Zkoušková místnost

Mizuko Taichi

Trošku tupým pohledem sledoval, jak Hitoshi pustil Rina na zem. Co mu sakra přefrnklo přes nos...
Choval se jak nějaká ledová královna...
Sehl se tedy k Rinovi, pomohl mu na nohy a podepřel ho.
"Já mu pomohu," řekl Taiyō, aby se s Rinem nemusela tahat sama.
Neměl ovšem nic, proti společné cestě do nemocnice, takže počkal, než se mladá slečna rozejde.
"Sensei, na chvíli se vzdálíme," řekl jenom. Tohle nepotřebovalo moc dalšího vysvětlování...

Kageyama Rin

Chvíli ležel na zemi a už k němu mluvil nějaký holčičí hlas, jestli nepotřebuje pomoc. Rin byl maličko mimo, takže než mu došlo, že se mu to nezdá, uběhlo pár vteřin. "Já? Jo, prosím," řekl a podíval se nahoru. Byla to ta dívka, co má bojovat proti jednom z těch debilů z Kiri. Mezitím Tai Rina zvedl. Jakmile se trochu vzdálili od ostatních, tak se Rin otočil na Taiyō.
"Během zkoušky," začal a nadechl se. "Jsme je potkali. Ty. Ty mlžný." Skoro to vypadalo jako by si nedokázal vzpomenout si na nějaká slova. Asi se moc nebylo čemu divit vzhledem k jeho barvě. Nicméně jakmile byli venku, tak se to zlepšilo. Čerstvý vzduch pomáhal. Nicméně tam Rinovi došlo, že jsou uprostřed lesa smrti a zřejmě se do nemocnice jen tak nedostanou. Well. No, aspoň měli víc soukromí a Rin mohl pokračovat v tom, co Taiyō říct. "Nemáme moc informací. Ale ten proti komu budeš bojovat. Je to.." zamyslel se. "Strašně divný slovo. Něco jako senzační debil. Něco mezi. Jak to bylo?" podíval se na Taie.

Taiyō Kurama


Taiyō tedy podepřela Rina z druhé strany, aby tak pomohla Taichimu. No a došli zase ven. Sakra, proč ta věž musí být uprostřed. Ale i vzduch byl příjemný. Mezitím, ten zraněný začal brblat něco o mém protivníkovi. "Senzační? To by bylo pro mě dost špatné." zasmála se Taiyō. Zároveň vytáhla druhou malou lahvičku s vodou. Vždy nosila dvě menší lahvičky s vodou, než se táhnout s jednou velkou. "Tady, napij se a hlavně mluv, ať víme, že žiješ." rozkázala a volnou rukou se mu snažila trefit s lahvičkou do pusy, aby do něho dostala vodu. Beztak celý den nic nepil. Samozřejmě to všechno bylo strašně jemně. "Mimochodem jsem Taiyō." představila se ještě.

Kageyama Rin

Rin se napil. Ta slečna byla velmi příjemná. Možná až moc na to, že se vůbec neznali. Rozhodně to byla docela dobrá záplata na to, co se před chvílí stalo s Hitoshim. Dívka se představila jako Taiyō. "Rintaro," prozradil své jméno. "Ale můžeš mi říkat Rin. A co se mluvení týče," Uchechtl se tak jak to jen zombie nejlépe dokázal. "S tím nebudu mít problém. Kamarádi mi říkají, že hubu nezavřu." Když už byli takhle blízko, tak se Rin nenápadně přiblížil k jejímu uchu. "Ono to s tím zraněním asi nebude zas až tak vážný. Jen fakt nesnáším jehly." Zašeptal mrtvým tónem. Nechtěl, aby to slyšel Tai. Určitě by se mu smál.

Mizuko Taichi

Asi se teda dostali nějak ven. Né že by ten les byl míň creepy než do věže vlezli, ale i tak opadla velká část napětí a obav.
"Senzační debil si občas ty," pousmál se na Rina "ale ten z Kiri byl senzibil... věděl moc dobře kde nás najít a taky věděl o přicházejícím týmu na dost velkou vzdálenost..." zhodnotil krátce.
"Bohužel o jeho bojových schopnostech toho moc nevíme, myslím jen, že s sebou měl meč..."
Tyto informace předal Taiyō poměrně potichu, aby to neslyšel někdo nepovolaný.
Pak se rozhlédl a zamručel.
"Nemám naprosté tušení jak se odtud dostaneme. Nechtěl bych potkat další hořící maxikočku," tímto prozradil Taiyō další věc, se kterou se v lese kromě Kiriguyů setkali.

Taiyō Kurama


"Těší mě." řekla Taiyō s úsměvem. "Je dobré vědět, že tě jen tak něco nesloží." dodala ještě.
Pak koukla směrem k Taichimu Aha, takže senzibil. Moc Vám děkuji za informace." poděkovala Taiyō. Bylo jí jasné, že si o tom bude muset najít hodně informací, protože v tuhle chvíli vůbec netušila co přesně to pro ní znamená. "Snad už to brzo skončí." prohodila jen takovou odpověď, i když vlastně žádná otázka nepadla.

Hyuuga Hinami

Hinami překvapilo hned několik věcí. Zaprvé...jejich zkoušející byl Uchiha...za druhé, Itaneho reakce na jeho objevování...Trochu jí to připomnělo jí, když zjistila, že její otec je první zkoušející, že by tohle byl zase Itaneho táta?....jako další jí překvapilo, že třetí zkouška bude mít více kol. Pak poslouchala rozřazování. Většina týmu 7 byla proti Kiri ninjům a Rikuto taky. Docela jí ale děsilo, že pořád neslyšela svoje ani Itaneho jméno...a pak to přišlo. Hinami vykulila oči a překvapeně se podívala na Itaneho, který se zase překvapeně díval na ní. Tohle se jí nelíbilo. Nechtěla bojovat proti svému teammatovi...vlastně nechtěla bojovat proti nikomu...navíc..Itane byl OP. Hinami zaťala pěstičky a přemýšlela nad tím. Jedno věděla jistě...dá do toho všechno. Podívala se na strýčka, který zatím začal povídat o tom, že i tak jsou pořád přátelé a tak podobně. Hinami to věděla a právě proto, do toho chtěla dát vše.

Hikumo-sensei

Když se začaly objevovat vrány, maličko pozvedl jedno obočí. Svého bratra tady opravdu nečekal. Ale už pochopil, co myslel tím, že se na ně přijde podívat. "Že se ten brácha musí pořád předvádět..." zamručel si potichu. Pak se začalo rozřazovat. A jako první...Ou shit...Hibiki vs. Kiri ninja...Pak mu to bylo chvíli jedno. A pak...Yumiko proti nejlepšímu geninovi z Konohy...zajímavé...a hned na to...další Ou shit...Taiyo proti Kiri ninjovi. Proč to jeho tým tolik schytával...normálně mu jich bylo líto. No a furt neslyšel jméno svého synovce...a to až do posledního zápasu...Hikumo se rozesmál...obzvlášť, když viděl Itaneho reakci. Samozřejmě se smál tak, aby to slyšel maximálně jeho tým. Pak si chvíli povídal s vránou a vlastně si ani pořádně nevšiml, že mu Taiyo s Hibikim někam utekli. Hibikiho si nakonec všiml, ale Taiyo ne. Asi šla ven. Alespoň, že Yumiko tam zůstala. "Pojď Yumiko, najdeme Taiyo. Určitě už zjistila, že je pořád uprostřed lesa smrti. A pak odtud vypadneme...nemám to tu rád." pronesl ke své studentce. A vydal se zpět cestou, kterou sem přišli. Zase se dostali ven, chvilku obcházeli věž, než konečně našli Taiyo a to zrovna ve chvíli, kdy Taichi říkal, že neví, jak se odtud dostanou... "Hoy, Taiyo, vracíme se. Jestli tu nechceš tedy zůstat..." ozval se Hikumo-sensei. Pak si všiml i Taie s Rinem. "Aa Saruovo studenti. Můžete jít s námi, jestli chcete. Vyvedu vás odtud." pronesl i k nim. Všiml si i Rinovy rány. "Nechceš to trochu ošetřit? Cesta je dlouhá." zeptal se ho.

Kageyama Rin

Sotva Taiyō domluvila, objevil se tu nějaký člověk. Řekl, že je odtud vyvede. Proč ne. Rin přikývl. "Myslím, že už to nekrvácí. Asi. Do nemocnice bych to vydržet mohl. Navíc nepůjdu sám." Podíval se na Taiyō a usmál se. "Půjdeme za vámi. Ať se dostaneme z tady toho zatracenýho lesa." Už mu bylo trochu líp. Neznamenalo to ale, že do nemocnice nepůjde. Někdo se mu na to podívat musel. A nebylo to jediné zranění. Tak nějak doufal, že Tai se potom vydá vlastní cestou. Byl rád, že o něj má aspoň jeden člen jeho týmu starost. Nicméně Taiyō byla roztomilá a Rin jí chtěl lépe poznat. Nejlépe o samotě.

Uchiha Akitoshi

Sledoval reakce všech. Jo, byly docela očekávané. Pak se všichni chtěli najednou někam vypařit. Všichni začali odcházet, ale dostali se maximálně tak ke dveřím. Nešly žádným způsobem otevřít, tedy až do chvíle dokud si zkoušející prostě neřekl, že na to kašle a ať si dělají, co chtějí. Uvolnil pečeť na dveřích a všichni si mohli jít po svých.

Uchiha Itane

Rikuto byl zřejmě nadšený z volby jejích soupeře a taky to dal hlasitě najevo. No, nejspíš měli jméno na seznam mrtvol během těchto zkoušek. Pak na něj promluvil sensei. Itane se ani neotáčel, přišlo mu to zbytečné. "Jo, někoho si najdu," odpověděl krátce a deaktivoval svůj sharingan. Dostal se do fáze, kdy ani pořádně nevěděl, jestli vůbec bude pokračovat. Hinami byla osoba, proti které prostě nechtěl bojovat, toho si byl vědom od začátku zkoušek. Mlčky pak přeskočil zábradlí a dopadl na podlahu dole. Volným krokem došel ke zkoušejícímu. "Jdeme domů," pronesl k němu, když se před ním zastavil. Starší Uchiha mu položil ruku na rameno a oba zmizeli, zůstalo po nich jen pár vran, které zmizely též.

Sarutobi Saru

Sledoval nečekanou rivalitu ve svém týmu. Nezasahoval do toho, tohle teď bylo mezi nimi. "Sejdeme se pozítří v lese, rozhodnu jak to bude s tréninky," sdělil na Hitoshiho dotaz, ale bylo asi jasné, že zrovna jeho bude trénovat on. Víc toho neřekl, sám to bude muset nějak naplánovat, aby mu neudělali ostudu.
Jeho týmu se pak ujal Hikumo, takže on už jen mlčky zmizel v obláčku prachu.

Taiyō Kurama

"Oh, senseii. vykřikla radostí Taiyō. "Oh, prosím, odveďte nás pryč. Pardon, že jsem odešla, ale uvnitř už se to nedalo vydržet." omluvila se. Bylo to od ní nezdvořilé, že takhle utekla, ale doufala, že na ní nebude sensei dlouho naštvaný. A také doufala, že jí pak pomůže i s tréninkem. Uvidíme.
Rinovi opětovala milý úsměv.
Hned jak se tedy vydali na cestu, tak následovala senseie a snažila se co nejopatrněji podepírat Rina.

Sonozaki Yumiko

No, jednoducho povedané, celkom dosť to celé suckovalo. Takže ako to teraz videla, tak ju čakal mesiac tréningu od rána do večera. Great... Už sa nemohla dočkať.
Všetci sa začali niekam rozutekávať... Yumiko nechápala kam, stále boli uprostred lesa smrti, ale tak... ich vec. Úprimne čakala že ten les bude nebezpečnejší, ale možno len s vynimkou toho jedneho medveďa mali šťastie a na nič nenarazili. Snáď tam stále nebudú nejaké stratené týmy hľadať zvitky alebo niečo. No, jej problém to nebol, keďže Dickhead-sensei jej ponúkol, že ju z lesa vyvedie. A tak len ticho prikývla a nasledovala ho. Nebolo jej moc do reči.
Taiyo z nejakého dôvodu pomáhala jednému z tých dvoch ukričaných Konožanov aj s jedným jeho teammatom. Nevedela, prečo sa z jej týmu stávali zrazu Rýchle Šípy, ktoré pomáhajú všetkým zraneným, ale neriešila to. Nepoznala tých dvoch, ale prišlo jej awkward ich teraz zdraviť, a tak sa len držala vzadu a potichu nasledovala senseia. Celá tá radosť z toho že prešla druhou skúškou z nej opadla. Už sa len bála toho, čo ju čaká v treťom kole... Chcela sa spýtať trocha na toho jej oponenta, ale keďže tam bolo viac ľudí, tak jej prišlo blbé páčiť zo senseia informácie.

Mizuko Taichi

Když se k nim dostal cizí sensei, přikývl na pozdrav. Moc ho neznal ale šlo vidět, že je to Hyuuga. Musel být silný...
Dál neřekl nic moc. Stejně jako Taiyō podpíral opatrně Rina a šel směrem snad do vesnice.
Měsíc na přípravu. Začal přemýšlet, jak by to mohl využít. Za dva dny udělal dost velký pokrok a měsíc je podstatně delší. Nebyl ještě pevně rozhodnutý, jak to všechno provede. Dnes se těšil jen na zasloužený odpočinek.

Uzumaki Rikuto

A na Rikuta a jeho epickou scénu nikdo nezareagoval. Rikuto z toho byl trošku smutný, ale možná se k němu chovají už jako k mrtvole. Což nechápal, byl přeci frajer!
Neboj Hinami, budu ti fandit až mu nakopeš zadek. A pak se potkáme ve finále!
Pravil Rikuto s velkým úsměvem na tváři a zvednutým palcem na pravý ruce. Pak se podíval na senseie. Věděl, že jejich sensei bude trénovat hlavně Hinami, ale teoreticky by se mohl přidat. Přesto tu bylo ale něco, co se musel naučit sám. Ani Hinami by své tajemství nesvěřil. Ale možná už je načase zeptat se senseie, jestli o Kaguya technikách něco neví.
Sensei, mohl bych s vámi pak něco probrat osobně?
Zeptal se najednou Rikuto trochu vážněji.

Hatake Hibiki - 1. část

Inu, našel toho člověka se jménem "Saru", kterého hledal, ale než se k němu stihl dostat, tak už byl pryč. To bylo poměrně frustrující. Bude ho muset najít později ještě jednou.
Každopádně, teď, když se tak otočil, všiml si znovu věci, které si všiml už předtím, ale až teď si uvědomil, že na to vlastně čas má. Pořádně se nadechl, pak vydechl, pak zase nadechl. Sakra, na to, že v boji byl odvážný, jinak to byl ale zbabělec!
Pak se vydal na cestu nedalekou, ale o to složitější ji jít...

Hyuuga Kenshin

"Dobře Itane. Hodně štěstí.. ať na tebe můžu bejt hrdej." pronesl k odcházejícímu studentovi. Doopravdy hodně, hodně ho mrzelo, že mu nemohl nabídnout lepší výcvik jeho schopností. Vlastně si za to krutě nadával. Ale nebylo jiné možnosti. Nechtěl svého studenta držet dole, když je čeká taková zkouška. Bude muset ze sebe mladý Itane vytáhnout to nejlepší.. a to z něj Kenshin vytáhnout nedokáže.
Pak poklepal na rameni Hinami. "A nás taky čeká spousta tréninku." řekl něžně. A nezapomněl na třetího a nejhlasitějšího člena. Mrkl na něj, a ukázal směrem k naprosto volnému koutu. Když tam došli, ujistil se, že ho nikdo neslyší, a usmál se. "A stejná spousta tréninku pro tebe. Mluv, o čem potřebuješ." pronesl s milým úsměvem. "Třeba o té schopnosti, kterou děláš, že nemáš." zamyslel se, ale nic neříkal. Teď nebyl čas hrát chytrého.. teď byl čas, kdy možná konečně i Rikuto vloží nějakou víru svému sensei, který mu taky přál jen to nejlepší. Hinami tam nechal samotnou.

Hatake Hibiki - 2. část

Ale Hinami tam samotná doopravdy nezůstala dlouho. Přišel tam za ní Hibiki. Trochu se mu červenaly tváře, ale.. přišel. A třeba to Hinami ani nepozná.
"E..Ahoj." pozdravil s úsměvem, aby si byl jist, že si ho všimla. ".. Jste dobří.. dali jste zkoušku.." pronesl, a jak mluvil, tak byl tišší a tišší.
"Blbečku, měl jsi 24 témat, a teď to zapomeneš.." prásklo ho do hlavy, ale dál si držel nějaký úsměv. "Eh.. je mi líto, že musíš bojovat s někým z týmu." dodal rychle. Sám si takovou nepříjemnost nedokázal představit.. a protože neznal o tolik věcí víc než shinobiování.. o čem jiném by se taky měl bavit, že..

Uzumaki Rikuto

A tak se senseiem odešli do volného koutku. Rikuto jen tak nezavře hubu, ale tentokrát nevěděl jak začít.
Nó...tak jak se máte?
Zeptal se a nervózně se poškrabal na čele. Pak si ale všiml, že šupák Hatake šel za Hinami. Rikuto vykulil oči a rychle pohlédl na senseie. Musel chvátat, nemohl nechat Hinami tak dlouho trpět!
No víte..tehdá na tréninku jste na mě mrkl.. a nó..
Rikuto se začal otáčet všude okolo, jen né na senseie.
A mě zajímá, próč?
Zeptal se nakonec. Nemohl přeci jen tak začít jako hej šéfe, víš že umím vytahovat kosti z těla? Musel takticky! Rikuto tušil, že o tom sensei ví, přeci jen to mrknutí bylo obzvlášť divné a Rikuto nebyl tak hloupej šupák jako vypadá. Po tom všem se Rikutovi obzvlášť ulevilo, dokonce se zvládl už opět, s úsměvem pro něj typickým, podívat na senseie.

Hyuuga Hinami

Itane se ani nerozloučil a zmizel se svým asi taťkou. Hinami z toho byla trochu smutná, protože se najednou její kamarád choval úplně jinak. Když jí strýček poklepal na rameno a řekl, že je čeká spousta tréninku, odhodlaně přikývla. Pak si šel povídat s Rikutem mimo a Hinami zůstala sama se svými myšlenkami. Avšak ne na dlouho, protože na ni najednou někdo promluvil. Podívala se za hlasem a uviděla Hibikiho. "A-ahoj, Hibiki-kun." oplatila mu pozdrav a mile se na něj usmála. "Vy jste také dobří. Taky tu jste. Navíc jste ani nevypadali moc vyčerpaně nebo zraněně." odvětila na jeho slova, pak se na něj trošku lépe zadívala, hlavně na ty škrábance. Na to se začala hrabat ve své brašničce. Hibiki mezitím znovu promluvil. "To mně taky. Zároveň je mi líto vás, že jste vychytali většinu Kiri. Náš sensei říkal, že se jim máme raději vyhýbat." řekla na to a pak konečně vytáhla to, co hledala. Malou krabičku, tu pak podala Hibikimu. "Na, jeto zvláštní mast. Rychleji se ti po ní zahojí rány." pronesla a usmála se na něj. Mohla si dovolit mu jí dát. Doma si udělá nebo najde další. 


Hikumo-sensei

Aww...Taiyo byla ráda, že senseie vidí. "V pořádku, Taiyo. Hlavně, že jste se nevydali zpátky skrz les. By nebylo příjemné." pronesl k ní a usmál se na ní. Pak promluvil Rin. "Dobře. Hmm...mohli bychom to zpět vzít tunelem pod lesem, ale...to by trvalo dlouho." řekl a zamyslel se. Pak se prostě kousl do prstu, udělal pár pečetí, které Rin moc dobře znal, dotkl se země a voalá...v obláčku kouře se objevil pořádně velký jestřáb. Byl dost velký, abyste se na něj všichni vešli a dokonce měl na zádech něco..no něco jako sedlo ale sedlo to nebylo. Prostě jakési popruhy, abyste na něj mohli v pohodě vylézt a něco, aby se na něm lidé udrželi. "Tak šup nahoru, ať odtud můžeme zmizet. Pokud raději nechcete jít deset kiláků pod zemí." pronesl sensei a pohladil jestřába po zobáku.

Kageyama Rin

"Whoa," řekl když uviděl toho velkého ptáka. Sám uměl vyvolávat jen maličkou kočku, takže něco takového mu připadalo docela dost cool. Takže měli odvoz! Paráda. Takhle se do vesnice dostanou hned. Ha! Akorát. No, teď ta horší část. Dostat se nahoru. Welp. Rin se smutnýma očima podíval na Taie. Bruh, help.
Senseie se o to prosit nechtěl. Bylo by to trapné a vypadal by pak jako totální lama. No a po Taiyō to taky nechtěl. Přece jen to byla křehká dívka. Navíc by pak vypadal jako hulvát! "Taky umím vyvolávat," řekl hlasem jako by se snažil udělat dojem.

Hatake Hibiki

Usmála se na něj. On se usmíval jako idiot.. jo, a taky zapomněl dýchat, což si uvědomil až, když pak chtěl mluvit, takže musel začít silnějším nádechem. Hlavně to hrát cool. "Jo..no, holky předvedly dobrou práci." odpověděl, drbajíc se na hlavě a trochu nepříjemně se smějící. Doopravdy. On držel zajatce, kterého ani nedokázal zajmout sám. Mezitím co holky se předvedly, jakoby lovily shinobi už po staletí.
Každopádně, pak se jen zasmál. "Zranění. Zranění? Já jsem zraněnej?" zamyslel se. Momentálně necítil nic, než všechny pocity světa, zatraceně velkou nervozitu a taky zase zapomněl dýchat, tak to musel nadechnout. Každopádně..
"J..jej, to je moc milé, Hinami. Vážně. Děkuju moc." pronesl s tím nejúpřimnějším úsměvem a mast si vzal. Zatím ji schoval, protože zapomněl, k čemu ji vlastně dostal. Co, že to měl cítít?
Každopádně, další věc ignorovat ani zapomenout nemohl. "Nás taky před Kiri varoval, ale.. vlastně jsem rád. Je to výzva." pronesl, a i když měl odhodlanější výraz, pořád na něm měl úsměv. "A i když si nejsem jistej, jestli na to mám.. rozhodně do toho dám všechno. Těším se, svým způsobem." dodal všechno, a otevřel se víc, než měl v plánu.

Hyuuga Kenshin

"Dost dobře, když vidím, že jste všichni prošli a ještě celí." odpověděl, a pak se srdnatě zasmál. Jo, to nebylo, proč si ho chtěl odvést, ale hej, byla by to solidní balící technika.
"Víš, my Hyuugové jsme známí tím, že vidíme věci, kterých si jiní nevšimnou." pronesl odlehčeně, s úsměvem, a mrkl na Rikuta. "Co jste byli na zkouškách, koukal jsem do nějakých papírů.. a myslím, že máš být vymřelý. Nejsi.. ty jsi vždycky jiný, než ostatní, a než jak se očekává." řekl trochu vážněji. Ani nečekal, ale usmál se, a rukou počechral jeho vlasy, jak tak rád dělával. "A to je dost dobře." dodal hned potom. Neumírající úsměv neumíral.

Uzumaki Rikuto

Tak a Rikuto měl pravdu. Zasmál se na to, že by měl být vymřelej. I když, by si asi smát neměl, ale co.
Nó a tak jsem se vás chtěl zeptat..půjčil jsem si knížku. Ale furt tam toho moc není, protože o tom moc informací není..vy asi o tom, nebo o někom, nic nevíte že? Potřebuju natrénovat, abych zničil Kiri..
Pravil opět s trochu vážnějším tónem. Byl trochu čas na to, aby to Rikuto začal brát vážně. Toho týpka musel zničit jak nikdy!

Sonozaki Yumiko

Jej prítomnosť všetci tak nejak ignorovali, ale to bolo ok, keďže ona bola aj tak zamyslená nad skúškami and whatnot. Ale keď sensei vyvolal jastraba, tak ju to nachvíľu vytrhlo zo zamyslenia. Bol fakt pekný. Ale bolo to celkom desivé, vyliezať na niečo také. Sa bála že ju automaticky zhodí. A úprimne povedané, od Dickhead-senseia by to ani nebolo nič zvláštne. Len si predstavovala takú tu situáciu, jak ich naláka na toho jastraba, jastrab ich zhodí a sensei sa len smeje. Ugh. Zlý sensei.
Takže sa do toho nejak extrémne nemala. Ten hlučný ninja bol zranený a vyzeral celkom zúfalo, ale Yumiko sa tiež nejak nemala do toho, aby mu pomáhala, však sa ani nepoznali. A tak tam len tak stála a čakala až nasadnú ostatní... až potom nasadla ona. Tak nejak sa proste tvárila že neexistuje.

Taiyō Kurama


"Oh, to je úžasné." vypadlo z Taiyō když se objevil jestřáb. Tedy si aspoň myslela, že to byl jestřáb. Nebyla si jistá, zas tak často je nepotkávala. Sensei jí ale stále nepřestával překvapovat. Ten tedy uměl věcí. Paráda. No ale samozřejmě se na toho jestřába snažila dostat Rina. Tedy snad s pomocí Taichiho, či někoho dalšího. Už chtěla z tohohle lesa pryč a na jestřábu to bude Uaaiiaaaiieeee..... těžko vyjádřitelné.
Zvědavě ale koukla na Rina. "Umíš? A co umíš vyvolat?" zeptala se, když už začal s tím vychloubáním. Byl tak milý, když se snažil udělat dojem.

Kageyama Rin

S pomocí ostatních se dokázal dostat nahoru. Tento tým neznal, ale měl ho rád. V podstatě okamžitě. Sensei byla cool. Sice mluvila trochu jako chlap, ale to se dalo přehlédnout. A ten její jestřáb byl parádní. Co by na něj asi řekla Koneko? No, nejspíš by jí sežral, takže těžko říct.
Taiyō byla samozřejmě stejně zlatá jako celou dobu, takže jako jediná Rina neodpálkovala. Trochu z toho zrudl v tvářích. Nebyl zvyklý, že se k němu někdo chová takhle. Možná to bylo tím, že ho neznala? "No. Kočky," odpověděl v krátkosti. "Zatím sice jen jednu. Takovou malou. Ale je roztomilá. Celkem." Jak Taiyō v Rinově očích zářila, tak z toho úplně přehlédl tu temnou dívku, co tu s nimi byla. Už jí viděl. Předtím. Než vlezli do lesa. Měla takové zvláštní oči. Připadalo mu docela neslušné se jí na to ptát, tak to zatím nechal. Ale když se na ní podíval, pokusil se aspoň o úsměv, když už jí nepozdravil.

Hyuuga Hinami

"Ty určitě taky, Hibiki-kun." odvětila na jeho slova o tom, že si holky vedli dobře. "Nemáš za co. Mám jich doma ještě několik. Vyrábím je." pronesla s úsměvem. Pak ho poslouchala, jak mluví o svém souboji s Kiri ninjou. Souhlasně přikývla. "Budu ti držet palce." usmála se na něj. "Také..také do toho dám všechno. Aby si Itane-kun nemyslel, že ho neberu vážně." pronesla odhodlaně. Tedy snažila se znít odhodlaně.

Hikumo-sensei

Hikuma potěšila Rinova reakce...stejně tak i reakce Taiyo. Reakci Yumiko tak nějak čekal...ticho. Sensei vyskočil nahoru a helpnul Rinovi se na jestřába vyškrábat. Když se Rin zmínil, že také umí vyvolávat, zvědavě se na něj podíval. Ani se nestihl zeptat a už se ptala Taiyo. Čekal nějakou opici, přeci jen byli od Sarua. Proto ho celkem překvapilo, když řekl kočku. Nad tím se musel pousmát. Docela ho zajímalo, jak by si poradil proti Hibikimu s Biscuitem. "Kočky jsou mrchy...proto mám vlky a jestřáby." pronesl sensei.  Když byli všichni nahoře, tak jestřáb pomalu vzlétl a doletěl s vámi až na místo, kde se vám rozdávali informace ke druhé zkoušce.

Sonozaki Yumiko

Všimla si že Rin sa na ňu usmieva... vyvalila oči, rýchlo odvrátila pohľad a začervenala sa. Tch... to bolo... trapne. pomyslela si zničene.
Yumiko vyskočila na jastraba ako posledná... ale sensei na nič nečakal a jeho mocný pták se hned zvedl do výšin. Yumiko to tak úplne nečakala, a tak sa rýchlo chytila nejakého peria aby nespadla... lenže vietor jej strhol z hlavy kapucu a tak nejak vďaka tomu konečne všetci uvideli, ako Yumiko vlastne vyzerá (ak si to všimli, predsa len sedela uplne vzadu). Yumiko sčervenala ako paradajka (rajče), ale priliš sa bála že spadne na to aby sa pustila... takže si nemohla kapucu ani nasadiť späť. Celý jej život jej behal pred očami z toho ako trápne sa cítila. Keď prestali stúpať a celkovo sa jastrab ustálil, tak rýchlo si zase nasadila kapucu a mala pohľad uprený do zeme, pevne presvedčená o tom, že sa zvyšok cesty na nikoho ani nepozrie. My life is over now... pomyslela si a z kútikov oka sa jej tisli slzy.

Hatake Hibiki

Už nijak nepoznamenával nic k tomu, jak moc byl dobrý, protože se to před Hinami neslušelo. Prostě proto, že byl naprosto terribul, a doopravdy to nechtěl nijak dál rozvádět před ní. "Ah, to musíš být vážně šikovná..já bych nic takovýho nikdy nezvládnul." pronesl s úsměvem a s obdivem. Upřímným. Hibiki nikdy nebyl někdo, kdo by kdy dokázal cokoli vyléčit.. jestli to ten člověk v lese přežil, byl první.
"Itane-kun". Mluvila o něm tak uctivě. Saakra. Možná ho bude muset zabít?
"Určitě to bude jeden z těch nejzajímavějších soubojů. Budu držet palce." dodal k tomu s úsměvem. Byl rád, že se nemluví už o jeho souboji.
"No, každopádně...kdybys měla někdy.." začal další větu, ale byl přerušen.

Hyuuga Kenshin

"Neznám člověka, co by o tom něco věděl. Budeme si muset vystačit sami... ale pro jednou mi budeš muset taky trochu věřit, Rikuto." řekl s úsměvem, dál už ale na nic nečekal. "Hinami! Pojď. Dostanu vás odsud. Hej ty, chceš taky?!" zahulákal na Hinami i na jejího společníka. Pak se ještě rychle obrátil k Rikutovi. "Nesmíme mrhat časem.. ať tréninku stihneme co nejvíc." vysvětlil, a mrkl na mladého shinobiho. Pak už se ujistil, že Hinami jde taky, a vydali se ven.

Hatake Hibiki podruhé

"... no, to je jedno." pronesl jen. V tu chvíli, co na ní zahulákal její sensei, všechna jeho naskládaná odvaha byla ta tam. Jen povzdychl a otočil se na něj. "Ne, díky moc, půjdu raději pěšky." odpověděl mu, a naposledy se otočil na Hinami. "Tak.. Ahoj. A hodně štěstí." řekl jen s úsměvem stydlivým, a dal se na dlouhou cestu domů podzemní stezkou.