Cesta za Spravedlností! - Rin

"A já jsem Kenji. Přeji hezký den, doufám, že vám ho nebudeme muset pokazit." pronesl pobaveným, nelítostným hlasem Hide a bylo jasné, že už je naprosto plně oddán svojí roli a že snad nepřijde s něčím špatným.
Učitelka si s oběma rychle podala ruku, mezitím, co se nervózně usmívala.
"Já jsem Shiori, moc mě těší.. to je mi líto, ale nebojte, odvedu vás do archivu hned!" vysvětlila aktivně, a pak se vydala se stále nervózním úsměvem dál do školy, směrem, kde archiv byl. Rin poznával všechny ty kouty. Dokonce šel kolem svojí bývalé třídy... ale dveře byly pochopitelně zavřené, učilo se přeci.

Kageyama Rin

Rin jí tiše následoval. Trošku ho trápilo to, jak byla ta ženská nervózní. Samozřejmě to vůbec nemuselo být z nich. Třeba měla náročný den nebo tak něco. To bylo jedno. Prostě si dával pozor. Jeden nikdy neví, co se může stát. Následovali jí tedy do archívu. Pokud je tam dovedla, Rin se na poděkování uklonil a šel hledat. Kohaku mluvil o Sonozaki rodině. Rin netušil, jestli má začít hledat něco přímo o nich, ale zamířil tedy do kategorie začínající na S. Napadlo ho, že pokud je to nějaká mocná rodina, pravděpodobně se postarali o to, aby v archívu nebylo nic, co by je nějakým způsobem mohlo zkompromitovat. Pokud to tak bylo, musel k tomu začít přistupovat víc chytře. Zjistit si něco o nějakých pochybných událostech a zkusit najít spojitosti právě s nimi.

Žena je odvedla. Dokonce je i potom nechala pracovat v klidu, jen se pořád trochu nervózně rozloučila a dala se ze dveří pryč. Archiv už zůstal jen pro dva bojovníky spravedlnosti.
Rin se vydal za "S", a nebylo tam nic moc překvapivého. Pokud se dal do svazku studentů a těch, co prošli, mohl doopravdy Sonozaki Yumiko najít v seznamu tak, jako tam byli ostatní. Napsána byla jako studentka, co se připojila na základě dobrých výsledků, nějakého 7. ledna daného roku... to si Rin docela i pamatoval.
No, mezitím, Hide se dal do jiných míst. Do financí. Prohledával, koukal, vypadal zadumaně. V archivu bylo spousta spisů, ale naprosto děsivě strašné ticho.

Rin hledal i další věci. Nějaké, co se netýkaly přímo jen Yumiko, ale i její rodiny. Složku Yumiko si zatím nechával položenou vedle sebe. Pokud nenašel nic dalšího, rozhodl se, že si přečte to, co dokázal najít. Třeba tam bude něco o těch jejích divných očích.

Rin našel věci... zajímavé. Rozhodně nic, co by mohlo pomoci proti Hokagemu a celkově jejich revoluci, ale dozvěděl se doopravdy pár zajímavostí. Třeba jako, že Yumiko musela Hokageho velmi zajímat, protože o ní měl nejen pár poznámek normálních, nýbrž i speciální pozorování. Podle toho bylo jasné, že Yumiko byla hlídaná.. Rin dokonce našel jakousi úmluvu mezi Sonozaki a Hokagem, kde se Sonozaki za něco omlouvají, posílají dárek, a souhlasí s vyšší bezpečností kolem jejich vlastní dcery. Asi to s těma očima něco společného mělo.
Hide si zatím půjčil Yumičin list, co našel Rin jako první, a začal si rychle něco sepisovat.

Jak se na to tak Rin díval, uvědomoval si, že by možná nebylo úplně od věci, kdyby si s tou Yumiko promluvil. Minimálně, aby zjistil, co přesně jsou ty její oči zač. Nenapadalo ho totiž jiné vysvětlení, proč by měla být tak důležitá, aby zajímala samotného hokageho.
Rina zajímalo ještě něco. Když už tu byl, rozhodl se, že se podívá po něčem o Kohaku-senseiovi. Otočil se na Hideho. "Jak se jmenuje Kohaku příjmením?" zeptal se.

"Podívej, Rine... jsme na správný stopě." pronesl najednou Hide, ještě předtím, než stačil Rin předtím něco říct. "7 . ledna přišla Sonozaki Yumiko do třídy. Ani ne týden po tom začala rekonstrukce části školy, z důvodů neznámých, peníze od jakéhosi anonymního sponzora. A protože už jsem se díval dříve, můžu říct, že na zahradě našeho Hokageho probíhala inovace různých věcí na konci ledna. Vypadá to na pilnej leden, že.." poznamenal Hide ironicky, mezitímco zapisoval nějaké další věci. Jestli se Rin zeptal, Hide zamrkal.. "Nevím.. ale zkus to prostě podle jména, třeba ho někde najdeš?" zeptal se a přitom napověděl. Nevypadalo, ež by sám byl tak ponořen do mise, aby hnedka Rina zmlátil za nepotřebnou zvědavost..

Kageyama Rin

Jakto, že jeho vlastní student nevěděl, jak se jmenuje? To bylo divné. Pravděpodobně to věděl, ale nechtěl to Rinovi říct. Možná to bylo hloupé ptát se na to. Určitě mu to řekne a Kohaku se pak bude zajímat o to, proč to Rin chtěl vědět.
"A proč vlastně Yumiko nepřijali v první řadě normálně?" zeptal se. "Kvůli těm očím? Co jsou vlastně zač?"

"Nevím... ale nevidím u ní napsaný nějaký předešlý shinobi studium." poznamenal ještě. To příjmení vůbec nezmiňoval - možná byl třeba Rin až moc paranoidní a možná přeceňoval tu naprosto slepou náklonnost Hideho ke Kohakuovi. třeba to tak zlé nebylo..kdo ví.
Každopádně, na ty oči se zamyslel. "Upřímně? Nevím přesně..jak jsem s ní bojoval, řekl bych, že to nebude daleko od toho, co mají Hyuugové..ale co přesně to dělá.. to nevím." řekl a pokrčil rameny. Pak vytáhl další papír.

Kageyama Rin

"Vypadalo to dost divně. Neviděl jsem to moc z blízka, ale rozhodně to není normální." řekl a pokoušel se vzpomenout si na to, jak přesně to vypadalo. Věděl, že to bylo několik kruhů. A že to bylo fialové. Nebo růžové? Neměl úplně dobrou paměť.
"A měl jsi pocit, že to na tebe nějak používala?" zeptal se ještě. Kdyby Hide nebyl tak op, tak by možná věděli, co ty oči dělaj.
"Asi to není důležitý. Měli bychom sebrat všechny dokumenty, co se nějak týkají Sonozaki rodiny a vypadnout."

"Tam akorát pořád používala to otravnou techniku, kde byla bez hmoty.. fakt nevím. Ale můžeš se zkusit zeptat Kohaka." odpověděl Rinovi Hide, a pokrčil rameny. Divně to vypadalo určitě, ale..Hideyori určitě nebyl někdo, kdo by to takhle soudil, a Rin by se svými fialovými vlasy asi taky neměl.. každopádně, sbalil všechny věci, a podíval se na knihovnu. "Jo." pronesl, a ještě rychle zalovil někam. Vytáhl nějakou složku.
"Když si tohle půjčíš, nikdo si nevšimne." dodal k tomu, mezitím co ládoval nějaké ty papíry o Yumiko a co dalšího našel do tašky. Když se RIn podíval na složku.. byla nadepsána jednoduše.
"Kohaku".

Kageyama Rin

Vypadalo to, že Hide už měl všechno, co mít mohl. Rin mu podal ty papíry, co našel on (pokud mu je nedal už předtím, upřímně si nepamatuju a jsem moc línej na to, abych to hledal.)
Když mu Hide podal složku, na které bylo jméno jejich mistra, byl trochu zaskočený. Nevěděl, jestli to je nějaký trik nebo ne. Určitě o tom Kohakovi řekne a on se pak bude vyptávat, proč to Rin chtěl vědět. No, na něco určitě přijde. Složku vzal a děkovně přikývl. Shodil z ramena tašku a složku do ní schoval. Měl tam takový nenápadný postranní prostor, kterého si normálně nevšimnete. Tak přesně tam to dal. Aspoň si bude mít co číst na záchodě.

Hide přikývl, vzal si ostatní papíry. Nebylo tam moc co řešit - teď ale vlastně co řešit měli. Cestu ven odtamtud.
"Jak to uděláme.. vezmeme to nějak nenápadně, a nebo prostě projdeme jakoby nic?" zeptal se Hide Rina a pokrčil rameny, že mu to je docela jedno.. Mohlo to být Rinovo rozhodnutí, stejně tak, pokud ho napadlo ještě něco dalšího..O té složce se už nijak nezmiňoval.

Kageyama Rin

"Asi bychom neměli budit žádné podezření." Odpověděl. "Prostě bych odešel v klidu. Budeme se tvářit spokojeně." Kdyby prostě zmizeli, ta ženská by to pravděpodobně nahlásila a začalo by se tu pátrat. Určitě by někdo přišel na to, že tu zmizelo několik dokumentů, které se přímo vztahují k jedné z nejvlivnějších rodin v Konoze.

Hide jen přikývl a mohli tak nějak odejít. Vypadalo to, že je z celé te přetvářky trochu nervózní, ale asi s Rinem souhlasil.. a nebo se mu nechtěl dávat najevo vlastní názor. To ať si už Rin poskládá sám! Každopádně, prošli. Pár lidí, dokonce dětí, pozdravilo oba dva shinobi, co až o tolik zase starší nebyli.. a za chvilku už tam byla zase ta ženská.
"Tak...pánové.. vše v pořádku?" zeptala se pořád stejně nervózně, jako když je tam vedla.

"Samozřejmě." Odpověděl Rin sebejistě. "Moc vám děkujeme za vaši ochotnu." Uklonil se. "Ale ještě než odejdeme se vás na něco budu muset zeptat." Nahodil takový vážnější výraz. "Kde bychom se tu ve vaší vesnici mohli pořádně a dobře najíst?" zeptal se. Napadlo ho, že pokud tuhle hru bude táhnout trochu dál, než jen k archívům, mohlo by to působit věrohodněji.

"Ano.. to je dobře..pane." odpověděla na to paní učitelka, a bylo vidět, že jí právě spadla lavina ze srdce. těžko říct, proč vlastně. Na chvilku se zamyslela, když slyšela Rinovu otázku. "Zkusila bych.. Ichiraku ramen! Lepší nenajdete ani v téhle zemi, pane." řekla trochu energetičtěji a konečně s úsměvem, který nebyl ani tak nervózní, jako spíš upřímný. Takhle si Rin tuhle učitelku pamatoval lépe.

"Ichiraku ramen? Výborně. Děkujeme vám." Hluboce se uklonil a pak se dal na odchod. Tahle mise byla splněna. Těžko říct, co konkrétního ho čekalo teď, ale Rin měl tušení, co by sám chtěl dělat. Složka o Kohakuovi byla moc velké lákadlo, ale potřeboval na to být sám.

Učitelka jen velmi, velmi horlivě přikyvovala, když za dvěma shinobi už zavírala dveře. A tak se tak nějak ocitli sami..před těmi dveřmi. Hide si prokřupl krk. "Dobré." okomentoval to s klidem v hlase, a ukázal na složku s papíry, kterou si přinesl prázdnou a odnesl plnou. "Chceš to odnést Červenýmu ty, nebo mám já?" zeptal se s lehkým úsměvem. Vypadalo to, že mise byla víceméně úspěšná.

Rin

"Ty." Odpověděl. Rin navíc nevěděl, jak ho najít. Navíc co si pamatoval, tak Kohaku někam sám šel. Do Ame? Nebyl si jistý, protože to Eshen napsal už před nějakou dobou. A popravdě, už se těšil do sprchy domů. Potom se hodlal vyvalit do postele, kam si chtěl vzít celou Kohakovu složku a pečlivě jí přečíst.
"Díky, Hide." Poděkoval Rin a usmál se. "Není v tom nic zlýho. Jen chci trochu víc poznat, kdo mistr vlastně je." Pak vyrazil domů. Ještě se otočil a na svého parťáka zamával.

Někde po cestě se samozřejmě proměnil zpátky do své podoby.

Hide přikývl. "Neviním tě z toho." poznamenal s úsměvem, a poplácal Rina po rameni. Vlastně.. až teď si totiž tak nějak uvědomil, jak v klidu celou tu misi splnili. Stačilo nepanikařit v žádné části a věřit svým Henge schopnostem. Bylo to jednoduché, stačilo nehledat v tom nic složitého..
Hide tedy nakonec taky odešel, a tak se pro tenhle den ukončil...trénink? Hide taky teda ještě oplatil zamávání.. Rin došel domů, a měl plnou volnou možnost podívat se do té složky, která ležela na stole... a nebo dělat cokoli jiného. Jeho volba.

Rin doma složku pohodil na stůl ve svém pokoji a šel se osprchovat. Přemýšlel o tom, že jakmile se podívá do té složky, bude svým způsobem zrazovat člověka, který se rozhodl, že se ho ujme a pomůže mu zesílit. Možná by k tomu nemuselo dojít, ale Rin měl pocit, že Kohaku není chlápek, který by mu o sobě něco řekl. Nejspíš by to zakecal.
Povzdychl si. V té složce vlastně ani nic nemusí být. Archív v akademii nebyl zase tak dobře hlídaný, aby se tam dávaly nějaké klíčové informace. Ty budou jinde. Ale třeba se dozví aspoň něco.

Po sprše se vrátil do svého pokoje a oblékl si nějaké domácí pohodlné oblečení. Vzal do ruky složku a skočil s ní do postele. Nejdřív na ní jen hleděl, ale nakonec se rozhodl, že si jí přečte.

A tak Rin složku otevřel, po nějakém tom uvažování.
Hned první věc tam na něj koukalo jméno. Inai Kohaku. O něčem takovém Rin nidky neslyšel a nemělo to nikomu ani ničemu ani moc blízko. Dost možná to Hide prostě nevěděl, navíc tak nebyl vůbec známý....nepamatoval si, že by ho tak někdy někdo nazval.
"Narozen Inai Shiho a podle všeho zesnulého Fukui Kana z Kumo, ztratil oba rodiče brzy ve svém mládí." byla hned první věta. Podle textu se ho ujali nějací starší lidé v Konoze, teď už pochopitelně dávno mrtví, bez důležitých jmen. Podle archivací byl Kohaku strašlivě špatným studentem, dělajícím problémy, vandal a rebel. I jeho známky strašné, i když "projevoval solidní talent v ninjutsu a snahu zlepšit své taijutsu. Jeho genjutsu je na úrovni, kde nemá cenu vůbec zapisovat." byla další věc. Nepsalo se o něm moc hezky, nevypadalo, že by nějak v něčem kdy prospíval a tak celkově se o něm nic moc zajímavého nepsalo. Až do části, kdy se stal geninem. "Tým veden Sarutobim Hidekim, členové Inai Kohaku, Manaka Take a Sarutobi Tokuma." psalo se tam. Hideki byl pochopitelně sám Hokage, Take mu nic neříkala, ale jméno Tokuma Rin znal. Byl to Hidekiho o kus nejmladší bratr, velmi talentovaný shinobi, dnes uznávaný jounin. Psalo se tu o jejich týmových statistikách i síle, o jejich misích. Podle všeho byl Kohaku docela fuckup, mezitímco Tokuma i Take museli být solidní shinobi. Hodně z psaní v Kohakuově archivním záznamu bylo chválení Tokumy. To nebylo úplně standardní. Podle všeho, po úspěšném splnění chuuninské zkoušky, kterou nějak dal i Kohaku, se tým rozpadl, a Take asi za rok potom zmizela a nikdy ji potom nikdo neviděl.
Pak nudné popisování misí, které dělal sám Kohaku jako chuunin a jak se stal jouninem, ale nic zvláštního.
Nakonec, poslední list. "Sledování Inai Kohaka z podezření na nebezpečné aktivity" Podle tohodle listu byl Kohaku před několika lety dlouhou dobu sledován ANBU, podezřelý z nějaké vzpoury. Podle všeho to celé navrhl Tokuma, který Kohaka podezříval ze zmizení Take. Hokage to jen podepsal... a nakonec bylo sledování přerušeno nějakým shinobi, kterého Rin neznal, ale musel být důležitý a teď už po smrti. Při sledování, které trvalo něco přes rok, se neobjevilo naprosto nic podezřelého.

Dozvěděl se pár nových věcí, ale to bylo tak nějak všechno. Co ho dost zaujalo, bylo to, že Kohaku byl v minulosti dost podobný právě jemu. Takový ten, kterého všichni považují za naprosto neschopného. Možná z jiného důvodu, ale nějaká podobnost tam určitě byla. Celkově se Kohakův tým docela podobal tomu jeho. Aspoň Rin měl takový pocit, že se jejich tým vlastně rozpadl po tom, co Hitoshi odešel. Jejich sensei je stejně nikdy moc neměl rád. A byl to taky Sarutobi.
Byl maličko zklamaný. Doufal, že zjistí nějaké informace, které by prokázaly, že Kohaku je jiný, než za jakého se celou dobu vydává. Pokud to bylo všechno důležité, složku zavřel a odhodil na zem.

Teď tam prostě jen ležel na zádech a koukal do stropu. Přemýšlel. O Kohakovi, nad tím, jakou si vybral cestu. Byla správná? Kohaku se rozhodl, že bude věřit lidem. Možná byl Rin až moc drastický, když byl proti tomu. Nevěřili ale snad aktuálnímu hokagemu? Kohaku ho chtěl veřejně odhalit. Jeho 'špinavé prádlo.' Co když tomu ale nebudou věřit? Existovalo mnohem jistější řešení.
Rin si vzpomněl na Hideho. Do teď si ohledně něj nebyl jistý, ale to jak se k Rinovi dnes choval. Skoro jako by byli skuteční týmoví parťáci. Ten pocit dlouho nezažil. Dokázali spolupracovat. A Rin se díky němu zase chvíli cítil užitečný. Navíc mu dal složku o svém mistrovi. Věřil Rinovi. A on tu důvěru nechtěl zradit, ale nebyl si jistý, jestli to dokáže. Hide toho už ztratil tolik. Kvůli lidem jako byli právě mistři a hokage. Co by mu na to asi řekl právě Hideyoshi? Že Rin nesouhlasí s Kohakem?

Přetočil se ne břicho a vrazil hlavu do polštáře. Nevěděl, co má dělat. Nebylo toho vlastně moc, co by mohl dělat. Byl slabý. Většina jeho vrstevníků by ho dokázala bez větších problémů zničit. Uměl sice jednu silnou techniku, ale to prostě nestačilo. Pokud chtěl změnu, musel zesílit. A to bude vyžadovat hodně práce.
Povzdychl si. Nejen to. Bude to trvat dlouho, než bude schopný měřit se s jouniny. Věřil ale tomu, že pokud se bude snažit, může to dokázat.

Překulil se na bok na kraj postele, posadil se a vstal. Podíval se na složku ležící na zemi a obešel jí. Došel ke stolu, kde měl položenou sklenici s vodou. Ze všeho toho přemýšlení mu snad vyschlo v krku. Napil se, vrátil sklenici na stůl a došel až k zrcadlu na druhé straně pokoje.
"Co se to s tebou stalo?" myslel si. Zakroutil hlavou, udělal pár dalších kroků a vyšel ven ze svého pokoje. Vlastně i z celého domu. Nebylo na co čekat a Rin to věděl. Potřeboval zesílit. A to vyžadovalo tvrdý trénink. Jakmile se octl na ulici, rozběhl se. Nejdřív jen zlehka, ale postupně přidal. Utíkal pryč z vesnice. Do lesů.

"Tvrdě pracuj. Nikdy nezapomeň. Zabij je všechny." Řekl si tiše pro sebe a přidal.

Rin běžel a běžel, a nikdo ho nezastavil. Byla to hezká noc, docela teplo, měsíc svítil na cestu, ať už z jakéhokoli důvodu. A ať už na jakoukoli cestu. Ať už s jakýmkoli cílem, měsíc se zrovna rozhodl, že právě zasvítí.
..........................................................
Jiný mladý shinobi seděl doma. Svíral v rukou starou fotku. Spadla na ní slza. Pak další. Nemohl spát.. a věděl, že dneska už se mu to nepovede. Podíval se na měsíc... a pak se vrátil k civění na tu fotku.