Třetí zkouška: Aréna

Hyuuga Hinami

A tak Hinami padala dolů na místo, kde si poblíž všimla výbušného lístku...ze zásahu vyšší moci si ho všimla ž teď a ne před tím, když se rozhodla skočit právě sem...no a Itane se podle všeho chystal tenhle lístek nechat právě teď bouchnout. A tak na něj Hinami flusla ten svůj sirup, což by zaprvé mohlo lístek namočit a ten by nevybuchnul a nebo popřípadě, alespoň výbuch utlumit, protože řekněme si to na rovinu, bylo to opravdu lepkavé...možná do udělalo bublinu...kdo ví. Tak jako tak to Hinami neublížilo, když dopadla. Jen o chviličku později už si to na ní šinul naboostěnej Itane. No a jelikož teď Hinami neměla moc jiných voleb...vlastně asi žádnou. No a tak udělala Itanemu radost a roztočila se. "Hakkeshō Kaiten!"

Uchiha Itane

Hinami nenaletěla na trik s lístkem na zemi, jak očekávané, když tu stál proti Byakuganu. Musel být prostě rychlejší jak Hinami. Problém byl, že teď na ní letěl a ona se hned začala točit. Ta technika byla rozhodně cool, ale Itane se momentálně trochu obával toho, že v tomto momentě by se jejích techniky navzájem anulovaly a byla by to jen ztracená chakra. Proto, než do toho naletěl, tak raději zabodl svojí katanu do země a použil jí jak Sasuke proti Deidarovi, tedy opět jako odrazový můstek. Během toho hodil na zem svůj poslední výbušný lístek. Jo, měl jen čtyři, nemá toho celou knihu a jakmile Hinami přeskočil a v rychlosti ještě kousek uhnul, nechal ho explodovat. Hinami by to nemělo ublížit, protože byla krytá Kaitenem čelně. Ale, výbuch by měl být dostatečně silný, aby jí udělal kráter pod nohami a tím jí vyvedl z rovnováhy a zrušil tak Kaiten, případně by jí mohl donutit i k pádu na zem. Kaiten byl přeci jen kopule. A pokud se tato možnost stala, tak měl Itane krásný prostor na finální reakci...

Hyuuga Hinami

Fucking Itane si na poslední chvíli rozmyslel svůj útok a pozměnil ho. Hinami tak ztratila pevnou půdu pod nohama a zastavilo to tak její Kaiten. Doslova jí to podrazilo nohy a Hinami začala tak nějak padat, pokoušela se to ale nějak ustát, což s rozpadlou zemí pod nohama nebylo nejjednoduší. Asi jí došlo štěstí ohledně pádů už při vstupu do arény.

Uchiha Itane

Itaneho záložní plán vyšel. Což bylo dobře, protože mu docházela zásoba nápadů, jak bojovat proti Byakuganu, který viděl i za roh. Naštěstí Hinami hodila držkopád, což nemohl Itane nechat jen tak. Hodlal to dokončit a tak jim oběma ušetřit mindráky s tím, že bojují proti sobě. Bleskově... doslova se objevil u padající Hinami a posílenou raitonovou ránou jí udeřil plochou dlaně do břicha, čímž by jí měl uzemnit k zemi. Následně jí jednou rukou přidržel poslední kunai u krku, jednou nohou blokoval jednu její ruku a druhou rukou jí držel druhou ruku. Navíc, ještě stále měl aktivovaný ten mód, takže i kdyby se Hinami pokusila o protireakci, jeho reflexy díky spojení sharinganu a toho mód by mu dovolovali okamžitě reagovat. Samozřejmě omezil výkon raitonu pouze na sebe, aby neproudil do Hinami a neupekl jí tak trvaleji než by někdo chtěl. "Vzdej se, prosím, bojovala jsi moc dobře," poprosil Hinami tiše. Bylo na něm vidět, že to, co teď dělal nedělal rád, ale spíš proto, aby to už ukončil.

Hyuuga Hinami

Nestačila se ani nadát a už měla vyražený dech po ráně do břicha. No a to už ležela na zemi s kunaiem pod krkem a zablokovanýma rukama. Hinami se lehce vyplašeně dívala na Itaneho. Zároveň Hinami došlo při pohledu na něj skrz Byakugan, že jí Itane mohl rovnou usmažit kdyby chtěl. Dokonce jí požádal ať se vzdá. Vypla svůj Byakugan. Došlo jí, že už nemá nic, co by mohla v téhle situaci udělat. Do očí jí vyhrkly slzy, avšak potlačovala je. Při tom zavřela na chvíli oči. Nesmí se tu rozbrečet. Vlastně ani nemá pořádně důvod. "V-vzdávám se." pronesla a ještě jednou se na Itaneho podívala.

Uchiha Itane

Itane si oddechl, že to Hinami nakonec vzdala. Vážně s ní už nechtěl bojovat, už takhle to bylo pro něj velice těžké jí ještě praštit. Deaktivoval tedy svůj mód i Sharingan a oddechl si. Tohle bylo velmi náročné. Nepoužil sice všechno svojí chakru, ale jen udržení vysoké fyzické rychlosti bylo náročné na staminu.
Pak natáhl ruku k Hinami, aby jí pomohl vstát. Trochu se na ní usmál. "Budeš potřebovat na ošetřovnu?" zeptal se jí tiše. Mezitím sledoval svého otce.

Uchiha Akitoshi

Akitoshi se usmál. Tento souboj mu jako jediný přišel jako příklad dobrých zkoušek. Protivníci se nenechali půlit a podobně. Ale, musel vyhlásit vítěze. "Vítěz, Uchiha Itane!" pronesl k aréně. Pak se ještě jednou ujal slova: "Vzhledem k tomu, že většina účastníků je vážně zraněná se další naše setkání přesouvá na dobu za pět dní. Přijďte všichni, bude to důležité!" oznámil přímo a pak zmizel. Nejspíš vařit večeři. Chudák Itane.

____________________________________________________

Proběhl pěti denní skip. Všichni účastníci se měli tento den dostavit opět do arény. Aréna byla už v devět opět naplněná lidmi, jen zkoušející chyběl, stejně jako Kage vesnic a několik dalších Jouninů. Na tribunách to jen šumělo.

Kageyama Rin

Rinovi bylo oznámeno, že zkoušky budou pokračovat až po několika dnech. Popravdě se tomu nedivil. Hlavně když si vzpomněl na to, jak byli někteří účastníci zranění. Pět dní ale mohla být krátká doba na to, aby se stihli kompletně zotavit. Co se týkalo Rina, nebylo to dost času na to, aby si všechno důkladně promyslel, ale stačilo k tomu, aby se rozhodl, zda bude pokračovat nebo ne.
Po Hitoshiho odchodu se cítil dost ztracený, ale když si těch pár dní zpět povídal s Taiyō, řekla mu něco, co ho dost povzbudilo. A navíc měl zase pocit, že může bojovat pro něco správného. Pro někoho důležitého. Plus ve hře byli pořád dva ninjové z Kirigakure. Ten co porazil Rikuta a ten, co porazil Taiyō. Pořád tu samozřejmě byla možnost, že oba dostanou po tlamě od svých následujících oponentů. Byl to přece jen Hide a ten bělovlasý kluk z Konohy, co se nechal rozseknout do půlky těla taky asi nebyl úplný nikdo.
A tak konečně vešel do arény. Už tu bylo plno. Opět. Bylo opravdu tak zajímavé sledovat, jak si mladí ninjové dávají do tlamy?
Co se týkalo Rinova následujícího souboje - nepřipravil se na něj tak, jako na ten s Hitoshim. Kromě své klasické ninja výbavy neměl nic speciálního. Dokonce doma nechal svůj kabát. Přišel jen v černém přiléhavém tričku s krátkým rukávem, opaskem, na kterém byla připevněná taška se zmíněnou výbavou. Taky měl samozřejmě kalhoty a boty, aby mě tu někdo nebral za slovo a neříkal, že má jen triko. Pravou ruku měl zamotanou obvazem jako vždycky, ale tentokrát ne proto, aby pod ním skrýval svojí kuchiyose pečeť. Místo toho tam byla jizva. Vzpomínka na Hitoshiho. Postavil se do středu arény (pokud se dokázal dostat přímo a tam) a prostě čekal, až se objeví někdo další.

Mizuko Taichi

Po svém vyléčení těch několi dní strávil tak, že se koukal Aiko pod ruky když pracovala na Hibikim. Chtěl se o tom něco málo přiučit a taky se povedlo. No, ostatní se asi regenerovali a nebo se cvičili v boji.
Tai se ani nepokusil něco trénovat. Nemělo to moc cenu. Uchihu by mohl porazit tak maximálně s nějakou fancy cool technikou a tu by neměl šanci se za pět dní naučit. V aréně se prostě hodlal s Itanem pobít rukama. A sám moc dobře věděl, že na ruky ani nedojde, protože pravděpodobně dostane do držky nějakou elektrickou vlnou, kterou mu kdosi popisoval. No aspoň to nebude zdržovat...
Dneska dorazil do arény tak souběžně s Rinem, jenom z jiného směru takže se nepotkali. Také zamířil do středu arény (pokud to šlo) a na svého kolegu zamával.
"Tak co, připraven?" zeptal se ho.

Hyuuga Hinami

Hinami si nechala pomoci na nohy. Na jeho otázku, jestli potřebuje na ošetřovnu jen zavrtěla hlavou a po vyhlášení Itaneho vítězství a dalších informací se vydala rychlejším krokem pryč z arény. Chtěla odtud co nejrychleji zmizet. Nevěděla pořádně proč, ale bolelo to, ta prohra. Nebo možná spíš to, že to viděl její otec. Určitě ho zklamala. Zbytek dne se toulala po lese, nechtělo se jí domů. Zvláštní bylo, že po celých pět dnů, s ní otec vůbec mluvit nechtěl. To Hinami znervózňovalo. 
No a teď si to nakráčela do arény. Už tam pár lidí bylo. Avšak Hinami je moc neznala. A tak si tam prostě jen tiše někam stoupla, dívala se na špičky svých bot a prostě čekala.

Kageyama Rin

"Ahoj, Taii." pozdravil svého kolegu z týmu devět takovým trochu pochmurným hlasem. "Ještě nevím." Odpověděl prostě stejným tónem. "Hádám, že to zjistím." Dodal ještě.
Rin versus týpek s větrnýma technikama. Moc se mu nechtělo. Ale když už se jednou rozhodl, že sem přijde, zkusí ho porazit. Kdyby se vůbec neukázal, mohlo by tím zostudit svůj klan a to si jeho rodina ani trochu nezasloužila. "Co ty?" zeptal se Taie.

Uchiha Itane

Dnes Itane dorazil v předstihu. Tátu nechal tátou a strejdu strejdou a udělal si to prostě podle sebe. Byl docela zvědavý, co ho čeká. Měl by bojovat proti Taiovi nebo tak nějak. Co viděl z jeho předchozího souboje, mohlo by to být zajímavé a tak.
Jakmile dorazil do arény, všiml si, že je Hinami už přítomná. Trochu váhavě. Ohledně toho boje měl dlouhý rozhovor jak s tátou, tak se strejdou. A i přes to, že vyhrál se necítil úplně jako vítěz. Tak jako tak se chtěl Hinami nějak omluvit za to, že jí porazil. Jo, byl to boj, ale i tak... mah, bylo to těžké!
Pomalu k ní tedy došel. "Ahoj, Hinami-chan," pronesl pokud možno milým tónem. "Mohl bych s tebou mluvit, ještě než začneme?" požádal jí a ukázal směrem k nejvzdálenější části arény od tribun a všech ostatních.

Hyuuga Hinami

Náhle uslyšela známý hlas jak na ní promluvil. Zvedla svůj pohled k Itanemu. "O-ohayo, Itane-kun." odvětila mu na pozdrav a na jeho otázku, jestli si můžou promluvit, se nejprve podívala směrem, kterým ukazoval a pak souhlasně přikývla. Pak ho tedy na to místo následovala. "O-o čem jsi chtěl mluvit, Itane-kun?" zeptala se ho trochu nervózně.

Uchiha Itane

Jakmile byli trochu vzdálení, Itane se postavil před Hinami, uklonil se a sklopil hlavu. "Omlouvám se, že jsem byl během našeho souboje tak hrubý. A že jsem s tebou předtím ani pořádně nemluvil... a ani potom," myslel to vážně, bylo to poznat i z jeho tónu hlasu. A jo, byl taky trochu nesvůj, nezněl tak jistě jako obvykle a tak.

Taiyō Kurama

Během těch pěti dnů spíše odpočívala, aby se jí noha pořádně uzdravila. Chodit o berlích bylo totiž velice vyčerpávající, ale sedět na jednom místě taky dlouho nevydržela. Občas v sedě potrénovala své genjutsu, ale jinak nestihla za pět dní nic extra zajímavého.
Podle oznámení, které se k ní dostalo, se už bez berlí dostavila do arény. Dokonce chodila i normálně. Taiyō zajímalo, co může být teď tak důležité, že tu mají být všichni. Vždyť by měli pokračovat zápasy ne? ptala se sama sebe. Jako i tak chtěla přijít do arény, aby se mohla podívat a hlavně fandit. Dorazila tedy tam, kam měla. Asi tedy do středy arény, kde už pár lidí bylo. Mávla na Rina i na Taie. Pak se začala rozhlížet okolo. Hledala Hibikiho a Yumiko. Že bych byla první? přemýšlela. Jo! Konečně jsem jednou první. usmála se. Konečně jednou nebyla z jejich týmu poslední. Avšak doufala, že jsou oba dva v pořádku.

Hyuuga Hinami

Itane se jí omluvil. Hinami na něj poměrně překvapeně koukala. Z jedné poloviny moc nechápala, za co se omlouvá. Přeci jen sama řekla, že do toho boje má dát všechno. Avšak druhá půlka jeho omluvy...no něco na ní bylo, ale zase...Hinami to chápala. "He?...N-nemusíš se omlouvat. Já...chápu to. Bylo to těžké." odvětila na to.

Uchiha Itane

Itane se pomalu narovnal a mírně se pousmál. Pak chvilku rozmýšlel nad tím, co chtěl vlastně ještě říct. Jakože, přemýšlel nad tím snad víc než nad svým dalším soupeřem. Přeci jen, Hinami byla jeho parťák a tak, navíc jí měl rád a tak. "Em... přijala by si pozvání na omluvný oběd... teď někdy?" dostal ze sebe nakonec. Jo, v jeho hlavě to možná znělo trochu víc stylově nebo tak, ale momentálně jiný nápad neměl, jak by jí mohl vynahradit to, že z ní vyrazil dech, házel po ní výbušniny a tak. Navíc, probodl jí! I když jen v genjutsu.

Hatake Hibiki

I on se vydal do arény. Ještě než se vydal, musel si měnit obvaz, aby držel pořádně pohromadě. Aiko udělala výbornou práci, ale to neznamenalo, že bolest byla úplně pryč. Ani zdaleka. Dneska ale byl čas přestat vypadat, jako že to bolí, protože jinak by byl dost lehkým cílem. Dneska už zase bude muset zpátky do.. bojových kolejí.
Vlastně se trochu i těšil. Byl připraven tak, jak byl předtím, nemusel moc měnit, koneckonců, jeho nový soupeř byl velmi podobného druhu, jako ten starý. Ideální stav.
No, a tak došel, s klasickým úsměvem na tváři. Uvnitř už bylo několik lidí. Rin, Tai z ošetřovny, který se na Hibikiho neštěstí spoustu naučil, Itane s Hinami, co si zrovna povídali, viditelně o samotě. To bylo Hibikimu trochu líto, chtěl s Hinami mluvit, ale věděl, že teď by je rušit neměl. A ještě tam byla Taiyō. Hibiki mávl na pozdrav všem zúčastněným, ale za Taiyō se vydal.
"Yo.." pozdravil s klidným hlasem, ruce v kapsách, i když jednu ruku měl viditelně dál od těla než druhou, aby se nedotýkal moc pořád neúplně dohojeného boku. "Spalo se dobře?" zeptal se a mrknul na svojí spolubojovnici a kamarádku.

Taiyō Kurama

Netrvalo moc dlouho a k Taiyō se připojil Hibiki. No Taiyō stihla být první jen tak tak. "Ahoj. Hibiki." pozdravila ho také. "Hmmm. Šlo to, ale přesto mě zajímá, co je tak důležitého." odpověděla mu s úsměvem. Chtěla se zeptat, jak mu je, ale nakonec to neudělala. Ještě by mohl někdo poslouchat, třeba jeho budoucí protivník, no a pak by toho mohl zneužít. "Doufám, že svému soupeři zase ukážeš, že tě není radno podceňovat. Budu ti držet palce." snažila se pronést nějaká povzbudivá slova.

Hyuuga Hinami

Ok...tohle Hinami poměrně zaskočilo. Itane jí zval na oběd. Hinami se podívala na svoje boty. Cítila totiž, že trochu zčervenala. A pak prostě přikývla na souhlas. "Hm." zahmovala u toho souhlasně.

Uzumaki Rikuto

A tak se prej měli zase sejít v aréně. A tak si to Rikuto hned ráno namířil do arény. Cestou okusoval JABLÍČKO a jako každý den, od osudové prohry, přemýšlel nad tím, jak vysvětlí rodičům, že prohrál. Od to doby s nima ještě nemluvil a Rikutovi rodiče znají jejich adoptivního synka lépe, než si Rikuto myslí, takže ho nijak nedráždí a dávají mu čas na vycukání. Sice se Rikuto každý den probudí a za dveřmi pokoje má svačinku, ale stejně si myslí, že už ho nemají rádi, protože prohrál. No a tak došel do arény a přidal se ke skupince. Rozhlédl se, aby s překontroloval, kdo všechno tady je. Vypadá to, že nikdo neumřel a chyběla černá ovce třídy. Rikuto se posadil na zem ke zdi a z batůžku klasicky vytáhl litrovku mega sladký limonády!

Uchiha Itane

Hinami souhlasila! To bylo pozitivní! Teď jen vymyslet, kam jí to vlastně vezme. No, k nim nepřicházelo k úvahu. To by jí zabil... protože pochyboval, že má tak plechový žaludek jako on. No, to bude muset pořešit. I on se teď trochu červenal. Ale byl vlastně spokojený.
"Co tvůj otec... jak to vzal?" zeptal se po menší pauze v hovoru. Doufal, že na Hinami nebyl zlý! By se ho pak musel pokusit ztřískat a to by nedopadlo dobře... pro Itaneho.

Hyuuga Hinami

Itane se zeptal, jak vzal její prohru její otec. Hinami při zmínce o něm sebou maličko trhla. Proč o něm musel mluvit? "J-já nevím. Od té doby jsme spolu nemluvili." odpověděla mu. "Ten tvůj musel být rád, že?" zeptala se zase jeho.

Hatake Hibiki

Musel se usmát a přikývnout. Taky nevěděl, proč by je měli sehnat všechny, co když s tím měl někdo problém? Každopádně, tak to bylo. Ještě víc se ale musel usmát té druhé části. "Vlastně trochu doufám, že mě podcení.. klam je jedna z těch silnějších zbraní, co mám." pronesl s úsměvem, ale klidem. Ne, že by si nevěřil, ale byl to realista. Pak mrkl na Taiyo.
"Taiyō... promiň, že jsem ti nemohl přijít fandit. Moc mě to mrzí." pronesl upřímně. Slíbil přece, že se na ně podívat půjde, i na Hinami, tu také neviděl. Takové škody..

Sonozaki Yumiko

Pred Yumiko sa pomaly vynárala aréna chunninskych skúšok. Jej pohľad bol prázdny, ale len pri pomyslení na to, že bude za chvíľu zase na tom mieste a uvidí zase tých ľudí... a medzi nimi aj Hideyoriho... ju veľmi nepríjemne bolelo pri srdci. Čo bolo zvláštne, keďže toto mala byť jej "chvíľka voľna".

---

Yumiko po prebratí bola odvedená svojou matkou a najatými ochrankármi späť do Sonozaki sídla. Jej matka sa ju snažila pri ceste aspoň trocha utešiť, ale prestala keď Yumiko absolutne nereagovala. Keď došla do sídla, tak ju poslali do jej izby... až si ju večer zavolal Gonzou.
Takže Yumiko... Vieš, že si práve sklamala celú našu rodinu? začal hovoriť bez nejakého zdržovania. Jeho hlas bol kľudný, ale jeho pohľad Yumiko priam prebodával.
Hai. povedala potichu Yumiko. Nedokázala zdvihnúť pohľad zo zeme.
Takže odteraz to bude fungovať trocha inak. Tvoje tréningy sa sprísnia. Budeš trénovať. Od rána do večera. Každý deň. Máš zakázané opustiť sídlo, dokiaľ ti na to nedám povolenie ja, alebo tvoj otec. Budeš chodiť len na misie. Je to jasné? povedal jej a v jeho hlase bol cítiť chlad, ktorý Yumiko nepočula už dlho. Yumiko sa striasla. Ani jej nenapadlo odporovať.
H-hai. povedala trochu roztraseným hlasom.
A tak to aj bolo. Yumiko 5 dní nerobila nič iné mimo tréningu, jedla a spánku. Ale dnes mala prvý... voľný? deň. Totiž organizátori chunninskych skúšok rozhodli že dnes je v aréne povinná účasť pre všetkých. Aj pre úbožiakov, ktorí vypadli. A Yumiko mala prikázané tam ísť. A tak išla. Bez námietok.

---

Yumiko si dala záležať, aby vošla do arény nejakým málo používaným vchodom. Momentálne bola v chodbe, ktorá viedla do otvoreného priestranstva arény. Videla, že minimálne väčšina jej bývalých spolužiakov tam už je. A jej nohy odmietali spraviť ďalší krok.
Nechcela ich vidieť. Nechcela s nimi hovoriť. Nechcela vidieť ich reakcie na ňu, nech už boli akékoľvek. Nechcela vidieť nikoho. Nechcela hovoriť s nikým. Nechcela znova vyjsť do arény, ktorá bola miestom jej najväčšej porážky. Nechcela na to spomínať. Sama ani nevedela čo sa vtedy poriadne dialo, bolo to ako keby jej ten šok zablokoval určité spomienky, a ona si nechcela spomenúť. Celá sa triasla a z očí jej začali tiecť slzy. Prečo... prečo tu sakra musíme byť?! pomyslela si naštvane a udrela do steny. Potom zhlboka dýchala aby sa ukľudnila a ne-jemne si utrela slzy do rukáva. Po chvíli sa jej podarilo dostať jej emócie pod kontrolu. Nemám na výber... huh? povedala potichu. Ako vždy. Naposledy zhlboka vydýchla a pomalým krokom vošla do arény ako posledná. Oprela sa o stenu pri vchode a dúfala že si ju nikto nevšimne.

Mizuko Taichi

Když se ho Rin zeptal, jak je na svůj boj připraven, uchechtl se a strčil ruce do kapes.
"No hrozně. Svého předchozího soupeře jsem porazil kameny a štěstím a teď mám jít proti Uchihovi. Připravenost je mé druhé jméno," zasmál se u toho.
Pak mu úsměv z tváře zmizel, podíval se zpět na Rina.
"Zvládneš to a... z Hitoshiho si nic nedělej... asi to potřeboval... i když je to hodně divné..." řekl ještě a rozhlédl se, jestli se objeví někdo povolaný a řekne jim, proč že tu jsou i ti, co vypadli.