Třetí zkouška: Aréna

Kageyama Rin

Tai o tom začal. Samozřejmě. Rin vzdychl. "Taky jsi to viděl. Co dělal v lese. A pak při losování soubojů." Podíval se na Taie vážným pohledem. "Jeblo mu v hlavě. A my s tím nic nedělali. Nesnažili jsme se mu ani porozumět. Já? Já jsem se bál. Jakmile jim hodil kunaie do zad, zamrznul jsem a nevěděl, co dělat. Jsme kamarádi akorát tak na hovno." Zabručel naštvaně. "Snažím se s tím smířit. Je těžký nic s tím nedělat. Ale zvládám to."
Do arény vešlo několik dalších lidí včetně Taiyō. Rin na ní zamával a usmál se. Nechtěl ale rušit její rozhovor s Hibikim. "Z toho, co říkal sensei, je dost možný, že z Hitoshiho udělají zločince. Nevím přesně proč, ale co když udělal něco, o čem nevíme? Říkal, že můžeme slyšet jiné verze. Zatím jsem teda nic neslyšel. Jako by to drželi pod pokličkou." Nadechl se. "A co budeme dělat, pokud z něj skutečně zločinec bude? Je sám. Utekl. A je to stejnej pitomec jako my. Dostane se do nějakýho průseru a udělá něco debilního. Co pak budem dělat? Co když ho ještě někdy uvidíme a bude proti nám? Co budeš dělat, Taii?" zeptal se. Bylo to samozřejmě dost - co když, ale Rinovi to dost vrtalo hlavou.

Uchiha Itane

"Popravdě... nevím. Řekl, že semnou o zkouškách bude mluvit až ve chvíli, kdy skončí," odpověděl Hinami s mírným náznakem zklamání. Taky by uvítal trochu podpory, ale zase chápal, že jeho otec musel být teď nestranný. "Ale věřím, že i tvůj táta je na tebe pyšný!" pokusil se Hinami povzbudit ještě.

Uchiha Akitoshi

Jakmile do arény přišel poslední účastník, Akitoshi se objevil zhruba v prostředku arény. Hned na to vyzval všechny zúčastněné, aby se opět seřadili stejně jako prvního dne. Pak se otočil směrem k tribunám a začal.
"Uplynulo pět dní. Pro nás zkoušející a Kage z vesnic dlouhých pět dní. Museli jsme totiž zvážit mnoho věcí a nakonec jsme se shodli, že vzhledem k několika vážným zraněním v prvním kole bude třetí zkouška zkrácena. Kage a zkoušející již vybrali vhodné kandidáty na chuuniny a dnes jsme se tu sešli, abychom tyto vybrané oznámily," pronesla tak, aby ho bylo dobře slyšet. Z ochozů bylo slyšet zklamání, ale zároveň i napětí a nadšení. Vypadalo to, že i spousta lidí byla zvědavá, jak si jejích favoriti stáli.
"Začnu postupně, jak šel boj po boji v posledním kole. Člen Kirigakure, Kirisaki. Mizukage rozhodl, že i přes prohru ve třetí zkoušce máš dostatečné kvality, aby sis zasloužil hodnost chuunina. Doma ti ještě nejspíše poblahopřeje sám, ale já ti osobně gratuluji. Během zkoušek jsi ukázal talent pro ochranu svých blízkých i když trochu menší toleranci k soupeři. V závěrečném boji sis nevedl špatně," oznámil prvního Chuunina těchto zkoušek. A hned přešel na dalšího: "Hatake Hibiki z Konohy. Podle hodnocení je v něm vůdčí talent a jeho schopnosti velmi pomohli během první a druhé zkoušky. V závěrečném boji pak předvedl schopnost se adaptovat. Jediná má osobní výtka je, že se pro něho obětoval jeho přítel, ale to nemohl přímo ovlivnit. Hokage a ostatní jsou toho názoru, že je schopen vykonávat povinnosti Chuunina," oznámil druhého chuunina.
Udělal pauzu, aby nemluvil v kuse a pak pokračoval: "Uzumaki Rikuto z Konohy. Ve třetí zkoušce jsi se předvedl, že se umíš bít, ale vzhledem k ostatním dvěma zkouškám bylo rozhodnuto, že tvůj čas ještě nenadešel. Bude ti dána šance zase příště." Pak přešel k jeho soupeři: "Hozuki Engetsu z Kirigakure. Mizukage a zkoušející se shodli, že ty a tvůj závěrečný protivník jste si velmi podobní. Umíte bojovat, ale povinnosti chuunina vyžadují něco více. Proto i ty dostaneš příležitost zase příště." Tím byla vyřízena další dvojice.
"Další, Kageyama Rintaro z Konohy. Zde bylo velmi těžké rozhodnout. Rin předvedl, že dokáže bojovat za své přátele, že má schopnosti použitelné v opravdovém boji, ale zároveň opakovaně vystavil svůj tým přímé konfrontaci s nepřítelem. Z toho důvodu nebyl povýšen a dostane svojí šanci příště," oznámil jednoho z dua konožanů, jenž bojovali proti sobě a pak přešel k té problematičtější věci: "Kaganawa Hitoshi, který tu dnes není si bohužel sám vysloužil jiný titul než je možný získat v této zkoušce," řekl krátce a raději přešel dál.
"Mari ze Suny. Mari je zajisté plná energie, ale dle soudu Kazekageho je ještě stále příliš psychicky nestabilní, aby mohla vést vlastní tým. Proto dostane svojí šanci příště," oznámil a přešel k dalšímu Suňákovi: "Takeru prokázal, že dokáže zachovat chladnou hlavu a přemýšlí. S trochou cviku z něj bude dobrý chuunin, tak se shodli zkoušející i Kazekage, proto se stává chuuninem," dokončil první polovinu účastníků.
"Sonozaki Yumiko z Konohy. Tato dívka je zdatná mladá kunoichi, která se snažila seč mohla, aby podpořila svůj tým v rámci svých možností. Ovšem, zatím není na roli chuunina připravena," pronesl Akitoshi a jeho pohled se u Yumiko na chvíli zastavil. Ale víc toho k ní neřek. "Mitarashi Hideyori je už geninem nějakou dobu, svůj tým vedl už prakticky dřív. Bohužel, dopadlo to jak to dopadlo, ale i tak hodnotí Hokage jeho schopnosti dostatečně, aby mohl sloužit jako chuunin z Konohy," oznámil dalšího Chuunina.
Zbývali ještě tři dvojice: "Kurama Taiyo z Konohy. Během zkoušek se ukázala jako bojovnice a znalkyně nelehké disciplíny genjutsu. Je schopná bojovat za tým a využívat své schopnosti, aby pomohla. Se ziskem zkušeností bude jistě plnohodnotný chuunin, tak se rozhodl Hokage. Tedy, je povýšena," to byl další chuunin tohoto dne. "Mitsuki Gin z Kiri. Zde bylo rozhodování velmi těžké. Tvé schopnosti jsou dostatečné na chuunina, blíží se spíše Jouninovi. Proto Mizukage slíbil, že tě bude blíže sledovat. Prozatím jsi povýšen do hodnosti chuunina," sdělil povýšení posledního z Kiri.
"To je můj student!" ozvalo se z tribuny. "Mizuko Tai z Konohy. Tai předvedl, že bojová síla není všechno. Jeho schopnosti pomohou jeho tým udržet při životě a proto bylo rozhodnuto, že prozatím ještě není připraven nést tíhu velení a zároveň snahu udržet všechny na živu. Tvá šance na povýšení příjde příště, ale hodně lidí obdivuje tvojí vůli pomáhat," oznámil Akitoshi informaci ohledně nadějného medika. "Jsi nula! Ale i tak tě mám ráda!" ozvalo se dodatečně. Všichni, kdo byli na ošetřovně ten hlas znali. "Kaze ze Suny. Kaze působil jako vůdce svého týmu od začátku a proto by v tom měl i nadále pokračovat s příslušnou hodností. Takový je verdikt Kazekageho. Proto je povýšen na chuunina," byl povýšen poslední Suňák.
Nakonec zbyla poslední dvojice, největší napětí vždycky nakonec. "Hyuuga Hinami zdědila talent svého klanu a díky ní byla týmová spolupráce mnohem lehčí. A i přes to, že nevyhrála svůj zápas, prokázala, že je schopná bojovat za svůj tým naplno. Proto je povýšena do hodnosti chuunina," oznámil Akitoshi a pak se podíval na svého syna. "Uchiha Itane z Konohy je hodnocen jako poměrně schopný vůdce..." na chvilku se zadrhl, musel si zkontrolovat, že čte správného, protože on ho nehodnotil, takže... "navíc vyhrál svůj souboj a předvedl, že je schopen bránit své kamarády už během zkoušek. Proto je posledním povýšeným na chuunina tento den," pronesl Akitoshi a už vymýšlel, co bude za slavnostní večeři. Poor Itane.
"Dámy a pánové, jak povýšení, tak nepovýšení si zaslouží nějakou poctu, prosím potlesk pro účastníky letošních chuuninských zkoušek v Konoze!" jakmile to dořekl, spustil se z tribun potlesk.

Hozuki Engetsu

Engetsu se po vyhlášení otočil k Rikutovi a natáhl k němu pravou ruku zaťatou v pěst. "Tak jsme na tom prý stejně. Rád bych s tebou ještě někdy bojoval, Uzumaki Rikuto, budu si tě pamatovat!" pronesl a čekal na ťuknutí. Vypadalo to, že si našel rivala.

Mitsuki Gin

"Gratuluji, Taiyo," pronesl a přidal se k potlesku, zatímco se naklonil ke své protivnici, aby ho vůbec slyšela. "Doufám, že se ještě někdy uvidíme," pronesl vcelku mile a dal jí spletenou růži ze zlatého drátu. Pak se vydal ke svým spolubojovníkům, kteří se už dali dohromady k sobě.

Uchiha Itane

Itane se po odsouzení k povinnostem chuunina usmál. Protože byla povýšená Hinami i on. Bylo mu trochu líto Rikuta. I on měl během zkoušek nějaké světlé stránky! "Gratuluji, teď už se nemusíš bát," pronesl povzbudivě k Hinami. Teď už nemohl její otec nic namítat.

Hatake Hibiki

Stál tam, zezačátku trochu opařený. Kdo tam byl sakra zraněný? Chtěl bojovat! No, jak už se chtěl natáhnout a zanadávat, chytila ho bolest do levého boku. A tak toho raději nechal a raději si vyslechl výsledky toho všeho, protože zase jednou musel projít soudem mezi úplně prvními. A prošel lépe, než by očekával po svém souboji. Usmál se.
Vyslechl si pochopitelně i zbytek. Taiyō dostala povýšení. Ideální, když tak stál vedle ní. Stejně tak povýšení dostal i ten Gin guy vedle ní, který ji pogratuloval. Hibiki nechtěl dělat, že to neslyší.
"To bys měl, zasloužila si to." pronesl trochu tvrdě, ale pak se usmál. "Gratulace vám oboum." nakonec ještě vyslal, a Taiyō i poplácal po zádech, i když naprosto jemně. Pak se ale otočil. Očima hledal Hinami. Taky to dala a Hibiki měl až moc dobrou náladu, aby s ní teď pár těch slov přecijen neprohodil.

Mitarashi Hideyori

Hideyori vypadal.. nedobře. Jen, jakmile se oznámilo, že nebude další kolo. Bylo vidět, že poměrně zrudnul, a obě pěsti držel zapjaté, jak jen to snad šlo. Musely ho snad i bolet. Zůstal ještě, aby si vyslechl výsledky. Dostal to, co chtěl na začátku zkoušek. Ale ani zdaleka ne to, co chtěl teď, na jejich konci. Podíval se do davu, kde se na něj dívala červená hlava, stejně nadávající, jako by Hide nepochybně chtěl. Ruka, která pod tuhle hlavu patřila mávla, a Hideyori se bez dalšího čehokolipovídání vydal z arény ven, s pěstmi pořád zaťatými a s ošklivým výrazem v obličeji.

Mizuko Taichi

A tak to začalo... a pak naprosto nečekaně i skončilo.
Nějak to nekomentoval, přišlo mu to nepatřičné.
Důvody pro ukončení zkoušky se mu sice moc nezdály, ale to nebylo na něm.
Nad komentáři Aiko se pousmál.
Jeho jméno bylo až jedno z posledních. No a nedostal to. Dobrý.
"Hádám, že jsou asi důležitější věci co..." prohodil jenom.
"Stejně je dost jasné, co se tady stalo," řekl tišeji a s úsměvem se otočil k odchodu.

Sonozaki Yumiko

Yumiko sa zaradila vedľa Hideyoriho a ani sa naňho nepozrela... Potom len počúvala s pohľadom namiereným do zeme. A čím ďalej počúvala, tým viac sa jej to nepáčilo...
Hibiki sa stal chunninom... s Yumiko to myklo. Čakala už totiž, čo Akitoshi povie, keď sa dostane k nej. Ale stále... mala aspoň trocha nádej... Možnože ju vyhlásia za chunnina, možnože toto celé na niečo bolo. To jej prebiehalo hlavou... i keď v hĺbke duše vedela, že sú to len klamstvá.
Ale aj napriek tomu s ňou silno myklo, keď Akitoshi vyhlásil svoj verdikt. Pri predchozích ľuďoch čo nedali chunnina aspoň povedal nejaký dôvod, alebo niečo v zmysle "Aj keď bol užasný v tomto, tak nie..." Ale pri nej nič. Vôbec nič. Pripadala si ako odpad. Ako najslabšia zo všetkých čo tam boli.
A hneď po tom prišli ďalšie dve rany. Samozrejme že Hideyori bol vyhlásený za chunnina... ale aj Taiyo?! Yumiko sa dozvedela že Taiyo tiež prehrala... A tak hneď prvá myšlienka, čo ju napadla, bola mimoriadne nepekná. Tak prečo postúpila ona a ja nie?! Toto znamenalo že všetci z jej týmu boli evidentne úžasní a ona bola kompletný odpad.
Ústa sa jej skrivili do veľmi nepekného úsmevu. Vďaka kapuci a jej sklonenej hlave to ale nemohlo byť vidieť. Heh heh heh... Čo je toto... nejaký krutý vtip...? povedala si sama pre seba, hrozne potichu, takže ju mohli počuť len tí čo boli tesne vedľa nej. Najprv ju sem donútia prísť, na miesto jej porážky a potom vyhlásia že všetci v jej týme sú chunnini okrem nej?!
Akitoshi ani poriadne nedohovoril, Yumiko sa otočila a vydala sa rýchlou chôdzou k vchodu, ktorým prišla. Celá sa triasla. Toto nečakala. Nečakala, že bude mať tento hrozný pocit. A aj keď sa tomu snažila zabrániť, tak sa jej ten pocit šíril po tele ako jed. Nenávisť.
Oni nepotrebujú byť chunninmi. Oni sa nimi stali len preto, že sú sebeckí... To JA som potrebovala postúpiť. To JA nemám na výber... tak prečo... Jej myšlienky nedávali racionálny zmysel, ale to sa stáva keď je človek v tak labilnom psychickom stave. Yumiko už bola mimo otvoreného priestranstva, v chodbe arény, mimo ostatných, ktorí si ju určite aj tak nevšímali a tak sa rozbehla. Momentálne obviňovala všetkých a nechcela hovoriť s nikým. Potrebovala sa ukľudniť aby nepovedala niekomu nejakú hovadinu ktorú by neskôr oľutovala... Totiž vedela že ostatní za to nemôžu, že si za to môže len sama, ale momentálne jej zlosť zatemňovala racionálne myslenie. A preto tam nemohla ostať. Nemohla hovoriť s nikým. Nemohla nikoho ani vidieť. A tak použila Mujin Meisai aby ju nemohol nikto vidieť, cítiť ani sledovať a vybehla z arény náhodným smerom. Dúfala že keď sa ukľudní tak ju ten nenávistný pocit prejde... Dúfala. Ale... sama si nebola istá.

Hyuuga Hinami

Hinami byla zmatená, když začalo vyhlašování toho, kdo se stane chuuninem. Neměly teď být další boje? Hibiki se stal chuuninem, potom mu musí Hinami pogratulovat. Rikuto se chuuninem nestal, to jí bylo líto. A pak byla ještě zmatenější, když se řeklo, že ona je od teď chuuninem také. Ukázala na sebe překvapeně prstem, jako by se ujišťovala, že myslí jí. He? Trochu to znělo, jako by se stala chuuninem jen proto, že má Byakugan.  Ale tak..stalo se. To, že se i Itane stal chuuninem jí nepřekvapilo. On na to měl. No a pak jí pogratuloval. Hinami zavrtěla hlavou. "Neznáš mého otce. Vždy si ve všem najde nějaký detail. Tak jako tak...gratuluji ti." pronesla. "Ještě půjdu pogratulovat Hibiki-kunovi. Zatím ahoj." řekla mu ještě, lehce na něj mávla a vydala se najít Hibikiho. Nemusela ho hledat moc dlouho. "Gratuluji, Hibiki-kun." pronesla k němu, když ho našla.

 Suna trio

"Hee?! Jak jako psychicky nestabilní?! Co si ten zatracenej dědek myslí?!" začala vyřvávat Mari vztekle, když Akitoshi nad ní pronesl její verdikt. "Přesně tohle tím Kazekage-sama myslel. Měla by ses uklidnit a být zticha." pronesl k ní s klidem Takeru, který stál u ní a kterého následně Akitoshi vyhlásil chuuninem. "Chcípni, Takeru. Kdo si myslíš, že seš, že mi tu říkáš, co mám dělat, kreténe." sykla na něj opravdu ošklivě. "Ticho, Mari." houkl na ní přiměřeným hlasem Kaze, který stál jen o pár lidí dál, než hádající se dvojice. Mari se zcela zklidnila a dokonce se zatvářila roztomile. "Hai, nii-san." odvětila mu a už byla ticho. To, že sám povýšil, neřešil. Vypadal, že je mu to jedno. Za to Mari se nad tím rozplývala a tiše si říkala, že to věděla.

Hatake Hibiki

Hinami se nakonec našla tak nějak sama. Objevila se v davu a začala gratulovat už odtamtud. To bylo velmi milé, a Hibiki měl radost, že na něho taky někdy myslela.. a taky ji nemusel hledat, ještě ideálnější. Usmál se a vydal se nejrychlejší cestou k ní.
Přišel tam, zasmál se a opatrně ale rychle, aby nemohla utéct, ji objal. Nijak moc silně, jen tak zlehka. Měl velkou radost, a až teď si to uvědomil.
No, pak konečně jí z medvědího objetí pustil. "To i já gratuluju, Hinami!" pronesl s úsměvem a mrkl na ní. "Věděl jsem, že to dokážeš." dodal ještě. V očích měl víc štěstí, než kdy v něm Hinami viděla.

Kohaku

Zdaleka to netrvalo dlouho, snad jen pár sekund, a červená hlava z tribun se objevila i mezi účastníky. Byla tam z jediného důvodu.
"Rine." oslovil tento důvod Kohaku. Měl pevný výraz neprozrazující emoce, a to bylo tak neklasické k tomuto člověku, že to muselo lehce zaskočit. "Dodělej si tady co potřebuješ, a pak bych tě rád viděl u jezera, kde jsme trénovali." pronesl rychle, na patě se otočil a spěšně odešel.

Kageyama Rin

Rin si vyslechl Uchihu. Další boje nebudou. A taky se nestal chuninem. Nepřekvapilo ho to. Věděl o svých chybách. To nebylo to, co ho trápilo. Co mu vadilo, bylo to, že se přímo z huby toho červenookýho kripla nepřímo dozvěděl, že les celou dobu sledovali a očividně věděli o každém jejich kroku.
Určitě to pro tyhle elitní kretény musela být skvělá podívaná. Sledovat, jak umírají děti. Rin se znechuceně otočil a bez jediného slova šel pryč. V tu chvíli se tam objevil Kohaku. Toho teď přesně chtěl vidět. Oznámil Rinovi, kam má jít. A pak odešel. Rin neměl moc náladu na mluvení. Tak se jen obrátil ke svým myšlenkám. "Kohaku-sensei. Měl jste pravdu. Tohle.. Musí se to změnit." Cestou se dost nepříjemně podíval na Hinami, kolem které zrovna procházel. "Povyšují si tu svoje potomky, aby jednou zaujali jejich místa. A pokračovali ve svých zanesených tradicích."
Další, kolem koho Rin prošel, byla Taiyō. Udělali z ní chunina. Vzpomněl si na to, co mu říkala o svých rodičích. Momentálně nedokázal přemýšlet normálně. Neviděl, co přesně ukázala v lese, ale viděl její bojové schopnosti tady v aréně. Byla silná, ale stačilo to na chunina? Stačilo to na to, aby dokázala bojovat proti opravdu silným soupeřům v souboji, kde jde o život? Rin odvrátil pohled a konečně vyšel ven z arény. Bez váhání zamířil k jezeru.

Uchiha Itane

"Děkuji," stihl jen Hinami říct, než se vrhla do náruče Hibikimu. I když to vypadalo, že spíš nedobrovolně. Měl by mu jednu natáhnout? Ale ne, Hibiki byl zraněný a tak, to ne. Navíc, byli poměrně blízko jakémusi přátelství, tak proč to kazit. Tedy, aspoň se dokázali bavit. Během toho pátral po svých učitelích. Jak po Kenshinovi, tak po Hikumovi. Docela by rád věděl, jestli i oni mu poblahopřejí.

Hyuuga Hinami

Hibiki si jí všiml a rozešel se k ní. No a než se nadála, už jí měl v objetí. Hinami totálně došly slova a stejně totálně zrudla. Na tohle vůbec nebyla zvyklá. Nikdy se s klukem neobjímala, když nepočítala strýčka a svého bratra. V hlavě měla jen jedno velké Heeeeeeeeeeeeeeeeeee??? Pak jí pustil a pogratuloval jí. No...Hinami tam stála tak trochu jako bez duše. Jen na něj překvapeně koukala, červená v obličeji...ale už pomalu zase bledla na tu správnou barvu. Chvíli to vypadalo, že Hibiki Hinami rozbil. Ta mezitím nehorázně rychle přemýšlela. Všimla si Hibikiho šťastného výrazu...no a dala si dohromady, že je asi šťastný z toho, že je chuunin a tím jak byl šťastný tak jí objal...takže to bylo asi jako, když ona objala Kenshina potom, co se naučila Kaiten. "Také jsem věřila, že to dokážeš." pronesla nakonec, když si to v hlavě tak hezky srovnala a usmála se na Hibikiho. Pak si všimla Rina procházejícího kolem a ošklivě se koukajícího na ní. Hinami nevěděla, proč se na ní tak dívá, ale zamrazilo jí z toho.


Kagami Hikumo

Jak se tak Itane rozhlížel a hledal Kenshina s Hikumem, stál Hikumo už chvilku za ním. No a tak mu poklepal na rameno. Negratuloval mu. Proč by to taky dělal, že jo. Navíc...kvůli němu přišel o prachy a tím, že se stal chuuninem se akorát vyrovnalo skóre mezi jeho týmem a Kenshinovým týmem na 2:2 v počtu chuuninů. No...ale alespoň na tom byli lépe než Saruův tým. "Takže už je z tebe chuunin, jo?" pronesl k němu.

Hatake Hibiki

To, že Hinami tak vyděsil, toho si skoro ani nevšiml. Myslel to jako přátelské gesto radosti, a vlastně to ani neměl moc jak zastavit, a i tak nelitoval toho, že se to stalo, usmíval se pořád velmi široce dál. "Inu, věřili jsme správně!" pronesl pořád pln energie a radosti v hlase.
"Mohli bychom to někdy oslavit! Nemáš volno, v bližší době?" zeptal se jí, a nahodil takový nevinný úsměv. "Mohli bychom zajít na jídlo, nebo tak!" dodal ještě. Trochu se červenal, ale dost schopně to dokázal schovávat. Dneska byl zatím super den, proč tedy nepřihodit trochu risku!

Hyuuga Kenshin

"To si piš, že je." odpověděl Kenshin na otázku Hikuma. Tak nějak najednou se tam objevil, a trochu Itanemu pocuchal vlasy. Měl úsměv tak široký jak dlouhý, a vypadal nadmíru spokojen. "Vypadá to, že zase remíza..škoda.." hodil ještě provokativně.

Uchiha Itane

Itane se otočil na strejdu, který se samozřejmě objevil za ním. Jak očekávatelné, žejo. No, Itane se na něj usmál. "Jo, už to tak bude. Ještě krůček a budeme na tom stejně," mrkl na Hikuma. Bylo mu jasné, že Jouninem se nestane hned, ale na Chuunina mu stačily dva měsíce. To muselo být poměrně dobré, ne? "Škoda Rikuta, mohli jsme být chuunini všichni tři," povzdechl si Itane, ale co se dalo dělat. Rozhodnutí už nezmění. "Zachráníš mě od tátovi večeře?" zeptal se zvědavě.
Pak se objevil ještě sensei. Toho neviděl pořádně tak milion let. "Á, senseii, dlouho jsme se neviděli. Remíza?" zeptal se s trochu pozdviženým obočím. Zase na ně dělali sázky?

Senju Aiko

Aby to Taichimu nebylo líto, najednou před ním něco zadunělo a stála tam Aiko. "Nazdar břídile, ty jsi to teda vymňoukl, jen co je pravda," usmála se na něho pobaveně a rozcuchala mu háro. "Co tělo, funkční?" zeptala se zvědavě, zatímco si zaměřovala všechny své pacienty.

Hyuuga Hinami

Tohle bylo zvláštní...to už byl dneska druhý člověk, co jí zval na jídlo během...asi deseti minut nebo jak dlouho to bylo. WTF? Hinami zase trošku zčervenala. Jako jo...Hibiki řekl, že to je jako oslava...ale i tak. "Vlastně...mám čas teď." odpověděla mu s milým úsměvem. 


Kagami Hikumo

"Cha! Na to máš ještě tisíc let času." odvětil mu na to, že ho dožene. "Kdybyste se stali chuuniny všichni, šel bych se zahrabat..." zamumla si ohledně Rikuta. "Když on to s tebou bude chtít hrozně moc oslavit...přece ho o to nepřipravím." rýpl si ještě do něj. A v tom se objevil i jeho rival...jak jinak....byl to hrozný kopírák. "No...uvidíme..." odvětil na jeho provokativní řeči provokativně. No a Itane se ptal na to ohledně remízy. "No ano...je to 2:2, proto remíza." vysvětlil mu to, jakože mu to moc nevysvětlil.

Mizuko Taichi

Zrovna byl skoro odhodlán k akci, když to se před ním objevila Aiko.
Oplatil jí úsměv a pak jí řekl "No nedá se nic dělat, stejně jsem si na to moc nevěřil," a pak si trochu přidřepl.
"Navíc je to jen slovo. Kdo ho potřebuje," dodal ještě k hodnosti, kterou nedostal a odrazil se.
Několika odrazy od zdi a střech tribun se dostal až na vršek hrany arény. Tam se posadil a nechal si vlát nohy ve větru. Nevěděl, jestli ho Aiko bude následovat ale neměl by nic proti, nijak mu nevadila a i přesto, že ve zkoušce zklamal se k němu stále chovala stejně...

Hyuuga Kenshin

"Za to promiň. Nechtěl jsem se ti ale plést do tréninku, tak jsem dal svoji plnou důvěru tady..." omluvil se Itanemu, že se dlouho neviděli, a při "tady" trhnul hlavou směrem k Hikumovi. Nerad si přiznával, že neměl, jak Itaneho sharingan doopravdy rozvinout. Stáli před ním dva schopní Uchihové a hlava jejich klanu byla nedaleko. Sharingang. Pardon.
"Tak tak. Remíza. Tak ti budu muset nakopat bůčky někde jinde." odvětil mu, ale bylo to spíš takové pobavené. Dnešek byl den ve světle úsměvu!

Hatake Hibiki

Musel se zasmát. "Hah.. rovnou... To se mi líbí." dodal k tomu a mrkl na Hinami uličnicky, ale ještě, než se někam vydal, otočil se k publiku. Byla to plná aréna, dost možná naposledy byl on v ní, alespoň jako soutěžící. Chtěl se na ní ještě usmát, než ji opustí. Když do ní poprvé vešel, nikdo od něj nic neočekával. Měl to být souboj, kde jasně silnější shinobi s výhodou porazí jasně slabšího bez jakýchkoli vrozených schopností a se jménem, co už neznamenalo skoro nic. A teď z ní odcházel. Jako vítěz. Jako Chunnin. A chtěl si ten pocit taky trochu užít. Zamával na obě strany arény s úsměvem.
Mezitím co mával, promluvil zase na Hinami, i když se na ní nedíval. "Vlastně jsem rád, že to skončilo. Je to trochu divné, tady takhle bojovat přede všemi." poznamenal jen tak od srdce, protože chtěl. Protože mohl. Pak se konečně na Hinami otočil. "Jdeme?" zeptal se jí s úsměvem a s jiskrou v oku. Třeba tu taky ještě chtěla něco udělat, a Hibiki by byl víc než šťastný, kdyby mohl pomoct.

Hyuuga Hinami

Hinami moc nechápala, proč na ní Hibiki mrkl, ale musela se nad tím uchichtnout. Hibiki jí přišel legrační. Pak se začal loučit s arénou. Hinami čekala, až skončí. Už tu nechtěla být. Bylo tu na ní moc lidí...moc lidí, co se dívalo. Byl tu asi i její otec. Jen pobyt v téhle aréně jí nutil na to myslet. A ona na to myslet nechtěla. "To já taky." odvětila na Hibikiho slova ohledně bojování v aréně. "Jen ještě na okamžik chci skočit za Rikutem-kun." odpověděla mu na to, jestli jdou. Pokud to Hibikimu nevadilo, vyhledala Rikuta. "Rikuto-kun...je mi líto, že to nevyšlo. Ale jsem si jistá, že na těch příštích zkouškách jim to všem natřeš." pronesla k němu s milým úsměvem.

Uzumaki Rikuto

Rikuto tam seděl a poslouchal verdikty. Nestal se chunninem. Očekával to, protože prohrál. Byla tu však hromada lidí, kteří se stali chunninem, podle Rikuta nezaslouženě. Rikuto v lese upoutal celej tým na sebe, aby je mohl Itane přepadnout do zad. Porazil dva protivníky, ale kdo by neporazil dva hňupy otočené zády. A když už se mohl Rikuto předvést, tak ho zastavil ten starej genin z Konohy. Protočil oči, tenhle systém..pak se objevil tejpek z Kiri a nastavil k Rikutovi pěst. Rikuto se usmál, vyskočil na nohy a odklepnul mu. Pak se k němu naklonil tak, aby to slyšel jen on.
Věřím, že by jsme zmlátili každého dnešního chunnina..brzy se uvidíme, mám v plánu výpravu do Kiri, zjistit něco o své rodině..jen mi ještě připomeň své jméno a rád tě vyhledám!
Pravil, odtáhl se od tejpka z Kiri a podal mu ruku. Rikuto věděl, že se ještě jednou určitě uvidí a že to nebyl jejich poslední souboj. I když to přiznával nerad, tak mu ten tejpek byl sympatickej. Asi si seděli. Pak přišla Hinami. Rikuto se na ní s úsměvem podíval.
V pohodě Hinami-chan, můj předek mi ukázal, že se můžeš stát Hokagem i jako genin. Jen mě tak napadá, že náš tým asi končí, ty teď povedeš vlastní tým Hinami-chan..budou to ti nejšťastnější bastardi..
Rikuto se uchechtl.
Zřejmě se teď už nebudeme moc vídat..
Pronesl trochu smutněji. Rikuto zůstal silný, neuhnul pohledem. Koukal Hinami do očí, zatnul pěst.
Mám tě rád Hinami-chan a i když už nebudeme tým, tak tě určitě zase rád uvidím, až se vrátíš z nějaké mise..slibuju, že budu dřít a za půl roku se k tobě přidám na nějaké misi..
Pravil dost sebejistě. Stále neuhýbal pohledem, čekal co mu Hinami odpoví. Pak měl samozřejmě v plánu jít pryč a trénovat. Musel, rodina na něj spoléhá!

Hatake Hibiki

"Jasně.. půjdu s tebou." pronesl s úsměvem a doopravdy se tam i vydal. To možná nebyl nejlepší nápad vzhledem k jiným okolnostem, ale.. hej, měl dobrou náladu.
Nechal si vyslechnout z pozadí jejich rozhovor. "Nemusíš bejt nějakej velkej lídr na to, abys nemohl být silnej.. Prej si ho skoro měl. Dáš je příště." nahodil na něj s úsměvem. Nepřišel se tam hádat. Rikuto možná nepatřil mezi nejchytřejší nebo nejpříjemnější, ale neznamenalo by to, že je to slaboch.
Pak ale už mrkl na Hinami. Čas jít?

Hyuuga Hinami

"Co to povídáš, Rikuto-kun? Pořád budeme tým. Je pravda, že nebudeme vždy plnit mise společně, ale pořád jsme tým. A pořád budeme. I když se z nás pak stanou jounini a budeme mít vlastní týmy." pronesla k němu s úsměvem. Rikuto totiž zase nechápal situaci. "Ale jak říkáš. Budu také na sobě dřít. Nezůstanu pozadu." řekla mu ještě odhodlaně. A to už na ní Hibiki mrkal. Asi byl čas jít. "Hodně štěstí, Rikuto-kun. Ahoj." rozloučila se s ním a pak se vydala za Hibikim.

Hatake Hibiki

Jen se usmíval, když povídali. Byl si jistý, že Hinami to teď jen tak nenechá, všeho trénování a tak. Byl si jistý, že je silná a že asi i jemu by byla schopná pořádně zavařit, jestli dokonce kompletně nevyklepat bůček kdyby chtěla, ale i tak. Vždycky mohl být shinobi ještě silnější.
"Jo. Měj se." nahodil ještě Rikutovi a zamával mu hřbetem ruky. Ať si to vezme jakkoli, Hibiki ho neviděl jako nepřítele.. No, ale byl čas jít. Hibiki se těšil. S úsměvem se ujistil, že jde Hinami s ním, a pak se vydal z arény ven.

>>> Zahrada sídla Sarutobi klanu

Taiyō Kurama

"To vůbec nevadí." mávla rukou Taiyō nad tím, že jí Hibiki nefandil. "Já jsem hlavně ráda, že jsi v pořádku." dodala. To se jí zdálo mnohem důležitější. Všimla si, že přišla i Yumiko, ale tentokrát vypadala hrozně vyčerpaně. Taiyō jí chtěla nějak pomoc. Asi si s ní bude muset promluvit.
Bohužel teď už si s Yumiko promluvit nestihla, protože se v aréně objevil pan zkoušející a Taiyō se musela seřadit. Začal povídat něco o zkrácení zkoušek. Cože? Zkrácení? Už se rozhodli, kdo bude Chuunin? Taiyō byla jejich rozhodnutím překvapená, ale asi se muselo stát něco opravdu závažného, že se k tomuhle rozhodli. Poslouchala tedy, kdo se stal a kdo se nestal chuuninem. Jo! Paráda. Hibiki je Chuunin. usmála se. Opravdu si to zasloužil. Poslouchala dál. Hmmm. Rin není Chuunin. Škoda. No co se dalo dělat, poslouchala dál. Pak přišlo na Yumiko. Ouuu. Chudák. Má to teď asi těžké. posmutněla Taiyō, když koukala na Yumiko. Chvilku na to, zaznělo i její jméno. Tolik pochval ani nečekala, za co taky, když tam skoro nic nepředvedla. O to víc jí překvapilo, že byla povýšena. Samozřejmě si ale poslechla i jak dopadli ostatní.
Když na ní promluvil Gin, tak se k němu otočila. "Děkuji. I já tobě gratuluji." řekla mu nazpět Taiyō s úsměvem. Snad jí slyšel. "Také doufám, že se ještě někdy uvidíme." přikývla souhlasně a velmi nadšeně přijala spletenou růži ze zlatého drátu. Pak Ginovi ještě zamávala na rozloučenou. Pak se konečně otočila na Hibikiho. "I tobě velká gratulace Hibiki. Zasloužíš si to." přikývla směrem k němu. Najednou však všichni začali mizet. U Yumiko si ani nevšimla, že zmizela. Rin prošel a ani nic neřekl. To bylo divné. Najednou už nebylo úžasné být Chuuninem a to jím byla teprve pár minut.

Uchiha Itane

Itane si trochu povzdechl. Senseie 1 a 2 už asi nezmění. To jejích rivalství je jednou přivede do hrobu. Možná dřív, možná později, ale on to rozhodně řešit nechtěl. "Fajn, fajn, co s námi vlastně bude teď? Budeme pokračovat v týmech tak jak jsme teď?" zeptal se spíše jich obou a pak se naklonil k Hikumovi. "Tak jako tak tě budu ještě potřebovat, minimálně k jedné technice, tak si nemysli, že zdrhneš," mrkl na něj pobaveně.

Hozuki Engetsu

"Hmm, myslím, že většinu ano, ale minimálně Gina bychom nezvládli, je na nás moc dobrý," téměř odsouhlasil Rikutův návrh a ještě si s ním podal ruku. Jo, taky doufal, že se ještě uvidí, rozhodně by to mohlo být zajímavé setkání. Spousta kostí a vody. "A mé jméno je Hozuki Engetsu, kdykoliv příjdeš do Vodní země, tak stačí zmínit jméno mé rodiny a oni budou vědět," představil se Rikutovi ještě a pak mu ještě mávl na pozdrav. Jakmile došel ke svému týmu, objevil se u nich týpek v bílých hadrech, nějaký další dva z Kiri a ve vodním víru zmizeli.

Senju Aiko

Aiko Taichiho následovala, skočila pěkně k němu. "Slyšela jsem, co se stalo s tvým kolegou. Jak na tom jsi?" zeptala se ho. Teď jí nešlo o fyzický stav, ale spíše o psychický.

Kagami Hikumo

Hikumo cítil uspokojení, když Kenshin nepřímo řekl, že by nezvládl pomoci Itanemu s tréninkem a proto ho poslal za ním. Nic k tomu ale neřekl.
"Ty? Mně? Cha! To tak." pronesl na Kenshinova slova. Kdo by kdy řekl, že tenhle na pohled milý a hodný Hyuuga bude takovej rejpal. Pak se ozval Itane. "Co by s vámi bylo? Normálně budem plnit mise jako tým. Akorát se už nebudete jmenovat tým 6, ale tým Kenshin. Občas se proházej členové týmů na určité mise nebo se sestaví nový. Občas s vámi budeme my senseiové, občas to budete muset zvládnou sami. Nadále budete trénovat a tak. Prostě se toho moc nezmění. Je to tak, ne?" odpověděl mu a podíval se na Kenshina. Kdo ví. Třeba se něco změnilo. Mezitím sek němu Itane naklonil a zase po něm chtěl trénink. "A kde bereš tu jistotu, že ti s ní pomůžu?" odsekl mu na to.

Hyuuga Kenshin

"Pfft." zaskuhral ještě Kenshin. Hikumo si zase moc věřil, bude mu muset připomenout, že to byla remíza a ne jeho vítězství! Ale to později. Itane taky nepotřeboval vidět všechno... co, kdyby Kenshin prohrál? Nope, to by nemohlo být veřejné. To by Hikumo vedl, dokud by ho Kenshin v něčem zase neporazil. Nemyslitelné.
"Jo, tak nějak myslím. Semtam povedeš nějakou vlastní bandu hňupů. Alespoň uvidíš, jak to mám někdy těžký." odpověděl Itanemu i Hikumovi se zachechtáním.

Uzumaki Rikuto

Rikuto se uchechtl.
Na příštích zkouškách ti ukážu, že bych Gina strčil do kapsy!
Pravil odhodlaně. Pak na svého nového Kiri kamaráda zamával, pak zmizel. Rikuto se usmál. Pak poodešel ke svému senseiovi a zaklepal mu na rameno. Nečekal na žádnou reakci a prostě o pár metrů poodešel, někam kde nikdo nebyl a čekal.