Zkoušková místnost

Kageyama Rin

Fuck that shit. Jakmile mlha a kočka zmizela, ti piseční před nima byli odhozeni na zem, Rin se odrazil a vyrazil co nejrychleji k nim. Koneko říkala, že klíč má ten malej kluk, takže cíl byl jasný. Rin k němu doběhl a s výskokem mu kolenem přistál na hrudi, pak vytáhl svůj nůž a přiložil mu ho ke krku. Nehodlal ho tu prohledávat. Tlačil je čas a navíc se mu nechtělo používat žádné techniky, protože by je pravděpodobně nedokázal kontrolovat nebo by je něco odfouklo. "Klíč, hned!" řekl dost nabručeně a nuž mu přitlačil víc ke kůži.

Hitoshi

Teď byla naše šance. Nepřítel ležel mimo svojí defenzivní polohu, takže jsme ho mohli lépe přepadnout. Otázka byla, kdo by to měl udělat. Plácl jsem Taichiho po rameni jako signál toho, aby vyrazil. Já jsem se připravil, kdyby byla potřeba nějaká counter technika na odražení jejich protiútoku.

Hatake Hibiki

No, klíč byl jejich! Jen se usmíval, když je pochválili shinobi, kterým klíč vzali, a přikyvoval. Když zmizeli, otočil se na Biscuita.
"Dobrá práce! Věděl jsem, že.." chtěl mu říct, jak skvělý byl, jak by to bez něj nezvládli a jak věděl, že budou skvělým týmem.. když v tu chvíli si všiml něčeho důležitějšího. Na Yumiko, která stála před Hibikim, zezadu letěl kunai.
"Yumi..!" zahučel, ale ani nedokočnil.. konal totiž rychleji, než sám od sebe čekal. Chytil bez otázek Yumiko za loket a zatáhl jí vší silou k sobě. Nemohla to čekat, bylo to dost síly.. musela přeci spadnout.
"Musíme k těm dveřím." odpálil ještě rychle, a začal se zvedat. Čas na chválu a oslavy bude, až bude zkouška u konce. Mezitím už i mlha mizela.. museli rychle pryč, než je někdo chytí.
"JDEM!" zahučel a dal se do běhu.. ale ještě zkontroloval, jestli běží ostatní. protože je tam nemohl nechat.. slíbil to přeci senseiovi! Jo.. a taky Taiyō byla ta, co věděla kam vlastně bežet přesně, on to teď hledat nechtěl.. takže, musela vyběhnout první..

Tým 6

Inu, manévry Týmu šest byly úspěšné. Podle nadávání, co za sebou členové týmu slyšely totiž dokázali chytit pronásledující tým, když se nic netušící chytil do nepřijemného kouře bomb. A díky Byakuganu Hinami, oni neměli jediný problém se tam dostat. Teď už před nimi a průchodem do další zkoušky stála jen jedna věc..
A stáli přímo před ní. Dveře samotné! A i ty byly poraženy mocným Itanem, který dveře dokázal otevřít. Mohli jste tedy volně projít...ven. Ano. ty dveře prostě vedli ven, zpátky před budovu, jen na jiném místě.

Hyuuga Kenshin

"Oxidoval na cvičení? Zní pracovitě." dodal jen Kenshin ještě do diskuze k Hibikimu, a trochu si oddychl. Tyčinku už měl dojedenou. Otočil svojí hlavu na mraky..
"Jo. Snad ji dáš správnej příklad a neotočí se to proti nám, Hikumo." pronesl ještě na téma té holky, ale spíš tím jen tak nějak popichoval rivala.

Sonozaki Yumiko

Yumiko bola rada, že sa im všetko poradilo vyriešiť prakticky bez boja a spokojne si oddýchla... Teraz už len nájsť ich dvere. Ale to snad nebude taký problém, keďže sa hmla konečne rozptyľovala. Všetko vyzeralo v pohode...
A zrazu ju Hibiki chytil a zhodil na zem. He... he.... HEEEE?! Jej myseľ nestihla zareagovať a prebehlo jej po mysli kopu dôvodov, prečo by to asi mohol spraviť, niektoré menej decentné ako iné. Lenže potom zavelil že majú ísť... a tak Yumiko vstala, celá červená, zmätená, nechápala vôbec o čo ide... Ale vedela že sa odtiaľ musia dostať a tak bola pripravená nasledovať. Ale toto si budu musieť ešte prediskutovať...

Hyuuga Hinami

Dostala bezpečně svůj tým až ke dveřím, které Itane pohotově otevřel a oni tak mohli konečně vypadnout z toho chaosu tam uvnitř...zase ven? No...je pravda, že se to dalo čekat no. A tak Hinami na nic nečekala a vyběhla ven jako první. "Zvládli jsme to..." vydechla překvapeně a pak se na ostatní usmála. Uvnitř ale cítila, že nepředvedla ten nejlepší výkon. Spousta týmů se dostala ven dříve a to ani neměli oči jako ona. Otec by jí za to jistě nepochválil...a to to viděl....Už teď věděla, že si doma nevyslechne od otce chválu, al spíš další zklamání.
Tak jako tak teď už konečně mohla vypnout svůj byakugan a oddechnout si. Snad. Asi by nebylo na škodu najít strýčka. Stačilo tedy jen obejít budovu a měli by ho najít.

Tým 7

A tak kunai jen neškodně prolétl kolem, díky hrdinskému činu Hibikiho. Sensei je na tebe pyšný Hibiki. Biscuit tam byl stále s vámi a vypadal, že na vás chystá dávat pozor po cestě k cíli. A mlha už byla fuč. No a tak jste mohli vyrazit ke dveřím. Šup šup, než vás někdo sejme a okrade.


Kagami Hikumo

"Já si říkal, že se unavil rychleji, než normálně..." poznamenal ohledně oxidování Hibikiho na trénincích a Saruově testování. No a pak se mluvilo o Rinneganu. Na Saruovu poznámku o rozkřiknutí přikývl. Na Kenshina se zašklebil. "Tak hold bude chodit pozdě no...ne, teď vážně. Dělám, co můžu, vše ostatní závisí jen na ní a jejích rozhodnutích. Každý si píše svůj osud sám." pronesl nakonec a zadíval se na budovu, kde se konala zkouška. Jak se těm třem asi vede.

Mizuko Taichi

Byl hned za Rinem a během pohybu vytáhl své saie.
Přiskočil k těm dvou dalším větrňákům, mimoděk odkopl vějíř o něco dál, a namířil na ně zvými zbraněmi, aby se o nic nepokoušeli.
No, tým devět měl najednou překvapivě z kappele kliku. Opravdu překvapující.
Dával pozor na své dva "chráněnce" a čekal až Rin zavelí snad s tím, že dostal klíč.

Taiyō Kurama

Mlha byla pryč, což bylo mimochodem super, protože přeci jenom člověk je raději, když vidí kam šlape. Ale ještě nemohli polevit. Taiyō na vyzvání jdem hned zareagovala, přikývla a vyběhla směrem, kde si pamatovala dveře. Zároveň když teď viděla, tak správný směr ke dveřím našla během chvíle. Rychle tedy pokračovala vpřed, celý tým pokračoval vpřed, až ke dveřím číslo sedm. "Honem, honem, honem." povzbuzovala k rychlému odemknutí dveří. Už opravdu chtěla pryč.

Uzumaki Rikuto

A tak se dostali všichni v pohodě ven. Rikuto okamžitě začal skákat radostí do vzduchu. Potom se trošku sklidnil otočil se na své parťáky, natáhl ruku a zvedl palec. Nahodil úsměv, až se mu zuby zablýskly.
Easy..!
Zakřičel, svalil se na zema začal se smát. Smích ustal, až když si RIkuto zacpal pusu sendvičem, který si vyndal ze svého batůžku. V sendviči bylo tak 2x více ingrediencí, než bylo chleba. Se spokojeným úsměvem tam seděl na zemi na zadku a pěkně papal.

Uchiha Itane

První zkouška byla za nimi! A úspěšně! Rikuto začal okamžitě slavit, jak nečekaně žrádlem. No, asi si to zasloužil. "Šlo nám to dobře," odsouhlasil Itane a pak se podíval na Hinami a upřímně dodal: "A to jen díky tobě." Trochu se u toho začervenal, ale podle něj to byla prostě pravda. Nebýt jejího Byakuganu, bloudí tam ještě teď. Dopadli dobře, nikdo nepřišel úrazu a předvedli jen část svých schopností. A to bylo strategicky výhodné. "Jen se bojím toho, co bude dál," hlesl po nějaké chvíli ještě.

Tým 9

Ten falešný tým ze suny se ani nestihl vzpamatovat, když jste na ně vlítli. Ten malej se strašně lekl, když dostal nůž na krk, takže okamžitě vylovil klíč a hodil ho vedle sebe na zem. Nejspíš by se odklouzal po podlaze někam do davu, ale zastavil se o kočičí tlapku. "Dostanu už tu smetanu?" zeptala se Koneko. Na klíči bylo číslo 5. Mohli jste vyrazit ke dveřím.

Sarutobi Saru

"Ale kupodivu, začátek toho našeho malého souboje zvládl dobře. Jen má malý repertoár technik. Ale je vidět, že se snaží," dodal ještě ke svému "tréninku" s Hibikim.
Co se týkalo Yumiko, trochu si povzdechl. To chození pozdě se dalo ještě zvládnout, spíš šlo o moc těch očí. I když, Kenshin měl zase sharingan a byakugan v týmu, což bylo taky pěkně nebezpečný. "No, myslím, že by už mohli končit..." dodal nakonec k jinému tématu.

Kageyama Rin

"Hodnej," řekl Rin a poplácal škrčka po tváři. Pak nůž vrátil do pouzdra za zády. Kdyby Koneko nezastavila klíč, nejspíš by ho získal někdo jiný. Rin se na kočku usmál a rychle z tašky vylovil smetanu, kterou položil před kočku. "Díky, Koneko," poděkoval. Předpokládám, že v tuhle chvíli Koneko zmizí i se smetanou. Rin sebral klíč a otočil se na svoje parťáky. "Jdeme!" Rozběhl se ke dveřím číslo pět.

Hatake Hibiki

Inu, Yumiko byla v pořádku, Taiyō byla připravena to zabalit a Biscuit tam pořád byl na to, aby jim kryl záda. To byl naprosto ideální stav.. A navíc, i když Yumiko určitě překvapil, nestačilo to na to, aby jí to nějak moc rozvedlo z míry, a uvědomila si, že běžet bude dobré. To byla další důlěžitá věc.
A tak utíkal ke dveřím, co mu síly stačily. Ani nepotřeboval slovně podporovat. Jen jak doběhl, už tahal klíč a už otevíral dveře.. a pokud to se povedlo, tak hurá najít senseie. S úsměvem.

Hyuuga Kenshin

"To jo. Když.." odpovídal Hikumovi, když v tom se objevilo za rohem něco, co Kenshina zamrazilo a osprchovalo zároveň.
Hinami! A za ní celý tým! A vypadali v pořádku, Rikuto dokonce jedl.. jako vždy, že.
Kenshinovi se na tváři rozlezl pořádný úsměv. "Hej. Děcka!" zavolal na ně a zamával, aby ho našli ještě jednodušeji. Zvládli to.. a zvládli to i docela rychle!
"Tak co? V pořádku?!" zeptal se energeticky, když se on dostal k nim a oni k němu. "Vypadáte dobře, dobrá práce..!" pronesl, když pořádně jednou rukou zcuchal radostí Rikuta. Bylo to dobré! První zkouška za nimi.

Hyuuga Kano

Kano si mohl s úšklebkem zaškrtnout dalších pár týmu. Jeden z nich zaškrtával s úšklebkem ještě silnějším. Trochu si oddechl, a pak se dal dál na sledování toho, co se dělo v místnosti. Koneckonců, přece tu nesmí jen tak někdo umřít.

Sonozaki Yumiko

No, konečne tá blbá hmla zmizla... ktokoľvek ju vycastil, musel byť dobrý kretén, myslela si Yumiko. To že zmizla zrovna teraz im ale zrovna do karát nenahrávalo, najhoršiu časť mali už za sebou a teraz keď sa ponáhľali k dverám, by sa im to krytie zrovna zišlo. Šťastie im proste neprialo. Museli proste vypadnuť a dúfať že si ich nikto nevšimne... nič moc taktika, ale tak čo mali robiť.
A tak Yumiko rýchlo nasledovala svojich dvoch teammatov smerom k dverám, po ceste sa obzerala či ich niekto nesleduje aby mohla hlásiť/odrážať prípadné útoky. Pri pohľade na Hibikiho sa stále červenala, ale momentálne tie myšlienky zatlačila hlboko do mozgu. Najprv museli vyriešit dôležitejšie veci.

Hyuuga Hinami

Už už chtěla na Itaneho slov namítnout, že to byla týmová práce a tak všechno, když uslyšela strýčkův hlas, jak na ně volá. Podívala se tím směrem a opravdu to byl on. Hinami se za ním rozeběhla. Na to, jestli jsou v pořádku, přikývla. "Společně jsme to zvládli." pronesla a pousmála se. Teď ještě nějak zvládnout ty další dvě zkoušky. Hinami ale přemýšlela spíš nad tím, jak se asi její otec tvářil, když konečně prošli dveřmi. Když teď nad tím tak přemýšlela, za celou dobu, co tam byli, jí ani nenapadlo se na něj podívat. Možná proto, že podvědomě to ani vědět nechtěla.

Tým 7

A tak se tým 7 dostal v pořádku ven dveřmi s tím samým číslem. Senseie jste nemuseli hledat moc dlouho, stál se skupinkou ostatních senseiů nalevo od vás. A už na vás ukazoval zvedlý palec a na tváři měl úsměv. Biscuit se s vámi rozloučil a v obláčku kouře s typickým puf zmizel.

Kagami Hikumo

"Je ninjou teprve chvíli, je jasný,že nebude metat hromadu různých technik." dodal ještě k Hibikimu. Víc toho ani neřekl, protože si všiml, jak Kenshin volá na svůj tým a hned na to z dalších dveří vyběhl jeho tým. Ts..těsně. blesklo mu hlavou, ale zároveň musel uznat, že si proti Byakuganu vedli perfektně, když se ven dostali těsně po nich. Ukázal na ně zvedlý palec a hrdě se usmál. Počkal, až k němu dojdou. "Dobrá práce, vedli jste si dobře." pronesl k nim a rozčepýřil Hibikiho vlasy. Taiyo s Yumiko to udělat nemohl, přeci jen to byly holky a ty dbaly na rozcuchanost svých vlasů, ne? Nemluvě o tom, že by mu tam pak Yumiko asi odpadla.

Taiyō Kurama

Ano. Byli venku. Zvládli to. To bylo super. Taiyō měla velkou radost. Měla jednu zkoušku za sebou v týmu a zvládla to. Nepotopila svůj nový tým. Usmívala se od ucha k uchu.
"Byli jste úžasní. Jsem tak ráda, že můžu být s vámi v týmu." řekla Taiyō k Hibikimu a Yumiko ještě než došli za senseiem. Samozřejmě poděkovala i pejskovi než pufnul pryč.
Pak už si všimla senseie a jeho zvednutého palce. Jistě pak spolu s ostatními dorazila k senseiovi, který je také pochválil. Teď v sobě měla opravdu spoustu energie. Normálně se i těšila na další úkol. (Samozřejmě než si uvědomí, cože to obnáší).

Mizuko Taichi

Vzdálil se od falešných vzdušňáků a rozběhl se za Rinem.
Neobtěžoval se schovat své zbraně, aby dal případným zájemcům o klíč najevo, že se ho jen tak nevzdají. Společně s Rinem a Hitoshim tedy mířil k patřičným dveřím.
Trochu ho zajímalo, co bude na druhé straně. Že by hned pokračovali ve zkouškách a mají tam další úkol? Kdo ví... A co jejich bývalí spolužáci, zvládl to už někdo?

Uchiha Itane

Venku si je hned odchytil sensei, což bylo docela fajn, mohli mu hned oznámit, jak skvěle to vyřešili. "Vše v pohodě, byli jsme vcelku ve výhodě oproti některým týmům," řekl střízlivý názor Itane. Byla pravda, že nebyli jediní, kdo měl výhodu v tomto směru, ale i tak, možná to nebylo nejlépe balancované. Ale ninja musel umět využít všech prostředků. "Většinu toho musela udělat Hinami," dodal ještě jednou chválu na svojí kolegyni. Tak to prostě viděl on.

Tým 9

Vaší cestu ke dveřím chtělo sice ještě pár týmů pozdržet, ale většinou je vyřadil nějaký jiný tým, který chtěl klíč taky a tak podobně, takže jste se tam dostali vcelku v pohodě. A za dveřmi již čekala cesta ven.
Koneko vás doprovodila až ven, pak si vzala svojí smetanu a se slovy: "Příště ten sud," zmizela.

Sarutobi Saru

Chtěl si ještě povídat s ostatními, ale to už začali vylézat jejích týmy. Docela rychlé... na takové břídily. Takže k tomu svému vyrazil i on sám. "No, koukám, že jste v jednom kuse... kolik nepřátel jste si nadělali?" zeptal se zvědavě a jeho pohled padl na Rina. Očekával, že budou v dalších zkouškách hlavní terč, ale možná ho mile překvapí.

Kageyama Rin

První zkouška za nimi. Mohlo to dopadnout lépe. Ale byli tu. To je to důležité. "Tou mlhou? Nejspíš všechny," zasmál se Rin. "Ale na tom nezáleží. Ani trochu." Pak Rin obešel senseie, aby se podíval na ostatní, co prošli. Většinu těch z Konohy znal minimálně od vidění. Některé více, některé méně. Docela dost ho překvapilo, že tu byl ten šupák Rikuto. To ani minimálně nedávalo smysl. Nejspíš ho museli těžce potahat parťáci z týmu. "Hej," zavolal na ostatní Rin a zvedl ruku před sebe. "Dejte do toho všechno," vyzval je s úsměvem na rtech a bojovou jiskrou v očích.

Uzumaki Rikuto

A tak tam seděl a se spokojeným úsměvem papal. Přišel sensei a klasicky mu rozcuchal účes. Rikuto si hned sáhl do vlasů a vrátil je do původní polohy. Pche.
No jasně, Hinami nám dost usnadnila práci..!
Zakřičel. No a všechnu tuhle pohodu přerušil ten hňup. Rikuto se otočil a pohledem zapálil Rina. Poté hned pohlédl na jeho parťáky, začal přemýšlet, kdo z nich tam asi tak mohl být tak silný, že sebou táhl takovou kotvu. Asi ten čer...ten čerstvě vypadající blonďatej klučina. Zajímavé.
Uvidíme jak se bude smát, až mu někdo rozbije čumák..
Zašeptal si Rikuto tak sám pro sebe a znovu se s chutí zakousl do jídla.

Mizuko Taichi

Byl připraven tím kontrastem věcí, které se děly na obou stranách dveří.
Tam byl chaos a nikdo pořádně nevěděl nic a tady byla pohoda, smích a příjemný pokec.
Když se dostali skrz dveře, spadl mu ale těžký kámen ze srdce.
První část hotova a snad né úplně špatně.
Mluvení nechal na Rinovi, pŕeci jen byl ten nejukecanější, a sám se věnoval myšlenkám na to, co by je mohlo dál čekat,

Hitoshi

Přišlo mi nanejvýše divné, že se přepadaní ze Sumi ani nebránili. Trochu to kazilo dojem ze zkoušky, ale při troše úsudku mi došlo, že tahle část zkoušky byla spíše o tom abychom ten klíč našli, než abychom ukázali naši sílu. Všechno co bylo použito mělo ukazovat na naši schopnost v hledání, bohužel to ani za mák nečerpalo z naší schopnosti spolupracovat, což bylo trochu zklamání. Když jsme konečně prošli dveřmi, setkali jsme se s našim mistrem. Sensei.... o čem byla tahle část zkoušky? Zeptal jsem se tlumeným hlasem. Bylo znát, že mi to vrtá hlavou.

Sonozaki Yumiko

A nakoniec prešli dverami a boli... vonku? Uh... no asi to nebolo zas tak divné vzhľadom na štruktúru budovy, ale aj tak to bol celkom kontrast. Yumiko si vydýchla... prvú skúšku actually zvládli. Úprimne čakala že sa nedostanú ani cez ňu. Ale zvládli to. Sama si nebola istá ako, ale zvládli.
No... lepšie povedané, Taiyo a Hibiki to zvládli. Yumiko... bola celkom dosť zbytočná. Uvedomovala si to... a necítila sa zrovna najlepšie. Preto chvály na jej adresu prijala len s awkward úsmevom a nič nepovedala. Nezaslúžila si ich... ale nechcela ostatným kaziť radosť. Hlavne že to bolo za ňou.
Potom ale zrazu počula nejaký krik a otočila sa. Nejaký týpek s maskarou, čo bolo samo o sebe divné, na nich kričal... podporné slová? Podľa čelenky bol z Konohy... Yumiko prekvapene nadvihla obočie. Bol to ten istý týpek, ktorý sa predtým hádal s Rikutom... Evidentne sa rád predvádza. Takto na seba pútať pozornosť... huh... takíto ľudia buď skončia v neoznačenom hrobe, alebo sa z nich stane Hokage. pomyslela si. Úprimne, nevedela ako na to má reagovať... Bolo to od neho milé, ale stále v tejto skúške bol ich nepriateľ, napriek tomu že boli z tej istej dediny. Potom ju napadlo, že ho vlastne ani nepozná... možno to ani nekričal na ňu a ona sa tu zbytočne zamýšľa nad hlúposťami. A potom jej došlo že sa naňho pozerá už hrozne dlho, odvrátila pohľad a začervenala sa.

Hatake Hibiki

"Jo, dost dobrá práce." odpověděl Taiyō s úsměvem a taky pln energie. Byl fakt rád, že zvládli zkoušku číslo jedna, a bez nějakých větších ztrát nebo problémů..
"Díky, Biscuite.. máš to u mě." poděkoval svému novému, ale už teď velmi důležitému příteli a ještě ho podrbal, než zmizel. Pak se k nim už dostával sensei..
Ten mu rovnou rozcuchal vlasy. Hibiki se smál, a zatím to tak nechal.. o svůj vzhled se na tohle nestaral dost, měl hlavně radost. "Jo, bylo to dobrý! Zvládneme i další!" pronesl se zatnutou pěstí a s úsměvem. Měl z toho fakt docela dobrý pocit..
"Jo, Yumiko. Promiň, jak jsem tě stáhl, ale... letěl na tebe kunai." vzpomněl si ještě rychle, a tak se omluvil Yumiko za svojí hrubost.
Každopádně, hulákal tam jeden z jeho bývalých spolužáků. Moc ho nikdy neznal.. Rin. Pro jednou měl ale i Hibiki dost dobrou náladu. Ukázal mu palec nahoru.
"Jo!" zahulákal na něj zpátky s úsměvem, a pak už dal svojí pozornost zase senseiovi.

Hyuuga Kenshin

"Jste tým. prošli jste jako tým, a já jsem na vás hrdý. Fakt dobrá práce! Ještě nejste chuuniny... povídal s enthusiasmem, "ale udělali jste obrovskej krok." dodal jim k tomu. Poplácal i Itaneho po zádech, a na Hinami se s úsměvem podíval. První zkouška byla za nimi.

Hyuuga Kano

Ještě to nějakou chvilku trvalo, ale za chvíli přišel i Kano. Měl na tváři dost neutrální výraz, a první věc co udělal, bylo, že se podíval Hinami do očí. Každopádně, prošla.
Měl v ruce list. "Dál prochází, jak jsem řekl na začátku, 12 týmů." pronesl dramaticky, koukajíc do toho listu. "Dobrá práce vám všem, co jste to zvládli. Moje úloha tady už končí, vaše ale zdaleka ne. Věřím, že už brzy se objeví zkoušející druhé zkoušky, žádám vás tedy o trochu trpělivosti. Přeji všem hodně štěstí." odkonstatoval tak nějak metodicky, otočil se, a opět zamířil do dveří. První zkouška byla u konce.

Hyuuga Hinami

Hinami se na strýčka pousmála a ještě chvíli tam s nimi stála, než z budovy nakonec vylezl i její otec. Hned se jí podíval přímo do očí, načež Hinami pohledem uhnula. Teprve až, když odešel si trochu oddychla. "V čem asi bude spočívat druhá zkouška..." pronesla svou myšlenku nahlas. Z nějakého důvodu, měla z druhé zkoušky špatný pocit.

Kagami Hikumo

Když se Hibiki omluvil Yumiko, sensei na něj s úsměvem mrkl, čímž mu naznačil, že je na něj hrdý, že splnil svůj slib a ochránil je. "Vedli jste si skvěle. Dostali jste se přes první zkoušku, což vás řadí mezi 12 nejlepších týmů. Sensei je na vás pyšný. Doufám, že si povede stejně i ve druhé zkoušce. Obvykle to bývá ta nejnebezpečnější, takže si dávejte pozor." pronesl k nim. Pak si společně s nimi vyslechl poslední slova, které pro geniny Kano měl. No a nakonec nezbývalo, než počkat na dalšího zkoušejícího.

Satō Raion

Chvíli to trvalo, ale nakonec se přeci jen objevil druhý zkoušející. Tedy objevila. Uprostřed prostranství se v obláčku kouře zjevila OSOBA. Seděla na velkém tygrovi. Zatleskala, aby si získala pozornost i těch, kteří si jí nějakým způsobem nevšimli. "Hoj, jsem Satō Raion vaše druhá zkoušející. Všichni mě prosím následujte na místo konání zkoušky." s těmito slovy se tygr rozeběhl a ostatní týmy za ním.
Trvalo to asi tak deset minut běhu,než jste všichni stanuli před obří zdí obklopující les. 
Raion počkala, až všichni doběhnou a spustila. "Vítejte v lese smrti. Teď vám vysvětlím průběh této zkoušky, poslouchejte pozorně, nebudu to opakovat." pronesla a na okamžik se odmlčela. Během této pauzy vytáhla dva svitky. Jeden modrý s nápisem Země a druhý bílý s nápisem Nebe. "Každý z týmů dostane jeden svitek. Buď svitek Země nebo svitek Nebes. Ostatní týmy nebudou vědět, který tým má jaký. Vaším cílem bude získat oba svitky a dostat se s nimi do věže uprostřed lesa.K jejich získání smíte použít jakékoliv prostředky.  Váš limit je 24 hodin. Zároveň...nemusíte získat svitky jen od ostatních týmů. V lese se nacházejí i zvířata jako tady Tora..." poplácala tygra po zádech. "...za jejichž poražení můžete, ale také nemusíte získat svitek. Někdo nějaké otázky? Pokud ne, poprosím zástupce každého týmu, aby postupně vcházeli do támhletoho stanu, kde dostanou svitek pro svůj tým a číslo brány, kterou vstoupí do areálu lesa." vysvětlila. Pak se ještě plácla do čela. "Málem bych zapomněla. Každý z vás, kdo se rozhodne do lesa vstoupit musí podepsat souhlas, že Konoha nebude mít žádný podíl na vaší možné smrti uvnitř lesa." dodala ještě a nechala kolovat hromádku papírů.

Kageyama Rin

Objevila se tam nějaká ženská a začala jim vysvětlovat, v čem bude spočívat jejich druhá zkouška. Les smrti. To znělo optimisticky. Rin si povzdechl a podíval se na Taie a Hitoshiho. Když se ženská zeptala, jestli má někdo nějaké otázky, Rin nakonec zvedl ruku. "Co je v těch svitcích?" zeptal se. "Abyste nám nedali svitek, co nás pak třeba.. Já nevím.. Uspí, když ho otevřeme." Pokrčil rameny. Obsah nejspíš nebyl důležitý, kdo ví. Možná to byl jen toaletní papír s nálepkou nebe nebo země.

Taiyō Kurama

Dokud dostávala pochvaly, za to, jak tu první zkoušku dobře zvládla, tak jí bylo moc dobře, usmívala se a byla plná energie.  Jen co se objevila další zkoušející, tak už její elán trochu opadl. Po tom co se dostali k lesu smrti, tak její elán zcela opadl. Nasucho polkla, ale jak už to měla naučené, tak se stále mile usmívala.
Vyslechla si pravidla a nedobrovolně podepsala papír ohledně její smrti. "Hurá na smrt." říkala si pro sebe ironicky, když ten papír podepisovala. Pak se podívala na Hibikiho. "Budeš zástupce našeho týmu?" zeptala se.