Chūninské zkoušky II. - 1. Zkouška

[hitoshi_jmeno]

Na okamžik ještě zaváhal, jestli nechá Tenda prohledat maníky, ale nakonec ho nechal. Z místnosti se nic neozývalo a tak se mohlo vesele pokračovat dál. Nápověda byla i tentokrát málo konkrétní, ale mohla potvrzovat, že v podstatě nezáleží na safu, ale na klíči. Hitoshi kroutil očima nad tím, že Tendo se cpe koláčem. Popravdě měl určitě větší hlad než on a koláče měl celkem rád. V okamžik, kdy se objevil zlatý klíč, zajásal. [hitoshi_rec]Zlatý klíč nás tam zavede, otázka je jestli včas.[/hitoshi_rec] Zabručel Hitoshi a sebral Tendovi klíč. Přeci jenom, pokud to má někdo zkazit, bude to on sám. Vydal se ke dveřím, kterými přišli a neohroženě cvaknul. Byl čas se dostat pryč.

Kageyama Rintaro

Ninja z Iwagakure mu půlku klíče prostě bez dlouhého váhání hodil. Rin překvapeně zamrkal a zmateně nadzvedl obočí. Celé to najednou bylo tak jednoduché, že tomu skoro nevěřil. Kluka mu bylo líto, protože vypadal dost zrazeně a demotivovaně. Jestli jeden z jeho parťáků náhodou nebyl ten kluk, který se rozhodl, že uteče.
No, jak se říkalo, darovanému klíči na zuby nehleď. "No, díky!" Bylo to takové poděkování, že ani Rin nevěděl, jestli mu vlastně skutečně děkuje nebo ho bmuje za to, jak je hloupej.
Rin pak prostě došel ke správným dveřím a zkusil je otevřít. Bingo! Už už si myslel, že první zkouška je u konce, když v tom se jim do cesty postavil ninja s čelenkou písečné s docela zásadní otázkou.
Vážnost Ranzina zranění byla pro Rina velkou neznámou. Nebyl u toho, když se to stalo, takže mohl maximálně hádat.
"Nebudu za tebe mluvit, Ranzi," řekl Rin a podíval se na místo, které si držela rukou. "Rozhodnutí je na tobě. Pokud ale budeš pokračovat, musíš do toho dát všechno, žádný hlouposti, žádný stupidní sobecký chování, který může uškodit celýmu týmu. Nevím, jestli sis toho všimla, ale chuninský zkoušky nejsou nějaká hloupá dětská hra. Nechci za sebou tahat někoho, kdo to nebere vážně, nehlídá mi záda a ještě mě může ohrozit. Lidi můžou umřít. Když to budeš brát vážně, tak to zvládneme i s tvým zraněním." Tohle byla vlastně taková první možnost, kdy Ranzi trochu vynadat za to, co dělala během první zkoušky. Rin jí nechtěl odrazovat, ale taky nechtěl, aby se dál chovala jako kokot.
Podíval se na Rikuta. Docela ho zajímalo, co si o tom jeho bělovlasý kamarád myslí.

[rikuto_jmeno]

Rikuta nakonec Rin zastavil, ať ony dveře neotevírá. Už chtěl říkat, že takto jeden zámek otevřel a nebyl to žádný podvod. Ale následně jen stál a sledoval Rina, který je z celé zkoušky nějak dostal. Rikuto šel tedy spokojeně se svým týmem, když v tom je zastavil ninja z písečné. No a samozřejmě že se ptal, jestli je Ranzi schopná pokračovat ve zkoušce. Teď Rikutovi došlo, že jejich tým má jednu velkou nevýhodu. Ani jeden z nich neovládal léčící jutsu. Pro Rikuta to nebylo nic horzného, zrovna zlomený žebra ho nějak netrápily. Ale Ranzi teď neměli jak pomoct. Následně si Rikuto vyslechl co měl na srdci Rin. To, shrnul to hezky.
[rikuto_rec]Další zkoušky už budou jenom nebezpečnější. Pokud do toho dáš všechno, tak uděláme co bude v našich silách, aby jsme tě další zkouškou protáhli. Pokud se ale hodláš chovat jako teď, tak s největší pravděpodobností umřeš.[/rikuto_rec]
Pravil Rikuto na férovku. Tohle bylo vážné téma, nemělo cenu si tu hrát na hrdinu a nést jí na zádech. Bylo tu spousty magorů, kteří si užívali násilí. A i když Rikuto věřil ve svoje a Rinovi síly, tak věděl, že tu stejně může být i dost silnějších lidí. A pokud by je táhla ke dnu, tak ohrozí nejen sebe, ale i je. A co si budeme, zatím byla celou zkoušku opravdu jen jako přítěž.

[ichiro_jmeno]

Stál kousek dál od Ashi, když ji to pufflo do tváře, takže ho to nijak nezasáhlo. Zamrkal. [rec=ichiro]"Vše v pořádku Ashi?"[/rec] Ozval se a šel k ní, že jestli ji to nijak neublížilo. možná ještě finální skrytá past, nebo něco takového. Prohlédl její tvář...ale viditelně si nevšiml ničeho, že by byla nějak zraněná. Potom se jen mile usmál a věnoval se dveřím. Klíč cvakl opravdu jednoduše, možná až ho to zarazilo? A otevřel dveře. Pohlédl na Ashi a Moria. [rec=ichiro]"Cesta je volná."[/rec] Pronesl k oboum a vrátil zpátky pohled ke dveřím, kde stál nějaký ninja. Pokývl na jeho gesto, že kudy mají jít. Ten palec nahoru ho mírně překvapil, takže mu věnoval jen přátelský úsměv a pak jen zaslechl, jak se dveře zavřeli. [rec=ichiro]"Zřejmě konec první zkoušky."[/rec] Pověděl a šel rovně chodbou. Stále mu to vrtalo hlavou, ale dali ji...zřejmě. Jenže co bude druhá...zkouška? Ohlédl se na Ashi a pak Moria. Došli na nádvoří, kde se zastavil. [rec=ichiro]"Jaký z toho máte pocit?"[/rec] Zeptal se a poškrábal se. Rozhlédl se po ostatních na nádvoří. Už jich tu nebylo tolik, ale stále tu bylo celkem dost lidí. [rec=ichiro]"Vidíte někdo zbytek z Listové?"[/rec] zeptal se a zvědavě se rozhlížel nebo spíše i starostlivě. I když je moc neznal, určitě chtěl, aby zde byli též.

[ranzi_jmeno]


Kto by si bol pomyslel, že to nakoniec vyriešia. Ja som sa pekne zviezla popri nich a spokojne, aj keď s trocha boľavým úškrnom, som sa rozhodla vykročiť oproti nejakej novej skúške, ktorá už určite dopadne lepšie!
No v tom sa nám postavil do cesty hlavný skúšajúci a začal hovoriť o nejakom zranenom členovi. Podvihla som obočie, hlavne kvôli tomu, čo na mňa vyvalil Rin. Až som zašla nad svojou schopnosťou podobné veci prejsť mlčaním a ignoráciou. Dohovárať sa mi snažilo už mnoho ľudí, zväčša s tým istým výsledkom.
[rec=ranzi]"Viete pane.. ja viem že to vyzerá tak, že im preplo v bedni. ale nazývať to zranením? Naaah sú v pohode!" [/rec]Uškrnula som sa dobre si uvedomujúc, že tým naozaj nemyslel ich, ale moje rebrá. Kto vie, či som len hrala fomrum ale nevyzeralo to tak, že by som mala v pláne len tak povedať "au bolí ma to drbem na to". Síce by som toho bola schopná a naozaj mi to prešlo hlavou ale, netrepala som sa celú cestu až sem bez toho, aby som dostala možnosť nejakému tunajšiemu kreténovi nakopať prdel no nie? Skôr som sa znova usmievala mojim typickým spôsobom, ako slniečko na hnoji.

[ashi_jmeno]

Ashi krabičku opatrne otvorila. Čakala trošku nejaký podraz, ale opatrnosť jej bola k ničomu, pretože aj tak jej to prsklo do ksichtu nejaký prach. Inštinktívne zatvorila oči, pustila krabičku pričom začala mávať rukami pred svojou tvárou a snažila sa vykašľať to čo vdýchla. Shiromaru sa prekvapene naježil a zvesil hlavu, aby na ňu videl. Nevedel, čo v tom bolo, ale našťastie to jeho minulo, aj keď bol na jej hlave celú dobu.
[rec=ashi]"Hej, myslím, že som. Necítim sa nijak zvláštne,[/rec] pokývala hlavou na starosti Ichira a ďalej si mnula oči, keďže mala divný pocit, že videla nejaký záblesk alebo čo. No, slepá už bola, takže pre ňu nebol problém následovať Ichira a Moria, keď šli k dverám. Shiromaru dával pozor na cestu, zatiaľ čo bola Ashi zaneprázdnená mnutím očí. Nakoniec sa narovnala a otvorila oči. Prekvapene zamrkala, keď videla chrbát dvoch mužov pred sebou ako pomaly vychádzajú z miestnosti. Ashi ich zarazene následovala. Ich hlasy. Poznala ich veľmi dobre. Zrazu si všimla ninji, ktorý im ukázal smer, ktorým ísť a potom palec hore. Ashi toto gesto nepoznala, ale nemala z neho zlý pocit. Ashi, stále so svojim prekvapeným pohľadom, mávla ninjovi a pokračovala ďalej. Otvorili sa ďalšie dvere a oni vyšli na nádvorie, kde bola hromada ľudí, svetla, toľko objektov ktoré poznala len po hmate a konečne aj niečo, čo nikdy po hmate vidieť nemohla - oblohu.
Shiromaru zvesil znovu hlavu, aby sa na Ashi pozrel a prekvapene vyštekol až z toho zoskočil na zem. Ashi nemala duhovky a panenky zahalené sivou farbou, ale modrozelené oči po svojej matke. Ashi sa stále prekvapene okolo seba dívala.
[rec=ashi]"Ja... ja vás vidím,"[/rec] konečne dostala zo seba a zadívala sa raz na Moria a raz na Ichira. Shiromaru zavrtel chvostom a zakňučal. Ashi sa pozrela dole na Shiromara a zobrala ho do rúk. Prezerala si každý detail jeho kožúšku, jeho farbu očí, ako zvedavo hýbe ušami. Zaleskli sa jej oči a stiekla jej slza po tvári. Objala Shiromara, ktorý začal nadšene vrtieť chvostom a olizoval jej tvár. Ashi mávala normálne nadšený a energetický úsmev, ale tentokrát jej úsmev bol úplne iný a to bol úsmev osoby, ktorú naplnilo hrejivé štastie.

[morio_jmeno]

V Moriově hlavě se hnala pouze jediná otázka, "Udělal jsem toho dost?". Ať už odpověď byla kladná či záporná, nemohl ze sebe strhnout pocit jakoby neudělal všechno. Vrátil se ke svému týmu, přinesl jim univerzální klíč a nakonec přinesl poslední dílek hádanky, ale i tak se necítil dost "plně". Svěsil pouze hlavu, když se Ichiro se svým zlatým klíčem blížil ke dveřím, kterými sem do této místnosti vešli. Zatnul své dlaně v pěsti a pouze čekal, co se bude dít.
Klíč zajel bez problému do zámku, Ichiro ním otočil a všichni mohli slyšet velmi známé kliknutí ve dveřích. Otevřeli se. Popadl pomaličku dech a následoval Ichira. Když už se ty samé dveře za nimi zavřeli a ocitli se před ninji z vesnice, v duchu si oddechl a povolil stisk. Dokázali to. A nebo se tak pouze zdálo, ale gesto jednoho z vyšších ninjů by mělo být dostatečně jasným znamením. Moriovi ruce nakonec zajeli zpět do kapes a dlouhým krokem šel vedle Ichira, do té doby než se dostali na nádvoří. [rec=morio]"Odteď to bude jenom drsnější... pravá tvář zkoušky,"[/rec] odpověděl na první Ichirovu otázku. První zkouška se rozhodně nemohla nazvat lehkou, ale myslel si, že odteď se bude testovat jak dokážou skutečně fungovat - ať už v týmu nebo jednotlivě.
Rozhlédl se kolem a snažil se zahlédnout nějaký povědomý obličej, nejlépe dalších členů z Konohy. [rec=morio]"Zatím nikoho,"[/rec] odpověděl lehce zklamaným tónem přitom co se rozhlížel. [myslenky=morio]"Určitě tu někde budou,"[/myslenky] snažil se sám sebe ujistit. Nakonec Moriův pohled skončil na Ashi, která se... lišila. Přesněji její barva očí, už nebyly zahalené sivým závojem, ale zářily barvami. Netušil co to mohlo způsobit. Možná ten prášek co ji předtím prdla ta krabice do ksichtu? Well, ale pokud Ashi vidí a normálně neviděla, nejednalo se tedy o dobrou věc? Nemohl si nevšimnout rašících slz v jejím obličeji. Smutek? Ne, rozhodně ten to nebyl. Musela pociťovat něco odlišného, kladného. [rec=morio]"Vítej, Ashi,"[/rec] usmál se Morio jak nejlépe uměl a přivítal ji ve světě, který nikdy nemohla spatřit.

Hitoshi -> Klíč se vám pěkně spojil a vy jste vyšli dveřmi, kde vás ninja ze Sunagakure navedl ke shromáždění úspěšných absolventů první zkoušky. [rec=tendo]"My jsme to zvládli!"[/rec] vypískl nadšeně Tendo a začal sledovat pozůstalé. [rec=tenzo]"Vypadá to, že to těžší je před námi,"[/rec] zamudroval Tenzo.

Tým R

Zkoušející se mračil, to bylo vidět i přes obvazy, kterými byl zafáčovaný. [rec=zkousejici]"Ptal jsem se na něco jiného. Máte zhodnotit fyzický stav vašeho kolegy, ne jeho chování. Budiž, pokračujete dál, ale varuji vás. Nikdo vám již nepomůže,"[/rec] řekl chladným hlasem a odkázal vás na cestu k ostatním. Sám odešel jako poslední.

[npc_name=zkousejici]Zkoušející[/npc_name]

Ve chvíli, kdy ven vyšel tým z Konohy se budova zavřela a zkoušející vylezl na vyvýšenou plochu. [rec=zkousejici]"Dobrá, všichni přítomní prošli první zkouškou! Nyní vám vrátíme výbavu, kterou si zasloužíte na druhou zkoušku, která bude okamžitě následovat!"[/rec] oznámil neutrálním tónem. Všichni poznali, že na stolech bylo mnohem míň věcí než se tam původně odevzdalo.

Výbava:

Následně ještě každému byla předána malá lahvička vody a dvě bojové pilulky, které měli nahradit jídlo.[rec=zkousejici] "Druhá zkouška proběhne v Ma no Sabaku, která je asi dva kilometry od Sunagakure na sever. Místo budete mít označené. Máte dvacet minut na to se tam dostat! Budu tam na vás čekat,[/rec]" řekl naprosto klidným hlasem a rozpadl se na černý prach. Ostatní pomocníci v klidu odešli do budovy.

Tým Kumo - Shin, Daiji a Kumiko

Sledovali jak zmizel jejích zkoušející. Pak jim Shin položil ruce na ramena a všichni v tu chvíli vyběhli pryč. Díky tomu nedostali ani prostor, aby nadávali na to, že nedostali všechno vybavení zpět.

Několik dalších týmů se v tu chvíli chytlo taky a okamžitě běželi za nimi.

[npc_name=engetsu]Hozuki Engetsu[/npc_name]

Byl poměrně naštvaný z toho, že mu takhle zkrouhli vybavení, ale měl svůj meč. Ten mu stačil na to, aby tu ze spousty lidí nadělal sekanou.[rec=engetsu] "Volové! Běžíme!"[/rec] blesklo mu najednou a začal ze země sbírat Kabigona, který brečel nad ztrátou všeho svého vybavení.

[npc_name=tendo]Tendo[/npc_name] [npc_name=tenzo]Tenzo[/npc_name]

Kluci byli spokojení, protože to nejdůležitější dostali, jejich zbrojní svitky. Bez toho ostatního se obešli v pohodě. [rec=tendo]"Wow!"[/rec] okomentoval Tendo zmizení ninji a pak s bráchou zůstali oba stát jak tvrdé Y.

[npc_name=goriky]Goriky[/npc_name]

Všem už asi došlo, že Goriky byl poměrně jednoduššího rázu, takže si tam hrál se svými Nunchaky, místo toho, aby poslouchal.


Sem nyní doplňte poslední post s převzetím vybavení a následně průběh ulicemi a do okolí.

[rintaro_jmeno]

Posraná Ranzi. V Rinovi to z téhle holky fakt vřelo. Jak někdo mohl být takhle natvrdlý? Neexistovalo špatné slovo, které si s ní nějakým způsobem nedokázal spojit. Možná se na to s Rikutem měli vykašlat a prostě jí nechat tady.
[myslenky=rintaro]"Pro mě za mě můžu zhodnotit třeba tvůj ksicht, ale předpokládám, že za moc asi nestojí, když ho schováváš."[/myslenky] Věnoval chlápkovi s omotanou hubou nepříjemný pohled a zamířil do místnosti, kde už čekaly zbylé postupující týmy.
Podle toho, co říkal ten zkoušející, se zdálo, že nedojde k žádnému odpočinku. Dostanou zpátky svoje vybavení a hurá na další zkoušku. Nějaká pozitiva to však mělo. Pokud se jednalo o těžkou zkoušku, která bude vyžadovat jejich fyzické maximum, existovala šance, že Ranzi pojde.
Došel si tedy ke stolu, u kterého předtím odevzdával svoje vybavení. Moc nechápal, proč se lidi kolem něj blbě ksichtí, jako by je někdo okradl. Rin sám dostal nějaké věci navíc. Měl tu o jeden kunai víc než normálně, o dva shurikeny víc a dokonce i výbušný lístek, který sebou normálně netahal. Všechno si to pečlivě schoval do pouzdra, a pak vyčkával, až mu vrátí i kouřové bomby a drát. . . . . . . . . . . . . . . . . .Ok, takže to se asi nekoná. Možná že ostatním taky něco vzali. To by vlastně vysvětlovalo ty naštvané a zmatené obličeje. No co, Rin nemohl vinit ninji ze Suny, že si chtějí trošku rozšířit arsenál. Vždyť tady měli jen písek, kameny a nic. Co by byl za člena ninja aliance, kdyby se tu s nimi začal hádat kvůli nějakým kouřovým bombám? Mávl nad tím rukou a radši se vrátil k Rikutovi a kotvě.
Po cestě si všiml druhého týmu z Konohy, což znamenalo, že se jim taky podařilo projít první zkouškou. Rin na na zamával, aby si ho všimli, a pak jim s velkým úsměvem ukázal zdvižený palec.
Podle toho co říkal zkoušející, moc času mít nebudou. Nedostali zrovna moc času na to, aby se dostali na místo, kde nikde předtím nebyli. Docela podpásovka. Rinovi bylo jasné, že tady mají výhodu genini ze Suny, kteří to tu určitě znali.
[rec=rintaro]"Super, musíme jít. Kde je sever?"[/rec] zeptal se Rikuta.

[npc_name=nishiki]Nishiki Hanzo[/npc_name]

Hanzovi málem praskl vobuch podélně, když mu řekli, že si může vybrat jenom jednu loutku. No paráda. Mari bude nasraná, protože bude úplně k ničemu, až potkají první velkou překážku. Rozhodl se, že si vezme svoji první loutku - Shin. Se sklopenou hlavou jí narval do batohu a došel ke svému týmu. Potom předpokládám vyrazili.

[ichiro_jmeno]

Rozhlížel se. Zatím neviděl žádnou známou tvář. Sem tam zahlédl tváře, které viděl když přišli poprvé do budovy, ale to bylo tak nějak vše. To mu celkem vrtalo hlavou, ale něco mu říkalo, že to zajisté zvládnout i když...měli mezi sebou jeden člena, se kterým si už během cesty moc nesedli...určitě to dají, o to nebál... jen spíše doufal, že se jejich tým o něco víc semknul než když šli na zkoušku. Přikývl na Moria a jeho větu. [rec=ichiro]"Vím, po tom co nám Rintaro řekl...tohle byla procházka zahradou."[/rec] Pověděl a lehce si oddychl. Druhá zkouška se opravdu nebezpečně blížila. Přejel mu mráz po zádech. Tam se teprve pozná, jací jsou jako tým. Potom zaslechl jistá slova, které ho překvapila a ohlédl se za Ashi. Zamrkal, když si všiml jejích očí. Pohlédl zmateně na Moria a pak zpátky na ní. To už objímala Shiromara. Usmál se na ni, a se možná v jeho rudém oku zaleskla slza? Jak viděl tuhle mladou dívenku šťastnou, že vidí....ale musel volit správná slova. Neví, na jak je to dlouho...a nechtěl přivést naděje, jelikož by ji pak mohl rozesmutnit. Přišel k ní a potlapkal ji po vlasech. [rec=ichiro]"Moc divných barev a tvarů, viď."[/rec] Poznamenal a usmál se na ni, jaká byla spokojená. Avšak už ji víc nevyrušoval.
Ozvala se rána, jak se brána zavřela a on zvedl pohled. S tím si všiml i jejich druhého týmu. Všiml si zároveň mávnutí a i palce. S úsměvem pokývl a mávl též se zakončením, že ukázal prstama jakoby "peace". Ihned potom se ozval hlas a všichni se ohlédli tím směrem. Yep! První zkouška je hotová! Ale skoro ihned to skočilo na druhou. Vybavení, dvacet minut a na sever. Okej! Pohlédl na Moria s Ashi a kývl na ně. [rec=ichiro]"Moc času nemáme...omlouvám se Ashi."[/rec] Pověděl spíše ze zdvořilosti. Mrzelo ho, že si to pro teď nemůže pořádně užít...ale že už musí jít. Ihned šel ke stolu a zamrkal. Našel svoje věci, ale bylo toho nějak málo? Nakonec když otevřel pouzdro s lístky...tak se mu naježily vlasy na hlavě. Mno, z cca 50 lístků měl nakonec jen pět...a když si to tak v hlavě přelétl...jelikož ty lístky jsou více méně na jedno použití, tak má jen jeden pokus. Ta zkouška bude opravdu...zajímavá. Polk na prázdno a pak šel na stranu, ale sledoval ostatní. Mezitím si vše upravil. [rec=ichiro]"Jak jste na tom vy? Mám toho celkem po málu."[/rec] Pověděl, ale nějaké týmy už začali vyrážet. Kompas u sebe neměl a jít směrem, kde je větší zima je v poušti asi kravina. [rec=ichiro]"Já bych asi vyrazil co nejdřív...co a jak si můžeme říct tam...neznáme to tu moc a dvacet minut je...dvacet minut."[/rec] Pronesl, jelikož si nebyl jistý, že pokud tam nedorazí do toho časového limitu, tak se asi ani nemusí snažit o druhou zkoušku.

[npc_name=chikato]Mitsugi Chikato[/npc_name]

Rozhlížela se během toho proslovu, co mají dělat a kde mají být do dvaceti minut. Potom však přistoupila ke svým věcem a našla prázdnout brašničku? Jako...a kam se poděly její malovátka, řasenky, šminky, rtěnka, tampońy,....to by si řekla asi klasická žena, Chika naštěstí ne a zamračila se, ale neplánovala to nějak moc řešit, jelikož nemá moc času. Otrávit to může i jindy a obvazy apod... snad najde někde...povzdychla si dost mrzutě. Nyní všichni z jejího týmu budou mrzutí a nasraní. Yeeey. A potom tedy společně vyrazili.

[rikuto_jmeno]

A to pako se rozhodlo pokračovat. Což nebyl úplně problém, ale spíš se rozhodla pokračovat bez toho, aniž by nějak změnila svůj přístup ke zkoušce. Rikuto začínal mít strach, že se Ranzi z téhle zkoušky opravdu nevrátí. Copak nahoře neviděli, že ještě není na zkoušku připravená? Nebo je už tak štvala, že jí sem poslali schválně aby se jí zbavili? Nedávalo to smysl, byla horší než Rikuto na první zkoušce. Zkoušející se taky choval jako arogantní kokon a Rikuto se musel hodně držet, aby mu neodpověděl podobně provokativně. Poté se nadšeně vrátil pro svoje vybavení, které se mu nevrátilo celé, což upřímně nebyl úplně problém. Hlavně že měl hůlky, boxík s jídlem a vodu. Poté dostali pokyn, že se mají vydat nejspíš k nějaké poušti, tedy aspoň tak odhadoval podle názvu. No a teď přišla ta horší otázka, kterou Rikutovi položil Rin. Rikuto se poškrabal na hlavě a na chvíli se opravdu zamyslel.
[rikuto_rec]No, kdyby jsme zjistili, jakým směrem je jih..tak sever je přesně na opačnou stranu ne? Takže potřebujeme nejspíš nějaký kompas..[/rikuto_rec]
Pravil Rikuto a smutně pokrčil rameny.
[rikuto_rec]Hádám, že jim tu asi neroste na západní straně písku lišejník..[/rikuto_rec]
Pravil Rikuto jako vtip, jenže..
[rikuto_rec]Ne..že jo?[/rikuto_rec]
Ujistil se radši, aby neplácl náááhodou nějakou blbost. To by totiž nechtěl.

[morio_jmeno]

Morio se rozzářil jako sluníčko, když uslyšel o vracení výbavy. Konečně bude mít ve svých rukou svůj luk a bude moct dokázat jak je to dokonalá zbraň... teda, dokázat, hehe. Lehounce se mu pozvedl pravý koutek při pohledu na jeho "vrácené" vybavení. Dostal svůj jediný kunai, jeden... shuriken, malé pouzdro a znova... jednu bouchací kuličku. Ale málem z něj vyšla dušička, když zahlédl tři šípy v toulci. Byl čas zapnout Legolas-mode?
Sebral si tedy to málo co měl a vrátil se k Ichirovi s Ashi. Mezitím zahlédl tým R a Rina jak jim ukazoval zdvižený palec. Gesto mu oplatil a byl rád, že také prošli první zkouškou. [rec=morio]"Ichiro má pravdu..."[/rec] oddechl si. [rec=morio]"Je mi to líto, ale musíme se teď zaměřit na to podstatné, na zkoušku."[/rec] pověděl Ashi a doufal, že ho pochopí. Sice dvacet minut bylo času až až, ale největším problémem byl směr cesty. Sever nebylo jen tak lehké zjistit bez příslušného vybavení a nebo bez nějakého efektivního způsobu. Navíc Morio prožil většinu času v lesích, takže pouště jako tato pro něj byly jako neobjevené kontinenty. [rec=morio]"Mám svůj luk a... tři šípy,"[/rec] odpověděl Ichirovi s výraznou pomlkou. [rec=morio]"O čas bych se nebál, ale jak zjistíme kudy jít, kde je sever?"[/rec] zamyslel se a prohlížel si své parťáky. Párkrát zamrkal na Shiromara. [rec=morio]"Ashi? Myslíš si, že by zvládl Shiromaru stopovat skupinu lidí?"[/rec] rozhodl se podělit o svůj nápad. [rec=morio]"Mohli bychom pronásledovat nějaký tým ze Suny,"[/rec] pravil, přičemž se rozhlížel kolem sebe, zdali nezahlédne nějaké Geniny ze Suny. [rec=morio]"Když jsou zdejší, tak určit směr by pro ně neměl být problémem, ne?"[/rec] zajímalo ho co mu na to řeknou a pokud se na tom všichni shodli, tak asi už i rovnou vyrazil.

Kaganawa Hitoshi

Ještě stále přemýšlel nad tím, co jim zkouška měla říct. Jaká nejspíš byla pravidla a jaké správné řešení, ale prostě mu nic z toho nedávalo smysl. Věděl, že se musí vykašlat na nějaké velké přemýšlení, jinak se do toho zamotá. Zkouška skončila a oni postoupili a to bylo potřeba slavit! Poplácal kluky po zádech za to, jak se snažili. Možná, že dokonce byli lepší než on a to mu nedělalo problém přiznat.
Hned se vydal vyzvednout si jejich výzbroj. S vrácenou části byl spokojen, přeci jako ninja využívající genjutsu, ho zase tolik nepotřeboval. Kluci by na tom bez jejich zbraní byli o poznání hůře. "Dopadlo to dobře, máte svoje zbraně." Řekl kluků a vydal se rovnou pryč, i když si nebyl úplně jistý směrem. Koutkem oka stihl zaregistrovat team z Konohy a Rina. Vypadalo to, že horko teprve bude.

[npc_name=mari]Mari[/npc_name]

Stála tam tak s ostatními lidmi, co postoupili. Tvářila se dost otráveně, jelikož ta první zkouška jí dost otrávila a iritovala. Na minulé zkoušce to bylo mnohem lepší a taky jednodušší. Stačilo ukrást klíč a bylo hotovo....tady...tady to popravdě ani pořádně nedávalo smysl. Alespoň ne jí.
Pak si měli dojít pro svou výbavu. Mari tak dostala zpět svojí brašnu a pouzdro...prázdné...a měla si vybrat jen jeden svitek s loutkou. To jí dost nasralo. Mrskla s tou brašnou i pouzdrem o zem a zanadávala tak, že by se zněla jak R2D2, kdyby to vypípali. Pak se zhluboka nadechla a vydechla, vzala si svitek s Dokuhebim, sebrala své pouzdro i brašnu ze země a vrátila se za týmem.[rec=mari] "Jdeme."[/rec] řekla jim jen viditelně stále nasraná a vyběhla směr Ma no Sabaku.

[npc_name=ryo]Mizushima Ryo[/npc_name]

I Ryo si došel pro svou výbavu. Avšak dostal zpět jen svou katanu. Dost nechápavě se na ty pořadatele podíval. Kde byl ten zbytek? Jeho kunaie a tak? Vypadalo to ale, že i ostatní mají stejný problém. Asi to tedy bylo schválně. Vzal si tedy tu katanu a vrátil se ke zbytku týmu. Kabigon tam brečel nad ztrátou svého vybavení a Ryo ho povzbudivě poplácal po rameni. Toho pak ze země začal sbírat Engetsu s tím, že mají běžet. Ryo mu pomohl ho zvednout a pak asi tedy běželi.

[ranzi_jmeno]


Na zamračenie náśho skušajúceho som odvetila len prihlúplim úsmevom. Nemala som rada ľudí, akým bol on. Ale tak čo, pýtal sa blbú otázku a tak dostal blbú odpoveď. Nevidela som v tom nič zlého.

V miestnosti v ktorej sa nachádzali všetci tí, ktorí prešli touto skúškou, sme si mali pobrať späť svoje vybavenie, aj keď na prvý pohľad to vyzeralo tak, že mnoho z prítomných nie je moc spokojných. Že by im niečo chýbalo? Sama som nič neodovzdávala, takže mi ani nemali čo vrátiť. Tak nejak som stále robila fúrik tým dvom a s prstom v nose a neprítomným pohľadom som poberala rôzne informácie o tejto ďalšej skúške. Bol to.. pochod? prechádzka? Závod? Kto vie. Úprimne ma moji parťáci celkom zaskočili. Nevedieť kde je "sever" .. bol celkom kritický nedostatok nejakej základnej orientačnej schopnosti.
[rec=ranzi]"Eh.. ja viem kde je sever.."[/rec] Zamrmlala som, až to znelo tak, že som sa za to takmer hanbila.  Naozaj, stačilo si len v hlave vybaviť mapu a to, kde sa nachádzala Sunagakure a kde sa nachádzala Konohagakure a nejakú predstavu by mali mať aj títo dvaja.
[rec=ranzi]".. ak vás to zaujíma.." [/rec]Dodala som trocha podpichovačne a zľahka som sa zazubila. Len som im kývla hlavou a sama som sa vydala von z budovy. Úprimne som nechcela nasledovať tým zo Suny. Problém bol v tom, že im nebránilo nič v tom ostatných zviesť z cesty, zaviesť ich do nejakého bludiska a po tom sa "vypariť", čo podobné smažky určite robili veľmi radi.

[ashi_jmeno]

Shiromaru olízol Ashi tvár a potom sa ozval skúšajúci, aby si šli pre vybavenie. Ashi sa usmiala a vykročila smerom k stolu, kde dostala veci. No, senbony určite nemala u seba. Ostatné veci ako tak sedeli. Všetko si schovala a potom sa pozrela smerom, ako Ichiro a Morio mávali. Shiromaru tiež zaštekal a zamával chvostom. Ashi sa pozrela tým smerom, Rina určite počuť nemohla a nemohla ho v tom dave poriadne cítiť, pretože tam boli zmiešané pachy, aj keď ich smerom cítila niečo povedomé. Pozerala sa priamo naňho a tak nejak jej došlo, že tá skupina bude tím R. Usmiala sa na Rina a s nadšením mu zamávala, pričom sa naňho priamo dívala.
Následne jej Ichiro a Morio povedali krutú pravdu. Nesmie sa teraz rozptylovať tým, že zrazu vidí. Musela sa teraz sústrediť na skúšku, aj keď ktovie koľko jej ten zrak vydrží. Nezdá sa jej, že proste to bude len tak a na nejakú dlhšiu dobu.
[rec=ashi]"Máte pravdu, ideme ďalej, aby sme nestrácali čas,"[/rec] povedala vážnejšie a pozrela sa smerom na Shiromara. Shiromaru súhlasne zaštekal. Ashi sa pousmiala a počkala až Shiromaru určí smer, ktorým sa vydajú. Keď sa Shiromaru rozbehol, tak sa rozbehla za ním aj ona, aj keď sa stále dívala okolo seba a premýšľala o tom, čo sú to za veci a hlavne jej vŕtali v hlave farby, keďže tie nikdy nepoznala.