Park

Kyoya

Takže sensei byl Uchiha... to bylo... nehezké zjištění. Vůbec se mu to nelíbilo. Proč on sakra musel skončit v týmu, kterému velel Uchiha? Ale... třeba to nemuselo být tak hrozné... ne všichni Uchihové byli divní... třeba jeho mamka byla naprostá pohodářka... sice byla jediná, o kom věděl, ale mohl být třeba i další. Pak si ale vzpomněl na to, jakej byl jejich sensei dickhead. Zamračil se celkem ošklivě. Do toho se samozřejmě zjevili oba senseiové týmu... zdálo se, že oba týmy vyráží na misi. "Fajn..." zabručel na senseie

Hatake Hibiki

"Kdo ví, jak dlouho tam budeme, tak se podle toho zabalte."
To je věta, jak: "Nevím, jaké zbraně budou k dispozici, tak si raději vemtu všechnu munici."
Jak tak znal Hibiki svoje štěstí, bude muset střílet šípy raketometem.
Každopádně, něco se dělo. Hyuuga cool sensei řekl týmu, že bude mise.. A jejich Uchiha sensei - jak se právě dozvěděli - řekl to stejné. Něco bylo špatně ve státě Dánském.
Ale co už. Čekala je mise, a Hibiki se těšil.
"Tak nashle, Hinami-chan!" zamával, rozloučil se, a šel si sbalit věci. "Žádné otázky, ale budu se muset připravit. Čau, všichni!" pronesl klasicky energicky a už to lámal z parku.

Hikumo-sensei

Hikumo se podrbal na hlavě. "Celkem fajn. Nah, cestu životem pořádám každou sobotu. Pokud nejsem zrovna na misi, pak to musim vynahrazovat. Asi se teda někdy zase stavím...když na tom tak trváš." povzdychl si nad tím a ťuknul si s Itanem pěstí. Pak mu Itane pověděl o jeho týmu. "Viděl jsem. Váž si jich." poznamenal a na synovce se usmál. "Nevěděli no...ale teď už asi vědí, co?" povzdychl si. "Nevypadám jako Uchihové, nemám přijmení jako Uchihové, ani nemám jako hlavní katon jako Uchihové, ale jsem Uchiha už 12 let, i když se k nim moc nehlásím. Itane a jeho rodiče jsou jediná vyjímka. Takže tak." shrnul to. Poté se podíval na Kyoyu. "Stalo se něco, Kyoyo?" zeptal se ho starostlivě. Fakt měl o toho kluka strach. Ještě zamával Hibikimu, když se loučil

Kyoya

Zdálo se, že sensei opravdu neměl s Uchihy moc společného, alespoň to tvrdil... ale věděl, že Kyoya nemá Uchihy rád, říkal to! Měl mu to říct sám, místo toho se to dozvěděl takhle. Navíc si teď připadal hloupě. Ale zase to vysvětlovalo fůru věcí. Stejně byl ale naštvanej! "Nic sensei... uvidíme se zejtra... mějte se všichni..." řekl a radši šel domů. Potřeboval nafasovat nějaké nové svitky se zbraněmi... a možná i další zásoby. Kdo mohl tušit, co se všechno mohlo při misi přihodit. Zvlášť, pokud by trvala nějak déle...

Uzumaki Rikuto

Rikuto zamával na Hinami. Celých šest let nevěděl, že s ním chodila do třídy a teď mu byla ze všech nejsympatičtější, divné. No Rikuto se zvednul, byl orpavu smutný, že nebude žádný trénink. Poté se rozeběhl z parku ven.
Uvidíme se po misi poseroutkové! Budu na vás čekat tady na lavičce, než se vrátíte!! Haha..!!
Zařval Rikuto a utíkal dále pryč z parku. Zřejmě utíkal ještě někam do soukromí trénovat, nikdo envěděl, co se tomuhle klukovi kdy honilo hlavou...

Sonozaki Yumiko

Keď konečne dala ruku dole, tak sa skoro všetci rozbehli. Rýchlo obe ruky dala do vrecka. Aspoň sa zdalo, že si nikto jej trápnosti nevšimol. Alebo to len predstierali a neskôr sa zídu niekde na rámene a budú ju ohovárať. Neprekvapilo by ju to, predsa len, Yumiko netušila že toho stretnutie čo bolo v parku bola totálna náhoda. A tak si len povzdychla, zamrmlala niečo čo mal byť pozdrav a rýchlym krokom zmizla.
Každopádne, zajtra majú prvú misiu na ktoru si maju doniesť veci, hm...? No... čo za tragédiu bude zas toto, hm?

Uchiha Itane

"Říkáš to, jako bych zrovna já měl Katon," pousmál se na strýčka pobaveně. Hlavně díky němu si nepřipadal jako něco méně, když jeho primární podstata byla něco úplně jiného. A byla pravda, že jeho táta ho taky podporoval. Každopádně, všichni se rozcházeli k domovu. No, to znamenalo, že teda taky může jít. Proto chytil strýce za předloktí a začal ho táhnout směrem k sídlu Uchiha. "Pojď, taťka dělá rámen, toho zase bude kotel," rozhodl Itane, že nejbližší návštěva se bude odehrávat tohoto dne. "Zatím se mějte," zavolal ještě k zbývajícím.

Hikumo-sensei

Nikdo otázky neměl, Kyoya tvrdil, že mu nic není a všichni se rozutekli domů. No a Itane ho čapnul a začal táhnout k sobě domů. Hikumo si jen povzdychl a následoval ho. Tu složku si bude muset přečíst pak.

Uchiha Itane

Do zkoušky zbýval den. Itane bydlel u strejdy, takže začínal chytat jeho návyky. Zrovna teď se flákal na lavičce a četl si Ninja v rudém. Hikumo četl pokračování, takže mu Itane doma zabavil první díl. Dneska už netrénoval, šetřil chakru na další den, kdy to mělo všechno vypuknout. Táta byl nakonec docela rád, že teď mladej nebude strašit doma, protože jak to tak bylo, kolem třetí zkoušky byla i spousta úřednické otročiny.

Uzumaki Rikuto

Rikuto si nakráčel se svým pro něj typickým batůžkem do parku. Aniž by to věděl, tak si sedl jen pár metrů od Itaneho. Posadil se ke stromu, zády se o něj opřel a vyndal si svůj boxík s jídlem. Rikuto měl ještě jednu náplast pod svojí ninja čelenkou, kde měl furt bolístku od tréninku s Rinem. No nakonec si vyndal ještě flašku ses sladkou pomerančovou limonádou. A tak se dal do papání, pití a tak celkově se tam povaloval a odpočíval. Zítra ho čekal těžkej den, ale konečně bude moct všem ukázat, čeho jsou Uzumaki schopní!

Uchiha Itane

Itane by nebyl Itane, kdyby si nevšiml, že se v jeho dosahu pohybuje někdo další. Trochu ho překvapilo, že se jedná o Rikuta, očekával, že teď ještě někde bude bušit do stromu nebo dělat kliky, aby si posílil svoje taijutsu. Ale vypadalo to, že i on měl dost rozumu, aby si odpočinul. Ovšem, pokud tu byl Rikuto, dalo se předpokládat, že se tu objeví sensei. A kde byl sensei, tam byla Hinami, takže Itane začal přemýšlet nad tím, že by se měl vypařit. Avšak, byl zároveň zvědavý, jaký měl Rikuto trénink. Proto krátce pískl, třeba si toho Uzumaki všimne.

Uzumaki Rikuto

Spokojeně jedl, pil a válel se, než něco písklo. No a samozřejmě by to nebyl Rikuto, aby mu něco hned došlo. Podíval se tedy na strom nad sebe a hledal ptáka, který tak divně pískal.
Hmmm..
Zamručel a poškrábal se na hlavě. Přišlo mu to divné. A hele, co když je to nelítavej pták?! Vymyslel Rikuto a rozhlédl se po okolí. Strom, strom, křoví, cesta, lavička, Itane, strom...Itane? Rikuto zaostřil.
Hej šupáku, slyšel si to?
Zakřičel na Itaneho a znovu se rozhlížel, jestli něco neuvidí. To byla ale záhada!

Uchiha Itane

Vypadalo to, že to zafungovalo... alespoň částečně, protože jak to tak vypadalo, nejprve ho Rikuto hledal někde na nebi. Divné, že by se zase praštil na tréninku do hlavy? I to bylo možné. "Ne?" odpověděl Itane naoko nechápavě. "Co jsem měl slyšet?" odpověděl mu tak hlasitě, jak bylo třeba, aby ho slyšel. Rozhodně neřval tak jako on, aby to mohla slyšet celá Konoha. Když se Rikuto otočil, aby hledal, pískl ještě jednou.

Hatake Hibiki

Poslední den, a tak jak to řekl Saru, Hibiki se rozhodl odpočívat..a kde lépe odpočívat než v parku s knížkou a klidem!
Akorát knížku doma zapomněl, a klid tady taky pravděpodobně nebude mít, když si všiml těch dvou z týmu 6. Vypadalo to, že na to, jak na začátku nadávali, teď docela fungovali, jestli si spolu zašli do Parku před zkouškami. A nebo dojde i Hinami, a budou tady mít tajný meeting nebo tak něco. I když to asi ne, když Itane dostal Hinami do prvního kola.. to by byl rychlý tajný meeting.
Každopádně, stejně ho pravděpodobně viděli dříve než on je, takže nemělo cenu se teďka jít schovávat.
"Yo." pozdravil oba. "Držíte klídek a týmovou pospolnost před zítřkem?" zeptal se s úsměvem, a našel si strom, o který by se mohl opřít.

Uzumaki Rikuto

A hle, zase pískot!
No toho ptáka..
Pravil tak tajemně a začal se zase rozhlížet. Než našel toho šupáka, který stál mezi jeho a Hinami láskou! Nebýt toho Hatakeho, tak jsou teď s Hinami spolu na zmrzlině určitě! Rikuto se na něj otočil a trochu ho rozsekal pohledem.
Neřvi! Seš taky uřvanej, s tebou by člověk v jedný místnosti nevydržel ani minutu!
Zařval Rikuto a následně dopil sladkou limču.

Uchiha Itane

"Eeeh... ptáka?" pronesl Itane nechápavě. No, asi by se neměl divit, na tomhle fóru se vždycky skončilo u velkého ptáka, ale spíš ho překvapilo, jak snadno se nechal Rikuto zmást. Tak geniální nebyl, aby to mohl hrát.
A aby toho nebylo málo, přidal se do nejbližšího okruhu i Hibiki. Itanemu mávl a opětoval pozdrav, zatímco Rikuto se do něj okamžitě pustil. Ach... a kdo tu řve... povzdechl si Itane interně a raději se dotoho nevkládal, čert ví, jak by to dopadlo. Místo toho opravil Hibikiho myšlenku: "Spíš jsme se tu náhodně sešli. Neměl by si ty být taky se svým týmem?" zeptal se ho zvědavě ještě. Yumiko nikde za žádným stromem neviděl a Taiyo... tu taky ne. Sem tam Itane obíhal pohledem zpět ke knize a zároveň, když se Rikuto nedíval, tak zase pískl.

Hatake Hibiki

Neměl nejmenší páru o jakém ptákovi tady povídají, ale ze znalostí mladého drzého skoro-teenagera věděl, že raději vědět nebude. Každopádně.
"Jojo." odignoroval tak nějak Rikuta a mávl po něm rukou. Věděl, že to tyhle lidi tohohle typu štve nejvíc. Nechtěl se tady sice prát před zkouškami, ale hej, přece ho tady nenechá šupačit jen tak.
"Uvidím se tam s nimi zítra.. myslím, že dneska má každej o čem přemejšlet o samotě." pronesl upřímně. On zrovna se nebál a ani nebyl speciálně nervózní.. neměl, koho by v publiku zklamal.. ale dokázal si představit, že třeba taková Yumiko trochu nervózní bude. "No, alespoň vám tu můžu popřát hodně štěstí.. když už sem vás tu tak potkal." řekl ještě docela s klidem, již se o strom opírajíc.

Hyuuga Hinami

Měla den před zkouškami, byla nervózní jak pes, chtěla toho ještě tolik udělat...a mamka jí stejně poslala až do Konoflaundu pro nákup. Teď už se naštěstí vracela zpátky. V rukou nesla nehorázně velkou papírovou tašku, přes kterou ani neviděla, jak byla velká a plná. A taky poměrně těžká. Musela se skrze ní dívat Byakuganem. Vlastně si jím hlídala jen velmi blízké okolí, aby do nikoho nevrazila. Cestu už znala z paměti a když náhodou nevěděla, pole rozšířila. Šla rychlejším krokem.
No a zrovna procházela parkem, protože to bylo rychlejší. Nešla přímo kolem trojice jejích tajných ctitelů, ale o kus dál. I tak si jí ale museli všimnout. Za to ona jich ne přes tu mega tašku s nápisem Konoflaund z lásky k Zemi Ohně. V cestě jí stály jakési dvě random paní, které si spolu povídaly v prostředku cesty. Už to vypadalo, že se s nimi Hinami srazí, ale těsně před nimi udělala elegantní otočku(To díky práci nohou, kterou trénovala se strýčkem kvůli Kaitenu) a vyhla se jim tak. No a tak pokračovala dál směr domov.

Uzumaki Rikuto

Rikuto už vstával a startoval směrem k Hibikimu, ale pak spatřil chodící Konoflaundskou tašku. Vykulil oči, dal si ruku na čelo a zaostřil. Hinami nesla tak velkou Konoflaundskou tašku a úplně sama?! Lepší příležitost snad ani neexistovala! Rikuto se ještě otočil na Hibikiho a ukázal na něj zvedlou pěstí. Rikuto byl holt nervák, ale skoro vždycky se zvládl zase hodně rychle uklidnit. Rozeběhl se za Hinami a lehce jí zaťukal na rameno. Byl nervózní.
Ehe-he...Hinami-chan..ahoj..
Pravil a trochu nervózně se poškrabal se na týlu hlavy. Potom si odkašlal a podíval se na Hinami, teda spíš na tašku no.
Víš...ta taška je fakt těžká a já jsem teď fakt hodně cvičil..! Teda, to je vedlejší...nechceš pomoct?
Hned jak to dořekl, tak se podíval na špičky svých bot. Co bude následovat?!

Uchiha Itane

"Aha, tak to jo. Taky jsem si myslel, že ho tu nepotkám," přiznal se Itane, když mu to Hibiki vysvětlil, takříkajíc. "Jo, díky, tobě taky hodně štěstí. Jdeš na to první, co?" ujistil se, protože jaksi si z toho výběru dvojic pamatoval jen to, jak na něj padla Hinami a pak se odtamtud raději rychle vypařil.
A když už byli u toho, podíval se kam se vypařil Rikuto. Popravdě čekal spoustu výkřiků na Hibikiho adresu nebo možná i něco tvrdšího, ale on nikde. Až v poslední chvilce mu došlo, že nepomáhá žádné stařence, ale ... Hinami! Sakra! Jak by měl teď zareagovat? Šašek už byl u ní, ale on by se mohl ještě v klidu vypařit. Proto zaklapl knihu a začal se připravovat na taktický ústup.

Hatake Hibiki

Přikývl. Dávalo smysl nemyslet si, že Rikuta potkáte v Parku. Člověk s jeho hlasitostí v hlase by se neměl vyskytovat pravděpodobně ani v desetikilometrovém okruhu od takovéhleho místa.
"Jo.. jdu." pronesl trochu zamyšleně. Budou nastavovat svým soubojem laťku pro všechny ostatní.. to nebyl úkol jednoduchý, ale zase nemusel nic sám přeskakovat. Navíc, pči obtížnosti soupeře věřil, že to bude spektakulární souboj.. věřil totiž i v Sarua a jeho trénink.
"Ale těším se. Nějak to prostě dopadne." dodal, a pozdvihl rameny. Tak to totiž bude. Pak až si všiml, že Rikuto nešel lovit motýly jako by od někoho s jeho inteligencí očekával, ale šel za Hinami, která se objevila kolem. Zhluboka se nadechl. O tomhle něco četl ve volných chvílích. Hlavně klid.
"Ahoj, Hinami." pozdravil ji s úsměvem, a pak se vrátil pohledem na Itaneho. Ten vypadal, že to zabalí za sekundy.

Hyuuga Hinami

Hinami si to tam vykračovala, když v tom viděla svým Byakuganem, jak se k ní natahuje ruka a hned na to jím uviděla Rikuta. "Oh...Ahoj, Rikuto-kun." pozdravila ho a pokusila se na něj vykouknout zpoza té velké tašky. Pak se jí zeptal, jestli nechce pomoci. "Nemusíš, Rikuto-kun. Jsem přeci kunoichi...uf.." řekla s úsměvem a trošku si tu tašku poposunula v rukách. Do toho na ní zavolal známý hlas, ohlédla se tím směrem a uviděla, Hibikiho. "Ahoj, Hibiki-kun." oplatila mu pozdrav i úsměv. No a pak si o kousek dál všimla Itaneho, který vypadal, že odchází. Hinami se nejprve zahleděla do země a přemýšlela. Pak ale hlavu zvedla a zavolala. "Itane-kun!...eto...snažme se zítra!" pak schovala svůj červenající se obličej za tu ohromnou tašku.

Uzumaki Rikuto

Rikuto se usmíval a rukou se škrábal na týlu. Takže Hinami nepotřebovala pomoc, super! Byla tak silná, aspoň se Rikuto nezapotí! Ale pak přišel Hibiki..musel jim tady kazit ten zaláskovaný moment..! A Rikuto se nemohl nechat zahanbit, musel převzít to...hmm..otěže!!
Né Hinami, nemůžu tě nechat před zkouškou tahat takovou tašku. Navíc jsem muž a ti jsou zrození k tomu, aby za ženy tahaly těžké věci..!
A ony k tomu, aby mu uklízely, vařily, praly a celkově uspokojovaly všechny jeho potřeby..
Domyslel si už jen tak v duchu. Pak se tak nějak pokusil převzít od Hinami tašku, jestli mu to tedy samozřejmě dovolila.

Uchiha Itane

"Tak doufám, že nám proti tomu z Kiri předvedeš nějakou pořádnou akci," pokusil se Itane podpořit svého spolužáka, i když už jen z konce druhé zkoušky věděl, jak moc těžké to nejspíše bude mít. Ale furt snadnější jak Itane. Pak se vydal k Hinami, takže Uchiha se měl dát fakt na rychlej ústup, problém byl... že si ho všimla. Když zavolala jeho jméno, krátce se otočil a vlastně ani nevěděl, co jí na to měl odpovědět. Jo, museli ze sebe vydat to nejlepší, to ano. Ale... stále to bylo velmi nebezpečné. "Jo... to jo..." řekl nakonec jen. Pak se raději rychle otočil a zamířil pryč, někam na druhou stranu lázní a pak k Hikumovi domů.

Hatake Hibiki

"To já taky." odpověděl ještě Itanemu. Itane se rozhodl utéct, a jeho nové krédo před Hinami jasně říkalo, co má dělat. Ale jeho cesta zpátky domů vedla kolem Rikuta a Hinami, tak se kolem nich i vydal. "Tak, zítra hodně štěstí. Snad budu na tribunách, abych vaše zápasy viděl." pronesl odlehčeně, jak kolem nich prošel, a ještě na ně mávl, než odešle úplně. Pochopitelně to byla narážka na to, že on je zápas první.. A protože části těla na tribunách se nepočítají, snad to nějak vyjde. Chtěl vidět souboj ostatních. Chtěl se dostat dál.
Udělá pro to všechno.