Zkoušková místnost

Sonozaki Yumiko

Na Hibikiho otázku o žití len pokrčila ramenami. Áno, žil, ale to nemuseli tí dvaja vedieť. Ešte by sa im mohla vrátiť odvaha. Zamračila sa na Hibikiho, ale ostala ticho... Keď to chceli riešiť takto, bola to ich vec. Yumiko by ich radšej spútala a nechala tam... ale nie, náš tým musel byť ten, čo dokonca ošetroval nepriateľov. Ale nemala silu sa hádať. Predsa len, v celom tom teamfighte toho spravila zďaleka najmenej. A ak sa začnú hádať pred nepriateľmi, tak to bude ešte horšie.
Pri ceste k veži sa stále obzerala, ale nezdalo sa že by ich niekto sledoval. Popri tom občas hodila pohľad na svojich dvoch spolubojovníkov. Keby tí nepriateľskí ninjovia boli len trochu vynaliezaví, tak by sme boli mŕtvi. Nechápem ako môžu len tak veriť ľuďom, ktorí boli vlastne naši nepriatelia v tejto skúške. Takáto milosrdnosť môže byť veľmi ľahko zneužitá. Yumiko prežila svoje detstvo medzi ľuďmi, ktorí takéto vlastnosti zneužívali: Sonozaki rodinou. A tým pádom nepatrila medzi ľudí, čo by takto slepo veril niekomu, kto má dôvod jej dôveru zneužiť. A preto nechápala, ako môžu Hibiki a Taiyo takto riskovať. Ale... ostala ticho. Už aj bez toho im určite musela liezť na nervy a vedela, že by s ňou nesúhlasili. A tak sa radšej sústredila na to, aby pozorovala či ich niekto nesleduje.
Dorazili k červenej veži so svetlou strechou. Toto bolo práve to miesto, kde Yumiko čakala ešte nejaký zúfalý tým, čo ich bude chcieť obrať o zvitky... ale nestalo sa tak a oni vošli do veže. Premýšlala... bolo to preto, že im to trvalo pridlho? Ako na tom vlastne boli ostatné týmy? Nikoho iného tu nevidela, čo bolo samo o sebe zvláštne. No, ale nemali čas sa nad tým zamýšľať, Hibiki už otváral prvý zvitok. Yumiko si uvedomila že vlastne zobrala druhý (už len preto že bolo múdrejšie, aby si zvitky rozdelili, keby ich prepadli a našli u jedného z nich jeden zvitok, tak by si možno nedomysleli že majú aj druhý... a Yumiko mohla so zvitkom kedykolvek zmiznúť). A tak rýchlo začala otvárať aj ten svoj zvitok... predsa len, podľa toho čo tam bolo napísané to znelo, ako keby sa mali otvoriť naraz.

Taiyō Kurama


Celou cestu až k věži byla Taiyō duchem mimo. Ještě že Yumiko a Hibiki sledovali cestu a okolí. Taiyō se pořád snažila vybavit, nebo si vzpomenout co se vlastně stalo. Jak vůbec probíhal celý boj. To jí hned někdo na začátku vyřadil, ale v tom případě proč pak stála se spoutaným ninjou. To nedávalo smysl. A navíc měla zraněnou ruku a trochu škrábanců po těle, jak by pak přišla k tomu. Začala se bát, že je s ní něco v nepořádku a jestli to někdo zjistí, tak jí určitě budou chtít spoutat její schopnosti, aby nebyla nebezpečná. Tohle už se v jejím klanu stalo. Věděla o tom. Jednou si totiž četla celou historii klanu. Nechtěla dopadnout stejně. To už by pak nemohla být nejlepší ninja v genjutsu. To byl totiž její sen, kterého chtěla dosáhnout celým svým srdcem.
Když Taiyō konečně začala vnímat svět kolem sebe, už stáli před věží. No a když se dostali dovnitř, tak se Taiyō konečně pořádně ulevilo. Sledovala ty dva, jak otevírají svitky a se svým úsměvem čekala co se stane

Uzumaki Rikuto

Stál stále opřenej o zeď.
To koukáte, že jsme se sem dostali có!
Zakřičel a zasmál se. Na tváři se mu objevil jeho starý klasický úsměv. Zřejmě už byl nafučenej dost dlouho. Pak tedy vytáhl zbytek vody co měl v čutorce a kopl jí do sebe, dál už ji přeci potřebovat nebudou.
A vy nám asi nenaznačíte, co bude další zkouška co? A jak to bude s tréninkem? A kolik lidí se vlastně může stát chunninem?
Rikuto se posadil na zem vedle Hinami a senseie a začal klást otázku za otázkou.

Uchiha Itane

Šmarja, sensei! No, to bylo ještě potřebné. "Máte nás dodělat?" pronesl Itane spíše ironicky. Vlastně byl rád, že ho vidí, určitě se postará o nohu Hinami nebo tak něco. Museli být v pořádku, vždyť ještě měla být třetí zkouška! Pak Rikuto zase začal chrlit otázky. No, nějaké odpovědi chtěl znát taky, tak nechal prostor senseiovi. Sám se posadil taky a zavřel oči. Docela dost ho bolela hlava, takhle moc ještě sharingan netočil. "Kolik týmů ještě zbývá?" zeptal se ještě.

Tým 9

Jakmile jste otevřeli svitky, místnost ve věži se zase pěkně zavřela a naplnila kouřem. A pak se ozvalo: "Sakra, vy žijete," byl to váš milovaný sensei. Opíral se o zeď u vzkazu a rozhlížel se. Asi měl nostalgickou chvilku. "Tak jak to šlo?" zeptal se jich.

Mizuko Taichi

S poměrně hlubokým vydechnutím pustil svitek na zem. Už byl konec!
Nenechal se ale přemoci nadšením a otočil se na Rina.
"Nicmoc, není tady někdo kdo by nám pomohl?" zhodnotil jejich pobyt v lese a rychle položil vlastní otázku.
Udělal pár kroků a sehl se aby na to líp viděl. O anatomii nevěděl naprosto nic odborného, ale z nějakých těch hrubých základů se domníval, že jehla skutečně netrefila nic důležitého. Ale kdo ví no.
"A kolik nás tady zatím je a kolik má ten zbytek času?" položil další dvě otázky když se napřímil.

Hitoshi

Jak se šlo? Jak to kurva zkurveně šlo? Šlo to totálně na hovno, totálně na nic, totálně vůbec. Nesnášel jsem tuhle hloupou zkoušku a to, jak tu jsou týmy nevyrovnané. Nesnáším to, jak jsme tu suveréně nejslabší tým, jak nemáme žádné techniky, které by nám pomohly hledat. Kdo ty ostatní týmy připravoval? Nějací kage, aby to všichni úspěšně zvládli? Aby si tu na Konoze zvedli ego? Co takový tým toho retarda, co se chová podobně jako Rin? Chudák určitě ho někdo někde totálně zmasil a teďka leží s rozdrceným ksichtem někde v lese. Bylo to fér? Těžko. Šlo to špatně, je náhoda, že jsme tady. Nepřipravil jste nás. Řekl jsem se značnou zlostí v hlase.

Kageyama Rin

"Mohl byste mi pomoct?" zeptal se Rin trochu nedobrovolným tónem. Nechtěl přiznat slabost, ale už to docela dost bolelo a chtěl se toho zbavit. O zkoušce se bavit nechtěl. Byl rád, že je za nimi a že to zvládli. Teď se musel dívat dopředu. A to byly další zkoušky. Nejspíš. Byl popravdě docela rád, že vidí senseie. Aspoň nějaká známá tvář. Snad to nebyla jen další část zkoušky. Jako že se změní na opici a napadne je nebo tak něco.

Hyuuga Hinami

Strýček nepřímo přiznal, že si nevšiml Hinamina zranění...No...to bylo jedno. Měla si sednou...ale kam? Na zem? No tak dobře...tak si tedy sedla na zem a nechala strýčkovo zkušené oko podívat se na její zranění a případně i ošetřit. Mezitím se Rikuto ptal na další otázky. Dokonce i podstatné. A tak Hinami čekala, na strýčkovu odpověď.


Tým 7

A tak jste otevřeli svitky. Chvilku se nic nedělo, ale nakonec se přeci jen ozvalo puff a neobjevil se v obláčku kouře nikdo jiný než Hikumo-sensei. "Hoy, dětska...Tak jste to zvládli v celku." pronesl s hrdým úsměvem. Všechny si vás prohlédl. "Máte sice pár škrábanců, ale jinak vypadáte v pohodě..nebo ne?" zeptal se vás. Btw...Biscuit pro změnu v obláčku kouře zmizel.

Hatake Hibiki

Otevřeli to, a objevil se...sensei! To bylo překvapení. Hibiki čekal, že tam bude nějaké moudro, nebo tak. A místo toho, sensei. ještě hafo lepší!
Holky byly ticho už dlouhou chvíli. Díky vší té mlze, Hibiki neměl páru, co dělaly nebo jak šly jejich souboje. Ale vyhrály je.. takže, muselo to být dobré, či ne?
"Sensei! Vypadá to, že jsme to zvládli. Já jsem dobrej." pronesl energeticky. Pochopitelně "dobrej" myslel zdravotní stav.

Hyuuga Kenshin

Hinami to píchlo, ale pak začala bolest opadávat. Než si toho všimla, měla to zavázané. Kenshin se s úsměvem zase postavil, a nabídl Hinami ruku a podporu, aby mohla jít bez nějakého většího kulhání. "Zvládli jste to dobře. Jsem hrdej." odpověděl na začátek Rikutova blábolení. Vždycky spustil. Takový prostě byl.
"Další zkouška bude poslední. Individuální. Hned se to dozvíte. A trénink bude důležitá součást před ní. A ten počet není pod limitem. Tolik, kolik lidí na to bude mít." odpověděl na lavinu otázek s úsměvem. Ukázal na dveře, a taky se tam, pravděpodobně pomáhajíc Hinami, taky vydal.
"Prošlo.. 16 lidí, i s vámi." pronesl.. ale když to říkal, jeho úsměv zmizel. A dokonce se ani nevrátil na svoje místo.

Uzumaki Rikuto

Jó, to jsem teda zvládl dobře..!!
Pomyslel si s úsměvem. Další zkouška bude individuální. Rikuto sám za sebe. Bude moct celé konoze ukázat, jak schopnej vlastně je a jakýho super ninju má klan Uzumaki ve svých řadách! Bude muset otce poprosit o nějaké drobné na nějakou fešáckou bundu s pořádně velkým Uzumaki znakem. Následně jim sensei oznámil počet lidí, kolik prošlo.
Uhhm...16...to není dělitelné třemi sensei..znamená to tedy..?
Zeptal se s trochu vážnějším výrazem na tváři. Někomu zemřel teammate a přesto pokračuje ve zkoušce sám. Potenciálně zajímavej soupeř do dalšího kola!

Uchiha Itane

To, že bude další zkouška individuální ho trochu překvapilo. Itane se pomalu zvedl, když ukázal na dveře. "To je dobré, že bude čas na přípravu," pronesl a pomalu otevřel oči. To, že prošlo 16 lidí... no, eliminovalo to docela dost lidí, ale nesedělo to na počty členů týmu. Stalo se někomu něco? Odstoupil někdo? Docela by ho to zajímalo. Rikuto si toho taky všiml... asi zázrak! Ale třeba to sensei vysvětlí. Pomoc Hinami nechal na senseiovi, on se na to teď hodil více. "Bojím se, že tahle zkouška byla jen na rozjezd," povzdechl si nakonec.

Tým 9

"No, dorazili už všichni, takže se asi chystá velký projev nebo tak něco," sdělil jim sensei nejprve. O té pomoci... poškrábal se na hlavě. Mohl je dodělat, to jo. Ale to by bylo značně nepraktické, protože když už došli až sem, tak by mohli zkusit poslední část. Jenže pak promluvil Hitoshi a sensei se po dlouhé době zamračil. "Prošli jste potřebným tréninkem, který jste mohli zvládnout. Za ten krátký čas jsem vás nemohl naučit víc. Pokrok si musíte zasloužit. Náhoda nebo ne, jste tady, tak pozor, protože dál už náhody nepomohou," pronesl přísným hlasem a pak se podíval na Rina. "Buď to ještě chvíli vydržíte a pak vás předám pořádným medikům nebo můžu zavolat jednoho svého známého a ten se vám na to podívá," řekl ohledně pomoci v podobě léčení.
"A jelikož už více týmů asi nedorazí, konec bude brzy," dodal k tomu času, co chtěl Taichi.

Taiyō Kurama


Taiyō vlastně ani neměla představu toho, co na ně teď vyskočí či nevyskočí. Ale je pravda, že senseie tedy nečekala vůbec. "Ohhh. Sláva." prohlásila Taiyō a spokojeně se sesunula do sedu na zem. Neuvěřitelné, zvládli jsme další zkoušku. Opravdu zvládli. Nestačilo by to už? jásala v duchu. Pak se podívala na svou zraněnou ruku. "Až na pár drobností." pousmála se. "Co vlastně bude následovat teď?" zeptala se ještě. Nechtěla hned na další zkoušku. Ono se jí nechtělo ani na ty předchozí části, ale to už je teď fuk.

Kageyama Rin

"No, mám celkem velkou jehlici v boku a není to úplně příjemný," řekl a zvedl si tričko na pravé straně. "Rád bych řekl, že to zvládnu, ale nevím. Nemůžu se moc hýbat a už necítím nohy. Nechci si stěžovat nebo tak něco, ale tam venku jsme si prošli docela drsnýma sračkama." Rin vzdychl. "To je jedno. Počkám na doktora." Řekl a rukou se opřel o Hitoshiho, čímž naznačil, že teda může pokračovat asi. "Díky za nabídku. Ne že bych nevěřil v lékařské schopnosti vaší opice, to ne. Ale. Opice." Poslední slovo maličko provokativně zašeptal. Zraněný nebo nezraněný, Rin byl pořád držka.

Mizuko Taichi

Začít trénovat na zkoušky tři dny před jejich začátkem bylo opravdu hodně nerozumné, ale s tím jak na rychlo a najednou zkoušky začali nemohli dělat nic. Stejně to bylo zvláštní, že se to tak na rychle spláclo, přípravy na takovou akci přeci musí zabrat nějakou dobu... no myšlenky pro jiný den.
Tai se smutně podíval na jehlici trčící Rinovi z boku. Bylo celkem nepříjemné, nemít osobu která by s tím dokázala něco udělat. Možná by na tom mohl zapracovat sám. Přeci jen sensei onehdy mluvil o lady Tsunade...
Přikývl na Rinovo rozhodnutí a pak se otočil na Sarua.
"Myslím, že můžeme jít dál..." řekl pevným hlasem. Při tom ani nevěděl jestli mají někam chodit nebo co se vlastně bude dít těd...

Hyuuga Hinami

Píchlo to. Ale Hinami byla statečná a vydržela to  než se nadála, bylo po všem. Pak si nechala pomoct vstát a pomoci dojít bůh ví kam. Mezitím strýček povídal o další zkoušce. Individuální...no...takže tady Hinami asi končí. Pak jí ale něco zarazilo. "16?" zopakovala. A přesně jak řekl Rikuto. Nebylo to dělitelné třemi. Hinami upřímně doufala, že ti dva zbylý odstoupili a že se jim nic vážného nestalo. Když došli, tam kam došli, Hinami se zkoumavě rozhlížela kolem, dokud jí neupoutala osoba uprostřed arény.


Tým 7

Sensei se usmál na Taiyo, která byla očividně ráda, že ho vidí. "Teď projdeme tamtěma dveřma a dozvíte se informace ke třetí zkoušce. Ale nebojte. Nebude hned teď, budete mít čas na přípravu. No a pak půjdeme domů, popřípadě do špitálu, aby se tam na vás podívali." vysvětlil vám. No a pak se k vám otočil zády a naznačil, abyste šli za ním. "Tak pojďte, ať to máte za sebou." řekl ještě a šel směrem k dvěřím na druhém konci místnosti. Ty pak otevřel a vešel.

Sato Raion

Když jste prošli dveřmi(teď myslím všechny týmy), ocitli jste se na jakémsi ochozu se zábradlím, ohraničující jakousi arénu nebo co. Uprostřed ní stála vaše zkoušející Raion. Tentokrát bez tygra. Když jste se rozhlédli kolem, uviděli jste, že na různých částech téhle místnosti, jsou na ochozech ostatní týmy. Tedy pět týmů a jeden jednotlivec se svým senseiem. Tým šest ho poznal. Byl to ten týpek, co vám zastavil boj.
"Vypadá to, že tu jste už všichni. Tímto ohlašuji, že všichni v této místnost splnili druhou zkoušku letošních chuuninských zkoušek. Brzy by měl dorazit váš poslední zkoušející, který vám řekne více k poslední zkoušce." pronesla.

Tým 9

"Opice by to nebyla, ale budiž," hlesl a mohli jste slyšet, jak někdo naštvaně třískl do dveří. Nejspíš to byla ta "opice". Saru aspoň přešel k Rinovi a vyškubl z něj ten senbon. Nebyl v žádném důležitém bodě, krve z toho taky nelilo moc a mladý genin se už aspoň mohl normálně hýbat. Pak v případě nouze rozdal pár náplastí, víc toho teď neměl. Pak konečně vyvedl svůj tým k těm ostatním. Mohlo se začít.

Uchiha Akitoshi

Jakmile předchozí zkoušející domluvila, objevilo se v místnosti ještě pár lidí. Mezi nimi i Hokage. Stáli však opodál, vypadalo to, že chtějí pouze pozorovat, co se bude dít. Uprostřed místnosti se však z ničeho nic objevilo několik vran, které se proměnili do podoby člověka. Vypadal jako Itachi z originálního Naruta, jen věkem posunutý tak na 35-40, takže o něco starší. Nejprve mlčel, prohlédl si všechny po místnosti a ti bystřejší si mohli všimnout, že se díval sharinganem.
"No, omlouvám se za zpoždění. Mé jméno je Uchiha Akitoshi a jsem vedoucím třetí zkoušky, která se odehraje odedneška přesně za měsíc," sdělil základní informace o tom, co byl zač naprosto klidným hlasem.
"Jistě vás zajímá, co je třetí zkouškou. Bude se jednat o prostý turnaj, kde každý jednotlivec ukáže svojí sílu a schopnosti. Je to okamžik, kdy nás musíte přesvědčit, že jste schopní plnit úlohu chuunina a že máte individuální sílu ochránit své blízké. Souboje budou probíhat jeden na jednoho," vyřkl to, co jste všichni chtěli vědět. Základní myšlenku poslední zkoušky. Pak se otočil směrem k jednotlivci z Konohy a pak k týmu z Kiri, který tam stál jak zařezaný a ani se nehnul. "Díky neblahým událostem v druhé zkoušce je počet postupujících přesně 16, tedy v prvním kole třetí zkoušky se odehraje 8 zápasů," doplnil matematiku těm, kterým to nebylo jasné a bylo poznat, že i přes všechnu snahu toto říkal mírně znechuceně. Pak se odvrátil od týmu z Kiri.
"Dobře, teď to nejdůležitější, jak budete rozděleni," pokusil se znovu získat si pozornost, pokud vznikl nějaký šum. "Dvojice budou náhodně vylosovány. První souboj bude..." nedokončil větu, ale na jedné zdi se vysunula obrovská obrazovka, kde začali ve velké rychlosti lítat jména různých ninjů.
"Kirisaki z Kiri a Hatake Hibiki z Konohy," oznámil první dvojici. Pohledem přelétl od Hibikiho k ninjovi z Kiri, který měl na zádech velký neforemný meč  v obvazech. Zapsal si to na desky, které vylovil z podpláště. A losovalo se dál.
"Uzumaki Rikuto z Konohy a Hozuki Engetsu z Kiri," oznámil dvojici číslo dva a zapsal si je. Pohledem si opět prohlédl oba dva. Cvoka a magora s velkým popravčím mečem na zádech. Rikutovu senseiovi kývl na pozdrav.
"Konožská dvojice Kageyama Rintaro a Kaganawa Hitoshi," zapisoval si už třetí dvojici a kývl na pozdrav jejích senseiovi.
"Dvojice ze Suny, Mari a Takeru," vyhlásil čtvrtou dvojici, čím se dostal do půlky možností.
"Další konožská dvojice, Sonozaki Yumiko a Mitarashi Hideyori," hlesl a pohledem se zastavil nejprve u dívky a pak u osamoceného ninji se senseiem, kterému kývl na pozdrav.
"Nadále Mitsuki Gin z Kiri a Kurama Taiyō z Konohy," zapsal si je a přeměřil si pohledem ninju z Kiri. Kluci z 9tky ho mohli poznat jako pana senzidebila.
"Mizuko Tai z Konohy a ze Suny Kaze," byla již předposlední dvojice. Po zapsání této si Akitoshi trochu povzdechl.
"A poslední dvojice, opět z Konohy, Hyuuga Hinami a Uchiha Itane," zapsal poslední dvojici a podíval se na ně. U Itaneho se chvilku pozastavil a nepatrně zavrtěl hlavou. Pokaždé když dvojici vyvolal, se pod geninem objevilo bílé světlo, takže všichni věděli kdo s kým. A co víc, dal tam dostatek prostoru na reakce. Jména byly pro případné neslyšící taky vidět na obrazovce.
Desky si pak schoval zpět pod plášť. "Dobře, za měsíc, v devět hodin ráno se sejdeme v Konožské Aréně. Do té doby pilně trénujte. Musíte přesvědčit mě a další, že na to opravdu máte. Až pak se rozhodne, jestli se stanete chuuniny. Má někdo nějaké dotazy?" položil nejspíše poslední otevřenou otázku.
Mezitím Hikumovi přistála na rameni vrána. Pohlédl na něj a v jeho mysli se objevil vzkaz: "Dneska rámen u nás, meješ nádobí."

Uchiha Itane

Itane začal okamžitě sondovat kdo prošel a kdo ne. Kupodivu, z jejích třídy tu byli všichni, které viděl v první zkoušce. Pak tam byl i ten kluk, co po něm hupsnul ve druhé zkoušce, ale byl sám. Kde měl své kolegy? Tu holku a kluka? To Itaneho zajímalo jen do té chvíle, než se uprostřed místnosti začaly objevovat vrány. Pak mírně zacouval a uniklo mu tiché: "A sakra." Jeho kolegové to samozřejmě slyšeli, tak tichý to zase nebylo.
Pak už raději držel celou dobu hubu, jinak by to doma bylo pěkně veselý. Furt jen čekal až se ozve jeho jméno. Musel si počkat až do předposlední dvojice. Pak se prudce otočil směrem k Hinami. To si z něho snad dělal srandu?! Hned na to se prudce otočil na zkoušejícího a ve tváři nebylo jistě poznat, jestli je zděšený nebo naštvaný. Prakticky byl bílý jako stěna. Jen nedopatřením aktivoval sharingan, protože jak je známo, síla sharinganu pramení z pocitů uživatele. A on teď měl pocity pěkně v hajzlu. Jak mohl bojovat proti vlastní parťačce? Jo, Rikuta by zvládl, ale Hinami! Proti ní nemohl!

Sarutobi Saru

Saru mírně pískl, když se začali objevovat vrány. "No, Konoha se hodlá letos fakt předvést, co se zkoušejících týče. Budoucí hlava Hyuuga klanu, naše amazonka a teď hlava Uchihů. Už čekám jen přehlídku feudálních pánů," hlesl jen tak do vzduchu.
Pozdrav pak opětoval a sledoval reakce svých žáků.

Kageyama Rin


Kageyama Rintaro a Kaganawa Hitoshi.........
Bylo to celkem vtipné. Jak se světlo rozsvítilo přímo nad nima. Přece jen, Rin se o budoucího oponenta opíral. Proč zrovna on? Kdo ví. Týmový souboj, huh? Rin se podíval na Hitoshiho docela vážným pohledem, ale nic neříkal. Bylo to vidět v jeho očích. Odhodlanost. A síla, kterou Hitoshi předtím neviděl. Nehodlal prohrát. Ale teď ho tolik netrápila budoucnost. Co mu dělalo starosti, byli ti hajzlové z Kiri. Z toho, jak se na ně ten Uchiha koukal, když zmiňoval počet účastníků, bylo zřejmé, že oni se postarali o to, že tu teď bylo méně lidí. Teď je chtěl porazit ještě víc než předtím. Akorát k tomu nedostal možnost. Aspoň zatím ne. Pak se podíval na Taie, který stál na druhé straně vedle něj. Taky se vyhnul těm šermířům. Nebyl to jejich den. Rin se podíval na to, kdo proti nim bude bojovat. Hibiki. Taiyo. Rikuto. Neznal je moc dobře. Krom Rikuta. Od vidění. Mohl jim pomoct porazit je? Mohl by. Určitě bude dost času na to, aby si s nimi promluvil.
Nakonec se znova otočil na Hitoshiho. "Dej do toho všechno." Usmál se.

Uzumaki Rikuto

A začaly se losovat jména na turnaj. Rikuto čekal, než ho vyvolají a k jeho štěstí, nemusel čekat dlouho. Vybral se proti němu týpek z Kiri. Rikuto si vzpomněl na to, jak je sensei varoval, aby se komukoliv z Kiri vyhnuli obloukem. Rikuto zatnul pěst a zavřel oči. Nakonec však nahodil velký úsměv a radostně vyskočil do vzduchu. Samozřejmě s hlasitým juhů! Pak se otočil na týpka z Kiri a ukázal na něj.
Nevím co si tím mečem kompenzuješ, ale zničím tě tak moc, že to zjistí celá Konoha! Vrej si do paměti jméno Uzumaki Rikuto!
Zakřičel na celou místnost. Pak se otočil celej vysmátej směrem ke svému týmu, v očích měl pomalu slzičky štěstí. Rikuto se začal modlit, aby turnaj porkačoval stylem pavouka a on tedy narazil i na šupáka Hibikiho!
Konečně všem ukážu, jak je klan Uzumaki mocnej..! Yeeeah..!
Opět zakřičel. Byl plnej adrenalinu, takže nějakou dobu neposlouchal ostatní dvojice. Než si všiml, že jsou tak nějak všichni vybraní a zbejvá jen Itane a Hinami. Znamená to tedy? Ooooh...cya Itane!!!

Hitoshi

Nebyl z toho vůbec nadšený. Pořád v něm kolovala jakási zlá krev z toho, co se dělo na zkoušce. Neměl vůbec dobrou náladu, na druhou stranu byl rád, že během zkoušek nepoužil veškerý svůj repertoár technik. Na druhou stranu co věděl o Rinovi? Možná to, že jeho pěst zatraceně bolí, že je to ninja, který je doplňuje jeho a Taie, protože je na střední vzdálenost. Jestli by si měl vybrat mezi Taiem a Rinem, určitě by bojoval radši proti Taiovi. Musel se připravit na celé tohle divadlo - nejhorší bylo, že jediný schopný učitel byl opravdu jejich sensei, který tak nějak měl podobný styl jako on. Na rinovo popřání vůbec nereagoval, naopak prstem u levé ruky maličko zatlačil na místo, kde měl původně zabodnutý senbon a mírně prstem otočil tak, aby byla bolest cítit. Naklonil se k rinovo uchu a tichý šeptem se ho tázal."Jak si budeme rovni po našem souboji, bratře?"

Hatake Hibiki

Na nic se nečekalo a šlo se rovnou k véci. Po boku svých spolubojovnic, Taiyō a Yumiko, se tedy vydal do jakés...arény. Pro jeho překvapení, byli tam snad všichni jeho bývalí spolužáci. A jakmile zjistil, co bude náplní zkoušek, tak vědél, jak velkou šanci má na to, že bude v háji. Doopravdy nechtěl dostat Hinami. Stejně tak ani Yumiko, ani Taiyō. Z ostatních ale neměl strach.
A naštěstí nemusel čekat dlouho. Hibiki nebyl hloupý. Moc dobře pochopil, proč tam stojí jeden shinobi z Konohy sám, proč se všichni na tým z Kiri tak ošklivě dívají..všechno to chápal. A chápal i, proti komu to půjde. Jeden z nich. Hibiki měl vážný výraz, se kterým si prohlédl soupeře. Jen jak ho viděl, měl v srdci oheň a v těle zlobu. Zatnul pěst tak silně, že tam něco křuplo. Věděl přesně, co má dělat. "Hodně štěstí, Yumi, Taiyō." řekl svým spolubojovnicím, ale nic víc. Na nic nečekal, otočil se, a dal se na odchod. Věděl všechno, co k tomu souboji vědět potřeboval.
Na světě teď ale existoval jeden Saru, kterého bude muset najít, a tak koukal, jestli ho někde neuvidí.

Hyuuga Kenshin

"Oh." pronesl jen, když slyšel soupeře pro své svěřence. "Tak to dost komplikuje trénink." dodal ještě s odseknutím, a podíval se na oba vážně. "Turnaj se rozhodl, že bude dost nepříjemný. Jste tam soupeři..ale nezapomeňte, že jste přátelé." poznamenal chmurně. "Itane..moc dobře víme, jak je to s sharinganem a jeho možnostmi. Neznám o něm vše. Moc rád bych byl, kdybys vzal moji pomocnou ruku, ale..chápu..a musím doporučit..najít si na tenhle trénink někoho z rodiny. řekl mu napřímo, bez otáček.
Mezitím nahoře, Mitarashi se otočil a beze slova odešel. Jeho sensei se vydal kamsi něco s někým živě diskutovat.

Mizuko Taichi

V prvních dvou oznámeních slyšel dvě známé jména. Ačkoliv se s Hibikim ani Rikutem nikdy zvlášť moc nebavil, nepřál jim tyhle soupeře ani při nejmenším. Zvláště potom, co se s nimi setkali a po tom, co evidentně udělali...
Při třetím zvoláním slyšel hned dvě známé jméno a proto věnoval Rinovi i Hitoshimu nicneříkající pohled. Bylo celkem naprd, že jsou z jednoho týmu, o to zajímavější ale bude boj samotný. Když už nic, tak se Tai těšil na to, až ti dva ukáží co dovedou.
Na své vlastní jméno musel čekat až téměř nakonec a když ho i jeho protivníka osvítilo světlo, mírně na něj nebo ní pokývl. Zajímavé bylo to, že i týmoví kolegové jeho protivníka budou muset bojovat proti sobě.
Ale co pak mohl jeho soupeř umět. Na co se měl připravit. Bude si o tom muset zkusit zjistit co nejvíc to půjde. Napadlo ho, že je celkem zajímavý tah jim říct měsíc dopředu s kým že budou bojovat. Tolik času na přípravu...

Kageyama Rin

Rin se Hitoshiho pustil. Docela nedobrovolně. Jak už bylo řečeno dřív, moc necítil nohy, takže začal ztrácet rovnováhu, až nakonec spadl na zem. Bolest v boku byla docela dost nepříjemná a tím, že mu do toho Hitoshi dloubl, tomu vlastně vůbec nepomohl. Rin tu nechtěl dělat scénu, takže se na Hitoshiho jen díval nechápavým pohledem. Proč to udělal? Hráblo mu? Začalo to snad už tam v lese, když se pokusil zabít jejich soupeře? Chtěl se snad rovnat těm hajzlům z Kiri? Zatím to tak vypadalo. Co do něj sakra vjelo? A co to mlel? Rin tomu vůbec nerozuměl a nevěděl, jestli tomu rozumět chce.
Nakonec se podíval na Taie a prosebným pohledem mu naznačil, jestli mu nepomůže vstát.

Sonozaki Yumiko

A zo zvitkov vyskočil... sensei? Huh... Yumiko čakala všeličo, ale toto nie. Nemala moc čo povedať, a tak nasledovala ostatných.
...
Keď počúvala podmienky tretieho kola, tak jej vyschlo v krku. Súboje 1v1. Hm. Good. Som mŕtva. Bolo jej jasné že sa v tejto skúške dostala tak ďaleko len vďaka tomu, že jej teammati boli dobrí a ona nespravila prakticky nič... alebo, aspoň tak to vnímala. Ale v súboji 1v1 sa nebude mať za koho skryť. Toto... dopadne katastrofálne. A zrovna, keď už došla tak ďaleko, keď začala dúfať že touto hroznou skuškou nejak prejde a nedostane vynadané za svoju neschopnosť...
Potom začali oznamovať dvojice, ktoré proti sebe budú bojovať. Hneď prvého oznámili Hibikiho... a bol proti týpkovi z Kirigakure. Hm... RIP Hibiki. Kirigakure fakt nechcela dostať, zvlášť keď pri tých rôznych pohľadoch a chýbajúcich členoch týmu zistila, čo sa asi stalo.
Ďalej ju zaujalo to, že proti sebe boli dvaja členovia nejakého toho divného týmu. Nebola si do tej doby istá, či môžu byť proti sebe aj členovia týmu, ale teraz sa jej to potvrdilo... random generátor nebral na toto ohľady. Bola rada že nepredviedla pred svojimi týmovými partnermi úplne všetko... keďźe to teraz mohli byť aj jej budúci nepriatelia.
A potom padlo jej meno... a mohlo to byť asi... horšie? Aspoň jej nepadol nikto z Kiri ani Suny, ale... nevedela čo si má myslieť. Tento týpek prežil sám proti Kiri... to mohlo znamenať dve veci. Buď je to fakt zbabelec, alebo je natoľko dobrý, že dokázal prežiť aj proti Kiri. A ako Yumiko poznala svoje šťastie, určite to bude tá druhá možnosť. Premeriavala si ho pohľadom a skúšala nájsť na ňom niečo, čo by jej padlo do oka... niečo čo by sa jej mohlo hodit v boji proti nemu. Ako napriklad podla výbavy odhadnuť aký ma asi bojový štýl alebo tak.
Keď počula že Taiyo ide proti ďalšiemu človeku z Kiri, tak cítila bolesť pri srdci. Toto už nebolo fér... celý jej tým mimo nej, to mal fakt ťažké. A ona pravdepodobne tiež vypadne v prvom kole, lebo je slabá... to bude hanba.

Hitoshi

Rin byl asi příliš otřesený z toho zranění na to, aby nějak reagoval. Já jsem tuhle situaci chápal moc dobře - už si v týmu nikdy nebudeme rovni, protože tenhle souboj zahýbá naším postavením. Kdybych Rina nechal vyhrát úmyslně, nejspíš bych si tím ušetřil spoustu problémů, ale už nikdy bych se nezbavil jeho rozkazů. Když vyhraji já.... nedokážu říct, co se stane, protože si to nedokážu představit. Není chytrý, ale není to někdo, kdo by prohrál. Otočil jsem se na mistra, který nejspíš ignoroval celý tenhle konflikt. Sensei, můžete mě trénovat před třetí zkouškou? Vypálil na něj zostra jeho požadavek. Nedokázal si v tuhle chvíli představit lepšího trenéra, vlastně si nedokázal ani představit, kde by někoho měl hledat.

Taiyō Kurama


Vyslechla senseie a vydala se s ostatníma za ním, aby se tedy dozvěděla něco nového ohledně třetí zkoušky. Bylo na ní vidět, že si ulevila, když sensei řekl, že třetí zkouška nebude hned teď. S vyrovnaným pocitem tedy vstoupila do další místnosti, ve které už byly všechny týmy, které druhou zkoušku také zvládly. Zanedlouho se opravdu objevil třetí zkoušející. I když Taiyō poslouchala všechny ty důležité informace, rozhlížela se okolo sebe po ostatních. Pozorovala, jak se tváří v obličeji. Slyšela, že mimika obličeje někdy řekne mnohem víc, než by člověk chtěl. Jistě by jí to bylo víc platné, kdyby tomu pořádně rozuměla. Ale i tak si všimla pár nápadných výrazů v obličeji.
Mezitím, se dokonce stihla vnitřně radovat, že zkoušky proběhnout až za měsíc. Ženský hold zvládají víc věcí najednou.
Hmmmm, individuální sílu? A jéjé. Sotva to zvládám v týmu a teď bych měla bojovat individuálně? začala si v duchu přemýšlet nad slovy třetího zkoušejícího. Avšak mnohem více zpozorněla, když zkoušející pronesl, že v prvním kole třetí zkoušky. … První kolo?  Ouuu, takže jich je víc. Kolik vlastně může být chuuninu? rojily se další a další otázky. Jenže to už začaly padat jména. Když Taiyō  konečně uslyšela (spíš si to musela přečíst na tabuli, protože nějaký šupák vyřvával, jako kdyby tu byl sám. Jistě si něco kompenzoval, napadlo hned Taiyō)  jméno svého soupeře, podívala se jeho směrem. Takže ninja z Kiri. No podle toho, jak si je před chvíli zkoušející prohlížel, tak se už o další kola třetí zkoušky starat nemusím. řekla si v duchu trochu posmutněle. Hibikimu stačila jen kývnout, protože už někam honem spěchal.
Otázky neměla, takže by i ráda už vyrazila….. asi nejdříve do nemocnice, jako skoro vždy. Avšak nechtěla být první, co opustí místnost, a tak chvíli ještě čekala. No a jak čekala, tak se ohlédla a všimla si kluka s čelenkou Konohy. Ležel na zemi a vypadal zraněně, protože mu z boku trochu tekla krev. Neváhala. Stejně šla také do nemocnice. Přišla tedy k němu. "Nepotřebuješ náhodou do nemocnice? Já jenom, že tvoje barva není zrovna nejlepší. Pomůžu ti." nabídla se hned a zároveň k němu natáhla ruku.