Chūninské zkoušky II. - 1. Zkouška

[rikuto_jmeno]

Rikuto koukal na reakce dalších dvou a poté na měnící se nápis. Ten co řekl, že si pro svoje kolegy prostě dojde určitě nabídl víc, než nějaký pytel zlata. To byla vyloženě blbost, nad kterou se musel i Rikuto zasmát. Rikuto byl teď trošku smutný, že nenapsal spíš Rina. Byl to sice taky retard, ale určitě by si u logických úloh vedl lépe než Rikuto.
[rikuto_rec]Řekni co mám udělat a já to udělám. Nebudu ti slibovat nějaký pytel zlata bez hodnoty. Nabízím ti činy! Moje cesta je ochrana mých nejbližších a oni jsou můj tým. Takže udělám cokoliv, abych je zachránil, rozumíš ty hloupá zeď?![/rikuto_rec]
Pravil Rikuto už celkem vytočeně. Nevěděl co se vedle děje, co když hrozilo jeho kamarádům opravdu nějaké nebezpečí?

[morio_jmeno]

Morio byl rád za to, že strávil nějaký ten čas na Akademii a přiučil se tolik věcí, které by ho v životě mohli jednoduše mihnout. A teď díky tomu všemu stál před prvním rozhodnutím, které měl určit on sám. Zprvu ho napadlo jedno z pravidel v ninjovském kodexu Mise je vždy na první místě, což dost možná mělo co dočinění s otázkou. Ale byl skutečně takovým člověkem? Ne. Morio si vždy prohlédl situaci z několika možným pohledů a podle podmínek se snažil vybírat jenom ty nejlepší volby. A nejraději by vybral ty, ve kterých by byla nejmenší oběť a největší zisk pro všechny - což mohlo být v mnoha případech velice těžké a možná někdy až nereálné.
Co měl tedy odpovědět? Rozhodl se, že nebude nad svojí odpovědí moc dlouho přemýšlet, protože by to mohl ukázat určitou slabost a váhavost. Neměl dostatek zkušeností, aby mohl vidět zřetelnou odpověď, proto se rozhodl pro upřímnost. [rec=morio]"Mohu svému týmu, mým přátelům, vesnici, všem na kterých mi kdy záleželo a i misi obětovat pouze sebe, svůj život, protože nic jiného nemám. Jsem to jediné, co mohu kdykoliv nabídnout,"[/rec] řekl zcela upřímně a rozhodnutě. Nevěděl, zdali to byla odpověď, kterou chtěli slyšet, ale nestyděl se za ni. Morio takovým teď byl a pro něj to bylo to nejsprávnější rozhodnutí.

[rintaro_jmeno]

Ještě než se posadili, tak Ranzi samozřejmě panence utrhla hlavu. Rin se chtěl mlátit do čela, ale všiml si toho, že z něj pak vytáhla klíč s jedničkou. Že by Ranzi byla ve skutečnosti génius a udělala to schválně? Nope. Začala opisovat. Byla tupec.
No dobře. Mohl jít za to vinit? No jako asi mohl. Nějaká část jeho asi byla trochu slaná, ale na druhou stranu Ranzi nedělala nic, co by Rin třeba před rokem taky neudělal. Problém byl, že takovéhle chování nemuselo uškodit jen jí, ale i zbytku týmu, takže to prostě muselo přestat.
Židle s Ranzi udělala docela krátký proces a Rin se teď jen tiše modlil, aby je odtud rovnou nevyhodili. Místo toho byl ale vyzván k tomu, aby otevřel další sejf. Kdyby byl konec, tak by ho nenechávali pokračovat ne? Těžko říct, tady u těchto písečnejch jeden neví. Měli tu vraždící nábytek. Kterej normální člověk by si pořizoval vraždící nábytek?
Došel tedy zpátky k sejfům a podíval se, které byly a které nebyly otevřené. Vzpomněl si na to, že Ranzi u sebe měla klíč, na kterém byla napsána jednička. Samozřejmě to nemuselo vůbec souviset, ale proč to nezkusit. Vybral si tedy sejf s číslem 1. Už teď byl rozhodnutý, že ať z něj vytáhne cokoliv, tak pak otevře i ten svůj dárek (takže můžeš napsat, co v něm je, Raidy.)

[ranzi_jmeno]


Nie že... by sa stalo niečo preborové. Ako ma spacifikovala stolička, len som nervózne zavrčala a mala som tak trocha chuť s tou stoličkou niekoho prizabiť. Mala som tu pár adeptov.. no nie že by som sa teraz na niečo zmohla.
[rec=ranzi]"Na to sa môžem vy*rať však nikde nie je pravidlo, že nemôžme opisovať pff." [/rec]Mrmlala som si popod nos, no nakoniec ma stolička pustila a ja som si na ňu rezignovane a so založenými rukami na hrudi sadla. Jasné že som trucovala, kto by netrucoval? Mohla som mať na háku celé skúšky. Medzi prstami som sa pohrávala s klúčikom, ktorý som dobre že nie nejakému magorovi predo mnou nepichla do nosa, alebo ucha.. alebo inde.

Kaganawa Hitoshi

Mco tomu tady nerozuměl. Evidentně tu prostě měl nacházet řešení, které neviděl. Nezbývalo tedy, než riskovat a nějakým způsobem si poradit. Bylo dost možné, že skončí už tady na úkolu číslo jedna. On tomu ale nevěřil, musí vyhrát. Okamžitě zvolil směr bitva. Přece bylo jasné, že si svoje kamarády musí vybojovat. Nemohl utíkat východem pryč, to mu připadalo jako špatný nápad. Celé to tady ale bylo dostavené dost na hlavu.

[ashi_jmeno]

Cítila a počula ako zrazu Morio odletel do inej miestnosti. Poškriabala sa vo vlasoch. Možno to pokazili a teraz vystavili Moria nebezpečenstvu. Lenže, toto sa už stalo aj u tých predtým. Shiromaru zoskočil z jej nôh a ohliadol sa na ňu. Štekol na ňu, že Morio bude určite v poriadku. Ashi kývla a vydala sa za Shiromarom k sejfom. Shiromaru nad tým ani nepremýšľal, proste ju zaviedol k jednému z nich. Ashi siahla pred seba a otvorila sejf číslo 7. Nebolo nič, čo by jej pomohlo rozhodnúť sa v tom, aký sejf by ukrýval niečo lepšie alebo niečo nebezpečné. Okolie sa tiež pre ňu nemenilo okrem miznúcich ľudí do iných miestností.

[ichiro_jmeno]

Morio se rozhodl, že za pomocí levitace odletí vedle do místnosti. Sledoval ho, ale pak seskočil ze židle. Sledoval Ashi a šel pomalu pomalu k ní, s tím že prohlížel ty různé druhy sejfů. Poškrábal se na hlavě a sleldoval čísla. Jeho pohled sklouzl na jeden. Byla to jednička a ten se rozhodl, že otevře. Ať tam bylo cokoliv, začal se pak rozhlížet. [rec=ichiro]"Necítíš něco? Že by mohlo být něco pod náma, nad náma...třeba i jen pod podlahou či ve stropě."[/rec] špitl k Ashi a sám se rozhlížel. Přišel k jedné ze stěn, kde byla zvláštní barva a začal to lépe zkoumat. Bylo zde celkově víc věcí, které mu moc neseděli.

[rikuto_jmeno]

A před Rikutem se najednou otevřely dveře. Znamenalo to, že uspěl a může pokračovat? Rikuto už chtěl oslavovat a jít do dveří, ale v tom ho trklo. Co když tohle byla jenom další zkouška? Co když projde dveřmi a neuspěje, protože pokračoval bez svého týmu. Rikuto si založil ruce na prsou a spustil.
[rikuto_rec]Neodejdu odtud, dokud si nebudu jistý, že mým kamarádům nic není. Nebudu bez nich pokračovat, jsme tým a já bez svého týmu neodejdu. Takže mi je koukej vrátit![/rikuto_rec]
Zanadával Rikuto a začal na zeď ukazovat výhružně ukazovákem právé ruky. Co mu tady jako nějaká zeď bude držet kamarády!

[hitoshi_jmeno]

Byl rád, že se alespoň dostal ke svému týmu. Problém byl, že se toho moc nezměnilo až na jeho univerzální klíč v ruce. Bylo dost možné, že tím klíčem má otevřít poslední a nejdůležitější safe. Nejspíš záviselo na tom, které safy otevřely. Také nejspíš záleželo na tom, aby jejich otázky v testu byly stejné a on to měl nějak dodat klukům. Takovým způsobem, že to nešlo poznat. Hitoshi chvíli přemýšlel, jestli má nějaký způsob, jak nenápadně předat informaci klukům. Nebyl zrovna dvakrát vybavený na tyto situace. Doufal tedy, že alespoň jeden z kluků bude mít nějaký nápad nebo techniku, kterou by se mohl k němu podívat. Napsal totiž, že budou bránit Kage.

[morio_jmeno]

Oddechl si, když se před ním otevřeli dveře namísto okamžitého vyhazovu ze zkoušek. Znamenalo to tedy, že jeho odpověď byla správná? Nemohl s rozhodností odpovědět, protože týpek co byl společně s ním v místnosti odpověděl papouškovsky úplně to samé. Morio si pouze oddechl a založil si ruce do kapes. Jenom párkrát zamrkal směrem ke dveřím, do kterých se okamžitě vrhal ten druhý.
Ocitl se asi dva metry od otevřených dveřích, když se náhle zastavil. Nějak mu to celé nehrálo. Rozuměl tomu, že se nic jiného neobjevilo, protože vlastně podali dvě identické odpovědi, ale mohla tohle být jediná cesta jak projít první zkouškou? Spíše, nebylo by to až moc rychlé? Už předtím přemýšlel nad významem první zkoušky a kdyby on sám měl vést něco podobného, tak při takovém velkém počtu lidí by co nejefektivněji vyhodil ty, co tu neměli co pohledávat - jinak podáno, neměli hodno dál pokračovat cestou ninji. Morio nebyl spokojený s tím, kam věci směřovali. Navíc tu byla další věc co mu nehrála... nápis Východ. Jestliže by si měl ono slovo vysvětlit co nejzákladněji jak uměl, jednalo se o označení vstupu či východu z určité budovy - nejrychlejší cesta jak se dostat ven. Na zkoušku přišli jako tým a jako tým by měli i z ní vyjít, takže co mělo tohle znamenat? Měl opustit svůj tým za sebou a pokračovat dál? A nebo se jednalo o zradu týmu? Neměl Ashi a ani Ichira po svém boku, takže by měl bránit společný cíl skupiny, zůstat pohromadě. [rec=morio]"Kde jsou ostatní z mého týmu?"[/rec] otočil se směrem ke zdi. [rec=morio]"Nehodlám pokračovat bez nich, takže se doprošuji toho, abych se k nim znova připojil,"[/rec] pokračoval okamžitě. Už od počátku to vypadalo jako zkouška, která se měl dělat dohromady, společně s týmem, takže nedávalo smysl, aby šel on takto "napřed", i kdyby to znamenalo okamžitý postup pro něj samotného.

[ichiro_jmeno]

Prohlížel si klíček. Prstama vyzkoušel jeho tvar a povrch, jestli na něm není něco vyryté. Potom si ho schoval do kapsy, aby ho náhodou neztratil. Pohlédl na Ashi, co našla ona. Poškrábal se na tváři, když uviděl to klubko, ale přikývl. Netušil, co to mělo znamenat, ale dobrá. Začal zkoumat ten předmět ve zdi. Nejdřív prohlížel, jestli není nějak ostrý nebo tak a když usoudil, že by to mělo být bezpečné, zkusil to prstama uchopit, ale zaváhal. Uslyšel totiž tu otázku. Pustil daný předmět a začal se rozhlížet po lidech, co oni vytáhli ze sejfů a zkoušel to nějak porovnávat s tím zubatým tvarem, co našel ve zdi. Nechal odpovídat ostatní první, sám nad tou otázkou přemýšlel. Byla dost zvláštní...a odpověď dle něj byla dost nejednotná. Během přemýšlení došel k té podlaze, kde bylo i to divné uvolněné prkno, o které si málem ze začátku málem rozbil hubu, když na něj šlápl...ale kvůli nervozitě na to úplně zapomněl. Ta místnost se zdála najednou taková divná a až moc věcí tu nesedělo. Zkousl ret. Jak má odpovědět? Feudální pán byl mega boss, zatímco Hokage jen team leader. Avšak vždycky si lidi spíše najdou vztah k team leaderovy, jelikož ho znají...a big boss je většinou debil. To se přesně nemotalo Ichirovy hlavou, ale něco na ten způsob. Hokage je většinou člověk, kterého zná celá vesnice a něčím se vyznamenal. Byl hrdina a skvělý vůdce. Feudální pánem se musíš narodit, takže to mohl být nakonec kdokoliv i bastard John Snow. Šel teda k židli, kde se posadil a na papírek napsal "Hokage". Pokud by Holage začal roztržku mezi ním a feudálním pánem, měl by k tomu jistě dobrý důvod, a většinou je to kvůli ochraně vesnice.

[rintaro_jmeno]

Rin si nevšiml toho, že se Ranzi rozpadl klíč. Kdyby to věděl, tak by samozřejmě popřel jakoukoliv spojitost se svojí osobou. Byla to prostě shoda nešťastných náhod.
Z jedničky si každopádně vytáhl zlomený zlatý klíč, což určitě znamenalo něco dobrého. Aspoň částečně ne? Zlatá byla přece barva vítězů. Na druhou stranu, jestli si dobře pamatoval, tak podobný klíč už vytáhl někdo z přítomných geninů, takže to vlastně nemuselo znamenat nic jiného, než další komplikace. Navíc ten klíč byl rozbitý, takže nebyl zrovna v ideálním použitelném stavu. K čemu tu vlastně potřebovali klíče? Ty sejfy mohli otevírat a tahat z nich věci, tak proč na nich byly dva zámky?
Kdy na zkouškách ale věci dávaly smysl, že jo? Jestli to souviselo, tak potřebovali dva stejné klíče. Buď teda budou muset sehnat ještě jeden, který je totožný s tím, co má Ranzi (Rin neví, že se rozpadl) a nebo budou muset ukrást ten druhý zlatý a pak přijít na to, jak je opravit nebo tak něco. Třeba budou stačit dva zlomený, kdo ví. To ho ale přivádělo k další otázce. Můžou to z toho týpka prostě vymlátit? A nebo musí být tak nenápadní, aby si toho nevšiml kdokoliv, kdo tady na ně koukal. A co sakra dělal Rikuto?
No a teď se konečně dostáváme k Rinově dárečku. Kdo by si pomyslel, že červená barva byla myšlená jako varování. Vždyť červená značila jen dobré věci. Takovým dobrým příkladem byl třeba Red.
Když to otevřel, tak mu do ksichtu prsklo jakési geňo a oslepilo ho. Rin byl ninja, který už si něčím prošel a naučil se udržet celkem klidnou hlavu za nepříjemných podmínek. Tohle nebyla jedna z těch chvílí. Panika v jeho obličeji byla znát. Chytal se oběma rukama za oči a mnul si je. Ať dělal cokoliv, nic nepomohlo. Neviděl vůbec nic.
[rec=rintaro]"Ranzi, Ranzi,"[/rec] začal hmatat kolem sebe. [rec=rintaro]"Já nevidím!"[/rec] S ničím takovým se v životě ještě potýkat nemusel, takže vůbec nevěděl, co má dělat. Hlavou se mu hnalo hrozně moc otázek. Co se vlastně stalo? Co udělal špatně? Je slepý napořád? Proč ninjové ze Suny tak moc trvají na tom, aby je hodil na svůj Arya-kill list? Když se ozvala další otázka, Rin se oběma rukama silně plácl do tváří. Zpomalil svůj dech a oči zavřel. [myslenky=rintaro]"Takhle ne. Takhle to neskončí. Nepřišel jsem sem skončit na první zkoušce. Rikuta by to nezastavilo. Itaneho taky ne. Ashi je na tom takhle celej život a stejně se nehodlala vzdát."[/myslenky]
Samozřejmě, že v klidu nebyl. Pořád měl obrovský strach z tohoto velkého neznáma, do kterého byl uvržen. Nemohl se tím ale nechat zastavit. Předklonil se a nahmatal papír s tužkou. Nevěděl, jestli je to jeho papír nebo ne, ale neřešil to. Měl na co psát a uměl to i bez koukání. Problém byl, že kvůli svému problému nedokázal přemýšlet nad tím, co napíše Ranzi. Zmohl se akorát na to, aby na papír naškrábal - Na stranu toho, kdo stojí za správnou věcí.

[rikuto_jmeno]

A Rikutova myšlenka byla nejspíš správná. Opravdu se asi jednalo o další test a otevřely se mu dveře zpět ke svým kamarádům. Rikuto se spokojeně usmál, sám sebe poplácal po rameni a zamyslel se nad tím, jak by teď bodla nějaká proteinová tyčinka s hodně čokoládou. Jenže bohužel musel odevzdat všechny svoje věci, už jen kvůli tomuhle se mu tady zatím nelíbilo. Jestli někdo jen sáhne na jeho jíd..ne, ne..nerozptyluj se. Je to celé zkouška a tvému jídlu se nic nestalo! A tak se Rikuto vypravil zpět dveřmi, které se otevřely jako poslední a nestačilo mu tedy nic jiného než doufat, že zase uvidí ty dva svoje retardy.

[ashi_jmeno]

Prehmatala sejf, keď sa jej ho podarilo otvoriť a narazila na červené klbko. Prehmatala ho a nadvihla obočie. To dostala nejakú dosť divnú vec. Shiromaru tiež zamručal celkom zmätene a rozhliadol sa po ostatných. Každý dostal nejakú zvláštnu vec. Ktovie, na čo im to bude.
Vrátili sa späť na stoličky a zrazu sa ozvala otázka. Nad tým sa musela trochu zamyslieť. Nakoniec to aj tak vyhral ten, u ktorého si odľahla, že titul má omnoho kratší. Napísala Kage. Pracuje priamo pod ním a nikdy jej takáto vec nenapadla. Taktiež ho sem-tam vidí narozdiel od feudálneho pána a vie, aspoň približne, aké skutky robí pre vesnicu.

[ranzi_jmeno]


Pohrávala som sa s kľúčom. Bola som naozaj zvedavá na to, čo sa vlastne nachádzalo v tom sejfe, ktorý vedel otvoriť aj bez neho. No možno mal na to použiť kľúč a vypadlo by niečo iné? Keď však sejf otvoril am ne sa klúčik v ruke rozpadol, vyvalila som na to oči..
[rec=ranzi]"Hahaha ! Práve sa mi rozpadol!"[/rec] Nadhodila som s nadšením, ako keby to bola dobrá správa, čo aj bola, aspoň som nemusela riešiť nejaký pocit zodpovednosti, keď som u seba nemala čo posrať.
No a po tom Rin oslepol. Teda to by som si nevšimla, keby že mi to neoznámi. Bola som totiž celkom zapozeraná na jednu holku z jedného z tých zvyšných týmov. Alebo chlapca? Niekedy to už bolo ťažké rozoznať.
[rec=ranzi]"Ahá.. okej v pohode.."[/rec] Bola moja odpoveď k nemu, dúfajúc, že to bola len jednoduchá otázka či veta či oznamovanie, ktoré sa dalo takto odbiť... nie niečo zložité. A no moc som sa netrafila, ale to som zatiaľ nemala ako vedieť že nie ? A v tom sme dostali ďalšiu otázku. Tento krát som ju ale zachytila a so spokojnosťou som mohla napísať moju odpoveď.
 - na tú, ktorá vyhrá - 

[rintaro_jmeno]

Kdyby Rin viděl, tak by si to možná i trochu užil. Byl ale ve stavu, který v něm vyvolával silné pocity beznaděje a tohle tomu přidalo dost shnilou třešničku na dortu. Z pohybu židle se mu udělalo zle a i přesto, že na ní byl přilepený nějakým kouzelným lepidlem, měl strach, že spadne.
Naštěstí to celé netrvalo moc dlouho a Rin někde přistál. Nepotřeboval být Sherlock Holmes na to, aby si vydedukoval, že se mu stalo to stejné, co předtím Rikutovi. Slyšel, že vedle něj přistála ještě jedna židle. Tedy, aspoň si myslel, že to byla židle. Co věděl, tak to klidně mohlo být něco úplně jiného. Místnosti se tu náhodně měnily rychleji, než Engetsu dokázal pištět, jak moc mu všichni ručí životem za jeho příborovej nožík, takže bylo možné, že to tam s ním přesunulo třeba pár parket z podlahy.
Rin si byl naprosto jistý tím, že není ve stejné místnosti jako Rikuto, protože se neozýval žádný křik a hypování. Ranzi s ním určitě taky nebyla, protože ta už by určitě držkovala. Předpokládám, že touto dobou už by o sobě ten člověk dal minimálně vědět. Jestli tam bylo ticho, tak Rin mohl slyšet jeho dýchání nebo nějaké šustění oblečením.
[rec=rintaro]"Haló?"[/rec] zkusil promluvit. Rinovi se to vážně nelíbilo. Měl ale strach a ne malý. [rec=rintaro]"Jen se chci zeptat, jestli tu náhodou není nějaký úkol nebo něco. Já jsem oslepl a..."[/rec] V tuhle chvíli ho napadlo, že toho člověka asi nebude zajímat jeho životní příběh, tak prostě přestal. [rec=rintaro]"Jen tu jednu věc. Prosím."[/rec] Samozřejmě existovala šance, že mu ten někdo nepomůže, jenže v téhle situaci to prostě musel zkusit.

[ichiro_jmeno]

Začal se víc zajímat o to prkno v podlaze. Všiml si během toho Shiromara a usmál se. [rec=ichiro]"Dobrá práce."[/rec] Promluvil šeptem. Potom se opět začal naplno věnovat tomu prknu. Strčit prsty? Ne...dlaní? Blbost. Postavil se a zkusil do toho místa dupnout patou, že co tam najde, nenajde. Během toho zaslechl další příkaz. Pohlédl zpátky k sejfům. Dal tomu ještě chvilku, jelikož si klekl na kolena a pokud se mu povedlo prolomit to prkno, nakoukl dovnitř, jestli tam něco není. Pokud by něco viděl a vypadalo by to přinejmenším bezpečně, tak by to zkusil vyndat. Potom by se postavil a pohlédl na sejfy. Chm...jaké číslo. Pohledem začal přejíždět od jednotlivých čísel. Nakonec dal hlavu do strany a jeho pohled skončil na čísle pět. Už toho moc na výběr nebylo, takže...sáhl po sejfu a otevřel ho, aby zjistil, co se nachází uvnitř.

Kaganawa Hitoshi

Uvědomoval si, že má otevřít jeden konkrétní safe, proto nejspíš měl univerzální klíč. Možná, že ostatní safy nesloužily k tomu, aby kluci vyzkoušeli své štěstí, ale jako nápovědy. Bylo možné, že tam jsou dokonce safy, které je vyřadí, takže bylo potřeba se trochu vzpamatovat a hledat cestu ke správnému číslu. "Zkus to pořádně prozkoumat, jestli tam něco v té čepici nenajdeš". "Mohlo by tam něco být." Řekl Hitoshi a zamyšleně přemýšlel nad kočkou. Jediný člověk, který na zkouškách nejspíš uměl přivolat kočku byl Rin, ale s tím to nejspíš nemělo souviset. "Říká se, že kočka má 9 životů, ne?" Vypadlo z Hitoshiho najednou, jako kdyby ta informace mohla k něčemu být." Byla už otevřená devítka?" Pokukoval po ostatních safech a hledal číslo 9.

Uzumaki Rikuto

A Rikuto nakonec našel svoje retardy! Když v tom se proti němu Rin i se židlí rozletěl. Rikuto se zachoval jako správný ninja, dal si před obličej ruce a zavřel oči a čekal na náraz. Ale židle ho obletěla. V tu chvíli odletěla i Ranzi a Rikuto byl zase sám. Otráveně vydechl a rozhlédl se po místnosti. Opravdu byl v místnosti, ze které původně odletěl i on. Takže asi nyní museli projít zkouškou ti dva. V tu chvíli se Rikutovi obejvil v ruce klíč s nápisem - univerzál. Rikuto klíč několikrát v ruce protočil a zblízka si ho prohlédl. Následně se rozhodl otevřít některý ze sejfů. Pár už jich bylo očividně otevřených, proto se Rikuto rozhodl pro čistou náhodu. Zavřel oči a párkrát se otočil na místě aby ztratil orientaci a prostě se nakonec poslepu s rukou před sebou rozešel, dokud nenarazil na sejf. Ten následně už s otevřenými oči otevřel.

[morio_jmeno]

Dveře s jasným nápisem Východ na sobě se zabouchly za jeho zády a otevřely se mu ty, kterými předtím přišel. Musel si oddechnout, ale zároveň nepolevoval ve své ostražitosti. Nevěděl co to mělo znamenat, zdali udělal správné rozhodnutí, ale věřil tomu, že bylo. Aspoň z morálního hlediska. S rukama v kapsách tedy nimi prošel a doufal, že se dostane ke zbytku týmu, Ashi se Shiromarem a Ichirovi. Těžce polkl.

Naštěstí se dostal zpět do místnosti, kde začal, a tak si mohl znova oddechnout, protože uviděl své parťáky. [rec=morio]"Yo,"[/rec] hlesl na ně tak, aby věděli, že se vrátil, a pravou rukou jim zamával. Vtom ho ale popadl zvláštní pocit. Něco svíral ve své levé ruce, kterou měl hluboce zabořenou do kapsy. [myslenky=morio]"Nepamatuji se, že jsem v ní něco měl..."[/myslenky] pomyslel si. Všechno jim sebrali ještě před začátkem toho všeho, takže to mohlo znamenat jediné - jednalo se o část zkoušky. Vytáhl opatrně svoji ruku a rozevřel dlaň.
Ať se mu naskytl pohled na cokoliv, nemohl zatím nic moc dělat, protože ostatní v místnosti si měli jít vybrat sejf. Co to ale pro Moria znamenalo? Měl čas udělat něco pro tým, něco co by je mohlo nějak posunout dál k vyřešení celého problému. Všiml si, že místnost se od jeho poslední otázky znatelně změnila a tomu zřejmě nebylo jen tak. Něco bylo ve zdi, něco zas bylo s prknem v podlaze a nakonec... před dveřmi se objevila smrdutá rohožka. Neotálel a šel se k ní podívat, zdali neskrývá nějaké tajemství. Mohl by tam být zahrabaný pes - a ne, Shiromaru to nebyl.

[ranzi_jmeno]

[rec=ranzi]"Wuiiiii!"[/rec] Rozhodila som nadšene rukami. No nie že by to moc pomohlo. Ale aspoň som si túto cestu vzduchom celkom užila. Všimla som si tiež, že nie som sama ktorá si ju musí užiť. Len škoda že je Rintaro momentálne slepý.

Vpadla som do miestnosti, kde som nebola sama. Pár krát som sa zatackala na nohách a so značne sklamaným výrazom som si miestnosť začala obzerať. Ak som niečo hľadala, tak snáď len východ. Úplne ignorujúc nápis som došla ku chalanovi a nohou som mu pár krát strćila do hlavy.
[rec=ranzi]"Yo.. žiješ? YOOO?!" [/rec]Zakričala som na neho tak, že ma snáď muselo byť počuť až do miestnosti, odkiaľ sme prišli. Samozrejme som mu počas toho nohou stále "ťukala" do hlavy, aby mal aj ten fyzický podnet na prebratie, nie len hluk.
Poškrabala som sa vo vlasoch a tak nejak som čakala, či sa zobudí, alebo nie.

[ashi_jmeno]

Shiromara strašne fascinovalo to klbko, čo držala Ashi v ruke. Ashi si ho pohadzovala v ruke a následne Shiromaru po ňom skočil, keď zase padalo späť k Ashinej ruke. Začal tam za klbkom behať a Ashi naháňala zase Shiromara.
[rec=ashi]"Počkaaaj! Vráť ho![/rec] volala naňho a nakoniec sa zarazila, keď niečo cinklo. Shiromaru pozrel po kľúči, ale to už ho Ashi zobrala, takže sa ďalej venoval klbku. Ashi si ho prehmatala a rozpoznala tie čísla - čísla sú izi, je ich len deväť. Šla si nakoniec otvoriť sejf číslo 13, skôr k nemu šla len náhodne, pretože Shiromaru mal starosti s klbkom. Vybrala z neho to,čo tam bolo, AK tam teda niečo bolo.
Ashi potom trochu stuhla, keď započula dvere a hneď ucítila známu vôňu. Otočila sa s nadšením a rozbehla sa k Moriovi, ktorý sa vrátil z horúcich pekiel alebo z rozprávkovej cesty - jedno z toho to asi bolo.
[rec=ashi]"Moriooo!"[/rec] volala a s nadšením ho objala, ak sa nechal a poťapkala ho chrbte. Potom ho pustila, chytila za ramená a obzerala si ho ako by snáď aj naňho videla, čo možné nebolo. [rec=ashi]"Nie si zranený, že nie? Čo sa vôbec dialo?"[/rec] naklonila hlavu do strany a tvárila sa celkom ustarane. Síce sa poznali krátko, ale Ashi si ľahko ostatných obľúbi a má o nich starosť. Predsa len je to priateľská povaha.