Zkoušková místnost

Hitoshi

Sám jsem si z ruky se syknutím vytrhl jehlici, která však minula kritická místa a jenom se povrchově zapíchla nad zápěstím. Došel jsem k Rinovi a se značnou námahou ho podepřel tak, abychom mohli jít dál. Úlevou bylo, že jsme měli ten svitek, což byla spíš nějaká dobrosrdečnost jejich týmu, protože kdyby chtěli, nejspíš by zmizeli i se svitkem a my bychom nic neudělali. Vraceli jsme se k Taiovi.

Sonozaki Yumiko

Yumiko teda našla... nečakanú scénku. Vyvalila by oči, keby nejaké mala... momentálne neexistovali. Pozrela sa naňho... Ninja z Kumo, s vysielačkou... jo, bol to ich tretí nezvestný člen. Evidentne ho ten utekajúci senzibil neupozornil dostatočne. Oh well...
Yumiko priložila svoje neexistujúce ruky k sebe a začala sa objavovať. Bolo to v Biscuitovom zornom poli... nechcela sa mu objaviť za chrbtom aby ho nevydesila. Keď sa objavila, tak zdvihla palec. Skvelá práca, Biscuit! povedala entuziasticky a s úsmevom. Bol to bojovnik, takto zranený ich zachránil... Uvedomila si, že to je vlastne po prvý krát čo s tým psom hovorí... To bolo awkward, nikdy sa ani formálne nepredstavili... Yumiko sa začervenala a pozrela do zeme, lenže vtedy si uvedomila, že ešte vlastne neni koniec.
Podišla bližšie... vytiahla z ruky čiernu tyč, rozlomila ju a zabodla týpkovi časť do ruky, do druhej ruky a do oboch nôh. Takto by sa nemal byť schopny pohnuť až do konca skúšok.
Potom pozrela opäť na Biscuita. Hibiki je tým smerom. ukázala smer. Mal by mať rukojemníka. Toho tretieho naháňa Taiyo, takže jej s nim idem pomôcť... Ty odnes zvitok Hibikimu, a keby vás niekto našiel tak skúste isť smerom k nám. povedala mu. Prišlo jej divné, dávať pokyny psovi, ktorý bol pravdepodobne lepší ninja ako ona, ale tak... ak by mal námietky, tak môže prostestovať. A... um... si fakt skvelý. dodala a začervenala sa. Vystrela ruku, chcela ho aj pohladiť ale... proste sa hanbila a myslela si, že by to mohol zobrať ako urážku. A tak ruku rýchlo stiahla, kývla mu a rýchlo vyrazila smerom, ktorým išla Taiyo za tým posledným ninjom. V ruke mala pripravený kunai a rozhliadala sa... Nevedela aká je situácia, ninja mohol byť silný a mohol robiť Taiyo problémy. A tiež sa tam mohol objaviť niekto iný... takže Yumiko sa mala na pozore a bola mentálne pripravená použiť Mujin Mesai, keby sa niečo zvrtlo. Ale aj tak mala celkom radosť... Biscuit to fakt zachránil. Konečne to vyzeralo že im niečo aj vyjde. Len to museli ešte dotiahnuť do konca.

Taiyō Kurama


I když jí nejdříve ninja z Kumo utíkal, Taiyō to nechtěla vzdát. Nehodlala ho nechat jen tak odejít, bez toho, aniž by zaplatil. Ale dnešní den měla Taiyō štěstí a ninja zakopl a upadl na zem. Snažil se znovu utéct, ale Taiyō mu k tomu nedala příležitost. Seskočila z větví a přistála přímo na ninjovi. Uzemnila si ho tak. "Tady někdo neposlouchal." prohodila Taiyō s úšklebkem, který naznačiloval, že ninjovi už nezbývá mnoho chvil života. A už se napřahovala s kunaiem k seku, který by byl pro ninju asi i smrtelný. Avšak něco jí v tom zabránilo. To něco jí nedovolilo tento sek provést. Něco jako neviditelná síla, která s tímto rozhodnutím nesouhlasila. Druhá Taiyō, ta bojovnější,  jako by tušila, co to asi je. Protočila oči a odfrkla si. Sice tedy ninju nezabila, ale pěstí do tváře si neodpustila. Pro jistotu mu svázali i ruce a za vypouštění mlhy dostal i roubík.
Ninja z Kumo tedy přežil. A tentokrát si troufám říct, že už i poslouchal a bez větších námitek doprovodil Taiyō zpět. No a cestou zpět vlastně potkali Yumiko. "Mám ho. Všechno OK?"oznámila krátce a zároveň se zeptala na situaci.

Hyuuga Hinami

Hinami se zrovna rozhlížela kolem svým Byakuganem, jestli nejsou v okolí nějací nepřátelé. A v tom přestala cítit zem pod nohama a kolem ní byly nějaké ruce, překvapeně sebou trhla a podívala se, co se děje. Itane jí držel v náručí. Hinami vyvalila oči, totálně zrudla a uhnula pohledem někam do háje. "Já..já...můžu..můžu jít sama...um..." cítila se nehorázně trapně. Zároveň ale i smutně, protože jí musel někdo pomáhat. "Ch-chakry mám dost." odpověděla mu pak i na otázku.

Tým 7

Biscuit si Yumiko všiml a na její pochvalu se zazubil. S tím svitkem v hubě to šlo trochu blbě, ale snažil se. "He hohle hohravdu huhný?(Je tohle opravdu nutný?)" zahuhla, když Yumiko týpkovi probodla ruce a nohy. Týpek při tom docela dost zaječel a na okamžik ho to probralo z bezvědomí, ale z toho šoku do něj zase upad.
"Ha hým(Já vím)." zahuhlal, když mu řekl, kterým směrem je Hibiki. "Hohre(Dobře)." řekl na plán Yumiko a se svitkem v tlamě se vydal z Hibikim.

Kumo ninja, na kterého Taiyo skočila, vypadal totálně vyděšeně. Obzvlášť, když se dívka tak šklebila. Ninja se bál o život a měl proč. Naštěstí, ale Taiyo něco zastavilo a tak skončil jen svázaný a s roubíkem v puse. Mohl být rád, že neskončil jako jeho kolega, o kterého se postarala Yumiko. Pak šel poslušně s ní a potkali Yumiko. Mlha mezitím řídla už všude.

Kumo ninja u Hibikiho si povzdychl. "A..ehm...je tu nějaká šance, že nás pustíte živý?" zkusil ještě jednu otázku. Dýchal u toho dost divně...a také se hodně potil. Rána mu furt krvácela. Najednou se z teď už dost řídké mlhy vynořil Hibikiho věrný společník. Biscuit se svitkem v tlamě. Ten pak vyplivl na zem. "Hibiki...ehm...víš, že ti tu ten kluk umírá?" zeptal se hafan.

Uchiha Itane

Itane na tom fyzicky nebyl špatně, jen jeho chakra nedovolovala používat jeho nejsilnější techniku, protože by to přepálil. Během souboje dokázal totiž poškození docela efektivně uhýbat a tak byl nezraněn. A vzhledem k tomu, že podstoupil trénink v rychlosti, dokázal s Rikutem v pohodě držet krok i když nesl Hinami. Hlavně, že pan Uzumaki zase žral.
"Já vím," usmál se na Hinami, která byla značně červená. I on se v tu chvíli trochu začervenal, ale pak jen zatřepal hlavou a běžel dál. "Ale potřebujeme se dostat k věži vcelku, tak se prosím soustřeď na naše okolí," požádal jí a sám se snažil být ve střehu. S trochou štěstí se dostanou k věži už bez obtíží. Ten boj stačil na celou zkoušku.

Tým 9

K, mohli jste běžet směr věž, kolem vás zatím žádné nebezpečí nebylo a snad už ani nebude.

Hatake Hibiki

Hibiki slyšel kus od něj docela jekot. Dobrá věc byla, že to neznělo, jako jekot holčičí. I tak to ale bylo trochu děsivé.. snad si holky poradí. Inu, určitě si poradí. Držel ho tam, a už se mu jal odpovídat. Kluk zněl docela v klidu, vzhledem k tomu, v jaké byl nepříjemné situaci. "No, to záleží dost na tom, jak.." chtěl rozvést a všechno, když v tu chvíli se z mlhy vynořila velmi vítaná známá tvář. Holky se o něj určitě bály a i Hibiki měl nepříjemný pocit, ale věřil tomu, že takovýhle šupák by nemohl jednou ranou vyřídit někoho, kdo provázel na misích už jeho legendárního vzora. Nope, Biscuit je borec, poradí si!
No, a taky je o něco všímavější, než Hibiki. O něco dost. "No, jen tak pustit ho přeci nemůžu.." pronesl trochu naštvaně. Měli ale svitek, to bylo důležité. "Hej, znáš něco jako čest? Budeš hodnej, když se ti o to postarám?" zeptal se bez obrátek shinobiho ze soupeřící vesnice.

Tým 6

Cesta ani nebyla tak dlouhá, a s pomocí Hinami jste neměli problém vyhnout se jakémukoli trablu. Za chvilku už jste se dívali na věž zblízka a zespoda. Vchod vězel přímo před vámi.

Uzumaki Rikuto

A tak dorazili všichni v pohodě k věži bez toho, aniž by Rikuto nějak hlasitě hulákal a tak. Došel tedy ke dveřím a no...zaťukal? Až po tom, co zaťukal mu došlo, že je tohle možná spíš vhodná chvíle na ony svitky. Vytáhl tedy svůj svitek, uchopil ho pevně do pravé ruky a následně natáhl k Itanemu. Byl přeci "kapitán", bylo na něm to udělat. Rikuto se však na Itaneho ani nepodíval, koukal se okolo sebe a hlídal okolí. Přišlo mu to až moc jednoduché, něco mu na tom všem nějak nehrálo.

Sonozaki Yumiko

Na Biscuitovu otázku pokrčila ramenami. Nechcem riskovať, že by sa prebral a napadol nás keď to nebudeme čakať.
...
Yumiko si vydýchla, keď videla pred sebou Taiyo, ktorá bola v poriadku. Dokonca viedla so sebou ninju, ktorý vyzeral vydesene. Jo, dostali sme všetkých. Biscuit sa postaral o toho tretieho. Mimochodom, dobrá práca. povedala a pousmiala sa na ňu. Tak sa teda vráťme k Hibikimu.
Obrátila pohľad na ninju z Kumo. Nevyzeral, že by sa o niečo chcel pokúsiť, ale Yumiko bola paranoidná. Pri ceste späť z neho nespustila oči. Pre istotu.

Mizuko Taichi

Rozhlédl se a následně ukázal směrem k věži (jestli ji neviděl tak prostě poskočil výš).
Své zbraně raději ještě neschovával, byl připraven bránit své přátele, kdyby to byla potřeba.
Vydal se tedy v čele, hodně nenápadně a potichu lesem směrem do jeho středu.
Byl celkem zvědavý, kdo se tímhle probojoval. Dokonce už zapomněl, jestli jim říkali kolik týmu celkově tuto zkoušku může udělat...

Taiyō Kurama

"Biscuit?" zeptala se Taiyō překvapeně a několikrát zamrkala. Všichni jsou v pořádku. Ninji jsme porazili. My jste to dokázali. slavila Taiyō potichu. A jak tak slavila, tak si vlastně uvědomila, že už nebyl důvod k boji. Taiyō se uklidnila a uvolnila. Už neměla ten zabijacky pohled. Už netoužila po pomstě. Už to zase byla ta normální, usměvavá Taiyō. Ovšem jeden problém tu byl. Poslední, co si Taiyō pamatovala bylo, jak má pod krkem katanu. No a teď tu stála. Držela zajatce a hrozně moc jí bolela ruka, která byla zraněná. A samozřejmě jí bolely i další rány, u kterých neměla tušení, jak k nim přišla. Co se stalo? ptala se sama sebe. Dobrá práce? Vždyť jsem nic neudělala? Nebo snad ano? Ale to bych si jistě pamatovala. nemohla pochopit slova od Yumiko. Celé to bylo zvláštní a Taiyō se začala bát, co se s ní děje. I když si celou situaci neuměla vysvětlit, nedala to najevo. Bála se zeptat, protože se bála té odpovědi. Takže se prostě usmála a přikývla. "Děkuji. I ty jsi odvedla spoustu prace." odpověděla jí a se zajatcem vyrazila s Yumiko za Hibikim.

Kageyama Rin

Rin se opíral o Hitoshiho. Byl rád, že mu někdo z týmu pomohl. Klidně se na něj mohli vykašlat za to, jak to podělal s tou kočkou. No, teď už to asi bylo jedno. Měli dva svitky a mířili do středu, kde by měla být ta věž. S trochou štěstí tam nebude čekat nějaký zoufalý tým, kterému se nepodařilo najít druhý svitek. Stačilo by připravit nějakou chytrou past a vzít jinému týmu svitek, který si pracně vybojoval.
Během cesty do středu lesa taky přemýšlel nad tím co viděl, když Hitoshi hodil ty kunaie po ninjovi z Kumo i přesto, že už bylo v podstatě po boji. Sice to oficiálně nebylo řečeno, ale všichni to tak nějak věděli. Chtěl jim skutečně ublížit? Rin měl taky chuť po vítězství, ale nejspíš by nezašel tak daleko, aby někomu nějak vážně ublížil. Natož zabil. Chtělo se mu o tom s Hitoshim mluvit? Nejspíš ne. Popravdě to, co v ten moment viděl v jeho očích ho na chvíli dost vyděsilo. Radši si teď ale nechal svoje myšlenky pro sebe a soustředil se na to, aby zůstal při vědomí.

Hitoshi

S podepřeným Rinem jsme se tedy vraceli k věži. Dost jsem přemýšlel, o těch týmech, které jsme potkali na této zkoušce. Všichni byli něčím extrémně speciální, vlastně nikdo neměl ani nějaký normální element. Všechny ty techniky byly daleko za naší znalostí a představivostí, válcovaly nás na plné čáře - ten svitek jsme měli jenom díky jejich nerozvážnosti, nic jiného za tím nestálo a už vůbec ne naše souhra, ta se naopak ukázala jako nedostatečná pokud nemáme žádné super silné techniky. Všechno se zdálo dost na nic.

Hyuuga Hinami

Hinami sice byla po cestě trochu mimo, ale i tak tak nějak zvládla jejich tým navést k věži. "U-už mě pustíš?" zamumlala Hinami stále dost červená v obličeji a dívající se někam jinam. Vážně jí bylo trapně. Rikuto nejprve zaklepal a pak podával Itanemu svitek. V tom si ale Hinami všimla na dveřích cedulky s nápisem, který říkal, že se vchod otevře teprve tehdy, když se setká nebe se zemí. "Koukněte!" pronesla a ukázala na tu cedulku, aby si jí všimli i ostatní.

Tým 7

"Co je to s váma...nejprve Yumiko a teď i ty..." zamumlal si Bscuit pod své psí fousky. Týpek na Hibikiho slova o cti,pomalu přikývl. Vážně na tom nebyl dobře a moc dobře to věděl. Mezitím dorazili i Yumiko s Taiyo. Ten kumo ninja s fajfkou, přes svůj roubík vyjekl, když spatřil, jak je na tom jeho teammate. No a mlha už zmizela úplně. Takže jste už i pěkně viděli na místo, kde ležel přišpendlen třetí kumo ninja. To fajfoukna vyplašilo ještě víc...vlastně byl tak v šoku, že to s ním seklo.

Uchiha Itane

Dorazili konečně k věži. Hinami se ho zeptala, jestli jí pustí. Jo, to by asi měl, že? Jinak nebude moci bojovat s final bossem nebo tak něco. Takže jí postavil na nohy a podíval se na Rikuta, který mu podával svitek. "Snad nám to nevybuchne do xichtu," hlesl zamyšleně. Ale pak pokrčil rameny a vytáhl ten svůj. "Oba najednou neotevřu, takže, Rikuto, musíš otevřít ten svůj, na tři," vyzval ho a začal odpočítávat. Čert ví, co na ně vybouchne teď. Ale tak, zadání úkolu splnili, tak měli právo vidět, co bylo uvnitř, ne? Navíc, říkala to i cedulka.

Tým 9

K věži jste se blížili velmi rychle a nikde na vás nic nevyskočilo. Jen v jeden moment se kousek od vás vzneslo do vzduchu spoustu černých ptáků. Taková ta klasická anime scéna, když tam je pár mrtvol, známe. Ale vám to do cesty naštěstí neskočilo.

Sonozaki Yumiko

Yumiko mala zvláštny pocit pri Taiynej odpovedi, ale nič konkrétne si nevšimla, takže to hodila za hlavu.
Odľahlo jej, keď videla že Hibiki a Biscuit sú v poriadku. Kumo ninja nerobil problémy... bol z nejakého dôvodu v šoku, čo Yumiko nechápala. Bola to predsa ninja skúška. Ľudia na týchto skúškach aj umierali. Títo skončili ešte celkom dobre... Možno len nečakal že ich porazia? Ktovie... who knows, who cares.
Má niekto niečo čím by sme mohli týchto dvoch spútať? spýtala sa Yumiko. Ten tretí... o toho sa netreba báť. dodala. Ani si neuvedomila, že to vyznelo ako keby bol mŕtvy pokým tú vetu nevyslovila, ale tak... aspoň títo dvaja snáď nebudu robiť problémy. Radšej by neprebodala aj tých dvoch, preto by preferovala keby ich spútali nejak inak, ale ak na to príde, tak ich prebodá no...
Každopádne, Yumiko nervózne prešlapovala a pozorovala okolie. Strávili tu už veľa času a stále tu bola šanca, že ich objaví nejaký iný tým. Mali by sa pohnúť čo najskôr smerom k veži. Stále to totiž brala tak, že vyhrali skôr šťastím než skillom. Aspoň to bol jej osobný pohľad na vec.

Mizuko Taichi

Zatím se jim úspěšně a bez problémů dařilo pŕibližovat se k věži.
Bylo to příjemné a pro ně nejlepší - další boj by asi neustáli ani se štěstím, které do teď měli.
Při opatrné chůzi se otočil a zhodnotil, jak je na tom Rin. Vzhledem k tomu, že rána od jehly není velká a že ho trefila do boku by to tak hrozné být nemuselo... Škoda že o tom Tai nevěděl víc.
Pak se dále věnoval cestě a tomu, aby na někoho nenarazili...

Hatake Hibiki

Přokývnul, a týpka pustil. Začal hrabat nějakou dezinfekci a obvazy z batůžku. Trochu skoro zapomněl při celém tom boji, že tohle nebyli nijak zlí lidé. Byli to jen soutěžící, jako oni. A tím víc ho pak trefilo, když viděl toho dalšího, a co s ním udělala Yumiko. Pravděpodobně zdroj toho řevu předtím, když ještě byla mlha. "Ty, Yumiko.. žije ještě?" zeptal se s kývnutím na něj, a pak se dal do ošetřivání rány soupeře. Udělal, co uměl.
"Nemyslím si, že by byli dost hloupí na to, aby nás zkusili ještě pronásledovat." zahuhňal, mezitím co se snažil starat o ránu. "Eh?" zvedl hlavu, koukajíc na toho "soupeře". Pochopitelně čekal na odpověď o tom, jestli jsou tak hloupí.

Tým 6

A tak se Tým 6 dostal do věže, a dal se do otvírání svitku. Jak to otevřeli, pufflo to, chvilku nic..
"Yo, mládeži." ozval se s širokým úsměvem Kenshin z druhé strany místnosti.

Uzumaki Rikuto

Tobě by menší vybuchnutí hlavy slušelo..
Pomyslel si Rikuto během toho, co se zasmál Itaneho poznámce. Spíš se tedy smál své myšlence, ale o tě nikdo nevěděl, takže.. No otevřeli tedy svitky a to přivolalo jejich senseie. Takže zkouška byla za nima. Zmlátili jeden tým a úplně v pohodě prošli ke věži, Rikuto začal přemýšlet nad přejmenováním toho lesa. Nebo měli jen štěstí? Kdo ví..
Musíme probrat jak budeme pokračovat. Jestli bude hned další zkouška, tak nemůžeme riskovat Hinami zdraví. Ta rána potřebuje vyléčit..
Pravil a opřel se o stěnu zdi. Zahleděl se kamsi do dálky.
Kdepak asi všude po lese leží části Rinova těla?
Pousmál se.

Tým 9

Došli jste k věži. Kolem nikdo nebyl. Před vámi byly dveře. Takové velké, dřevěné. Možná byste mohli jít dovnitř, kde čekal vzkaz, že můžete otevřít svitky.

Mizuko Taichi

A tak došli ke věži. Jupí jupí!
Ještě než vešli do dveří, rozhlédl se jestli nevidí další vchody. Žádné v dostupném okolí neviděl tak se nad tím nepozastavoval a vlezl společně s kolegy dovnitř.
Tam tedy našel vzkaz a po jeho přečtení sáhl po obou svitcích, počkal než Hitoshi nějak pustí Rina a potom mu jeden hodil. Nikde nebylo napsané, že by měly být otevřen naráz, Taiovi to tak pŕišlo nejlepší...
Až teď začal přemýšlet, co v nich vlastně může být...
"Můžeme?" zeptal se, když byl Hitoshi připraven a nachystal se na rozvinutí.

Hitoshi

Pozoroval jsem věž, stále jsem si nebyl jistý, jestli uvnitř nejsou nějaké další nástrahy. Přece jenom ta zkouška byla nevypočítatelná, nemusely tady být jenom týmy a kočky. Když se Tai zeptal, zda-li jsem připravený, kývl jsem a spolu s Taiem jsme svitky otevřeli. Možná nás nějaká závěrečná zkouška čekala po jejich otevření, což by bylo docela špatné vzhledem k tomu, že Rin byl zraněný.

Taiyō Kurama


Taiyō si oddechla, když Yumiko nepoznala, že vlastně vůbec netuší, co se stalo, jak se to stalo a hodně dalšího. Samožřejmě si konečně s velkou radostí sundala plynovou masku. Na nošení byla strašně nepříjemná a bez ní se Taiyō cítila mnohem lépe. Pak se Taiyō snažila svého ninju s fajfkou nějak udržet na místě, když tam začal omdlévat. Nechtěla, aby se ještě nějak víc zranil. Takže se ho snažila nějak bezpečně opřít o strom, či tak. Počkala, až Hibiki doléčí toho ninju a pak řekla:"Jestli máme vše potřebné, tak bych raději také vyrazila. Jeden jen omdlel, druhý je už ošetřený a třetí..... žije." dodala trochu nejistě, ale Yumiko říkala, že je v pořádku. "Tady je trocha vody a obvaz pro toho třetího. Jistě si už poradíte." dodala k asi jedinému ninjovi, který byl při smyslel a položila ty dvě věci blízko něco. "Vyrazíme, prosím?" zeptala se Yumiko a Hibikiho. Už chtěla být v bezpečí a pryč.

Hyuuga Hinami

Konečně stála nohama pevně na zemi a mohla se přestat cítit trapně a useless. Pak kluci otevřeli svitky a puff, byl tam sensei alias strejda Kensha s tím jeho úsměvem na tváři. Hinami se na něj také usmála a zamávala mu. Pak se k němu dokulhala blíž. No, jenže pak si zase začala připadat useless, když Rikuto promluvil.

Tým 7

Kumo ninja pomalu zavrtěl hlavou, že tak blbý opravdu nejsou.  Hibiki ho ošetřil jak jen to šlo. Zbytek byl na něm. Na slova Taiyo přikývl a tak jste mohli jít. Po nějaké době jste dorazili k věži(Extra pro Mika...byla červená se světlou střechou(obrázek) a měla podstavu ve tvaru kruhu a spoustu dveří a okna to mělo taky). Uvnitř jste našli vzkaz, že se má spojit nebe se zemí.

Kageyama Rin

Rin tam seděl mezi nima a s napětím sledoval, jak otevírají svitky. S trochou štěstí na ně nevyskočí nějaká démonická kočka nebo senseiova zfetovaná opice. Ať to bude cokoliv, snad to už bude znamenat konec téhle zkoušky. Byla těžká a všichni si potřebovali odpočinout. Rin navíc potřeboval někoho schopného, kdo mu vyndá jehlici z těla, aniž by mu přitom nějak uškodil. Navíc hrozilo nějaké poškození orgánů a vnitřní krvácení. Ne že by tomu rozuměl. Tohle byly věci, které znal max z mangy, knížek a něco málo ze školy.
Jak tam tak seděl a čekal, tak přemítal nad tím, co všechno se vlastně událo. Vzpomínal na ty pitomce z Mlžné. Jen pohled na ně v něm vzbuzoval strach, jaký nikdy dřív nezažil. Jak by to asi dopadlo, kdyby s nimi skutečně bojovali? Rin byl sice odvážný, že se jim dokázal postavit čelem a vyzvat je na souboj. Nicméně to bylo zároveň hloupé. Uvědomoval si to, ale měl pocit, že v tu chvíli neměl na výběr. Kdyby to neudělal, zradil by sám sebe a všechno v co věří. Snad ho za to nebudou kluci z týmu v příštích dnech spalovat. Pak tam byli ti z Oblačné. Jak se jmenoval ten element, co ta holka používala? Znělo to jako Raiton. Rin ze školy věděl, že Raiton je elementární podstata chakry, která využívá elektřinu. Tam to ale bylo spíš jako nějaký laser. Když tu byli genini s takovými technikami, měli proti nim šanci? S Kumo to mohlo být štěstí. Kdyby na ně nepřipravili past, možná by to nevyhráli. Rin vzdychl a podíval se na Taie s Hitoshim.

Hatake Hibiki

Byl rád, že byl dost schopný postarat se i o svého soupeře, a trval na tom, aby nebyli svázáni. Protože to prostě bylo zbytečné. To, že byli jejich soupeři na zkouškách neznamenalo, že by snad museli být zlí. A nebyli, protože po nich pak nešli.
Každopádně, jakmile došli, dal se do otevírání jednoho svitku, a mrkl na holky, aby otevřeli druhý. Jakmile i jedna z nich svitek vzala, otevřel ho.

Hyuuga Kenshin

Kenshin vydechl, zklamaně. "Vidím toho tolik, a přitom někdy dokážu bejt tak slepej. Hinami, posaď se." pronesl a dal se do něžného šetření rány. Mezitím co šetřil, dál vysvětlil: "Nemusíte se bát. Teď vám další zkoušku jen vysvětlí, ale nebude hned."