Park

Hatake Hibiki

Hibiki ležel kus vedle pod stromem. Neměl sice rád lenošení, ale dnes nebyl trénink v plánu, a i Hibiki věděl, že je limit, co člověk může udělat za týden, a že být neodpočatý by ho jen brzdilo.. každopádně, nedaleko se začali shromažďovat lidé. Známí lidé. Hibiki je chvilku pozoroval, s úsměvem na obličeji, pak se konečně sebral a dal se jejich směrem.
"Ale ale, jestli tohle není výhodné shromáždění nováčků." pronesl, když si všiml, že je mezi nimi i Rikuto. "Skoro výhodné." pomyslel si, když to viděl. Co se dalo dělat, se vším dobrým musí přijít i to zlé.
"Rád vás vidím..všichni. Máte se dobře?" dodal a zeptal se Hibiki. Říct "všichni" pro něj bylo trochu těžké, ale hej, zvládl to!

Sonozaki Yumiko

Išla po ulici a jedla Snickers. Ráno už trénovala, takže teraz mala prestávku a úprimne nevedela čo má robiť. Doma byť vážne nechcela, a tak keď išla okolo parku, tak si povedala že si tam pôjde sadnúť na lavičku.
Ako si sadala, tak si všimla že neďaleko od nej je nejaká skupinka ľudí. Hlučná skupinka ľudí. Ugh... presne to čo som potrebovala na pokazenie pokojného poobedia... hluční idioti... ... ... Hej, nie je to nahodou Hibiki s Kyoyou? pomyslela si prekvapene a pozrela sa na nich pozornejšie. Neboli to len oni dvaja, bolo tam viac ich spolužiakov. Čo tu majú nejaké stretnutie? Rozmýšlala či by nebolo lepšie, keby sa otočila a odišla. Predsa len, nechcela sa im vnucovať do ich stretnutia.

Uchiha Itane

Jo, chtěl klid, takže ho musel zákonitě někdo přerušit. Už podle hlasu poznal, kdo to byl. Netušil, kdo byl vlastně horší. Jestli Rikuto, se kterým již začínal v rámci možností vycházet, nebo tenhle druhej magor z druhého týmu. "Dobrý," odpověděl jednoslovně na jeho dotaz. Třeba si pak dá taky odpočinek.
No, pak došla Hinami. "Ohayo, Hinami-chan," usmál se na svojí týmovou kolegyni, kterou, oproti Kyoyovi, viděl rád. A když už tu byla Hinami, tak se to sjelo jak lavina. Najednou tam nalítl Rikuto, po něm Hibiki a pokud se nepletl, o lavičku dál zachytil dokonce i Yumiko. Buď mu o tomhle večírku nikdo neřekl, nebo to byla sakra náhoda.
"No, v rámci možností to lepší být nemůže," odpověděl klidným hlasem Hibikimu. "Co ten náhlý slet?" optal se všech přítomných.

Kyoya

Kyoya se zasmál a podíval se na Rikuta. "hej, hej, klídek... nedělám si z něj legraci. Chtěl jsem vědět, jak vám to jde. Byla to upřímná otázka..." řekl Kyoya. Neměl žádný důvod být na druhý tým ošklivý, jen rád rejpal do Uchihů.
"Není to fajn? Takhle se tu náhodou sejít? Dva celé týmy! Ha. Jakej je váš sensei? Taky chodí furt pozdě?" zeptal se. Byl zvědavý, zda jen oni mají senseie, který je ... excentrický. Doufal, že přítomnost tolika lidí nevyděsí Yumiko k smrti...

Hyuuga Hinami

Hinami pozdravila i ostatní, co tam došli. Teď tam byly dva kompletní týmy. Rikuto vynadal Kyoyovi, který si utahoval z Itaneho. Vypadalo to, že přeci jen budou dobrý tým. "Já byla nakoupit a tohle je zkratka." vysvětlila svůj příchod sem, když se Itane zeptal na slet. "Náš sensei je můj strýček. A nechodí pozdě. Ten váš ano? Jaký je?" odpověděla Kyoyovi a rovnou se i zeptala.

Uzumaki Rikuto

Rikuto furt koukal dost zle na Kyoyku. Uchohové byli šupáci, ale Itane byl jejich šupák a z toho si dělal srandu jen Rikuto!
Tak bacha, abych ti upřímně nevymlátil zuby..
Odpověděl Kyoykovi a pak nad tím vším ledabyle mávnul rukou. Možná mu za to ani nestál. Dostal totiž mnohem lepší nápad! Zamířil si to k nějakému stromu, v parku jich přeci jen bylo hodně, a posadil se pod něj. Poté si ze zad sundal svůj baťůžek a vyndal..no už asi všem známí jidelní boxík. Tentokrát v něm měl nějaké sušené oříšky. A tak začal chroupat. Spoustu lidí tady opravdu neměl rád, takže se s nimi nechtěl dávat do řeči, zvlášť ne s Hibikim. Rikuto se podíval zle na Hibikiho a mezi zuby chroupnul další oříšek.
Ten Hibiki a jeho všechno vím, všechno umím..!
Nadával si Rikuto jen tak pro sebe. No a najednou se Rikutovi v hlavě vytvořil další krásný obrázek, ležel tam Hibiki, na kterém stál Rikuto s vlajkou, na které byl znak klanu Uzumaki, tu do něj zapíchl. Vedle stál zbytek Rikutova týmu, Hinami opakovala, jak je Rikuto božskej, Itane litoval, že není více jako Rikuto a sensei sám sobě nadával, že v Rikuta nevěřil. Takže tam tak Rikuto seděl pod stromem se zamyšleným výrazem a do pusy si dával jeden oříšek za durhým.

Kyoya

Pokýval důležitě hlavou. Bylo legrační, že je v týmu vlastního strýčka. Kyoya by asi nechtěl mít v týmu nějakého příbuzného, bylo by to divné. "Náš sensei je... uhm... v pohodě? Myslím... trochu... rád se předvádí mi přijde. A furt chodí pozdě... ale jinak paráda..." řekl Kyoya. "Co se děje Rikutovi? Chová se ještě divněji než normálně..." zeptal se. Opravdu se choval trochu divně.

Sonozaki Yumiko

Yumiko sedela na lavičke, pozerala pred seba a občas hádzala pohľady na skupinku ich spolužiakov. Zdalo sa jej, že si ju všimli, ale nikto ju za nimi nevolal. A Yumiko vážne netušila či má ísť za nimi... predsa len... keby sa zdvihla a došla za nimi... čo by im povedala? Netušila, ako by sa mala zapojiť do konverzácie... Ktorú počula, lebo jej spolužiaci boli hrozne hluční... hlavne Rikuto tam řval jak na lesy. Už to bol jeden z dôvodov, prečo sa k nim nechcela približovať.
Ale nemohla sa ani zdvihnúť a odísť, keď si ju všimli! To by bolo strašne neslušné, určite by sa urazili a začali ju ohovárať.
Takže... tam len tak sedela, pozerala sa pred seba a občas hádzala pohľady na tú podivnú skupinu. A dúfala, že niekam odídu a tento trápny moment čo najskôr skončí.

Hatake Hibiki

Všiml si Yumiko, jak tam seděla nedaleko. Hibiki věděl, že ne zrovna ráda mluví a že jí hodně věcí připadlo trapných - byl s ní v týmu, koneckonců - tak tam na ní nechtěl křičet jako na lesy. Alespoň jí ale mávnul na pozdrav, s lehkým úsměvem.
"Hodně vás toho naučil?" zeptal se Hibiki Hinami a Itaneho. Tohle ho zajímalo, protože to bylo tak nějak všechno, co ho na senseiovi zajímalo doopravdy. Chtěl se totiž učit, a být lepší. A i když jejich sensei ho už naučil spoustě, kdo ví, třeba by mohl žárlit na tyhle. Itaneho měl poměrně rád, a Hinami byla taky v pohodě. Stejně jako jeho tým. Jó, ale v každé Konoha x to musí někdo kazit.. v téhle 6 to byl..
Otočil se na Rikuta. Jedl.
"Proč není tlustej? Protože mu to jídlo jde do hlavy. Něco tam mít musí, a mozek to není." pomyslel si, ale nahlas to neřekl. Nechtěl být zlý na spolubojovníka svých známých.

Uchiha Itane

"Jojo, občas se předvádí, chodí o tři hodiny pozdě a tak, to je pravda. Ale jinak je fajn," odsouhlasil to, co říkal Kyoya na Hikumo-senseie. Znal ho přeci jen líp, než všichni tady. Ale to vlastně nevěděli. "No, učí nás takové ty základy. Kontrola chakry, spolupráce a tak, ale je to složité," nenápadně kývl směrem k Rikutovi. Byla to pravda, ostatní společně vycházeli v pohodě.

Hyuuga Hinami

Yumiko seděla mimo a Rikuto vypadal..no divně. Zbylí členové jejich super šestky se bavili mezi sebou. Itane dokonce zmínil něco o tom, jak někdo chodí mooc pozdě a občas se předvádí...to myslel toho jejich senseie? Hinami nevěděla. Na Hibikiho otázku ohledně toho, co je Kenshin-sensei naučil, odpověděl Itane. Hinami jen souhlasně přikývla. "Rikuto je....Rikuto...občas je to s ním těžké, ale snaží se." pronesla. Sice jí při tom stekla taková ta anime kapka, ale nevadí.

Kyoya

"My v našem týmu vycházíme skvěle, žejo?" řekl Kyoya a zazubil se na Yumiko. Možná to nebyl nejlepší příklad, ale chtěl jí trochu vtáhnout do konverzace. Měl už dávno v plánu jí donutit být... společenštější a přátelštější, bylo to jistě pro její dobro. Ani na vteřinu nezvažoval možnost, že by jí možná víc vyhovovalo být dál takhle nesociální. Pak mu ale něco začalo vrtat hlavou. "Počkat, počkat... ty znáš senseie nějak líp Itane?" zeptal se.

Uzumaki Rikuto

Rikuto dál seděl pod svým stromem, ale oříšky už neměl. Trochu smutně se podíval do prázdného boxíku, nakonec ho zavřel a vložil do baťůžku. No a najednou Rikuto vytáhnul ještě sandvič plný různých ingrediencí. Základ byla ovšem slanina, tu holt Rikuto prostě miloval! Měl ho v takové té potravinové průhledné fólii. Tu jednoduše sundal a pustil se opět do jídla. A tak seděl a papal, dostal se ze svého snění a pozoroval všechny geniny. Poté Rikuto mávnul na Hinami, aby šla k němu. Zřejmě s ní potřeboval o něcem mluvit.

Uchiha Itane

Vypadalo to, že jejích tým vycházel líp... tedy, aspoň to Kyoya tvrdil, ale když Itane viděl Yumiko, nějak se mu nechtělo věřit. Ta dívka byla strašně zakřiknutá, ale snad jí ti dva nějak rozmluví. Nebo jí vyděsí ještě víc. Měl docela chuť jí pozvat blíž k nim všem, ale zároveň se obával, že by ho asi zapíchla kunaiem. Naštěstí ho od tohoto uvažování vytrhl Kyoya. Zeptal se na docela zajímavou otázku. Na Uchihově tváři se roztáhl mírný úsměv. "To, bych řekl, že znám. Je to můj strýc," odhalil tu mystickou pravdu o tom věčně pozdě chodícím neUchihovi z Uchiha klanu. "Každopádně, z toho chození pozdě si nic nedělejte, je už takový," pokusil se napravit trochu jeho reputaci.

Hatake Hibiki

"Hehe, věřím." odpověděl na všechny ty informace, které po něm hodil Itane. Jo, u Rikuta si dokázal představit, že nějaká spolupráce o něco složitější bude.
Kyoya mezitím vyzdvihoval jejich spolupráci. Pravda byla, že Hibiki to úplně takhle neviděl. Jasně, podařilo se jim sem tam fungovat výborně, ale přišlo mu, že to jsou dost jednotlivci, i když solidní, fungující ve skupině. Ale že by byli jako jeden člověk.. to Hibikimu úplně nepřipadalo. Ale nebylo to ani zlé. Jen by Hibiki nepoužil tak silná slova.
No, a poslouchal jinak jejich rozhovor, a nic neříkal. Zrovna ho napadlo pár věcí, tak nad nimi přemýšlel, a přemýšlející Hibiki většinou bývá tichý Hibiki.

Hyuuga Hinami

"Hee?" vypadlo z Hinami překvapeně, když jim Itane prozradil, že sensei druhého týmu je jeho strýc. Pak si ale všimla, že na ní mává Rikuto. Hinami poznala, že po ní chce, aby za ním přišla. Tak si tedy trochu nadzvedla tu papírovou tašku, aby se jí líp nosila a vydala se za ním. "Copak, Rikuto-kun?" zeptala se ho, když kněmu dorazila.

Uzumaki Rikuto

Rikuto byl docela překvapenej, že za ním Hinami přišla. Každopádně se podíval na Hinami a začal šeptat.
"Hmm..hmmm..Hinami..vím, že mě nikdo nebere vážně, ale...."
Stále šeptal a podíval se na Hinami, chvíli přemýšlel, asi nevěděl, jestli pokračovat.
"Potřebuju udělat dojen na senseie, aby mě konečně začal brát jinak, než jako zátěž. Zvládla si fakt rychle chození po vodě, proto jsem myslel, že bys mi mohla pomoct.."
Rikuto se trochu zastyděl, rukou se poškrabal na čele.
"Mohla bys mi říct něco o Hyuuga klanu? Jak fungují techniky, abych mohl senseie nějak překvapit?"
Pravil Rikuto a ve tváři měl docela vážný pohled. Asi nevěděl, jestli mu Hinami vyjde vstříc.

Hyuuga Hinami

Hinami přikyvovala, jak Rikuto mluvil, aby mu dala najevo, že rozumí, co říká. Při tom se ale tvářila překvapeně, protože tak nějak nečekala, že po ní bude chtít zrovna tohle. Upřímně čekala spíš, že se jí zeptá, jestli nemá další Mochi nebo, co má v tý tašce, ale on se zeptal na to, jak na jejího strýčka. Rukou si zakryla pusu a uchechtla se jako nějaká mladá dáma. "Sensei tě nebere jako zátěž, Rikuto-kun. A my také ne." řekla Hinami mile s úsměvem. "Promiň, ale nemůžu ti říct o našich technikách...je to proti pravidlům. Ale, jestli chceš na strýčka udělat dojem, co kdyby ses naučil nějakou techniku nebo třeba nějakou teorii. Určitě bys ho tím překvapil a Itaneho taky." poradila mu s úsměvem. Technicky vzato mu řekla to samé, co jí kdysi řekl strýček. Ale tak snad mu to pomůže.

Uzumaki Rikuto

Rikuto nahodil trochu smutný pohled, když mu Hinami řekla, že mu nemůže nic říct. Poté mu ale dodala další nápady na to, jak senseie zaujat. Ten s tou technikou docela Rikuta zaujal. Usmál se na Hinami.
"Děkuji Hinami-chan..!"
Pravil docela dost nahlas a zasmál se. Poté se opět podíval na Hinami. Následně se trochu šibalsky usmál.
"Myslíš, že bych si zasloužil jedno z tvých svělých mochi po tréninku? Kvůli tomu bych trénoval jak nikdy!"
Zakřičel Rikuto a začal se docela nahlas smát. Možná mu bylo trochu stydno kvůli rozhovoru předtím a tak se to snažil nějak zakecat.

Kyoya

Kyoya se teď najednou plně věnoval Itanemu. "Počkej, počkej... tím strýc chceš říct, že sensei je Uchiha? Víš... jako ty? Jako sharingan a všechno Uchiha?" zeptal se ho trochu nevěřícně. Nelíbilo se mu, že to nevěděl... a ani se mu nelíbilo, že... no že byl Uchiha... a vlastně i jeho příbuzný, ačkoliv nejspíš ne úplně blízký...

Uchiha Itane

Itane trochu nechápavě koukal na Kyoyu. Strejda jim to nejspíše neřekl. Mladý Uchiha se tomu musel zasmát, jinak to nešlo. Strejda byl stejně prevít. "No, co mi vyprávěl, tak o tom původně sám nevěděl. Ale ano, jeden z jeho rodičů byl Uchiha, přesněji můj děda. A ano, má sharingan a to všechno. Co vím, tak v jeho ovládání je opravdu dost dobrý. Trochu to matou ty jeho blond vlasy, ale to je asi tak vše," vyprávěl pobaveně o blond strýčkovi. Snad nezkazil překvapení, když to řekl. Třeba si to připravoval na jednu z misí nebo tak něco.

Hatake Hibiki

Rikuto si odtáhl kamsi na stranu Hinami. Ne, že by Hibiki žárlil, ale žárlil. Hinami mu přišla roztomilá, a Rikuto byl blb. Inu.
Hibiki raději poslouchal Itaneho a Kyoyu. Byl z toho trochu zmatený. Sensei nevypadal jako Uchiha, nechoval se jako Uchiha, a vůbec. Hlavně ale Uchiha neměl v příjmení, ale, na druhou stranu, Itane mluvil dost přesvědčivě...
A pak se objevil ten klasicky nejvíc cool sensei ever, a tak.

Hyuuga Kenshin

"Yo, bando." ozvalo se najednou. Stál tam sensei Týmu 6, Hyuuga Kenshin, se svým notoricky známým úsměvem. Za ten týden jste zjistili, že ať se dělo co se dělo, Kenshin vás vždy byl schopný najít dost rychle.
"Dobrá věc, že jste pohromadě. Tým 6. Zítra brzy ráno se sejdeme u brány. Vezměte s sebou věci na cesty, půjdeme daleko.. a možná tam budeme nějakou chvíli." pronesl s úsměvem a přímo, trochu pocuchal Itaneho, hezky se usmál na Hinami, a zamával Rikutovi. "Vy ostatní! Rád vás vidím. Opatrujte se." pronesl. Byly to děti z Uchihova týmu. Docela vtipná náhoda.
Pak se sensei otočil a dal se zase pryč. Mrknul na Hinami. Mohla jít s ním.

Hyuuga Hinami

Hinami s sebou trochu cukla a stekla jí anime kapka, když Rikuto tak vykřikl. Když se pak zeptal na mochi, souhlasně přikývla. "Hm! Jasně. Udělám jich spoustu, jestli chceš." pronesla. Pak se objevil její strýček a ohlásil jim, že jdou zítra na misi. Když pak odcházel, mrkl na ní. Podívala se na Rikuta a pak i na ostatní. "Už musím jít. Itane-kun, Rikuto-kun, tak zítra u brány. Hibiki-kun, Kyoya-kun, Yumiko-chan, zatím se mějte." rozloučila se s nimi a všem jim zamávala. Když pak dobíhala strýčka, proběhla kolem muže s dlouhými blond vlasy, který se usmál na jejího strýčka. Kdo to asi byl?


Hikumo-sensei

Mířil do parku, kde měli být jeho svěřenci. Jaká náhoda ale byla, když viděl, že je tam i druhý tým a dokonce i sám Kenshin. Po cestě, když ho míjel, se na něj usmál. Pak došel k naší super šestky bez Hinami. "Hoy. Zítra jdeme na misi. Kdo ví, jak dlouho tam budeme, takže si podle toho také zabalte a ráno se sejdeme u brány. Nějaké otázky?" řekl ke svému týmu a na všechny z nich se zvlášť podíval. Pak se podíval i na Rikuta a Itaneho, Hyuugův tým, zajímavé... Na Itaneho se usmál. "Itane, co ty tady?" zeptal se ho.

Uchiha Itane

Itane tak trochu čekal překvapené reakce, ale k tomu se dostavil i sensei s tím, že jdou další den na misi. Jo, to znělo cool a všechno, jen se Itane kapku bál, že to strašně pokazí, protože to bude jejích první mise. No, co se dalo dělat. "Ahoj, Hinami-chan," zamával za svojí kolegyní s úsměvem a pomalu se tedy začal zvedat, že taky půjde. Když v tom, dorazil ten, jehož nečekal. "Ahoj, strejdo Hikumo. Jak se daří? Dlouho jsi u nás nebyl na večeři! Zase cesta životem?" rozzářil se, když viděl strýce a natáhl k němu pěst, aby si mohli "ducnout" tak jako vždycky. "No, byl jsem si zde dáchnout, pak přišla armáda lidí a pak je teď. Navíc, ta dívka, co odchází je moje parťačka a támhleten," mávl směrem k Rikutovi. "Je můj kolega," označil členy svého týmu. "Prý nevěděli, že jsi Uchiha," pronesl s obdivem v hlase.

Sonozaki Yumiko

Všimla si, že na ňu Hibiki mávol, a tak naňho mávla späť s neistým úsmevom. Potom si ale všimla, ako sa na ňu zubí Kyoya, vyvalila oči a odvrátila sa s trocha červenou tvárou. Um... skvelé... nemam najmenšie tušenie, ako mám vlastne reagovať. Chceli tým kývaním povedať, že ma pozývaju k sebe? Dalo by sa to tak vyložiť. Ale mohol to byť len pozdrav. Ale ak ma pozývali, a ja tam nepôjdem, bude to neslušné! Ale... ale... ja neviem ako si to myslel, Hibiki!!!! panikárila Yumiko a v hlave mala mentálny obrázok seba v chibi forme ako plače, lebo netuší čo má robiť.
Ubehlo pár dlhých momentov. Počas nich Yumiko ako-tak vnímala čo sa deje, napriklad že ich sensei je vlastne Uchiha (i keď to pre ňu veľa neznamenalo) a evidentne je to Itaneho strýko. Potom sa pomaly zdvihla. Otočila sa k nim. Nadýchla sa. A pomalým, nesmelým krokom vykročila smerom ku skupine.
Lenže, bola tak pomalá, že za ten čas sa toho zomlelo nejak moc, došiel tam nejaky Hyuuga-sensei a povedal že tým 6 má misiu, Hinami išla za ním, pozdravila Yumiko, došiel Hikumo-sensei, povedal že tým 7 má misiu a počas tohto všetkého Yumiko akurát stála ako socha, zžieraná sociálnou úzkosťou.
Keď sa trochu prebrala a spracovala čo sa vlastne stalo, tak rýchlo ešte chcela zamávať Hinami, ale nebola si istá či ju Hinami vôbec videla... a tak tam ostala stáť so zdvihnutou rukou a s vydeseným výrazom na tvári. Toto... je tak... hrozný... trapas...