Cesta za Spravedlností! - Rin

Byla to také cesta, neméně trnitá než ostatní, a jedna z těch důležitých. Kohaku se rozhodl konečně něco dělat se špatným řádem, a tak stvořil Tým Spravedlnosti, který se měl postarat o odhalení špatnosti Hokageho a o jeho pozdější sesazení. To ovšem mohla být cesta poměrně dlouhá, a hodně rozvětvená.
Tak jako tak ale začínala tam, kde Kohaku řekl, že začínat bude - druhý den od jejich srazu u jezera, na tom stejném místě. Zdálo se, že se tam Kohaku scházel s lidmi vždycky.. a dnešek nebyl jiný. Nebyl jiný v místě srazu. Byl úplně o něčem jiném v jeho důvodech.

A Kohaku s Hidem už tam čekali, o něčem povídali. Oba dva nevypadali tak energetičtí a zapálení jako normálně, ale pravda byla, že bylo poměrně brzy ráno, a asi oba teprve došli.

Kageyama Rin

Rin také dorazil. Už z dálky viděl ty dva, jak si tam o něčem povídají. Jako vždycky. Pravděpodobně zase řešili to samé dokola. Rin měl dost času přemýšlet v noci nad celou touhle jejich 'revolucí', protože nemohl usnout. A přišel na to, že nesouhlasí s tím, jak to chce Kohaku udělat. Představte si, že celý svůj život o něčem sníte. Přejete si, aby se to stalo a děláte pro to všechno. A pak se ukáže, že tím, že byste si ten sen splnili, byste stáli proti vlastnímu přesvědčení. Zbořilo by se vám to před obličejem jako domeček z karet. Kdyby se Rin stal jouninem, byl by na jejich straně. Na straně těch, kteří si myslí, že je naprosto v pořádku nechávat děti umírat jen proto, aby ze zkoušek mohli vyjít ti nejlepší. Rin to někde hluboko ve své mysli chápal. Byly to dávno zavedené tradice. A nikdy dřív to nejspíš nikomu nevadilo. A nebo možná ano, ale řekli si, že to tak prostě je. A nebo jim to vadilo, ale báli se vyjít dopředu.
Podle něj tohle všechno bylo špatně. Možná to bylo zatraceně naivní, ale byl prostě takový. Byl to jeho zničený sen. A Rin se rozhodl, že bude tím, kdo tohle změní. Ne lid, jak si to představoval Kohaku.
Rozhodl se ale, že si to zatím nechá pro sebe. Zatím s nimi bude spolupracovat, dokud si nenajde vlastní cestu, jak to řešit. A pak? To se uvidí.

Kohaku

"Ahoj, Rine." podzravil ho Kohaku, když si ho všiml. Stejně tak i Hideyori, mávnul na něj a kývnul hlavou na pozdrav. Kohaku vypadal tak nějak jako Kohaku, ale Hide vypadal trochu.. unaveně. Možná taky nemohl spát.
"Jsi připraven začít?" zeptal se ho rudovous s úsměvem, mezitímco Hide viditelně pořád nad něčím přemýšlel. Pak si protáhl krk a ruce. Nevypadlo to, že by diskutovali nějaký plán, spíš předtím Hide dostal stejné jen přivítání, protože z jeho očí by šlo poznat, že sám neví, co se vlastně dnes dít bude.

Kageyama Rin

"Jsem." Odpověděl. Byl celkem zvědavý na to, co si Kohaku přichystal. Jestli začnou trénovat a nebo konečně budou něco dělat. Ne že by byl trénink špatná věc. Ale Rin potřeboval nějaké rozptýlení. Víc než cokoliv jiného momentálně.

Kohaku

"Dneska už s projektem začneme. Bohužel, už teď se budem muset rozdělit, ale jen na pár dní." přešel rovnou k věci, stejně tak jako Rin. "Ty s Hidem půjdete do akademie. Na zažádání se mi podařilo dostat vám přístup do místních archivů, pod trochu...jinými obličeji, pro vaší bezpečnost. Já na pár dní poletím do Suny. Věřím, že si tam můžu popovídat s někým, kdo by mohl něco vědět." vyšel hnedka s kůží na Rinův trh, a podal mu kartičku. Byl tam obličej nějakého člověka, jednoznačně takového, do kterého se asi Rin bude muset "převléknout". Stejně tak jednu podal Hidemu.
"Budu zpátky od tří do pěti dní, s možnostmi transportu co mám já to bude jen na chvilku... půjde o to, jestli mě něco zdrží po cestě." vysvětlil ještě, a pak na ně mrkl. "Jste volní dělat vlastní rozhodnutí, pokud na něco příjdete.. proto jsme tým. Poslouchejte jeden druhého. A dávejte pozor."

Kageyama Rin

Od senseie se dozvěděli, že se rozdělí. Kohaku se vydá do Suny a Rin s Hidem do akademie. "Co v těch archívech budeme hledat?" zeptal se Rin. Pak se podíval na ID, co od Kohakua dostal. Chtěl najít jméno a podívat se, jak bude vypadat. "Co je zač?" položil další otázku, když se koukal na kartičku. Pokud měli infiltrovat akademii, museli podat dobrý výkon. Museli jim uvěřit, že to nejsou oni.

Kohaku

"Jeho jméno je Goro, pochází z Kiri. Ten tvůj je Kenji, z Kumo, Hide. Oba dva zmizeli nedávno ze svých vesnic, jak díky svým lidem vím.. a tak je můžeme použít." vysvětlil, a zalovil ve svém oblečení. Vytáhl dva jakési odznaky se znakem Shinobi Aliance. "Hrajte inspektory, jste očekávaní. Goro ani Kenji nikdy nebyli v Konoze, a jste očekávaní, pustí vás dovnitř, když tohle použijete. A pokud jim řeknete, nechají vás o samotě." vysvětlil dál. Kouknul na ně. "Hledáte záznamy o přijetí Sonozaki Yumiko. Klan Sonozaki podezřívám z těžkého podplácení, mohl by to být začátek. Taky hledejte jakékoli dokumenty kolem těch zkoušek, zvlášť, co se týká cizích vesnic.. a koukněte i po složkách o lidech z klanů Sarutobi." vynesl informace. Bylo toho hodně, a dá to nepochybně hodně práce.
"A dávejte pozor. Nezapomeňte, že Hokage udává mise jen kus od vás." dodal k tomu s úsměvem.

Kageyama Rin

Dostali všechny potřebné informace. Ono by to snad i mohlo vyjít. Rin se podíval na Hideho, pak na Kohakua, a pak zase na kartičku. "Rozumím." Za žádných okolností je nemohli chytit. Kdyby se to stalo, byl by konec. Neexistovalo by žádné vysvětlení, které by mohlo omluvit to, co tam budou dělat.
Zatím ale nebyl důvod měnit se. Rin si z opasku odepnul tašku a položil si jí na kámen před sebou. Rozepnul jí a kartičku schoval. Když měl teď otevřenou tašku, všiml si toho, že tam je něco, co tam předtím nebylo. Nějaká obálka. Vypadala celkem plně. Rin se posadil na kámen a obálku vytáhl. "Kde se to tam vzalo?"
"Za chvíli vyrazíme, Hide." Řekl Rin a začal rozbalovat obálku. "Jen se podívám, co je tohle." Při tom rozdělávání se ještě podíval na senseie. "Koho tam vlastně budete hledat? Myslím v Písečné."
Když rozdělal obálku, podíval se do ní.

Kohaku

Přikývl, bylo dobře, že všemu bylo rozumnět. Bylo důležité, aby tady každý udělal svoji část, a bylo vidět, že Kohaku vám absolutně věří, abyste udělali všechno správně. Težko říct, jestli byl naivní, sebejistý, nebo už vám prostě tolik věřil. Ale z jeho výrazu to vypadalo na to třetí.
"Kamarád. Dělá v Kazekageho kanceláři kolem účetnictví, ví, když se někde něco šustne." odpověděl i Rinovi na jeho otázku. "A můžeme mu věřit." dodal ještě pro jistotu.

Rin -> Z obálky na tebe vypadl dopis a sponka do vlasů. Sponku jsi poznal hnedka. Byla to ta, kterou nosívala Taiyō ve vlasech. No pak tam byl tedy ten dopis s tvým jménem. Pokud jsi ho otevřel, mohl jsi číst:

Ahoj Rine,

Kageyama Rin

"Tak snad vám poskytne nějaké důležité informace." Řekl Rin. Hned jak na něj vypadla sponka, věděl, od koho to je. Taiyō mu to musela poslat domů a nejspíš to našel někdo z rodičů a dal mu to do tašky. Po přečtení se usmál. Bylo to milé. O Taiyō v noci taky dost přemýšlel. O tom, co si včera řekli. Bylo to unáhlené? Nejspíš ano. Naivní? Možná. Ale v tu chvíli to tak cítil. Vlastně to tak cítil pořád. Až se vrátí, bude s ní muset někam zajít. Chtěl jí poznat víc. A ona jeho musela taky. Chtěl, aby ho znala. Takového, jaký je. Láska na první pohled je fajn, ale je to pořád jen první pohled. Bylo toho daleko víc, co oba museli zjistit, pokud to mělo nějak pokračovat.
Dopis opatrně složil, vrátil ho do obálky a schoval zpět do tašky. Sponku zvedl ze země, podíval se na ní. Pak si levou rukou zčesal vlasy dozadu a sponku si připnul na bok hlavy tak, že vlasy držela pěkně vzadu.
Pak Rin skočil na nohy, zvedl tašku a zase si jí připnul k pasu. "Jsem připraven." Zvolal.

Kohaku

"Výborně." pronesl Kohaku, a otočil se k oběma zády. Usmál se na ně. "Hodně štěstí nám všem." dodal k tomu, mrknul, a na sekundu se objevila spousta kouře. Ta za okamžik zmizela.. a Kohaku už nebyl tam, kde předtím byl. Už nebyl nikde k nalezení.
Hide se podíval na Rina a přikývl. Akademie a její archiv nebyl nijak daleko.

Kageyama Rin

Kohaku zmizel. Pravděpodobně se teď nějakou dobu neuvidí. Rin doufal, že až se sensei vrátí, tak ho zase naučí něco nového. Teď se ale musel soustředit na misi před nimi. Ať už se jejich budoucí metody měly lišit nebo ne, jejich momentální cíl byl stejný.
Rin se podíval na Hideho. "Jen tak pro jistotu. Co budeme dělat, pokud na nás příjdou?" zeptal se. Nepředpokládal, že by se to stalo. Podle toho, co Kohaku řekl, by tu ty dva nikdo neměl znát, takže když se budou chovat dostatečně slušně a nevzbuzovat žádnou zbytečnou pozornost, mělo by to být v pohodě. I tak bylo dobré mít nějaký záložní plán.

Mitarashi Hideyori

Hide se zase ze země podíval na Rina. Prokřupal si krk, s trochu bolestným výrazem, a pomocí rukou se zvedl. "No.. vidím to tak, že vyvolám něco, co je zpomalí a vezmem ruce na ramena." poznamenal právě s pokrčením již zmiňovaných ramen a s lehkým úsměvem, který na jeho obličeji s černými kruhy od neschopnosti spát a celkově s tím strhaným vzezřením vypadal..zvláštně.

Kageyama Rin

Rin přikývl. Fajn. To znělo jako únikový plán....Asi. Hide vypadal jako mrtvola třikrát přejetá kombajnem tam a zpět. To nebylo úplně ideální. Rin toho taky moc nenaspal, ale určitě víc jak Hide. Byl trochu unavený, ale vnímal.
"Jsi v pohodě?" zeptal se Rin nakonec. Asi to nebyla otázka úplně na místě vzhledem k tomu, co se dělo, ale Rin chtěl mít prostě jistotu.

Mitarashi Hideyori

"Nevím." odpověděl nečekaně rozpačitě Hide a podíval se na Rina zoufalýma očima. Zoufalost ale zmizela. Objevil se oheň, co tam byl předtím.
"Ale je jedno, jak se cítím. Jsem ochotnej splnit misi, plně oddanej. To je teď přece to důležitý, ne? Změníme tenhle bordel." prohlásil se zaťatou pěstí. Začal pořád trochu smutně, končil s odhodláním v hlase. Kdo ví. Asi to teď taky neměl úplně lehké všechno si v hlavě poskládat. Byl tak blízko nějaké pomstě.. a nic.

Kageyama Rin

Když v Hideho očích na chvíli uviděl závan emocí, které u něj předtím nezažil, na chvíli zaváhal. Skoro se ho zeptal na to, jestli souhlasí s plánem, co vymyslel Kohaku. Jestli si opravdu myslí, že je to správná cesta. Ale došlo mu, že Hide by to senseiovi nejspíš řekl a ten by pak mohl zapochybovat v Rinovu oddanost a nějak víc ho sledovat. To by se úplně nehodilo.
"To si piš." Rin tam rozhodně plánoval být, až se změní svět. Pořád ale trochu váhal nad tím, jestli je rozumné, neříkat Hidemu a Kohakuovi o tom, že podle něj jejich plán ve finále vlastně dost suckuje a že by to měli udělat úplně jinak. Třeba by souhlasili. Možná časem. Zatím je pořádně neznal. Nevěděl, jak moc jim může věřit. Čas odpoví.
Snad už se blížili k cíli.

Mitarashi Hideyori

"Dobře." odpověděl vážně s rychlým kývnutím. Vypadalo to, že tohle mu dodalo tu potřebnou sebedůvěru, která mu předtím nějak utekla. Už si zase vypadal jistý.
"Jdeme?" zeptal se, koukajíc se už směrem ke Konoze. V ruce držel ten lístek s jeho vypůjčenou identitou.

Kageyama Rin

"Jo," odpověděl Rin a začal se hrabat v tašce. Chvíli mu to trvalo, než našel identifikační kartičku, protože tam měl docela bordel, ale nakonec se povedlo. Chvíli se na chlápka koukal, pak složil pečeť. "Henge!" Zmizel v obláčku kouře. Pak tam místo Rina stál chlápek, za kterého se měl Rin vydávat. "Tak šup." Popohnal Hideho. Rin to už chtěl mít co nejdřív za sebou. Počkal na to, až se Hide promění, a pak vyrazil směrem do akademie.

Mitarashi Hideyori

Mitarashi aktivně kývnul. "Jo." odpověděl, sám si začal prohlížet postavu na obrázku, pak přikývl ještě jednou, zahulákal "Henge." a i tam stála úplně jiná postava. Výhoda toho býti shinobi... když jste byli ošklivý, nemuseli jste být. Škoda, že Rikutovi to nikdy nikdo neřekl.
Každopádně, pak mrkl a vydal se rychle kupředu. Poslední šance pro Rina něco říct pokud chtěl, než se dostanou na místo. Nebylo to daleko, koneckonců.

Kageyama Rin

Nic neříkal. Už víc ani nechtěl. Soustředil se plně na misi, která je čekala. V hlavě si přehrával nejrůznější scénáře toho, co se mohlo stát, až do akademie dorazí. Jak mluvit. Na co odpovídat. Musel předstírat, že je úplně jiný člověk. Snad by to nemělo být tak těžké. Ne? No, byl čas zjistit, jak moc dobrý herec Rin je. A taky Hide. Ale tomu šlo snad všechno, tak u něj to problém nebude.

Mitarashi Hideyori

A tak se oba dva shinobi vydali směr akademie, tak, jak bylo podle plánu. Hide byl po cestě taky docela ticho, i když zpomalil, jakmile prošli branou Konohy. Vypadali spíš jako turisti, dokud k akademii nedošli. Nenabrali žádnou pozornost - prostě jedni ze spousty lidí chodící po ulicích.
Před Akademií si hrála nějaká třída, i s učitelem, který dával dozor. Prohlédl si oba, ale ve vstupu je nezastavil.
A...byli uvnitř. Teď měli několik možností. Mohli prostě zkusit najít archiv a vlítnout tam bez ohlášení.. a nebo někoho najít, a nechat se zavést, ale zase riskovat, že budou poznáni.

Kageyama Rin

Rin si byl celkem jistý tím, že pokud někoho najdou, bude schopný uhrát to tak, aby je přesvědčil, že tím Gorem, za kterého se má vydávat. Začal se tedy rozhlížet po nějakém člověku, co tu pracoval. Taky sledoval Hideho. Zajímalo ho, co plánuje udělat on. Pokud se rozhodl, že rovnou zamíří do archívu a zkusí se tam nějak vplížit, hodlal ho sledovat.

Ani se Rin nemohl pořádně nijak připravit, protáhnout nebo porozhlédnout, už si to za ním valila nějaká ženská. Rin ji znal, věděl, že učila nějaké třídy, i když si zaboha nemohl vzpomenout na její jméno. Byla známá jako spíš milá, než přísná.
"Promiňte... vy..vy jste ta inspekce?" zeptala se rychle, když doběhla k oběma. Vypadalo to, že netuší žádnou podlovinu.

"Dobrý den," zasmál se Rin výmluvně. "Ale ano! To jsme. Omlouvám se, že jsme sem tak vtrhli. Hledali jsme někoho, kdo by nám pomohl trošku se tu zorientovat, ale zabloudili jsme!" Podrbal se vzadu na hlavě s pořád stejným úsměvem. Nenápadně mrkl na Hideho, jestli s něčím přijde. Pak ho ale ještě napadlo něco dalšího. "Goro, těší mě!" Představil se a začal vytahovat svoje ID, aby potvrdil totožnost.