Chūninské zkoušky II. - 1. Zkouška

[rintaro_jmeno]

Rinovi z toho smíchu nejdřív přejel mráz po zádech, než ho zavalila vlna nejistoty z toho, co bude následovat. Když ucítil ruku na rameni, zalapal po dechu. Mohlo se stát cokoliv. Ten týpek mohl být stejný psychouš jako Engetsu a Rin neměl žádnou možnost úniku. Samozřejmě se mohl pokusit bránit se, ale v jeho momentální situací by to bylo spíš k smíchu.
Potom konečně promluvil a k velkému překvapení Rinovi nakonec pomohl. Teda snad. Nebylo jak si to ověřit, takže mu Rin prostě musel věřit.
[myslenky=rintaro]"Můžeš si zachránit život...Co si vybereš? Útěk nebo pomoc?"[/myslenky] Nebyl si jistý, jestli tomu správně rozumí. Jak přesně byla myšlena ta pomoc? Jako že někdo pomůže jemu? Jo, to by se mu teď docela hodilo, co si budeme povídat.
Ninja, který tam byl s ním, se rozhodl pro útěk. Něčeho takového Rin nebyl schopný, a tak se rozhodl, že zkusí to druhé. [rec=rintaro]"Pomoc,"[/rec] řekl nakonec odhodlaně.
Všiml si toho, že se mu zrak začal vracet. Byla to hodně velká úleva, ale to bylo zatím tak všechno. Pořád neviděl nijak dobře a nemohl si přečíst ten nápis, aby si ověřil, jestli mu ninja říkal pravdu.

[ichiro_jmeno]

Zamrkal překvapeně, když zahlédl kapsu a váhavě pro ní natáhl ruku. Začal to prohlížet a pootevřel kapsu. To co bylo uvnitř si vyklepl na dlaň a hele...kousek klíčku? Zajímavé. Zatím si ho u sebe uschoval a šel raději k sejfu. Netušil, jestli na to otevírání není třeba nějaký časový limit a rozhodně nechtěl o šanci otevření sejfu přijít, jelikož je to zřejmě důležité. Vytáhl si obálku, kterou otevřel a přečetl. Pak sebou lehce cukl, když uslyšel hlas kousek od něj. Někdo mu tam čučel přes rameno. Schoval ten dopis a pohlédl na Moria, který právě přišel a kývl mu na pozdrav. Potom si ho nechal hrát s rozhožkou. Třeba mu připomínala psa, co kdysi měl, nebo tak. Mno a následně to šlo celkem rychle. Moria odsunuli, otevřeli a odešli. Přistoupil k Moriovy a podal mu dopis, aby si to přečetl též. [rec=ichiro]"Zřejmě odpověď na naší otázku."[/rec] Poznamenal a pohlédl za Ashi, že copak ona našla v sejfu. Poté, co si Morio po prozkoumání rohožky určitě dopis vzal, se Ichiro zadíval na dveře a sáhl do kapsy. Vytáhl nejdřív ten kousek klíčku, který vytáhl ze sejfu a potom ten, co našel v podlaze. Různě s nima otáčel a zkusil se je pospojit, jestli mu to náhodou nedá jeden celek. A kdyby jo! určitě si ten klíč důkladně prohlédl.

[morio_jmeno]

Morio se zamrazil na místě v momentě, kdy uviděl a zřetelně slyšel Ashi jak se k němu řítí a křičí jeho jméno. Lhal by sám sobě, kdyby ho to nepřekvapilo, ale nemyslel to nějak zle vůči Ashi... prostě na to nebyl zvyklí, vždycky měl raději klídeček a pohodičku. Avšak když se ho začala ptát jestli není zraněný a tak, roztál a na jeho obličeji se vyrojil úsměv. [rec=morio]"Nic mi není, popravdě se zas toho tam tolik nedělo,"[/rec] řekl prostě Ashi. [rec=morio]"Na něco se mě zeptali a já jim odpověděl, dostal jsem možnost jít dál, no ale já jsem se raději vrátil za váma,"[/rec] popsal svůj zážitek prostě. [rec=morio]"Nehodlal jsem vás opustit a navíc to mohla být past nebo tak,"[/rec] dodal nakonec. [rec=morio]"Co vy?"[/rec] optal se nazpátek Ashi a otočil se i na Ichira.
Vtom ho ale zničehonic něco odsunulo, posléze zjistil, že to byli členové z týmu Kusagakure, a jenom párkrát zamrkal. Nic neříkajíc je sledoval a postával vedle Ashi. Aha? Takže se měli dostat z téhle místnosti? Když otevřeli dveře paklíčem a odešli, Ichiro mu podal dopis, který si vytáhl ze sejfu. [myslenky=morio]"Úkol je naprosto prostý, najít dost prostředků a odemknout si vstupní dveře k cestě dál,"[/myslenky] zopakoval si v duchu. Následně šeptem sdělil zprávu v dopisu i Ashi, která nemohla pochopitelně číst. Dával si pozor, aby ho nikdo z Kirigakure neodposlouchával, takže se mohlo stát, že stál docela dost blízko k Ashi.
Morio měl v kapse univerzál, který asi podle všeho měl použít na jeden ze sejfů společně s dalším klíčkem, protože sejf měl dva zámky. Následně si všiml, že pod rohožkou, za kterou chtěl jít, ale byl rázem zastaven, asi něco bylo, protože na ní byli značné boule. Vzal Ichira za rameno a přitáhl ho k nim. Ashi taky vzal druhou rukou za rameno a společně je odvedl kousek dál od členů z Kirigakure - pokud se teda nechali. V šepotu jim řekl, že má u sebe univerzální klíč a že budou potřebovat ještě jeden na otevření jednoho sejfu, ale nechával jim možnost na vymyšlení něčeho jiného - byla tu možnost, že klíček se mohl použít i na něco dalšího. [rec=morio]"Navíc v dopisu bylo napsáno, že máme odemknout vstupní dveře, jenomže máme dva problémy. První, jak a kde získáme paklíč na otevření, a druhý, jsou tu celkově troje dveře, takže otázka zní - Které máme otevřít?,"[/rec] podělil se o své myšlenky. Nechával jim dost prostoru na to, aby také řekli, co si myslí, protože sám toho věděl zatím málo.

[hitoshi_jmeno]

Začínalo mu to dávat smysl. Problém byl, že nápověd bylo příliš na to, aby řekl něco dalšího. [hitoshi_rec]Musíme získat další nápovědy a najít správné dveře. Máme jeden univerzální klíč, ale ten je nám na houby, dokud nevíme, co přesně otevřít.[/hitoshi_rec] Samozřejmě to vše z něj vypadlo až v moment, kdy dočetl nápovědu z červené obálky. Bylo to trošku i o náhodě, kdo se dostane k lepší nápovědě. [hitoshi_rec]Prohledej ten dárek, jestli tam nenajdeš další klíč, určitě tam bude další.[/hitoshi_rec] Zaúkoloval Tenza a hned se otočil na Tenda. [hitoshi_rec]Výborně, můžeme otevřít další safe s další nápovědou, tak do toho![/hitoshi_rec] Měl radost, že se trochu hnuli z místa. Přesto se nemohl zbavit pocitu spěchu, když zaznělo, že zbývá polovina kapacity pro týmy, které mohou projít dál.

[rikuto_jmeno]

Rikuto se pokusil vítězoslavně otevřít onen trezor, ale nějak mu to nevyšlo a trezor prostě otevřít nešel. Všem to přitom hezky fungovalo. Rikuto se trochu nervózně rozhlédl po místnosti a hledal cokoliv, čeho by se mohl chytit. Jenže bohužel tu nebylo moc čeho se chytit. Na zdi nebyla žádná otázka a Rikuto začínal být pomalu bezradný. Proč všem klíč fungoval a jemu jedinému ne? Však na něm bylo napsáno univerzál, to by snad mělo znamenat, že to otevře cokoliv, nebo ne? Rikuto zkusil ještě zámek vedle, ale ten očividně taky nešel. Naštvaně udeřil pěstí do sejfu. Přece tady nevyhoří na nějaké takové kravině. Možná že by potřeboval dva klíče a musel by s oběma otočit zároveň? Ale kde má další klíč sehnat? Musí splnit nějaký úkol, aby ho získal? Rikuto věděl o jednom způsobu, ale byl by to podvod a nevěděl, jestli ho kvůli tomu nevyhodí. Rikuto si stoupl tak, aby ho ostatní v místnosti neviděli. Následně přiložil prst k jednomu z klíčů a začal postupně kostí vyplňovat otvor na klíč dokud nepocítil, že dál už nemůže. Naslédně druhou rukou strčil klíč do druhého zámku a zkusil otočit oběma naráz.

[ranzi_jmeno]

Ani sa nehýbal. Znova som prevrátila očami a s povzdychom som si na neho sadla, premýšľajúc, čo ďalej. Ale hej, aspoň bol dobrou sedačkou.  Problém bol v tom, že som ani nevedela, čo by tá nápoveda mala znamenať.. a už vôbec sa mi ju nechcelo riešiť. Pracuj ako Ninja.. ako som mala vedieť ako pracuje ninja? Bola som viac mních než nejakým.. kto vie čo. Navyše mi to nedávalo zmysel. Shinobi boli rôznych druhov, rôznych zameraní.. niektorí v tom, niektorí v tom. Po chvíľke ma ten nápis na stene začal tak iritovať, že som sa samotnú stenu snažila rozbiť. Najprv pokojne, len som sa postavila, snažila som sa na chvíľku zavrieť oči a nahodiť relax. Keď som pochopila, že to k ničomu nevedie, spoza môjho chrbta sa objavilo niekoľko "Chakrových" rúk, ktoré som ovládala tými svojimi vlastnými a no.. začala som to tam bombardovať. Už len čisto z toho dôvodu, aby som sa trošku vyventilovala. [rec=ranzi]"Drbem... ti.. na .. tvoje.. nápovedy!"[/rec] Cedila som medzi zuby pri každom jednom údere.

[ashi_jmeno]

Usmiala sa, keď Morio povedal, že je v poriadku a pokývala hlavou na jeho odpoveď. Takže ho tam skúšali. Zaujímavé. Avšak veľmi ju potešilo, keď povedal, že sa rozhodol ísť za nimi a nie odísť niekam preč. Poťapkala ho po rameni a uznanlivo pokývala hlavou.
[rec=ashi]"My sme sa tu zatiaľ nejak motali a nejaké veci sme dostali,"[/rec] zamumlala a pokývala ramenami. Nebola príliš na takéto detektívne veci, aspoň táto skúška jej pršila zmäťujúca. Avšak, okolo nich prešla skupinka, ktorá zmizla preč. Zamrkala a nechápavo sa poškriabala vo vlasoch. Následne ju Morio odviedol na stranu, Shiromaru ostal bližšie ku skupinke, ktorá tam ostala a nastražil uši, či niečo nezapočuje. Ak neboli zase tak od nich ďaleko, prípadne aj Ashi mohla počuť nejaké veci. Ako tam stáli všetci traja, Ichiro niečo naznačil a podal Moriovi dopis na prečítanie. Ashi však netušila čo si tam podávali, ale podľa toho šuštenia to bol papier, ten text jej už bol neznámy. Ostala stáť a mlčala, ale zatiaľ si aspoň rozbalila, čo získala zo sejfu. [rec=ashi]"Ja mám kľúč číslo 18 a..."[/rec] zamumlala potichu, keď tam tak stáli spolu a uvidí sa, čo rozbalila teraz.
Následne Morio tak nejak prezradil, čo sa písalo v tom dopise a naklonila hlavu do strany. [rec=ashi]"Oni mali pakľúč, hej?"[/rec] zašepkala a otočila hlavu smerom kade odišli tí traja. [rec=ashi]"Najskôr sa sústreďme na jednu vec. Dvere riešme, až budeme mať ten pakľúč. Čo máte vy k dispozícii, čo by nám mohlo pomôcť?"[/rec]

[rintaro_jmeno]

Nikdy předtím nebyl tak šťastný, že jeho oči správně fungují. Před touhle zkušeností byl zrak jen jednou z mnoha samozřejmostí, které si nevážil tak, jak by si jí vážit měl. To byla jedna z věcí, které tahle zkouška změnila.
Nahlas si oddychl. V tuhle chvíli už se před ním objevila další otázka a rozhodně se nejednalo o takovou, na kterou existovala rychlá jednoduchá odpověď. Podle Rina vlastně neexistovala ani univerzálně správná odpověď, protože to záleželo jak na jednotlivci, tak na typu situace, protože každá může vyžadovat jiný způsob řešení. Někdy je čas nad něčím takovým přemýšlet, jindy ne.
Rin si při tom přemýšlení nedokázal nevzpomenout na situaci, která se stala před chvílí. Když od něj Ranzi při zkoušce opisovala, porušila pravidla a pravděpodobně jejich týmu uškodila. Jenže Ranzi byla tupec a jiný způsob neznala. Rin v minulosti udělal něco podobného, takže měl pocit, že tomu trochu rozumí. Ranzi ho rozčilovala, ale svým způsobem jejímu chování rozuměl. Otázka se samozřejmě nemusela týkat přímo toho, ale Rin se rozhodl, že na to odpoví právě v souvislosti s tímhle. Byla to totiž situace, ve které se aktuálně nacházeli.
[rec=rintaro]"Pokud můj parťák poruší pravidla, je to tím, že je idiot. To mí parťáci totiž jsou. Stejně jako já. Všichni jsme někdy uškodili svému týmu. Neexistuje ale žádná jednoduchá cesta, jak se naučit dělat věci jinak. Jsou typy lidí, kterým vysvětlení nestačí. Potřebují si to prožít, aby viděli tíhu svých činů. Nemůžu někoho soudit za to, co jsem sám v minulosti udělal. Můžu jim pomoct jen tím, že je zkusím navést na lepší cestu."[/rec] Rinovi bylo jasné, že jeho odpověď nejspíš nebyla úplně v souladu s mentalitou ninjů, ale kdyby řekl něco jiného, nebyl by upřímný sám k sobě.

[ranzi_jmeno]


Ak sa mi niekedy pred očami zablyslo svetlo, tak to bolo dnes, teraz.. v momente, keď mi do hrude vrazilo niečo, čo som ani nezaregistrovala čo bolo. No skončila som celkom dobre, vyrazený dych a uvedomovať som sa začala až na zemi, o miestnosť ďalej. Ale hej, v podstate som splnila to, čo som mala v pláne.. dostať sa odtiaľ preč. Možno trocha viac barbarským spôsobom, ale výsledok stál za to.. či? 
Keď som sa začala preberať, najprv som sa posadila.. a v tom sa ozvala bolesť. Hlava sa mi točila a ja som si nemyslela, že sa zatiaľ zvládnem postaviť. Pár krát ma dokonca naplo, ale našťastie som to v sebe zatiaľ udržala. Po posadení som sa znova zložila na zem, rukou si pridrŽiavajúc bok. 
[rec=ranzi]"Heh.. aký.. krásny začiatok skúśok." [/rec]Zachechtala som sa s takou radosťou, no s dosť "utrpenie" podtónom a výrazom tvári.

[rikuto_jmeno]

Rikuto nakonec zámek zvládl vypáčit a dostal se tak do sejfu, kde byla obálka. No, nestálo tam nic moc nového, co by Rikutovi nějak extra pomohlo. Rikuto se rozhlédl okolo, jestli ho nikdo nesledoval. Nechtěl nikomu teď odhalit svoje schopnosti, to mělo být překvapení až do arény. I když už se nejspíš z poslední zkoušky proslýchalo, že v Konoze mají někoho z klanu Kaguya, nemuseli lidi nutně vědět, že je to on. Náhle zazněla další otázka. Rikuto se nad ní lehce zamyslel, nevěděl vlastně proč chce tak moc být Chunninem. Bylo mu už jedno, jak o něm ostatní smýšlí. Jestli je Genin nebo Chunnin. Věděl jak na tom je a že jeho cesta je správná a to je hlavní. Ale něco na tom přeci jen bylo.
[rikuto_rec]Je to určitá zodpovědnost, kterou chci přijmout. Mířím na post Hokageho a tohle je první krůček k tomu, aby se tak stalo. Hokage má na starost celou vesnici, já chci začít tím, že povedu nějaký svůj tým. Chci předat správnou cestu Sedmého Hokageho mladší generaci, aby lidi věděli, co vlastně znamená být Shinobi. A to využít svoje schopnosti k něčemu lepšímu, chránit ty, kteří sami nemůžou.[/rikuto_rec]
odpověděl Rikuto odhodlaně do zdi. Jak jinak.

[hitoshi_jmeno]

Chvíli sledoval, jak kluci prohledávají. Najednou měli dva univerzální klíče a vypadalo to, že můžou hledat dál. V jejich hledání je zastavila až další otázka. Hitoshi chvíli přemýšlel, protože nechtěl vystřelit nějakou blbinu. Na třináctileté děti to byly celkem těžké otázky a on by popravdě celkem rád sladkou rýži s trochou čokoládové polevy. Ještě že tu nebyl nikdo, kdo by mu viděl do hlavy, asi byl nebyl nejspokojenější s výsledkem. [hitoshi_rec]Odpovědnost[/hitoshi_rec]. Odpověděl přesvědčivě, protože měl zkušenosti z minulých zkoušek. Tam se jednalo spíš o vyzrálost, než o to, kdo komu rozmlátí hubu. Pak se jeho pozornost vrátila k rýži a čokoládě.

[ashi_jmeno]

Či už sa k tej téme Morio a Ichiro nejak vyjadrovali, aj tak prišla otázka, na ktorú museli zase odpovedať. Vrátila sa späť so Shiromarom k stoličke, na ktorú sa posadila. Odpoveď pre ňu bola celkom jasná, pretože najskôr bolo pre ňu dôležité zistiť, čo znamená byť chuunin, inak by sa na tú skúšku netrepala. Vedela, že ju to čaká a jej sestra bola sama chuunin. Stačilo si predstaviť ju, chcela mať jej kvality.
[rec=ashi]"Dokázať viesť svoj tím, pretože chuunin by mal mať vodcovské schopnosti a taktiež musí prijať zodpovednosť za svoje činy, za splnenie misie, ale aj za svoj tím. Mal by dokázať zhodnotiť, čo je v danej situácii najlepšie a dokázať využiť svoje schopnosti a potenciál - nielen svoj, ale aj svojho tímu, ktorí vedie, pretože by mal aj on vedieť aké schopnosti majú,"[/rec] Ashi sa sústredila, až jej stekala kvapka potu po čele. Shiromaru ju sledoval a sem-tam ju ňufákom popostrčil, aby písala rovno a tak. Ale dokázala to. Síce to bolo hrozne napísané, ale ešte nejak čitateľné áno. Shiromaru jej to odsúhlasil šteknutím a ona pokývala hlavou s úsmevom.

[ichiro_jmeno]

Stáli tam tak u sebe. Jeho pohled sklouzl na klíč, co měla Ashi. Mírně se narovnal a pohledem projel po sejfech, dokud nenašel to číslo. Přikývl si v duchu. Během toho Ashi i Morio promluvili. Pohlédl na ně. Paklíč byl třeba, to je pravda. Během jejich mluvení si tam hrál s klíčem, který se mu podařilo spojit. Opravdu se jednalo o jeden celek, jelikož to krásně zacvaklo do sebe a on měl najednou v ruce zlatý klíč. Prohlédl si ho, nebylo na něm nic. Žádné číslo, znak, nic. Jen zlatý klíč. Během toho pak zazněla otázka, na kterou měli odpovědět. Zamyslel se a zatím si ten klíč schoval k sobě. Stále u vrtal hlavou ten paklíč a sejf číslo 18. Možná tam bude odpověď, možná tam získaj spíše další otázku. Pomalu šel ke stolu, kde se posadil a přemýšlel nad odpovědí. Chm. Pro něj to byla jedna z možných křižovatek jeho cesty, po které se rozhodl jít, ale jak to má napsat. Sem tam se dotkl hrotem tužky papíru, ale ještě nic nenapsal. Až po chvilce začal dávat věty dohromady. [rec=ichiro]"Pro mnohé je to jedna ze zastávek jejich cesty, kterou se chtějí vydat, tak jako pro mě. Ten titul dle mě znamená, že ten člověk je schopný vést tým nebo dobře taktizovat. Dobře využít schopnosti během boje-jak svoje tak svých přátel, aby měly co největší efekt a pomohli přátelům a co nejvíce uškodily nepřátelům. Avšak musí si umět poradit i v okamžik, kdy je sám."[/rec] Dokončil pomalu větu. Přečetl si to, co napsal. Potom (pokud mohl) tak vstal. Pohlédl na Ashi, která též před chvilkou dopsala a šel k ní. Otočil se těm týpkům z druhého týmu zády. Rozhodl se počkat na Moria. [rec=ichiro]"Já složil klíč ze dvou částí."[/rec] Šeptl k ní. [rec=ichiro]"Ale není na něm nic, je jen čistě zlatý."[/rec] Pověděl a pokud chtěla, dal ji ho do ruky, aby ho kdyžtak mohla prozkoumat po svém.

[morio_jmeno]

Morio se musel na Ashi široce zasmát, protože se mu líbilo její myšlení. Nehodlala se starat o nějaké přebytečné věci, řešila rovnou jeden problém, aby se následně mohla vrhnout na další. V tomto případě šlo o paklíč, který by jim měl otevřít dveře dál, a tak umožnit jejich pokračování ve zkouškách. Ale zase Ichiro jim nic moc toho neřekl, takže Morio mohl pracovat jenom s Ashinými informacemi - ta měla malý klíček s číslem 18, což mohlo znamenat pouze jediné, sejf č. 18. Hodil očkem na sejf a všiml si, že ten měl dva zámky jako všechny ostatní. Kde měli získat druhý klíč? Když ještě byli v kroužku, který tak Morio vynuceně s nimi utvořil, vytáhl z kapsy svůj univerzální klíč, který byl značně větší než ten Ashin a bylo od pohledu zřejmé, že do zámku od sejfu ho nenarvou. [rec=morio]"Možná je paklíč-"[/rec] začal, ale byl náhle utnut hlasem, který začal pokládat další otázku.
Pohlédl na Ashi, Shiromara a potom na Ichira. Byl čas odpovídat na otázku, takže jejich problém s paklíčem a dveřmi museli vyřešit až potom. Morio svůj klíč schoval zpět do kapsy a po cestě k židli si vzal papír a tužku. Co pro něj znamenal titul Chuunina? Když si Morio shrnul všechno, co se za jeho krátký a bídný život všechno stalo, zjistil, že vlastně toho nijak moc neměl. Vzpomínky z dětství schoval za velmi hustou mlhu, takže nerad vzpomínal na roky před tím, než začal žít v Konoze. Ale věděl, že jeho rodiče si přáli, aby byl ninjou, a tak v té cestě pokračoval. Zlepšoval své dovednosti s lukem, učil se techniky a nakonec prošel Akademií. A teď? Teď se nacházel na zkouškách, které ho měli posunout kupředu. Co by dělal jiného, kdyby nebyl ninjou? Pracoval by nadále se svým lukem? Stal by se lovcem? Ale komu by tak pomohl? Morio se musel nad svými myšlenky pousmát, protože pro něj odpověď byla jasná. Zbytečně v tom hledal něco hlubšího. Pozvedl tedy pero v ruce a napsal - "Všechno".
Jestliže se mohl po dopsání své odpovědi pohnout, namířil si to k Ashi s Ichirem, který jí rovna podával nebo spíš ukazoval něco zlatavého. [myslenky=morio]"Klíč...?"[/myslenky] lehce se udivil. Tajil jim ho nebo ho zrovna získal? Ale jak? No, věděl že nemělo zatím moc cenu to řešit, takže k nim v klidu došel. [rec=morio]"Možná by jeden z nás mohl otevřít víc než jeden sejf zároveň..."[/rec] hlesl k nim a čekal nějakou odezvu. Pravdou bylo, že si ještě moc zrovna detailně ten klíček neprohlédl, ale vypadal, že by možná do toho zámku od sejfu pasoval.

[ashi_jmeno]

Ashi si vydýchla a utrela si pot z čela. Táto skúška bola pre ňu ťažká ako musela písať informácie. Ale našťastie sa im to podarilo znovu! Museli všetci odpovedať prijateľne. Shiromaru jej vyskočil na hlavu a Ashi zase nadšene zoskočila zo stoličky a utekala k ostatným.
[rec=ashi]"Tak, čo teraz?"[/rec] opýtala sa potichu a pridržala kľúčik s číslom 18. Premýšľala sama, čo teraz urobiť. Mali kľúč číslo 18, Morio mal univerzálny a Ichiro nejaký zlatý zvláštny kľúč. Poškriabala sa vo vlasoch, čím z časti podrbala aj Shiromara. Nakoniec podala kľúč Morio. [rec=ashi]"Tak druhú 18 nemáme, tak Morio by mohol s týmto a s univerzálom otvoriť sejf číslo 18. A podľa toho, čo tam bude, sa uvidí čo ďalej. Neviem, kam pasuje ten zlatý kľúč,"[/rec] zašepkala smerom k nim. Uvidí sa, čo nájdu. Možno ten zlatý kľúč bude nejaký Jackpot. Ktovie. Je to teraz na Moriovi a Ichirovi, či jej plán prijmu alebo nie. Ak si Morio zobral/nezobral kľúč, so Shiromarom si šli otvoriť sejf číslo 16. Potom si mohla preskúmať aj to, čo bolo v tomto sejfe a aj tú krabičku, ktorú mala z predošlého, takže skúsila otvoriť opatrne aj tú.

[rikuto_jmeno]

Rikuto už byl z toho všeho zmatený. Furt se někde něco hejbalo, létali z místnosti do místnosti a Ranzi tomu všemu taky očividně příliš nepřidávala. Někde se odpovědi psali na papír, někde se zase říkali do zdi a Rikuto už toho měl všeho dost. A proto když viděl, že si druhý tým otevřel paklíčem tak se rozhodl, že kašle na jakýkoliv další otázky a pravidla. Měl svoje schopnosti a zraněného kolegu, jinak to už očividně nešlo.
[rikuto_rec]Rine, pomoc mi s ní..[/rikuto_rec]
Pravil Rikuto už trochu otráveně. Možná taky kvůli tomu že sám věděl, že to tentokrát pokazil on. Snad tedy Rin poslechl a pomohl mu s Ranzi. Na druhou stranu by jí Rin zvládl držet sám, což nějakou chvíli i bude muset, protože Rikuto se rozešel ke dveřím, které otevřel předchozí tým paklíčem. No a řekněme, že začal opakovat stejný postup jako při otevírání sejfu. Stál tak, aby ho zbývající člen neviděl, tedy mohl vidět, že Rikuto dělal něco s klíčem, ale ne co přesně. A opět se pokusil přes kost klíč otevřít.

Fūma Morio

Ticho se rozléhalo po místnosti a pomalu všichni dopisovali. Když všichni odložili tužky a jejich odpověď byla definitivní, znova se ozval hlas. Mohli si jít vybrat sejf, který chtěli, a dokonce všichni tři! Naštěstí jeden tým už odešel, takže tam na ně snad něco zbylo.
Zvedl se ze židličky a krátkým krokem si nakráčel až k jednomu ze sejfů a položil na něj ruku, aby ukázal který chce otevřít. "Tenhle," dodal ještě, aby byla jeho volba jasná. Jestliže mu ho otevřeli, což by asi měli, vytáhl co bylo uvnitř a vzal si to sebou. Vracel se k Ashi a Ichirovi, přičemž si prohlížel předmět, který zrovna získal. Zkoumal jak vypadal, jaký měl tvar, zdali v něm něco nechrastí nebo nevyčuhuje a tak, jednoduše chtěl o té věci zjistit co nejvíce.
Zakýval párkrát na souhlas hlavou, když se Ashi pustila do povídání o klíčích. Zřejmě se celkem spletl, protože to vypadalo tak, že jeho univerzální klíč patřil k sejfu a ne ke dveřím, jak se předtím domníval. Tím pádem co ten zlatý? Byl to ten, který potřebovali?
Ashi se nakonec rozhodla dát její klíč s č. 18 jemu, protože měl univerzál. Neměl s tím žádný problém, takže pouze kývl hlavou a klíč přijal. "Jdu se teda na to podívat," zašeptal k oběma a následně se na patě otočil zpět směrem k sejfům. V jedné ruce v kapse měl svůj univerzál a ve druhé pevně stiskl ten druhý klíč. Pokud bylo možno a měl ještě dostatek času, otevřel tím pádem sejf č. 18 a vybral co bylo uvnitř. "Zase obálka?", řekl si tiše pro sebe. Tentokrát se rychle otočil a co nejrychleji se chtěl dostat zpět ke svým parťákům. Otevřel obálku a ukázal jim, co bylo uvnitř, včetně sobě. Nechal tentokrát toto rozhodnutí na nich.

[rintaro_jmeno]

Přemýšlení nebylo úplně nejsilnější Rintarovou parketou, ale někdo to v tomhle týmu dělat musel, jinak budou do konce života plnit D mise.
Nejsnazší cestou ven je ta, kterou jste přišli dovnitř. To mohlo znamenat, že jejich cíl byl projít stejnými dveřmi, kterými se dostali dovnitř. Rin pochyboval o tom, že by to bylo tak jednoduché a někdo ty dveře zapomněl zamknout. Nepotřeboval být génius na to, aby mu došlo, že dveře většinou otevíraly klíče, potlesk prosím. Nikdo mu samozřejmě nezákázal vybombit dveře rasenganem, ale stejně tak nikdo Ranzi nezakázal opisovat, a jak to dopadlo?
Taky bylo možné, že první tým, který z místnosti výjde, vyhrává a ti ostatní automaticky vypadávají.
Na cestě k Rikutovi a Ranzi hodně těžce přemýšlel nad vším, co se tady dělo. Dostávali otázky a když odpověděli, mohli otevřít sejf. V sejfu našli různé věci, které jim mohly pomoct, ale i ublížit. Rin sice otevřel dárek, co ho oslepil, ale třeba Ranzi našla klíč v panence. Bylo možné, že v jednom sejfu byl klíč, který mohl otevřít vstupní dveře.
Moc ho nepotěšilo, když uslyšel, že tým z Konohy si nemůže otevřít sejf. Brzdilo je to a dalo to ostatním šanci uspět. Rin Ranzi pomohl na nohy. [rec=rintaro]"Musíme se ven dostat stejnými dveřmi, kterými jsme přišli. Nevím přesně jak, ale můj tip je, že potřebujeme nějakej spešl klíč."[/rec]
Rin si taky všiml toho, že jeden z týmů odešel dveřmi pryč z místnosti. Nebyly to ale stejné dveře, kterými vešli dovnitř.
Nic. Nic se nestalo. Rin si oddychl. Tohle začalo potvrzovat jeho teorii. Kdyby prošli správnými dveřmi, nejspíš by jim někdo řekl, že skončili.
[rec=rintaro]"Rikuto, stůj,"[/rec] zapištěl na něj Rin. [rec=rintaro]"Špatný dveře,"[/rec] snažil se mluvit potichu, ale bylo možné, že ten ninja z Iwagakure to slyšel. . . . . . Ninja z Iwagakure. Málem sebou třiskl na zem, když si uvědomil, že ten guy má u sebe druhou půlku (dost možná) stejného klíče, který má u sebe Rin.
Mohlo to být ono? Klíč, který měla Ranzi, byl obyčejný. Tenhle byl fancy a zlatý. No, teď už neměli moc co ztratit.
Rin se nenápadně nahnul k tomu ninjovi z kamenné a začal k němu mluvit šeptem. [rec=rintaro]"Kámo, máš u sebe půlku klíče k sejfu, kterej by se nám hodil. Jsem ochotnej dát ti za to klíčovou informaci a řeknu ti i to, co jsme v tom sejfu našli. Pomůžem si, hm?"[/rec]

[ichiro_jmeno]

Když Morio skončil s psaním a šel pak k nim, ukázal mu palec nahoru, jakože dobrá práce a rozhlédl se. i on si poté vybral sejf, ale pak šel hned k nim, aby byli popřípadě u sebe a neječeli na sebe nějak...kvůli své chybě jeden tým mohl odejít, jelikož jim z dopisu dal vědět, jak splnit zkoušku. Hrál si s tím klíčem v ruce a rozhlížel se po hlavních dveřích. Ashi potom předala klíč Moriovy a on ho pozoroval. Poté sledoval i prostější tým, během čehož skryl ten zlatý klíč. [rec=ichiro]"Dobrá práce s psaním."[/rec] promluvil mile k Ashi. byla slepá, psát pro ni muselo být utrpení, proto si zasloužila nějakou pochvalu a ukázal přátelsky palec nahoru i Shiromarovy. Doufal, že to gesto pochopí v dobrém. Morio k nim přišel. Všiml si obálky a přikývl, když ji otevřel. Jeho pohled ihned sklouzl na text, který tam stál. Ještě se rozhlédl, jestli se je nesnaží odposlouchávat někdo. [rec=ichiro]"Zlatá vede k vítězství."[/rec] Pronesl tiše když měl jistotu, že někdo z protějšího týmu není nijak poblíž. [rec=ichiro]"Je to jasné...jdeme zkusit dveře? Dle mě je jedno, které odemkneme. Všechny by měly vézt zpátky do budovy."[/rec] Promluvil tiše a pevněji chytil klíč. Kývl tiše na Moria. [rec=ichiro]"Pojďme zkusit."[/rec] Pověděl a pokud možno, spolu s nima vyšel ke dveřím, kudy sem přišli oni. Netušil, kudy jsem přišly ty ostatní týmy, ale pokud je tyhle dveře zavedli do místnosti, kde měli první zkoušku, určitě povedou i ven. Když byl u dveří, pokusil se vsunout klíč do zámku. Dával pozor, aby nekladl ten klíč moc velký odpor - jestli pasoval dobře a byl to správný klíč na správný zámek a pokud ano, pootočil jím  v zámku.

[hitoshi_jmeno]

Cítil se tak trochu uraženě kvůli tomu, že ta odpověď byla špatná. Nechtěl to tady klukům zavařit, ale dělat to, jak nejlépe uměl. V Konoze je to tak učili a on to teď použil, bohužel špatně. Nechal kluky otevřít další safe a následně vyslechl jejich nápovědy. [hitoshi_rec]Máme dva univerzální klíče, ale nejspíš teda potřebujeme buď zlatý safe nebo zlatý klíč.[/hitoshi_rec] Řekl odhodlaně a pokukoval okolo, jestli by ho něco nenapadlo. [hitoshi_rec]Musíme otevřít další safy a dohledat, který je ten poslední a nejdůležitější.[/hitoshi_rec]Možná by i protější tým mohl něco poodhalit a to by se dalo zneužít.

[ranzi_jmeno]
[rec=ranzi]
"Naaa som ok, nepotrebujem pomôcť.. zažila som horšie.."[/rec] A že zažila. Boli to moje prvé zlomené rebrá? To určite nie. Len som mávla rukou na znak, že sa postavím aj sama. V podstate to bolo také "odohnanie" mojich dvoch kolegov a ich pomoci, voči mojej osobe. Za toto som si aj mohla sama a tak chvíľkový záblesk niečoho, čo by sa dalo nazvať mojou osobnou hrdosťou mi zabránil v tom, nejakú pomoc zo strany kolegov prijať.

No a tak som sa pozviechala na nohy, sama. Samozrejme som pri tom vystriedala všetky polohy, od ľahu, cez sed, po niečo neidentifikované na štyroch končatinách, troch, až k čupnutiu a následnému vystretiu. Hotová gymnastická zostava. Momentálne som ale bola trocha mimo deja. Nie že by som nemala tušenie, o čo na tejto skúške ide skôr.. som od začiatku moc nedávala pozor, keďže som o samotnú skúšku príliš nestála. No radšej som už nerobila nič, keďže obaja moji kolegovia robili niečo a ako sa tomu hovorilo, nechcela som im to ďalej kaziť. Skôr som sa venovala sebe. Odtiahla som záhyb kimona a pozrela som sa na svoje teraz už obnažené rebrá. Ak boli modré, bol to celkom problém. Neboli to veci, ktoré sa hojili krátko a ak druhá skúška ktorá bude viac fyzického charakteru bude čoskoro, no dosť možno to pre mňa týmto zranením skončilo.