutových předků. No a pak dodal, co se stalo pak. "To je mi líto, Rikuto-kun." pověděla soucitně. No a to už se Rikuto zase začal smát, takže ho to asi tolik netrápilo a nebo to hodil za hlavu..a nebo se přetvařoval. Tak jako tak se zeptal jí, jak se měla. "No...byla jsem v Kumogakure na lékařské konferenci spolu s shishou...tou, co ošetřovala zraněné během chuuninských zkoušek. Učila mě po cestě lékařské ninjutsu. No...a taky jsem na nějakou dobu oslepla. Bylo to divný. Ale už je to zase v pohodě. Jo a setkala jsem se s ženou, co používala krystaly." pověděla mu Hinami, co se přihodilo jí.

Uzumaki Rikuto

Rikuto pozorně poslouchal Hinami. Vlastně, docela hodila jeho příběh do kouta a pěkně zkopala. Rikuto párkrát kývl, aby Hinami věděla, že jí pozorně poslouchá.
Takže ses rozhodla dát na dráhu léčitelky? To mě tam asi budeš mít často, s tou mojí horkou krví..
Zasmál se Rikuto. Znal se a věděl, že kvůli výhře udělá cokoliv, i kdyby si měl třeba probodnout krk že, eh.
Krystaly? Takže..na někoho třeba hodila rampouch, ale z krystalu? To zní sakra hustě..a já si myslel, že jsem aspoň trochu unikát..
Zasmál se Rikuto a založil si ruce za hlavou. Poté se zamyšleně podíval na nebe.
A jaké to vlastně bylo být slepá..?
Zeptal se a jako pitomec zavřel oči. Poté je zase otevřel a podíval se na Hinami.
Jako chápu, nic nevidíš..ale ten pocit? Já bych byl asi bezradnej, protože bez očí bych byl ninja k ničemu. Bych kolem sebe mlátil jak idiot..
Zasmál se.

Hyuuga Hinami

"Tak nějak. Vždycky jsem chtěla pomáhat ostatním. Samozřejmě to ale nechci vzdávat ani s Hyuuga technikami a dalšími technikami." odvětila Hinami na jeho otázku a ucechtla se nad jeho dalšími slovy ohledně jeho horké krve. Hinami moc dobře věděla, že nějak ho přesvědčovat, aby byl opatrný a tak nemělo cenu. 
"Jop. Krystaly. Měla takovýho velkýho golema z krystalu a házela shurikeny z krystalu a z ruky si udělala meč z krystalu. A pak jí shishou rozbila pěstí, protože to byl klon z krystalu. Bylo to opravdu divný." povyprávěla ohledně té krystalové baby.
"Bylo to...děsivý. Jen tma. Sem tam jsem tedy zahlédla nějaký záblesk chakry, ale jinak jen tma. Jsem Hyuuga, bez očí jsme k ničemu ještě víc." pronesla Hinami. Byla zatraceně ráda, že se jí zrak vrátil. Kdyby totiž ne...ani si neuměla představit, co by bylo pak.

Uzumaki Rikuto

Rikuto opět přikyvoval Hinami.
Správný léčitelský ninja se musí umět bránit, správně..!
Pravil a zasmál se. Poté poslouchal opět o tom shinobi, který používal krystaly. Znělo to sakra zajímavě a podle toho co Hinami líčila, tak stále žije. Možná bude mít to štěstí a jednou ji potká!
Ale tak, si dobrá že si zahlédla aspoň ten záblesk..
Odpověděl Rikuto, aby Hinami podpořil. Následně začal se zamyšleným pohledem dělat nohou kruhy v písku.
My už asi nebudeme tým viď, Hinami?
Zeptal se trošku smutně. Přeci jen, Rikuto byl jediný genin z týmu. Nejspíš mu přidělí jiný tým geninu..

Hyuuga Hinami

Hinami na Rikutova slova přikývla. Vždyť i Aiko jí říkala, že lékařský ninja musí umět bojovat. 
"I tak to bylo děsivý a divný." poznamenala Hinami ohledně záblesku chakry, který sem tam viděla. 
Poté tam Rikuto začal říkat něco o tom, že už nebudou asi tým. Hinami to zaskočilo. "Vždycky budeme tým, Rikuto-kun. Možná že sem tam budeme na čas v jiných týmech. Ale pořád budeme tým 6." odpověděla mu s úsměvem.

Senju Aiko
>>> Ulice

Aiko šla směrem k parku vcelku mlčky, pokud tedy nějakou debatu nerozvedla přímo Juumei. Popravdě, Aiko byla ve tváři trochu zelená, bůh ví proč. No, tedy, Hinami bude nejspíše vědět. A jak její GM sonar potvrdil, hledané osoby byly zrovna v parku. Jaká náhoda. Tudíž se před naším párečkem objevily další dvě ženy. "Dobré ráno," pozdravila je s úsměvem. "Takže... nejsi ty ten skoro utopenej ze zkoušek? Brčko v krku a tak? Taky trochu popálenin?" pohlédl na Rikuta chvíli si ho prohlížela. Byl jí povědomý, nejspíše se o něj i starala nebo tak něco.

Jūmai


Dokonca sa mi aj poďakovala za burgre, to dopadlo lepšie než som čakala. Keď sa Aiko nakoniec podvihla a v podstate mi odpovedala aj na nedopovedanú otázku, na tvári sa mi objavil ďalší úsmev. Postavila som sa, na čo lavička znova zavŕzgala, tento krát však skôr od úľavy. Podvihla som kanabo do vzduchu a len som si ho oprela o rameno. Až sa zem podo mnou trošku zatriasla. Zhlboka som sa nadýchla a sledovala som sensei v tichosti. Mohlo ju už z mojich strohých odpovedí napadnúť, že toho až tak veľa nenahovorím. 

Vstúpili sme až do parku, kde si to rovno vydala k dvom ďalším jedincom. Teda jednému dievčaťu a chalanovi. Ja som nepoznala ani jedného z nich, keďže som z akadémie vyšla neskôr než oni a tak nejak som s nimi nebola v triede. "Yo !" Mávla som voľnou rukou s ďalším úsmevom na tvári. Boli pomerne krpatý.. no úprimne, v mojom veku bol oproti mne krpatý snáď každý. Keď sensei zahlásila niečo o niečom utopenom, tiež som sa na chlapca spýtavo pozrela. Toto ma celkom.. zaujímalo. Ak som teda typovala správne, keď hovorila o predošlích chuninskych skúškach. Kanabo som stále mala na pleci. Nepotrebovala som robiť diery všade tam, kde ho neopatrne položím.

Uzumaki Rikuto

Rikuto se pouze na Hinami usmál, vypadalo to, že ho její odpověď potěšila. I když Rikuto nebyl zase tak naivní, věděl, že se nebudou už často vídat, určitě mu přidělí nový tým. Každopádně, když chtěl Rikuto položit další otázku, objevila se tu ta hnusná baba, co Rikuta léčila. Rikuto vyskočil a začal ukazovat na tu babu ukazováčkem pravé RUKY.
To seš ty!
Zakřičel. Poté si však uvědomil, že tu je Hinami a před tou se přece nikdy nechová hloupě! Ztichl tedy, založil si ruce na prsou a uhnul pohledem někam do pryč.
Byl to náhodou dobrej plán..a skoro mi i vyšel..
Pravil trošku naštvaně. Neměl rád, když se mu někdo posmíval za jeho nápady, které byli tak super, že je ostatní ne-super lidi nechápali! Poté si Rikuto všiml toho dalšího monstra. Byla dost divná a Rikutovi se vůbec nelíbila, ale k té co si říkala doktorka dokonale seděla. A Rikuto byl momentálně uražený, takže na pozdrav neodpovídal, radši tam dále stál se založenýma rukama na prsou a čekal, proč že vlastně přišli.

Hyuuga Hinami

Rikuto vypadal potěšení její odpovědi, což zase potěšilo Hinami. No a pak se tam objevila Aiko. "Dobré ráno, shishou." Pozdravila zdvořile Aiko a následně se zadívala na tu dívku, co s ní přišla. Ta je pozdravila. "Ahoj." oplatila pozdrav a pousmála se na ni. Byla veliká a měla s sebou něco, co vypadalo jako těžký palcát. Jak to jen mohla unést. Wow. Rikuto se mezitím dohadoval s Aiko. Vypadal naštvaně..Nebo tedy spíš uraženě. Asi jo ještě neodpustil to, co se dělo na zkouškách. Tak jako tak Hinami zajímalo, co tu Aiko s tou dívkou dělá.

Senju Aiko

Aiko rozhodně nepodceňovala plány ostatních shinobi. Ani ty nejdivnější. Jen jí pak trochu štvalo, když je všechny musela zase šroubovat dohromady, aby fungovali. Rikuto tomu dodal ještě to správné vzrušení, když na ní začal ukazovat prstem. Blondýna ho v tu chvilku chytila za ten prst a prudce s ním švihla za sebe. Tak nějak už chápala princip jeho schopností, takže si byla na 66% jistá, že ho nezabije, když ho zahodí někam za sebe. "Chlapče! Maminka ti neříkala, že se neukazuje?!" pronesla zvýšeným hlasem. "No, každopádně, nevím jestli se znáte, ale tohle je Juumai, studovala o třídu pod vámi a teď dokončila akademii. Bude dočasně přeřazena k vašemu týmu jako náhrada," oznámila hlavně tedy pro Hinami a se zbytkem počkala, až se Rikuto zase vynadává. A pokud si udělal nějaké bebí, nemusel se bát, aspoň bude mít Hinami na kom dělat pokusy.