Park

[hinami_jmeno]

Hinami zavrtěla hlavou. [rec=hinami]"Já nevím, Itane-kun. Ale vím, že jsou silnější než my. Pokud je nezastaví oni, jakou šanci máme my? Vždyť jsme se ho ani nedokázali dotknout. Kdyby byl jeho útok stejně dobrý jako jeho obrana..."[/rec] pověděla Hinami. Ano, moc dobře věděla, že byl její Byakugan k ničemu. 
Poté se jí Itane zeptal na strýčka Kenshina. [rec=hinami]"Mamka říkala, že je prý někde na misi s nějakým týmem geninů. Víc toho ale nevěděla. Odešli ještě před touhle...misí."[/rec] odpověděla mu na otázku. Popravdě si už začínala dělat starosti. Byl pryč už dlouho.

[itane_jmeno]

Hinami smýšlela tím směrem, že je dospělí a zkušení ochrání. Jenže... [rec=itane]"Musíme uvažovat jinak. Pořád se jen spoléháme na starší a zkušenější. Jenže ti tu nebudou věčně. Musíme nabrat zkušenosti, musíme být schopní převzít jejích odkaz,"[/rec] řekl tiše, zatímco se vyhoupl na nohy a zdravou rukou chytil několik lístků. [rec=itane]"Moje babička udělala hodně, aby ochránila vesnici, aby se stala Hokage. A oni jí zastavili. Tentokrát my musíme zastavit je. Je to naše práce. Už několikrát nás využili a udělají to znovu. Tak to nesmíme nechat,"[/rec] pokračoval vážným tónem, rozevřel dlaň a foukl do ní. Lístky se rozletěli ze stromu. [rec=itane]"My jsme budoucnost a oni nám jí chtějí vzít!"[/rec] řekl odhodlaně. I Hinami na něm teď možná mohla vidět mírné změny. Respektive, od chvíle, kdy se setkal se svojí babičkou to už nebylo jen "Překonat Sasukeho". Bylo v tom něco víc...
[rec=itane]"Dlouho jsem ho neviděl,"[/rec] okomentoval jen zprávu o tom, že byl někde pryč s jiným týmem... zrádce jeden. Trochu ho to mrzelo. Od té doby, co ne úplně dobrovolně posílil cizí tým se s původním senseiem vůbec nevídal.

[hinami_jmeno]

Hinami si vyslechla Itaneho. A pak si povzdychla. Nepochopil jí. [rec=hinami]"Jistě. Zesílíme. Ale než se tak stane, než budeme dost silní, měli bychom to nechat na zkušenějších...a mezitím se pokoušet zesílit. Jít po těch v maskách v našem současném stavu...by nebylo znamení odvahy, ale sebevražda. A já nechci sledovat, jak se necháš zabít, Itane-kun..."[/rec] pronesla. Jak se to říká...mezi odvahou a bláznovstvím je jen tenká hranice. 
[rec=hinami]"To já taky ne...chybí mi."[/rec] odvětila na to o strýčkovi. A to i přes to, že se Itane opakoval.

[itane_jmeno]

Chápal jí moc dobře, jen on to viděl jinak. Ne, že by chtěl souboje s maskovanými vyloženě vyhledávat a rozhodně s nimi nemohl bojovat sám, to věděl. Musel to tedy podat jinak, aby to bylo dost jasné. [rec=itane]"Chtěl jsem to říct jinak, myslel jsem to tak, že se nemůžeme od starších nechat zase vyšoupnout. Musíme s nimi spolupracovat. To je nejlepší způsob jak zesílit a nabrat zkušenosti. A už víme, že někdy i my můžeme dokázat větších věcí,"[/rec] řekl snad už dostatečně jasně své myšlenky. No jo, vyjadřovat vlastní pocity a myšlenky... to Uchihům nikdy nešlo. Proto možná nedokázal s Hinami mluvit o víc soukromých věcech.
Itane se možná opakoval, protože už občas nevím, co jsem psal před několika dny v postu, co se dá dělat. [rec=itane]"No, myslím, že bychom mohli kolektivně rozhodnout, že nás pak pozve na jídlo, ne?"[/rec] mrkl na Hinami už trochu klidněji.

[hinami_jmeno]

Najednou...ještě před chvílí v nemocnici říkal, jak příště tygra zabije. Což Hinami nevěděla, že jo... Klasický Itane...ohýbal slova, jak se mu to hodilo.  
[rec=hinami]"Nemyslíš, že se jim budeme plést pod nohy? Pokud se nás budou pokoušet chránit, mohlo by se jim něco stát. Nemohli by se plně soustředit na boj a dát do toho všechno..."[/rec]  pronesla Hinami.
[rec=hinami]"S tím souhlasím." [/rec]odvětila na rozhodnutí, že je její strýc neboli jejich sensei musí pozvat na jídlo, až se vrátí.

[itane_jmeno]

Hinami nadhodila docela dobrý protiargument. Je pravda, že ve chvíli kdyby Akitoshi použil takové Amaterasu, bylo by značně problematické být v okolí. Itane se nad tím musel taky zamyslet. [rec=itane]"V momentálním stavu asi ano..."[/rec] připustil nakonec i když značně neochotně. On prostě nebyl spokojený se svou aktuální úrovní. Chtěl spoustu věcí dělat sám, ale na to ještě neměl. Klasický Uchiha.
[rec=itane]"Jenže jak se pak mám zbavit toho pocitu bezmocnosti?"[/rec] zeptal se tiše. Cítil se tak. Mixovalo se to spolu s dalšími pocity jako byla nenávist, zlost, arogance a podobně.
[rec=itane]"Je ti jasný, že když tam bude Rikuto, tak ho zruinujeme?"[/rec] dodal v odlehčené části diskuze.

[hinami_jmeno]

Itane se zamyslel nad tím, co Hinami říkala a dokonce jí dal za pravdu. Bylo ale na něm vidět, že to dělá dost neochotně. 
Potom se ale tiše a dosti zoufale zeptal, jak se má pak zbavit toho pocitu bezmocnosti.[rec=hinami] "Ty nejsi bezmocný, Itane-kun." [/rec]odvětila mu. 
[rec=hinami]"To je pravda. Rikuto-kun má velký apetit." [/rec]zasmála se lehce tomu tak, jak to tyhle cute dívky dělávají.

[itane_jmeno]

Hinami se mu tu zase zkoušela rozmlouvat nějaké věci, to byla celá ona. Byla moc hodná a měkká, nedokázala přiznat pravdu. [rec=itane]"Ne? A kdo to jako jediný schytal?"[/rec] uchechtl se nad tou vzpomínkou, že jako jediný musel zase jednou navštívit místní špitál. A to měl štěstí, že na něj nenajela Aiko.
[rec=itane]"Co myslíš, kdyby si měl vybrat, jestli si zabalit více vybavení, aby absolvoval misi v pořádku nebo jestli si vzít více jídla, co by si vybral?"[/rec] zeptal se Hinami trochu provokativně. Jemu bylo jasné, jak by to dopadlo... Rikuto by se ještě ostatních zeptal, jestli nemají místo na ještě jednu krabičku s ovocem.

[hinami_jmeno]

No...co si budeme. To nebylo tím, že by byl bezmocný, ale spíš tím, že byl trochu zbrklý. Hinami nad tím zavrtěla hlavou. [rec=hinami]"To proto, že jsi na tygra vystartoval bez přemýšlení. Popravdě jsem to spíš čekala od Rikuta-kun nebo Rina-kun." [/rec]pronesla Hinami. Onavždy viděla Itaneho jako toho, co obhlídne situaci, vymyslí plán a až pak koná. Dost jí to proto tehdy překvapilo.
[rec=hinami]"Obávám se, že by si možná i zapomněl vzít kunaie." [/rec]odvětila mu na to s Rikutem. Nechtěla být na něj zlá, ale zdálo se to dost možné.

[itane_jmeno]

Itane se podíval trochu zaraženě na Hinami. [rec=itane]"Přiznávám, že to byla chyba... jenže ke zranění jsem přišel až ve chvíli, kdy jsem se snažil bránit ostatní..."[/rec] neodpustil si.[rec=itane] "Navíc... jak by si reagovala, kdyby před tebou byla osoba, co ti zabila babičku a pak jí ještě nechala přivolat, aby s tebou bojovala?"[/rec] hlesl tiše. Hinami tohle vědět neměla, respektive, o tom přivolávání neměli s nikým mluvit. Jenže... no, stalo se. Ale byla pravda, že se Itane zachoval jak Sasuke když chtěl zabít Itachiho poprvé.
[rec=itane]"Určitě, aby bylo více místa na ~limonádku~,"[/rec] řekl snažíc se parodovat Rikutův hlas. Určitě by si vzal zase nějakou limitovanou edici.

[hinami_jmeno]

Hinami si Itaneho vyslechla. Zavrtěla hlavou. [rec=hinami]"Nevím, Itane-kun. Nikdy jsem v takové pozici nebyla. Myslím ale, že nejsem ten typ, co by se bezhlavě vrhl na nepřítele."[/rec] odvětila. Neuměla si to představit. Popravdě ani nechtěla. 
[rec=hinami]"Popravdě nechápu, kam všechno to jídlo dává. Většinou ho vídávám jíst, ale nevypadá to, že by přibíral...."[/rec] poznamenala pak Hinami zamyšleně.

[itane_jmeno]

Itane pokýval hlavou. Měla pravdu v jednom, ona taková nebyla. Byla velmi nerozhodná a bála se udělat ten první krok. Aspoň tak to vždycky vypadalo. [rec=itane]"Taky jsem takový nebýval... nikdy se mi to nestalo. Ale on..."[/rec] zabručel smutně. Ani nevěděl jak správně popsat své pocity, nevěděl, co sám od sebe chtěl. Bylo to na něj moc složité. [rec=itane]"Nevím kde hledat pomoc,"[/rec] dodal ještě... ale s čím pomoc?
Co se týkalo té volné debaty, bylo to diskutabilní. Rozhodně by nechtěl uklízet jejích záchody, někam to totiž Rikuto dávat musel. [rec=itane]"No, nadruhou stranu, je dost zaměřený na taijutsu, asi to dává do pryč. A nebo nad tím vůbec nepřemýšlí."[/rec] zasmál se nakonec.

[hinami_jmeno]

Hinami poslouchala Itaneho. Nikdy ho takového neviděla. Smutného a bezradného. Vždyť Itane si vždycky věděl rady. 
[rec=hinami]"Co tvůj táta nebo strýček? Třeba by ti uměli pomoci. Navrhla bych i strýčka Kenshina...ale ten je zrovna pryč..."[/rec] pronesla Hinami.
[rec=hinami]"To zní rozumně..."[/rec] odvětila na to ohledně Rikuta, jídla a taijutsu. Nemluvě o tom, že nad tím Rikuto určitě ani nepřemýšlí, jak říkal Itane.

[itane_jmeno]

Pouze pokrčil rameny. To, že navrhla dvě osoby, co předním měli nonstop nějaké tajemství mu na podpoře těchto osob moc nedodávalo. [rec=itane]"Strejda to nakonec stejně vždycky otočí proti mě. A táta... myslím, že má dost jiné práce. A ani mi neřekne jaké. Takže na to budu zase sám,"[/rec] zamumlal zklamaně. Některým možná samota vyhovovala, ale jemu úplně ne.
[rec=itane]"Příště budeme chytřejší. Použijeme Rikuta jako dělovou kouli a vystřelíme ho proti nepříteli. Někam se ta váha z jídla ukládat musí ne?"[/rec] rozhodl se konečně trochu věnovat humornějším myšlenkám. [rec=itane]"A co ty, nepřemýšlela jsi, že si od všeho dáš pauzu a budeš jenom jíst?"[/rec] nadhodil nakonec.

[morio_jmeno]

Pádil si to domů jak o závod, aby si stihl všechno důkladně připravit a nakonec nepřišel pozdě, to by rozhodně nechtěl. Mohlo by to udělat špatný dojem. Navíc ta situace, ve které se teď nacházel, nežádala žádné zpoždění. Když se nakonec dostal domů, vzal si všechno potřebné, co by začínající ninja v jeho věku potřeboval. Nom, co si budeme... nebyla to nic moc výbava. Morio nejvíce znal svůj luk, takže ten bral jako první i se svým toulcem, který si pevně připevnil ke svému boku. Následně si hodil do pouzdra jeden kunai a do různých příslušných kapes naházel shurikeny. Vzal si i nějaký ten výbušný lístek, ty zrovna určitě frčely. Podtrženo, sečteno! Mohl vyrazit!


Nacházel se v parku a pokud si hlídal čas, což určitě dělal, měl by tam být včas, možná i o nějakou tu minutku dřív. Well, protože mu Nara Shikamune-sensei neřekl přesné místo, kde se chce sejít, nezacházel nikam daleko do lesíků a držel se převážně cesty. Snad si ho najde a nebude tam chodit, nom, tak nějak takhle. Aby zabil nějaký ten čas, špičkou sandále do písčité cesty kreslil terče s vyplněným středem.

[npc_name=shikamune]Nara Shikamune[/npc_name]

Na vymalování středu nebylo moc času, protože Shikamune přišel záhy po tobě. Měl teď na sobě klasickou konožskou ochranou vestu. [rec=shikamune]"Tak jdeme na to, mladej... ale bude to otrava,"[/rec] řekl a zívl si, načež ukázal na dva domy stojící na okraji parku. [rec=shikamune]"Měli bydlet tady, pěkně vedle sebe, všem na očím. Nějaký nápad mladistvé mysli?"[/rec] nadhodil směrem k Moriovi, zatímco si zapálil cigaretu. Evidentně to pojal rovnou i jako testování mladého Genina, jestli ho nebude muset vrátit zpět na akademii. To by bylo smutné, kdyby musel. Pak zamířil k prvnímu domu. Ukázal na dveře, aby se o ně Morio postaral.

[morio_jmeno]

Stihl udělat jenom hlavní kružnici plánovaného terče v písku, když vtom dorazil Shikamune-sensei. Naštěstí nenastala trapná situace aka schovka, takže se mohli rovnou pustit do toho, kvůli čemu tam byli!
Otrava? Párkrát na něj zamrkal a potom hodil pohled na dva domy, na které ukázal. [myslenky=morio]"Takže tady měli bydlet... přímo u sebe..."[/myslenky] přemýšlel, zdali ho někdy vůbec pozvali k nim domů... tedy, ne že by na tom už nějak záleželo. Shikamune se ho zeptal na otázku a chvíli trvalo, než odpověděl. Zahleděl se na ty dva domy, vybavil si okolí parku a s nádechem řekl: [rec=morio]"Mohla by to být jejich základna, ale... bylo by to až moc riskantní."[/rec] tedy pokud nemají pod kobercem nějakou šachtu do tajného tunelu, o kterém nikdo nikdy neslyšel. Otočil se na Shikamuneho-sensei a s ukazováčkem na bradě se snažil trochu rozvést myšlenku: [rec=morio]"Určitě museli uvažovat i nad tím, že genjutsu někdo prolomí, takže nemůžeme počítat s tím, že informace, které máme, jsou skutečné a nejedná se o falešnou návnadu. Je dost pravděpodobné, že tam narazíme na pasti. Jenom,"[/rec] polkl, [rec=morio]"měl by tam žít ještě někdo? Například jejich rodina a tak?"[/rec] zadíval se na konec do jeho očí. Byl aspoň na správné cestě?

Následoval Shikamuneho-sensei až ke dveřím prvního domu. Ona tam byla možná ještě jedna možnost... a to ta, že se bude jednat o zcela prázdné domy. Nom, byl pokynut, aby se postaral o dveře. Zprvu ho zarazilo, že někoho kdo bojuje na dálku pouští jako prvního dopředu, ale tak nesměl se toho zas tolik bát. Znova polkl a přiblížil se ke dveřím hezky ze strany. Ve své pravé ruce svíral rukojeť jeho jediného kunaie a levačka se mu pomalu vinula okolo kovové kliky dveří. Když byl připraven a držel kliku pevně, kývl na Senseie a otevřel dveře. Netušil, co čekat, takže pokud by uslyšel jakékoliv divné kliknutí nebo uviděl nejvíce malilinkatější jiskřičku, okamžitě by skákal někam pryč.

[npc_name=shikamune]Nara Shikamune[/npc_name]

[rec=shikamune]"To je pravda. Co vím, měl by každý mít jednoho rodiče. Ale už si nevybavuji koho,"[/rec] řekl znepokojeně. A tak se šlo tedy na věc. První dveře se otevřely poměrně snadně, dokonce za nimi nebyla ani nijak skrytá past v podobě výbušného lístku. Za dveřmi byla naprosto normální chodba s držákem na dvoje pantofle a věšákem na oblečení. Pak tam byly dveře doleva, které značily WC a další do kuchyně. Podlaha byla klasicky dřevěná s koberečkem uprostřed chodby. Všude bylo hrobové ticho.

[morio_jmeno]

[myslenky=morio]"Jenom oni a jeden z jejich rodičů..."[/myslenky] pomyslel si v duchu. Už zřejmě nemělo cenu nad tím moc přemýšlet. Vše to byl pouhý... výmysl.
Otevření prvních dveří bylo nakonec bezpečné. Celkem ho zarazilo, že nebyly zavřené. Že by tam vůbec nechodili? Nebo se s tím prostě netrápili? Ať už to bylo jakkoliv, pokračoval dovnitř a doufal, že ho tam Shikamune-sensei nezanechá samotného. Šel směrem do kuchyně. Našlapoval opatrně, dával si pozor, aby nezavadil na nějaké nastražené lanko, co by mohlo celou budovu odbouchnout s nimi uvnitř.

[morio_jmeno]

Šťastně a bezpečně se dostali do kuchyně. Prohlídl si své okolí a za dveřmi, kterými prošel, si všiml světelného louče vycházejícího z pootevřených venkovních dveří. Hodil očko na Shikamuneho-sensei. Ten jeden rok co byl na Akademii, četl hodně dokumentů, aby dohonil všechno co ho ve vesnici nenaučili. A samozřejmě že se dostal i k technikám - a že jich bylo hodně. [myslenky=morio]"Stín."[/myslenky] vzpomněl si.
[rec=morio]"Vypadá to tu, jako by tu vůbec nikdo nežil."[/rec] promluvil nahlas. Pomalu dostával pochyby, zda jsou ve správném baráku. Nom, a teď měli na výběr ze tří dveří. Morio se rozhodl to vzít systematicky a šel ke dveřím u kuchyňské linky. Znova pevně sevřel kunai ve své dlani a pokusil se je otevřít.

[morio_jmeno]

Otázka spíš zněla, měl by se tím vším zabývat? Měl by jim vyjít špajzku? Co když už nebude moct, zvládne Sensei to všechno dojíst? Jednalo se celkem o prekérní situaci, ale zároveň lákavou. Někdo by mohl klidně říct, že i chutnou.
Špajz nevypadal nijak odlišně či neobvykle od toho, co měl doma. Sice jeho byl znatelně menší, ale svůj účel činil. Jeho pozorné očko ale zachytila prkna pod jeho nohama, byla znatelně starší než ta v kuchyni. Že by jim nevyšel rozpočet na novou podlahu do špajzu? Mohl jedině polemizovat. Dřepl si a snažil se najít cokoliv nepodlahového. Propadlejší prkna či naopak jakkoliv vypuklá nahoru, výřez pro tajný vchod nebo to pírko, které mu vypadlo z těch dokumentů. Vůbec netušil, co to mělo znamenat. A pokud se mu nic nepovedlo najít, jednoduše šel otevřít další dveře v pořadí.

[morio_jmeno]

Jednoduše... podlaha, vyvodil po několika minutovém zírání na dřevěná prkna ve snaze najít něco prapodivného. No co už, ne vždy se poštěstí.
Zvedl se, prošel přes kuchyň, ve které byl stále potichu Shikamune-sensei a otevřel další dveře. To mu poskytlo pohled do ložnice, která vypadala jaksi ve spěchu zanechaná. Něco je vyrušilo? Oni? Či prokouknutí genjutsu? Vypadalo to však podivně. Zatím se nijak neposouvali.
[myslenky=morio]"Co teď..."[/myslenky] vzdechl. Špajz nebyl dobrej, ložnice byla prostě ložnicí... ještě měli jedny neotevřené dveře, ale co tak usuzoval, asi se jednalo o obývák. Možná. Jenomže, když se nad tím celým tak zamyslel, Shikamune-sensei nepromluvil ani slůvko od té doby, co vrazili dovnitř. Otočil směr svého pohledu tedy na něj. A ejhle, díval se na kuchyňskou linku! Narové se přeci jen tak nedívali! A ne na kuchyňskou linku!
[rec=morio]"Našel jste něco?"[/rec] oslovil ho, když k němu přistupoval. Podíval se také na kuchyňskou linku, zdali něco neuvidí.