Cesta Hada

Kageyama Rin

Bylo to pro něj celé takové zvláštně ironické. Spolupracovat tu s Uchihou. Celý svůj život žárlil na členy velkých klanů. Maskoval to tím, že o nich mluvil špatně a nerad se k nim přibližoval. Byl si ale vědom tím, kde je ta skutečná pravda. Taky chtěl mít oči, které vidí víc. Chtěl mít talent, který se dědil z generace na generaci. Ty nejlepší učitele. Historii, o které se budou učit další a další potomstvo vesnice. Ta žárlivost nakonec přešla v ta slova, která nahlas říkal a Rin se od dětí, kteří s ním byli ve třídě a k velkým klanům patřili, distancoval. Proto se tolik neznal právě třeba s Itanem, i když spolu byli na akademii. To samé platilo třeba i pro Hinami. A jen k Rikutovi si Rin našel cestu přes jejich společnou retardaci.
Nadřazenost. Byla tam ale skutečně? Do určité míry ano, ta veřejně známá. Uchihové, Hyuugové nebo třeba Sarutobi jsou prostě elitou vesnice, věděl to každý. Ale co ta v Rinově hlavě? Problém byl v tom, že si na to nikdy nedokázal odpovědět. Žárlil na ně protože byli od narození předurčení k tomu, že budou silnější než on? A nebo se jen bál začít tvrdě dřít. Něco v jeho nitru mu říkalo, že se mu konečně podařilo najít odpověď na tuhle otázku.
Poslední týdny. Jeho život se obrátil naruby. Z každé strany mu do hlavy někdo natloukával něco svého a Rin si z toho musel udělat vlastní obrázek. Svoji vlastní skutečnost.
Když se Itane odrážel od Rina, nebylo to proto, že by mu byl nadřazený. Teď momentálně byli tým, i když si to nevybrali. Byli si rovni. Nezáleželo na tom, kdo je z jakého klanu. Záleželo na jejich schopnostech. A ty se odlišovaly. Byli jiní. A být jiný neznamenalo být horší.

Uchiha Itane

Itane polkl. Možná dobře, že tam nešlo tak snadno běhat. Tohle teď mohl mít v sobě. Nadruhou stranu, možná by něčeho takového šlo využít. Respektive, neměli jestřába, který by je snadno vynesl nahoru, ale stále mohli postupovat s plánem na šplhání. Rychle namotal drát zpět, protože byl určitě odseknutý od toho chudáka kunaie, co byl nadobro zavrtaný ve skále. V nejhorším prostě použil svůj.
"No, ještě bych ten plán úplně nezatracoval," vysvětlil rychle a připevnil drát na shuriken. Pak poodstoupil, roztočil to a hodil tak, aby se shuriken omotal spolu s drátem několikrát kolem kopí, které teď měli nad hlavami. S trochou štěstí nevyletí další smrtící železné věci a poslouží jim to jako šance jak se odtud dostat. Protože pak už zbývaly jen raketové boty... a on ty svoje nechal bohužel doma. A proč ho napadaly nápady jak Rikuta... to fakt netušil.

Uchiha Itane

Vypadalo to, že druhá verze plánu vyšla, alespoň do té snadné části. Itane pak začal šplhat nahoru, hodil to tam on, tak by měl být taky ten, kdo bude případně prošpikovaný a mrtvý. Ale nad tím ani moc nepřemýšlel,už automaticky se snažil bránit ostatní, byť to nebyli jeho nejbližší přátelé. Byl to prostě takový ten nevyslovený instinkt, který byl vtloukán do každého v Konoze, že vesnice je jako rodina.
Ale kdyby to měl připustit, nejspíše by se vymluvil na to, že narozdíl od Rina by měl být schopný reagovat mnohem rychleji na případný útok dalším kopí, jelikož mel Sharingan. Geniální plán, že?
Pokud se dostal až nahoru, aniž by byl probodnut, tak se začal rozhlížet po okolí a zároveň Rinovi naznačil, aby se vydal nahoru zaním.

Kageyama Rin

Rinův původní plán se zapíchnutím kunaie vyšel jen do určité míry - respektive do bodu, než místem kontaktu projelo kopí. Rin jen mlaskl a rozhodil rukama. Už se chtěl začít smiřovat s tím, že tam asi umřou. Jenže Itane měl nejspíš jiný plán a využil selhání původního plánu ve svůj prospěch. Zachytil se lanem za kopí. To by mohlo fungovat, pokud se ničeho dalšího nedotknou.
Rin chtěl počkat na to, až Itane vyleze nahoru. Nechtěl to zatěžovat váhou dvou lidí.

Uchiha Itane

No, takže Itane byl na kopí. A evidentně nebyl ještě nahoře, takže se muselo začít improvizovat. Rin zatím vyčkával dole, aby to nemuseli zatěžovat více lidma, asi moudrý tah, ale co s tím. Nemůžou tu sedět na kopí věčně. A tak Itane vzal další kunaie a hodil je do té zdi, stejně jako ten předchozí. Jen zase do vyšší výšky, aby po ních mohli vyskákat až nahoru. Pokud to bude reagovat pokaždé stejně, tak by jim to mohlo udělat improvizovaný žebřík.

Kageyama Rin

Předpokládám, že po tom, co Itane vylezl nahoru, se Rin vydal za ním. Nehodlal zůstávat pozadu. Nevěřil téhle podivné dimenzi nebo co to sakra vlastně bylo. Doufal, že to Itanemu vyjde a podaří se mu udělat cestu, po které se dostanou až nahoru. Nechtěl se tu potýkat s nějakými dalšími náhodnými nástrahami, co se jim nečekaně postaví do cesty. Vlastně už chtěl být doma, lehnout si do postele a něco si číst nebo pařit na své handheldové konzoli.

Uchiha Itane

Itane se dostal na maximum... svých vrhacích zbraní. Rip, ty měly být na celou tuhle misi. Ale co se dalo dělat. Místo toho se zatím posadil na poslední kopí, kam se dostal. "Zbytek je na tobě, došla mi munice," přiznal Rinovi. Docela efektniví způsob jak člověka odzbrojit, to se muselo pradědovi nechat. Ale nějak mu nešlo do hlavy, že tohle byl jediný způsob jak se odsud dostat. Někdo to tu měl rád hard.

Kageyama Rin

No, Rin lezl za Itanem a docela mu to tak vyhovovalo. Neměl sharingan a v házení nebyl zase až tak dobrý, aby na to dokázal vsadit svůj život. Sáhl si za záda k pouzdru s výbavou a odepnul ho. "Chytej." Upozornil Itaneho a hodil mu to. Měl tam ještě několik kunaiů, které mohl použít. Snad by to mělo stačit k tomu, aby se dostali až nahoru.

Uchiha Itane

Sice chtěl, aby to za něj převzal Rin, protože jeho už to fakt nebavilo, aby tu vyházel celou jejích zbrojnici a pak půjdou dál naprosto nevybavení. Ale když to tak Rin chtěl, tak si tedy vzal i jeho vybavení a pokusil se jim dokončit schody do nebes. Respektive snad už na okraj toho kráteru.

Kageyama Rin

"No vidíš jakej jsi šikovnej Uchiha!" Pochválil Rin Itaneho, když se jim podařilo konečně dostat nahoru. Pak se podíval na nohu, kolem které měl omotaného Aodu. "Tady máš zpátky svou žížalu." Řekl přátelsky, kopl směrem k Itanemu a doufal, že to setřese z nohy. Nechtěl se tam nad tím vyloženě hnusit, aby Aodu neurazil, ale neměl moc rád hmyz.
"Taaaaak! Kam jsme to došli." Zahleděl se před sebe na tři chodby. "Další hádanka." Promnul si bradu. "Určitě je tu někde skrytá odpověď, která cesta je správná. Nerad bych nakráčel na jistou smrt." Pak začal zkoumat okolí. Všiml si toho hada u brány. "Myslím si, že to tady stavěl nějakej Aburame." Řekl zcela vážně. "Napadá tě něco? Možná bychom mohli zkusit ententýky."

Uchiha Itane

Itane se trochu uchechtl. Tohle by zvládl i Rin. Určitě! Ale dobře, byli nahoře. První cíl na tomhle levelu dungeonu byl splněný. Než stihl nějak zareagovat, nejspíše na něj už letěl Aoda. Pokusil se ho chytit, nebylo by přeci hezké, kdyby jejích chabý průvodce skončil rozplácnutý někde na zdi. "Vypadá to, že jsme došli na rozcestí, ale upřímně... nevím, co by to mohlo znamenat...." řekl zamyšleně, zatímco se snažil vnímat ty chodby.
Při poznámce o Aburame se upřímně musel zasmát, ne nijak hraně, ale čistě od srdce. Aburame klan zrovna moc nemusel, ne kvůli tomu, že byli tací divní, ale kvůli těm broukům. Jo, byli OP a tak, ale furt to byli brouci.
"Beru to tak, že to vymýšlel Sasuke... takže první cesta ve mě evokuje ..." na chvíli se zasoustředil a kolem jeho levé ruky se na chvíli objevil raiton, co škebetal jako ptáci. "Takže bychom tam mohli najít rychlou cestu k lidskému srdci. Ta druhá..." na chvíli se zamyslel, začuchal a tak. "Nic ve zlém, ale trochu mi to připomíná hada. A ta poslední... já nevím... rozpočítej to," řekl trochu zmateně. Ne, fakt, pradědu si nespojoval s trávou a kytkami.

Kageyama Rin

"Hele, jestli jsou všechny cesty správný, tak je jedno, kam půjdem ne?" Pokrčil rameny. "Mimochodem to tvoje světýlko je hustý. Má to i jiný využití?" Zeptal se Itaneho na jeho elektrickou techniku.
"Pojďme třeba za ptákama. Ptáci jsou fajn. A neboj se, pane žížalo, jestli tě budou chtít sníst, ochráníme tě!" Řekl bojovně.

Uchiha Itane

Aoda se zase usadil jako módní doplněk. No, asi ho ještě budou potřebovat, jinak by už dávno pufnul pryč a nechal je pěkně v bryndě. Trochu ho zklamalo, že jeho úvahy evidentně nebyly tak správné jak si myslel. Tázavě se tedy na Aodu podíval, věděl, že Sasuke nebyl příliš týmový hráč, ani když už byl good guy.
"Rychlá cesta k srdci lidí," okomentoval Itane vážným tónem svoje světýlko. "Dalo by se to přirovnat k té tvé modré kouli, i když jen vzdáleně," přirovnal mírně, protože si dobře pamatoval Chuuninské zkoušky. A ta technika pracovala s velkou dávkou surové chakry. Sharincheaty.
Inu, Rin vybral. Itane nic nenamítal a tak byl čas se vydat do věčné záhuby, tedy za ptáky... to zase jednou dopadne. Itane raději dával po cestě moc velký pozor, kdy na ně vyleze něco ze železa...

Kageyama Rin

"No výborný. Další les. Dej si bacha na klony." Varoval Rin Itaneho. "Jsou to fejky, kámo. Kdyžtak si řeknem nějaký heslo, co ty na to? Třeba něco jako že jeden zakřičí - 'mrkev' a ten druhej 'řízek.' To je dost nepředvídatelný a nějakej náhodnej klon by to neměl vědět." Rin samozřejmě mluvil o zkušenosti, kterou zažil s Rikutem poměrně nedávno. Bylo to v podobném lese. Jen tam nebyly pulty, ptačí klece a tak.
"Předpokládám, že to má být nějaká hádanka. Ti lidi, co tohle místo vymysleli, by si měli dát facku."

Uchiha Itane

Vůbec se mu nelíbila Aodova poznámka, ale co se dalo dělat, už si vybrali. Místo nějaké rozkvetlé louky, kde poletovali ptáčci a prababička Sakura pletla věnečky je čekal les. Rin měl nějakou divnou přednášku o klonech a heslech. Jako seriózně, co z toho měl Itane pochopit? Že si chce dát Rin mrkev s řízkem? A to měl Itane vzít asi kde? Jako jo, takové kuchiyose by bylo asi ideální do hladových situací, ale sorry jako, to ještě neuměl.
Trochu si povzdechl. "Fajn, když budeš řvát řízek, řeknu mrkev," odsouhlasil mu to raději rezignovaným hlasem.
No, zpět k hádance. Byla tu klec. Být tu Rikuto, tak už asi vykřikuje něco o tom, že to je jednoduché, že si musí poměřit ... a ten s největším půjde do klece. Itane místo toho raději zamířil pomalu k pultíku. Raději okolí skenoval sharinganem, nerad by zase šlápl na nějakou past. Ale jinak měl Rin pravdu, tohle místo bylo cáklé.

Kageyama Rin

"Naopak. Musíš zakřičet mrkev a já řízek. Jestli to obrátíš, budu si myslet, že nejsi pravej. Mrkev - řízek, jasný?" Snažil se to Itanemu nějak vysvětlit. Byl z toho trochu zaskočený, protože se o lidech z klanu Uchiha mluvilo jako o geniálních ninjích. Rin by očekával, že si zapamatuje něco tak jednoduchého.
"On byl mým štítem a já jeho klecí. Říká ti to něco?" Přečetl nahlas, co bylo vyryté na pultu.

Uchiha Itane

Itane dostal trochu tik do oka. Vždyť ten blb neřekl, který z nich má křičet co! No, to bylo jedno, raději mu to odkýval. Momentálně měli spolupracovat a ne se navzájem hádat. Pěkně nádech a výdech, škola života s Rikutem naštěstí vytrénovala nervy mladého Uchihy, aby to zvládal. A v nejhorším si ještě napočítá do deseti. To taky pomáhalo.
No, měli tam oltář. A hezkou větu. Která rozhodně nedávala smysl. Aspoň jemu teď ne. Podíval se proto znovu na klec, pak na druhou stranu. "No, pochybuji, že támhle na druhé straně má být štít. To by tu někde byl," zamumlal zamyšleně. Pak se podíval na Aodu. "Ty víš, co to znamená? zkusil jejích pana nápovědu, i když očekával negativní odpověď. "Jeden by řekl, že někdo někoho bránil a to mu nedovolovalo jít dál, ale... rozhodně nevím jak nám to má pomoc. Aspoň nějaká přednáška z historie?" navrhl Aodovi.