Kohaku
Ozvala se rána, a zvedla se spousta prachu, jak už to tak v podobných situacích bývá. Když se to všechno uklidnilo.. ze skály chyběl pořádný kus. Snad ještě větší, než Kohaku udělal, aby techniku předvedl. Když se Rin na svého senseie otočil.. uviděl silného, velkého, svalnatého muže s červenými vlasy, červenou bradkou a s veselýma jantarovýma očkama, jak se spokojeně smál.
"No, to je ale práce! To abych sem pořídil skálu novou.." pronesl pobaveně. "Sakra Rine. Tomu říkám 'udělat díru do světa'." pronesl ještě pobaveněji, přišel k němu a zasmál se. Poklepal ho pořádně po rameni.
"Můžeš na sebe bejt pyšnej. Tohle je první obrovskej krok k tomu, abys ten svět měnit mohl." řekl mu s milým úsměvem. Pak se dal do ještě srdnatějšího smíchu, "A ať bůh odpustí komukoli, kdo se snad pokusí nějak ohrozit tu tvojí osobu." dodal ještě, pořád rozesmátý. V jeho očích bylo vidět nefalšované štěstí a radost z toho, jak se to Rin naučil.