Cesta Žáby

Taiyō Kurama

Taiyō si povzdechla. Čeká je další zkouška. Copak jich už nebylo dost? nadávala v duchu, ale nezbylo jí nic jiného, než poslouchat, co po nich žába chce. A k tomu všemu ještě šlo o hádanky.... ouuuuu.
"Emmmmm....." vydala ze sebe Taiyō, když si vyslechla hádanku, ale to bylo tak všechno. Minimálně osmkrát si zopakovala hádanku v duchu, ale nebyla z toho o moc chytřejší. A tak přicupitala k Rikutovi, aby dali hlavy dohromady. "Vůbec nemám tušení, o kom je řeč. Asi jsem ve škole zameškala víc než jen jednu hodinu historie." přiznala, že tohle bude pro Taiyō velký oříšek. "Jediné, co mi dává smysl, tak potomci jejich .... bla.. bla... bla.... sledují svět z listoví, tak že to budou obličeje, vytasené v hoře, které sledují Konohu." navrhla. Netušila, jestli to je správně. "Co myslíš?" zeptala se.

Uzumaki Rikuto

Rikuto protočil oči, když jim žába oznámila, že se bude jednat o hádanku. To nemohli zmlátit milion pulců, sníst několik kilo jídla a nakonec nakopat zadek i té žábě? To museli opravdu přemýšlet. Naštěstí tu byla Tayio, byla to holka. Ta musela ve škole dávat poz..ach..ne..
Hmm..?
Pravil Rikuto, když k nemu Tayio přišla. Nějak doufal, že mu řekne správnou odpověď, ale neřekla. Rikuto naznačil Tayio, aby si dřepla. Sám si dřepl, pravou rukou si začal mnout bradu a vypadalo to, že usilovně přemýšlí.
My měli na škole historii..?
Zeptal se Rikuto a lehce nadzvedl pravé obočí. Vypadá to, že mu toho uniklo trochu víc, než si myslel. Každopádně, co Rikutovi došlo bylo to, že se jedná o hlavy kage, kteří na ně koukají ze skal.
No..příbuzní budou Uzumaki..
Pravil Rikuto. Nebo alespoň jemu to dávalo smysl. Pár lidem to asi zrovna smysl dávat nemuselo, né všichni asi věděli, že Rikuto nebyl zrovna rozený Uzumaki, ale přiklonil se k nim. Hlavně si nedávno prošel zkouškou, kde sám řekl, že Uzumaki jsou jeho rodina.

Taiyō Kurama

"Uzumaki jo?" zamyslela se Taiyō nahlas. Vypadalo to, že to všechno vyřešilo, ale nebylo tomu tak. "S tím znamením, která mám nosit, si úplně jistá nejsem. Vždyť nosím pouze klanové znamení." pokrčil Taiyō při tom rameny. Pak se jen tak mimoděk podívala na svou pravou ruku. "Hmmm, možná by se dalo trochu počítat Uchiha, ale spíš jen tak okrajově." dodala trochu tišeji. "Jako potomky bychom mohli snad vyjmenovat všechny významné osobnosti Konohy, až do jejího samotného založení. Ale obávám se, že ta žába je mnohem starší, než vypadá a minimálně moje znalosti tak daleko nesahají." Taiyō se obávala nejhoršího.

Uzumaki Rikuto

Rikuto stále dřepěl s rukou na bradě a přemýšlel. Co by mohli mít společného Uzumaki a Uchihové? Uzumaki přece byli mnohem hezčí, silnější a na vyšší úrovni celkově. Tak co by dělali s Uchihama, kteří byli tak nudní.
Ta žába mluvila o dvou synech. Jediná slavná bratrská dvojice co mě napadá je první a druhý Hokage. Ale nemám nejmenší tušení, kdo byl jejich otec..a třeba se v historii někdy Uchihové a Uzumaki neměli rádi. Teď se taky extra nemusí..
Pravil Rikuto a ledabyle pokrčil rameny. Byla to pravda, třeba s Itanem se taky furt hádali a nejradši by mu rozmlátil hubu. Sice by na druhou stranu rozmlátil hubu každému, kdo by chtěl Itanemu rozmlátit hubu, ale co.

Taiyō Kurama

Taiyō nechápavě sledovala přesýpací hodiny. Ono je to na čas? To jako vážně? Co se stane, až se písek dosype? A proč nás na to neupozornila ta žába dřív? ptala se sama sebe v duchu. Nakonec zpražila Rikuta pohledem za ty chybné informace, které je stály drahocenný čas.
"Pfůůůů." povzdechla si Taiyō. Snažila se uklidnit, aby mohla přemýšlet. "Vesnici založil..... založil.....ne moment založili Hashirama Senju a Madara Uchiha, pokud se nepletu." vzpomněla si nakonec, ale pořád to podle hádanky byli asi jen ti potomci. Pak se podívala na Rikuta. "Jak je to tedy s těmi tvými příbuznými, prosím?" zeptala se ho.

Uzumaki Rikuto

Rikuto už si myslel, že na to vše přišel, když v tom ho žába hned dvakrát opravila a ještě jim vzala čas. Rikuto se omluvně podíval na Tayio a poškrábal se na čele. Poté tu Tayio mluvila o tom, že Konohu vytvořili Senju a Uchiha. Tohle byly momenty, kdy Rikuto litoval toho, že nedával ve škole občas trochu víc pozor.
Myslíš Uzumaki?
Zeptal se Rikuto a položil si ukazováček na bradu. Poté se zamýšleným výrazem pohlédl do stropu. Nakonec pohlédl zase na Tayio.
No co já vím, tak Uzumaki původně vůbec nebyli z Konohy. A ti příbuzní by v tom případě mohli být právě Senju. Já už se bojím cokoliv říkat..
Pravil Rikuto a podíval se na hodiny. Poté polknul.
Uzumaki a Senju by měli být příbuzní. Dokonce i přes nějaké manželství. Vím, že na to jsou u nás docela hrdí..
Pravil Rikuto a podíval se na žábu. Nadzvedl pravé obočí a doufal, že písek zase neubyde.

Taiyō Kurama

Ta žába se pořád na něco ptala a když radila, tak se Taiyō zdálo, že to znělo jako další hádanka. Ale to se asi dalo připisovat jejímu.......úctyhodnému věku, asi. Taiyō však tušila, že tohle bude jejich předposlední, možná dokonce i poslední odpověď, písku v hodinách už moc nezbývalo. Taiyō se pomalu ani nechtělo odpovídat, aby to zas nebylo špatně. Sakra, vždyť jsme se dostali až tak daleko, přeci to teď nevzdáme. Jenže co se stane, až se dosype písek? Úplně si nevybavuji, jestli náhodou někdo neříkal něco o tom, že bychom tu mohli i umřít...... Ale fuj. Na co to myslíš? Raději si pořádně promysli odpověď. nadávala si Taiyō v duchu.
Taiyō si přidřepla blíž k Rikutovi a začala šeptat, aby je žába nemohla hned slyšet. Doufala, že úctyhodné věk žáby tomu trochu napomůže. Taiyō chtěla prodiskutovat co by měli odpověď. "Psssst. Tak co myslíš? Rodiny, které sledují svět? Myslíš, že by to mohli být Senju, Uzumaki, Sarutobi a Hatake? Nebo ještě někdo? A napadá tě něco ohledně té první části hádanky?" šeptala Rikutovi.

Uzumaki Rikuto

Hej žábo..!
Zakřičel Rikuto s nataženou rukou a pravým ukazováčkem mířícím na hodiny. Proč ten písek furt mizel?!
Už ne..!
Varoval ještě žábu a vrátil se zase do dřepu k Tayio. Musí se začít pořádně soustředit. Jenže jak má vyřešit úkol, o kterém vůbec nic neví?! Jediné co zná z historie Konohy je klan Uzumaki! Ve škole během historie opisoval úkoly do matematiky, kde věčně od někoho opisoval, pod jakým úhlem a jakou rychlostí má létat shuriken. Jeho odpověď, prostě se kouknu a tam to hodím, moc nebrali.
Mmmmmm..netuším. Neříkal, že byli kámoši? Ach jo, kdyby tu tak byl perverzák Kaen, ten by určitě věděl. Však tady ty slizké potvory vyvolává furt. To zní, jako by se ptal na společného předka klanu Senju a Uzumaki. Je možné, že mají společného předka? Všichni asi nějakého máme..prvního ninju? Aaaah..!
Pravil Rikuto a chytil se za hlavu. Tohle už na něj bylo příliš mnoho přemýšlení.

Taiyō Kurama


Taiyō už začínaly bolet snad všechny mozkové buňky, které měla. Snažila si vybavit, co o historii vesnice a vůbec o různých jutsu říkali ve škole, nebo co si přečetla v knížkách. Samozřejmě, že celkově jí historie moc nebavila. Letopočty vůbec nezvládala, ale zařekla se, že důležité věci si prostě musí zapamatovat, aby se z nich později mohla třeba poučit, nebo je použít jako odpověď na tajemné hádanky od přestárlé žáby.
To si ta žába dělá srandu! rozčilovala se v duchu Taiyō. To měla celou dobu na mysli tohle?! Taiyō už už vypadala, že žábě vynadá, ale jeden hluboký nádech a výdech jí v tom zabránili. Hlavně klid, hlavně klid. Jistě to neudělala schválně, vždyť nám i radila. Je velmi stará, jistě toho hodně ví. Takové ....... ehmmm.... žábě je jistě nutné prokázat úctu. snažila se sama sebe uchlácholit, ale mnohem raději by žábě vynadala. Čas byl skoro pryč.
"Pokud si pamatuji správně, tak zakladatel Ninshū je Hagoromo Ōtsutsuki. A ten má vlastně dva syny." konečně to do sebe jakž takž začalo zapadat. "A jeho synové se jmenují Asura a Indra." vysypala to ze sebe, jak nejrychleji to zvládla, protože moc písku už jim nezbývalo.

Uzumaki Rikuto

Rikuto už byl beznadějný. Spíš už jen dobře předstíral, že přemýšlí, protože si byl už jistý, že nemá šanci v téhle zkoušce projít. A tak, když už tohle mají být možná jeho poslední chvilky, sáhl do kapsy a vyndal čokoládovou tyčinku, do které se s chutí zakousl. Následně se však Tayio zvedla, že by už nastal čas nakopat žábě zadek?! Rikuto rychle do pusy narval zbytek tyčinky a vyskočil též na nohy, aby se přichystal, ale z Tayio najednou začaly padat nějaké odpovědi. Rikuto se až zakuckal, že by na to opravdu přišla?!

Taiyō Kurama

Taiyō se nestačila ani pořádně zaradovat. "Heeeee?.... Další otázkaaaaaaaaaaaa?" nestačila ani pořádně zaprotestovat proti další otázce, když v tom si uvědomila, že nemá nic pod nohama a protest proti další otázce se volně změnil v křik z pádu.
Pak se nějaký hlas začal ptát na barvu. "Cože? Jaká barva? Z těch tří?" Taiyō byla ještě napůl v šoku z toho pádu a jak si plachtila vzduchem. Moje barva je úplně jiná, ale pokud si mám vybrat z těch tří... tak... tak.... "Asi.... oranžová." vykřikla a koukla na Rikuta.

Uzumaki Rikuto

A vypadalo to, že to asi nedopadlo. Protože než dostali další otázku, tak padali do tmy. Rikuto už čekal, že je asi po nich, nebylo se čeho chytit, protože nic neviděli. No, ale nějak se jim podařilo přežít. Rikuto už chtěl začít křičet, že žlutá. Nevěděl proč, jen měl tu barvu rád. Ale prý tedy nakonec oranžová.
Jestli oba volíme stejně, tak oranžová..?
Pravil Rikuto ledabyle. Netušil, o čem má nějaká barva rozhodnout. Každopádně trochu namáhavě se postavil zpět na nohy a šel pomalu k Tayio, aby jí pomohl se též postavit. Nevěděl, co je čeká.

Taiyō Kurama

Rikuto samozřejmě nemusel dávat na názor Taiyō. Vždyť se Taiyō může kdykoliv splést a to, že sem tam probodává Rikuta pohledem vlastně skoro nic neznamená. Ale tu galantnost z Rikutovi strany Taiyō velmi oceňovala a pomoc přijala. "Děkuji." poděkovala a oprášila ze sebe prach a konečně se rozhlédla kolem sebe. Prvotní reakce by zněla nějak takhle: Jooo! Jsme z toho venku. Vyplivlo nás to do vesnice. Hurááá. jenže pak zahlédla kluka v oranžové větrovce s blond vlasy, který až nápadně připomínal mladého Naruta, takže jen mlče a těžce si povzdechla. "Sice žijeme, ale asi pořád jsme v hoře." oznámila trochu zklamaně a její břicho souhlasně zakručelo. "Mám hrozný hlad. Teď bych vzala za vděk snad úplně všechno." řekla.

Uzumaki Rikuto

Rikuto s Tayio se najednou objevili ve vesnici..ale..ale..
To je Sedmý!
Zakřičel Rikuto a loktem lehce drbl do Tayio. Tohle byl nejlepší den jeho života. A protože byl den tak skvělý, tak neměl Rikuto ani nejmenší problém s tím se podělit o jídlo. Tayio nemohla být s nikým lepším. Rikuto s velkým úsměvem sundal batůžek ze zad a začal vyndavat nějaké boxiky s jídlem. Bylo toho hodně, zeleninový salát, rýže s masem a zeleninou, nakrájené ovoce. Všechno, co potřeboval správný ninja!
Posluš si..
Pravil s úsměvem.

Taiyō Kurama

Rikuto Taiyō potvrdil, že se opravdu jedná o sedmého.
Hned na to Taiyō začal přecházet zrak, jak Rikuto začal z batůžeku tahat samé dobroty. Ohledně jidla měl Rikuto jistě přehled. "Velmi si toho vážím, ale obávám se, že musíme hrát tuhle podivnou hru a jit za sedmym do Ichiraku. A tam nás s vlastním jídlem nepustí." poděkovala Rikutovi a velmi nerada jeho nabídku odmítla. "Půjdeme?" zeptala se Rikuta.

Uzumaki Rikuto

Rikuto se poškrabal na hlavě. Někdo odmítal jídlo? Musí být asi nemocná. Měl by se od ní držet dál, aby se taky nenakazil. Každopádně Rikuto tedy zandal všechno papaní zpět, jenom se napil limonády, pokud Tayio chtěla, tak jí samozřejmě taky nabídl.
Dá se ve snu jíst..? Přece jen..jdeme k Ichiraku..
Pravil Rikuto a polkl sliny. Bylo málo lepších jídel, než ramen u Ichiraku. Rikuto se tedy hodně namotivovaný vydal směrem k Ichiraku. Hledal místo poblíž Sedmého, pokud tam tedy šel a posadil se.

Uzumaki Rikuto

Rikuto si nadšeně sedl vedle sedmého. Seděl tam s velkým úsměvem a rukami bubnoval na baru nějakou melodii. Bylo mu krásně, seděl vedle svého hrdiny. Ale..proč je nikdo ještě neobsloužil? A co se to nestalo, najednou měl Rikuto fakt frajerskou čapku. Podíval se na Tayio, která měla zástěru. Znamenalo to, že musí udělat jídlo pro Sedmého? Rikuto seskočil ze židle a plný odhodlání se podíval na Tayio.
Očividně je to na nás.
Pravil a pozvedl pravou ruku s palcem nahoře. Přeskočil bar a začal se rozhlížet, co všechno tady mají. Rikuto byl v tomto poměrně zkušený, jedl toho tolik, že už mámu otravovalo mu furt něco dělat. Takže si doma kolikrát dělal jídlo sám a u toho už pěkně ujídal.
Máš s tím nějaké zkušenosti?
Zeptal se Rikuto s úsměvem a sáhl po největší vařečce co našel.

Taiyō Kurama


S Rikutem vešla do Ichiraku a také se posadila za stůl vedle Rikuta.
Taiyō doufala, že by se jim v tomhle podivném.... snu..... mohlo stát konečně něco dobrého a oni by se mohli najíst. Byla to přehnaná naděje. Taiyō nechápavě koukala na zástěru, která se na ní zničehonic objevila.
"He? Na nás?" překvapeně zamrkala na Rikuta, který ovšem zářil radostí. Taiyō narozdíl od Rikuta si našla jinou cestičku za bar než přes bar. "Ehmm....no... umím hodně takovou zjednodušenou verzi. Možná lepší slovo by bylo chudší verzi. Těsto na nudle umím, ale to maso mi nikde nejde." šeptala omluvně Rikutovi.