Rin trénink

Kageyama Rin

Rin se začal dusit tím toustem, co si doma udělal. Začal s vykulenýma očima mávat rukama jako pitomec. Pak hodil šipku do té vody a na chvíli se ponořil. Když se vynořil, snažil se zachovat si obličej a vypadat drsně. Pravou rukou si 'slízl' vlasy dozadu a ve slow motionu otevřel oči. Během toho se samozřejmě tvářil jako že to všechno bylo schválně. Pak škytl a jako největší tuberák začal kašlat. "Jsem v pořádku, sensei." Řekl umírajícím tónem a usmál se na senseie. Oční stíny měl samozřejmě rozmazané po celém ksichtě Vypadal jak puberťačka po rozchodu.
Došel k batohu a vytáhl si láhev s vodou. Odšrouboval víko a napil se. Hned to bylo lepší. "Sensei," začal. "Co kdybych chtěl zabránit těm soubojům s Kiri?" zeptal se.

Kohaku

Musel se chechtat, když Rin předvedl scénku jak z nějakého plusmínus kvalitního varieté. Nakonec pobaveně pokývl, když Rin poznamenal, že je v pořádku, a znova se zakousl do vlastní svačiny. Pak trochu uznale pokývl hlavou, když dostal otázku, ale počkal, než polkne, než odpověděl.
"Víš, Rine, chápu tvoje přemýšlení." začal větu, a podrbal se na bradě. "Musíš to ale brát i z té druhé stránky. Představ si, že jsi jeden z těch, kdo ty z Kiri dostal losem. Podělal by ses do kalhot, a nebo bys trénoval jak drak, abys ty jasný hnusáky a vrahy porazil?" pronesl, a natáhl nohy do pohodlnější pozice. "Víš, to je něco, co už i Hide pochopil. Jasně, že chce pomstu. Ale ti ostatní si taky přeci zaslouží svůj pokus." poznamenal. "Proto je to ale taky turnaj, ne jen pár zápasů. Pokud je neporazí oni.. tvrdou prací se k nim pak dostaneš ty. Navíc, na těchhle zkouškách už nikoho nezabijí.. i kdybych se o to měl postarat sám." řekl ještě odhodlaně se zaťatou pěstí, a pak znovu kousl do svačiny.

Kageyama Rin

"Rozumím." Přikývl hlavou souhlasně. Nehodlal mít žádné námitky. Kdyby to byl Saru-sensei, tak možná. Nicméně Kohaku-sensei byl přesně tím člověkem, kterého Rin potřeboval jako mentora. Nejen to, ale měl i podobné smýšlení. Pokud on řekl, že to tak musí být, Rin nebude odmlouvat. "Sensei," oslovil ho. "Myslím, že jsem připravenej na další balónek." Postavil se a prokřupal si prsty. Sice to už zvládl. Možná i v rekordním čase, pokud to, co říkal sensei byla pravda. Ale opakování je matka moudrosti a Rin to chtěl perfektně zvládnout. Takže znovu.

Kohaku

"To rád slyším." řekl, přikývl, a naprosto medvědím kousem dojedl zbytek svačiny na jednu 'klap'. Dožvýkal, mezitímco se hrabal v batohu. Podal Rinovi jakousi krabičku. Bylo v ní velká spousta nafukovacích balonků, ještě splasklých. Kohaku jeden ještě vzal, napustil vodou, a podal ho Rinovi. "Napouštěj si je, jen do nich. Když je stihneš všechny rozplácnout do konce tréninku, jsi připraven na fázi dva." pronesl pobaveně. Krabička nebyla přehnaně velká, ale několik desítek balonků se tam vešlo určitě. Upřímně, on už mohl s fází dva začít klidně hned.. ale bude lepší, když se do toho Rin přesně vloží a pořádně si zvykne. Pak pro něj bude fáze 2 jednodušší.

Kageyama Rin

Rin vzal ten napuštěný balónek a dvakrát si s ním pohodil v pravé ruce. Když mu dopadl do dlaně, zavřel oči. Pomalu začal zvedat levou ruku a mířil s ní k balónku. Otevřel oči a prudce s levačkou švihl doprava, pak na druhou stranu a dokola. Stejně jako předtím se soustředil na tok chakry. Cítil to šimrání na konci prstů. Levou rukou švihal sem a tam a ovlivňoval tím, jak se chakra v jeho dlaní bude chovat. Ne vír. Bouřku.

Kohaku

A balónek popnul s hlasitým prasknutím, až to zase vycáklo všude. Rin přesně pochopil, co Kohaku myslel bouřkou, a dokázal to dost dobře využít. Balónek prasknul rychle, a stejně tak pár dalších za ním. A tak se popovaly balónky jak jen to šlo.
Bylo slyšet zvuky, jak sám Kohaku trénuje. Tahal nějaké klády na zádech blíž k jezeru, pak do nich bušil, pak do nich kopal, pak se ozval název nějaké techniky a kláda zmizela úplně.. a takhle se to tak nějak monotónně opakovalo.
Rin už byl sakra vysílený. Zbývalo 5 balonků. Posledních pět. Slunce už bylo skoro za obzorem, nebe už se připravovalo pomalu temnit. Kousek dál zmizela pod ohnivou technikou další kláda..

Kageyama Rin

Rin hlasitě vydechoval. Bolelo ho celé tělo. Věděl, že už je na pokraji svých sil. Třásly se mu nohy a ruce ho bolely jak nikdy předtím. Chvílemi se mu i zatmívalo před očima. Musel to ale zvládnout. Zbývalo jich pět. Rin jeden vzal a dobelhal se k vodě, kde ho napustil. Zamotal konec, aby se voda nevypouštěla a stiskl balónek v pravé ruce. Tou levou si utřel pot z čela.
Než něco začal dělat, pořádně se nadechl. Stejně jako už několikrát předtím, se začal soustředit na tok chakry ve své pravé ruce. Směřoval to do dlaně. Zvedl levou ruku a začal s ní kroužit nad balónkem. Teď na konečcích prstů necítil lehké svrbění, ale nesnesitelnou pálivou bolest. Balónek praskl a Rin spadl na záda. Tohle byl jeho limit. Sledoval nebe nad ním. Byl se sebou dost spokojený. Mohlo to být lepší. Tak snad příště.

Kohaku

Chvilku tam měl možnost ležet. Netrvalo ale dlouho, a objevil se nad ním obličej jeho nového senseie. Zkontroloval, jestli je Rin v pořádku.. a vypadal. Jen hodně, hodně unavený.. ale na tom nebylo nic špatného. Bylo alespoň vidět, že do toho dal všechno.
"Jestli nějaké balonky zůstaly, tak je odfoukl vítr, takže gratuluju..zvládl jsi to. První fáze je za tebou." pronesl pobaveně a sedl si vedle místa, kde ležel. Na nebi už byl vidět měsíc, ale tma ještě úplně nebyla. "Myslím, že to byl dost dobrej den tréninku." dodal k tomu uznale, a zamával před Rinovým obličejem nějakou čokoládovou tyčinkou. Sám si jednu otevřel.

Kageyama Rin

Rin byl moc unavený na to, aby si tyčinku vzal, navíc stejně jedl jen ty, kde nebyl žádný cukr. Ale na senseie se zazubil. I když byl totálně zničený, měl hodně dobrou náladu. Cítil, že udělal obrovský pokrok. Musel Hitoshiho porazit za každou cenu, aby se mohl dostat do dalšího kola. Jedna jeho část tak nějak doufala v to, že nikdo z trojice šermířů z Kiri neprojde. Ta druhá ale ano. Chtěl se s nimi utkat. Chtěl jim ublížit. Bylo to špatné? Zasloužili by si to.
Rinovi nahlas zakručelo v břiše. Najednou bleskově máchl rukou a vzal si od senseie tu dobrotu. "Děkuju." Řekl mile a začal jíst.

Kohaku

"V pohodě." řekl Kohaku s klidem, mezitím co sám si užíval vlastní pochoutky. Bylo to dobré. Sladké, nějaká energie na to, aby se vůbec mělo jak ukončit den. Za nimi zašustilo listí, a ozval se hlas.
"Yo." pozdravil někdo, kdo měl hlas jako Hideyori. protože to byl Hideyori. Kohaku ho přivítal mávnutím od srdce, s úsměvem. A ani Hideyori se nijak nekabonil. Přišel naproti těm dvěma, a sedl si tam.
"Dělals, cos měl, Hide?" zeptal se Kohaku s úsměvem a Hideyori jen přikývl, taky s úsměvem. "Trénink jde dobře." vrátil ještě. Mrkl po Rinovi. "Jak se ti líbí trénovat pod senseiem, Rine?" zeptal se poměrně mile a pořád s úsměvem. Byla to vlastně docela veselá banda lidí.. a musela být i předtím. Pravděpodobně ještě o dost veselejší.

Kageyama Rin

Přišel Mitarashi-san. A podívali si se senseiem. Pak se Hide Rina zeptal, jak se mu líbí trénovat právě s Kohaku-senseiem. Rin jen zvedl ruku a zdvihl palec. Potřeboval se vyspat. Byl to ten nejtěžší trénink, co v životě zatím zažil. Kdyby mohl mluvit, určitě by odpověděl.

Kohaku a Mitarashi Hideyori

Byla to hezká noc, bezpochyby. Nevypadalo to na déšť. A mělo být asi i docela teplo. Hide se zasmál, když dostal, ale určitě neslyšel, odpověď na trénink. "Klasika." dodal k tomu pobaveně. On musel vědět, jak tréninky pod Kohakem vypadají.
Kohaku mezitím něco dalšího hrabal v batohu, až vytáhl. Byl to spací pytel. Rozvinul ho, a ukázal Rinovi. "Domů bychom tě stejně už jen tak nedostali, a.. je to taková tradice, že semtam jako tým spíme pod širákem. Na.. půjč si." řekl s milým úsměvem. Ještě než se Rin uložil, všiml si, že na vrchu pytle je nahoře napsáno jméno. "Isamu".
------------------------------------------------------------------
A pak se probudil. Těžko říct, jestli se mu něco zdálo nebo ne, každopádně, momentálně tam byl sám. Ale bylo slyšet zvuky toho, jak zase někdo buší do klády někde opodál. A vzhledem k tomu, že naproti Rinovi ležel Kohakův batoh, musel být blízko kolem.

Kageyama Rin

Rin otevřel oči a hlasitě si odzívnul. "To už je ráno?" zeptal se tak nějak spíš pro sebe. Uslyšel senseiovo typické datlování do kmenů stromů. Pomalu se posadil a protáhl se. Tělo ho pořád bolelo jako kdyby místo do klád Kohaku mlátil do něj. Ale byla to taková ta příjemná bolest. Která vám říká, že něco děláte. Něco důležitého. A nesmíte na to zapomenout. Rin se postavil a složil spacák.
"Dobré ráno, sensei!" zakřičel hlasitě tak, aby to sensei slyšel.

Kohaku

Jak zahulákal, ozvala se rána, jak se kláda někde rotrhala na kousky. "Oops." bylo slyšet hlasité, pak nějaké šustění křoví.. a za chvilku před Rinem stál sensei. Tahal si z prstu nějakou třísku, s pobaveným výrazem. "Dobré ráno, Rine!" pozdravil ho, mezitím co si jí vytáhl a zahodil směrem les. "Bolí tě tělo? To je dobře! Znamená to, že jsi něco dělal!" pronesl s energií a úsměvem. Vypadal, jakoby resetoval každé ráno a každé ráno měl energii na další dva týdny.
"Připraven na další den?" zeptal se a mrkl na učedníka.

Kageyama Rin

"Jsem." Odpověděl okamžitě. "Jak dnes budeme pokračovat?" zeptal se. "Budu zase praskat balónky s vodou nebo začneme s něčím jiným?" položil hned další otázku. Nepočítal kolik jich prasknul, ale byly to desítky. Snad to mohlo stačit k tomu, aby se dostali do fáze dva.

Kohaku

"Věřím, že jsem ti slíbil fázi dva!" pronesl s úsměvem a začal se hrabat v jakési tašce, která tam včera určitě nebyla. Pravděpodobně šel sensei nakupovat.. snad i jídlo, ale hlavně..
"Aha!" zvolal. Rozhodl se pro jiný postup. Vytáhl tři balení něčeho, co dost pravděpodobně byl oběd, a pak šel s taškou k Rinovi. Vytáhl jednu z věcí uvnitř. Zase míček, ale gumový.
"Včera jsme trénovali směr, dneska to bude síla. Tenhle kousek je o dost tužší.. ale proto jsme včera trénovali tak dlouho. Aby ti to dneska šlo líp. Koukej." vysvětlil a dodal, a pak se zaměřil na míček v ruce. Míček se začal deformovat, a za tak sekundu a půl prasknul s hodně hlasitým zvukovým doplněním. Taška byla plná takových míčků. "Musíš se soustředit. Není to ničím nové, nejsou na to žádné typy...budeš si muset poradit sám.. A bude to jednotvárná dřina." pronesl upřímně, když tašku předával. "Ale ty nejlíp víš, kam taková dřina vede." dodal k tomu ještě.

Kageyama Rin

Rin si vyslechl všechno, co mu sensei řekl a přikývl. "Síla. Rozumím." Řekl a zval do ruky první míček. Přehodil si ho z jedné ruky do druhé, pak zpět. Pevně ho stiskl a levou rukou v něm stejně jako předtím v těch s vodou, začal proudit chakru. Tohle šlo ale mnohem hůř. Rin svraštil obočí a zkusil to znovu. Nešlo to. Podíval se na senseie. Pak se ale rychle otočil. "Ne, neraďte mi." A tak to zkoušel dál a dál.

Kohaku

Kohaku se zasmál. "To jsem ani v plánu neměl!" pronesl pobaveně, a sám se otočil. "Ale ty na to sám nějak přijdeš." dodal k tomu. Pak se protáhl. Sám skočil na zem a pustil se do spousty kliků, a pak rozjel svoji lesní rutinu. Přitáhnout si kládu, zmlátit jí, a zničit jí nějakou technikou. A tak dál. A dál.
A dál to zkoušel i Rin. A nic moc. Spíš nic, než moc. Guma byla pevná, a míček se prostě vůbec nechtěl dát.

Kageyama Rin

Ať se Rin snažil jak se snažil. Nic moc se s míčkem nestalo. Občas se nějak pohnul, ale ve výsledku to bylo k ničemu. Postupem času se mu to začalo dostávat do hlavy a chvílemi měl pocit, že se na to všechno vykašle. Pak si ale uvědomil, že se pokud to vzdá, tak půjde proti všemu, v co věří. Musel pokračovat. Zahodil ten gumový míček, co měl v ruce a vzal si jiný. Třeba byl vadný. No a tak to zkoušel. O několik hodin později pořád bez úspěchu.

Kohaku

"Nehne se, co?" zeptal se Kohaku s úsměvem. Sedl si naproti. Rin zjistil, že slunce je přímo na svém nejvyšším bodě na obloze. Takže byl čas poledne, a tedy oběda.
Kohaku vzal jednu krabičku, a druhou natáhl k Rinovi. Bylo v tom nějaké solidní jídlo, takové, jaké chcete jíst při tréninku, dost bílkovin, málo tuků, nějaký cukr. Opět se objevil Hideyori, protentokrát i na oběd. Vypadal utahaně jako pes, a byl zpocený, ale usmíval se. "Yo, Rine." pozdravil kolegu a sám se chopil té poslední krabičky, posadil se hned vedle a dal se do jídla.

Kageyama Rin

Rin míček pustil a vzdychl. Sensei měl pravdu. Nehnul se. Vypadalo to, že je čas na nějaký oběd. Tomu se rozhodně nehodlal bránit. Byl hladový jako vlk. Objevil se i Hide. "Ahoj." Pozdravil Rin a posadil se na zem. Vzal si od senseie jídlo a mile se na něj usmál. "Děkuju. Dobrou chuť přeju!" Dal se do jedení.
Celou dobu samozřejmě přemýšlel nad tím, jak úspěšně pokračovat v tréninku. "Jde o sílu. Pokud to chápu správně, tak po mě sensei chce, abych pomocí chakry míček stlačil natolik, že praskne. Jak to mám ale zvládnout? Kdybych dokázal dokonale ovládat svoji chakru, tak by to asi nebyl problém. Zatím to šlo všechno tak, aniž bych nad tím pořádně musel přemýšlet. Ale teď. Dokážu to?" ptal se sám sebe.

Kohaku

Oba dva stejně tak popřáli dobrou chuť, ale pak už to byl docela normální oběd, jako kdyby snad s rodinou. Hide chvilku mluvil o svém tréninku, který asi nepotřeboval supervizi Kohaka, a Kohaku mu vysvětloval další kroky a dával další úkoly. Byla to spousta věcí, ale Rin mohl pochopit, že Hideyori taky pracuje stejně tvrdě. No, a nakonec i on se rozloučil a zase se někam vydal, a Kohaku schoval prázndou krabicu do batohu.
"Je na čase vrátit se zpátky k práci, Rine." pronesl s úsměvem, protáhl se sám, a zase se dal do lesa. Na Rina tam už čekaly jeho gumové balónky.

Kageyama Rin

"Dobře." Postavil se a protáhl se. Sensei odešel. Hide odešel. Rin tam zůstal a koukal se na míčky. "Posraný kulatý hovnosti." Zabručel naštvaně a jeden vzal. "Však já vás zničím." Řekl a bojovně se zazubil. Pak se vrátil k tréninku. Zatím se stejným výsledkem jako doposud.

Kohaku

A posraný kulatý hovnosti pořád zůstávaly, aby sakra štvaly. Ať už se Rin rozhodoval chodit domů, přespávat venku s "týmem" nebo to nějak kombinovat, pravda byla, že to trvalo několik dní. A tenhle den vlastně neměl být nijak jiný. Kohaku pozdravil, popřál dobré ráno.. bylo těsně před obědem, Rin už teď byl docela vyšťavený. Cítil, že balonky nemají daleko k tomu, aby jeden alespoň natrhl..ale pořád to tu nebylo.

Kageyama Rin

Míček se odrazil o strom a dopadl na zem. Rin ztěžka oddychoval. Byl pořádně naštvaný. Už se necítil tak dobře jako na začátku. Posadil se na kámen a hleděl před sebe. "Nemám hlad." Zabručel. Jak to měl udělat, aby ten míček praskl? Zkusil všechno! Snažil se svoji chakru rovnoměrně rozmístit do celé dlaně a pomalu jí tlačit z obou stran, ale dosáhl max toho, že míček trochu splaskl. "Sensei." Oslovil Kohaka. "Už jsem zkusil všechno. A nevidím žádnej pokrok. Je možný, že to prostě nezvládnu?" zeptal se zoufale. Na senseie se přitom vůbec nepodíval. Dával do Rina takové naděje a on ho teď zklamal. Několik dní uplynulo a Rin se mohl max tak litovat. Naštvaně praštil do kamene. "Kdybych do toho balónku dokázal tlačit z více stran!!" zakřičel. V tu chvíli zamrzl na místě. Najednou se pravou nohou odrazil od kamene a rozběhl se k míčku, který odhodil do stromu. Vzal ho do ruky. Podíval se na senseie. "Možná. Něco mě napadlo, sensei."