Cesta Žáby

Taiyō Kurama

"Promiň, promiň, promiň." snažila se omluvit Rikutovi, i když věděla, že je to nezachrání. To že jí podepřel dost ocenila. S tou úklonou to vážně přehnala.
"Já...já... já netuším co dělat." odpověděla po pravdě. Jen pozorovala, jak kamení a nevěděla, co s tím dělat. Jediné co jí v danou chvíli napadlo bylo to, že by se měla postavit do nějaké fakt super pózy a nestát tu tak obyčejně jako ty ostatní sochy.
V tom jí však žába flákla dřevěnou tyčí a dost se u toho smála. "Aaaauuuu."
pronesla Taiyō, mnula si bolavé místo a dost se na žábu mračila. Ale ať se na žábu mračila jak chtěla, musela uznat (zatím pouze v duchu), že je Gamakichi zachránil před osudem žabí sochy.
Takže speciální olej a přírodní energie. opakovala si v duchu. "Jak to Naruto poupravil? To jde?" zajímalo jí. "A není i jiná možnost, než dostat tou tyčkou?" ptala se dál. Pak se naklonila k Rikutovi. "Asi tu věc z olejového jezírky budeme muset vylovit. Hlásíš se dobrovolně?" špitla k němu trochu rejpavě.

Uzumaki Rikuto

Nemůžu být socha! Ještě jsem se nestal Hokagem a nepolíbil holku mých snů!
Zanadával Rikuto, když v tom ho žabák praštil tyčkou. Rikuto si prvně myslel že to bylo kvůli tomu, aby se vzchopil, ale rázem se ukázalo, že to zastavilo proměnu v kámen. Rikuto si hlasitě oddechl a otřel si pot z čela.
Ještě že jsem zachoval chladnou hlavu a celou situaci měl pevně pod kontrolou..
Pravil sebejistě a podíval se na Taiyo.
Příště stačí říct prostě soráč, jasný?
Pravil pohodově a nastavil k ní ruku zaťatou v pěst, každý z týmu by hned věděl, co musí následovat! No, ať Taiyo udělala cokoliv, Rikuto si založil ruce za krk a podíval se s velkým úsměvem a rudýma tvářema na Tayio.
Já myslel, že ses hlásila dobrovolně, že si tam skočíš..
Pravil Rikuto a uchechtl se jako totální puberťák.

Taiyō Kurama


Taiyō se ještě jednou na Rikuta omluvně usmála. Moc netušila, co přesně ta zaťatá pěst znamená, ale prostě udělala to samé jako Rikuto. Zaťala ruku v pěst a jemně s ní ťukla do té Rikutovi. Zároveň koukla na Rikuta, hledající v jeho výrazu, že to udělala správně.
Potom co vyposlechla žábu, tak začala přemýšlet. Hmmm, deset let asi opravdu nemáme, i když si tedy myslím, že nás ta žába podceňuje. Ale asi ten zvláštní kunai opravdu potřebujeme, abychom prošli další zkouškou. Ach joooo. Co teď? Mohu jen tak donutit Rikuta, aby šel do jezírka? No asi bych to dokázala, jenže pokud by se proměnil na sochu kvůli mně, tak bych si to neodpustila...... Zapeklitá situace......Hmmmm, asi to je fakt na mně. Taiyō se zamračila. "Fajn." uznala nakonec. Bude to muset být rychlá akce, aby co nejrychleji vylovila kunai a dala ho Rikutovi, aby popřípadě mohl pokračovat v úkolu. Vlasy si zauzlovala gumičkou, aby se jí nepletly do očí. Hmmm..... jakže to bylo?.... Riskovat pro ně vše? ... Hmmm..... myslím, že tohle Sarada úplně na mysli neměla. pousmála se Taiyō v duchu. Odepnula si vybavení a odložila ho stranou. Taiyō tedy šla na to. Co jiného jim zbývalo. Ještě se ale podívala na žábu. "Slib mi prosím, že ať to bude bolet sebevíc, uděláš vše, abych se neproměnila v sochu." požádala žábu. Opravdu nechtěla skončit jako socha, no a pak tedy konečně odhodlaně skočila do jezírky, aby vylovila ten zvláštní kunai.

Gamakichi sledoval Taiyno odhodlání. Líbilo se mu a tak jí nechal. Místo toho si vyskočil k Rikutovi na rameno a pošeptal mu: "Jestli jí necháš tam vlítnout, tak to z ní asi nevymlátím," dal mu takovou přátelskou, zatímco tou dřevěnou tyčkou zatočil v jedné ruce a preventivně flákl Rikuta po hlavě.
Taiyo se tedy chystala ke skoku do jezírka. Zdálo se to jednoduché, skočit tam, neproměnit se v kamennou žábu a získat kunai. A proč vlastně? No, kdo ví.
Pokud Rikuto nezareagoval dost rychle, Taiyo skočila do jezírka, ale ještě než se vůbec dostala nohama ke dnu, něco se v jezírku prudce rozrotovalo a tvrdě jí to vystřelilo ven na souš. To jí sice zachránilo, ale vysloužila si ještě několika násobné obouchání od žáby. To bude modřin.
"Naruto byl sice jako mladý trochu jednoduchý... ale zase tak velký idiot nebyl," promluvil vážně žabák, zatímco protočil tu tyčku v ruce.

Uzumaki Rikuto

Rikuto měl z toho všeho špatný pocit. A ten pocit byl ještě horší, když si Tayio vlastně sundala jenom výbavu. Celý jeho plán šel do kopru. Rikuto se podíval na žábu, jenže co jiného měli dělat? Rozhodně nenechá umřít kamarádku za cenu mise. To ne.
Počkej..!
Vykřikl Rikuto a ještě chytil Tayio za ruku a stáhl ji vší silou dolů, takže je možný, že s ní doslova mrskl o zem. Jenže nic jiného se dělat nedalo, je hrdina!
Musíme vymyslet něco jiného..
Pravil Rikuto vážným hlasem a pokud bylo třeba, tak pomohlo Tayio zpět na nohy. Rikuto se musel držet svého hrdiny a ten by nikdy neriskoval život svých přátel pro splnění mise. Svůj život ano, ale nikdy ne lidí mu blízkých!

Taiyō Kurama

Taiyō se naštěstí vyhnula několikanásobnému obouchání od žáby, ale nevyhnula se naražení svého zadečku o zem. Rikuto měl celkem velkou sílu, když se Taiyō snažil zachránit od skoku do jezírka. Naštěstí jí pomohl zpět na nohy.  
"Dobře, ale napadá tě tedy něco jiného?" zeptala se Rikuta. Hmmm. Asi nad tím vším moc přemýšlím. Naruto sice nebyl idiot, jak říkala žába, ale byl jednoduchý....... No jo, ale já nedokážu myslet jako Naruto. Já bych to prostě udělala jinak. Podle sebe. uvažovala mezitím, než Rikuto odpověděl.

Uzumaki Rikuto

Rikuto si začal ukazováčkem mnout bradu.
Chtělo by to třeba něco jako prut..
Pravil Rikuto a naznačil rukama, jak chytá prutem ryby. Poté hodí osvítilo z čistých nebes. Podíval se s vážným výrazem na Tayio.
Myslím, že se chceš na chvíli otočit..
Oznámil jí a pravou rukou se nervózně poškrábal za krkem. Nahodil lehký úsměv a šel na věc. Vyhrnul rukáv na levé ruce, pravou ruku přiložil na rameno. Najednou se mu doslova otevřelo maso a z ruky mu začala vylízat kost. Netrvalo dlouho a Rikuto držel v ruce dostatečně dlouhou kost na to, aby dosáhl pro kunai.
Nemáš provázek, drátek..?
Zeptal se Rikuto s úsměvem.

Taiyō Kurama

Taiyō většinu času nechápavě koukala na Rikuta. No byla to spíše směs pocitů. Nejdříve vůbec nechápala, co to Rikuto vyvádí, pak byla chvíli zhnusená a pak už jen zase nechápala. Po nějaké době se konečně probrala z transu. "Eeeeehhhh....... ne. Provázek ani drátek nemám." řekla nakonec.
Taiyō zároveň urazilo, že si o nich žába myslí, že jsou hloupí. No tak každému to hned dotéct nemusí no. A také jí začínalo rozčilovat to bouchání, i když bylo do rytmu, vadilo jí to v přemýšlení. Vražedně koukla směrem na žábu, ale místo toho, aby žábu propichovala pohledem, jak jí zaujala ta tyčka. Neříkala ta žába něco o tom, že to odvádí tu... emmmm.... přírodní energii? uvažovala v duchu. Mohla by ta tyčka odvést všechnu tu energii z toho oleje? V tom se Taiyō zarazila. Jestli to bude fungovat, tak jsem vážně blbá, že jsem na to nepřišla dříve...... No nic, jdu to zkusit. teď se ukáže pravda.....
Taiyō se otočila zpět na Rikuta. "Ještě mě napadla jedna možnost, když nevyjde, tak najdu nějaký provázek a budeme lovit." řekla mu a pak se vydala směrem k žábě. "Ehm, ehm. Mohla bych si, prosím, na chvíli půjčit tu zajímavou tyčku?" požádala žábu. Teď už je to na žábě.
Pokud tyčku půjčila, tak Taiyō šla k olejovému jezírku a zkusila ponořit tyčku do jezírka s tím, že výsledkem by mohla být odstraněná přírodní energie z jezírka.
Pokud nepůjčila, tak šla hledat po okolí něco, co by se dalo použít jako provázek.

Gamakichi vás sledoval a už se mu nafukovaly tváře, aby vás pořádně protlemil, když v tom si začal Rikuto tahat kost z těla. To se mu prozměnu chtěla hodit šavle. Co mu to sem poslaly za dárečky? To mu jako fakt chtěli rybařit v jejích speciálním tréninkovém jezírku? V oleji který není nikde jinde na světě? Měl je zabít hned nebo počkat?
Během toho k němu přišla Taiyo a o něco ho požádala. Gamakichi se usmál a cvično jí plácl tyčkou přes hlavu. "Možná tam přeci jen něco bude," uchechtl se a hodil ti do ruk tyčku. Byla pevná, ale poměrně tenká. Ideální, aby s ní mohla šermovat žába jeho momentální velikosti.
Pak sledoval tvůj pokus. Mezitím přeskočil k Rikutovi na hlavu. "Chlape, s tou zůstaň. Vidíš, drží to jak vařečku? Ideální do kuchyně!" prorokoval Gamakichi.
Inu, Taiyo to teda zamíchala. Ale vyšel její pokus? Kdo to zkusí?

Uzumaki Rikuto

Rikuto si tam mezitím přehazoval kost v rukách a snažil se všemi možnými matematickými postupy v hlavě vymyslet, jaké by tam mohli udělat očko a jak pomocí toho vylovit kunai z jezírka. No, mezitím Tayio udělala něco užitečnějšího a celý případ zřejmě vyřešila. K tomu ještě přiskočila žába a začala Rikuta provokovat. Rikuto se na žabáka pouze usmál a hodil mu kost, kterou držel v ruce. I když ho řeči o vařečce přece jen trochu dostaly. Následně došel k Tayio a začal si ze zad sundavat baťůžek.
Tentokrát půjdu já..
Pravil jak největší hrdina a začal si ze stehen odepínat ninja výbavu. následně si stoupl k okraji jezírka a chvilku tak jako zíral do vody.
Máš tu tyčku, že? Tak nezapomeň, kdyby náhodou, pořádně bacit!
Pravil, zvedl pravou ruku se vztyčeným palcem a hupsl do vody ve snaze vylovit kunai.

Taiyō Kurama

Bylo jasné, že Taiyō si půjčila tyčku od žáby právě včas, jinak by je umlátila k smrti.
Taiyō překvapilo, jak je ta tyčka pevná. Z dálky vypadala, že se musí brzo o někoho zlomit, ale teď když jí držela, tak už jí to tak nepřišlo. No ..... takže zamíchala jezírkem, ale nic zvláštního se nestalo. Jen jestli jí žába tyčku nevyměnila za nějakou, co nefunguje. No... asi by to chtělo vyzkoušet.... naštěstí v tu chvíli se přihnal Rikuto, shodil batůžek, výbavu a chystal se skočit. "Dobře." přikývla Taiyō. Přeci ho nebude odrazovat. "Dobře, pořádně bacit. Rozumím." přikývla Taiyō podruhé a na tváři se jí objevil úsměv od ucha k uchu. Tento úsměv by se dal přiřadit do řady ďábelských úsměvů.

Taiyō Kurama

Zase blbě. Taiyō z toho už byla unavená a otrávená.
Podle rady od žáby vytáhla Rikuta ven z jezírka a hned ho jednou praštila. Kupodivu tohle jí náladu zlepšilo. Pro větší jistotu Rikuta praštila tyčkou ještě jednou...dvakrát....třikrát....no tohle by mohlo stačit. Taiyō byla se svou prací spokojená a jen se na Rikuta omluvně culila.

Uzumaki Rikuto

A bohužel to zase nezafungovalo a Rikuto se rozhodl, že už nikdy nebude věřit žádné holce. Tayio ho pak ovšem vytáhla a jak slíbila, bacila ho holí. Takže jeho důvěra opět oživla. Tedy, než ho bacila znovu...a znovu. Rikuto se posadil na zadek a začal si mnou bolavé místo na hlavě.
Díky, ale myslím, že jednou to stačilo. Ale ty si o mě určitě měla takový strach, že?
Prohlásil smutně a pohlédl na jezírko.
Proč to nefunguje!
Zanadával a pěstí bouchl do země. Co dělali špatně, žába se přeci už tak spokojeně tvářila, když se rozhodli použít tyčku. Rikuto se podíval na Tayio.
Vem tu tyčku a pojď se mnou!
Pravil rozhodně a vyskočil zpět na nohy. Rozešel se tedy k jezírku a doufal, že ho Tayio bude následovat.
Jdeme zkoušet. Prostě tam tu tyčku strč a já tam strčím nohu. Třeba v té vodě musí ta tyčka zůstat..
Pravil Rikuto a ledabyle pokrčil rameny. Rikuto byl ten typ pokus/omyl. Možná proto se vždy na tréninku zřídil víc, než byla potřeba. Ale i proto ho nikdy nevykolejí, že v souboji párkrát spadne do hubu a bojuje, dokud stojí! Pokud tedy Tayio Rikuta poslechla, tak tam strčil nohu.

Taiyō Kurama

"Měla jsem o tebe velký strach." řekla jak nejvěrněji dokázala. Úplně pravda to nebyla, ale v danou chvíli se jí vybavila Hinami a ta její bolestivá technika. Asi to spolu nějak souviselo.
Taiyō chápala, jak se Rikuto cítil, takže velmi ocenila, že to nevzdal. Dodalo jí to naději, aspoň malinkou. Taiyō tedy šla za Rikutem, ale než Rikuto strčil nohu do jezírka, tak ho zastavila. "Počkej." řekla a ukázala na na kunai probodnutý kostí z Rikuta. Pak se naklonila blíž k Rikutovi, aby je žába tak úplně neslyšela. Už tak z nich určitě kvetla vzteky. "Asi to je nápověda... Zkus tedy do jezírka sáhnout tyčkou a vylovit tím ten zvláštní kunai. Budu tě držet za nohy, aby tě pak co nejrychleji vytáhla." šeptala Rikutovi a zároveň mu podala tyčku.

Uzumaki Rikuto

Rikuto se podíval na Tayio, jestli jí vlastně věří, palcem si mezitím mnul bradu.
No, budiž..jdeme..!
Zavelel znovu. Rikuto už se opět protahoval a byl připravený tam opět skočit, ale Tayio ho najednou zastavila a ukázala na probodnutý kunai. Rikuto dostal do ruky tyčku a nápad, který se mu nějak moc nelíbil, čím ho Tayio bude bouchat, když se začne měnit?
Hmm, hmm..dobře..!
Přikývl párkrát Rikuto a vzal si do ruky tyčku a frajersky s ní zkusil zatočit v ruce, ale místo toho mu jen trapně spadla na zem. Nervózně se poškrabal na spánku a pro tyčku se rychle ohnul.
Tak, můžeme..?
Pravil trošku nejistě a no..lehl si na břicho a do jezírka zajel jak mrož po ledovci. Tedy hezky po břichu a hlavou napřed. Tyčkou zkusil nějak vysvobodit nebohý kunai.

Taiyō Kurama

Jakmile Taiyō usoudila, že Rikuto zachytil tyčkou kunai, tak ho vytáhla z jezírka.
Ani se nestihla pořádně zaradovat, natož poděkovat Rikutovi za skvělou práci a už byli fuč.
Tohle přesunutí tedy nebylo moc příjemné. Bylo s tvrdým dopadem, ale Taiyō tenhle přesun nijak nerozhodil. Už jednou nějaký takový přesun absolvovala, když se vraceli s Itanem a Hikumem z mise. Ovšek zadek jí bolel. V tom si vzpomněla na Rikuta a že byl ponořený v jezírku, takže ho začala hledat. Rychle se rozhlédla a hned ho uviděla. Naštěstí to byl on, a ne žabí socha. A ani na sobě neměl známky oleje. Taiyō si oddechla.
V tom se Taiyō zarazila, jak se rozhlížela po Riutovi, tak zahlédla něco zvláštní a obrovského. Znovu se tedy rozhlédla po okolí, až se její pohled zastavil na obrovské žábě, která seděla na trůně. Taiyō překvapení spadla pusa. Spolupráce? Ahaaaaa. říkala si pro sebe.

Uzumaki Rikuto

Rikutovi se hlavou honilo spousty věcí, když se ponořil do jezírka. Udrží ho Tayio? Dokáže vyndat kunai? Nepromění se v sochu a jestli jo, nebude na ní vypadat blbě v takové poloze? Nesmrdí mu nohy? Bylo toho moc, ale i přes to vše, to nakonec Rikuto dokázal. Ale nestačil slavit a pochválit se, když se objevili zase někde jinde.
Ha, levou zadní..!
Zakřičel Rikuto a vítězoslavně vyskočil do vzduchu. Poté doběhl k Tayio a pokud to bylo stále potřeba, tak jí podal obě ruce, aby jí pomohl na nohy. Nějak si ještě nevšiml toho, že tu někde na trůně seděla gigantická žába. Teda, dokud nepromluvila.
No to mě vomej ve voleji a říkej mi knedlíku!
Zakřičel Rikuto s vyvalenýma očima a ukazováčkem na pravé ruce ukazoval na žábu, asi jako by jí Tayio měla přehlídnout.

Taiyō Kurama

Taiyō konečně zaklapla pusu a nechala si pomoci od Rikuta na nohy. Bohužel potom nemohla následovat nic jiného než facepalm. Naštěstí si žába celkem dost rychle poradila. Taiyō bylo Rikuta trochu až líto.
"Dobrý den, jmenuji se Taiyō." představila se. To byla ta lehčí otázka. To proč tu přesně byli už tak snadno vysvětlit nedokázala. "No.... přišli jsme ochránit jistý svitek." vzpomínala, cože vlastně jim říkal Akitoshi. Koukla i směrem na Rikuta, jestli k tomu dodá něco smysluplného.

Uzumaki Rikuto

A Rikuto to zase samozřejmě všechno schytal! To by nemohlo být, aby si ho někdo někdy nevychutnal. Začínal pomalu nesnášet žáby. No, žába jim potom položila opravdu těžkou otázku. Proč, že tu vůbec byli? Rikuto si vzpomínal na to, že šlo o důležitou misi, měl fakt dobrej bruger a..vlastně neví, proč tu je. Rikuto se podíval na Tayio a pouze celý mokrý přikývl.
Ano, přesně tak. Říká vám pravdu..
Dodal.