Zkoušková místnost

Hitoshi

Byl jsem celkem potěšen, že má svitek země. Nicméně vydedukoval jsem, že se jí můj Suiton příliš nelíbí a tak by nebylo špatné, ho použít znovu a ukončit to tady. Vynořil jsem se zpoza stromu a ruce už držel připravené v poslední pečeti. Suiton: Mizurappa! Vystřelil jsem znovu kocentrovaný proud vody, který mířil přesně na kočku. Doufal jsem, že to tímhle ukončím. O mlze jsem neměl ponětí, soustředil jsem se na boj.

Sonozaki Yumiko

Yumiko videla pred sebou zvitok... lenže vtedy ho zobrali chakrové lanká. Yumiko chvíľku trvalo než si spomenula, čo to chakrové lanká sú, ale nakoniec sa jej to vybavilo... Takže to je bábkar, pravdepodobne zo Suny... hmm. pomyslela si Yumiko a dúfala že ju pamäť neklame. Mala kedysi taký kurz na to, ako fungujú rôzne typy špeciálnych ninjov, a zrovna toto si celkom pamätala, pretože jej to prišlo unikátne a nebezpečné.
Nevedela ale presne ako chakrové lanká fungujú. Určite fungujú tak že keď ich máš vopred pripevnené, tak sa dajú neskôr použiť... ale nepamätala si, či idú pripevniť aj na ďiaľku... každopádne predpokladala, že ak idú, tak to bude niečo, čo zvládne len človek, ktorý je skúsený... Keďže boli proti geninom, tak ak ich ten bábkar nemal pripevnené predom, tak musel byť blízko. Bola to len hypotéza, ale dávala jej zmysel.
Každopádne, teraz existovali dve možnosti. Keďźe pre genina by podľa Yumikinej hypotézy malo byť náročné pripevniť lanká takto na diaľku na objekt, ktorý nikdy nevidel, tak bolo dosť možné, že zvitok bola návnada, kus dreva premenený pomocou Henge... tiež bolo zvláštne, ako sa začal hýbať presne vtedy, keď ho uvidela. Alebo to skutočne bol zvitok, a ten kto ho berie musí byť blízko... takže najlepšia vec, čo Yumiko napadla, bola hodiť tým smerom veľa vrhacích zbaní; tým donúti ukázať sa toho, kto ten zvitok bral, predsa len bol snáď celkom blízko. A tiež jej to prišlo lepšie, ako sa tam vrhať sama, keďže by mohla skočiť rovno do tej pasce.
A tak hodila tým smerom, ktorým zvitok mieril, veľa kunaiov a shurikenov... dúfala že toho unikajúceho nepriateľa donúti zmeniť smer. A ak tam žiadny nepriateľ nebol, tak to bola pasca... alebo sa Yumiko mýlila a títo ľudia vedia na 50 metrov pripájať chakrové lanká... ale to by bolo OP.

Hyuuga Hinami

Hinami viděla, co se děje. Avšak dělo se to tak rychle, že i kdyby varovala Rikuta, bylo by to k ničemu, nemluvě o tom, že by tím odhalila svou pozici. Místo toho radši rychle zkontrolovala, jestli ten týpek v křoví má svitek a zkusila když tak zjistit jaký. Při tom se opatrně blížila čím dál tím blíž a dávala si pozor, aby si jí nevšimli. Pokud něco zjistila, naznačila to Itanemu. Doufala, že Rikuto vydrží dost dlouho, aby se jim povedlo dostat tohohle týpka v křoví. 


Tým 7

Hibiki vyvolal Biscuita, který čekal na pokyny, takže nevběhl Yumiko do rány. Ta hodila tunu kunaiů a shurikenů. To viděla i Taiyo, která se vracela ke svému týmu. Ta také viděla to, co se dělo dále. Biscuit se otočil tím směrem, kterým Yumiko zaútočila a vyvalil oči. Proč? No ten arzenál, co tam Yumiko naházela, letěl zpět na ně. Při tom Hibiki s Yumiko cítili, jak se i zbraně, co měli v pouzdře lehce hýbou. Hibikimu se lehce cukala i čelenka a stejně tak i Biscuitovi. "Eeh...vážně jste naštvali magneťáka?" vypadlo z Biscuita, než zapadl do úkrytu za kmen stromu.

Kageyama Rin

Rin viděl, jak se Taiovi podařilo rozseknout kočce čelenku a najít svitek. To bylo dobré. Ať to byl svitek země nebo nebe. Rin si ale také všiml toho, že z dálky se proti nim řítí mlha. Tohle už viděl několikrát. Kirigakure no jutsu? Pomyslel si. "Mlžná?" zašeptal a podíval se, co dělá Tai a Hitoshi. Kočka byla skoro vyřízená. Snad. Pokud neměla další triky v rukávů. Musel svým parťákům říct o blížícím se potenciálním nebezpečím. Pořád měl složenou pečeť. "Kage bunshin no jutsu!"
Za chvíli Rin příběhl za Taiem. "Něco se blíží. Myslím si, že je to mlžná, ale není to jisté. Támhle." Ukázal na blížící se mlhu. "Měli bychom vzít svitek a vypadnout."

Taiyō Kurama

Taiyō se vracela k týmu v tom nejlepším, ale jak pro koho. Pro její tým spíše v tom nejhorším. Z její pozice by bylo skvělé zahrát si na hrdinku a všechny zachránit. Bohužel ještě nebyla rychlejší než kunaie a ten další arsenál. Ale když se zachránil pejsek, tak předpokládala, že to pro ostatní to bude brnkačka. Takže se Taiyō věnovala úplně jiné věci. Jelikož protivník očividně je magneťák, jak konstatoval pejsek, nebo něco podobného, je tedy zbytečné, na něho plýtvat zbylým arsenálem v batůžku. Taiyō sebrala několik silnějších větviček, kterých tu bylo po medvědovi spoustu, seřízla je do špičky a vualáá, měla dřevěné zbraně. Jak se píše v její charakteristice, když je potřeba, tak hází vším, co má okolo sebe. Takže ty svoje vyrobené zbraně ze dřeva (vyrobila jich zatím jen 6) švihla na místo, odkud pravděpodobně útočil protivník/protivníci. Třeba se trefí.

Hatake Hibiki

Utíkal se sám rychle schovat. to, že po nich už nemají moc co házet pochopil už předtím, teď se ale alespoň potvrdilo pár věcí, které předtím mohly být nejasné. Každopádně, o tom teď nemělo cenu moc polemizovat, a tak rychle běžel, stejně jako Biscuit, za nejbližší strom.
"Vypadá to tak. Další část zkoušky. Myslel jsem, že se dají na útěk, a že to s tebou půjde dobře.. a možná se ještě dají. Promiň." promluvil první na Biscuita, který se věrně objevil. Alespoň jeho zkušenosti mohli být k něčemu, jestli nebude potřeba nepřítele najít...
Zatím chtěl ještě trochu šetřit chakru, a tak ještě čekal, co se stane dalšího, aby to mohl následovat potom.

Sonozaki Yumiko

Jej taktika bola dobrá v teorii... ale v praxi práve poslala celý jej tým pod zem. Toto už nie je možné akú ja mám smolu!! pomyslela si naštvane a čo najrýchlejšie skočila za najbližší strom, aby sa všetkému tomu jej arzenálu vyhla. Všetko čo chcela spraviť, všetka iniciatíva a veškerá jej snaha sa doslova otočila proti nej... vždy, vždy vždy vždy vždy vždy. Zapadla za stromom... zúfalstvo jej začalo zatemňovať mozog a ona nebola schopná spraviť ďalší krok. Ja... ja to nezvládnem... Už len chcela aby toto všetko skončilo.

Uchiha Itane

Itane kývl na Hinami, že je připraven a pak se svojí vytrénovanou rychlostí pohnul přímo vpřed. V pravačce už měl připravený kunai s raitonem a jakmile byl u toho posledního týpka v keři, svalil ho na zem vlastní vahou a kunaiem ho rychle škrábl do tváře, čímž způsobil chvilkovou paralýzu, aby ten křupan nemohl vykřiknout. Pak mu položil kunai na krk. "Cekneš a jsi mrtvej," pohrozil mu přísně a mrkl na Hinami. "Svaž ho, prosím," požádal jí, zatímco ho držel. Drátu bylo okolo kopec. Jakmile mohl, použil Itane ninjovu čelenku, aby z ní udělal roubík a pojistil si to neřvaní. Snad to hezky vyšlo.

Tým 9

Kočka raději zvolila vlastní odskok stranou, aby ochránila svitek. Od tlamy jí pak vystřelilo několik ohnivých střel proti Taichimu. Do boku však dostala další tlakovou vlnu vody od Hitoshiho. což jí připláclo na strom. Zase zaskučela.
Rin vyrazil směrem k Taiovi, ale to už byla mlha u vás. A byla podstatně hustší než ta, co vytvářel Hitoshi. Neviděli jste na krok. "Hiramekarei Kaihō!" zaslechl Hitoshi někde z pozice napravo od sebe a pak už jen slyšel jak padalo několik stromů.
Z míst, kde byla původně kočka šel zase žár a bylo slyšet jedno krátké zamňouknutí.

Tým 6

Itane se dal velkou rychlostí kupředu. Inu, byla to rychlost fakt solidní.. problém byl jiný. Jak Itane vylétl, něco jen lehce cinknulo. Byl to jeden provázek, naprosto nespozorován ani Hinami v Byakuganu, protože to bylo šíleně úzké a nabarvené. Itane si toho ani nevšiml.. ale ninjovi to pohlo rukou. Nebyla to past. Bylo to varování.
A ninja z křoví stihl zareagovat. Sám byl dost rychlý, a tak se odrazil rukama připraven, cestou hodil po dvojici pár kunaiů spíš pro ukázku, a dopadl dolů k těm dvěma ostatním, kteří se teď dívali tam nahoru do toho keře, kde předtím byli.
"Nebyl sám." pronesl ten třetí zadýchaný, ale neškrábnutý. Jo, a svitek neměl. měl ho ten, co sešel dolů jako druhý, a byl to přesně ten, co jste potřebovali.

Mizuko Taichi

Ani se na Rina nepodíval, ale dobře ho slyšel.
Chtěl se rozběhnout za kočkou, ale to už je zaplavilo obrovské množství neprůhledné mlhy.
Skočil tedy aspoň kotoulem trochu bokem, aby ho nezasáhly ohnivé gdoule od kočky.
Doufal, že Rin bude někde blízko a neztratí se mu, protože teď by nebylo taktické na sebe volat.
Asi Mlžní měli tuhle techniku mnohem víc v malíku než Hitoshi. Pro tým 9 by bylo nejlepší se stáhnout, nechat je vzít svitek a jít si někam najít další. Nepřátele měli výhodu a vzhledem k tomu, jak rychle udělali první zkoušku, byli i o dost silnější. A devítka ten svitek země zas tak moc nepotřebovala...

Hyuuga Hinami

A tak Itane nechtěně spustil alarm, kterého si ani Hinamin Byakugan nevšiml. Ninja jim utekl ke svému týmu a ještě po nich hodil kunaie. Hinami je odrazila svým vlastním kunaiem. No a co teď. Iwa měla Rikuta a oni neměli ani týpka se svitkem ani bez něj. "Svitek má ten druhej. Je to Země." informovala tiše Itaneho.

Tým 7

Nikomu se naštěstí nic nestalo...jen Yumičina sebedůvěra umřela. Taiyo si vyřezala z větví...no...zbraně a pak je mrskla do lesa. Tyhle se nevrátili, což sedalo čekat, když byly ze dřeva a ne z kovu. Zároveň se ale neozval žádný zvuk, ani nenásledoval žádný útok a vaše kovové věci se přestali hýbat. Asi utekli.
"Magneťáci jsou jako protivníci děs. Měli byste radši najít jiný svitek. Jde tady o svitky, ne? Když jsme v Lese smrti. Navíc...podívej se na svou kamarádku, vypadá, že má dost." pronesl Biscuit k Hibikimu a poukázal na Yumiko.

Hitoshi

Náš souboj zastavila mlh,a což bylo protivné. Okamžitě mi došlo, že to musí být ta skupinka z mlžné vesnice. Technika byla dokonce o něco lepší než moje, což mi dávalo naději na zlepšení. Když jsem slyšel, že útočí na naši rozdělanou práci, zaskřípal jsem zuby. Bohužel se nedalo nic jiného dělat, než ustoupit, oni měli moment překvapení. Několika rychlými pohyby jsem zmizel v křoví, kde jsem skrýval svojí přítomnost.

Uchiha Itane

Pokud Hinami nesestřelila všechny kunaie, hravě odrazil ty zbývající on. Jo, výhoda sharinganu na tyhle věci. Zároveň bedlivě sledoval jejích protivníky a zároveň i Rikuta. Nějak nechápal, proč nic nedělal, až do chvíle, než si všiml, že v něm je ještě nějaká cizí chakra. Nejspíše nějaká technika, jakou neznal. "No... máme tu problém," povzdechl si a plynulým pohybem vytasil svojí katanu. "Ten svitek nám asi nedáte dobrovolně, což?" pronesl s mírným úšklebkem k těm Iwa-ninjům.
Vypadalo to, že budou muset bojovat, takže pokud jim to dobrovolně nedali, jakože asi nedali, vystartoval Itane přímo vpřed. Levačkou hodil několik shurikenů před sebe, zaměřil si jejích nositele svitku. Pokud by se mu podařilo protivníky zadržet, aby se k nim Hinami dostala na blízko a vyřadila je, mohlo se jim to povést bez větších ztrát.

Kageyama Rin

Rin v mlze neviděl nic. Ale věděl, že nikomu nehodlá dávat svitek, který právě našli. "Bude to riskantní, ale bez toho chuninskou zkouškou neprojdeme," řekl Rin dost nahlas, aby to slyšel Tai. Pak se odrazil a vyskočil tak, aby se dostal nad mlhu a mohl se rozhlédnout. Pokud si to dobře pamatoval, mlha se držela při zemi, takže se nad ní mohl dostat celkem snadno. Pokud uviděl někoho z týmu z mlžné, okamžitě se vydal tím směrem. Nesouhlasil s tím, že by se měli stáhnou. Rina štvalo to, že první zkoušku zvládli jen díky Koneko. Nebylo to pořádně kvůli nějaké individuální schopnosti někoho z jejich týmu. Měl potřebu něco dokázat sám.

Tým 9

Rin vyskočil nad mlhu a uviděl vyššího ninju z Kirigakure s obrovským mečem v rukou. Meč byl od krve a jednalo se o Kubikiribōchō. Což ovšem genini z Konohy neznaly. "Á, hrdina," pronesl s úšklebkem a vyslal po tobě z úst úzký paprsek vody, který se pohyboval takovou rychlostí, že by byl nejspíše schopný proříznout strom.
Mlha začala pomalu mizet, dole na zemi stáli další dva a za nimi ležela zkrvavená kočka, která po chvilce zmizela v obláčku kouře. "Další svitek země? Nuda...." pronesl jeden z nich. Měl velký meč kolem kterého svítila chakra. A pak tam stál třetí, ten měl zavřené oči. Všichni měli stejné černé oblečení. Pouzdro na noze a každý měl divný meč.

Kageyama Rin

"Sakra!" Rin věděl, že pokud se nechá trefit tím proudem vody, nejspíš ho to rozřízne. Byla to sice jen voda, ale pamatoval si na příběh, který mu jednou vyprávěl otec. O ninjovi, který suiton dokázal používat tak, že s ním rozsekával pevné věci jako katanou. Tohle nemusel být ten případ, ale nehodlal to riskovat. Udělal úhybný manévr do strany a dopadl zpátky na zem. Mlha začala mizet. To bylo dobré, protože konečně něco viděl. Všiml si Taie, ale Hitoshi nikde. Nejspíš se schoval, když se ukázali. Další věc, kterou uviděl, byla zkrvavená kočka. Neměl rád kočky. Byly otravné, arogantní a neposlouchaly. Ale byly to zvířata. A ty rád měl. Navíc si s kočkama vytvořil určitou spojitost. Tohle ninjům z Mlžné jen tak odpustit nemůže. Schoval ruce za záda a zastrčil je do pouzdra se zbraněmi. "Kokoti!" zakřičel na ně. "Začali jste si se špatným týmem," pokračoval. Vytáhl ruce a mezi prsty měl shurikeny. "Až s váma skončíme, tak vám ty vaše dementní meče narvu do prdele!"

Hatake Hibiki

"Asi máš pravdu, Biscuite." odpověděl trochu otráveně, ale přeci jen, Hibiki. Hlavním problémem vyděl právě to, jak se zastavila Yumiko. Sám proti nim neměl šanci, a dost možná ani ve dvou s Biscuitem.
Každopádně, byl čas vrátit nějakou morálku. "Biscuite, myslíš, že bys nám potom mohl pomoci? Třeba bychom mohli najít rychleji cizí tým.." zeptal se ještě. Znal ho pár dní, ale jako by ho znal odjakživa.
Každopádně, ať už to dopadlo jak chtělo, vydal se tedy za Yumiko. "Yumiko..." oslovil jí. Ani ale nic nekontroloval, díval se kamsi do lesa, možná spíš už do nebe. ".. nejsem v těchhle věcech dobrej. Neznám tvůj příběh. Ale věřím, že každej z nás má někoho, komu má co dokázat. Ať už je to předek, rival, učitel, kamarád nebo blbci za školou. Věřím, že každej z nás má cíl a sen, za kterej stojí bojovat. A tady za stromem se ten cíl asi nenajde. Tady ani ten klid není." řekl s klidem, který u něj ani nebyl klasický. Pak prostě natáhl ruku k mladé spolubojovnici. "Pojďme plnit sny." pronesl ještě. Bylo jen na ní, jestli vůbec bude chtít. Nemohl jí k ničemu nutit. Ale věřil v co věřil, a věřil, že i Yumiko musí mít něco, co chce. A věřil, že to není tenhle strom.

Tým 6

"To asi ne." odpověděl znovu jeden z nich, ten, co předtím vykonal tu techniku. "Ale budeme chtít ten váš, a tenhle šupák ho nemá." dodal, a připravili se na boj. Členové týmu si mohli všimnout, že ne všichni se připravili na boj. Ten, co držel Rikuta, ho pořád doopravdy držel. Technika, kterou prováděl, nebyla jednoduchá..
Ten, co nosil svitek, mezitím odskočil dozadu, a než k němu dolétli shurikeny, nadělal pár pečetí a praštil oběma rukama do země. "Doton: Doryūheki," zahučel, a velká zeď odřízla tři soupeře s Rikutem na jedné straně, a Hinami s Itanem na druhé. Vypadalo to, že je to část nějaké jejich strategie a Hinami mohla vidět, že na druhé straně spřádají nějaké pečeti.

Taiyō Kurama

Zbraně ze dřeva byly lepší, ale byly použity pozdě. Taiyō se zamračila nad situací. Už byli tak blízko svitku. To je vážně na prd. řekla si pro sebe. Ale na druhou stranu byla ráda, že Hibiki i Yumiko jsou v pořádku. Taiyō si ještě pro jistotu seřízla ze dřeva dvě zbraně a schovala si je do pouzdra. Pak ještě posbírala zbytek zbraní různě poházených a zabodnutých ve stromech a v zemi. Přeci potřebují s něčím bojovat o ten svitek. Nakonec se vrátila k Hibikimu a Yumiko. "Co takhle zamířit ke věži? Bude tam spousta týmů a spousta svitků. Bude to hodně nebezpečné, ale už tolik času nemáme." řekla Taiyō aniž by se podívala co se děje. Hibiki zrovna Yumiko podával ruku. "Hups." pronesla Taiyō spíše pro sebe. Tímhle jistě na sebedůvěře nikomu nepřidá, hlavně ne Yumiko.

Sonozaki Yumiko

No... a zase nastala taká tá typická situácia. Nepriatelia ušli, ich tým z tohto absolutne nič nemal, Yumiko bola v očiach svojich spolubojovníkov za blbku a jej sebavedomie bolo ešte viac v troskách ako normálne. Našťastie aspoň team, ktorý bol predpokladom zo Suny, odišiel bez ďalšieho boja, keďže Yumiko si bola istá, že boj s nimi nevyhrali.
Yumiko objala svoje skrčené nohy a zaborila si do nich tvár. Plakala... nechcela aby to ostatní videli a snažila sa to zadržovať. Nenávidela tento pocit... ten pocit že sa zo všetkých síl snaží, ale pritom jej realita ukáźe len to, ako je hrozne slabá. A hlavne mala pocit, že kvôli jej hádzaniu zbraní im vlastne celý tento teamfight prehrala. Sama netušila či to je pravda, ale keď je človek v takej depresii, tak si pripisuje za vinu všetko.
Medzitým k nej prišiel Hibiki a začal svoj... pokus o motivačný preslov. Bolo vidno že sa snažil, čo si Yumiko cenila... ale momentálne bola skôr smutná z toho, že sa s ňou takto musia stále zaťažovať. Muselo to byť už hrozne otravné pre nich... Cítila sa proste iba ako príťaž, možno preto že ňou aj bola. A tak na Hibikiho chvíľu nereagovala a iba tam sedela bez pohnutia. Hibiki akurát mohol počuť tlmené vzlyky.
Keď prišla Taiyo a povedala svoju taktiku, tak Yumiko si uvedomila, že vlastne ešte skúška ani poriadne nezačala. Vlastne ešte nezvládli vôbec nič a už na tom boli takto. Stále ju čakalo... približne minimálne 20 hodín tohoto utrpenia v lese. Zrovna jej to na nálade nepridalo. Stále tam len tak bez pohnutia sedela. Premýšľala... že čo má vlastne Hibikimu odpovedať.
Parkrát sa zhlboka nadýchla a vydýchla. Emócie sa jej už podarilo ako-tak dostať pod kontrolu. Pomaly zdvihla hlavu. Stále nevedela čo mu má vlastne odpovedať. Pozrela sa mu po dlhom čase do očí, čo celkovo nemala vo zvyku. Ja... um... ja... začala, ale nevedela z nejakého dôvodu pokračovať. Nemala tušenia, čo má vlastne povedať. Chcela toho povedať toľko, mala v sebe toľko potlačených emocii a vecí čo nikomu nepovedala, ale nedokázala žiadnu dostať z úst. Párkrát vyzerala že ide niečo povedať, ale vždy sa zasekla. Plus mala stále v hlave ten fakt, že teraz by sa nemali veľmi zdržovať, Taiyo to aj povedala. A tak zo seba dostala len: Ja... mne je ľúto, že ma musíte mať v týme. povedala priškrteným hlasom a z očí jej vyhŕkli nové slzy, ktoré si hneď ale utrela do rukáva. Zase sa zhlboka nadýchla a vydýchla a potom sa postavila... bez pomoci Hibikiho. Nezaťažujte sa so mnou už. Ja som v poriadku. Poďme. povedala dosť nepresvedčivým hlasom. Už sa na ani jedného zo svojho týmu nepozrela, takže nevedeli aký má výraz v tvári. Skrývala to jej kapuca.

Hyuuga Hinami

Hinami si všimla, že jeden z kamenných ninjů se nepřipravuje k boji jako ti ostatní. Byl to ten, co chytil Rikuta. Určitě tu techniku musel dál udržovat. Itane pak po jednom ninjovi hodil pár shurikenů a mezi nimi se utvořila velká zeď. No...a teď co. Hinami viděla, jak za zdí ti týpci tvoří pečetě. "Dělají tam pečetě,takže bacha." varovala tiše Itaneho.

Tým 7

"Jasně. Pomůžu rád." odpověděl Biscuit na Hibikiho žádost.

Hitoshi

Stál jsem na větvi nedalekého stromu, rukou jsem se opíral o kmen. Měřil jsem si ty ninji z mlžné od hlavy až k patě. Nebyl to stejný tým, který jsme doprovázeli na naší misi. Krom toho, tento tým vypadal, že je na daleko větší úrovni než chuunin. Zajímalo mě, co dělá ten člověk, co měl zavřené oči - přemýšlel, nebo se soustředil na nějakou techniku? Tak či onak, nějakým záhadným způsobem věděli, že máme svitek země a my jsme díky jejich aroganci zase věděli, že ho mají taktéž.

Mizuko Taichi

To, že jim takhle škaredě killstealnuli kočku bylo smutné, na druhou stranu jim to poměrně jasně ukazovalo to, že by si s němi neměli začínat.
Chtěl nějak Rina chytit, aby ho odtáhl do lesa a někam tiše zmizeli, on měl ale jiný nápad.
Jako obvykle. Dokonce stejně debilní nápad jako normálně.
Jednou rukou co nejnenápadněji vylovil jeden kunai obtočený výbušným lístkem a nachystal se na to, že ho hodí proti nějakému příliš agresivnímu Mlžňákovi.

Uchiha Itane

Mezi nimi a nepřáteli se vztyčila hliněná stěna. A vypadala docela masivně. Naštěstí, Itane byl trochu ve výhodě, z pohledu elementů, ale z taktického pohledu už zase tolik ne. I Hinami měla problém, jelikož se k nepříteli musela nejprve dostat. Když mu k tou řekla, že za zdí chystají nějakou techniku, věděl, že byli doopravdy v kelu. A k tomu jim Rikuto neměl jak pomoci. Prostě krása.
"Mám nápad," šeptl směrem k Hinami a vytáhl z pouzdra dvě kouřové bomby, které hodil tak, aby každá dopadla na jednu stranu zdi, tak, aby zasahovali spíš k nim než jinam. "Ty projdi dýmem vlevo, já pošlu klon vpravo a prořežu se skrz tu zeď, ano?" navrhl tak, aby to ti dole neslyšeli. Pak počkal, jestli mu to Hinami odkývne nebo něco doplní. Ona mohla kouřovou bombou proběhnout bez problémů, on už tolik ne.

Tým 9

Tým z Kiri koukal na Rina opravdu jak na vola, když tam na ně začal mluvit a připravoval se na boj. "Ty a která armáda?" zeptal se ten s tím popravčím mečem. Pak promluvil ten, co měl zavřené oči: "Jeho chakra je tu víckrát a navíc, jejích třetí člen se skrývá v záloze." Hlavou pokynul směrem k Hitoshimu. Zajímavé bylo, že za tu dobu neotevřel oči a nepohnul se z místa.
Ten s popravčákem se jen ušklíbl a rozeběhl se proti Rinovi. Ďábelsky se usmíval, chtěl ho nejspíše rozpůlit. A že by to ten meč nejspíše dokázal. Ten, jehož meč byl celý obalený chakrou zaujal spíše obranné postavení u toho, co se nehýbal vůbec.

Hatake Hibiki

"Promiň, Yumiko. Ale to, že nechceš, aby ti někdo rozumněl neznamená, že jsi tu sama." pronesl Hibiki s klidem a ledovou upřímností, i když to vůbec nemyslel zle, a navíc to řekl s úsměvem. On tak ale Yumiko viděl. Ne, jako někoho, komu nikdo nerozumí.. ale jako někoho, kdo nechce nikoho, aby mu rozumněl. Bylo to jedno. Byla to součást jeho týmu.
Každopádně, sama se zvedla na nohy. Hibikimu bylo líto, že si nenechala pomoct, ale, to byla už její volba. Teď byl čas na něco jiného. Otočil se na Biscuita.
"Inu... potřebujeme druhej svitek. Najít tým, co ho má.. a ideálně, aby nás nerozsekal na kusy." pronesl s úsměvem. Byl připraven klidně dát další info nebo tak, ale věděl, že Biscuit je velmi inteligentní, a že si dost možná zbytek domyslí sám.

Tým 6

No, členové týmu se nehýbali, jen byli pořád připravení rozházet své techniky, až na toho jednoho, co držel v šachu Rikuta. To všechno viděla Hinami.. ale drželi dost defenzivní pozice. Byl tedy čas pro dvojici z Šestého týmu, aby souboj nějak zinicializovala.

Kageyama Rin

Rin naštvaně sykl, když jeden z těch hajzlů prozradil, že je tu víckrát. Rin netušil, jak to poznal, ale bylo to otravné. Z toho, jak měl zavřené oči a stál, to skoro vypadalo jako by nějakým způsobem dokázal vycítit jeho chakru. Bylo to vůbec možné? Nicméně i přesto neurčil přesně, kdo je skutečný Rin a kdo je klon, takže třeba to nedokázal poznat úplně perfektně a tím pádem jejich situaci zhoršil jen dost a ne hodně. Čas na přemýšlení ale vypršel, když na Rina začal nabíhat ninja z mlžné a nejspíš ho chtěl rozseknout vejpůl. Rinovi došlo, že pokud by se pokoušel o nějaké útočný úhyb, nejspíš by dostal přes držku, protože tihle týpci museli být dobře vycvičení se zbraněmi a nejspíš by na to byl připravený. Přímý boj rozhodně nebyl moudrá volba. Pokud měli mít nějakou šanci, tak je museli přechytračit. Jako tým. Ne jako jednotlivci. Rin věřil, že Tai a Hitoshi už se připravují na boj. Nenechají ho v tom. I když by asi měli.
Rin každopádně udělal krok vzad a odrazil se tak, aby udělal rychlé salto dozadu. Jakmile dopadl na nohy, vyhodil proti šermířovi shurikeny, co držel v rukou a znovu uskočil, tentokrát bez salta - ještě o pár metrů vzad.

Vedle Hitoshiho na větev dopadl další Rin. "Musíme sundat toho se zavřenýma očima. Jinak nemůžu používat klony." Řekl Hitoshimu. "Mlha nám v tomhle případě nepomůže, že ne?" zeptal se. Odpověď znal, ale chtěl to slyšet přímo od Hitoshiho. Dřív to byla Hitoshiho jediná technika. Teď jich už musel mít víc. A Rin se těšil na to, až je uvidí.