Hitoshi trénink

Tam kde trénink posledně skončil, tam bude taky začínat. Tedy u vodopádu vytvořeném v lese.

Hitoshi

Přišel na místo určené k tréningu, ano o den později. Bylo mu již oznámeno co se stalo a on již měl za sebou pekelnou noc, při které probrečel veškeré možné vyslýchání a papírování. Také přijal několik rádoby kondolencí, nic zatím nenasvědčovalo tomu, že by se mu nepovedlo to vše skrýt. Uvnitř byl stále strašně smutný, ale zároveň věděl, co musí dál dělat. Čekal na sensie, nebyl si jistý, jestli vůbec dorazí. Přeci jenom o své studenty se moc nestaral když na to přišlo. Co se vůbec stane, pokud na to někdo přijde?

Sarutobi Saru

Sensei popravdě netušil, jestli má vůbec Hitoshiho čekat. Doslechl se, co se stalo ve vesnici. Byla to tragédie. Ale i tak to zkusil, třeba tam bude.
Dopadl těsně před Hitoshiho. "Ahoj, Hitoshi," pronesl klidným hlasem. "Nečekal jsem, že tu dnes budeš. Upřímnou soustrast," kondoloval mu okamžitě. Byla to přeci jen slušnost. A i když jeho rodinu vůbec neznal, tak to považoval za nutnost. Věděl, že se to ještě vyšetřuje, ale jelikož bydleli v nejhorší části vesnice, tak se pokazit mohlo cokoliv. A co věděl, nebyli jeho rodiče... dobří v ničem.
"Jsi si jistý, že chceš opravdu pokračovat ve zkouškách, za stávající situace? Myslím, že by to všichni pochopili," zeptal se ho nejprve soucitně. Nechtěl ho teď nějak moc nutit do tréninku, ne v této situaci.

Hitoshi

Chvíli zadumaně koukal do země, jako kdyby na to nedokázal najít dobrou odpověď, ale stejně věděl, že bude chtít pokračovat, i přesto, co se stalo. Myslím, že máme dost práce. Hlesl nakonec. Bylo slyšet hlasité cvaknutí jak Hitoshi odepínal něco, co měl připravené na svém pásku. V rukou se mu ocitl svitek, na kterém bylo nadepsáno SUIJINHEKI. Celý ten svitek byl jasně namodralý a jako dekorace byla na několika místech vlnka. Sehnal jsem to v knihovně, pečetě jsem se už naučil. Vlastně tvorbu a manipulaci s vodní chakrou už jste mě naučil minule, teď je potřeba techniku dostatečně procvičit. Věděl, že bude potřeba daleko více chakry než předtím, na druhou stranu princip byl podobný tomu, co již dělal. Tuhle techniku zvládnu sám, chci aby jste mě naučil to důležitější, co umí schopný uživatel ninjutsu. Chci umět techniky kombinovat tak, aby nepřítel nestíhal. Hitoshi měl jasnou představu o tom, jak jednotlivé techniky vytvoří kombo, ale ještě se v tom moc nechtěl vrtat.

Sarutobi Saru

Dobrá, vypadalo to, že Hitoshi se rozhodl pokračovat. Saru toto rozhodnutí respektoval. Kdyby to on sám zabalil když mu zemřeli rodiče, nejspíše by skončil už jako dítě. Hitoshi si dokonce připravil techniku, kterou chtěl ovládnout. "Dobrá, myslím, že tahle technika půjde, protože jako základ můžeš použít Mizurappu, co ses učil posledně. Ale připrav se na to, že to bude mnohem náročnější a tentokrát to bude opravdický trénink, ne takový lehký odvar jako minule," upozornil ho Saru, že tady při tom tréninku bude muset hnát své limity do extrému. Pak tu byla jeho druhá žádost. "To nebude tak lehké. Taková souhra vyžaduje trénink a čas. Mnohem víc času než máme. Ale slibuji, že ti pomůžu, co to půjde," odkývl mu to sensei. Kupodivu se choval docela vstřícně. Možná proto, že tam nebyl Rin a nikdo neměl blbé poznámky.
"Každopádně, je to stejné, jako předtím. Musíš vzít vodu tam kde není. Pokud chceš, můžu ti tu techniku předvést v plném rozsahu, aby si jí viděl?" nabídl mu ještě i vizuální pomoc.

Hitoshi

Nakonec jsem souhlasil, což jsem dal najevo kývnutím. Co se týkalo kombinací, měl jsem v hlavě jasnou představu o tom, co bych chtěl zkombinovat a přeci jenom, když vyvolám jednu vodní techniku, tak by neměl být takový problém hned využít přivolanou vodu a použít druhou techniku. V tom svitku je taky napsané, že jde použít jako velká proudící vodní stěna, proti někomu, kdo na mě bude přímo útočit. Ale tak je možné techniku použít jako velkou kroužící hradbu kolem mě. Dodal jsem svojí poznámku ohledně dvou použití, které jsem se tam dočetl. V hlavě mi občas stále běhaly různé obrázky ze včerejšího večera, ale jinak jsem se cítil celkem soustředěný na to, co se stalo.

Sarutobi Saru

"Ano, jako většina vodních technik lze modifikovat. Obávám se však, že ze začátku budeš muset být rád za vodní stěnu, kterou budeš moci rychle vystavět před nepřítele a využít její vodu jako obří základnu pro další techniky. Vem si, že s trochou štěstí budeš mít dost vody na celý další boj," seznámil ho s možnostmi této vodní techniky. Rozhodně věřil, že jí Hitoshi časem zvládne v plném rozsahu a ve velké síle, chtělo to jen poctivý trénink.
Nakonec tedy sensei podstoupil a ve velké rychlosti složil pečetě. "Suiton: Suijinheki!" vykřikl a bez jakéhokoliv zdroje vytvořil masivní vodní vlnu, sahajíc dobrých 10 metrů do výšky. Pak pohnul pravačkou a stěna obkroužila jak jeho, tak Hitoshiho. "Popravdě, tohle je asi moje nejpoužívanější obranná technika," přiznal se Saru. ]b]"Budu ti s ní moci pomoci opravdu detailně,"[/b] dodal ještě a pak jí prostou KAI pečetí nechal zmizet.

Hitoshi

Detailně jsem sledoval co sensei dělal a následně jsem sledoval podobu nové techniky. Byla obrovská, žádný malý proud, nebo malá vodní sféra, ale pořádná velká vlna. Bylo mi jasný, že budu potřebovat obrovské množství chakry. Kolikrát budu schopný ji vyvolat během boje? Jednou, dvakrát? Uvažoval jsem nad tím, jak jsem se cítil. Sensei měl pravdu, že jakmile vyvolám takové obrovské množství vody, budu schopný vyvolanou vodu kdykoliv použít znova, takže se tolik neunavím. Pečetě se nezdály složité, pouze jich bylo víc. Chápu, řekl jsem tiše. Odložil jsem si věci a stoupl si vedle senseie, bylo na čase začít tréning.

Sarutobi Saru

Bylo až podivné, jak moc byl Hitoshi do tréninku zapálený, i když měl za sebou mírnou tragédii v rodině, rage při zkouškách mířený na senseie a tak. No, vypadalo to, že asi neměl nikoho jiného, takže mu byl Saru ochotný pomoci. I když plánoval, že si po pár dnech budou muset vážně, ale vážně pohovořit. Ale to až jindy.
Bylo jasné, že první pokusy Hitoshiho zase budou připomínat spíše blití vody. Prudké blití vody, přeci jen, základ z Mizurappa byl dost znát. "Hele, mám rádu. Vem to, co jsi se učil u Mizurappy a zkombinuj to se znalostí ze Suirou no jutsu. Nesnaž se teď trumfnout velikost mé stěny, zkus menší, ale stabilní," doporučil mu Saru po pár pokusech.

Hitoshi

Zavřel oči a pokusil se plně soustředit. Poslepu složil naučené pečetě, což byla obrovská výhoda. Dokázal je většinou skládat neuvěřitelně rychle a hlavně si je všechny pamatoval - téměř nikdy neudělal žádný přehmat v tvorbě. Pokusil se tedy zase navodit pocit, jako kdyby chtěl smíchat vodu v žaludku se svojí chakrou. Byl to stejný pocit, jako kdybych chtěl používat mizurappu, ale tentokrát jsem pomýšlel na trochu jiný tvar - chtěl jsem stěnu. Suiton: Suijinheki! Vykřikl jsem, načež vytryskl proud vody, který se začal tvarovat.

Sarutobi Saru

Saru obdivoval talent na rychlé skládání pečetí, který Hitoshi měl. Trochu mu připomínal jeho samotného, když byl mladý. Ale zpět k jeho trénování. Voda se tvořila čim dál snáz, ale stěna rostla pomalu. Spíš to byla taková prasklá roura, co chrlí vodu všude po okolí. Hitoshi musel prostě přijít na to, jak nahromadit potřebné množství vody. A tak, asi po čtyřech dnech... to vyšlo už jako pravidelná zeď, vysoká pět metrů, která mu kryla předek a trochu boky, protože byla zahnutá do půlměsíce.
"Hmmm, tohle už by šlo, nemyslíš?" pronesl Saru, který byl dnes přítomný. Obvykle mu vždycky na jeden den posílal klon, protože zároveň trénoval i Hibikiho, ale dnes to byl originál.

Hitoshi

Cítil se celkem vyčerpaně, ale zároveň doceněně. Kdyby mu sensei řekl, že po pěti dnech bude umět tohle, tak by mu nejspíše nevěřil. Nakonec to vypadalo, že ohledně učení nových vodních technik tomu začínal přicházet na kloub. Obzvláště ho byla variace vodních techniky, kdy se dalo z ničeho vytvarovat božské něco. Potřebuju do toho vložit více chakry. Hlesl nakonec. Když už měl celkem stabilní zeď, chtěl také, aby byla velká a silná jako ta mistrova. Taková obranná technika se mi začíná líbit. Usoudil nakonec, přeci jenom sensei měl pravdu v tom, že je velmi oblíbená. Hitoshi došel k pařezu, kde měl položenou sklenici s vodou a napil se. bylo logické, že musel doplňovat tekutiny, když je vlastně ztrácel. Myslím, že ještě tak pár dní a bude dobrá. Prohlásil, ale vzápětí dodal. Máte vy pro mě připravenou nějakou techniku, kterou si myslíte, že bych se měl naučit?

Sarutobi Saru

"Myslím si, že by už teď odrazila velké množství katonových technik, které znám. Horší to bude s ostatními elementy, ale proti ninjům bude velmi spolehlivá," odkývl mu sensei tu techniku. Ano, víc chakry bylo potřebné vždy. Jenže rezerva chakry shinobiho se nezvětšila sama za den. Chtělo to spoustu tréninku a někdy prostě byl limit takový, že už nešel zvýšit. Třeba Saru si byl vědom svých limitů velmi dobře a to s nimi byl ještě oproti spoustu ninjů dobře.
"Jak říkám, chce to cvik. Nikam nespěchat, když to přeženeš, vyřadíš se na delší dobu a to si momentálně nemůžeme dovolit," odsouhlasil sensei střídmý postup ve výuce. Pak se ho Hitoshi dokonce zeptal na to, jestli pro něho má nějakou techniku. To bylo neobvyklé! "No, je mnoho možností. Ale myslím si, že k základnímu ovládnutí vodních technik ti chybí ještě základní klonovací techniky. Mizu bunshin no jutsu. Ty klony nejsou tak náročné na chakru, ale zároveň nejsou vůbec tak dokonalé jako Kage Bunshin, který ovládá Rin. Mají desetinu tvé síly a no, vydrží míň. Ale pro Suirou no jutsu jsou ideální kandidáti," nadhodil to jako možnost.

Hitoshi

Nevěřil jsem vlastním uším. Z vody se dají skládat klony? Klony, které chodí a mluví jako stínové klony? To zní přece skvěle! To je paráda mistře, něco takového se určitě bude hodit! Řekl jsem nevěřícně, ale velmi nadšeně. To, že ty klony budou mít desetinu síly mi nepřipadalo tak strašné, přeci jen sloužily hlavně k zmatení nepřítele a to, že budou moc používat techniky bylo další plus. Už teď se mi v hlavě honila spousta různých variací, chtěl jsem se je naučit. Přeci jenom byl to způsob jako konkurovat Rinovi v jeho vlastní disciplíně, což se hodilo na nadcházející souboj.

Sarutobi Saru

Takovéhle nadšení u Hitoshiho nezažil. Zvláštní, velmi zvláštní! Ale, Saru byl rád, že není celou dobu jen takový nerudný bručoun, jako obvykle býval. Tak jako tak, Hitoshimu v zápětí něco zaklepalo na rameno. Byl to druhý sensei. "Výhoda je, že jakmile vytvoříš vodní klon a někdo ho zničí, tak se rozpadne na vodu. Nezmizí jako stínový klon. Té vody sice není mnoho, ale lepší než nic," zmínil detail, který by pak Hitoshi mohl zahrnout do svých kombinací. Pak na ukázku dal klonu pěstí a ten se rozpadl. "Nevýhoda je, že se z nich nepřenáší zkušenosti zpět na uživatele, takže slouží spíš k odvedení pozornosti. Ale lepší jak Bunshin no Jutsu," dodal ještě sensei a pak provedl detailní ukázku té techniky. Měla jen jednu pečeť a jakmile jí provedl, zhmotnil se vedle něj klon z vody. "Začínáš podobně jako u obyčejného klonu, jen použiješ více chakry a přidáš do ní vodní podstatu, kterou již zvládáš ovládat," vysvětlil mu.

Hitoshi

Nevěřícně koukal na klon, který sensei zničil. Vypadalo to celkem dost cool, vlastně si byl celkem jistý, že na Rina potřebuje hlavně odvést pozornost. Musel vsadit na to, že v nějaký důležitý okamžik souboje si neuvědomí kritickou věc a díky tomu prohraje. Hitoshi tedy složil pečeť a nechal vedle sebe vyrůst klon. Byla to přeci jenom C technika, takže mu nedělala takový problém. Hitoshiho vodní klon byl napoprvé..... velmi zvláštní. Vypadalo to, že se ještě celý tak trochu kroutí jako kdyby jste vzali balónek v podobě Hitoshiho a naplnili vodou. Nepůsobilo to ještě moc věrohodně, ale klon se zdál být stabilní.

Sarutobi Saru

Jo, první pokus byl rozhodně... první pokus. Jednalo se spíš o takový pilíř z vody, něco podobného, jako když Hitoshi vytvářel vodní stěnu. Ale trochu se to formovalo do podoby člověka. No, asi by toho zase neudělalo moc, rozhodně to nemohlo bojovat, ale aspoň se to hned nerozlilo po okolí. A taky to mělo přibližnou výšku Hitoshiho. "Základ dobrý, teď se to jen musíš pokusit více vytvarovat. Nebude to hned, chce to nějaký cvik a hlavně prostě čas. Jakmile se ti povede stabilizovat jeden, přejdeme k většímu počtu najednou," odsouhlasil první pokus sensei a znovu provedl klonovací techniku, jen tentokrát se tam neobjevil jednou, ale hned pětkrát.

Hitoshi

Dost ho klonovací technika motivovala. Byla to poprvé, co cítil, že by mohl použít nějaké taktizování v boji a ne jenom prskat vodu všude okolo sebe. Bylo to konečně takové ninjovské - mohl jsem to používat jako návnadu/náhradu, což se mi líbilo. Když sensei vyvolal několik klonů, byl jsem udivený ještě více. Okamžitě bez rozmyšlení jsem se pokusil o to samé. Po chvilce se objevily vedle Hitoshiho dva vodní sloupy, které zdánlivě připomínaly člověka. Bohužel se téměř okamžitě rozplynuly zpátky do louže. Bylo vidět, že je ještě co dělat. Zkusím to znova, hlesl jsem se zaťatými zuby, už jsem cítil, že se blížím k limitu.

Sarutobi Saru

Saru se musel pousmát nad jeho horlivostí. "Nejdřív to zkus s jedním," doporučil mu a nechal ho dál cvičit. Toho dne už toho moc neudělají, tím si byl jistý, přeci jen trénovali už několik dní. "Zítra si vem den volna, odpočiň si a zregeneruj chakru," řekl po chvilce úvah sensei a pak pro ten den ukončil trénink.
Uběhlo zase pár dní, pár těžkých dní, alespoň pro Hitoshiho. Jeho chakra byla ždímána každý den a od toho byl velmi vyčerpán i fyzicky. Ale povedlo se mu nadobro stabilizovat jeden klon. To bylo velmi prospěšné, protože nyní získal šablonu pro vytváření dalších, jen prostě musel zduplikovat své úsilí. Jeden podvečer na něj sensei mávl, aby ho přivolal ke skupině pařezů, které často užíval na sezení.
"Hitoshi, děláš pokroky, opravdu velké pokroky. Proto bych se tě rád zeptal, co tě motivuje? Co je tvůj cíl?" zeptal se ho zvědavě. Jo, přišla ta chvíle, kdy si měl žák a studen taky trochu popovídat. Možná by to oběma mohlo pomoci odhalit toho druhého.

Hitoshi

Došel jsem k pařezům a na jeden jsem se posadil. Nemohl jsem vědět, jak dopadlo vyšetřování a jestli sensei něco tuší nebo tak něco a tak jsem volil tak, jak by volila většina mladých ninjů z naší vesnice. Vlastně celkově jsem jejich chování dokázal okopírovat velice věrohodně. Myslím, že bych chtěl ochránit vesnici a lidi v ní. Pokud to bude možné, tak i za cenu vlastního života. Šeptal jsem, protože jsem si už připadal velice unavený a mluvení mi bralo další energii. Ve skutečnosti nechci, aby se něco stalo klukům z mého týmu. Rivalitu mezi mnou a Rinem vytváří jenom ten turnaj, nic jiného v tom není. Napadlo mě, že pokud bych uspěl na turnaji, přidal bych se k ANBU. Byla to taková poloviční pravda, protože jsem už nějakou chvíli přemýšlel, že bych na nějaký čas utekl do ANBU, pokud se neprovalí to, co se stalo.

Sarutobi Saru

Saru se na tebe bedlivě díval a pokud něco věděl, nedal to na sobě vůbec znát. Buď pro tebe měl částečně pochopení nebo nic nevěděl. Ale jelikož to byl známý opičák, tak nejspíše nějaké informace měl. Ne nadarmo byl kapitán ANBU týmu tak dlouho. "Hmm, ušlechtilý cíl, nečekal jsem něco takového. I když, každý má nejprve nějaký takový cíl a až pak se z toho vyklube pravda," pronesl s úsměvem. "Je dobře, že myslíš na svůj tým. I já pro vás chci to nejlepší," řekl něco, co Hitoshi nejspíše nečekal, že jejích sensei někdy vypustí z úst. "Pokud tě to uklidní, tak minimálně Taichi si vede dobře. I když prý každý večer odpadá totálně tuhý," sdělil mu aspoň nějaké informace o jeho týmovém kolegovi.
"A pokud by si chtěl do ANBU, inu, tam tě musí vybrat Hokage, přeci jen jsou ANBU podřízení přímo jemu," dodal k té myšlence. "A co by si, čistě hypoteticky, kdyby jsi se chuuninem nestal?" každý účastník si přeci musel klást i tuto otázku.

Hitoshi

Chvíli jsem přemýšlel, nebyl jsem na takovou otázku připravený. Co bude, pokud se nestanu chuuninem? Těžko říct, možná že se bude muset všechno opakovat. Bude muset projít všechny mise pro geniny a trénovat na další zkoušky. Při tom pomyšlení mu ztuhla ruka v pěst. Něco takového byla práce jeho rodičů, bylo nemyslitelné. Myslím, že na to nemám dobrou odpověď. Vylezlo ze mě nakonec, přestože na mysli už jsem měl celkem jasné rozhodnutí. Dal jsem ruce v pečeť a vytvořil další dva klony, které si sedli na další pařezy, kde si sedlid o tureckého sedu a koukali na originál. Přesvědčím je, že má úroveň je daleko nad úrovní genina.

Sarutobi Saru

"Třeba jí během zkoušky najdeš. A nebo třeba nebude potřeba," pronesl Saru zamyšleně. Vypadalo to, že tahle otázka Hitoshiho... trápila? Vytáčela? Něco takového, protože jen při té myšlence zatnul pěst. Saru z toho ještě nevyvozoval žádné závěry, ale všiml si toho.
Klony se objevili, ale vydrželi jen krátkou dobu. Ještě to nebylo to pravé ořechové, hlavně ve větším počtu. "Minimálně tím, jak přemýšlíš nad kombinací vlastní technik už dosahuješ kvalit Chuunina," ubezpečil ho Saru. "Dobrá taktika může vyřešit boj lépe než sebemocnější technika," řekl svůj názor. I když, vždycky se hodilo mít dobrou taktiku i mocnou techniku. Docela se to doplňovalo. A Hitoshi začínal mít slušně záplavový repertoár. "No, pro dnešek to asi stačí, měl by sis odpočinout. Zítra odpočívej, nech svojí chakru regenerovat, uvidíme se pozítří, ano?" vydal poslední příkazy toho dne a ještě se s Hitoshim rozloučil.
Pozítří jsi přišel na cvičiště a sensei nikde. Ale to ti samozřejmě nebránilo v tréninku.

Hitoshi

Přišel jsem ráno, cítil jsem se dost svěže. Chakra ve mě pulsovala, protože nebyla zvyklá na to, že má tolik času regenerovat. Sensei nejspíš měl něco lepšího na práci, což mě však neodrazovalo od mého tréningu. Složil jsem pečeť a vyvolal jeden dokonalejší klon, což už mi přišlo téměř rutinní. Stoupli jsme si naproti sobě, já a mé druhé já(haha). Oba dva jsme začali skládat pečetě tak rychle jak jsme jenom uměli. Suiton: Mizurappa! Oba dva jsme vystřelili téměř identickou techniku. Vodní proudy se srazily a vytvořily ohlušující ránu, po chvilce bylo vidět, že jsem svůj vodní klon předčil svojí technikou, přeci jenom měl desetinu mé síly. Proud samozřejmě klon rozpůlil a následně zdeformoval na vodu, která se rozprskla po zemi. Hm, zase bez kamarádů...

Sarutobi Saru

Vskutku, při této technice neměl klon šanci proti originálu. Ale rozhodně to šlo třeba využívat k palbě na cvičný cíl. Každopádně, Hitoshi byl sám, aspoň to tak vypadalo. Najednou se země pod jeho nohami začala prudce zvedat vzhůru a i s ním. Pokud neseskočil, velkou rychlostí se řítil k nebesům.