Zkoušková místnost

Uchiha Itane

"No, druhá zkouška bude asi zajímavější," ohodnotil to nakonec Itane. Docela se na ní těšil, ale zároveň měl trochu obavy z toho, co si na ně ninjové z Konohy připraví. Naštěstí nemuseli čekat dlouho. Itane si jen prohlédl všechny, co vlastně postupovali. Z jejích třídy jich tu bylo kupodivu dost. Smutné bylo, že prošel Rikuto verze 2. Ti dva mohli dělat závody ve špatnosti. No, třeba se vyřadí navzájem nebo tak něco.
Pak přišla další zkoušející a začala jim říkat, co je čeká. O Lesu smrti toho moc nevěděl a to v Konoze vyrůstal. Nikdy tam nebyl a už jen z názvu mu to místo přišlo... no, vražedné. Ale to nějak půjde, mají sebou chodící návnadu. Trochu se mu nelíbil to, co zase musel podepsat, ale už z toho rozhodně nehodlal couvnout. Mrkl na ostatní, ale věřil, že taky necouvnou.

Sarutobi Saru

"Jak to mám vědět, já na té zkoušce nebyl," prones Hitoshimu odpověď, ale nakonec pokrčil rameny: "Ale tipuji, že sběr informací a prověření základní týmové domluvy. Nebo tak něco," odhadoval spíš podle svých zkušeností, protože tuhle zkoušku nesledoval a nepřipravoval. Pak dorazila další zkoušející. "Ou, tak na tuhle bacha, pánové," řekl jim jen zkrácené varování a pak mu nezbývalo než se rozloučit: "Hodně štěstí, nechcípněte tam a já jdu na rámen, zdar." Jakmile domluvil, zmizel v obláčku kouře. Mohl jim maximálně tak držet palce.

Mizuko Taichi

No, aspoň něco fu govalo tak jak si to představoval. Další zkouška ihned a bez pauzy.
To jak se na ně Saru vydlábl moc nekomentoval a když poslouchal zadání, párkrát přikývl hlavou. Moc se mu nelíbila ta část o umírání. Ale to je věc, se kterou ninja počítat musí.
Když se mu dostaly papíry do rukou, pročetl si je a jestli nich nenašel nic podezřelého, podepsal.
Bezeslovně se pohledy a posunky domluvil se svými kolegy. Pak se sám vydal směrem ke stanu, ve kterém měl dostat svitek.

Raion

Jeden měl přeci jen dotaz a dosti důležitý. "Jo, to je další věc. Nesmíte ty svitky za žádnou cenu otevřít. Neřeknu vám, co se stane, když je otevřete, to by pak nebyla sranda. Prostě je neotevírejte." odpověděla mu na otázku. "Další věc je, že pokud nějakou náhodou ztratíte členy týmu, můžete dále pokračovat ve zkoušce." dodala ještě jednu věc.

Hitoshi

Moc jsem nebyl spokojený s mistrovo odpovědí, ale co se dalo dělat, on už takový byl. Buď zpomalený, nebo nepříliš výhovorný. Mrknul jsem se po ostatních, většina už měla předvoleného svého zástupce. V našem případě byl logickou volbou Tai, přeci jenom byl z nás nejvíce zodpovědný a taky to vypadalo, že mu to nevadí. Došel jsem podepsat ten formulář o tom, že můžeme v lese v klidu umřít, což mi přišlo ironický. Přeci jen jsme byli ninjové, riskovali jsme život pořád a žádný formulář jsme nikdy nepodepsali.

Kageyama Rin

"Nemáte zač," zamrmlal si pod vousy potichu tak, aby to nikdo neslyšel. Kdyby se nezeptal, nějaká trubka by to určitě otevřela, a pak by se stalo něco hrozného. Tai šel pro ten svitek a Rin podepsal tu věc s umíráním. Umřít se mu zatím nechtělo, takže budou muset být opatrní. Les smrti, huh? Ten název se k tomu docela hodil. Rin si začal protahovat nohy a ruce. Mezitím se rozhlížel po ostatních, co tu byli. Hlavně teda po holkách.
Pár jich tu bylo. Nějaká z klanu Hyuuga. To poznal podle těch očí. Pak tu byla další. Ta vypadala, jako by právě vylezla z postele. Byla celá bledá a... Co to měla s očima? Tohle Rin ještě neviděl. Že by nějaké kekkei genkai? Nejspíš někdo z nějakého klanu. Pak tam byla nějaká holka s modrozelenými vlasy. Celkem pěkná. Neznal ani jednu z nich. Možná je někde viděl? Pokud jo, tak si to nepamatoval. Zastrčil ruce do kapes a prohlížel si další shinobi.

Uzumaki Rikuto

A náhle přijelapaní na divném psovi. Rikuto se poškrábal na hlavě a schoval si svačinku, aby to zvíře nebylo divoké a nesnědlo mu jí to. Nakonec se ukázalo, že to byla paní druhá zkoušející. No a tak šel Rikuto poslušně za ní, pijící svojí sladkou limonádku. Tu taky nakonec zandal do svého batůžku.
Les...smrti...?
Pravil Rikuto, pohlédl na zeď a polknul. Zatnul ruce v pěst a zhluboka se nadechl.
To...bude epický..!! Huhů..!!! Deje mi to podepsat..! Jou, jou..!!
Začal křičet a skákat radostí do vzduchu. Okamžitě hledal nějaký papír, který by mohl spokojeně podepsat. Nemohl se dočkat druhé zkoušky a toho, až vezme Itanemu svitek a nechá ho tam nějakýmu pruhovanýmu psovi!

Hatake Hibiki

Spolužák mu nijak neodpověděl...sad Hibiki. Ale co se dalo dělat. Vlastně nic moc, protože se ani nenadáli a už tam byla další zkoušející...měla tygra, byla energetická, a měla veomi výrazné..osobnosti.. Hibiki byl pln energie a optimismu ze zkoušky minulé, to, že půjdou hned dál mu maximálně vyhovovalo. Prohlížel si cestou ostatní. Nějací ze Suny, ti z Kiri, spousta z Konohy, všichni spolužáci. Vypadalo to, že to budou sakra zajímavé zkoušky.
No, došli k lesu smrti. Hibiki to místo neznal, ale názvu se nebál..věděl, že shinobi mají často tendenci přehánět u názvů...jako třeba "Velký Narutův most". Ten třeba až tak velký nebyl.
Každopádně, ještě stále pln optimismu podepsal s vážným výrazem papír. Už se chtěl otočit na Taiyō, aby šla jako vůdkyně týmu do stánku, když v tom dostal nabídku.
"Já?" zeptal se první zaskočeně, ale pak se usmál, "Tak jo!" pronesl, a vydal se tam.

Hyuuga Kenshin

Šel ještě s nimi až na kraj lesa smrti. Dál už to muselo být na nich..
"Tak jo, děcka. Předveďte co umíte, ať na vás můžu bejt hrdej." pronesl s úsměvem. Sám už musel jít...ale věřil naprosto svému týmu. Měli na to!

Sonozaki Yumiko

Huh? pozrela na Hibikiho, keď jej vysvetlil, čo sa vlastne stalo. Oh... oooh... takže tak... zamumlala si chápavo. Trocha sa hanbila, keď si spomenula čo si vtedy pomyslela keď ju stiahol na zem a začervenala sa... No, našťastie nedopadla naňho, keďže potom by sa odtiaľ asi nedostala... nohy by ju proste neposchlúchali. Nevedela ale, čo má povedať... Cítila sa trochu zle za to že bola takou príťažou... Sklonila hlavu. P-p-pardon... že som... a ďakujem... zamumlala si skoro nezrozumiteľne, ale Hibiki to určite počul.
No... potom prišla nová skúšajúca a Yumiko sa preľakla. He?! Počkať, my ideme na ďalší test hneď teraz?! To nemáme prestávku?! Ale... ale... Pozerala sa vydesene na skúšajúcu, keď vysvetľovala pravidlá... a potom čo si ich vypočula, vrátane toho "Podpíšte toto aby to nebolo na nás že ste zomreli", tak mala čo robiť aby neaktivovala svoju novú techniku a neušla z Konohy. Jediné čo ju držalo, bolo pomyslenie na to, že jej rodina by ju aj tak nenechala ujsť... mohla by ísť hocikam, oni by ju našli. Bola pre nich teraz totiž dôležitá... lepšie povedané, Rinnegan bol pre nich dôležitý. Yumiko mala na krajíčku slzy, ale snažila sa to skryť tým, že si stiahla kapucu ešte viac do tváre ako pôvodne.
Nechala tých dvoch nech sa dohodnú na tom, kto zoberie zvitok... jej sa nikto ani nepýtal a tak to bolo asi najlepšie. Bez slova si zobrala formulár. Prečítala čo je na ňom napísané. Heh... hehehe... potichu sa zasmiala. Nebol to ale veselý smiech... bol nervózny a z nedostatku lepších slov... prázdny. Ako keby to vzdala. Ako keby jej to bolo už jedno. Celý čas vedela, že nie je úniku. Ale aj tak... Nenávidím to.
S trasúcimi kútikmi úst podpísala papier, ľahostajne ho odovzdala späť a vrátila sa k svojmu týmu. Ale nepozrela sa na nich. Nechcela aby videli v akom je stave.

Hyuuga Hinami

Hinami se trochu lekla, když se tam náhle objevila kunoichi na tygrovi. Pak jí následovala spolus ostatními k lesu smrti. A bylo to tu. Začala se bát. Znělo to moc děsivě. Radši by šla domů a udělala další várku mochi. Papír ale nakonec podepsala. Nechtěla zklamat své kamarády a strýčka. Nemluvě o tom, že její otec s dědečkem by také neměli radost, kdyby to vzdala. Rikuto vypadal nadšeně. Určitě tam umřou. "I-Itane..měl bys být zástupce." pronesla k mladému Uchihovi. 

Kagami Hikumo

Hikumo se pousmál, když si vybrali Hibikiho za vůdce. Byla to dobrá volba. "Pokuste se tam neumřít. Docela jsem si vás oblíbil a byl bych smutný, kdybych si musel hledat nový tým. Hodně štěstí." pronesl k nim ještě a pak stejně jako ostatní senseiové vyklidil prostor.

Pro Taichiho

Taichi dorazil do stanu, kde za stolem seděl jakýsi random ninja. Ten mu podal svitek Země a nechal ho vylosovat si papírek s číslem. Vytáhl si číslo 21.

Pro Hibikiho

Vešel do stanu hned po Taichim a stejně jako on si vytáhl papírek. Číslo 13. K němu dostal svitek Nebes.

Uchiha Itane

Rikuto byl jako obvykle hyperaktivní. Až moc. Na to dojedou, to bylo jasné. Očekával sežrání v první třetině dne, možná ve druhé, když budou mít kopec štěstí. Každopádně, Hinami ho vyzvala, aby to odšéfoval on. To jako fakt? On nikdy nechtěl přílišnou zodpovědnost, ale byla pravda, že na tom byl asi nejlíp z tohoto týmu, když se zhodnotily veškeré klady a zápory. S úsměvem tedy kývl a vydal se i s potvrzeními, které byli určitě podepsané a tak a šel si vylosovat papírek a vyfasovat svitek.
Jakmile to obdržel, koukl na číslo a mávl na svůj tým, aby ho následovali k vylosované bráně. "Tak, připraveni?" zeptal se ještě naposledy. "Máte vše nejnutnější? Je to sice jen 24 hodin, ale i tak s mohou stát nekonečnými," zamumlal. Sám měl u sebe dokonce i jeden malinkatý obvaz, co kdyby náhodou, žejo. Ale jinak žádná medik výbava... hups.

Tým 6

Tým šest se dostal se svitkem Nebes k bráně 17, kterou jim Itane vylosoval. Čekali tam nějakou chvíli, ale nakonec se brána s velkou sedmnáctkou otevřela a oni mohli vyjít vstříc smrti.

Tým 7

Sedmička se dostavila k bráně s velkou třináctkou. Stejně jako tým sedm chvíli museli počkat, než se brána otevřela.

Tým 9

No a devítka došla k bráně s jednadvacítkou. Čekali o něco kratší dobu, než šestka se sedmičkou, protože museli jít dál než oni, ale i oni byli vpuštění dovnitř.


A tak pro všechny začalo pekelných dvacet čtyři hodin v přerostlém lese o poloměru 10km. Všichni jste už od vchodu viděli špičku věže uprostřed arény.

Hatake Hibiki

Chopil se svitku, který dostal..byl to ten s víc cool názvem. Takže začátek dobrý. Teď ještě ta druhá část...někde sehnat ten druhý svitek! Na papíře to znělo fakt dost jednoduché...ale kdyby Hibiki nebyl tak hyped z poslední zkoušky, pravděpodobně by teď byl docela v háji.
Každopádně, brána se otevřela. Nebylo nač čekat...papíry podepsali, není cesty zpět. S úsměvem pokývl jak prvně na Taiyō, tak na Yumiko, a sám se jako první vydal svižným tempem do jungle a divočiny. Přece neselžou na téhle zkoušce..oni to museli zvládnout.

Kageyama Rin

Tai ve stanu dostal svitek země a vylosoval si číslo 21. Takže celý jejich tým byl odveden k bráně 21, kterou je pak pustili do lesa. Okamžitě vyrazili. Tai vepředu, Rin a Hitoshi těsně za ním. Tak jako vždycky. Rin se hned začal rozhlížet, jestli neuvidí něco, co by na ně chtělo zaútočit okamžitě po tom, co vlezli do lesa. Ale snad nic takového neviděl. Tajně doufal, že nenarazí na žádné zvíře, za jehož poražení by dostali svitek. Radši by bojoval s jiným týmem.
"Co budeme dělat, až někoho potkáme?" zeptal se Rin. "Vymyslíme nějakou taktiku?"

Hitoshi

Vystartoval spolu s ostatními. Sice nebylo kam spěchat vzhledem k tomu, že všichni startovali stejně, ale přeci jenom také cítil adrenalin kolující mu v žilách. První by jsme měli přijít na to, jaký mají druh svitku, abychom nebojovali zbytečně. Usoudil jsem nakonec. Pravda byla, že jsme ještě s našimi novými technikami nebojovali společně.

Kageyama Rin

"Myslím, že získat stejný svitek by taky nemuselo uškodit," odpověděl Hitoshimu. "Je pravda, že bychom se při tom souboji mohli vysílit, ale na druhou stranu bychom získali něco, s čím by se dalo vyjednávat. Kdyby se jinému týmu zase podařilo získat dva svitky nebe, mohli bychom to u věže vyměnit. Byl by to risk, co by se mohl, ale nemusel vyplatit." Rin pokrčil rameny a podíval se střídavě na oba parťáky. Chtěl slyšet, co si o tom myslí.

Mizuko Taichi

Svitek, který dostal, přidal ho k těm dalším čtyřem co už u sebe měl. Vypadal jako pohyblivá knihovna...
Ačkoliv to Rin neřekl nahlas, Tai doufal v pravý opak a to v to, že se jim podaří získat svitek od nějakého zvířete nebo kdovíčeho. Přeci jen by to asi bylo jednodušší a zbylo by jim více energie na cestu k věži.
"Vzal bych vše, co najdeme. Obchod zní dobře, když najdeme někoho kdo bude chtít výměnu. A nemyslím, že má cenu vymýšlet nějakou taktiku - nevíme co potkáme...
Řekl krátce. Nechtěl tady nějak kafrat a raději dával pozor, jestli něco neuvidí. V týmu nemají nikoho s byť sebe slabší senzorové technikou, takže se musí spolehnout jen na sebe...

Kageyama Rin

"Rozkaz," zasalutoval Taiovi a přidal trochu do kroku. Věřil, že oba jeho parťáci udělají to samé. Měli 24 hodin, což se zdálo jako celkem dost, nicméně ani jeden z nich nevěděl, co přesně se tu může stát a na co můžou narazit, takže to spíš byla taková iluze. Ve skutečnosti měli času dost málo. Najít někoho se svitkem, porazit ho. Samo o sobě to může zabrat hodiny. Ani nevěděli, jak velké to tu vlastně je. A neustále si museli hlídat, jakým směrem jdou. Mohli samozřejmě kdykoliv vylézt na strom a najít věž z jeho vrcholu, ale ještě to nezkusili a nevěděli, jak moc bude vidět. Jeden problém za druhým.

Hitoshi

Chvíli jsem nad tím uvažoval, ale tahle strategie měla svojí logiku, takže jsem nakonec přikývl. ¨Ve skupině jsem se držel vzadu, přeci jen jsem si uvědomoval, že jsem spíše orientovaný na boj na větší vzdálenost a mohl jsem tedy pomoci týmu ze vzdálenější pozice. Hlídal jsem si především strany, protože jsem věděl, že ostatní koukají spíše dopředu.

Tým 9

Postupovali jste hlouběji do lesa. Nedaleko jste zahlédli ještěrku a brouka... kteří měli tak 5 metrů, ale nevypadali nějak zvláštně, na to, aby měli svitek. Bylo docela moudré si hlídat okolí, ostatní týmy se už mohly blížit k vaší pozici. Ale zatím klid. Možná se nikdo nechtěl do potyčky pouštět tak blízko bran.

Kageyama Rin

Rin nebyl zrovna fanoušek hmyzu, takže když uviděl pětimetrovýho brouka, přejel mu mráz po zádech a radši pořádně přidal, aby se dostal co nejdál od něj. Ostatní týmy se mohly blížit k jejich pozici, nicméně i oni se mohli blížit k pozici jiných týmů. Takže překvapení mohlo být klidně na jejich straně. Určitě to bylo hodně i o štěstí.

Mizuko Taichi

Abnormálně velký hmyz se mu také moc nelíbil. Celkem ho ale zajímalo, jaktože ty potvory byly tak velké. Do nich od mala cpou Akimichi-kuličky?
Zrovna vyrazili takže ani nijak nečekal, že by něco našli hned. Přeci jen na to měli celý den...
Neměl nic zajímavého, co by teď mohl říct a tak se naplno věnoval prostředí a jiným, pŕípadně podezřelým věcem.

Hitoshi

Z brouků si nic nedělal, byli sice velcí, ale to v tomhle lese bylo nejspíš normální. Jedna část Naruta je o Narutovi a ta druhá o tom, jak Konoha stavěla Černobil. Zkusil se na chvíli zamyslet nad jednou věcí, které si všiml v průběhu první části zkoušky. Všechny týmy našli své klíče pomocí nějaké hledací schopnosti. Náš tým našel klíče díky drzosti kočky, ale v podstatě ho nikterak nenašel. Podle toho co říkal sensei o první zkoušce, jsme nemuseli ani projít kdybychom neměli štěstí. Všechny ostatní týmy co jsou v tomhle lese nejspíše využívají své stopovací/hledací/vyhledávací schopnosti aby někoho našli. My tu pouze plachtíme jedním směrem bez jakékoliv znalosti - pravda, oproti jiným týmům jsme vynikali naší ohromnou destrukční schopností. Přesto všechno jsem neměl v úmyslu padnout do nějaké připravené pasti. Taie to evidentně ještě nenapadlo, takže jsem se k tomu nakonec uchýlil já. Změňme směr čas od času, ať nepadneme do nějaké připravené pasti. Navrhl jsem.

Taiyō Kurama

Taiyō si už dříve všimla, nebo si to aspoň myslela, že Yumiko je nervózní, ale nemohla to říct s jistotou, protože jí neviděla do tváře. Ráda by jí nějak utěšila, ale po tom prvním objetí, se na ní bála už jen sáhnout. Zvlášť teď, když je před nimi další zkouška.
No nic, rozloučili se se senseiem. Dostali svitek. Dostali i číslo brány, kde chvíli museli počkat. Taiyō nebylo v tu chvíli vůbec do řeči. Brána se otevřela. Takže nahodit úsměv na hurá .... do lesa. Energeticky opětovala kývnutí a vyrazila hned za Hibikim do lesa. Zkouška začala. Taiyō po chvilce trochu zpomalila na úroveň Yumiko. "Smím se zeptat na tvé oči? Ještě nikdy jsem takové neviděla. To je Kekkei Genkai? Umí toho hodně.?" zeptala se zvědavě. Svým způsobem Taiyō chtěla odvést Yumiko od špatných myšlenek. Těžko říct, jestli se to povedlo. Taiyō se držela cesty, kterou určil Hibiki a zároveň se snažila dávat pozor na své okolí. Ale i tak jí zajímala odpověď od Yumiko.

Uzumaki Rikuto

A najednou bum bác..! Hinami řekla Itanemu, ať dojde pro svitek. Rikuto naštvaně založil ruce na prsou a otočil se směrem od svého týmu. To bylo nepřijatelné, dát to nezodpovědnému Uchihovi! Nakonec se otočil na své kolegy, tedy až když už byli u brány.
Proč nemůžu nést svitek já?!
Zahulákal s roztaženýma rukama. Vůbec to nechápal, že roztomilá Hinami dala přednost šupáckému Uchihovi! Rikuto si zatím neuvědomoval, že to není zrovna nějaký problém, že mnohem horší problémy ho čekají uvnitř lesa smrti, kde ho bude chttí všechno sníst a né všechno uvnitř se bude dát jíst. Rikuto byl jedlík, ale bohužel neznal ani jeden typ nějaké rostliny, kterou by mohli v divočině k něčemu využít. Takže tu byla dost velká pravděpodobnost, že se přiotráví. Jestli je tedy nikdo hned nenajde kvůli jeho řvaní o svitek.

Tým 9

Z lesa se stále ozývaly divné zvuky, ale to nebylo nic překvapivého. Po pastích a tak nebyla nikde žádná stopa. A tak uplynula asi tak půl hodinka. Před vámi se objevila menší mýtinka a na ní spalo další pětimetrové zvíře. Byla to kočka... a na krku měla čelenku Konohy, která byla fakt velká.