Park

Kami Kamai

Seděla jsem a poslouchala jsem seneiovy poznámky. Následně si jen povzdychnu a poslouchám ty dva. Když oba dva domluvili, tak si opět povzdychnu a na chvíli se zamyslím. „Hmm, má smysl se tady nějak rozpovídat o tom co by jsme chtěli, co nás baví a co ne? Ale tak fajn, jsem moc tvrdohlavá, mám cíl, aby techniky mé rodiny nebyly jen tak zapomenuty, takže bych byla ráda, kdyby jednou byly předávány i dalších generacím. Co mám ráda, hmm, ráda se procházím po vesnici, ráda trénuju. Co nemá ráda, nemám ráda, když někdo ubližuje mým přátelům a určitě se najdou i další věci. Je těžké říct něco o sobě, když ještě pořádně nevím, kdo vlastně jsem. Poté co jsem na první misi mimo vesnici viděla jak byl můj tým zavražděn, můj dobrý kamarád zemřel ani ne půl metru ode mě, je těžké říct, že mě to ani trochu nezměnilo,“ řeknu a následně se odmlčím. 'Ach jo, takhle to dopadlo, sice jsem to tušila, ale myslela jsem si, že to neřeknu, no co už,' pomyslím si.

Hyuuga Kenshin

"Musím vás pochválit." řekl nečekaně, když Kami dopověděla to, co měla na srdci. Nechal mezi tím lehkou pauzu, aby všichni mohli vstřebat, co se vlastně dělo a všechny ty informace. "Nelžete si. Je důležitý bejt schopnej věřit svým spolubojovníkům. Nemusí o vás vědět všechno. Musí si ale být jisti, že pokud na vás otočí záda, vy otočíte svoje proti jejich a budete je krýt. V životě shinobi není žádná garance. Kdyby člověk neměl důvěru, zbláznil by se z toho." vysvětlil Kenshin. "Neříkáte mi to, co chci slyšet, ale to, co máte na srdci. Nevymýšlíte si falešné cíle jen proto, abych byl spokojený. A to je správně. Postupem času se naučíte, že existuje diplomacie a říct někomu, ať jde do křoví bez zmiňování jeho jména, chůze a dokonce i křoví je dobrá znalost shinobi, ale pravda je, že uvnitř týmu by měla vládnout upřímnost." mluvil Kenshin dál, spokojeně kývající.
"Já jsem Hyuuga Kenshin. Narodil jsem se do klanu i když jim nejsem podobný. Mám starosti dospělého shinobi, velmi milou a roztomilou přítelkyni která by mě zabila, kdybych jí nezmínil, můj cíl je chránit vesnici a svoje nejbližší všemi nutnými způsoby a... rád jím." představil nakonec i sám sebe s lehce drzým úsměvem. "Teď je čas na dotazy. Nemusí být osobní. Můžete se na něco zeptat kohokoli v téhle skupině, včetně mně. Je dobré vyříkat si všechny nejistoty na začátku, než se s nimi tížit během cest, ať už je to jakákoli obtíž." povolal energeticky a čekal, jestli někdo něco začne. Měli by!

Inuzuka Ashi

Keď sa odmlčala, tak počúvala ostatných a prikyvovala. Obaja jej spolubojovníci sa naozaj rozhovorili. Popravde, trochu jej prešiel studený pot po chrbte, keď Kami spomenula, že už v jednom tíme bola a bol vyvraždený. Súcitne sa zatvárila a to ju donútilo premýšlať, že čo ak? Keď do toho začal Kenshin s ďalšou svojou dlhou rečou, tak sa plne sústredila, aby sa jej podarilo pobrať väčšinu z toho čo vraví. Nikdy nepremýšlala nad takými vecami, o ktorých sensei hovoril. Nikdy nepremýšlala až tak ďaleko, čo sa týka až takej prepracovanej spolupráce s inými. Pre ňu a Shiromara to bola celkom samozrejmosť, ale teraz ako to počula, jej to bolo jasnejšie. Samozrejme, že keď ich začal chváliť, tak sa očervenala a začala sa priblbo usmievať, ale nič nevravela. Lenže potom prišiel ad na otázky. Nooo, mala chuť sa spýtať Ichira, že prečo je Uzumaki rodina taká... aká je, ale túto otázku radšej vyhodila rovno z hlavy.
"Ichiro? Na čo sa sústredíš v boji? Hovoril si, že chceš zdokonaliť svoje techniky. Nemusíš odpovedať, ak nechceš." opýtala sa a pozerala sa volakam zaňho, keď sa ho pýtala. "Kami? Mmmm... ha! Aké farby máš rada?" opýtala sa a pritom sa pobavene usmiala a zrazu ukázala na senseia. "A vy, sensei! Čo je vaše obľúbené jedlo?" zvolala, potom si prekrížila ruky na hrudi a spokojne prikývla. Ano, to boly super otázky, bola na seba hrdá. Shiromaru bol možno tiež hrdý, ale ten sa skôr presunul ku Kami a šťuchol do jej nohy ňufákom.

Uzumaki Ichiro

Po jeho řeči pokračovala Kami. Zvedl pohled o tom, jak mluvila o smrti. Hned na to se tak podíval na zem. Jen se zkusil zamyslet nad tím, jaké by to bylo pro ...něj? Netušil, nedokázal se do toho vžít. Proto jen zakroutil hlavou. Kami zřejmě bude chtít spíše podporu než truchlení. Jen přikývl a poslouchal ji.
Kenshin začal potom mluvit. To ho překvapilo a zároveň potěšilo. Přikývl si...jenže potom nastalo chvilku ticho. Pak ale opět začal. Naslouchal jeho slovům. Poškrábal se tak na hlavě. Mmmm. Ještě nikdy nebyl moc v týmu. Tam odkud pocházel, tak jeho starší sourozenci byli lepší, silnější, takže ho nikdy nevzali na nějaké to menší vzrůšo ven. Vždy zůstal doma. Jenže asi to byla pravda. Bez důvery nemohou bojovat bok po boku. Věřit si, že se navzájem nezabijí technikama, které umí. Proto sjel jeho pohled na jeho brašnu na stehni. Ta technika, kterou uměl, byla dobrá a zároveň zlá. Kdyby se do ní chytl někdo z jeho kolegů, byl by to pro něj konec. Musí...musí přijít na možnost, jak se tomu vyvarovat co nejlépe. Pár technik už měl v hlavě, měl je i sepsané...ale bude muset brzy začít experimentovat...brzy.
Začal se jim představovat. Hum hum. Jo, něco podobného slyšel na akademii, i s tím jídlem. Potom přišel prostor na otázky. Zamyslel se a pohlédl na Ashi. Ta se ho hned zeptala. "No, zaměřuji se na pečetící a bariérové techniky. Takže jsem spíše taková podpora, ale snadno to mohu použít i k útoku." Pověděl s přikývnutím. "A už mám vymyšlené další!" Pověděl nadšeně a ukázal ji palec nahoru jako že "Yaaaay"...ale pak si uvědomil. "Ou...safra." Pověděl...zapomněl, že byla slepá. Pak se odmlčil tak nenápadně. "Já momentálně žádné otázky nemám...ale jakmile mě něco napadne, ihned se zeptám..když bude vhodná chvíle." Pověděl s přikývnutím a zadíval se na Ashi...byla slepá, nevzdávala se, prostě hustý!

Kami Kamai

Mlčky jsem všechny poslouchala a zatím jsem mlčela. Občas jsem se myšlenka ztratila v posledních dnech. V naší misi s Aiko sensei, Hinami-chan a Rikutem-kun. „Hyuuga jako Hinami-chan,“ uklouzne mi. Následně se jen podívám na senseie a usměju se na něj nevinně.
'Sakra, proč jsem to vlastně řekla,' pomyslím si.
Následně se mě Ashi zeptata jaké mám ráda barvy. Jen jsem lehce překvapeně zamrkala a zamyslela jsem se. „Já mám ráda fialovou, černou a modrou, Ashi,“ odpovím ji. „Vůbec nevím, na co bych se měla zeptat,“ řeknu a dívám se na všechny přítomné.

Hyuuga Kenshin

Kenshin spokojeně přikyvoval, když jeho studenti konečně trochu mluvili. Nepříjemný stereotyp byl, že shinobi je ten tichý zabiják, kterého si jeden najme, když potřebuje udělat nějakou špinavou práci a když potřebuje hrubou sílu. Kenshin takový nebyl, a moc rád by to předal i na svoje studenty. Bez duše, cíle a morálky může zabít i stroj. Shinobi by měl mít nějaký kód, nějaký řád, kterého by se měl řídit.
"Hmm.. upřímně, moje oblíbené jídlo? Prostě nějaké, které ten, kdo ho dělal, dělal s láskou. Hinami-chan zrovna vaří výborně, cokoli od ní si vychutnávám snad nejvíc." odpověděl mile Ashi a doufal, že někde v křoví kolem není jeho přítelkyně, protože bez zmínění jejího jména by ho pravděpodobně zabila. Kami pak udělala odkaz právě na Hinami. "Vlastně ani netušíš, jak moc máš pravdu, Kami.. jsem velmi podobný Hyuuga, jako je Hinami. Taky jsem jí učil.. v prvním týmu, co jsem vedl. Možná některé z nich znáte.. Uzumaki Rikuto, Hyuuga Hinami a Uchiha Itane. Divoký a těžký tým na zvládnutí, ale dobré časy. S vámi budou nepochybně taky." zavzpomínal Kenshin vesele. "A teď mi řekněte. Co byste dnes chtěli dělat? Chci slyšet vaše přání." dodal k tomu mile a zvědavě se na ně podíval. On měl pochopitelně svoje věci přichystané, ale to neznamenalo, že nebyl zvědavý.

Inuzuka Ashi

Pozorne počúvala Ichira a prekvapene nadvihla obočie. Tie pečete a bariéry zneli zaujímavo. Nikdy o tom nepočula, ale tak vedela približne posúdiť, čo to asi je. U Kami ani nečakala, že jej povie naozaj obľúbené farby, ale milo sa usmiala, keď jej ich teda prezradila. A nakoniec sa pobavene zaškerila, keď sensei hovoril o chuti jedla. Ktokolvek jej môže čokolvek dať ochutnať, pre ňu je chuť tá istá - žiadna. Ale bolo to zaujímavé, keď počúvala tie popisy, takže len prikyvovala a nič na to nehovorila. Nad tými menami, ktoré vyslovil, sa zamyslela. Mená si ťažko pamätala, ale pachy hej, takže len pokrčila ramenami a zavrtela hlavou. Itane jej volačo hovoril, pretože toho predsa stretla pred pár dňami, ale ostatných by musela poznať po čuchu.
"Mnoo! Buď to chce nejakú misiu alebo spoločný tréning alebo tak!" energeticky zvolá a zamáva rukami, aby si všimol skôr ju a vybral jej nápad.

Uzumaki Ichiro

Dal tak hlavu do strany. Přemýšlel, proč chce Ashi znát ty barvy..když je stejně nevidí. Byla zvláštní osobnost sama o sobě. Stále tam tak seděli a povídali. Poslouchal ty oblíbené barvy a potom jídlo. Zaslechl i nějaké jméno od Kami, jenže tu postavu neznal, tak jen pokrčil rameny. A zase se to stalo, ztratil se v myšlenkách. Posledních pár dní se mu to stávalo nějak moc často. Zakymácel hlavou a najednou slyšel něco o "Dobrých časech". No, nevnímal to, co se říkalo předtím, tak se jen podíval po holkách a hafanovy. Pak nastala ta osudová otázka. Co budou dělat? Zajímalo ho, jestli už má jejich sensei nějaký plán a jen to tak plácl, aby zjistil jejich myšlenky, nebo jestli opravdu sám neví. No, nebude to moc zkoumat. Ashi se ujala slova. Měli dvě možnosti. Ta třetí by byla asi jít domů a ende. Přikývl. "A proč ne oboje? I během mise se dá přece trénovat." Pověděl tak odhodlaně, jelikož ho to trénování s Kaenem dost nabudilo.

Kami Kamai

Pohledy jsem přejížděla všechny tři a štěně. Když sensei řekl o Hinami a Hirukovi, že je měl v týmu, tak se jen usměju. „Hinami a Rikuta trochu znám, byla jsem s nimi na poslední misi, no spíše teda jsem byla zachráněna jejich týmem, který vedla Aiko sensei,“ řeknu a dívám se na senseie.
„Proč nespojit misi a trénink, mohlo by to být zajímavé,“ řeknu a podívám se na ostatní.
'Jsem zvědavá na můj nový tým, doufám, že budou v pohodě, sensei teda zatím vypadá že bude fajn a ostatní taky, ale občas zdání může klamat,' řeknu si pro sebe zamyšleně.

Hyuuga Kenshin

"Jestlipak vy nejste jedna natěšená banda! Ale dobrá." pronesl pobaveně Kenshin, dívajíc se na ty svoje nové hyperaktivní šupáky. To bylo s každým týmem stejné.. všichni chtěli hned trénovat a vrhat se do misí. Ideálně do těch nejtěžších. No, dneska měli štěstí.
"Naštěstí jsem to tušil, a už máme něco připraveného. A protože Konoha teď bude zaneprázdněná dostatečně, půjdeme mimo město, do místa zvané Take no Mura. Bambusová vesnice." poznamenal, sám lehce natěšeně. Těšil se až uvidí, co tenhle nový tým dokáže. "Chci, abyste se připravili na cestu, rozloučili se doma, vzali všechno co potřebujete, a za dvě hodinky se sejdeme u Severního východu z města." vysvětlil, a pohlédl na ně, na šupáky. "Něco nejasného?" zeptal se ještě pro jistotu.

Inuzuka Ashi

Horlivo prikyvovala na slová ostatných z tímu a čakala, čo im Kenshin povie. Keď im Kenshin povedal, kam pôjdu a hlavne, že kedy a kde sa majú stretnúť, tak na nič nečakala a vyskočila na nohy.
"Jasné, sensei! Hneď tam budemeee!" zvolala celá nadšená a rozbehla sa smerom preč z parku, pričom narazila do stromu. Premnula si nos, ukázala ostatným palec hore s veselým priblblým úsmevom. Shiromaru si niečo ironicky štekol a bežal za ňou pričom sem-tam sa jeho štekot vzdialene ozval, takže asi narážala aj do iných vecí. A nemala čas sa pýtať na nič, keďže toto všetko urobila hneď jak to ledva Kenshin dopovedal.

--------> Misia "Vesnice skrytá bambusem"

Uzumaki Ichiro

Trochu ho zaujalo to co řekl...že Konoha bude zaneprázdněná dostatečně. Že by se něco chystalo? Teď je ještě brzy se na to zeptat, jelikož je tady velice jednoduchá možnost se té otázky vyhnout. Postavil se a ohlédl se na Ashi, která to vzala s energií. "Nic, aspoň pro mě ne. Budu tam." Pověděl a dal se pomalým krokem pryč. Už teď měl vše zabaleno, ale rozhodl se jít na chvíli domů, kde to pověděl strýcovy a tetě. Teta mu samozřejmě dala nějakou tu sváču, kterou si zabalil. Vešel pak do svého pokoje, kde se rozhlížel. Jen si ustlal postel. "Bambusová vesnice, mmm." Pověděl tak zamyšleně. Zkontroloval si svou malou brašnu, či má všechno potřebné. "Nu což, čas na odchod." Pověděl, zavřel za sebou dveře a pomalu se vytratil z domu.

->Vesnice skrytá bambusem

Kami Kami

Nakonec se dostane zase mimo vesnici, na jednu stranu super, ale na druhou měla trochu obavy. „Dobře sensei, budu tam,“ řeknu a následně se zvednu a podívám se ze Ashi, která akorát narazila do stromu. 'Ach jo, myslím si, že by měla dávat trochu větší pozor na to, co dělá,' řeknu si pro sebe a následně se rozejdu směrem domů.
Poté co dojdu poprosím mamku o nějaké jídlo a jdu si k sobě do pokoje sbalit všechny věci, které budu s sebou pokračovat ještě jsem si doplnila nějaké ninja vybavení. Následně jsem si přes rameno přehodila svou tašku s věcmi a sešla jsem dolů. Tam jsem si sbalila hromadu jídla, kterou mi mamka nachystala, tu velkou hromadu odůvodnila poslední misi. Já jsem si jen povzdychla a dala jsem to do tašky. Rozloučila jsem se a poté jsem vyšla před dům.
Pomalým krokem jsem se vydala k Severnímu východu z města, protože jsem ještě měla čas, tak jsem moc nespěchala.

______________________

[rintaro_jmeno]

Rin seděl na lavičce v parku a užíval si lahodné osvěžení v podobě jahodové zmrzliny. Bylo to pro něj skoro jako věčnost, co si takhle poseděl v klidu venku. Zároveň to ale bylo taky trochu smutné, protože tu byl sám. Dřív sem chodíval s různými kamarády. Ať už s Rikutem a jejich partou nebo s členy svého bývalého týmu.
I tak to ale nebylo úplně špatné. Vlastně všechno dopadlo o dost líp, než čekal. Když přišel domů, tak se rodiče dost divili, že nebyl skoro vůbec zraněný. Matka mu ošetřila lehká zranění, která utržil v boji nebo při plnění zkoušek, ale celkově o celé misi moc nemluvil. Nechtělo se mu. Chvíli s nimi poseděl doma, než zase vypadl ven. Možná to od něj nebylo moc hezké, přece jen ho neviděli víc jak půlku měsíce. Potřeboval si ale ještě srovnat pár věcí v hlavě. Zpětně si přehrát všechno, co se stalo.
Tahle jejich výprava za získáním svitku Rinovi odpověděla na některé otázky, které si už delší dobu kladl. Taky ale přinesla nové a měl takové nepříjemné tušení, že jejich zodpovězení nepřijde jen tak hned. Kdo byl ten chlápek s tygří maskou? Říkal, že se mu podařilo dostat se tam přes jednoho z nich. Přes koho ale? Jak? Bylo těch lidí s maskami ještě víc a co byl vlastně jejich cíl? Možná by bylo lepší, kdyby se už nikdy neobjevili a byl od nich klid. To ale znělo až moc dobře na to, aby se to stalo.
Zakousl se do zmrzliny.
Ještě ho dost zajímala jedna věc. Kde Taiyo tak moc zesílila? Ne že by to byla špatná věc, právě naopak. Měl z toho radost. Dalo se dokonce i říct, že bez ní by se odtud nikdy nedostali a tygr by je dost možná zabil. Jen ho trápilo, že si o tom nejspíš nepromluví. Bál se s ní totiž setkat po tom, co se dozvěděl od Itaneho. Pořád k těm klukům z Kiri cítil strašný vztek. Nerozuměl tomu, proč by se s někým takovým bavila.

[rikuto_jmeno]

Rikuta už unavovalo doma poslouchat, že strašně moc jí. Takže si poslední dobou udělal takovou tradici, že si jídlo bral sebou ven a jedl v parku. Poté zbytek dne trénoval, takže neměl se spálením kalorií žádný problém. Ale furt musel mít sakra rychlej metabolizmus, co si budeme. A tak si to se svým klasickým baťůžkem nakráčel do parku. Jen tak si poměrně klidně vykračoval, byl tu takový krásný klid. Občas někde seděla nějaká rodinka, nebo nějaká mladá dívka, co četla nějaký erotický romantický román. Vládl tu prostě klid. Rikuto si všiml ptáčka, který předním poskakoval a zobal něco ze země. To mu babička na nejbližší lavičce házela zrní.
[rikuto_rec]ČAU PTÁKU![/rikuto_rec]
Zakřičel Rikuto s velkým úsměvem na tváři. Dokonce mu přišlo, že babička na dvě vteřiny umřela, než se zase srovnala s mladým Uzumakim. Rikuto poté babču ještě pozdravil a pokračoval v cestě. Moc nechápal, proč se tak mračila, vždyť byl tak krásný den!

[rintaro_jmeno]

Z jeho myšlenek ho vyrušilo vokální znázornění skutečné retardace v podobě jeho bělovlasého kamaráda, který asi hodně papal potraviny obsahující kalcium. Dvě otázky. První. Chce se teď bavit s Rikutem po tom všem, co se stalo? On by určitě řekl nějakou pozitivní blbinu, která by Rinovi zvedla náladu, jenže Rin měl pocit, že by to jenom oddálilo to, co je potřeba udělat. Dojít konečně k rozhodnutí, které měl udělat už dávno. Měl pocit, že teď už mu chyběl jen poslední kousek skládačky a Rikuto by ho jenom zdržoval od toho, aby ho mohl získat. Další otázka byla jasná. Proč sakra křičí na nějakého ptáka? Ptáci přece nemluví! Zakroutil hlavou a chystal si olíznout zmrzlinu, když v tom mu na hlavě přistál nějaký pochybný opeřenec. To samotné bylo dost divné, co se načasování týkalo. Potom tomu ale papoušek dodal třešničku, když na mladého Kageyamu promluvil. Rina to v ten moment zaskočilo natolik, že zapištěl a taky mu kvůli tomu spadla zmrzlina na zem. Rychle si dal pravou ruku před pusu. Proč ho to vlastně tolik překvapovalo? Měl mluvící kočku. Viděl mluvící žížalu. Logicky ale nečekal, že by jeho poklidné posezeníčko v parku, vyrušil mluvící havran nebo co to bylo za černou zrůdu. Asi by si na to měl začít zvykat.
Smutně se zakoukal na zmrzlinu, která se už rozpouštěla pod lavičkou na chodníku a s povzdychnutím vstal. Dvě hodiny a pak další návštěva u Uchihů jo? Měl dost času na to, aby se doma převlékl a pro jistotu si vzal nějaké vybavení, kdyby je zase chtěli poslat do nějakého imaginárního Disneylandu nebo co. Taky si možná trochu schrupne. Třeba nezaspí!

[rikuto_jmeno]

Rikuto tam stál velice překvapený. Měli se zase dostavit do sídla klanu Uchiha a před ním teď stálo velice těžké rozhodnutí. Má ještě relativně dost času na to, aby se teď najedl a pak tam vyrazil, jenže jestli někam budou muset jít, tak nebude mít, co jíst! Navíc Rikuto zaslechl něco jako hejkala. A nechcete jíst v parku, kde je hejkal. Takže..vlastně to tak těžké rozhodnutí nebylo. Jídlo co má sebou má v termoboxech, takže nějakou chvíli vydrží. Takže si spíš dá ve vesnici něco do ruky a baťůžek si nechá na krizovou situaci. A tak Rikuto vyrazil do vesnice. Cestou si dal párek v rohlíku, sladké kuličky a malé menu v MacKonoha. Možná měl Rikuta opravdu adoptovat trošku jiný klan v Konoze, ale co! Byl sice popelnice, ale i rychlá spalovna. Protože vyživovat tak velký mozek, že..

[itane_jmeno]

Itane samozřejmě zvolil standardní přepravu do parku - po stromech a střechách rušné Konohy. Přistál až na jednom vysokém stromě uprostřed parku a usadil se na jedné z vyšších větví. Z této přirozené pozorovatelny se rozhlédl do okolí. Viděl stánek se zmrzlinou. Mohl by na ní Hinami pozvat? Pak si však uvědomil, že si všechny kapsy nechal v jiných kalhotách a že tu teď byl jen v pyžamgearu a bosky. Ale to nevadilo.
Doufal, že si Hinami najde místečko někde poblíž. [rec=itane]"Je to jiné, co?"[/rec] zkusil rozpoutat nějakou debatu.[rec=itane] "Není to tak dávno, kdy jsme ještě seděli ve třídě v akademii, hráli jsme si na ninji a teď... ty trénuješ s Aiko, Rikuto... je furt retard, Hibiki se učí jeden element za druhým, Taiyo nám nějak černá. Rin je složitější než jsem si myslel,[/rec]" řekl zamyšleným tónem, zatímco hleděl na listí na stromě.

[hinami_jmeno]

Hinami následovala Itaneho. Držela se blízko něj, kdyby náhodou se jeho tělo rozhodlo, že ještě není fit a že si odpočine...tzn že by si Itane dal hubou o zem....tak aby ho mohla podepřít nebo tak. 
Zastavili se až na jednom ze stromů v parku. Tam si Itane sedl na větev. Hinami si sedla někde poblíž.
Itane se potom rozpovídal. Hinami ho nechala domluvit, aby vyjádřil svou myšlenku a ona tak lépe pochopila, jak svou otázku myslí.
[rec=hinami]"Je to trochu jiné. Ale pořád jsme to my. Všichni se měníme a rosteme, ať už fyzicky nebo duševně...ale pořád jsme to my."[/rec] pronesla Hinami. Poté se zamyslela nad Rinem. Nad tím, o čem mluvil s Rokudaimem. Nemohla ale o tom Itanemu říct. Nebylo by to vůči Rinovi fér.

[itane_jmeno]

Itane se trochu smutně pousmál. On si nepřišel moc jako on. Dřív by nic takovéhohle moc neřešil. Nebyl věčně naštvaný na otce a strejdu. Smál se s nimi, utíkal z kuchyně, když jí naplnil černý dým, povídal si s vlky, co svolával Hikumo a děsil se chvíle, kdy táta zase přivolá hady, aby ho vystrašili. Místo toho teď myslel jen na nějakého hloupého tygra.
[rec=itane]"Když to říkáš..."[/rec] řekl na to jen. [rec=itane]"Znáš dobře svojí rodinu?"[/rec] zeptal se jí pak dál, zatímco se zahleděl na dvě malé děti, co si hráli s míčem opodál. Někde v koutku duši chtěl být zase dítětem, jít si kopnout do míče, rozbít jím nějaké okno nebo si hrát na ninju.

[hinami_jmeno]

Přesně tomu se říká duševní vývoj. Tak jako tak pod vším tím hněvem, to byl pořád Itane. 
Zrovna se chystala říct něco dalšího, když jí Itane položil zvláštní otázku. Na okamžik se na něj zkoumavě/překvapeně/nechápavě podívala, jelikož neměla ponětí, kam touhle otázkou míří a proč se na ní vůbec ptá. Pak se ale zamyslela. Vzpomněla si nejprve na svého otce a lehce při tom posmutněla...pak si ale vybavila svojí mamku, Hotaru, Hayata nii-san, tetu Asako a strýčka Kenshina a usmála se. [rec=hinami]"Popravdě...neznám pořádně ani sebe. Jedno ale vím...záleží jim na mně a to přeci stačí. Ale to je normální ne? Tvůj táta se strýčkem o tebe také měli strach, když jsi byl v nemocnici. Tvůj strýček se prý od tebe ani nehnul. Také se pořád omlouval za to, že nás všechny pro ten svitek poslali."[/rec]  odpověděla mu s úsměvem.

[itane_jmeno]

Stále hleděl do dálky a přemítal nad vším, zatímco Hinami vyprávěla o rodině a o tom, že stačí, že mu na něm záleží. To on věděl. Dělal pro ty dva šupáky to samé, staral se o ně když bylo potřeba, věřil jim a podobně. Jenže zároveň ho nehorázně štvalo, že mu neříkali všechno. [rec=itane]"Pro tebe je to asi jiné... oba vědí o mé mamce, ale já o ní nevím nic. Jen mi řekli, že plní důležitý úkol... ale co to je. Proč se na mě aspoň někdy nepříjde podívat?"[/rec] řekl skoro až smutně.
[rec=itane]"Obávám se, že si teď někdo přijde pro tu druhou půlku, co jsme získali..."[/rec] [myslenky=itane]a táta bude zase v první linii,[/myslenky] dodal si ještě pro sebe, protože mu bylo jasné, kde se bude svitek nyní skrývat.
[rec=itane]"Ale... to asi neřešme,"[/rec] řekl nakonec a zhoupl se na větvi, aby byl blíž k Hinami, takže pokud byla pod ním, tak se jí teď houpal u obličeje hlavou dolů. [rec=itane]"Co ti ještě strejda navykládal, když jsem byl mimo?!"[/rec] zeptal se jí zvědavě, jak nějaký detektiv.

[hinami_jmeno]

Itane se zase rozpovídal a Hinami poslouchala. Zamyslela se nad tím, co Itane říkal. [rec=hinami]"Třeba nemůže. Třeba je někde v utajení a prozradila by se tak...nebo někde něco hlídá a nemůže od toho odejít...jsem si jistá, že kdyby mohla, přišla by se na tebe podívat."[/rec] pronesla zamyšleně. 
[rec=hinami]"S tím souhlasím. Ale teď bude muset čelit opravdu silným ninjům."[/rec] odvětila na to ohledně svitku. Někdo ten svitek chtěl...a určitě po něm nepřestane pátrat, jen proto, že je v Konoze.
Poté Itane řekl, ať to asi neřeší a zeptal se, co jí řekl jeho strýc. Hinami pokrčila rameny. [rec=hinami]"Vlastně nic moc. Mumlal si něco o tom, že jsi zbrklý a že tě jednou ten tvůj hněv spálí...taky mi děkoval, že jsem tě tam nenechala umřít...a že jsem tě přišla navštívit."[/rec] pronesla a pak trošku zčervenala, když si vzpomněla, jak o ní řekl, že je opravdu milé děvče.

[itane_jmeno]

Hinami začala jeho mamku hájit. To od ní bylo hezké. Itaneho nikdy vlastně vyloženě neštvalo, že s nimi není. Vždycky to bral tak, že měla opravdu něco důležitého a že je velkou hrdinkou. Co ho však štvalo, bylo to, že se za ní Hikumo vypravil a jeho nevzal.
[rec=itane]"Otázka je... jsou silnější ninjové z vesnice nebo ten s tou maskou?"[/rec] vyslovil docela vážnou domněnku. [rec=itane]"Na toho Tygra prakticky nefungoval ani Sharingan a ani Byakugan. To není normální,"[/rec] postěžoval si na něco, co mohla z ostatních pochopit jen Hinami, coby uživatelka jiného Dojutsu. Bylo to něco, s čím se minimálně Itane nikdy nesetkal. Tolik asi k neřešení, každá odpověď tu vyvolávala spíš víc otázek...
Ohledně strýce... se musel Itane uchechtnout. [rec=itane]"Šupák jeden..."[/rec] řekl na to jen. [rec=itane]"Když jsme u těch strejdů, dlouho jsem neviděl Kenshin-senseie. Snad se nevydal cestou tuřínu?"[/rec] zeptal se Hinami na jejího strýčka.