Staré jizvy se probouzejí

Kageyama Rin

Tenhle týpek už mu začínal lézt na nervy. Hodně. I ty jeho pitomé koule! Navíc nesnášel kuřáky. Prostě se proti němu rozběhl. Hlídal si záda a kontroloval, kde přesně ten řetěz s koulema letí. Rin byl vždycky tak trochu yolo. No, možná se mu to dost těžce nevyplatí, ale rozhodl se, že ten řetěz zkusí chytit. Běžel ve stejném směru jako ta koule, takže by to pro něj nemělo být tak obtížné jako kdyby stál na místě. Počítal s tím, že se dost možná proletí, ale chtěl věřit tomu, že má dostatečnou sílu. A pokud jí chytil, tak pokračoval k tomu týpkovi a prostě ho s tím práskl do ksichtu.

Mizuko Taichi

A tak Tai skutečně učinil - vzal to skokem do boku a pak přímo na něj.
Kunaie si všiml a ten se chystal vykrýt svým mocným nožíkem.
Pokud tedy dostal možnost, snažil se mu vrazit levačkou někam do těla. Věděl, že kdyby se mu dostal ze zadu k hlavě, mělo by to největší účiněk ale na to v příme konfrontaci spoléhat nemohl. Proto se rozhodl, že riskne i sníźený efekt napŕíklad bombou do obličeje.
Pokud se mu ale možnost k takové ráně nenaskytla, pokusil se alespoň donutit borce odtrhnout ruku od země tím, že ho nepěkně kopl.

Kageyama Rin

No, nešlo to úplně podle plánu. Na druhou stranu teď Rin letěl dost rychle proti tomu týpkovi, což mu snižovalo šance na včasný úskok. Rychleji by se k němu stejně Rin nedostal, tak toho aspoň mohl zkusit využít. Držel se jen jednou rukou, v té druhé se mu začala formovat modrá sféra. Cítil, že jeho tělo se pomalu ale jistě dostává na hranici sil, ale nehodlal se tím nechat zastavit. Ve chvíli, kdy se k tomu týpkovi dostal, tak po něm prostě práskl Rasenganem. Těsně před nárazem se samozřejmě pustil toho řetězu.

Mizuko Taichi

Žádný supr šupák ten vodní borec nebyl - nestál do poslední chvíle a nečekal, že se stane zázrak a Tai zakopne. Pustil tedy svou techniku dříve.
Ráně se ale nevyhl, ačkoliv nebyla taková jaká měla původně být - rozpadající se země způsobila nemilé problémy s balancem a tak místo do oblićeje dostal borec ránu spíś do oblasti břicha a efekt Ranshinshō taky za moc nestál.
Teď ale Tai musel vyřešit rozpadající se povrch - pokusil se uskočit do bezpečné a nepropadající se zóny. Minimálně se chtěl dostat dál od toho chlapíka.

Kageyama Rin

Semlelo se to nehorázně rychle. Nejdřív létání, rasengan v obličeji, rozbitá huba na zemi. Než se Rin vůbec stihl postavit na nohy, letělo na něj několik kunaiů, které naštěstí vykryl Saru-sensei. Stihl to. Rin si oddychl. Znamenalo to ale, že je tu ještě někdo další.
Rinovi zamrzla krev v žilách, když uviděl probodané tělo svého soupeře. Udělal dva kroky zpátky, ale zůstával v pozoru. Rozhlížel se kolem sebe, jestli někoho neuvidí, ale bylo zřejmé, že zmatkuje. Taky se mu docela dost klepaly ruce. Velkou roli v tom hrálo i to, že ještě před chvílí vší silou držel těžký řetěz, který letěl velkou rychlostí.
Když Rin uslyšel hlas toho člověka, který právě zabil svoje - nejspíš studenty, rychle se podíval tím směrem. Viděl ale jen někoho, jak mizí v dáli.
Byl opravdu hodně vyčerpaný. Taky v šoku. Padl na kolena, a pak na zadek. Těžce oddychoval.

Mizuko Taichi

Výsledek boje mohl být horší - Tai si odnesl velkou pohmožděninu ramene a několik dalších škrábanců a modřin od tohohle pádu.
Chtěl se ale vrhnout zpět do boje, kdyby ještě něco zkoušeli. Jediné, co ale dělali, byla dobrá napodobenina jehelníčků.
Člověk nepotřeboval být doktor aby věděl, že jim už nepomůže. Tai pustil nožík, vzal své věrné zbraně a napřímil se. Všiml si toho, že Rin je celkem K.O. Nevěděl přesně co to všechno způsobilo ale na to teď nebyl čas.
Podíval se na senseie a byl připravený s ním pronásledovat toho cizího pána.

Sarutobi Saru

"Kuchiyose no Jutsu!" pronesl sensei a před ním se objevila menší opice, které položil ruku na hlavu. "Za ním," přikázal a opice vystřelila raketově vpřed za tím ninjou. Saru se otočil směrem k vám, vyjímečně neměl kruhy pod očima. Směrem k Taiovi hodil pár věcí. Byla to většina jeho ninja výbavy, možná chybělo pár kunaiů a nějaký ten výbušný lístek. Saru totiž věděl, že Taichi měl na dnešek jiný úkol než běhat někde v plné polní. Proto to taky vzal přes jeho dům. "Tak šup na nohy, máme tu nevyřešenou práci!" přikázal okamžitě. Jeho pohled utkvěl na Rinovi.

Mizuko Taichi

I s donáškovou službou...
Tai začal ze země sbírat svoje věci a nandávat si je na sebe. Přitom se také divál po Rinovi.
Z části mu to připomnělo jeho vlastní pohled, kterým nedávno při písečném výletu zíral na mrtvoly před sebou. Bylo to zvláštní. Tedy, stále to je zvláštní a nepříjemné.
Ačkoliv to nebyla žádná útěcha, tak tihle kluci dostali aspoň do hlavy kunai a bylo to. Ti lidi v Suně umírali na popáleniny, jedy a na bůhvíco všechno ještě, o poznání pomaleji a ve větších bolestech.
S těmito vzpomínkami dokončil svoji přípravu a pak přešel k Rinovi a sklonil se u něj
"Nejsi raněný?" zeptal se ho, aby ho trochu nenuceně vytrhl z toho šoku.

Kageyama Rin

Dost šokovaně hleděl do prázdna před sebou. Měl pocit, jako by mu z toho všeho zalehlo v uších. Všechno bylo jak zpomalené. V hlavě se mu ozýval jeho vlastní hlas, který nevěřil tomu, co se právě stalo. Chtěl ty kluky zajmout, zjistit proč to udělali. Byli to jen děcka, jako on nebo Tai. Když na něj sensei a Tai začali mluvit, vrátil se do reality.
"Ne, jsem... Jsem v pohodě." Odpověděl Taiovi. Výraz v jeho obličeji ale prozrazoval, že lže.
Rin si z toho vzpomněl na zkoušky, kde se v podstatě se smrtí taky setkal. Nebylo to ale takhle blízko. Slyšet o tom a vidět to. Byly to dvě různé věci.
Všiml si toho, že Tai je ohledně té věci docela chladný. Nevěděl, jestli je to jeho povahou nebo snahou o zachování profesionality. A nebo už viděl něco horšího, než tohle. Rin si nebyl jistý tím, jestli chce znát odpověď.
Sebral ze země svoje zbraně, které předtím použil a schoval je zpátky do pouzdra u svého pasu. "Jdeme." Řekl trochu rozklepaným hlasem. Z jeho očí šlo ale vidět, že je rozhodnutý pokračovat.

Sarutobi Saru

Saru nebyl ani tak překvapený Rinovou reakcí, ale spíš Taiovou. Vypadalo to, že jeho mise do Suny měla pozitivní účinek. Ne, že z něj udělal necitelnou zrůdu, ale spíš to, že byl schopný příjmout život ninji a jeho možné následky. Naštěstí se i Rin trochu sebral, takže mohli vyrazit.
Nuže, odedneška jsme tým Saru a naší první misí je zastavit vraha prchajícího z vesnice a dovést ho ke spravedlnosti! pronesl Saru, když se rozeběhl směrem kudy předtím zmizel summon. "Dobře, nejdříve si analyzujme situaci. Proč by někdo chtěl zapálit barák v Konoze a proč by po selhání měl být zavražděn?" zeptal se svých studentů po cestě. Sám ještě neznal veškeré detaily.

Kageyama Rin

"Z toho, co říkali, to skoro znělo jako bych byl cílem já. Nejsem si tím ale jistej a nevím proč. Nedává to smysl." Řekl senseiovi. "Vypadalo to, že sami pořádně nevědí, co dělají. Nechtěli ani bojovat. Když jsem na ně zaútočil, tak byli překvapení a chtěli utíkat." Snažil se dát dohromady aspoň něco z toho, co se dělo před třiceti minutami.

Sarutobi Saru

"Jak by prosímtě cizí ninjové věděli, kde bydlíš? A proč by u všech pekel šli zrovna po tobě?" zamrkal Saru trochu nechápavě, ale nebyla to ta hlavní otázka, kterou toho dne měl. Problém byl, že většinu odpovědí měl ten pán, co zdrhal velkou rychlostí pryč.
Vy jste mu však byly na stopě, nebo to aspoň tak vypadalo. Problém byl, že jste se velkou rychlostí vzdalovali od Konohy a tak se zdálo, že jste se opět dostali do akce jako tým. Běželi jste dobré tři hodiny, když Saru najednou zastavil a pohlédl na hromádku zkrvaveného čehosi. Bylo to tělo té opice, kterou poslal za tím ninjou. "Ach, ne..." zašeptal a sehnul se k mrtvole opice. Všiml si, že v ruce svírala nějaký papír. Rin s Taichim během toho mohli najít krvavou stopu vedoucí od opice.

Mizuko Taichi

"Kdo by mohl mít motiv..." vyřkl tiše svou otázku.
Také mu to přišlo zvláštní - kdo by mohl být tak záštivý a co mu mohl Rin udělat.
A tak běželi. Celkem dlouho. Přemýšlel nad těmi zabitými mladíky. Přišlo mu to hrozné, ale hodlal to nějak zvládnout. Tedy spíš musel, jak už se jednou dozvěděl.
Pak ale našli zbytky opičky. To bylo smutné.
Když se rozhlédl, uviděl tu krvavou stopu.
"Podívejte nějaká krev," prohlásil tiše s ukázáním.

Kageyama Rin

Rin na jejich poznámky jen pokrčil rameny. Sám odpověď neznal, ale moc ukřičených ninjů v té ulici nežilo. Soustředil se na cestu. Kdykoliv na ně mohl zaútočit nepřítel, takže museli být připravení na všechno.
No a potom došlo na další nepříjemnost. Jako by té smrti dnes už nebylo moc, našli opici, kterou sensei předtím vyvolal. A nutno říct, že nebyla v dobrém stavu. Rin zůstal stát opodál a koukal na to se smutným výrazem v obličeji. Nic neříkal. Čekal na to, co sensei udělá.

Sarutobi Saru

Saru ještě chvíli klečel u mrtvoly opice a pak složil několik pečetí. Opice se ponořila do země. Pak Saru prohlédl lístek, co u opice našel. "Má to něco společného s Amegakure," pronesl velmi naštvaným tónem.
Hned na to došel ke krvavé stopě, kterou ukazoval Taichi. "Jinou stopu nemáme. Ale bylo by nerozumné postupovat bezhlavě vpřed. Nějaké návrhy, abychom nedopadli... takto?" ukázal na hrob opičky.

Kageyama Rin

Rin se pořád rozhlížel, jestli někde neuvidí někoho, kdo by je mohl nějakým způsobem ohrozit a udělat z nich omáčku jako z té opice. Nechtěl skončit v krvavé louži na zemi.
"S Deštnou?" zeptal se zvědavě. "Myslíte si, že by ninjové z menší vesnice útočili na někoho v Konoze? Pokud je to pravda, tak maj kluci koule až na zem."
Neměl zatím žádné návrhy, jak postupovat dál, ale věděl, že nemůžou odejít jen tak. Kousl se do palce a práskl s rukou do země. "Kuchiyose no jutsu!" Pokusil se vyvolat Koneko. "Měli bychom o sobě dát vědět. Pokud budeme postupovat dál, bylo by dobrý o tom informovat vedení, nemyslíte, Saru-sensei? Můžeme Koneko poslat se zprávou do vesnice."
Potom sklopil hlavu a podíval se na svoje pyžamo.
"Taky bychom se měli převléct. Minimálně se pokusit zapadnout." Navrhl.

Sarutobi Saru

Saru zastavil Rina dřív než Koneko přivolal. "Ne, nemáme co hlásit a Koneko se nám bude hodit víc na cestách než na cestě do Konohy. Přeci jen je víc nenápadná než moje opice," vysvětlil rychle, aby si Rin zase nemyslel, že jeho nápad zahodil bez promyšlení. Druhá věc byla, že chtěl, aby Rin přišel na něco jiného, na něco, co mohl z jejích dvojice přijít jen on.
"Nenapadá tě něco jiného, co bychom mohli využít aktuálně a hned v postupu?" zeptal se ho přímo. Zatím podstupovali spíše bojový trénink, ale pokud chtěli přežít, museli kluci na akcích myslet více do hloubky.

Mizuko Taichi

"Já bych se minimálně přesunul... jsme tu dost na ráně a mohli ji tu nechat jako návnadu," prohlásil jen a hlavou kývnul k místu ze kterého zmizela opička.
"I když to by už možná zaútočil... nebo oni... mohlo jich být ještě víc? Nějaká záloha?" zeptal se celkem nejistě. Neznal povahu podobných misí, ale osobně by mu přišlo trochu nerozumné poslat na zrovna takovou misi dva studenty a jejich učitele samotné. Mohlo se toho zvrtnout hodně...
No jejich současné situaci moc nepomohl, jenom přihodil další neznámou.

Kageyama Rin

"Nemáme co hlásit? Co když jdeme na sebevražednou misi?" zeptal se naprosto vážně. "Viděl jste, co ten chlápek udělal." Ukázal někde za sebe, odkud přišli. Kde ten neznámý zabil svoje spojence. "Co může udělat se mnou nebo s Taiem." Chytil pravou rukou senseie za jeho vestu. V Rinovi se mísil strach a zuřivost, což nikdy nebyla dobrá kombinace.
Rin se každopádně pokusil uklidnit. Zhluboka se nadechl, pustil senseie a otočil se. Nějaká část jeho se chtěla vrátit do vesnice, zapomenout na to, že se tohle kdy stalo a žít dál svůj život. Věděl ale, že to nepůjde. Sensei po tom chlápkovi chtěl jít a jiná část Rina taky. Tohle ale nebylo jako nic z toho, co v minulosti zažil. Jasně, postavil se těm klukům z Kiri, i když věděl, že ho to možná bude stát život, ale to bylo v afektu bez přemýšlení. A nejtěžší souboj, který kdy svedl, byl snad jen proti Hitoshimu a to byli silou na stejné úrovni.
Byl tohle ten skutečný život ninji, o kterém slýchával od dědečka? Nikdy nevíš, kdy se dostaneš do situace, kdy tvoje rozhodnutí budou znamenat život nebo smrt. Není to dětská hra. Zavřel oči.
Ozvalo se hlasité plácnutí. Rin se oběma rukama práskl do tváří. Zhluboka se nadechl, otevřel oči a vydechl.
"Použiju kage bunshin. Pošlu je napřed do tří různých směrů a použiju je jako návnadu. Pokud jednoho z nich zničí, budeme vědět, kde je." Odpověděl senseiovi. Snažil se být trochu víc soustředěný.

Sarutobi Saru

Taichi uvažoval správným směrem. Kdyby tam někdo čekal, nejspíše by už měli slušné problémy. No, naštěstí tam nikdo nečekal, nebo aspoň myslím teda. Když ho však Rin chytil za vestu, trochu zamrkal. Musel teď sklonit hlavu trochu dolů, aby na toho prcka viděl. "Tak co chceš nahlásit? Pronásledujeme nepřítele, nevíme kam a ani nevíme proč? Víme jen to, že nejspíše může za zapálení domu ve vesnici. Pošleme zprávu, až budeme mít nějaké fakta," řekl klidným hlasem a nechal Rina, aby si to přebral. "Tohle už není hra, nejsou to řízené zkoušky, není to dětská mise. Vybral sis cestu na které je smrt. Je lepší na ní být připraven," dodal skoro až chladně, ale kdyby si to bral nějak víc, nejspíše by se zbláznil už před dávnými lety.
"No, tohle už je rozumnější jednání. Ano, vyšleme si předvoj. Vytvoř tři své klony," vydal příkaz a sám složil tu samou pečeť. Za ním se objevili jeho čtyři klony. Dva z nich se přitom přeměnili na Taichiho. "Vyšleme dva falešné týmy dopředu a jeden tvůj klon bude za námi, kdyby něco. Vycházejme z toho, že bude nepřátel víc. Máme stopu, že by se mohlo jednat o Ame, takže zamíříme tím směrem," ukázal pak rukou směr, kudy se měli klonové jednotky vydat, každá trochu obloukem. "Ještě nějaké nápady?" zkusil to.

Mizuko Taichi

Vyslechl si tuhle menší slovní přestřelku, ale sám do ní nezasahoval.
To co Saru říkal už několikrát slyšel. Měl dokonce možnost to už skutečně vidět a zažít.
Akceptoval to, nebyl si ale úplně jistý jestli to chápe v plném rozsahu.
Pro teď ale stačilo když věděl, že je potřeba chytit toho šmejda.
"Nevím čím bych mohl přispět," prohlásil v reakci na Saruovu otázku. Byla pravda, že ve výzvědných či pátracích schopnostech dost plaval. Neměl klony, neměl nějaké super oči, neměl žádného zvířecího kamaráda, prostě nic.

Kageyama Rin

Už nic neříkal. Jen přikývl, složil pečeť a vytvořil klony. Do trika si otřel krvavý palec a snažil se duševně připravit se. Musel přestat pochybovat o tom, jestli to zvládne nebo ne. Pochyby nikdy nevedly k ničemu dobrému. Věřil senseiovi, věřil Taiovi a do určité míry věřil i sobě.
"Veďte, Saru-sensei." Řekl odhodlaně a čekal, až sensei vyrazí, aby se mohl zařadit do formace.

Sarutobi Saru

A tak se vyrazilo. Respektive, dvě klonové skupiny vyrazily, hlavní skupina pět minut po nich a sólo Rin dalších pět minut. Další hodinu se nedělo nic, skupiny postupovali spíše nezávisle na sobě, jen všichni tři Saruové dělali značky, aby bylo vidět, kudy která skupina šla. A taky to dovolovalo postupovat zadnímu Rinovi za ostatnímu. Vypadalo to, že nepřítel uháněl kupředu, když v tom Saru i Rin pocítili, že jejích klony, které běželi více vlevo byly zničeni a ani nevěděli jak. Nebo se tak informace k vám nedostala. Rin za necelé dvě minuty pocítil, že i jeho klon v zádech byl zničen.
"Nejsme sami," řekl Saru rychle Taichimu, který byl v obraze nejméně, protože neměl jak získat informace. Zrovna jste byly na cestě ven z lesa. Mohli jste si tedy zvolit jestli chcete pokračovat kolem stromů nebo vylézt na otevřené prostranství. Tu volbu nechal Saru na vás.