Staré jizvy se probouzejí

Mizuko Taichi

Když Cock začal sosat ze senseie chakru, Tai naštvaně trhnul svými okovy. Ty na zakuklencům povel spadly o chvilinku později sami a dokonce se zde objevilo trochu více světla.
Tai se pořádně rozhlédl, aby viděl trochu víc kde jsou a jestli tu není ještě někdo jiný. Na to měl ale jen zlomek sekundy, protože se hned rozešel k té divné věci.
"N-nechej ho!" houkl na něj.
Bylo trochu těžší vyčíst, co bylo v jeho hlase. Chtěl být odvážný, ale ta divná slepice na něj působila strašně znepokojivým dojmem. A ty oči?
Jestli k věci došel a ona nepřestala sosat, zkusil jí pěkně po staru dát pěstí přes hubu.

Kageyama Rin

Rin zůstal stát opodál. Sledoval, jak Tai zaútočil na tu podivnou slepici a jeho ruka projela skrz, jako by tam ani nebyl. Mohlo to znamenat hned několik věcí. Neměl ale dost prostoru ani času k tomu, aby zkoušel všechny svoje teorie. Mohl být imunní na fyzické útoky, ale ninjutsu by ho zranit mohlo. Jenže kdyby na něj zkusil rasengan a jeho domněnka by byla špatná, mohlo by to ním projít naskrz a trefil by senseie. Jediné řešení, které Rina napadalo, bylo zničit ty řetězy, kterými držel senseie a dostat ho odtud pryč pěkně postaru.
"Hej." Zavolal na slepici. "Chceš nás, že jo?" Zeptal se.

Kageyama Rin

Tak. A. Dost. Co to bylo za pitomý odpovědi? "Tak nějak se ptám, proč vlastně slepice? Je fakt kotel hodně cool zvířat. Třeba tygr. Vlk. I želva by byla zajímavější, jak slepice." Složil levou ruku na prsou a do její dlaně si opřel loket pravé ruky, o kterou si opřel bradu. "Není to tak, že by mě to nějak děsilo, víš co. Spíš mám chuť na kuřecí prsa s rýží. Nebo slepičí polívku. Moje mamka dělá výbornou. To bych doporučil všude, kam jdu."
Odmítal hrát hru té pitomé slepice.
"Hele, chceš vidět super věc?" zeptal se Rin s rozzářenýma očima.

Kageyama Rin

Slepice mu strčila ruku do hlavy a udělala z něj Nawakiho. Pak všechno zčernalo. "Hitoshi, jsi to ty?" Ne, spletl se. Byla to jen tma.
Kompletní. Černá. Prázdnota. Až dokud se před ním neobjevila ta podivná osoba se slepičí maskou na hlavě.
Rin sám měl pocit, jako by tam vlastně vůbec nebyl. Ale zároveň ano. Cítil, že svoji presenci dokáže zhmotnit pomocí chakry. Nevěděl jak to udělat, ale prostě k tomu nějak došlo. Asi ten přirozený talent.

"Neučila tě tvoje slepičí matka někdy po tom, co ses vyklubal, že nemáš jiným slepicím nebo lidem strkat ruku do hlavy? Je to neslušné. A navíc tím narušuješ osobní prostor." Zadržkoval. Pokud to chápal správně, tak tam teď vlastně nebyl. Tohle jeho tělo byl spíš jen takový avatar, který si dokázal vytvořit ze své chakry. Celé se to odehrávalo v jeho vědomí.
"No, možná nesahám, ale aspoň se neschovávám za maskou se slepičím ksichtem." uchechtl se.

Kageyama Rin

Když si slepice sundala masku a Rin uviděl tvář svého otce, trochu se na chviličku zasekl. Došlo mu ale, že to musel být jen nějaký pitomý pokus o to, jak ho vyvést z míry a to té osobě odmítal dovolit. Nějaký efekt to ale mělo. Rinovi se zrychlil tep.
Yami Kagera? To byl kdo? Rin měl otázky, ale nevěděl, jestli je tahle pochybná slepice někdo, od koho chtěl znát odpovědi. Jak by vůbec mohl věřit slovu někoho takového?
No a pak před ním nějak vytvořil Tayio a zeptal se, jestli je ta pravá. Co mu do toho bylo? "To záleží na tom, jestli nás ještě někdy GM nechají hrát ve stejném tématu." odpověděl Rin.
"To ukáže čas." Řekl trochu podrážděně.
"Co po mě chceš?" Zeptal se. "Myslím fakt. Seriózně. Bez sraček okolo. Hm?"

Kageyama Rin

Nevěděl, jak na tohle všechno reagovat, tak prostě stál na místě a blbě čuměl na to, jak se před ním pořád někdo měnil na někoho jiného. V obličeji se snažil zachovat celkem neutrální výraz. Pokrčil rameny. "Myslím, že jsem tak nějak naznačil, že by to bylo celkem pěkný." Řekl stoicky.
Docela ho to mátlo. Co měl mít v krvi? A proč mu říkal jinak, než se ve skutečnosti jmenoval. Tenhle týpek to v hlavě neměl úplně srovnaný. Docela litoval toho, že ty týpky předtím co zapálili sousedy, nenechal prostě utéct.

Kageyama Rin

Slepice udělala nějaké to svoje mojo a Rin se najednou nemohl hýbat. A aby toho nebylo málo, tak ho ošklivě řízla na ruce. Co bylo dost blbé, byl fakt, že tak nějak tušil, že tohle se týkalo jeho skutečného těla. Neměl nejmenší tušení, jak to ta osoba dělala, ale musela být hodně mocná.
Něco mu načmárala na čelo, kam si neviděl, takže nemohl úplně s jistotou říct, co to bylo. Jediné co věděl, že to kreslila jeho krví.

No a pak přišla změna scenérie. Velké bojiště a spousta mrtvol. Byli mezi nimi ale tři, co stáli. Žena a dva muži. Jeden z nich vypadal až podezřele moc jako Rinův táta. A ten druhý zase jako ten chlápek, se kterým Rin bojoval předtím.
Hikari Ken a Yami Kagero. Takže tohle byl Yami Kagero, který byl předtím zmíněn? A znamenalo to, že ten druhý chlap se jmenoval Hikari Ken? Pokud to bylo stovky let zpátky a byl to pořád on, tak musel být strašně starý. A nebo to byla jen náhoda a prostě si byli podobní stejně jako tenhle Yami Kagero a Rinův táta.

A pak zase začala mluvit slepice. Slova svého předka. Byl snad příbuzný s tou fialovo-okou slečnou? Co se mu úplně nezdálo, byla ta dohoda. O jakou sílu vlastně šlo? Nebo se snad měl nechat příjmout do služeb tohoto divného člověka?
Co Rina trochu zaskočilo, bylo to, že slepice chtěla, ať jí Rin nechá vzít si sílu senseie. Proč by potřebovala jeho svolení? Měl moc otázek. Moc.
"Říkáš, že mi můžeš dát sílu, kterou nikdo jiný nedokáže?" zeptal se.

Kageyama Rin

Samozřejmě, že chce něco na oplátku. Jenže to byla moc velká cena. Lhal bych, kdybych řekl, že Rina na chvíli nenapadlo jít do toho, protože pokud by získal sílu, o které tu tahle osoba mluvila, znamenalo by to velký pokrok v jeho cestě za změnou celého systému.
Jenže zabít Taie? Nechat senseie umřít?
"A proč tihle dva? Nechceš radši trošku větší sousto? Hm? Třeba hokageho?" Zeptal se Rin.
K tomu, že nedokázal ovládat žádný element se zatím nevyjadřoval. Nicméně jeho myšlenkový pochod se tím směrem na chvíli vydal. Byla to pravda. Nedokázal to. Když to zkoušel přes ty speciální papírky, nestalo se nic. Mohlo to mít něco společného s tou schopností?
Ta slepice říkala, že to zapomněli. A že vlastně celá tahle věc je nějak spojená s pamětí. Moc to nechápal, ale mohlo to znamenat, že si mohl vzpomenout? Vzpomenout si na něco, co on sám nikdy nezažil, ale jeho předkové ano?

Kageyama Rin

Slepice ho chytila pod krkem a zvedla do vzduchu jako by nevážil vůbec nic. Moc dobře se Rinovi nedýchalo. No a pak měla přijít jeho definitivní odpověď po tom, co byl návrh na výměnu zahozen do koše. Byla to škoda. Na druhou stranu by to bylo moc lehké, kdyby si hokageho vzala tahle slepice.
Co měl odpovědět? Mohl tu pokleknout a nechat si všechno dát jako na podnose. Jenže co s tím? Mělo by to nějakou hodnotu? Dokázal by skutečně ovládat tu sílu, kdyby si jí nevydřel? Kdyby rasengan uměl bez celého toho tvrdého tréninku, netušil by, co s ním má pořádně dělat. Jak ho kontrolovat. Co si vlastně může dovolit. Netušil, jestli by se ho ta slepice prostě dotkla a najednou by to uměl. Nebo by se to postupně musel učit. Ale bylo to jedno. Tohle nebyla cesta, kterou si chtěl vybrat.
Došla mu jedna věc - tohle byla jeho mysl. Ne té pitomé slepice. Zavřel oči a soustředil se. Podle toho, co tu tenhle týpek předváděl, měl docela dost slušné schopnosti, jak ovládat mysl. Jenže tu prostě byli na Rinově hřišti. Potřeboval získat kontrolu. Věděl, že to nebude lehké, ale odmítal opustit Taie a Saru-senseie. I kdyby to znamenalo, že nikdy nezíská tuhle schopnost. To dědictví, o kterém tahle prachsprostá drůbež mluvila. Otevřel odhodlaně oči a podíval se na osobu před sebou.
"Abych ti řekl pravdu." Procedil skrz zuby. "Tak už mě fakt neskutečně sereš." V každé dlani se mu objevil jeden rasengan. Pak s nimi práskl z obou stran do hlavy slepice.

Kageyama Rin

Vyšlo to! Rin se najednou probral zpátky v jeskyni, kde byl Taichi v bezvědomí a probouzející se sensei! Ten nahodil nějaký super saiyan mód a dostal se z pout. Vypadal docela divně. K tomu ocasu se RIn vůbec nehodlal vyjadřovat. Netušil, jestli to tam být mělo nebo ne, ale jestli ne, tak si to zatím nechal pro sebe, aby sensei nebyl smutný z toho, že má ocas. Navíc nebyla úplně vhodná doba k tomu, aby mu na to Rin řekl nějakou speciální poznámku.
Slepice zmizela, ale zdálo se, že to tím nekončilo, protože společnost zřejmě přicházela. Rin dostal rozkaz. Složil pečeť. "Kage bunshin!" Vyvolal jeden klon, který si Taie přehodil přes rameno. Sám Rin chtěl pomoct senseiovi, pokud to bude potřeba.

Kageyama Rin

Rin chtěl sice pomoct, ale sensei všechny protivníky sundal jako by to byla ta nejjednodušší věc na světě. Ale zřejmě nebyla, protože si potřeboval odpočinout. Začal si o senseie trochu dělat starosti. Netušil, co to bylo za schopnost a jakou si na Saru-senseiovi vybírala daň. Poslechl ale a rozběhl se doprava. Klon s Taiem za ním.
Chodba byla tak tmavá, že v ní nebylo vůbec vidět. Musel kvůli tomu trochu zpomalit, aby se o něco nerozbil. Po několika minutách ale uviděl světlo. To bylo dobré znamení. Snad.
Jenže pak uslyšel hlas, který určitě patřil slepici. To už nebylo dobré znamení. A ještě to vypadalo, že na ně někoho posílá.
Dokud byl ještě ve tmě, složil pečeť a vytvořil ještě jeden klon, který poslal napřed.

Kageyama Rin

Rin se s klonem, který držel Taie, zastavil na okraji jeskyně a sledoval šestimetrovou obludu, kterou vyvolal ten chlápek s flétnou. Z toho, jak se Saru-sensei tvářil a taky co ten týpek říkal, to vypadalo, že měli nějakou společnou minulost. Sejmul senseiův tým? Tenhle chlap?
Rin se otočil na klon, který držel Taie. "Utíkej. Dostaň ho co nejdál k vesnici." Věděl, že existovala šance, že tam Taie nedostane, ale bylo to něco, co prostě musel risknout. Nedalo se nic dělat. Tenhle chlap je nenechá jít jen tak a senseie nehodlal opustit. Byli tým a Tai by to pochopil, kdyby byl při vědomí.
Klon s Taiem okamžitě zamířil pryč a sám Rin se postavil vedle senseie. Cítil dost nepříjemný pocit v břiše.
"Sensei. Co budeme dělat?" zeptal se Rin.

Kageyama Rin

Jak se říká, velké mysli myslí stejně, takže pokud by to došlo Rikutovi, došlo to i Rinovi. Rinovi se na tváři objevil odhodlaný výraz. "Rozumím!" Rin se odrazil a rozběhl se naproti tomu chlápkovi s flétnou.

"Takovouto misi nemůžeme příjmout. Co jsem slyšel, ostatní Genini jsou aspoň trochu disciplinovaní, ale tihle ani náhodou!"

Neměl u sebe žádné zbraně, o všechny přišel, když je zajali. Takže bylo potřeba improvizovat. Využít prostředí. Rychle se sklonil, sebral ze země kámen. Napřáhl se s ním a vší silou ho hodil proti chlapovi s flétnou. Stačilo mu jen, aby ho rozptýlil. Aby na chvíli věnoval pozornost jemu a ne ovládání zvířete.

"Dneska vypadáte, jako byste strávil noc ve skladu nemocnice. Nechci tím samozřejmě naznačovat, že byste bral drogy, to ne."
"Říkal jsi něco?"

Kdo by tenkrát řekl, že jednou budou spolupracovat spolu jen oni dva. A jejich životy budou záviset právě na tom.

Pak se odrazil a vyskočil do vzduchu. Složil pečeť. "Kage bunshin!" Vytvořil dva klony. Od jednoho z nich se odrazil někam do vzduchu. V letu na chvíli ztratil rovnováhu, protože mu začala docházet chakra z toho všeho, co tu dělal. Jenže tady šlo o život a Rin musel jít až za hranice sebe samotného. Dopadl o pár desítek metrů za tím chlápkem a jeho tříhlavým psem. Jeden z klonu zatím dopadal na chlápka s flétnou a pokusil se na něj zaútočit kopem na hlavu.
Ten druhý klon v levé ruce vytvořil rasengan. Ne moc velký. A dopadl hned za druhým klonem. Chtěl mu rasengan strčit do držky.