Cesta Žáby

Uzumaki Rikuto

Rikuto se otočil na Rina a lehce nadzvedl pravé obočí.
Vážně..?
Zeptal se docela seriózně. Tohle bylo slabé i na Rina. Chvilku na něj zíral, jestli si Rin uvědomí, jakou strašnou blbost řekl. Poté ho poplácal po rameni.
..neboj, slíbím, že to nikde nepovím..
Odpověděl mu ještě klidným hlasem. Poté jim však pod nohami začala praskat země, Rikuto se tedy dal na taktický ústup a uskočil někam, kde byla ještě pevná půda pod nohama. Následně ukázal na malého blonďáka, co se zvedal ze země.
Vidíš ho? To je Sedmý! Nevím, co je ta ženská zač, ale musíme ho ochránit, třeba by to změnilo celou budoucnost! Kdyby ho dostala, nemusela by nikdy skončit válka a my by jsme ani nevznikli..!
Pravil Rikuto. Byla to strašná blbost, ale děti mají velký talent k tomu věcem přidávat. Poté boj však zase ustal a ta prsatá ženská jim položila otázku.
Chci získat zpět respekt pro můj klan a ochránit lidi, na kterých mi záleží..! Spoléhají na to, že to dokážu a proto musím! Celý život mě mají za ňoumu, ale můj životní vzor to dokázal, tak proč né já!
Zakřičel na babču.

Kageyama Rin

He? Rina trochu zamrzelo, že to Rikutovi nepřipadalo ani trochu vtipné. Dal si na tom docela záležet. Trochu ho z toho zamrzelo, protože věděl, že před těmi několika měsíci nebo jak dlouho to bylo, co Hitoshi zmizel někam do prdele, tak to byl právě on, kdo by se tomu nejspíš zasmál. Nebo by na to aspoň nahodil nějakou podobně trefnou poznámku.
Rikuto Rinovi potom řekl, že ten blonďatej týpek, co se tam rochnil v bahně, byl sedmý hokage. Rin se na něj podíval pohledem, který byl takovou směskou pohrdavosti a nechápavosti. Tohle že byl ten hrdina, co zachránil celý svět? Tohle byl ten opěvovaný muž, po němž Rin zdědil rasengan?
Rin se pohledem obrátil na Rikuta. "Jestli je tohle sedmej hokage, tak je pro tebe ještě naděje, Rikuto." Poplácal bělovlasého Uzumakiho po rameni.
No, pořád tu ale byla ta ženská, proti které měli z nějakého neznámého důvodu bojovat. Rikutova poznámka o změně budoucnosti v Rinovi něco nakopla. Zbystřil. Bylo to možné? Že se vrátili v čase? To by nebylo moc dobré. Rin kdysi četl nějaké komixy, kde se ninjové vraceli v čase, aby bojovali s příšerami, které v budoucnosti zničili celý svět. To byli velcí hrdinové jako Ninja-man, Kapitán Shuriken a Nemrtvý shinobi! Rikuto a Rin byli dva debilové. Rin si ani nechtěl představit, co by jejich přítomnost v minulosti udělala, kdyby je napadla nějaká pitomost.
Ok. Dobře. Pokud museli ochránit sedmého, aby se nic nezměnilo, Rin byl ochotný do toho jít. Postavil se do bojové pozice. Rikuto mezitím odpověděl, co pro něj znamená být hokage. Rin ale nechtěl být hokage. Chtěl změnit celý systém a svět ninjů. Takže na otázku neodpověděl. Místo toho se pravačkou odrazil od země a vyrazil co nejrychleji proti té prsaté ženské. Chtěl jí ukončit jedním levým hákem na bradu. (LOL)

Uzumaki Rikuto

Rikuto jenom s obdivem sledoval, jak Rin letí za malým sedmým. No, to že nepoznal její vytesanou hlavu, možná kdyby tam bylo něco jiného, tak by Rikuto věděl, ale takhle se na hlavy Hokage nedíval, zvlášť, když tam byl Sedmý! Rikuto si vyslechl odpověď prsatice. Následně si vyhrnul rukávy.
Pokud uvažujetlš takhle, tak ti asi budu muset dát do nosu místo tohohle šupáka..
Pravil Rikuto odvážně a ukázal přitom na Rina. Asi se před chvílí nedíval, jak ženská odrazila Rina prstem, když se rozhodl, že proti ní sám půjde.
Tím že člověk brání své blízké, nepromarní život. Zapíše se tím do mnoha životů. A to, taky udělám..!
Zakřičel Rikuto a rozeběhl se taky proti babče. No, zkusil svůj klasický trik, před ní vyskočit křivě do vzduchu a roztočit se jako ježek po tom, co mu z kloubů na těle vyrostou kosti.

Kageyama Rin

Když se k ní Rin přiblížil, ucítil obrovskou sílu z její ruky. Ta ho následně odpálila o pořádný kus dál, kde sebou flákl na zem a zůstal ležet. Taková síla. Bylo to jako něco z úplně jiného světa. Bylo to jutsu? Nebo jenom neuvěřitelná fyzická síla?
Samozřejmě, že neodpověděl. Neměl na to co odpovědět. Rin nechtěl být hokage. Nikdy ho nenapadlo, že by něco takového vůbec mohlo být možné.
Oběma rukama se opřel o zem a začal se zvedat. Nestoupl si úplně, zatím zůstal v dřepu a pravým loktem se opíral o koleno. Sledoval Rikutův útok na tu ženskou.

Většina z nich promarnila svůj pro jiné místo toho, aby žila ten svůj? To rozhodně neznělo jako aktuální hokage. Kdyby mu záleželo na jiných, tak by se choval jinak. To byl fakt a teď už neexistovalo nic jiného, co by Rina dokázalo přesvědčit o opaku.
A pak odpověděl Rikuto. Rin zaskočeně zamrkal. To udělá? Rikuto by chtěl být hokage? Možná že někdy něco takového řekl. Rin ho dost často ignoroval, což od něj nebylo hezké, ale byl prostě takový. Jenže teď to ignorovat nedokázal. Slyšel to.
Rikuto byl takový malý hlupáček, ale pravda byla taková, že ho Rin vždycky obdivoval. Nikdo neměl takovou vytrvalost jako on. I když se dost často vrhal do všeho po hlavě, aniž by dopředu promyslel, jaký by to mohlo mít výsledek, nikdy nešlo popřít, že má skutečnou odvahu.

Mohl by být skutečně někým takovým? Hokagem, který se postaví za ostatní a postaví svůj vlastní život v sázku? Rin neznal nic jiného než to, co sám zažil. A co si pamatoval, tak byl hokagem tenhle zkorumpovaný Sarutobi Hideki.

"Rikuto.." Zašeptal Rin. "Říkáš, že tvůj životní vzor to dokázal, tak proč ne ty.." Podíval se na toho blonďáka, co stál vedle něj. Uzumaki Naruto. Sedmý hokage. Rin se moc nestaral o historii vesnice, ale musel by bydlet v jeskyni, aby neznal největšího hrdinu, který pocházel z Konohy. Teď jak tu vedle něj stál, nevypadal jako někdo, kdo by mohl dokázat velké věci. Co to změnilo? Talent? Odvaha? Odhodlání?
Rin si povzdychl. Všechno se s každým dnem víc a víc komplikovalo. Jeho vize byla definitivní, ale pořád se nedokázal odtrhnout od té skutečnosti, že na světě pořád bylo hodně věcí, které měl rád a za které stálo bojovat jako ten starý Kageyama Rintaro.
Rikuto, Tai, Saru-sensei, Taiyo, Rinova rodina. A Hitoshi.

Postavil se a protáhl si ruce. Potom se otočil na Naruta a usmál se. "Koukej a uč se, chlapče." Řekl s dost sebejistým úšklebkem a protáhl si levou ruku. Na tu se pak podíval, otevřel dlaň a začal v ní tvořit modrou rotující sféru.

Uzumaki Rikuto

Když Rikuto spatřil ty tři, poznal legendárního sannina, který trénoval Sedmého! Znamenalo to, že i ti dva byli Sanninové. V tom případě, ta babča s velkýma dudama, se kterou bojovali předtím, byla taky Hokage! No a pak se přenesli na bojiště. A tuhle scenérii Rikuto poznával, jednalo se o velkou ninja válku, po které se stal Sedmý Hokage! Rikuto byl natěšený jak malý kluk, že konečně uvidí Sedmého v akci, ale v tom je snědla žába.

Rikuto otevřel oči a byl opět zřejmě ve stejné jeskyni jako s Rinem, tentokrát ale s tou holčinou. V tom mu přistálo něco vlhkého na čele, Rikuto se úplně přestal hýbat, pouze očima dvakrát hodil nahoru, aby poukázal na to, že má něco na hlavě.
Co..to..je?
Pravil trošku znechuceně. Přeci jen, jestli je to to, co si myslím, tak zrovna vlhký jazyk na čele nepůsobí nějak příjemně. Spíš dost nechutně a Rikuto vůbec netušil o co jde. Takže momentálně jenom cítil něco dost nechutného na čele.

Taiyō Kurama


Sledovala výjevy před sebou a postupně jí to začalo zapadat dohromady a Taiyō tak začala poznávat... no někdy spíš odhadovat, kdo že to před ní je. Mnohem lépe jí šlo poznávat blonďáka, černovlasého kluka a růžovovlasou dívku. Ty je vlastně provázeli celou dobu.
Ty mrtvý a zraněný a tak podobně nebylo zrovna nic moc. Ale přes to všechno tu stál blonďák ve předu, připravený bojovat. A s ním i Sasuke a Sakura a mnoho dalších. Nikdo nebyl přítěží a to na tom bylo krásné.
Pak už nějak nestačila pobrat, co se dělo dál, když v tom byla i s Rikutem omotána jazykem žáby ...
---------------------

Taiyō se probrala v jeskyni s košíkem červů v ruce a s Rikutem poblíž. Trochu zmateně koukala kolem sebe, když v tom si všimla, jak Rikuto naznačoval, že má něco na hlavě. Taiyō se musela pousmát. No jasně, že měl něco na hlavě.... měl tam žábu. Taiyō si přišla jako zpět na cvičišti, ale naštěstí zatím nemusela nikde chytat žádný hmyz.
No ale Rikuto moc nadšený ze žáby na hlavě nebyl. Taiyō tedy zatím odložila košík vedle na zem, ale před tím si ještě do ruky vzala nějakou dobrůtku pro žábu. Malý úplatek ještě nikdy nikomu neuškodil. Došla k Rikutovi a jestli žába dovolila, tak jí vzala z Rikutovi hlavy a měla jí v náruči. "Něco dobrého?" zeptala se žáby, ne Rikuta, a nabídla žábě nějaký ten hmyz.
Taiyō se rozhlédla okolo sebe. Bylo potřeba najít nějakou indicii, co dělat, jak pokračovat, nebo tak. Takže sledovala okolí.... jestli třeba sochy žab koukají stejným směrem, kam teče pramen a tak.

Uzumaki Rikuto

Až když Tayio sundala žábu z Rikutový hlavy, tak si uvědomil, co byla ona vlhká věc na jeho čele. Docela se mu ulevilo, na žáby byl přeci jen zvyklý, už jich pár během rozhovorů se sannin čuňákem viděl. Rikuto by chvilku zamyšlený, ale najednou uslyšel to slovo. Slovo, na které čekal..jídlo. Zvedl spokojeně hlavu a rozhlédl se, kde to jídlo pro ně je, ale nic neviděl. Zkontroloval tedy, kam že to pan zmenšený žabák ukazuje a no..
COŽE?!
Zakřičel Rikuto a ukázal s vyděšeným výrazem na červy a další havěť v košíku. To opravdu měli jíst tohle? Jako, Rikuto se řídil pravidlem, že všechno co jde, by se mělo ochutnat. Ale zrovna červy? Možná, kdyby Rikuto přichystal oheň a nějak to trochu připravil, s trochou nějakého koření. Hmmm..Rikuto si najednou pravou ruku položil pod bradu a nahodil zamyšlený výraz.
Máte tu nějaké dřevo a koření..?
Zeptal se Rikuto žáby a lehce nadzvedl pravé obočí.

Taiyō Kurama

Dobře, žádná jeskyně, ale hora plná žab. No přišla si trochu divně a ta mluvící žába jí dorazila, když řekla, že červi a další havěť je vlastně jídlo pro Taiyō a Rikuta. "Aha... pardon." omluvila se za svou neznalost žábě, ale ke košíčku se jí tedy zrovna nechtělo. Co je asi čeká za hroznou zkoušku, když se musejí najíst, aby měli sílu.
Taiyō se tázavě podívala na Rikuta. Chtěla zjistit, jak se tváří on a jestli do toho půjde.... No také se netvářil zrovna nadšeně.

Uzumaki Rikuto

No a žába narvala hmyzáka Rikutovi přímo do pusy. Ten ho s odporem rozkousal a nakonec polkl. Natož nahodil zamyšlený pohled, nebylo to totiž vůbec špatný. Rikuto ještě sáhl do košíku a vytáhl dalšího hmyzáka a opět ho rozžvýkal. No, vůbec špatný, furt je to jídlo. Znal sice tisíce lepších jídel, ale dalo se to!
A co bude další zkouškou?
Zeptal se Rikuto žabáka a vybíral v košíku nějakého hmyzáka, který vypadal opravdu zajímavě.

Taiyō Kurama

"Eeeeeeee." řekla znechuceně, když pozorovala, jak žába cpala Rikutovi do pusy hmyz. Pak se ale žába otočila na ní. Taiyō ucouvla, to už však žába startovala i na ní. "Hele Naruto!" ukázala někam za žábu s nadějí, že jí vyvede z míry a stačí před ní uhnout.
Takže pokud se jí to povedlo, tak se honem schovala za Rikuta, aby na ní žába tak jednoduše nemohla. Mezitím znechuceně šťouchla do Rikuta. "Nejez to." řekla mu při tom a čekala, jestli žába něco řekne ke zkoušce, či jestli bude dál útočit na Taiyō, nebo jestli budou muset vymyslet sami, jak dál pokračovat.

Uzumaki Rikuto

No a Tayio nějak napálila žabáka, aby se vyhnula svačině. Nebylo to nic extra, ale lepší nabrat trochu síly z brouků, než mít hlad! No co si budeme nalhávat, když Tayio zařvala, že je někde Naruto, tak Rikuto upustil brouka zpět do košíku a taky se podíval. Žádný Naruto tam ale nebyl, Rikuto se podezíravě podíval na Tayio. Ta tomu ještě přidala a šťouchla do něj, že to nemá jíst..
To byla teda pěkná rána pod pás, s tím Narutem..
Pravil Rikuto trochu zklamaně. Nakonec se ale usmál. To, že momentálně sloužil Tayio jako štít se mu zvláštním způsobem líbilo. Připadal si najednou, že má nějakou funkci, že je někdo důležitý. Hezky se nadmul a frajersky usmál.

Taiyō Kurama

Pro Taiyō bylo přijatelnější mít hmyz na hlavě než v puse. Co šlo, tak z hlavy smetla, no a zbytek snad vymyje.
Na to s tím Narutem jen s úsměvem pokrčila rameny. V tu chvíli jí hold nic lepšího nenapadlo. No jenže co teď? Žábu asi nakrkla, takže jim neporadí a Taiyō zatím nic nenapadalo.
No asi budou muset něco udělat..... ale co? Tady by asi nejvíce pomohla červená hlava. Taiyō se pokoušela vzpomenout, co všechno kdy červená hlava řekla. No, vzpomněla si na krmení žáby, což asi nebylo jejich úkolem... no a další byla meditace. Hmmm... mohla by jim meditace pomoci? přemýšlela v duchu a dál zamyšleně stála za Rikutem.

Taiyō Kurama

Chvíli jí to trvalo, ale nakonec si všimla, že všechny žabí sochy koukají jedním směrem. Těžko říct, jestli si toho všiml i Rikuto, nebo dál pokračoval v ochutnávání červů. No nic, Taiyō opustila bezpečné místo za Rikutem a vykročila k divné fontáně..... Cože vlastně bylo na té fontáně divné? A na té vodě?.... Koukala do vody, chvíli ostřila, až si nakonec řekla, že to vypadá jako kunai se trojitým ostřím. "Něco tam je." houkla na Rikuta a jelikož si nepřipouštěla, že je voda divná, tak se ujala iniciativy a snažila se kunai vylovit. (Pokud nebyla fontána hluboká, tak lovila rukou, pokud byla, tak jí asi nezbývalo nic jiného, než do fontány vlézt).

Uzumaki Rikuto

Rikuto spíš jen tak lelkoval a nohou si hrál s malým kulatým kamínkem, co ležel na zemi. Poté na něj ovšem Tayio houkla a tak Rikuto odkopl kamínek někam do pryč a vypravil se za ní. Rikuto tak jako přemýšlel, proč si Tayio ve třídě nikdy nevšiml. Byla to hodná holka a měla zelenou hlavu, kdo si nevšimne někoho, kdo má zelenou hlavu?
Co si našla?
Zeptal se Rikuto, když konečně došel též k fontánce a opatrně se nad ní naklonil.
Nechceš tam lézt, že?
Zeptal se a lehce nadzvedl pravé obočí. Červa by nesnědla, ale klidně se tu bbude koupat ve vodě neznámého zdroje. Navíc, kdyby tam vlezla, tak by měla mokré oblečení, pokud by tedy..
..no, ale asi by jsme to měli vylovit!
Pravil nakonec rozhodně Rikuto.

Taiyō Kurama

Taiyō se nedůvěřivě zamračila na Rikuta. Nejdříve byl proti lezení do jezírka a pak najednou ponoukal. A navíc nerozuměla tomu, proč by se jezírka měla obávat. "Na dně je asi kunai, nebo něco tomu podobnému." dodala ještě.
Pak už se ale nahnula nad vodu jezírka. Nejdříve tam strčila ruku.... s kterou rychle cukla tak, aby vodou pokropila Rikuta. "Jej, promiň." zazubila se vítězoslavně na Rikuta.

Taiyō Kurama

Ouuu. Tak tohle Taiyō dokonale pos.... pokazila. No pro příště ví, (jestli nějaké příště bude), že vždy musí zkontrolovat zda se jedná o vodu a hned na to kvalitu vody, nejlépe tak, že se toho vůbec nedotkne.
Jenže co vymyslet? Jak se zachránit? Svým způsobem si Taiyō oddechla, že z ní bude žabí socha a ne pouze žába. To by jinak určitě musela pomáhat červené palici a to by byl krutý trest. Ale to bylo tak všechno, co jí napadlo. Nevěděla co dál. Měla špatné svědomí z toho, že tohle všechno způsobila ona. V poslední chvíli se postavila na nohy a přešla blíž k Rikutovi. Chtěla se mu omluvit, chtěla, aby viděl, že tohle způsobit nechtěla, chtěla ukázat, jak jí to je líto. Plnou rychlostí se hluboce uklonila... ovšem trochu neodhadla vzdálenost mezi sebou a Rikutem.... no a skončilo to pořádnou ránou šišky o šišku (hlavou o hlavu).

Uzumaki Rikuto

Co to sak..
Zanadával Rikuto a nevěřícně koukal Tayio na ruku. Jenže náhle se to samé začalo dít i na jeho obličeji. No a aby toho nebylo málo, tak mu ještě Tayio dala pěknou ránu čelo na čelo. Naštěstí měl Rikuto na čele čelenku a pod čelenku super kosti, ale i tak ho to zabolelo. Rikuto se trochu zakymácel, ale hned se ujal iniciativy a podepřel starostlivě Tayio, aby se z té pecky taky nějak nesložila.
Jestli jsi v pohodě se tě zeptám až pak. Co budeme dělat teď? Vylovit tu kunai?
Pravil Rikuto rychle a rozhlédl se po místnosti, jestli nevypozoruje ještě nějaké další indície. Musela to být nějaká zkouška a jestli byl Rikuto v něčem dobrý, tak v improvizaci, protože se na testy nikdy nepřipravoval.