Zkoušková místnost

Hitoshi

Můj plán nevyšel, vypadalo to, že to, co určovalo kam paprsky půjdou bylo něco jiného. Teď už mi celkem bylo jasné, že je tu s námi více týmů - stala se z toho regulérní bitva i přestože vlastně nikdo nevěděl o co. Byl jsem ještě pořád ve skoku, když jsem si uvědomil podle zvuku, že na mě letí několik shurikenů, byl největší čas je odrazit a získat nějaké postavení na zemi. Složil jsem super rychle pečetě a použil k odražení těch shurikenů vodní vlnu. Suiton: Mizurappa!

Mizuko Taichi

Několika rychlými a přesnými pohyby odrazil vše, co na něj bylo hozeno a rozhodl se věnovat jejich majitelce.
Z chůze tedy přešel do běhu a když byl dost blízko, skočil po ní. PochopitelnĚ ji nechtěl zabít, pouze zneškodnit a tak mířil saii hlavně po končetinách. Jestli by ale třeba uviděl svitek, pokusil by se odříznout ten...

Hatake Hibiki

"Yop!" zahučel jen, a dal se tam, kde týpek ležel. Jasně, že ho vezme s sebou. A tak ho i vzal, a plynovou masku, kterou mu strhl, předal Yumiko, která jí pravděpodobně pak předala Taiyo. To už se jeho ale netýkalo. Vyslechl si plán své spolubojovnice, a horlivě kýval, mezitímco držel nepřátelského shinobi silou za krk, a vytáhl pro tento účel i kunai.. aby moc nezlobil, kdyby k tomu přišlo. Neměl k tomu moc, co říct. Ale to, že to nemá dýchat pochopil. Pokusil se tedy dýchat méně.. ale hej. Taiyo má masku, a Yumiko si s tím umí poradit. On teď bude muset prostě tak nějak jít s bandou. Pro teď to bude Boxer jejich Zvířecí farmy, a ani mu to tolik nevadilo.

Tým 6

Rikuto tam předvedl svoji šarádu a utíkal na soupeře. Nevýhoda toho, že si hodil před ksicht kouř byla v tom, že měl před ksichtem kouř, tudíž neměl ponětí, co se děje na druhé straně. Každopádně, proskočil...
.. A někdo jeho ruku chytil. A chytil ji pevně.
"To stačí. Vyhráli jste." pronesl klidným hlasem shinobi, vyšší, než byl Rikuto. Držel ho pevně jen ze začátku, ale pak ho pustil. V rukou měl ten svitek, co potřebovali, a co měl tým, proti kterému bojovali. Natáhl tuhle ruku se svitkem k Rikutovi.
Za ním byli ti dva z Iwa. Jeden pořád bezvládně ležel. Ten druhý klečel nad ním. V očích měl slzy. "B..brácha..ne..nedělej blbosti...vstávej.." vzlykal s rukou na rameni ležícího. Z křoví vyběhla jakási slečna, taky se znakem Konohy. Utíkala k těm dvěma, s vystrašeným výrazem ve tváři.
Itanemu se podařilo sundat toho, co sundat chtěl, ale ještě než stihl skoropropíchnout soupeře, i on byl zastaven, mezitímco kluk z Iwa těžce dopadl na zem. "Vyhráli jste. Tohle už je přeci zbytečný." pronesl, a pak hodil kunai v rychlosti na tu zeď, která to celé rozdělovala. Zeď byla s výbuchem odpálena. Vyšší kluk sebral zraněného z Iwa a pokynul Itanemu, aby ho následoval. "Jsem Mitarashi Hideyori, z Konohy. Už máme vlastní svitek, a nechceme být nepřátelští.. nechtěli jsme se mezi vás plést, ale už jste to tahali moc daleko. Nemusí přece umřít.." vysvětloval s klidem docela nahlas, aby ho slyšeli všichni. Mezitím se dívka dostala k nejzraněnějšímu z Iwa, a dala se do nějakého léčení.

Uzumaki Rikuto

A nějakej šupák Rikuta chytil. Rikuto se na něj podíval dost ošklivě, i když ho už pustil a dal mu svitek. Rikuto si ho samozřejmě vzal, ale cítil se dotčen z toho, že jim svitek dal nějakej jinej tým, když už se tady pro něj dobojovali. To se přece nedělá. Navíc ten šupák co zranil Hinami nedostal ještě pořádnou lekci! Rikuto chtěl zřejmě něco říct, ale pouze si naštvaně dupnul, zatnul pěsti a šel k Hinami.
Sedni si..
Pravil trošku ošklivě. Nemyslel to tak, ale byl prostě naštvaný a nějak to muselo ven. Až při pohledu na Hinami mu došlo, že se chová jak pitomec.
Promiň..já jen...no..myslím, že mě chápeš..
Pravil a otočil se na ten tým z Konohy, kterej už tam obskakoval Itaneho, klasika.
Musíme to vydezinfikovat. Promiň, nejsem zrovna nějakej léčitel. Ani nevím co s tím dělat, jestli to zašít, nebo jen zavázat..
Zasmál se a sundal si baťůžek ze zad. Vytáhl flašku vody, kterou zde ještě měl. Poslední pití co u sebe Rikuto měl, možná budou potřebovat později najít nějakou vodu.
Takže to zase dopadlo tak, že Itane skolil dva nepřátelé a já celou dobu jen stál a koukal se. Hinami je zraněná a já se nemohl ani hnout..když už jsem dostal šanci aspoň trochu pomoct, tak to zkazil tenhle šupák..musím něco dělat..tohle už se nemůže stát..
Zanadával si Rikuto v duchu během toho, covytahoval čistý obvaz ze svého batohu.

Sonozaki Yumiko

No, viditeľnosť bola stále hrozná, čo sa asi tak nejak dalo aj čakať. Yumiko nevedela nájsť nikoho, ani z toho smeru, kde boli predtým vrhnuté kunaie na Biscuita. Vtedy si ale niečo všimla. Na miesto, kde približne stáli Taiyo a Hibiki, letela... voda?
Yumiko si bola na 84% istá, že to letelo tam kde stáli Hibiki s Taiyo... Ale ako je to možné? Opäť sa pre Yumiko spomalil čas aby mohla premýšľať. Hmm... asi by to dávalo zmysel že majú nejaký spôsob ako vidieť cez hmlu. Inak by v nej nemohli tak voľne bojovať. Takže skrývať sa je zbytočné. Hm... Takže je to buď nejaké neznáme jutsu ktoré vidí cez hmlu... alebo to môže byť senzibil. Každopádne je to nevýhoda, keďže tým pádom pravdepodobne vedia že som zmizla... A ak to je senzibil, tak moje objavenie sa z ničoho nič za nimi nepomôže, keďže on ma ucíti skôr ako sa objavím a stihnem zaútočiť. To je aj nevýhoda tohto jutsu...
Potom sa pozrela ešte raz na vodu, ktorá letela na Hibikiho a Taiyo. Letí to rýchlo. Nemám najmenšiu šancu k nim dojsť, zhmotniť sa a varovať ich skôr, ako ich to zasiahne. Takže im jednoducho musím veriť a využiť túto príležitosť po svojom. rozhodla sa a zamierila čo najrýchlešie tým smerom, odkiaľ videla že vyšla tá voda. Musela to stihnúť skôr ako sa znova presunú...

Taiyō Kurama


Taiyō byla na ruce pořezaná, z katany schytala pěknou šlehu, takže možná i popálená. Neřešila to. Na to bude ještě čas v dalších postech. Avšak tahle nebojácná Taiyō nebyla zrovna nadšená, že jí Yumiko tahala někam pryč stranou, aby jako že byli v bezpečí. Tahle Taiyō chtěla ničit. Ale co naplat. I tak byla odtažena stranou. Tam se ale konečně dozvěděla, že mlha není mlha a dostala plynovou masku. To se v boji může jistě velice hodit. Ve chvíli, kdy Yumiko zmizela, si Taiyō samozřejmě plynovou masku hned nasadila. Těžko  se ale píše jaký měla účinek, doufejme že příznivý. Normální Taiyō by asi začala racionálně uvažovat a něco by jistě hned vymyslela. Tahle Taiyō prostě chtěla boj. "Obávám se, že kouř pro ně není problém. Takže být tebou měním pozice." řekla suše a prostě vyrazila vpřed, kde si asi myslela, že bude zbytek ninjů z Kumo. Ale moc dlouho trasu neurazila, když se potkala s tou vodní technikou. V daný moment nešlo udělat nic víc, než se pokusit uhnout stranou. V ten moment, jako kdyby se zpomalil čas okolo. Taiyō přemýšlela, jestli jí Hibiki poslech a změnil pozici. Zase po pokašlala. Tohle jen víc přiživilo druhou osobnost. Taiyō byla vážně strašně naštvaná a chtěla pomstu.

Hyuuga Hinami

Hinami ani nestačila pořádně vyndat obvaz, když se tam objevil další tým z Konohy a zastavil Rikuta s Itanem. Vypadalo to, že opravdu nechtějí být nepřátelští nebo tak něco. Hinami si trochu oddychla. Hned na to k ní ale přišel Rikuto a docela ošklivě jí řekl, aby si sedla. Podívala se na něj celkem překvapeně a poté svůj zrak sklopila do země. To na ní byl naštvaný, protože to zvorala? honilo se jí hlavou, ale následně se jí Rikuto omluvil a vysvětlil, co tím chtěl říci. Hinami se na něj pousmála. "Děkuju, Rikuto-kun." poděkovala mu za starost a opravdu si sedla, jak po ní chtěl. Našla si k tomu nějaký kámen, pravděpodobně kus tý zbouraný zdi. "Šít to nebudeme..." usmála se na Rikuta a vzala si od něj flašku s vodou. Nevypotřebovala jí moc, jen potřebné množství, na omytí rány. Tu pak pomazala speciální mastí jejího klanu. No a pak zbývalo už jen nohu obvázat, takže natáhla k Rikutovi ruku, jestli jí podá obvaz, když už ho držel v ruce.


Tým 7

Vezmeme to popořadě. 
Yumiko tedy se střelami neudělala nic a pokračovala dál. Po chvilce se jí povedlo zahlédnout jednoho z Kumo ninjů. Byl to ten s obří fajfkou. Opíral se tak o strom a bafal fajfku, ze které vycházel...ano, přesně...vycházel z ní ten dým, co byl všude kolem. Při tom měl zavřené oči a sem tam se mu pohnuly rty, jako by něco říkal. Při bližším prozkoumání, Yumiko zjistila, že má u sebe ninja vysílačku. Pak ale ninja otevřel oči a dal se na útěk někam dál do "mlhy". A nebylo se čemu divit...(čti dál Miku)
Taiyo jedna ze střel škrábla do ramene,když uhýbala. To jí ale nezabránilo pokračovat dál. Nakonec dorazila na stejné místo jako Yumiko, sice jí neviděla, ale byl to fakt. Zato však zahlédla jak Kumo ninja mizí dál v mlze.
Hibiki na tom byl hůř. Zůstal tam sám s rukojmím, který se raději ani nehnul, když měl kunai u krku...A aby toho nebylo málo, všiml si vodních střel až na poslední chvílí a tak ho trochu pocuchali. Žádná z těch tří, co na něj letěli ho neprobodla, jen ho poškrábaly. Jedna na tváři, druhá na levé ruce a ta třetí...za to ta třetí...ta proletěla kumo ninjovi ramenem a neškodně proletěla Hibikimu kolem těla. No..Kumo ninja zařval, protože to muselo strašně bolet.
Jen o chvíli později se ozval jiný výkřik. Nebylo to moc daleko od Taiyo s Yumiko, ale na druhou stranu, než utíkal fajfkař...Bylo jen na nich, jestli se vydají za tím s fajfkou nebo za tím druhým křikem.

Uchiha Itane

Vypadalo to, že už vyhráli, když v tom ho ještě někdo zastavil. Počkat, ale tenhle nebyl z Iwa. Itane si ho prohlédl sharinganem a odskočil od něj o kus dál. Co byl zač? Itane nechtěl své soupeře zabít, ale chtěl se ujistit, že se zase nezvednou a nepůjdou po nich. To by bylo jaksi nepříjemné a problematické. Naštěstí se ten další tým nechtěl prát, což bylo pozitivní, dokonce začali léčit ten soupeřící tým. "Nechtěli jsme je zabít," hlesl Uchiha, zatímco se rozešel k Hinami, musel zjistit jak na tom je.
"Jak je ti?" zeptal se jí starostlivě a na moment si k ní dřepl. Ona z nich asi nejlépe věděla jak se ošetřit, takže se jí do toho moc nepletl. Mezitím deaktivoval sharingan a unaveně vydechl. Sice si chvilku od chvilky kontroloval ty druhé týmy, ale snažil se sám trochu rozdýchat. Jakmile opadl adrenalin, objevila se únava.
"Dobrá práce," pronesl po chvíli s úsměvem spíše k Hinami, protože šupák ze sebe nechal udělat maximálně tak kámen. "Rikuto, vem prosím jejích svitek," požádal svého kolegu. Furt chtěl mít svitek, tak teď měl šanci. On si dal na posilnění nějaké bojové kuličky na doplnění živin. Boje byly náročné.

Tým 9

Vypadalo to, že kočka doopravdy zmizela spolu s klonem, jenže jakmile dým zmizel, slila se zpět do jednoho celku. Byla sice o trošičku menší, ale stále tam byla. A pustila se za originálním Rinem. Mezitím se u senbonpána objevil jeho klon, který okamžitě zmizel a objevil se u toho kluka se shurikenem v zádech. Vzal ho na rameno a stejně rychle jako předtím zmizel. Zůstával tedy jen originální senbonguy a ta malá holka, která se pustila do boje s Taichim. Měla jen jeden krátký nůž, ale poměrně to s ním uměla, protože vykryla většinu útoků na svojí osobu. Ale pár škrábanců získala, protože měla menší sílu jak její oponent. Nakonec byla přinucena se stáhnout několika úskoky do strany. Svitek nebyl vidět, ale měla na sobě dvě taštičky a pouzdro na noze, takže.
Hitoshimu se podařilo spláchnout útok zbraněmi, mohl se tedy vrhnout na svého protivníka, na kterého zezadu útočil i Rin. To by bylo pro senbona nepříjemné, jenže Rina pronásledovala ta kočka, takže to bylo dva na dva. Uskočil do strany a vyhodil do vzduchu další senbony. "Senbon kage bunshin no jutsu!" hlesl a dokončil pečeť. Ze vzduchu se začala snášet doslova senbonová sprcha. A vzhledem k povaze senbonů, byl to útok, který nebyl pořádně vidět. A v tomhle množství by mohl napáchat i poměrně dost škody. Ovšem, jak už bylo předtím dokázané, proud vody na zbraně fungoval...

Hatake Hibiki

Inu, soupeř poznal to, proč se nestřílí zbraněmi do místa, kde má být spojenec. Protože se může taky stát něco takového podobného. Sám si ale všeho všiml na poslední chvíli, takže i on zůstal poškrábán. To ale nebylo tak hroznou ztrátou. Upřímně ale, nezbývalo mu nic moc, než spíš tak nějak čekat. Pořád tedy držel "zajatce" s kunaiem u krku, a popošel kousek do strany, aby nebyl tak jednoduchým cílem, ale.. nijak se nikam moc nevydával. Věřil slečnám.

Tým 6

"To je dobře. I tak se vám to ale skoro podařilo." pronesl Mitarashi, ale usmál se. Chlapec, který na tom byl předtím špatně, už alespoň začal zase dýchat. Dívka z Konohy stojící nad ním si oddychla. "Tihle asi mají po zkouškách. Zvládneš se o ně postarat?" zeptal se mladého ninji z Iwa, a ten jen, se slzami v očích, pokýval hlavou. Bylo jasné, že už se v tomhle stavu zúčastnit a získat hned dva svitky nestihnou. Mitarashi mávl na svůj tým, a ti se začali zase sbíhat k sobě, aby opustili místo. "Dobrá práce, mimochodem." řekl ještě.

Uzumaki Rikuto

Rikuto odmotal kousek obvazu, aby s tím Hinami už neměla tolik práce a mohla to rovnou položit na ránu. No asamozřejmě přišel nevItanej, jako by musel být všude. Rikuto neřekl ani půl slova, pouze si ejdnou rukou poklepal na hrudník. Svitek měl na nejbezpečnějším místě, vnitřní kapsa u bundy. Potom zřejmě ještě od Hinami převzal zpátky vodu, kterou samozřejmě zavřel a vrátil do batohu, který si hodil přes rameno na záda. Vstal a udělal pár kroků od svého týmu. Rozhlédl se po okolí a nenápadně i po druhém týmu z Konohy, chtěl si zapamatovat jejich obličeje.
Měli by jsme jít..
Pronesl směrem ke svému týmu a otočil se směrem, kterým by se asi měli vydat.

Hitoshi

Něměl jsem příliš možností, musel jsem náš tým chránit před další sprškou. Doufal jsem, že o zbytek se postará Rin s Taiem, kteří teď měli možnosti. Použil jsem tedy opět vodu, abych odrazil hozené zbraně a dál jsem vyčkával na další vývoj bitvy.

Taiyō Kurama


Další zranění, sice jen škrábance, ale zranění. Nevadilo to. Taiyō po úhybu pokračovala dál. Za sebou uslyšela nějaký výkřik, ale nezdál se být Hibikiho, takže buď to Hibikiho netrefilo, nebo ani nestačil vykřiknout. Pomstááá! hodilo se Taiyō v hlavě. Taiyō co nejrychleji jak jen uměla doběhla na místo, kde si myslela, že budou ti ninjové. Nejdříve nic neviděla, ale pak zahlédla, ninju z Kumo. Na tváři se jí objevil takový ten nebezpečný úsměv. "Já tě vidím." pronesla si zpěvně pro sebe a vydala se hned za ním. V ruce připravený kunai, kdyby se náhodou chtěl nějak víc prát. "Vzdej se, a přežiješ to." houkla za ním. "Možná." dodala pro sebe. Ten výkřik z druhé strany sice zaregistrovala, ale teď chtěla dostat tohohle ninju.

Sonozaki Yumiko

Stalo sa veľa vecí naraz. Yumiko konečne našla jedného z nepriateľov... bohužiaľ, Taiyo ho odohnala skôr ako sa k nemu mohla Yumiko priblížiť. Všimla si aspoň, že mal u seba vysielačku... takže takto spolu mohli komunikovať nech boli kdekoľvek. Oh yeah, ja nemôžem mať iPhone lebo technologický postup sa nestal, ale oni môžu mať vysielačky, nice. Tiež sa jej zdalo že to nakoniec bol senzibil... Yumiko si nebola istá, ale nemala veľmi možnosť ako to viac zistiť. Každopádne, teraz bol aspoň zamestnaný a nemohol senzibilovať alebo vytvárať hmlu. A keďže utekal, tak Yumiko, ktorá čítala kedysi dávno knihu menom Smite, vedela že nemá zmysel behať za utekajucim nepriateľom pokiaľ nemáme nejaký spôsob ako ho zastaviť a zabiť... čo Yumiko nemala. A tak to nechala na Taiyo a išla sa pozreť na ten divný výkrik. Mohla to byť pasca, ale Yumiko dúfala že ju z toho jej OP nehmotnosť dostane. Plus, keď senizibil nevytváral novu hmlu, tak sa konečne mohla začať zlepšovať viditeľnosť... takže aj Hibiki bude potrebovať pomoc. Nemôžu ho tu len tak nechať samého proti dvom.

Hyuuga Hinami

Hinami si od Rikuta vzala kus obvazu, vrátila mu vodu a poděkovala. Mezitím, co si nohu obvazovala, k nim přišel Itane a ptal se jí, jak jí je. "V pořádku. Už to ani moc nebolí." odpověděla mu a pousmála se. 
"Ještě ale nejsme venku z lesa. Stát se může cokoliv." připomněla jim Hinami a pokusila se vstát. Šlo to trochu ztuha, jelikož jí při tom celkem zabolela rána. Nedávala to však najevo. Nechtěla, aby se o ní kluci báli. Musela jen vydržet, než mast zabere a jí to tak přestane bolet.


Tým 7

Nepřítel Taiyo dál utíkal. Asi poznal, že by h Taiyo pravděpodobně zabila, kdyby se zastavil. Blbé ale bylo, že jí celkem dost mizel v mlze. Jenže...potom zakopl o kořen a sletěl na zem. Začal se sbírat na nohy, ale Taiyo se blížila...no a dokáže ho chytit. Chudák Kumo NPC...

Yumiko naopak zamířila k výkřiku. Nebylo to moc daleko. To co tam ale našla, určitě nečekala. Ležel tam ten týpek s trubkou v bezvědomí, s krvácejícím kousancem na ruce a ošklivě zbarvenou a zkroucenou nohou. Nad klučinou se právě skláněl někdo, koho Yumiko znala a koho tu pravděpodobně nečekala...Byl to Biscuit...živý a zdraví...jen s menší tržnou ranou na jeho psí tváři. No a v tlamě neměl nic jiného, než svitek, který jste potřebovali.

Hibiki měl asi tu nejnudnější úlohu v tomhle napohled chaosu. Týpek, kterého držel pod krkem se tvářil dost vystrašeně. Nebylo se čemu divit. Jeho teammate ho trefil, takže měl díru v rameni, která dost krvácela a pak dokonce uslyšel jeho křik. Bál se, že ho ty holky sejmuli a bál se také toho, co bude s ním.  "Ehm...je tu nějaká šance, že bychom se nějak domluvili?" zkusil navrhnout. Hibiki si mohl všimnout, že v místě, kde se nahází začíná mlha řídnout.

Kageyama Rin

Nepříjemná situace. Ale to se asi dalo čekat. Ten chlápek s jehlami se rozhodl, že je čas na to, aby týmu devět ukázal, jak funguje akupunktura. Nicméně Rin neměl rád jehly a Hitoshi zřejmě taky ne, protože použil další proud vody, aby je smetl. Dobře. Musel teď chránit Hitoshiho, protože byl jejich jedinou obranou proti těm jehlám. Nejspíš se ho budou chtít rychle zbavit. Ta debilní bleskovodní kočka za Rinem pořád běžela. "Kdybych dokázal vyrušit tu techniku," zamyslel se nahlas. Měl asi tak dvě a půl vteřiny, než se s rantonovým tygrem střetne. Na další klony to v tuhle konkrétní chvíli neviděl. Už se necítil tak silný jako na začátku a zranění s boje s kočkou se začaly ozývat. Rin co nejrychleji skočil po velkém shurikenu, co ležel nedaleko na zemi (ten, který předtím hodil a ninja z Kumo ho odrazil na zem), napřáhl se a hodil ho obloukem na holku z Kumo, která nejspíš pořád ovládala tu techniku. Kdyby se mu jí podařilo vyřadit, nejspíš by zrušil oboje a Tai s Hitoshim by mohli vypnout týpka s jehlama. Shuriken byl hozen tak, aby to vzal obloukem na záda té holky. Nicméně jí nechtěl zabít. Těsně před tím, než by jí to trefilo, to pufnulo a shuriken se změnil na Rinův klon, který holku kopnul do hlavy. Uspávačka. (byl to klon celou dobu. Bylo to tam v podstatě i napsaný). Rina během toho všeho nejspíš trefila ta kočka, takže dostal dost velký elektrický šok (pokud to tak funguje ??)

Mizuko Taichi

Moc dobře zaregistroval letící shuriken na záda té slečny, tak se rozhodl, že se jí pokusit rozptýlit ze předu.
Proto se na ni jednoduše znovu rozběhl s nachystanými saii. Kdyby se mu k ní podařilo dostat rychleji, tak by se ji asi pokusil vzít po hlavě rukojetí saie, ale svižnější než shuriken asi nebude.
Od senbonů snad byli Tai i týmová parťačka toho oblačňáka snad dost vzdálení. Takový friendlyfire by nebyl pěkný.

Uchiha Itane

Vypadalo to, že kluci z Iwa byli od smrti zachráněni a jejích kolega se o ně postará. To bylo dobře, Itane nechtěl, aby u zkoušek někdo zemřel jeho vinou. I ten jeho útok do zad nepřítele byl jen proto, že nic jiného neměl.
Každopádně, Rikuto už svitek měl u sebe, nejspíše pro jednou zapojil mozek a za to si zasloužil Itaneho uznání v podobě pokývnutí s úsměvem. Takže se též zvedl na nohy a začal pátrat po správném směru k věži. "Jo, jak řekla Hinami, musíme se dostat k té věži, pokud možno, co nejrychleji, již nemám zdroje na další boj," hlesl tiše, aby to slyšel jen jeho tým. Nechtěl je ohrozit. Pak se podíval na Hinami a její nohu, no, nedalo se nic dělat, potřebovali rychlost, takže jí z ničeho nic chytil do náruče a vyrazil za Rikutem. Teď bude muset být jejích štít on. "Jak jsi na tom s chakrou? Zvládneš ještě používat Byakugan?" zeptal se Hinami. On pro dnešek dosharinganoval, dost ho bolela hlava.

Tým 9

Hitoshi zachytil většinu senbonů. Několik jich sice stihlo projít, ale způsobily jen malé ranky na Rinovi a Hitoshim, jinak řečeno, nezasáhli žádný důležitý bod. Další Rinův manévr byl poměrně dobrý, klon se dostal až za malou holku, ale po Rinovi běžela furt kočka. Jenže...
Taichi i Rinklon byli už téměř u holky, když se její tělo náhle změnilo na elektřinu a způsobil menší výboj. Raiton Kage Bunshin. Klon zmizel okamžitě a Taichiho tělo bylo rázem paralyzované. Bylo to dost nepříjemné, ale nic, co by ninja neměl vydržet. Ovšem... ve chvíli, kdy se rozplynul klon, rozplynula se i ta kočka, která šla celou dobu po skutečném Rinovi.
A aby se ukázalo, že i špatňáci mají někdy štěstí, z nedalekého stromu spadla na zem ta holka. Oddechovala a vypadala velmi vyčerpaně. Senbon ninja se rychle rozeběhl k ní. Vypadal poměrně vyděšeně. Byl zády k vám všem. Taichiho paralýza opadla.

Mizuko Taichi

Ten bleskový klon nečekal. Normálně by se objevil za ním a píchl mu kunai do krku...
Málem s sebou hodil o zem, když ho to paralyzovalo, podařilo se mu ustát. Chvíli nějak nemohl donutit ruku k pohybu...
Podíval se, co se děje se skutečným dívkou z oblačné a svižně se k nim vydal. Po cestě otevíral a zavíral pěst, která ho stále nepříjemně brněla.
Když k nim dorazil, prohlédl si dívku, jestli je to jen únava nebo něco horšího.
"Už nebude důvod k boji že?" zeptal se spíše toho posledního provozuschopného protivníka. Doufal, že se nebude o nic pokoušet. Přeci jen tady měl dva kolegy o které by se měl postarat.

Hitoshi

Vstřebával jsem všechno, co se dělo. Zároveň jsem cítil, že mi zbývá tak poslední třetina mé chakry, už jsem tu vyplýtval celkem dost vody a podepisovalo se to na mém fyzickém stavu. Byl jsem dost naštvaný, že je tu spousta geninů, kteří byli na daleko větší úrovni přesto tu teď s námi soutěžili. Proč nedokázali využít svůj potenciál a své schopnosti a nestali se geniny už dávno? Přišli si snad z nás dělat srandu? Přišli, aby se pobavili? Zlověstně jsem svíral svojí levou pěst, až bylo slyšet jak napíná. Proč ta holka, která ovládá nějaký neznámý element, nezná ani svoje možnosti a přesto je silnější? Je to tady snad o štěstí? S tím se nesmířím. V ruce se mi objevily dva kunaie, které jsem téměř okamžitě poslal do zad ninjovi se senbony.

Kageyama Rin

Rin klečel na zemi a rukama se podepíral, aby nespadl na hubu. Vyhráli? Těžko říct. Bylo to zřejmě dost vyrovnané. On sám už neměl moc sil. Hitoshi na tom taky nebyl úplně parádně. Tai byl zřejmě jediný, kdo mohl něco dalšího dělat. Bylo to hlavně na tom ninjovi z Kumo. Rina docela hodně zaskočilo, když Hitoshi hodil dva kunaie. Skoro jako by toho ninju chtěl skutečně zabít. Nemohl s tím ale nic dělat. Prostě tam jen klečel na místě a pozoroval.

Tým 9

Taichi chtěl domluvu, Hitoshi útočil a Rin byl bez paliva. Docela zajímavá situace. "Bratře," zakňourala holka, která nebyla v bezvědomí, ale asi od toho neměla daleko. Ninja z Kumo se bleskurychle otočil a hodil senbony tak, aby vyrušily kunaie. "Říkal jsem ti, ať nepoužíváš tolik chakry. Narozdíl odemě jsi zdědila sílu naší rodiny, ale ne její moudrost," řekl pak k dívce na zemi. Odhadem jí mohlo být maximálně 8 let, on byl starší než vy, takže evidentně on tu byl ten nejschopnější. Ale zatím jen házel senbony, možná nakonec jen vadný materiál?
"Máš pravdu. Musím dohlédnout na dva ukvapené členy svého týmu. Boj skončil," pronesl vážným hlasem a pak udeřil pěstí do země. Taichi mohl poznat, že podobný pohyb dělal i on, během tréninku. Pak začala země od ninji praskat až směrem k vám. Vystřelilo to spoustu sutin a vy jste se museli nejspíš o kus stáhnout. Taková malá Sakura. Když kouř po útoku zmizel, v nejhlubším místě ležel svitek. Svitek Nebe.

Mizuko Taichi

Poněkud překvapeně hleděl na ty kunaie, které jim Hitoshi poslal do zad. Na řešení tohohle bude čas později.
Tai skutečně ten pohyb poznal, a jelikož stál nejblíž, stačilo mu pouze vyskočit do vzduchu a pak dopadnout zpět, vedle svitku. Ten vzal a dal ho k druhému, který už měl.
"Půjdeme nebo menší pauza?" zeptal se. On, narozdíl od jeho přátel, neudělal prakticky nic. Ano, nabíjení zbraní ho něco stálo, ale stále byl s chakrou tak na dvou třetinách.

Hatake Hibiki

"Asi ani ne, hele." pronesl s úsměvem, mezitímco týpkovi z držení ani trochu nepovolil. "Ber to takhle. Holky teď najdou tvoje spolubojovníky. Porazí je, rozbijou je. Ty tady akorát počkáš se mnou, dostaneme váš svitek, a budete moct odejít. Vlastně jsi dopadl nejlíp. Prostě chvilku počkej." dodal k tomu na vysvětlení, a zachechtal se. Popravdě mu ale moc do chichotu nebylo... holky to porazí, věřil jim. Dokázal by to ale on? Takhle to nezkusí...

Tým 6

Vlastně ani nic moc co napsat. Mitarashiho tým se dal pryč, mezitím co váš soupeřící tým.. nebo spíš jeden jeho fungující člen.. se rozhodl začít sbírat všechno jejich, ať už to tam bylo po boji nebo předtím připravené. Doslova všechno balil.
No, pro vás cesta k věži byla otevřená. S Byakuganem by neměl být problém se vyhnout všemu a prostě tam doběhnout. Pokud se Hinami rozhodla použít Byakugan, viděla jeden tým dobrý kilometr daleko a ne v jejich cestě k věži, kterých by si při přímé trajektorii ani nemuseli všímat. Jinak nic.

Uzumaki Rikuto

No a Itane sebral Hinami do náruče. Což přišlo Rikutovi trošku useless, protože nebudou o moc rychlejší s tím, jak je Itane unavenej a Hinami né nějak extra zraněná. Každopádně si nechal své myšlenky pro sebe a radši si z batůžku vytáhl banán, který byl z tepla už trošku černej, ale je to jídlo a to má Rikuto rád, takže mu to bylo dost šumák. S radostí se tedy zakousl do banánu a rozeběhl se směrem k věži s tím, že ho tedy Itane snad bude následovat. Normálně by Rikuto schválně pelášil co nejrychleji, aby dokázal Itanemu jak ej jeho pln špatnej, ale momentálně měl hlavu plnou starostí. Musel si zapamatovat techniku, kterou na něj šupáci použili, aby se už nikdy nic takového neopakovalo. Musel se pak zeptat senseie na nějakou counter věc. A hlavně začít brát vážně trénink, stále si pamatoval ksicht toho šupáka, co mu zachytil pěst, jako by o nic nešlo. Nakonec tedy zakroutil hlavou, zahodil šlupku od banánu a pokračoval v cestě k věži.

Kageyama Rin

Rin vzdychl. Dokázali to. S trochou štěstí je po cestě nepřepadne nějaký jiný tým, co jim vezme oba svitky. Taková možnost tu pořád ještě byla, ale Rin nad tím nechtěl přemýšlet. Vyhráli. Proti silnému týmu. Ukázali, že nejsou tak špatní, jak se od nich očekává. "Jenom," vzdychl, položil si ruku na pravý bok a sykl bolestí. Vyhrnul si triko, aby se podíval, proč ho to tak bolí. Měl docela hluboko zapíchnutou jednu jehlici, co po nich před chvílí vyplivl ten oblačňák. "Potřebuju trochu pomoct." Pomalu se položil na záda. Předtím tu bolest dokázal potlačit, ale teď už to bylo moc. Nejspíš by se zvládl pohybovat, ale bude potřebovat podepřít.