Park

Hyuuga Hinami

Itane odešel. Hinami z té jeho odpovědi bylo trošku smutno. Vycítila z toho, že ho ten jejich souboj trápí a to zase trápilo jí.
Rikuto se jakožto správný gentleman nenechal odbít a sebral jí tašku. No...poměrně se s tím na začátku prohnul a málem spadnul na hubu, když na vlastní kůži pocítil, jak je ta taška těžká. Tím zároveň odhalil, že se Hinami trochu červená. Ta na něj lehce vyjukaně koukala, protože nečekala, že jí tu tašku takhle sebere. "Eeh...a-arigato, Rikuto-kun." poděkovala mu tedy za pomoc, i když o ní nežádala, ale, když už jí pomáhal, zasloužil si poděkovat. V tom se Hibiki vydal na odchod. Otočila se na něj a usmála se na něj. "Tobě taky. Budu ti fandit." řekla mu ještě, než odešel a pak navedla Rikuta k sídlu Hyuuga klanu. "Tady to stačí. Děkuji, Rikuto-kun." řekla a vzala si od něj zpět tašku. Z té pak něco vyštrachala. "Na, tady máš jablko jako odměnu." dodala ještě a podala mu pěkné červené jablíčko.

Uzumaki Rikuto

A tak je opustil i Hibiki a Hinami s Rikutem se vydali směrem ke klanu Hyuuga. Taška byla fakt těžká, Rikuto si neuměl představit, že by to měla Hinami táhnout sama. On sám se soustředil na taijutsu, tedy n sílu těla, a měl s tím dost problém. Hinami pak zaštrachala v kapse a podala Rikutovi jablíčko.
Né, to nejde, udělal jsem to rád........a...nebo jó!
Odpověděl s rozjasněnyma očkama a jablíčko si s velkou poklonou vzal. Měl ho tak opatrně položený na dlaních, jako nějakou vzácnost.
Dám si ho zítra k snídni na zkoušku. Čeká mě těžkej, a podle všeho zabijáckej, soupeř..
Odpověděl Rikuto a zadíval se s vážným obličejem kamsi do dáli. Nakonec se ale uchechtl a s usměvem se podíval na Hinami.
Ale tvůj strejda mě dobře připravil. Vyhraju, jako že se Uzumaki jmenuju. I kdybych se tam měl válet bez ruky, tak zvítězím..sice nevím jak bych ti pak zatleskal až vyhraješ, ale to nějak vymyslím. Vždycky mi šlo improvizovat..
Odpověděl s odhodlaným výrazem na tváři. Nakonec však dodal jeho klasický usměv. Pak si odkašlal a neevózně se poškrabal na čele.
Už tě nebudu zdržovat. Je pozdě a zítra máme velký den, musíš se pořádně vyspat..tak ahoj..Hinami-chan..
Pravil s úsměvem a jen tak lehce jí pěstičkou bouchl do ramene. Bylo to spíš jen takové gesto, pak se se smíchem rozutekl a běžel směrem domů. Cestou ještě zvedl ruku, zamával a začal si nadávat, jakej je dement a loučí se s Hinami jak s nějakým frajerem. Idiote!!

Hyuuga Hinami

Stála tam tak s tou obří taškou v jedné ruce a ve druhé držela jabko pro Rikuta. Ten chvíli dělal drahoty, ale nakonec si ho vzal. Takže tu tašku mohla vzít zase do obou rukou. Na jeho slova o tom, že si ho dá zítra k snídani s úsměvem přikývla. Když však řekl, že vyhraje i kdyby se tam měl válet bez ruky, Hinami zvážněla. "Prosím nenech to dojít tak daleko. Nechci vidět nikoho z mých přátel vážně zraněné." pronesla. Pak se s ní rozloučil a lehce jí ťuknul pěstí do ramene. "Ahoj, Rikuto-kun." rozloučila se s ním také a usmála se na něj. Poté si to zamířila do domu.

Yotsuki Shiro

Shiro neměla dobrou náladu. Procházela parkem, aby se trochu uklidnila, nic méně to jí nijak nepomohlo, naopak jí to rozlítilo ještě více. "Ticho!" zavrčela na keř, ze kterého slyšela štěbetat ptactvo. Keř se trochu utřásl, na okamžik utichl, ale pak ptáci začali znovu vesele prozpěvovat. "Ticho!" zvrčela znovu, příčemž v jejím hlase byla znát mnohem větši agrase, než chvilku před tím. Scénař byl ovšem stejný a proto se fialovláska rozhodla keř vymítit za každou cenu. Rozhlédla se po parku, vzala cokkoliv, co se dalo házet a vší silou a hrubostí to hodila do keře, v tu chvíli opravdu neměla náladu, ani nevěděla proč, už prostě byla taková.

Yotsuki Shiro

Důchodců si nevšímala. Dokonce jí už přestalo bavit i to křoví, přestože se na něj ještě párkrát zlověstně podívala. Pak se zadívala na mladší přihlížející. Obořila se na ně"Co tak blbě koukáte?! Chcete skončit jako to křoví?! No tak se pojďte prát!", čím více nadávala, tím více zuřila. Její zlověstné oči planuly zlobou, musela působit děsivě. Ještě chvíli vyřvávala uštěpčné poznámky. Pak hodila svými dlouhými vlasy, otočila se k čumilům zády a pokračovala v procházce parkem.

Yotsuki Shiro

Dívka byla rozčilená, nesnášela a nezvládala takové stavy. Jak se asi mohla stát nejlepším ninjou, když ji takhle dokázali vytočit ptáci. Procházka jí pomáhala, park byl tichý a klidný, navíc měla Konohu ráda. Prostředí jí uklidňovalo. Však její lepšící se náladu zhatil muž, do kterého narazila. Tentokrát opravdu vybuchla "Nepleť se mi do cesty!" zlostně zavrčela, odstrčila ho a ohnala se pěstí.

Yotsuki Shiro

Její zloba byla nashromážděná v té jediné ráně, když byla její pěst zastavena, zmizela i její zloba.
"Uchiha?!" vyhrkla, když dělala krok zpět. Klan Uchiha nesnášela. Když byla na akademii, učila se o všech důležitých klanech a tento klan byl mezi nimi. Často slýchala o tomto klanu, až ho začala nesnášet. Muže si změřila. "Byla jsem naštvaná.", odvětila jednoduše. "Naštěstí jsem si svou zlost již vybila.", pokračovala dívka. "Teď mě trápí jiná věc, podle tvého Sharinganu jsi člen klanu Uchiha." zasyšela nevrle. Zadívala se mu do očí, zadívala se na Sharingan. "Nemám vás ráda, takže mi řekňete, co po mně chceš, nebo mě nech jít dál." řekla nakonec.

Yotsuki Shiro

Krom toho Sharinganu jí rozčilovala jeho velikost, byl o tolik větší, připadala si vedle něj hrozně malá. Na jeho poznámku jen odfrkla. "Hm, dobře pane Uchiho..", celé to znělo dost ironicky "Co pro váás, můžu udělat? Kdybych se váám tolik nelíbila, dávno byste se mě zbavil. Alespoň tahle nám to říkali na akademii." Shiro sice nahradila tykání vykáním, nicméně vše teď působilo ještě sarkatičtěji.

Yotsuki Shiro

Dívka se zamyslela. Podívala se směrem vzhůru, jako by to bylo už pěkně dlouho. "No víte.. Učili jsme se o nejdůležitějších a nejsilnějších klanech. O klanu Uchiha se mluvilo hodně. Říkali, že bychom měli k jeho členům bychom měli mít úctu.." přiznala trochu neochotně. "V tom je právě ten problém.. I přes to, kolik mi je, jsem nepoznala žádného Uchihu, ke kterému bych úctu mít mohla. Ale pořád se o něm mluvilo pořád dokolečka. Tak jsem ho začala nesnášet." dovysvětlila.

Yotkusi Shiro

Dívka si Uchihu změřila a podívala se přímo na něj až se jí zablesko v očích "Pokud tomu tak je, tak vás budu poslouchat a mít k vám úctu, Uchiha-dono, abych vás pak mohla jednoho dne porazit." Když se zmínil o pilířích vesnice, měl pravdu. Měl pravdu, že klan Uchiha měl na vesnici velký podíl. Nicméně to na její situaci nic neměnilo, byl to jen další důvod, proč tento klan nemít v oblibě. Nebyl jen na akademii, ale úplně všude. "Pro vás to možná nic neznamená, ale pro mě je to pořád důvod. Nikdy jsem ani neměla příležitost zjistit o vašem klanu opak. Každý z klanu Uchiha je obdivován jen pro to, že má své jméno, nebo Sharingan." řekla s lehkým opovržením. "Když mi dáte důvod, možná to ještě přehodnotím." nadhodila. Neměla potřebu cokoliv zjišťovat, ale tenhle ninja jí zaujal. Vždy, když někoho osočila, nebo na něj zaútočila většinou jí dal pokoj, nebo odešel. Tenhle muž se s ní bavil i přes to, že na něj byla ošklivá, bylo to zvláštní.

Uchiha Akitoshi

Uchiha se pousmál. Vypadalo to, že ta holka aspoň trochu přemýšlela a nevykřikovala plané kecy. "Porazit? Mě?" zeptal se a pozvedl trochu obočí. Tady si holka trochu věřila. "Tak se ukaž, co máš v sobě," vyzval jí nakonec, když domluvila. Pokud měla náturu si na něj troufnout hned a tady, bude se s ní možná dál bavit.

Yotsuki Shiro

Dívka toho již více neřekla. Její oči zplanuly, jako kdyby se jim vrátilo něco, co dlouho postrádaly. Udělala krok zpět. Tasila shuriken a dýku. V mžiku byl v pohybu, vypadala jako v nějakém záchvatu, nebo v podobném stavu, těžko říct jak na ninju, ale na normální lidi by to působilo děsivě. Hodila shuriken tak, aby se ninjovi zabodl do stehna, ale jen trochu. Vyskočila, nohou se lehce odrazila od zabodlébo shurikenu. Následovala rána dýkou do ramene ze strany zad. Když měl Uchiha dýku zabodlou v rameni, opřela se o ní a přehoupla za něj. V posledním pohybu vytrha dýku a vystřelila nohu k jeho hlavě.

Uchiha Akitoshi

Uchihu až vyděsilo, jak se na něj ta holka s chutí vrhla. To měli ve vesnici fakt takového psychopata? Nebezpečné! Ani se nestačil divit a už měl v noze shuriken. Jen ta myšlenka, že by se dalo od shurikenu odrazit byla trochu podivná. Spíš se odrazila od jeho nohy. Pak dostal do zad dýkou, která mu roztrhla plášť a čepel se zastavila až o kost. A aby toho nebylo málo, hned dostal kopačku do hlavy, takže padl hubou na zem.

Yotsuki Shiro

Spokojeně se podívala na Uchihu. Podala mu ruku, aby mi lépe vstát. Pak se trochu sarkasticky usmála "Promiňte, Uchiha-dona, ale správný ninja má být připravený na vše, když někomu dovolí na sebe zaútočit. Přiznávám, můj útok byl záludný a možná i trochu nefér. Nicméně prošla jsem u vaší zkoušky?" Uchiha si mohl všimnout velmi příjemného úsměvu, asi radost z úspěchu.

Uchiha Akitoshi

Jakmile Shiro domluvila, dostala divný pocit na hlavě. Jakoby se jí tam tvořila boule. Pak se najednou obraz Uchihy rozplynul a ona si uvědomila, že ležela na zádech na zemi. To se stává, když se snaží odrazit od imaginární nohy. Pokud se rozhlédla, mohla si všimnout Uchihy sedícího na lavičce a dívajícího se na oblohu. "Co jsi to říkala?" zeptal se jí a zahleděl se na ní, tentokrát bez sharinganu a s pobaveným úsměvem.

Yotsuki Shiro

Když toho dívka všimla trochu zasyčela. Ale neměla mu co vyčítat, sama použila nečistý trik. Vstala, protáhla se a pořád se sarkastický, se částečně obdobným úsměvem si prohlížela svého protivníka, tedy bývalého protivníka. "Podcenila jsem vaše schopnosti, pane Uchiho. Nicméně na mé otázce to nic nemění."

Uchiha Akitoshi

"Přiznejme si, kdyby mě porazil smrad jako ty, byl bych špatná hlava klanu Uchiha, že?" pousmál se Akitoshi a napil se z lahvičky pití, co měl u sebe. Na rameni mu zatím přistála černá vrána. "Možná prošla, možná taky ne. Ovšem, to není na mě. Jsem tu, abych ti oznámil, že dočasně pomůžu s tvým tréninkem než se vrátí nějaký tým ke kterému se připojíš," oznámil jí možná trochu šokující novinku.

Yotsuki Shiro

Hlava Uchihů? Shiro byla zmatená, proč se o ní zajímal? Nevěděla jak s tím naložit, chtěla pokračovat v tréninku, to ano, každopádně nevěděla co s tím a chvilku tupě zírala dopředu před sebe. Ještě více jí zaskočilo to, že se má přidat k teamu. Nevěděla co říct, tak raději mlčela. Přemýšlela nad tím, jestli ji nechce Uchiha nalákat do dalších jeho triků a pro jistotu si ho ještě jednou změřila. Doposud nic neříkala, až teď"Co?!" vypadlo z ní nakonec udiveně.

Uchiha Akitoshi

Akitoshi si povzdechl. Zřejmě mu zapomněli říct, že krom krvelačnosti byla k tomu všemu ještě blbá. "No, půlka tvého ročníku už se stala Chuuniny, ty jsi zatím kompletně k ničemu, tak mi tě dali na starost, co na tom nerozumíš?" zeptal se jí klidným tónem a dál upíjel ze své lahve pití.