Lesy kolem Konohy

[hinami_jmeno]

Ashi nervózně čekala na verdikt Hinami, který nakonec byl velmi pozitivní. A tak Hinami s úsměvem sledovala nadšením poskakující Ashi. Byl to roztomilý pohled. Ať už tím veselým poskakováním, tak i tou Ashinou dětskou podobou. I když...on by to byl roztomilý pohled, i kdyby nebyla ve své dětské podobě.
Každopádně Ashi nadšeně a s odhodláním zvolal, že se vyráží a tak se i šlo. [rec=hinami]"Ještě čelenky."[/rec] připomněla Hinami a sama si tu svou sundala. Bylo to už dlouho, co jí neměla na čele mimo svůj dům. Schovávala pod čelenkou přede všemi fialovou značku v podobě diamantu. Pečeť k technice, kterou jí naučila Shishou. Hm. Hinami se tak podívala na Ashi s Ashimarem s krátkým zamyšlením. A pak jednoduše také složila těch pár jednoduchých pečetí a puffla. Nechala zmizet značku na čele a také znaky svého klanu na oblečení. Podobně jako Ashi i ona si změnila své oči do něčeho klasičtějšího. Vybavovala si tak oči svých blízkých mimo rodinu. Hnědé oči Aiko...Itaneho tmavé...a pak....hm. Ty by jí mohly slušet. A tak tam s nimi šla směrem k městu modrooká Hinami. Kde asi byla osoba, které tahle barva očí patřila? Snad ho brzy najdou.

Hinami se nechala vést Ashi s Ashimarem ulicí městečka kolem zavřených obchůdků až ke stánku s kebabem. [rec=hinami]"Dobré ráno. Máte otevřeno?"[/rec] pozdravila mile Hinami. Chlapík ve stánku se je hned jal zpovídat o tom, kde se tu berou a co si dají. Taková klasika. I když bylo dosti zarážející, že je tipoval, že jdou z nějaké pařby. Dokonce jim nabízel i alkohol. Když se Hinami tak podívala na jejich malou skupinku....tak tu byla ona, pes v přestrojení za šestnáctiletou a šestnáctiletá v přestrojení za dvanáctiletou. No...nevypadaly zrovna jako parta, co by po nocích pařila.
[rec=hinami]"Ne. Jsme z vesničky nedaleko. Vyrazili jsme časně na nákupy, aby na nás zbylo také něco čerstvého...jen jsme dorazili trochu moc brzy a všude je ještě zavřeno."[/rec] odpověděla chlapíkovi. Technicky vzato to byla pravda. Ale zároveň to byla i velmi dobrá krycí historka. Kolem městečka bylo několik vesniček a osad a podobně, kde zrovna nějakými možnostmi na nákupy neoplývali.
[rec=hinami]"Hm...V tortile se zeleninou a vodu, prosím."[/rec] objednala si pak. Raději pána obchodníka bedlivě sledovala, kdyby se náhodou pokoušel o nějaký shady stuff.

[ashi_jmeno]

Na Hinaminu poznámku o čeleniek obaja zareagovali ich odstránením. Nanešťastie to pre Shiromala končilo, pretože stále mal na tvári značky Inuzuka klanu, ale oproti Hyuuga určite nebol zase nejak extra známy. Zrejme. On sa nijak inak meniť ani nemohol. Mohol použiť jutsu Inuzuka klanu, aby sa zmenil na vzhľad svojho majiteľa, ale inak ho nemohol ovplyvniť. Nuž, oblečenie už taký problém zase nebol. Čo sa týka Hinaminej premeny, na tu nanešťastie Ashi reagovať nemala ako. Ashiromaru sa na ňu obzrel a odborným okom si ju prezrel. Bolo zrejme zvláštne, že Ashiromaru sa dokázal niekomu presne pozrieť do očí - síce mal šedé oči ako Ashi, ale slepotu nemal. Ashi sa vždy dívala obecne tam, kde mala pocit, že sú oči, ale nebývalo to presné. Každopádne Ashiromaru sa usmial na Hinami a ukázal jej palec hore, že approvuje jej zmenu.

Hneď ako sa dostali na námestie, Ashi musela chytiť Ashiromara za lakeť, aby sa tak nehnal dopredu, keďže bol hnaný vôňou mäska. Po vzoru Hinami obaja starého pána pozdravili a nechali na Hinami, aby starcovi odpovedala na jeho dotazy. Potom ich už núkal, čo by si dali. U tohto Ashi na chvíľku znervóznela, pretože tým, že nemá chuť, nemá vždy moc dobrý pocit z toho, keď si dáva niečo od niekoho cudzieho. Ak by niečo neucítila nosom, chuťou už vôbec nie a to by mohol byť problém. Následne sa však usmiala a keď si Hinami objednala, tak sa ozvala aj ona: [rec=ashi]"Tiež si dám tortilu s mäsom a zeleninou a k tomu vodu, prosím."[/rec]  Našťastie peňazí na takéto veci mala dosť pre oboch, keďže musela myslieť na to, že aj Shiromaru potrebuje jesť. Ten sa ozval hneď po Ashi. "Prosím, mäso!" ozval sa, ale potom sa rýchlo doplnil, čo ho Ashi zľahka a nenápadne kopla do lýtka. "Vvvv chlebe a so zeleninou... a vodu tiež."

[hitoshi_jmeno]

Přiblížili se dostatečně blízko osídlení, aby i oni cítili vůni kebabu na sto honů. Hitoshi nebyl moc fanouškem obrážení jídla, když mohli zalarmovat celou Konohu. Na druhou stranu měl fakt hlad a jeho mentalita byla taková, že si sice nemusí dokazovat sílu, ale když bude chtít, může zlikvidovat kohokoliv, kdo po nich půjde. Necítil strach, naopak cítil pokušení cítit zase pocit souboje. Takový Saru sensei by po těch letech byl fajn soupeř, na kterém by mohl otestovat nově získanou sílu. Nechtěl vlastně ani nikomu ublížit, spíš si užít to, že se jako ninja dožil dospělosti, přestože neměl. A přesto všechno tu nyní seděl s Rikutem na větvi a oba se olizovali po nedalekém kebabu.[hitoshi_rec] Pošlu s tebou klon. Pokud to bude čisté, donesete i mně. Pokud to nebude čisté, utíkej, nechám klon vybuchnout, aby si měl čas se kě mně dostat zpátky.[/hitoshi_rec] Řekl sebevědomě, protože viděl, že stále má k hladu větší toleranci než Rikuto. Taky míval repertoár na to, aby je kryl na ústupu.

[rikuto_jmeno]

Dřepěl na větvi a přikyvoval hlavou na Hitoshiho plán. Moc dobře věděl o jaké město se jedná. Chodili sem s rodinou vždycky první den po posledním dni školy. Vstali brzy ráno a udělali si takovej výlet za jídlem. Přeci jen, to že Rikuto prošel do dalšího ročníku, byl vždycky velký důvod k oslavování. A on už teď moc dobře věděl, pro jaké jídlo si dnes půjde.
[rikuto_rec]Jasan! To si šmákneš![/rikuto_rec]
Dostal ze sebe s úsměvem a seskočil z větve. Hitoshi mohl vidět zatím nejšťastnější verzi Rikuta od doby, co se potkali. Ještě aby ne, nebyl tu už sakra dlouho a ta eufórie z jídla ho úplně ovládla. Neměl nejmenší tušení, jak funguje vodní klon a jestli Hitoshi bude vědět o jejich případném rozhovoru a jestli je vodní klon vůbec schopnej rozhovoru, ale i tak se odhodlal k rozhovoru.
[rikuto_rec]Půjdeme si pro kebab. To jsi ještě neměl, to ti fakt říkám. Kebab u nás v Konoze si určitě musel mít, ne? Tak ten tomuhle nesahá ani po kotníky! Ani po nehet na malíčku! Fakt až tak dobrej je![/rikuto_rec]
Povídal cestou ke krámku Hitoshiho klonu. Už z dálky viděl, že jsou u obchodu tři postavy, znamenalo to, že je otevřeno. Super! Udělal rychle dva rychlé kroky a otočil se na patě a šel přímo před Hitoshiho klonem no a vlastně tak k obchodu couval zády. No a byl to klasicky Rikuto, takže mluvil dost nahlas.
[rikuto_rec]Dostaneš na výběr mezi chlebem a tortilou. Doporučuju jejich chleba. To nadýchaný uvnitř pěkně nasákne všechny ty chutě a je to pak mega bašta. Zvlášť ty poslední sousta. Já osobně si nedávám syrovou cibuli, nejsem úplně její fanda. Ale jinak zbytek zeleniny všechen. Nemusíš se bát, mají jí tu vždycky čerst-vou..[/rikuto_rec]
Bum, vrazil zády do jedné z osobu u stánku s kebabem. Hned se s vyděšeným a omluvným výrazem, že do někoho strčil a něco se mohlo stát, otočil.

[hinami_jmeno]

Když Shiromaru na Hinami přeměnu se zazubeným zvedl palec, vesele se na něj na oplátku usmála.

Každopádně pak si u stánku Hinami objednala jako první kebab v tortille se zeleninou a k tomu vodu, v čemž jí Ashi napodobila. Shiromaru šel klasicky rovnou po mase, než ho Ashi trochu zpacifikovala kopancem, takže si k tomu nakonec objednal i chleba, zeleninu a vodu. Hinami se nad tím krátce tiše zasmála. Chlapík zatím připravoval jejich objednávky a Hinami dávala pozor, aby jim do toho něco náhodou nehodil. By jim ještě chybělo. Vypadalo to ale, že tady se žádný shady stuff nekoná, což bylo jedině dobře.
No a v tom uslyšela poměrně hlasitý mužský hlas, který doslova básnil o místním kebabu. Hinami se tím směrem otočila, aby se podívala, kdo to k nim jde. A blížili se k nim čísi záda. Ten někdo byl vysoký a bělovlasý. A hlavně nezastavoval. Hinami pozvedla své ruce a tak místo toho, aby do ní vrazil, narazil muž lopatkami přímo na její ruce. To si dotyčný uvědomil, že do někoho nechtěně vrazil a prudce se otočil. Tím na sebe tak vzájemně koukaly dvoje na chlup stejně modré oči.
Hinami se zarazila, když viděla tu tvář. Byla tak zvláštně nepovědomě povědomá. Až právě ony oči Hinami v mysli vyvolaly známou tvář. Byla sice mladší, bez znaků na čele a s kratšími vlasy...ale Hinami si byla téměř jistá, že se dívá na tu samou osobu. [rec=hinami]"Rikuto-kun?"[/rec] vydechla překvapeně. Rikuto mohl vidět, jak se její tvář postupně rozzářila šťastným úsměvem, jak její mysli docházelo, že má pravdu, a pak jí do tváře už neviděl vůbec, protože mu skočila kolem krku a pevně objala. [rec=hinami]"Ani nevíš, jakou jsem měla starost...."[/rec] pronesla, zatímco ho objímala. Skoro jakoby byl jen snem, který se rozplyne, pokud ho pustí.

[ashi_jmeno]

Div sa Shiromaru nezačal rovno slintať, keď videl, koľko mäsa mu dával do chleba. Ashi na druhú stranu trochu nervózne prešlapovala na mieste, ako sa snažila vycítiť čokoľvek, čo by jej zrejme nesadlo na žalúdok, ale boli by aj veci, ktoré by čuchom nevycítila. Z tých bola vždy nervózna. Obaja ani nevnímali, že prichádzala ďalšia dvojica pre baštu. Avšak to čoskoro skončilo, keďže už sa blížili tak blízko, že jeden z nich skoro do Hinami vrazil. Shiromaru, premenený na Ashi, sa začudovane díval na vzniknutú situáciu a Ashi, premenená na svoje menšie ja s čiernymi vlasmi a bez červených tesákov na tvári, mala snáď rovnaký výraz.
[rec=ashi]"To... bolo nečakane rýchle,"[/rec] poznamenala, keď Hinami spoznala jedného z nich. [rec=ashi]"Sila kebabu dokáže divy."[/rec] Založila si ruky vbok a už čakala, že z ďalších strán vyskákajú zvyšní nukenini. Kto by to bol povedal, že sa stretnú práve pri kebabe. Avšak, musela sa pousmiať, keď vnímala Hinamine nadšenie. Bola rada, že stretla jedného z jej priateľov. Ashi a Shiromaru zdieľali s Rikutom cestu na chuuninských skúškach, ako aj s ostatnými, takže v tomto ohľade boli vedľajšími postavami pri týchto dojemných stretnutiach. Nevravela teda nič viac a nechala im dvom priestor. Čakala medzitým až dostanú kebábky, aby sa konečne mohli najesť, keďže už boli obaja celkom hladní.

[rikuto_jmeno]

[rikuto_rec]Huh?[/rikuto_rec]
Dostal ze sebe zmateně, když slyšel svoje jméno a jeho hlava ještě nebyla schopná zpracovat všechno, co se právě stalo. Po rychlém otočení totiž jakoby zíral do očí sám sobě. Postupně začal svoji pozornost věnovat i zbytku osoby, která ho šikovně zastavila ještě předtím, než do ní zacouval. Pár věcí mu nesedělo, ale jinak nebylo pochyb. Pět let je přeci jen dlouhá doba a mohlo se změnit hodně věcí. A zrovna vzhled byla jistota když vezmeme potaz věk, kdy se odloučili. Ještě včera po cestě vzpomínal s Hitoshim a dneska tu stál a Hinami ho objímala. Tomu by fakt nevěřil. Často, když nemohl spát, tak přemýšlel nad osudy svých kamarádů a jestli je někdy ještě potká. A jak budou reagovat, až se uvidí. Co jim on řekne po tolika letech? Nebudou si připadat cizí? Chvilku stál jako tvrdé Y, než objal silně Hinami zpět.
[rikuto_rec]Hi... nami...?[/rikuto_rec]
Dostal ze sebe přerušujícím hlasem. Rok byl sám se sebou a svými myšlenkami v jeskyni, kdy získával zpět plnou kontrolu nad svými schopnostmi. Nejen, že si denně vyčítal své rozhodnutí z minulosti, s tím se dalo žít, ale hlavně se trápil kvůli lidem, které opustil. Co s nimi je? Co si tak o něm teď myslí? Tohle objetí nebylo jen něco, co po tom všem, co si za poslední roky prožil, potřeboval, ale nějakým způsobem mu to odpovídalo i na některé jeho hodně důležité otázky, které si kladl. Ještě chvilku si užíval objetí, které ho hřálo více než jakékoliv jídlo, co měl kdy tu čest ochutnat. Potom si hřbetem ruky setřel slzy z tváří a propustil Hinami ze svého objetí, přeci jen ji teď značně převyšoval.
[rikuto_rec]Opravdu jsi to ty?[/rikuto_rec]
Přikrčil se, aby viděl lépe Hinami do obličeje. Se slzavýma očima a úsměvem na tváři ještě opatrně přiložil hřbet prstů pravé ruky na Hinaminu tvář, jako by se ještě jednou potřeboval přesvědčit, že je skutečná.
[rikuto_rec]Já tomu furt nemůžu uvěřit, fakt jsi to ty![/rikuto_rec]
Plácl se do čela a postupně sjel rukou přes svůj obličej, než ji zase spustil podél těla. Protřel si slzavé oči a všiml si dvojice dívek, se kterými tu Hinami zřejmě byla. Pohledem přelétl párkrát z jedné dívky na druhou a zmatení v jeho obličeji musel vidět každý. Po chvilce pátrání se dostal až k druhé chunninské zkoušce. Podíval se tedy na větší dívku se znaky klanu Inuzuka.
[rikuto_rec]A Kaši! Tebe taky rád vidím! Já sebou mám Hitoshiho. Tohle je ale jenom klon, skutečnej čeká za městem. Šel jsem pro jídlo.[/rikuto_rec]
Zamotal jméno Ashi a obeznámil je trochu se situací.

>>> Hrad Ohnivého Daimjó

Hitoshimu, který si chilloval za městem se v jednu chvíli naskytl strašně divný pohled. Asi sto metrů to do země narval obří rasengan, chvíli na to tam vypadly tři další osoby, které se na sebe možná tak zmateně koukaly v kráteru po rasenganu.
V městečku s kebabem to byla samozřejmě pohoda, až na to, že najednou byla cítit dost silná chakra, kterou lehce rozeznal i nesenzibil jen pár stovek metrů od města. Hinami tam mohla byakuganem spatřit tři dospělé postavy a svojí arcinemesis s koňskou maskou na tváři.

[npc_name=kun]Kůň[/npc_name]

Netrvalo to moc dlouho a tato osoba se objevila pár metrů od Itaneho, Rina a Moria. [rec=kun]"Synové by neměli umírat ve stejný den jako jejich otcové, ale u tebe mám udělat vyjímku,"[/rec] řekla záludně Konice.

Hyūga Hinami

Hinami viditelně Rikuta velmi překvapila. Stál tam celý zaražený, zatímco ho Hinami objímala. Když ze sebe vysoukal její jméno a pevně jí objal, v Hinami něco jakoby povolilo. Všechen ten potlačovaný strach a úzkost, které před světem schovávala za silnou tvář a úsměv. Nebo alespoň ta část z nich týkající se Rikuta. Přeci jen ostatní její přátelé byli všichni stále bůh ví kde a teď navíc v ještě větším nebezpečí, takže strach o ně přetrvával. To, že našli Rikuta, jí ale dodávalo naději, že se všichni zase sejdou. Tohle objetí každopádně nepotřeboval jen Rikuto, ale i sama Hinami. "Hm!" přikývla Hinami na potvrzení toho, že trefil správné jméno, zatímco i jí stékaly slzy úlevy a radosti po tvářích až na Rikutovo rameno.
A pak přikývla znovu, když se odtáhl z jejího objetí, skrčil se k ní a ujišťoval se, že to je ona. "Jsem...jen mám půjčený tvoje oči." pronesla s uslzenými tvářemi, které si stejně jako Rikuto otírala rukou, ale za to širokým úsměvem.
No a pak se tahle dvojice vrtáila do reality a uvědomili si, že tam jsou i další lidé. Kupodivu si to první uvědomil Rikuto. Ten si většinou věci jako první neuvědomoval, tohle byla novinka. Hinami se tak podívala za Rikuta, kde stál Hitoshiho klon. "Oh...Hitoshi-kun. Ahoj." pronesla nesměle s trochou studu z toho, jak ho úplně přehlédla a také z toho, že ho vlastně skoro vůbec neznala. Ano, chodili spolu do třídy, ale to bylo tak všechno.
"Kde jsou ostatní? Všechny vás hledáme. Všichni jsme v hrozném nebezpečí." pronesla Hinami, když si uvědomila, proč je vlastně hledali. Jenže v tom to ucítila.
Hinami aktivovala svůj Byakugan a podívala se směrem, odkud cítila pořádnou dávky chakry. Viděla tři lidi, kde jeden vypadal jako Hitoshi a... "Kůň...?" vydechla šokovaně, jak jí zatuhla krev v žilách. Jak je tu tak rychle našli? "Vidím tu ženu s maskou koně, Hitoshiho-kun a další tři lidi pár set metrů od města." informovala ostatní okamžitě.

[ashi_jmeno]

Nečakané stretnutie Hinami a Rikuta bolo naozaj dojímavé. A to ich čakalo ešte niekoľko. Krajšie by ešte bolo baštili kebab, najmä Shiromaru si to myslel. Pre Ashi to zase také dôležité nebolo, aj keď ju príjemná vôňa stále udierala do nosa. Potom, ako sa zvítali, sa dokonca Rikuto pozrel aj na nich. Shiromaru sa len zazubil a zamával a Ashi sa pobavene usmiala pri jeho oslovení.
[rec=ashi]"Skoooro. Ashi,"[/rec] ukázala na seba a potom na staršiu verziu seba vedľa. [rec=ashi]"Shiromaru."[/rec] Potom prikývla na jeho slová, že ju rád vidí. [rec=ashi]"Aj ja teba rada vidím, hehe."[/rec] Tak to bol prvý z niekoľkých osôb, ktoré museli nájsť. A potom už záležalo na... no, kto mal nápad čo s terajšou situáciou. To však bolo ešte ďaleko, pretože aká by bola pravdepodobnosť, že sa tu objavia ostatní. Že?
Na to sa ako na zavolanú niesla od lesa silná chakra. Hinami sa hneď dívala tým smerom a oboznámila ich, čo vidia. [rec=ashi]"Určite idú na kebab. Tú vôňu tiahnucú až do lesa sme určite necítili sami,"[/rec] pokývala s úsmevom hlavou. Potom jej však došlo, že spomínala koňskú masku, u čoho Shiromarovi zacukalo obočím. "K-Kebab," skoro až zakňučal túžebne, pretože tušil čo prichádzalo. [rec=ashi]"Asi by sme tam mali ísť, nech tá ženská s maskou nestropí v meste nejaké koninu."[/rec]

[rikuto_jmeno]

[rikuto_rec]Moje oči?[/rikuto_rec]
Dostal ze sebe trochu zmateně. Ano, poznával je. Ale neměl nejmenší tušení, proč by Hinami něco takového dělala. On nevěděl o jejich útěku z Konohy a proto si nebyl schopnej spojit důvody. Ať to bylo jakkoliv, vybrala si zrovna JEHO oči a to ho moc hřálo na srdíčku.
[rikuto_rec]Sluší ti.[/rikuto_rec]
Pochválil Hinami její, vlastně svoje, oči a sám se nemohl bránit velkému úsměvu, který se objevil na jeho tváři. I když už se vrátil do reality a začal vnímat, že tu nejsou jen oni dva, jeho pohled se neustále vracel na Hinami. I když slyšel, že se Kaši nejmenuje Ashi a navíc to byla druhá dívka, než myslel. Že by byla Ashi tehy na zkoušce o tolik mladší? Shiromaru, to jméno mu něco říkalo, ale určitě se s Ashi nebavil o jejich sourozencích. A pořád se nemohl vynadívat na Hinami, ani si nevzpomínal kdy byl naposledy šťastnej, natož takhle šťastnej. Ani na bublající hrnce a vyhřátou troubu se takhle neculil. Hinami ho ale bohužel rychle uzemnila otázkou, které se Rikutovi dařilo zatím úspěšně vyhýbat.
[rikuto_rec]J-já nevím. Jsem zpátky teprve pár dní. Před třemi lety jsme se kvůli sporu oddělili a od té doby jsem o nich neslyšel. A..a..a Rin..[/rikuto_rec]
Sklopil pohled a silně zatnul pěsti ruk, které mu volně visely podél těla. Skoro každou noc se budil, když se mu furt dokola opakovala noční můra z onoho dne. Mohli na sebe jen s Rinem zoufale koukat, zatímco život v jeho očích pomalu vyhasínal a Rikuto se nezmohl ani na slovo. Co si jeho bráchovi tak zrovna honilo hlavou. Umíral s pocitem nenávisti k Rikutovi? Než však stihl povědět o osudu svého kamaráda víc, přerušila je konice.
[rikuto_rec]Kůň?![/rikuto_rec]
Dostala ho z šoku nová informace. Na jeho tváři se během krátké chvíle vystřídala neskutečná radost, smutek a nyní nenávist. Nevyčítal smrt Rina jen sobě, ale i jim. Jakože, asi by to měl vyčítat hlavně jim, ale jako hlavního viníka furt viděl sebe.
[rikuto_rec]Musíme jít Hitoshimu pomoct.[/rikuto_rec]
Rozhodl a pokud nikdo nic nenamítal, vyrazil tím směrem. Jeho hlavan furt zvládla dokonale vyfiltrovat slovo kebab. Vrátí se pro něj, o tom nebyl pochyb. Ale prvně se musí postarat o to, aby maskáči neublížili už nikomu z jeho blízkých. Ale kebab, sousto, dvě a nebo dvanáct by zvládl, než tam odběhnou. Ne? Ne..? Ne. Vydžíš to! Pak si dáš rovnou tři kebaby!

Hitoshiho klon

V první řadě, byl to sice klon vyrobený z vody, ale už byl stínový. Takže najednou se chakra nerozpadala po pár metrech a klon byl velmi schopný pracovat s variací technik a co víc, po skončení přenášel informace zpátky Hitoshimu. Přestože to byl klon, poskytoval Rikutovi stejné služby, jako pravý Hitoshi. Pomalu a se zájmem odkýval Rikutovi všechny jeho informace ohledně složení kebabu a pokud bylo ticho, tak se ptal na omáčky a co si lze dát k pití, takže řeč nikdy nemohla stát. A kdyby přeci jenom došlo na ticho, což s Rikutem prostě nemohla být, tak měl v zásobě otázky ohledně způsobu přípravy kebabu. Hitoshi totiž měl rád kebab připravovaný na dřevu, který měl i takovou vůňi. Vlastně se cítil dobře, když se bavilo o jídlu, ale z jejich přátelského povídání je vyrušilo nečekané setkání. Tušil, že je tu asi někdo pozná a asi se je pokusí zatknout, ale nečekal, že se tu bude brečet a skákat okolo ramen. Hinami poznával sice jen okrajově, protože se moc neznali, ale pořád věděl, kdo to je. [hitoshi_rec]Yo![/hitoshi_rec] Pozdravil ještě když se Hinami vešela po Rikutovi. Samozřejmě s Hitoshim to nic velkého nedělalo, byl z Konohy tak strašně dlouho, že si připadal, že je sám celej život. Táákže, dvakrát extra velkej a hlavně v chlebu se vším. Mě tam můžete dát i cibuli, nejsem žádnej slaboch. A bylinkovou omáčku, té dejde hodně. A ten jeden zabalit, to mám pro kamaráda. Zahlásil kebabáři a doufal, že mluví stejným jazykem. To, že mluví o někom s maskou bohužel přeslechl, protože jim chtěl nechat soukromí pro shledání.

[hitoshi_jmeno]
Seděl na jedné z větví nedaleko města a sem tam se rozhlédl, jestli někdo v okolí není slyšet. Vlastně kdyby neměl takový hlad, tak to bylo ideální odpočívadlo po té cestě, kterou za sebou s Rikutem měli. Doufal, že ten kebab bude tak dobrý, jak Rikuto říkal, no alespoň z poloviny by mohl být. Byla to vážně ideálka v lese v Zemi ohně, konečně správné lesy. Často při svých toulkách po světě přišel na to, že ty lesy okolo Konohy jsou výjmečné. V tom se to stalo! Přímo před ním vybouchl rasengan? S lidmi?! Byl to sice velký šok, ale Hitoshi dokázal poznal svoje spolužáky. Sice trochu promutované a protáhlé, ale podobali se jejich pubertální předloze. Co však bylo více šokující, bylo to, že se tam nacházel Rin. Vypadá to, že stejně jako Taie, tak i Rina je téměř nemožné se zbavit. Celý tenhle prokletý tým z Konohy uniká smrti už spoustu let. Saru sensei by byl určitě hrdý, kam jsme to dotáhli. Hitoshi chvíli nebyl schopný udělat nic, alespoň než se mu adrenalin nahrnul do žil a on byl v módu, kdy se bude chtít zachránit. Moc mu to nemyslelo, nemohl myslet racionálně. Rozhodl se proto skočit ze stromu dolů, rovnou do křoví. Tam se hodlal hrdinsky schovat a počkat, co se bude dít. Během jeho čekání skládal jednu pečeť za druhou, bylo to zhruba sto metrů k domnělému bojišti.

>>>> Budoucí hrad jejich organizace

[rintaro_jmeno]

Místo boje na rozpadlém vrchním patře hradu došlo k něčemu trochu jinému. Minimálně dva ze tří přítomných nukeninů mohli vědět o Tygrově schopnosti používat teleportační techniky, takže to zase až takové překvapení nebylo, ale to ovšem neznamenalo, že to sebou nepřineslo pořádnou dávku frustrace.
Rinův rasengan portálem prošel jako první a zanechal za sebou pořádnou paseku, do které následně přistála i trojice mladých ninjů a krátce po nich i osoba s koňskou maskou.
[myslenky=rintaro]"Dýchej,"[/myslenky] rozkázal sám sobě. Zvonilo mu v uších a cítil nepříjemné mravenčení v konečcích prstů, které se pomalu přenášelo do dlaní. Jeho vědomí jako by se s ním ještě úplně nepřeneslo na nové bojiště a stále bylo ve vrchním patře hradu se zraněným Saru-senseiem. Všechny ty oštěpy v jeho těle, tolik krve. Existovala šance, že by taková zranění mohl přežít? Chtěl mu pomoct, chtěl se vrátit... Jeho vlastní hrudník z toho začal bolet přímo na místě, kde měl neviditelnou jizvu. Jeho hlava ho zavedla do minulosti kde s probodnutým hrudníkem klečel před svým nejlepším kamarádem. Chlad.. [myslenky=rintaro]"Dýchej..."[/myslenky] Srdce mu bušilo jako o závod. Oči začaly v panice skenovat okolí. Kde byla, aby mu pomohla? Kde byla, aby ho uklidnila? [rec=rintaro]"Yoko,"[/rec] pronesl těžkým tichým hlasem a roztřepanou rukou nahmatal liščí masku na hlavě. [myslenky=rintaro]"Dýchej!"[/myslenky] Pevně ji sevřel a stáhl na obličej a hned na to se ozvalo dlouhé nadechnutí. Narovnal se.
Levou rukou se pořád držel své liščí tváře. Tyhle záchvaty se v posledním roce čas od času objevily a jejich intenzita se různila. Pro teď se mu to podařilo potlačit, ale cítil, že ještě není úplně venku. Musel ale udělat maximum pro to, aby zůstal nohama pevně v realitě, protože pořád nebylo dobojováno.
Podíval se na shinobiho po svém boku a změřil ho pohledem. [rec=rintaro]"Rád tě zase vidím, Morio."[/rec] Pronesl ještě pořád dost afektovaným tónem. [rec=rintaro]"Doufal bych tedy v trochu lepší okolnosti, ale asi se musíme poprat s tím, co máme."[/rec] Mluvení mu pomáhalo. Bylo to to, co uměl dobře.
[rec=rintaro]"Jste v pořádku?"[/rec] zeptal se jak Moria, tak Itaneho. Na odpověď na tuto otázku však ani nemusel čekat, protože koní ženská řekla poslední věc, kterou chtěl mladý Uchiha slyšet. Rinovi se z toho sevřel hrudník a starostlivě se na kamaráda podíval.

[morio_jmeno]

Rinův rasengan dostal odteleportováno někam do pryč, zřejmě technika tygří masky. Jestliže mohl takhle volně manipulovat s prostorem, byl to problém. Na druhou stranu, měl dost práce s tělem Sarutobiho a Daimyoa. Naštěstí odteleportoval i je. Morio v ten okamžik byl hodně zmatený. Tohle bylo po několikáté, co ho někdo někam přenesl a vždy to bylo matoucí. Avšak jakmile ucítil zem po nohama, pevně sevřel stříbrný luk. Les. Zřejmě někde v Hi no Kuni? Netušil.
Hitoshiho si samozřejmě nevšiml, protože ten to hned zabalil do nejbližšího keře. Takže měl vedle sebe Rina a Itaneho a všichni byli zřejmě v kráteru po rasenganu. Co ale nikdo moc nechtěl, že hned za nimi k nim došla koní maska. [myslenky=morio]"Takže nás chtějí zničit teď a tady,"[/myslenky] domyslel si Morio, protože nevěřil v to, že by si přišla jenom na pokec. Do toho si ale všiml stavu Rina. Bylo poznat, že něco není v pořádku. V tu ránu si vzpomněl, že vlastně patřil jako žák pod Sarutobiho. Ten pohled ho musel dost zničit. Koho by to taky nerozhodilo, že. Jenomže koní maska se rozhodla zatopit ještě víc. Otcové? Synové? Smrt? Morio neměl rodiče, Rin nepocházel z žádné vlivné rodiny, tedy zbýval logicky jenom Itane. Uchiha. Takže se nejednalo jenom o atentát na Hokageho a eliminaci Daimyo, ale šli po všech velkých osobách v Hi no Kuni. Jak to mohl snášet Itane? Znal ho totiž jako chladného analyzátora. Měl leta zkušeností v ANBU. Dokázala ho taková zmínka rozhodit? Do toho se ozval Rin. Jeho hlas byl značně potlačený, hodně emocí, málo slov. Morio musel něco jednat. Musel pomoci svým přátelům. Hluboce se nadechl. [myslenky=morio]"Dýchej..."[/myslenky]
[rec=morio]"Nápodobně,"[/rec] zmohl se na krátkou odpověď. Jeho pozornost byla především na konici, ale zároveň přemýšlel nad svými kolegy. Jakmile se zeptal Rin jestli jsou v pořádku, to byla jeho chvíle. Natáhl ruce k obě tak, aby je pořádně praštil po zádech. Ne bolestivě, ale ani nijak slabě. Chtěl jim dát pocit toho, že si hlídají záda. Nejsou v tom sami. [rec=morio]"Společně to zvládneme. Tohle je naše šance. Kvůli tomu jsme přece trénovali, ne? Itane,"[/rec] oslovil nejprve Itaneho, aby si získal jeho pozornost namísto konice, [rec=morio]"Rine,"[/rec] a nakonec jejich znovu objevený přítel. [rec=morio]"Potřebuju, abyste mi koupili čas, tahle technika potřebuje přípravu, potom dostanete možnost ji oddělat,"[/rec] dal jasné instrukce. Měl štěstí, že oba se víceméně specializovali na close combat. Tedy pokud skutečně umožní Moriovi aktivovat luk, převezme situaci on a dá tak mnoho možností klukům, jak koně dodělat.

[itane_jmeno]

Itane sledoval prostor kolem nich. Nebylo tam příliš výhod, kterých se mohli chopit. Byli na relativně otevřeném prostředí, žádné skrýše a taktické výhody, tady si někdo přišel pro smrt. Samozřejmě, že věděl jak silné byly tyhle bestie s maskami, ale udělali chybu. Nepřišel s ní Tygr. A co tušil, tak Tygr byl vrcholem potravinového žebříčku, tady měli hodně solidní šanci. Mezitím cítil, jak si tam Rin prožíval těžkou chvilku. Položil mu tedy ruku na rameno, aby ho podpořil. Přeci jen, nikdo by neměl vidět svého senseie takhle padnout v boji. Ne po těch všech strastech, kterými si mladý Rintaro prošel. Jenže, to nečekal jaký hit dostane on. V hlavě se mu opět přehrálo to, co ta koní držka řekla. Stáhl svojí ruku z Rina a udělal pár kroků dopředu. Byl si vědom, že Morio rodiče neměl, že Rinovi rodiče zemřeli na mor, který se prohnal Konohou. Zbýval tedy jen jeden otec. Itane tátu znal, nenechal by se jen tak porazit. Mohl to být tedy jen kec, aby ho vyprovokovali. Jenže... taky viděl, co se stalo v hradu Daimya. Měli všechno připravené, lidi na pozicích. Akitoshi nemusel mít ani šanci se bránit.
[rec=itane]"Zopakuj to,"[/rec] pronesl chladně, zatímco se jeho tělo rozzářilo Raitonovou chakrou. Pak problikl vpřed. Oba jeho soukmenovci mohli vědět, že to hodlal ukončit v maximální rychlosti, jenže ve chvíli, kdy se to pokusil ukončit jedním přesně mířeným chidori do zad, narazil už do krystalického golema, který úder z jeho techniky ne jen že zastavil, ale pohltil. To ho nutilo se okamžitě vrátit do výchozí pozice.
[rec=itane]"Tak o tomhle Hinami mluvila. Krystalický element,"[/rec] procedil skrze zuby. Bylo vidět, jak celé jeho tělo pulzovalo agresí. Chtěl tu někoho zabít, opět. Ale tentokrát jí využíval k řízené agresi. [rec=itane]"Morio, připrav se, vyčistíme ti cestu. Že jo, Rine?" [/rec]vydechl ke svým přátelům.

[npc_name=kun]Kůň[/npc_name]

Konice se hlasitě rozesmála, když hned zastavila první útok. Jenže to nebylo všechno, ze země se začali zvedat další krystaličtí golemové. Bylo jich sedm. [rec=kun]"Myslíte si, že jste byli jediní, kdo se připravoval? Víme o vás spoustu. A my své protivníky nepodceňujeme, ať jsou jakkoliv nicotní,"[/rec] prozradila vám hravě laskavým hlasem, zatímco vypouštěla obrovskou salvu chakry do okolí. Kolem bojiště se totiž začala budovat krystalická kopule. Uzavírala prostor kolem trojice a ženské s maskou koně. Hitoshi to všechno viděl z první řady, ale v uzavíraném poli nebyl. Kopule rostla od země a postupně se uzavírala, ale kdyby chtěl, ještě by měl šanci se snadno dostat dovnitř.
Horší to měli další příchozí, ti by museli vyvinout maximální rychlost, aby ještě dokázali pomoci těm třem uvnitř. A to bylo špatné znamení.
[rec=kun]"Shoton: Senbon!"[/rec] poskládala pečetě kobyla a z jejích dlaní vystřelila stovka krystalových senbonů.

[hinami_jmeno]

Hinami na potvrzení toho, že skutečně má jeho oči, přikývla. [rec=hinami]"Změnila jsem si je, abychom lépe zapadly ve městě."[/rec] vysvětlila mu s úsměvem. A pak se začervenala  a prstem lehce podrbala na tváři, když pronesl, že jí tyhle oči sluší.
To si také všimla opodál stojícího Hitoshiho, kterého pozdravila a který po oplacení pozdravu šel nakupovaat kebab.
No a pak se Hinami zeptala na ostatní, čímž se viditelně dostala k tématu, o kterém se mu těžko mluvilo. Vypadal tam najednou jako zpráskaný pes. To Hinami dělalo starosti. Oddělení od ostatních nemuselo znamenat nic špatného, i když to muselo pro Rikuta jistě být těžké. Když pak ale zmínil Rinovo jméno, měla Hinami pocit, že tam už se něco špatného stalo. Něco hodně špatného. Hinami z toho přejel mráz po zádech. I tak ale na nic nečekala a Rikuta znovu objala. Tentokrát to bylo ale takové uklidˇující ujišťující objetí, kterým mu říkala, že tu je pro něj a všechno bude dobré. Věděla, jak moc pro něj Rin znamenal a ať už se mu stalo cokoliv, chápala, jak moc to Rikuta muselo bolet.
Avšak tohle objetí jim veli rychle narušla velmi silná chakra v okolí. Hinami svým Byakuganem viděl, kdo za to může, její nemesis s koňskou maskou. Rychle ostatní informovala o tom, co viděla. Rikuto si na Hinami mohl všimnout něčeho, co tam nikdy před tím neviděl. Ta klidná věčně milá Hinami, kterou znal...měla ve tváři zcela jasné ododlání a naštvání, možná až vztek.

No a pak běželi směrem, kde Hinami viděla hlavní dějiště dění. Po cestě dokonce zrušila své henge, které nejen, že nebude potřebovat, ale navíc jen zbytečně žralo chakru. Jak se tak blížili, zahlédla Hinai v dálce před sebou formující se kupoli z krystalu. To nebylo dobré. [rec=hinami]"Tak tohle ne."[/rec] řekla Hinami odhodlaně spíše pro sebe, jak se soustředila na tu kupoli a přidala na rychlosti. Hádala, že bude fungovat stejně jako jiné podobné techniky. Tudíž nejprve zformování a pak teprve stabilizace a zpevnění. Možná když do toho flákne ve správný čas...
A tak, jakmile byla Hinami dostatečně blízko naprala to do kupole pořádným Jūken kopancem. A že to díky té síle kterou získala při tréninku s Shihou, musela být pořádná šlupka.

[ashi_jmeno]

Rovnako ako Hinami, aj Ashi sa po zrušení henge rozbehla tým smerom so Shiromarom, ktorý bol stále zmenený na ňu. Ten už teda nebehal po dvoch, v tejto situácii už bolo všetko jedno, a zbytočne by bol pomalý. Ashi aktivovala Kagura Shingan, aby mala lepší prehľad o diani pred nimi. Dialo sa tam toho hodne a najmä videla ako bola konica v presile, zatiaľ čo uzatvárala bojisko do kopule. V tej chvíli následovala príklad Shiromara a pomocou techniky Shikyaku bola schopná behať po štyroch aj ona, čo výrazne zvýšilo jej rýchlosť. Ako sa blížili, Hinami započala najskôr svoj útok na kopulu, v čom Ashi uznala, že by mohla pomôcť aj Inuzuka dvojica. Kúsok od formujúcej sa kopule dvojica započala techniku Gatsuga, u ktorej sa zavrteli až tak, že z nich boli dva drtivé rotujúce víri, ktoré sa najskôr odrazili od zeme a potom v tandemu zasiahli kopulu kúsok od miesta, do ktorého útočila Hinami.

[rikuto_jmeno]

Nevěděl proč přišlo druhé objetí, ale rozhodně to byl nejlepší způsob jak mu pomoct dostat se přes jeho momentální pochmurné myšlenky. Přesto mohla Hinami narozdíl od prvního objetí cítit zvláštní napětí v Rikutově těle, očividně s něčím bojoval. Jejich objetí ale narušila silná chakra a Rikutovi se naskytl pohled, který neznal. Ale líbil se mu.

Během cesty se držel vedle Hinami a přitom si mohl všimnout jejího odhodlaného výrazu. To bylo něco, co si na ní nedokázal do dnešního dne představit, ale v této chvíli to bylo přesně to, co potřebovali.
[rikuto_rec]Jdi Hinami, věřím ti.[/rikuto_rec]
Stihl ještě podpořit s úsměvem na rtech svojí kamarádku, která značně zrychlila. On se mezitím zastavil. Viděl formující se kopuli před nimi a Hinami rychle blížící se k ní. Vzpomněl si na jejich společné tréninky a došlo mu, o co se Hinami pokouší. Měli štěstí, že tady zrovna s nimi byla. A on jí hodlal plně podpořit.
[rikuto_rec]Tessenka no Mai: Hana![/rikuto_rec]
Pozvedl pravou ruku, která brzy začala mizet ve formujícím se vrtáku tvořeného z jeho kostí. Vytvořit něco tak masivního chvilku trvalo, takže mohl mezitím stále ohromeně sledovat Hinami. Tlukost svého srdce v ten moment cítil až v krku. Hinami Hyuga, dívka, do které byl zamilovaný od momentu co ji spatřil první den při nástupu na Akademii, tu byla v pořádku v celé svojí kráse. A navíc mu ukázala, že za ty roky sakra zesílila. Furt měl strach, že otevře oči a probudí se sám ve vlkhé jeskyni v Meianu.
[rikuto_rec]Tak jo![/rikuto_rec]
Křikl odhodlaně a po útoku Hinami s Ashi přiložil i on ruku k dílu se svým kostěnným vrtákem.

Hitoshi klon

Ani si nestačil všimnout, že ta dvojice zmizela. Vlastně to byla asi původně trojice, ale i tak byli najednou fuč. Vtip byl v tom, že Hitoshi za dobu, kdy byl schovaný v Zemi Řek dost změnil svojí náturu. Vážil si víc chvilek, kdy mohl být klidný a užíval si darů světa. Jeden takový dar mu teď velmistr dával dohromady do jeho chleba. No, snad to hlavní tělo zařídí. Utrousil při pohledu na kupu masa, které už leželo polité bylinkovou omáčkou a hrnula se na to zelenina. Takové jídlo bylo požehnáním a Hitoshiho klon se rozhodl si ho plnými doušky užít. Z nabídky příborů si nakonec vybral hůlky, sice to asi nebylo standartní, ale pocit dřeva měl radši než pocit umělých vidliček.

[hitoshi_jmeno]
Seděl v křoví a dával dohromady pečetě, když v ten moment uviděl růst krystalovou stěnu. To zastavilo jeho extrémně rychlé skládání a aktivování chakry, protože si uvědomil, že by to nbebylo efektivní. Jistě, mohl vyskočit a zkusit prolétnout dovnitř, dokud není kopule hotová, ale to bylo tak trochu proti pravidlům ninja akademie. Rukou si promnul domnělou bradku, kterou však rozhodně neměl. Prozradit se a riskovat zranění při vstupu, který je očekávaný? To neznělo jako něco, co by chtěl dělat. Pak ho však z rozjímání vyvedl zvuk zbíječky na beton, nebo alespoň tak to znělo. Pak se mu podařilo rozpoznat, že to je vlastně Rikuto v doprovodu jejich spolužaček. Jedna letěla jako divoženka s pořádnou kopačkou a druhá se taktéž přeměnila na vrták. Trochu moc nástrojů na pár krystalů. Hitoshi se proto rozhodl zatím pozorovat, co se stane. Kde byl ale jeho klon, který poslal s Rikutem?!

[rintaro_jmeno]

Rána do zad od Moria trochu uspíšila jeho návrat do reality, která sice byla daleko od ideálu, ale bylo to lepší, než se dusit ve bolestivém světě kruté minulosti. [rec=rintaro]"Jo,"[/rec] odpověděl prostě na všechno, co tam Morio i Itane řekl a očima probodl ženu s maskou. Nebyl důvod se jakkoliv dál rozkecávat a stejně na to momentálně nebyla vhodná chvíle.
Morio měl zřejmě nějaký plán a od dvojice kolegů si vyžádal prostor, než začal chystat nějakou techniku. Rin kývl hlavou, ale než stihl vyrazit, jejich sokyně vyvolala sedm krystalových golemů a hned na to vystřelila otravné senbony. Rin tedy zůstal u Moria, aby ho před technikou ochránil a bělovlas tím pádem nemusel rušit svoji přípravu. Růžový chakra plášť se Rinovi přenesl do ruky, kterou bouchl do země. [rec=rintaro]"Kekkei Kioku: Kako no Tate!"[/rec] Chakra z ruky se rázem přesunula do země a vytvořila kolem dvojice svoji vlastní malou kopuli, která je teď chránila ze všech stran. Pokud se Itane necítil na vlastní obranu, bylo tam místo i pro něj. [rec=rintaro]"Nejsem si jistej, jestli ti dokážeme udělat dost prostoru mezi tímhle vším. Udělám ale maximum pro to, abych tě ochránil, tak pokračuj!"[/rec] rozkázal Moriovi. Kdyby tam ta pitomá klisna byla sama, tak by to bylo o něčem jiném, ale teď to bylo tři proti osmi.

[morio_jmeno]

Itane byl rychlejší než Morio. Chtěl to ukončit nějakou speciální technikou. Poznal to jeho výkyvem chakry. Jenomže konice byla tuhý kořen. A to samé se dalo říct i o jejích golemech. První zcela odrazil Itaneho útok, jako by mu to ani nic neudělalo. Morio si však všiml, že zřejmě šlo o nějakou absorbci raitonu? Znamenalo to, že to funguje na jakoukoliv chakru? Jestli ano, jsou trochu nahraní. Morio bude muset experimentovat, což se proti takovému oponentovi může jednoduše vymstít.
Naštěstí se dostal zpět k nim, kdy už měl Morio připravený šíp, kolem kterého začala rotovat fuuton chakra a vytvářet vír.
Rin i Itane potvrdili jeho plán. Měl štěstí na takové parťáky. Jenomže v Moriovi začala růst panika, jak uviděl nejen nárůst golemů, ale i růst krystalové bariéry kolem nich. Chtěla je uzavřít do nějaké kopule, čímž zcela rušila Moriovi jakékoliv plány. Jeho speciální technika potřebovala otevřený prostor. Tohle byl problém. Morio pozvedl luk vzhůru a vystřelil šíp do nebes dřív než se kopule zcela uzavřela a než je Rin ochránil před senbony. [rec=morio]"Díky, ale... ta její kopule je problém. Budeme muset změnit taktiku,"[/rec] prozradil klukům, že Moriova technika jim okamžitě nepomůže. [rec=morio]"Itane, co ti ještě prozradila? Je nějaká slabina v těch krystalech? Budeme muset zničit tu kopuli, pokud Vám mám pomoct,"[/rec] sice vypustil šíp do atmosféry, ale její efekt měl jakýsi časový delay. Mezitím se venku zatáhlo a nad velkou areou se přihnala mračna. A po pár chvílích začaly dopadat první sněhové vločky.

[itane_jmeno]

Morio moc dobře věděl, že to Itane celé analyzoval, takže se dalo čekat, že z jeho předchozího útoku vzejde nějaký informační výstup. Jenže mezitím začal pomocí kunaie v ruce odrážet senbony, aby nechal dost prostoru v ochranné kopuli klukům. Na tohle mu jeho rychlost bohatě stačila.
[rec=itane]"Ten krystal pohlcuje minimálně raiton a odvádí ho skrz sebe do země. Ale není schopen pojmout fyzický útok jako takový, ale bohužel vzhledem k tvrdosti to maximálně trochu popraská. Jo... a rádo se to opravuje. Takže většina mých chakrových útoků je tu naprosto zbytečná,"[/rec] informoval je o tom, že tu mají velký problém. [myslenky=itane]Kde je Rikuto, když je potřeba jeho fyzické umění rozbít věci?[/myslenky] povzdechl si zatím v mysli, když v tom najednou zaslechl tříštění krystalu za sebou. Rychle se proto otočil a zahleděl se na chakrovou stopu, kterou tam viděl. Jeho tvář vystřídalo překvapení, znepokojení a nakonec úsměv.
[rec=itane]"A teď seš v prdeli holka,"[/rec] pronesl směrem ke koní tlamě. [rec=itane]"Chtěl jsi Akatsuki... myslím, že ho máme,"[/rec] dodal ještě k Rinovi. S těmito slovy tasil svojí katanu.

Senbonový útok nebyl nijak silný, takže ho uživatel sharinganu a chakrové kopule snadno odklonili. Kůň v tu chvíli plánoval provést útok pomocí golemů, když se sama zastavila a zahleděla se na jeden bod, kde její bariera rozpraskala a dovnitř se tak mohly nahrnout další tři osoby. Tedy, technicky čtyři. Nad dostavěnou kopulí se zatím začaly snášet sněhové vločky a proudit vítr, který začal kopuli obklopovat.
Teď tu však byla trochu problematická situace. Jakmile totiž vlezli ostatní dovnitř, začala se krystalická kopule opět opravovat a ze střepů se jim za zády začali utvářet menší golemové. Pro Hinami to nebyl problém to cítit, Ashi to taktéž "viděla" pomocí své techniky, protože krystal bohužel žádný pach neměl, tudíž mohla podle čichu lokalizovat pouze původkyni techniky. A slyšet pohyb jejích stvoření.

[hinami_jmeno]

Hinami za sebou slyšela Rikutovo povzbuzování, zatímco přidala na rychlosti a napálila to Jūkenovým kopancem přímo do té tvořící se kupole z krystalu. Ashi s Shiromarem a Rikutem se k ní připojili a tak se ozvala pořádná rána následovaná zvuky tříštění krystalu. Prorazili skrz a to s pořádným bang.
A tak Hinami na nic nečekala dostala se rovnou i na druhou stranu. Všimla si ale, jak se bariéra obnovuje i toho, jak ze střepů vzniká šestice malých krystalových golemů. Vypadalo to, že koní maska pořád ráda vyráběla tyhle svoje hračky. Naštěstí už ale Hinami měla praxi v jejich rozbíjení. Proto se také do nich rovnou pustila. Hezky přesně mířeným Jūkenovým kopem, který by narušil pohybující se chakru uvnitř golema. Přeci jen byly golemové menší, než ona a přece se k nim nebude ohýbat, když nemusí.